Syn.: Thalictrum sibiricum L., Thalictrum styloideum L.
Čeleď: Ranunculaceae Juss. – pryskyřníkovité
Rozšíření: Roste od Pyrenejského poloostrova přes Alpy, bývalou Jugoslávii, Kavkaz, jižní Ural a střední Asii až na východní Sibiř, zasahuje i do Mongolska a Číny. U nás jen v termofytiku a velmi vzácně mezofytiku. Hojněji se vyskytuje jen v Českém Krasu, roztroušeně pak ve středních Čechách. Je udávána i z Mostecka a na Moravě z Pavlovských vrchů.
Ekologie: Druh výslunných křovinatých strání a skal na vápencích nebo čediči, na půdách mělkých a kamenitých. Druh kvete od června do srpna.
Popis: Vytrvalá, 20–50 cm vysoká bylina. Oddenek je krátký, kořeny niťovité. Lodyha přímá, většinou nevětvená, na uzlinách často zprohýbaná, žláznatě pýřitá, mělce žlábkovaná. Dolní listy řapíkaté, horní přisedlé, všechny bez šupinových výrůstků, třikrát až čtyřikrát zpeřené, řapíky na bázi pochvovitě objímavé. Lístečky malé, okrouhlé nebo široce obvejčité, 3–10 mm dlouhé, žláznatě pýřité, vpředu trojlaločné. Květenství široce až chocholičnatě latnaté. Květy četné, stopkaté, nicí, okvětní lístky 4–5, vejčité, 4 mm dlouhé. Nitky tyčinek tenké, delší než okvětí, prašníky úzké. Semeníky přisedlé. Plodem je nažka.
Ohrožení a ochrana: V ČR je žluťucha smrdutá zařazena mezi silně ohrožené druhy (C2r), zákon ji chrání jako ohrožený druh (§3). Je uvedena v Červené knize Ukrajiny, chráněna je i v Maďarsku.
Fotografováno dne 21. 5. 2009 (Česko, Praha, PR Homolka).