Milota Jestřabina lékařská nať Galegae officinalis herba cons 40 g

• Složení: Galegae officinalis herba.   . V jestřabinové nati se nachází alkaloid peganin a také látka, zvaná galegin, flavonový glykosid galuteolin, aminokyseliny, saponiny, sacharidy, hořčiny, třísloviny a další účinné látky. Čaj bylináře Reinholda: nať jestřabiny 5 dílů, stélka chaluhy 5 dílů, list borůvky 5 dílů, list šalvěje 4 díly. V současné době obliba drogy klesá. Užívání: 1,5 pol. lžiíci přelít 0,5 l studené vody 8 hodin macerovat, přivést k varu, vařit 5 min, vyluhovat 10 min popíjet 1-2 várky denně.
• Zloženie: Galegae officinalis herba. V jastrabinovej vňati sa nachádza alkaloid peganin a tiež látka, zvaná galegin, flavónový glykozid galuteolin, aminokyseliny, saponíny, sacharidy, horčiny, triesloviny a ďalšie účinné látky. Čaj bylináře Reinholda: vňať jastrabiny 5 dielov, stielka chaluhy 5 dielov, list čučoriedky 5 dielov, list šalvie 4 diely. V súčasnej dobe obľuba drogy klesá. Užívanie: 1,5 pol. lyžice preliať 0,5 l studenej vody 8 hodín macerovat, priviesť k varu, variť 5 min, vylúhovať 10 min popíjať 1-2 várky denne.

Herba galegae, Semen galegae Semeno jestřabiny jastrabí hrach, kozia ruta, štedrevec liečivý, jestřabina jedlá jastrabina lekárska e Echte Geissraute kozljatnik aptečnyj Goat´s Rue Rutwica lekarska

Rostlina ve všech orgánech, hlavně však v semenech obsahuje izoamylenguanidin galegin (0,25%) a alkaloid peganin, v nati hlavně flavonový glykosid galuteolin (štěpí se na luteolin a glukózu). Jako obsahové látky se uvádějí ještě některé aminokyseliny - arginin a guanidin, dále saponin, hořké látky, sacharidy (stachióza) a malé množství tříslovin. Galegin má prokázané slabší hypoglykemické účinky (má mít podobné vlastnosti jako glukokininy).

Účinek samostatného podávání drogy je slabý, a proto se ve všech naznačených indikačních okruzích užívá především ve směsích. Jako podpůrný prostředek pro tvorbu mléka se nejčastěji kombinuje s drceným fenyklem, jako lék proti cukrovce s listem borůvky, s fazolovými lusky, s kořenem a listy pampelišky, s listem kopřivy, natí pelyňku brotanu nebo kořenem lopuchu. V současné době obliba drogy klesá.Droga se zřídka užívá samotná - její dávka je 1-2 kávové lžičky na šálek vody v záparu.Nebo:Pokud se užívá jako adjuvans při cukrovce, dávkují se 2 lžičky drogy na sklenici vody ve formě záparu.Nebo:Semena se používají podobně - jako zápar - a pokládají se hlavně za pomocné a účinné antidiabetikum.Nebo:Průměrná dávka jestřabiny je 2 g pro dosi. Zápar se obyčejně připravuje z 1-2 kávových lžiček na šálek vody: pije se 2-3x denně.Nebo:Jiný předpis má Infusum Herbae galegae (4 lžičky na 2 sklenice vroucí vody: nechá se přejít varem a potom se odstaví na 30 minut), který se užívá v dávce 1/3-1/2 sklenice 3x denně.Nebo:Příprava léčivého čaje je stejná jako u jiných listových nebo naťových bylin. Velkou polévkovou lžíci drogy spaříme vroucí vodou a necháme 15 až 20 minut luhovat pod pokličkou. Užívá se asi 1 dl čaje 4 až 6x denně, před jídlem a po jídle.

Nověji se používá výtažek - extrakt v masti aplikovaný zevně na zacelení kožních defektů po neoplastických operacích a na zesílení působení RTG záření.

Podobnost s jinými zástupci v rámci čeledě je značná. Jsou to hlavně některé druhy rodu Vicia L. - vikev. Mají listy nepárovitě peřovité a jejich hlavní stopka vybíhá v hrotech nebo úponech.

Trvalá bylina vysoká 40-110 cm. V lehčí, humózní půdě dosahuje jestřabina výšky až 1,5 metru, z jednoho kořene roste několik stonků a tak bohatě kvetoucí nať může poléhat. Natě přímé, jednoduché, podélně rýhované a duté, listy nepárovitě peřovitě složené. 5-9tijařmové, lístky kopinaté, podlouhle vejčité nebo elipsovité, na špičce uťaté nebo tupé, ostnitě špičaté, zpravidla lysé, připomínající vikvovité rostliny. Kvete v bohatých pažních střapcovitých soukvětích, květy bílé nebo fialovonamodralé, podobné květům hrachu, fazole nebo vikve. Plody jsou tenké, kostrbaté mnohosemenné lusky. Kvete v červenci-srpnu. Semena jsou malá, světle zelená zrnka, připomínající ledvinky.

Jestřabina je domovem v jižní a východní Evropě. Druh roste v nížinách i pahorkatinách, hlavně v pobřežních houštinách, u potoků, na močálovitých loukách a vlhkých lesích. U nás se vyskytuje nejvíc na jižním Slovensku, v Polabí a na jižní Moravě. Občas se pěstuje na okrasu v zahrádkách.

U nás zřídka roste volně, ke sběru se využívá pouze pěstovaná. Jestřabina je vytrvalá teplomilná rostlina, kterou lze udržet v kultuře obvykle po tři roky, podobně jako vojtěšku. Dorůstá do výšky asi 1 m. Pěstuje se obvykle pro nať.

V ČR je vyšlechtěna a povolena odrůda "Běla".

Nároky na půdu a výživu má přibližně tytéž, jako vojtěžka - hluboké a úrodné půdy s dostatkem vápna a humusu i s hladinou spodní vody kolem 4 m. Není mrazuvzdorná a je citlivá na vymrzání. Proto se nepěstuje v mrazových kotlinách a na svazích, vystavených severním větrům. Patří mezi rostliny bobovité a tedy obohacuje půdu dusíkem pomocí hlízkových bakterií. Půdy kyselé a zamokřené nesnáší. Na mělkých a lehkých půdách dává malé výnosy a častěji vymrzá.

Na pohnojený a urovnaný pozemek vyséváme jestřabinu do předem vyznačených plných řádků 45-60 cm vzdálených, nejlépe koncem října nebo začátkem listopadu (vysévá se i v srpnu). Vysévat se lze i na jaře od března do května. Seje se do hloubky kolem 3 cm, vzdálenost semen je asi 5 cm. V malém vyséváme jednořádkovým secím strojkem, ve velkém secím strojem Saxonia. Spotřeba je asi 150 g semen na 1 ar (15 kg na hektar). HTS je 17 až 14, někdy až 16 g. Klíčivost si semena udržují až 10 let. Klíčí při teplotě 10°C, při raném vysetí za 14 dnů.

Vzchází poměrně dobře, po 14 dnech je již možno kulturu prokopat. Později se proplečkuje podle stupně zaplevelení. Rostliny velmi rychle rostou, takže velmi rychle se řádky zapojí. Na stanovišti je vytrvalá, ale pokud je sestřižena příliš nízko, špatně obráží a může vyschnout. Roste i na výsluní, ale pro lepší kvalitu natě ji občas zalejeme, zejména při letních přísušcích.

Půdu na zimu pohnojíme dobře proleželým kompostem v dávce 30-50 t na hektar, hluboko zaoráme, přes zimu necháme v hrubé brázdě. Na jaře, jakmile to počasí dovolí, smykujeme. Několik dnů necháme pozomek usmykovaný, aby vzešly plevele, pak půdu nakypříme, rozhodíme umělá hnojiva, vláčíme a usmykujeme. Hnojíme 400-600 kg ledku na hektar, po každé sklizni 300 kg NPK na hektar, které ihned zapravíme.

Dosud nebyly v kulturách zjištěny závažnější choroby ani škůdci. Ve vlhkých letech byla zjištěna slabě Peronospora galegae, listy napadá rez Uromyces galegicola Woron. K ochraně byl použit Fundazol 0,06%. Ba listech škodí listopas (sitona spp.), vykrajuje z čepele polokruhovité části. V ochraně před listopasem můžeme použít přípravky Phosdrin 24 EC 0,2% (ochranná lhůta 7 dnů) nebo Metation E 50 0,2%, ochranná lhůta 14 dnů. Při práci s jedy dodržujte veškeré bezpečnostní předpisy o ochraně a bezpečnosti při práci.

ČSN 86 6813

Pozemek se připravuje jako u pěstování na drogu. Hnojíme 400 kg NPK na hektar, při větší dávce by poorst polehl a potom by byla menší sklizeň semene. Vyséváme v březnu do bedniček, sazeničky přepichujeme do truhlíčků nebo pařeniště na vzdálenost 5x5 cm. Ve velkém tak, že je rovnou přepichujeme do zemitorašelinových balíčků. Má to tu výhodu, že rostlinky po vysázení nemusíme několik dnů zalévat a vytvoří dobré kořeny. Vysazujeme na 50x60 cm. Po výsadbě okopáváme a plečkujeme. Jestřabina kvete bíle. V Listině povolených odrůd je zapsána pod názvem řBělař. Proto dbáme, aby v porostu byly pouze bílé květy. V případě, že by se vyskytla barva modrá, ihned ji z porostu odstraníme. Semenný porost se přihlašuje k přehlídce ÚKZÚZ. Pouze uznaný porost a osivo z něho lze používat k rozmnožování. Jiné osivo pro založení semenářského dílce se nesmí použít. Jestřabina se sklízí probírkou, když 2/3 lusků v porostu jsou již hnědé. Při vyjmutí z lusku musí být semeno již žluté a dostatečně tvrdé, nevypadává. Sklízíme vrcholky natě s ludky, které žneme srpy, dáváme je do velkých jutových pytlů, ve kterých je odvážíme na sýpku. Tam dáváme semenice na podlahu na papíry. Na papíry semenice rostřeseme ve 40-50 cm načechrané vrstvě. Každý den semenice na sýpce obracíme. Tam, kde semeno pomalu dochází, je nutné větrat. Během 14 dnů je osivo již suché. Mlátíme na mlátičce nebo na parcelním kombajnu Osevan. Při výmlatu je třeba v některých letech osivo "přemlátit" dvakrát. Semeno z lusků se špatně odděluje. Osivo po výmlatu vyfoukáme a hned rozložíme na papíry, vrstva 8-12 cm. Několik dnů osivo převracíme hráběmi. Čistíme je na čistících strojích. ČSN osiva je 46 2065, klíčivost osiva I. tř. 80%. Z aru se sklízí 6-8 až 12 kg osiva.

Výnos v prvním roce činí až 120 kg syrové natě z aru, v druhém a dalším roce až 300 kg syrové natě při sesýchacím poměru 5-6:1. Výnos drogy z aru je 40-80 kg i více.

Nať můžeme sklízet již prvním rokem, první sklizeň bývá slabší. Nejlepší sklizeň bývá druhým a třetím rokem. Nožem nebo srpem se odřezávají kvetoucí a hojně olistěné vrcholky bylin (kvetoucí nať), dlouhé asi 10-20 cm (30-50 cm). Sběr se provádí několikrát do roka (červen-srpen). Sklízí se na počátku kvetení a později vždy, když naroste, tedy i vícekrát do roka. Při sklizni dbáme, abychom nechali nad zemí alespoň 10 cm natě, aby rostliny lépe obrazily. Pozdě sklizený porost však snáze vymrzne. Překvetlá se na drogu nehodí. V malém sklízíme srpem, ve velkém žacím nakládačem. Nať ihned odvážíme do sušárny, protože po sklizni je náchylná k zapaření.

Materiál (olistěné vrcholky) se rychle suší obvyklým způsobem na stinných a vzdušných místech v načechraných tenkých vrstvách (do 15 cm), nejlépe schne na sušácích umístěných na půdě pod taškami. Lze sušit také ve snopcích (pokud umělým teplem, tak teplotou do 50°C). Stupeň sušení zkoušíme na stoncích, které se musí s praskotem lámat. Poměr seschnutí je asi 4-5:1. Při sušení se nemá obracet, aby se listové a květové části neodrolily. Po usušení musí mít listy sytě zelené, květy bílé až fialově modré. Uchovává se v uzavřených nádobách na suchých, vzdušných místech. Droga nemá být na světle, ani ve vlhku, jinak absorbuje vzdušnou vlhkost, plesniví a ztrácí účinnost. Pytlujeme ji do jutových pytlů a ihned odesíláme odběrateli. Předmětem sběru bývají i semena. Používají se na průmyslovou izolaci obsahových látek, hlavně galeginu.

Droga má poněkud hořkou, trpkou chuť a barví sliny světle zeleně.