Syn.: Hypoxylon howeianum Peck, Hypoxylon coccinellum Sacc., Hypoxylon coccineum var. microcarpum Bizz., Hypoxylon daldiniiforme P. M. D. Martin, Hypoxylon daldiniiforme P. M. D. Martin, Hypoxylon multiforme var. australe Cooke, Hypoxylon pulcherrimum Höhn., Hypoxylon variolosum var. microcarpum (Bizz.) Traverso
Čeleď: Xylariaceae Tul. et C. Tul. – dřevnatkovité
Rozšíření: Je celosvětově rozšířený.
Ekologie: Vyrůstá na nedávno odumřelých větvích a odkorněném dřevu listnáčů, na ztrouchnivělém dřevu se vyskytuje vzácně. Hojný je hlavně na habrech, roste i na olši, lísce, vrbě, dubu, vzácně na bříze, buku, jasanu a kdouloni. Najdeme ho po celý rok, většinou ve velkých koloniích.
Popis: Plodnice (stromata) jsou polokulovité až téměř kulovité, o průměru 3–8(–15) mm, vysoké do 6 mm. Na povrchu jsou vidět ústí perithecií, která jsou zanořená do stromat. Perithecia jsou oválná, o maximálních rozměrech 0,4 × 0,5 mm. Povrch stromat má rezavou, tmavě cihlovou až kaštanovou barvu. Vnitřek stromat je černý, mezi perithecii jsou v mládí bílé až šedivé granule. Z báze mladých stromat radiálně vyrůstají nápadné svazky hnědých hyfových vláken se žlutohnědými vlákénky – synnemata anamorf (nepohlavní stadium). Konidie (nepohlavní výtrusy) jsou elipsoidní, 4–6 × 2,5–3,5 μm velké. Askospory jsou hnědé, nepravidelně elipsoidní, 6,9–8,8 × 3,4–4,8 μm velké.
Záměny: Mladé plodnice s vyvinutými synnematy anamorf jsou nezaměnitelné. Starší plodnice jsou makroskopicky nerozlišitelné od dřevomoru červeného (Hypoxylon fragiforme), který ale roste především na bukovém dřevu.
Využití: Je nejedlý.
Fotografováno ve dnech 21. a 26. 12. 2008 (okolí Roztok).