Syn.: Antholyza laxiflora Baker, Antholyza schlechteri Baker, Bobartia natalensis (Regel) Klatt, Gladiolus adlami Baker, Gladiolus affinis De Wild., nom. illeg., Gladiolus angolensis Baker, Gladiolus anorthanthus Ingram, Gladiolus antholyzoides Baker, Gladiolus barnardii G. J. Lewis, Gladiolus boehmii Vaupel, Gladiolus brachylimbus Baker, Gladiolus buettneri Pax, Gladiolus caffensis Cufod., Gladiolus calothyrsus Vaupel, Gladiolus coccineus L. Bolus, nom. illeg., Gladiolus cooperi Baker, Gladiolus corneus Oliv., Gladiolus dracocephalus Hook. f., Gladiolus gallaensis Vaupel, Gladiolus garuanus Vaupel, Gladiolus hockii De Wild., Gladiolus ignescens Bojer ex Baker, Gladiolus kilimandscharicus Pax ex Engl., Gladiolus leichtlinii Baker, Gladiolus leptophyllus L. Bolus, Gladiolus louwii L. Bolus, Gladiolus luembensis De Wild., Gladiolus luteolus Klatt, Gladiolus magaliesmontanus F. Bolus, nom. illeg., Gladiolus natalensis Reinw. ex Hook., nom. illeg., Gladiolus nebulicola Ingram, Gladiolus newii Baker, Gladiolus occidentalis A. Chev., nom. inval., Gladiolus pageae L. Bolus, Gladiolus platyphyllus Baker, Gladiolus primulinus Baker, Gladiolus psittacinus Hook., Gladiolus quartinianus A. Rich., Gladiolus retrocurvus G. J. Lewis, Gladiolus saltatorum Baker, Gladiolus schimperianus Steud. ex Baker, Gladiolus splendidus Rendle, Gladiolus strictiflorus L. Bolus, nom. illeg., Gladiolus sulphureus Baker ex Oliv., nom. illeg., Gladiolus taylorianus Rendlem, Gladiolus tysonii Bakerm, Gladiolus vogtsii L. Bolus, Keitia natalensis Regel, Watsonia natalensis Eckl.
Čeleď: Iridaceae – kosatcovité
Rozšíření: Druh s velmi rozsáhlým areálem v subsaharské Africe. Vyskytuje se v širokém pruhu od Senegalu po Súdán a od Eritrey po Jihoafrickou republiku prakticky ve všech zemích. Původní je zřejmě i na Madagaskaru a v jihozápadní části Arabského poloostrova v Saúdské Arábii a v Jemenu. Druhotný výskyt byl zaznamenán na Réunionu a Mauriciu, dále v jihovýchodní Austrálii a také ve Spojených státech (Alabama, Louisiana).
Ekologie: Roste v savanách a příbuzných travnatých formacích, na mokřadech i v otevřených lesních porostech od pobřeží až do nadmořské výšky asi 2600 m. Kvete v létě a v časném podzimu.
Popis: Vytrvalá bylina se zploštělou bazální stonkovou hlízou širokou (1,5–)2–3 cm, na povrchu s papírovitým, vláknitě rozpadavým obalem. Listů bývá 4–6(–7), mečovitých, úzce kopinatých až čárkovitých, (0,5–)1–2(–3) cm širokých, se ztloustlou střední žilkou i okraji. Lodyha je (50–)70–120(–150) cm vysoká; srpek je tvořen (2–)3–7(–14) šestičetnými, souměrnými, dvoupyskými, nevonnými květy; okvětí tvoří (2,5–)3,5–4,5 cm dlouhou, válcovitou, zakřivenou trubku; horní cípy jsou 3,5–5 cm dlouhé, červené nebo oranžové, méně často citrónově žluté, dolní cípy jsou žluté až zelenavé, často s červenými skvrnami, poněkud kratší, často silně zakřivené; tyčinky jsou 3, asi 2,5 cm dlouhé; semeník je spodní, 3pouzdrý. Plodem je elipsoidní až vejcovitá, 8–12 mm dlouhá tobolka.
Využití: Jeden z 4–5 hlavních rodičovských druhů moderních pěstovaných mečíků, které se v Evropě pěstují a šlechtí již po více než 250 let a zejména v průběhu 20. století nabyly velké obliby. V přirozeném areálu je využíván v lidovém léčitelství jako prostředek proti průjmu, ale léčí se s ním i neplodnost u žen.
Ohrožení a ochrana: V Červeném seznamu flóry Jihoafrické republiky (2009) figuruje mezi druhy vyžadujícími pozornost (LC – least concern).
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 16. 10. 2012 (Mauricius, Le Pouce).