Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité
Rozšíření: Vyskytuje se v jižní části střední, jihovýchodní a východní Evropy s izolovanými výskyty v Německu a Itálii. U nás vzácně v českém termofytiku, výjimečně v mezofytiku.
Ekologie: Roste na travnatých a kamenitých stráních, vzácněji ve světlých lesích, při okrajích křovin, na sušších slunných místech, nejčastěji na opukách. Druh kvete od konce května do července, někdy i srpna.
Popis: Keře vysoké nejčastěji 15–30 cm. Kořen je kůlový, silný, dlouhý, větvený. Větve poléhavé, plazivé nebo vystoupavé, oblé, lysé. Listy se 4–6 páry lístků. Palisty podlouhle vejčité, po odkvětu opadávající, blanité, hnědé. Lístky přisedlé nebo velmi krátce řapíkaté, okrouhlé, široce eliptické až obvejčité, 5–12 mm dlouhé, 3–10 mm široké, mírně masité, lysé, sivé. Květenstvím je okolík složený z 4–10 květů, jejich stopky 4–7 cm dlouhé, květní stopky 2–3 mm dlouhé. Kalich krátce zvonkovitý, kališní cípy mnohem kratší než kališní trubka. Koruna 8–10 mm dlouhá, sytě žlutá, čepel pavézy obsrdčitá, náhle zúžená v zelený nehet, křídla 2× delší než člunek. Plodem je struk.
Záměny: Podobná (u nás velice vzácná a kriticky ohrožená) podkovka chocholatá (Hippocrepis comosa) se liší listy dlouze řapíkatými, tvarem lístků, které nejsou masité a tvarem kalicha.
Ohrožení a ochrana: V ČR je čičorka pochvatá zařazena mezi silně ohrožené druhy (C2b), ve stejné kategorii ji chrání i zákon (§2), zákonem je chráněna i v Maďarsku.
Fotografováno dne 29. 5. 2010 (u Litoměřic).