الأسماء في صفحات التنقل
Dazı (lat. Hypericum)[1] — dazıkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.[2]
Dazı (lat. Hypericum) — dazıkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Ur blantenn c'heotennek eus kerentiad ar Clusieged e-barzh genad an Hypericum eo ar Milzoull.
Meur a spesad milzoull a vez kavet :
Ur blantenn ouez eo, kar-an-heol ha kar-ar-raz, hag a gresk aes-tre war ribloù an hentoù, gwrimennoù ar c'hoadoù, ar pradoù hag ar c'hleuzioù sec'h.
N'eo ket evit gouzañv nag ar glebor hag an disheol.
Kavet e vez en Europa a-bezh, en Azia, e Norzhafrika hag e Norzhamerika.
Ur blantenn c'heotennek eus kerentiad ar Clusieged e-barzh genad an Hypericum eo ar Milzoull.
Meur a spesad milzoull a vez kavet :
Milzoull toull = Hypericum perforatum Milzoull bleunioù bras = Hypericum calycinum Milzoull dilikat = Hypericum pulchrum Milzoull hiriset = Hypericum hirsutum Milzoull brizh = Hypericum maculatum Milzoull deliek = Hypericum perfoliatum Milzoull menez = Hypericum montanum Milzoull androzem = Hypericum androsaemum Milzoull palud = Hypericum palustrisHipèric (Hypericum) és un gènere de plantes amb flors que té unes 400 espècies, la més coneguda és el pericó o herba de Sant Joan, (Hypericum perforatum), que es troba també als Països Catalans. També l'estepa joana de les Balears és un hipèric. Abans, aquest gènere es considerava una subfamília de la família Clusiaceae).
Aquest gènere té una distribució gairebé cosmopolita, mancant només en les terres baixes tropicals, els deserts i les regions polars.
Les plantes del gènere hipèric varien d'herbàcies anuals o perennes de 5–10 cm d'alt a arbusts o petits arbres de 12 m d'alt. Les fulles tenen la disposició oposada, ovals i simples d'1–8 cm de llarg, ja sigui caducifòlies o persistents. Les flors varien de groc pàl·lid a fosc i d'un diàmetre de 0,5–6 cm, els pètals són cinc i rarament quatre. El fruit normalment és una càpsula seca amb moltes llavors petites; en algunes espècies, el fruit és carnós i similar a una baia.
Algunes espècies es consideren plantes ornamentals amb grans flors vistoses. Hi ha molts híbrids artificials com Hypericum × moserianum (H. calycinum × H. patulum) i Hypericum calycinum cv. 'Hidcote'.
Pot ser una mala herba nociva en granges i jardins. En les pastures, causa debilitat i fotosensibilitat i de vegades avortament en la ramaderia. S'ha fet servir uns escarabats que es mengen la planta com Chrysolina quadrigemina, Chrysolina hyperici per al control biològic.
El pericó (H. perforatum) s'ha fet servir com a planta medicinal des de l'antiguitat. Els dos compostos químics de més interés d'aquesta planta són la hiperforina i la hipericina. A banda dels efectes contra la depressió lleu, pot tenir altres efectes no desitjats.[1]
University of Illinois Extension. «Selecting Shrubs for Your Home - Kalm St. Johnswort (Hypericum kalmianum)».
Hipèric (Hypericum) és un gènere de plantes amb flors que té unes 400 espècies, la més coneguda és el pericó o herba de Sant Joan, (Hypericum perforatum), que es troba també als Països Catalans. També l'estepa joana de les Balears és un hipèric. Abans, aquest gènere es considerava una subfamília de la família Clusiaceae).
Aquest gènere té una distribució gairebé cosmopolita, mancant només en les terres baixes tropicals, els deserts i les regions polars.
Les plantes del gènere hipèric varien d'herbàcies anuals o perennes de 5–10 cm d'alt a arbusts o petits arbres de 12 m d'alt. Les fulles tenen la disposició oposada, ovals i simples d'1–8 cm de llarg, ja sigui caducifòlies o persistents. Les flors varien de groc pàl·lid a fosc i d'un diàmetre de 0,5–6 cm, els pètals són cinc i rarament quatre. El fruit normalment és una càpsula seca amb moltes llavors petites; en algunes espècies, el fruit és carnós i similar a una baia.
Planhigyn blodeuol o deulu'r Hypericaceae neu Clusiaceae ydy Dail y Beiblau (Saesneg: Tutsan; Lladin: Hypericum androsaemum) sy'n blodeuo rhwng Mehefin ac Awst. Gall dyfu hyd at 30–100 cm.
Ymhlith yr enwau eraill arno y mae: Dail Fyddigaidd, Cail Myddigad, Y Feidiog Las, Dail y Twrch, Gwaed y Gwŷr, Creulys Bendigaid, Creulys Bendiged, Dail Penddiged, Dail y Fendigaid, Eurinlys Bendigaid, Llys Perfigedd a Llys y Penddigaid.[1]
Mae'n tyfu mewn mannau tamp, ffosydd cysgodol ac mewn chloddiau.
Deillia'r enw o'r hen arferiad o ddefnyddio'r dail peraroglus fel llyfrnod mewn beiblau.[2]
Planhigyn blodeuol o deulu'r Hypericaceae neu Clusiaceae ydy Dail y Beiblau (Saesneg: Tutsan; Lladin: Hypericum androsaemum) sy'n blodeuo rhwng Mehefin ac Awst. Gall dyfu hyd at 30–100 cm.
Ymhlith yr enwau eraill arno y mae: Dail Fyddigaidd, Cail Myddigad, Y Feidiog Las, Dail y Twrch, Gwaed y Gwŷr, Creulys Bendigaid, Creulys Bendiged, Dail Penddiged, Dail y Fendigaid, Eurinlys Bendigaid, Llys Perfigedd a Llys y Penddigaid.
Mae'n tyfu mewn mannau tamp, ffosydd cysgodol ac mewn chloddiau.
Deillia'r enw o'r hen arferiad o ddefnyddio'r dail peraroglus fel llyfrnod mewn beiblau.
Třezalka (Hypericum) je rod rostlin z čeledi třezalkovité. Jsou to byliny i dřeviny s jednoduchými listy a pravidelnými žlutými květy s množstvím tyčinek. Rostliny bývají drobně žláznatě tečkované. Rod zahrnuje asi 450 druhů a je rozšířen téměř po celém světě od mírného pásu po horské oblasti tropů. V České republice roste celkem 8 druhů. V teplejších oblastech je běžná zejména třezalka tečkovaná, ve vyšších polohách třezalka skvrnitá. Mnoho druhů roste ve Středomoří.
Třezalka tečkovaná je významná léčivá rostlina. Hlavními účinnými látkami jsou hypericin a hyperforin. Některé cizokrajné druhy jsou pěstovány jako okrasné zahradní trvalky či skalničky, např. třezalka kalíškatá, třezalka bobulovitá či třezalka olympská.
Původ českého názvu třezalka je odvozován od staroslověnského slova třězati (rozpíchat, rozdrásat) podle žláznatě tečkovaných listů, případně od staročeského dřěžeti (třást se).[1] Odborný název Hypericum je odvozován z řečtiny, buď od hypo (pod) a eriké (vřes), tedy "rostoucí pod vřesem", nebo od hyper (nad) a eikón (představa), tedy "nad všechno pomyšlení" (v souvislosti s jejími léčivými vlastnostmi).[2]
Třezalky jsou vytrvalé (výjimečně jednoleté) byliny nebo opadavé či stálezelené keře a dokonce i stromy. Africký druh H. bequaertii dorůstá výšky až 10 metrů. Rostliny jsou lysé nebo s jednoduchými chlupy, pokryté průsvitnými nebo neprůhlednými, světlými nebo tmavými žláznatými tečkami. Listy jsou jednoduché, vstřícné nebo případně přeslenité, přisedlé nebo krátce řapíkaté, celokrajné, se zpeřenou nebo dlanitou žilnatinou, bez palistů. Květy jsou pětičetné nebo řidčeji čtyřčetné, oboupohlavné, uspořádané ve vrcholičnatých květenstvích. Kališní lístky jsou volné nebo na bázi srostlé, u některých druhů zubaté se zuby zakončenými žlázkami. Koruna je citrónově žlutá až zlatožlutá, výjimečně bílá, někdy červeně naběhlá nebo žilkovaná, vytrvalá nebo opadavá. Tyčinek je mnoho a jsou buď uspořádané do 5 (4) svazečků nebo nepravidelně rozmístěné. Nitky tyčinek jsou žluté, tenké, volné nebo srostlé. Semeník obsahuje 3 až 5 komůrek s axilární placentací nebo pouze jedinou komůrku s parietální placentací. Na každé placentě je několik až mnoho vajíček. Čnělky jsou tenké, volné až kompletně srostlé. Blizna je drobná nebo hlavatá. Plodem je přehrádkosečná nebo řidčeji nepukavá tobolka, výjimečně bobule. Semena jsou drobná, válcovitá, často kýlnatá až jednostranně křídlatá.[3][4]
List třezalky tečkované s průsvitnými žlázkami
Hypericum gentianoides, severoamerický druh s redukovanými listy
Plody třezalky skvrnité
Plody třezalky bobulovité
Třezalka bobulovitá
Rod třezalka zahrnuje asi 420[5] až 490[6] druhů. Je rozšířen téměř po celém světě s výjimkou arktických a pouštních oblastí a většiny nížinných oblastí tropů (chybí např. v Amazonii).[4] Největší počet druhů roste v mírném pásu. V celé Evropě roste asi 65 druhů, převážná většina z nich ve Středomoří.[7] Velký počet druhů je v Malé Asii (v Turecku 82 druhů, téměř polovina z nich jsou endemity).[8] Ze Severní Ameriky je uváděno asi 52 druhů,[6] z Latinské Ameriky asi 100 druhů,[9] z Číny 64,[4] V Asii má rozsáhlý areál druh Hypericum japonicum, rozšířený od Indie a Číny po Japonsko a dále přes jihovýchodní Asii až po Austrálii a Nový Zéland, a také druh H. gramineum, dosahující od Indie až na Novou Kaledonii. Tyto 2 druhy jsou jediné původní třezalky vyskytující se v Austrálii.[10]
V České republice roste celkem 8 druhů. V teplých oblastech je hojná třezalka tečkovaná, v chladnějších polohách je běžnějším druhem třezalka skvrnitá. V nižších a středních polohách se dále roztroušeně vyskytuje třezalka horská a třezalka chlupatá, rostoucí zejména ve světlých lesích a křoviskách, a třezalka čtyřkřídlá, vyhledávající mokřady, mokré louky a prameniště. Poměrně zřídkavým druhem je třezalka rozprostřená, vyznačující se poléhavou lodyhou. Roste na vlhkých místech na lesních cestách, březích rybníků či mokrých loukách. Třezalka ozdobná je vzácný druh, vázaný na stepní a lesostepní stanoviště teplých oblastí. Třezalka pěkná je v ČR kriticky ohrožený druh (kategorie C1) a v určité době byla považována za vyhynulou. Roste na světlinách jehličnatých a smíšených lesů na kyselých písčitých půdách.[3][11]
Z látek obsažených v třezalkách je významný zejména hypericin a blízce příbuzné látky, jako je pseudohypericin. Chemicky se jedná o naftodiantrony, deriváty antrachinonu obsahující strukturu z 8 těsně spojených benzenových jader. Hypericin má červenou barvu. Látka má prokázané antivirotické účinky proti řadě virů a retrovirů včetně HIV. Je zodpovědná za fotosenzibilující účinek (zvyšující citlivost pokožky vůči UV záření) a byla také v této souvislosti testována ohledně léčby rakoviny. Obsah hypericinu a pseudohypericinu v třezalce tečkované je asi 0,12 %, zatímco v třezalce skvrnité a třezalce čtyřkřídlé jen okolo 0,05 %. Zahradní druhy, jako třezalka bobulovitá nebo třezalka kalíškatá, jej neobsahují vůbec. Nejvyšší obsah byl zjištěn u druhu Hypericum boissieri (0,51 %) z jihovýchodní Evropy.[12][13]
Látka způsobující sedativní účinky třezalky tečkované dlouho nebyla identifikována, v současné době je tento účinek připisován hyperforinu, složité látce ze skupiny floroglucinolů. Bylo zjištěno, že tato látka ovlivňuje rovnováhu neurotransmiterů v mozku, tím, že inhibuje jejich vstřebávání. Z dalších látek jsou v třezalce tečkované obsaženy silice, flavonoidy, xanthony, třísloviny aj.[12]
Hypericin
Pseudohypericin
Hyperforin
Třezalka tečkovaná je významná léčivá rostlina s dosti širokým uplatněním. Má hojivé, protizánětlivé, sedativní a antivirotické účinky, povzbuzuje látkovou výměnu a vylučování žluči. Ve fytoterapii se používá zejména k čištění krve, při depresích, léčení ekzémů a různých vnitřních orgánů. Zevně se používá při léčení ran, pohmožděnin apod. Užívá se ve formě nálevu z nati, tinktury nebo se maceruje v oleji a získává se tak červeně zbarvený třezalkový olej. Používá se též v homeopatii a je to známá magická rostlina. Rostlina způsobuje zvýšenou citlivost kůže vůči UV záření. Jiné druhy třezalek se nesbírají.[20][21]
Některé nápadně kvetoucí druhy z mírného pásu jsou pěstovány jako okrasné rostliny. Třezalka kalíškatá vyniká velkými květy s množstvím tyčinek. Vyhovují jí stinná a polostinná stanoviště. Ještě větší květy o průměru až 7 cm má kultivar 'Hidcote', vypěstovaný zkřížením třezalky kalíškaté s H. cyathiflorum 'Gold Cup'. Třezalka olympská naopak vyžaduje výslunné stanoviště a pěstuje se i jako skalnička. Třezalka bobulovitá a její kříženec třezalka nevonná jsou ozdobné také svými plody.[16][15]
Extrakce třezalkového oleje
Třezalka kalíškatá (Hypericum calycinum)
Třezalka nevonná (H. x inodorum) s plody
Třezalka olympská (H. olympicum)
Většina pěstovaných druhů prospívá ve vlhčích a spíše kyselejších půdách na světlém až polostinném stanovišti. Vhodné je teplé a chráněné stanoviště a zimní přikrývka. Vysazují se do skupin nebo jako solitéry či předsadba keřů. Vyšší druhy, jako je třezalka kalíškatá nebo Hypericum henryi, lze použít i jako nízký živý plot. Některé druhy se pěstují i jako půdopokryvné rostliny, jiné mají vzrůst spíše keřovitý. Množí se na jaře výsevem drobných semen na povrch prosáté vřesovky, řízkováním nebo dělením. Řízky lze odebírat buď zelené od června do srpna nebo vyzrálé až do listopadu.[16][22]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třezalka ve Wikimedia Commons
Galerie třezalka ve Wikimedia CommonsTřezalka (Hypericum) je rod rostlin z čeledi třezalkovité. Jsou to byliny i dřeviny s jednoduchými listy a pravidelnými žlutými květy s množstvím tyčinek. Rostliny bývají drobně žláznatě tečkované. Rod zahrnuje asi 450 druhů a je rozšířen téměř po celém světě od mírného pásu po horské oblasti tropů. V České republice roste celkem 8 druhů. V teplejších oblastech je běžná zejména třezalka tečkovaná, ve vyšších polohách třezalka skvrnitá. Mnoho druhů roste ve Středomoří.
Třezalka tečkovaná je významná léčivá rostlina. Hlavními účinnými látkami jsou hypericin a hyperforin. Některé cizokrajné druhy jsou pěstovány jako okrasné zahradní trvalky či skalničky, např. třezalka kalíškatá, třezalka bobulovitá či třezalka olympská.
Perikon (Hypericum) er en slægt af flerårige planter med modsatte, helrandede blade, der er besat med nedsænkede kirtler. Blomsterne er gule og 5-tallige med mange støvdragere.
Beskrevne arter
Johanniskräuter (Hypericum), auch Hartheu genannt, ist eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Johanniskrautgewächse (Hypericaceae).[1] Die etwa 500 Arten sind fast weltweit verbreitet.[2] Bekannt ist vor allem das auch als Antidepressivum medizinisch genutzte Echte Johanniskraut (Hypericum perforatum).
Die Hypericum-Arten gedeihen sowohl als einjährige, mehrjährige und ausdauernde krautige Pflanzen mit Wuchshöhen ab 5 Zentimetern wie auch als Sträucher und kleine Bäume mit Wuchshöhen von bis zu 12 Metern.
Die gegenständig angeordneten Laubblätter sind einfach und bei einer Länge von 1 bis 8 Zentimetern eiförmig.
Die zwittrigen Blüten sind bei Durchmessern von 0,5 bis 6 Zentimetern radiärsymmetrisch mit doppelter Blütenhülle. Es sind je fünf (selten vier) Kelch- und Kronblätter vorhanden. Die vielen, meist 70, selten bis zu 120 Staubblätter sind meist zu drei bis fünf Bündeln zusammengefasst. Es sind selten zwei, meist drei bis fünf freie Griffel vorhanden oder sie sind teilweise bis vollständig untereinander verwachsen.[3]
Es wird in der Regel eine scheidewandspaltige (septizide) Kapselfrucht gebildet, die sich nach ihrer Austrocknung öffnet und zahlreiche kleine Samen entlässt; bei einigen wenigen Arten ist die Frucht beerenähnlich fleischig.[3]
Die Gattung Hypericum wurde 1753 von Carl von Linné in Species Plantarum mit Diagnose in Genera Plantarum[4] aufgestellt.[5]
Die Gattung Hypericum ist fast weltweit verbreitet. Arten fehlen allein in Wüsten, arktischen Regionen und im tropischen Tiefland.
siehe
Johanniskräuter (Hypericum), auch Hartheu genannt, ist eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Johanniskrautgewächse (Hypericaceae). Die etwa 500 Arten sind fast weltweit verbreitet. Bekannt ist vor allem das auch als Antidepressivum medizinisch genutzte Echte Johanniskraut (Hypericum perforatum).
Botav (bi latînî: Hypericum) giyayek bi kulîlk e, jibo heywanan jahr lê jibo mirovan şifayê dibarîne. Gelek navên wê yên din jî hene. Bi kurdî wek batovk, bahtov, sûrinc, nûjdar jî tê nasîn. Bi tirkî kantaron, kizilcirik, binbir delik, koyun kiran dibêjin. Li dinê nêzîkî 70 cûreyên wê hene. Rengên kulîlkên wê zer, sor, û binevşî (mor) ketûmat jî spî ne[1].
Ciyê vî giyayê di çanda bêrîvaniyê de gelek girîng e. Vî giyaya di nava avê dihê kelandin û eyarê bizinan yê ku ji pûrta xwe hatiye qeşartin dihê xistin nav vê avê. Çend rojan vî eyarî di nav de dihêlin ji bo ew tehma tahl jê here ku nekeve nav xwarinan. Ev eyar paşî dibe meşk.
Botav (bi latînî: Hypericum) giyayek bi kulîlk e, jibo heywanan jahr lê jibo mirovan şifayê dibarîne. Gelek navên wê yên din jî hene. Bi kurdî wek batovk, bahtov, sûrinc, nûjdar jî tê nasîn. Bi tirkî kantaron, kizilcirik, binbir delik, koyun kiran dibêjin. Li dinê nêzîkî 70 cûreyên wê hene. Rengên kulîlkên wê zer, sor, û binevşî (mor) ketûmat jî spî ne.
Ciyê vî giyayê di çanda bêrîvaniyê de gelek girîng e. Vî giyaya di nava avê dihê kelandin û eyarê bizinan yê ku ji pûrta xwe hatiye qeşartin dihê xistin nav vê avê. Çend rojan vî eyarî di nav de dihêlin ji bo ew tehma tahl jê here ku nekeve nav xwarinan. Ev eyar paşî dibe meşk.
Dalachoy (Hypericum L.) — dalachoydoshlar oilasiga mansub oʻt yoki chala butalardan iborat oʻsimliklar turkumi. 200 ga yaqin turi bor, koʻpchiligi Oʻrta dengiz hududlarida oʻsadi. Oʻzbekistonda 3 turi bor. Ular choychoʻp, dalachoy, choyoʻt, qizilpoycha deb yuritiladi. D.larning barglari oddiy, yaxlit, koʻpchiligi qaramaqarshi joylashgan. Guli — roʻvaksimon toʻpgul, sariq, ikki jinsli. Kosachabarglari koʻpincha yarmisigacha qoʻshilgan. Changchilari koʻp, oʻzaro tutashgan. Urugʻchisi bitta, 3—5 uyali. Mevasi koʻsakcha. Oʻzbekistonning adir va togʻli xududlarida D.ning N. perforatum L. degan turi koʻp tarqalgan. Iyun—sent.da gullab urugʻlaydi. Tarkibida oshlovchi moddalar, efir moylari va S vitamin bor. Xalq tabobatida (meʼda-ichak kasalliklarida va qon aralash ich ketganda) ishlatiladi.
Dalachoy (Hypericum L.) — dalachoydoshlar oilasiga mansub oʻt yoki chala butalardan iborat oʻsimliklar turkumi. 200 ga yaqin turi bor, koʻpchiligi Oʻrta dengiz hududlarida oʻsadi. Oʻzbekistonda 3 turi bor. Ular choychoʻp, dalachoy, choyoʻt, qizilpoycha deb yuritiladi. D.larning barglari oddiy, yaxlit, koʻpchiligi qaramaqarshi joylashgan. Guli — roʻvaksimon toʻpgul, sariq, ikki jinsli. Kosachabarglari koʻpincha yarmisigacha qoʻshilgan. Changchilari koʻp, oʻzaro tutashgan. Urugʻchisi bitta, 3—5 uyali. Mevasi koʻsakcha. Oʻzbekistonning adir va togʻli xududlarida D.ning N. perforatum L. degan turi koʻp tarqalgan. Iyun—sent.da gullab urugʻlaydi. Tarkibida oshlovchi moddalar, efir moylari va S vitamin bor. Xalq tabobatida (meʼda-ichak kasalliklarida va qon aralash ich ketganda) ishlatiladi.
Hypericum je biljni rod kantariona , siljena ili travâ sv. Ivana, iz porodice Hypericaceae. Uključuje blizu 500 vrsta trajnica, i listopadnih, poluzimzelenih i zimzelenih polugrmova i grmova. Najpoznatija vrsta je kantarion, po kojoj se porodica naziva i kantarioni.[1][2]
Hypericum je biljni rod kantariona , siljena ili travâ sv. Ivana, iz porodice Hypericaceae. Uključuje blizu 500 vrsta trajnica, i listopadnih, poluzimzelenih i zimzelenih polugrmova i grmova. Najpoznatija vrsta je kantarion, po kojoj se porodica naziva i kantarioni.
Kuz’manhattu (ven. зверобой, lat. Hypericum) on monivuodine kukkii kazvi. Kuuluu Kuz’manhattuloin pereheh.
Kazvil on ”nelliseinäine” varzi, kudai voi kazvua yhteh metrissäh. Lehtet ollah tazazien reunoinke, kazvetah juuri kazvin varres libo niilöil on lyhyt lehten varzi. Kukkastu on mondu, net kazvetah tukkunah da ollah keldastu värii.
Kuzm’anhattu kukkiu kezäkuus-elokuus, sen siemenet kypsetäh syvyskuul-ligakuul.
Kuz’manhattuu kazvau pohjazes muanpuoliškos lauhkien ilmaston ololois, suvialovehis, semmite Välimeren rannikol. Hyvin kazvau aholoil, kuattuloin meččien kohtal, meččyreunoil, kuivil niittylöil.
Kuz’manhattuu käytetäh rohtukazvinnu. Kazvis luajittuu juondurohtuu juvvah monih taudiloih. Se ylen hyvin auttau depressielois. Juvvah sidä paskutaudih. Käytetäh sidä suun puhtistajes da igenien voidajes. Kuz’manhattu alendau kibuu da on hyvä alallizih piänkivistyksih. Rahvas sanotah, ku tämä kazvi piästäy 99 tavvis. Pidäy mustua, ku kuz’manhatun hyvät ainehet voijah olla pahaksegi, ku ristikanzal on kuz’manhatun käyttöh kielduo.
Kuz’manhattu Kuz’manhattu (ven. зверобой, lat. Hypericum) on monivuodine kukkii kazvi. Kuuluu Kuz’manhattuloin pereheh.
Tasnakt (Isem usnan: Hypericum) d tawsit n yemɣi seg twacult n hypericaceae 
. Carl Von Linné d amdan amezwaru i yuran fell-as deg useggas n 1753.
Tasnakt (Isem usnan: Hypericum) d tawsit n yemɣi seg twacult n hypericaceae . Carl Von Linné d amdan amezwaru i yuran fell-as deg useggas n 1753.
Hypericum
Los trescalans (var. èrba de Sant Joan, tresflòri, caça diable) forman lo genre Hypericum, compausat d'aperaquí quatre cents espècias repartidas dins lo mond entièr, levat dins los desèrts e las regions articas. Jols tropics, se tròba en montanha.
Los trescalans son restacats a la familha de las Hypericaceae segon la classificacion filogenetica o a la de las Clusiaceae segon la classificacion classica.
Los trescalans son mai que mai de plantas erbacèas, anadièras o vivaças. Son tanben de còps que i a d'arbrilhons o quitament d'arbres pichons que pòdon aténher qualquas desenas de mètres (Hypericum lanceolatum).
Les fuèlhas son simplas, opausadas, de forma ovala a lanceolada. Las flors, d'un jaune mai o ens viu, tenon cinc petals (rarament quatre) e d'etaminas nombrosas. Los fruches son generalament de capsulas sècas qu'espetan a maturitat en desliurar un grand nombre de granetas, mas existisson d'espècias de fruches poputs (Hypericum androsaemum).
Hypericum
Los trescalans (var. èrba de Sant Joan, tresflòri, caça diable) forman lo genre Hypericum, compausat d'aperaquí quatre cents espècias repartidas dins lo mond entièr, levat dins los desèrts e las regions articas. Jols tropics, se tròba en montanha.
Los trescalans son restacats a la familha de las Hypericaceae segon la classificacion filogenetica o a la de las Clusiaceae segon la classificacion classica.
Urazhein (latin.: Hypericum) om äivoččiden heinäsižiden kazmusiden (päpaloin) heim. Mülüb Urazheinižed-sugukundha, sen tipine heim. Kazmused oleldas üks'voččed-ki lujas harvoin, i puttas toižid elonformid — penzhid i puid.
Heimon 490 erikod ühtenzoittas 36 sekcijha. Kazdas Pohjoižen mapoliškon venos i tropižes vöiš. Äi erikod om Keskmeren randoil. Tipine Hypericum perforatum-erik kazvab Venämas avaros.
Seikhed oma nell'tahkoižed tobjimalaz. Lehtesed oma ištujad vai lühüdoil varzil, niiden röun om siled. Urazheinän lehtesen pindal om penid läbinägujid vai mustoid rauguid. Änikod oma üks'jäižed vai äiluguižed, kuldataban pakuižen mujun, keradasoiš löuste- vai kändaz-änikuseks. Viž äniklehtest, vai nell' lujas harvoin.
Plod om konorüt. Küps plod jagase koumeks-videks äisemnižeks palaks, erasti palatoi vai marjanvuitte jagamatoi. Semned oma äiluguižed henod.
Urazhein andab mezjäižile äi heid'omad, enamba homendesidme. Nimitusen mödhe, ottas tervehtamha urasid. Rahvahaline medicin nevob unotesen kävutandad äjid kibuid vaste. Londuseline antidepressant. Kucub kibuid živatoil i humalzdoitab heid.
Urazhein (latin.: Hypericum) om äivoččiden heinäsižiden kazmusiden (päpaloin) heim. Mülüb Urazheinižed-sugukundha, sen tipine heim. Kazmused oleldas üks'voččed-ki lujas harvoin, i puttas toižid elonformid — penzhid i puid.
Το Υπερικό (Hypericum) είναι γένος φυτών της οικογενείας των Κλουσιίδων (Clusiaceae), στο οποίο περιλαμβάνονται περίπου 150 είδη, ποώδη, θαμνώδη ή φρύγανα. Κυριότερα είδη είναι το Hypericum perforatum (Υπερικόν το διάτρητον, κοινώς βάλσαμο, βαλσαμόχορτο ή σπαθίδα) και το Hypericum perfoliatum (Υπερικόν το διαμπερές, κοινώς λειχηνόχορτο ή σταρίδα)[1].
Το βαλσαμόχορτο είναι αειθαλές φυτό με ύψος περίπου ένα μέτρο και άνθη με έντονο κίτρινο χρώμα, τα οποία εμφανίζονται περίπου στα μέσα Ιουνίου. Είναι ενδημικό φυτό σε ολόκληρη σχεδόν την ευρωπαϊκή ήπειρο.
Το υπερικό ή βαλσαμόχορτο υπήρξε αντικείμενο της Ιατρικής από τα αρχαία χρόνια. Οι αρχαίοι Έλληνες το χρησιμοποιούσαν ως διουρητικό, επουλωτικό, εμμηναγωγό και αιμοστατικό.
Σήμερα στις ΗΠΑ και σε πολλές άλλες χώρες χρησιμοποιείται υπό μορφή χαπιών για την αντιμετώπιση της ήπιας και μέτριας κατάθλιψης (γι' αυτό αποκαλείται και "εναλλακτικό Prozac"). Χρησιμοποιείται, επίσης, ως αντισπασμωδικό και για την καταπολέμηση της αϋπνίας.
Χρησιμοποιείται υπό μορφή βάμματος, αφού εκχυλισθεί το φρέσκο φυτό σε ελαιόλαδο μέσα σε γυάλινα βάζα καλά κλεισμένα, που μένουν στον ήλιο επί 40 ημέρες περίπου, ως επουλωτικό σε πληγές, ερεθισμούς και εγκαύματα πρώτου βαθμού.
Το υπερικό μπορεί να επηρεάσει το συκώτι προκαλώντας ευαισθησία του ατόμου στο φως. Στο δέρμα ορισμένων ατόμων μπορεί να προκαλέσει αντιδράσεις που εκδηλώνονται με δερματικούς ερεθισμούς,
Σύμφωνα με ορισμένους ερευνητές το υπερικό μπορεί να επηρεάσει το μεταβολισμό ορισμένων ενζύμων. Κατά συνέπεια, χρειάζεται προσοχή όταν χορηγείται ταυτόχρονα με άλλα φάρμακα ή και με ορισμένα τρόφιμα.
Σε κάθε περίπτωση, όταν χρησιμοποιούνται φυτά για θεραπεία, πρέπει πάντοτε να ενημερώνεται ο ιατρός ή ο φαρμακοποιός και η χρήση τους να γίνεται κάτω από την καθοδήγηση ειδικού.
Το Υπερικό (Hypericum) είναι γένος φυτών της οικογενείας των Κλουσιίδων (Clusiaceae), στο οποίο περιλαμβάνονται περίπου 150 είδη, ποώδη, θαμνώδη ή φρύγανα. Κυριότερα είδη είναι το Hypericum perforatum (Υπερικόν το διάτρητον, κοινώς βάλσαμο, βαλσαμόχορτο ή σπαθίδα) και το Hypericum perfoliatum (Υπερικόν το διαμπερές, κοινώς λειχηνόχορτο ή σταρίδα).
Το βαλσαμόχορτο είναι αειθαλές φυτό με ύψος περίπου ένα μέτρο και άνθη με έντονο κίτρινο χρώμα, τα οποία εμφανίζονται περίπου στα μέσα Ιουνίου. Είναι ενδημικό φυτό σε ολόκληρη σχεδόν την ευρωπαϊκή ήπειρο.
Гъуэжьудз (лат-бз.: Hypericum, ур-бз: Зверобой) — къкӀыгъэхэм ящыщ Гъуэжьудзлъэпкъ (Hypericaceae).
ГъэбжыгъэкӀэ къэкӀхэм ящыщ, макӀыу гъэкъэкӀыгъу удзу щытхэ, пабжъэхэ, пабжъэшхуэхэ иэ жыгху къокӀхэ.
Жэпкъхэр янэхъыбэм, мы хъуреуэ адрей къэкӀыгъэхэм хуэду, плӀыму щытхэ.
Тхьампэхэр занкӀэху, кӀыхьу щытхэ, я лъапэхэр кӀэкӀыу иэ занкӀыу жэпкъым фӀэсу.
Гъагъэхэр зэрызу иэ гупышху зэхэтхэ. Тхьамэ тхурытхурэ ятет, макӀыу плӀы ятет мэхъур, дышъафу иэ гъуэжьу щыту я фэр.
Лъэпкъым 110 хуэдизкӀэ зэшъхьащокӀхэр, нэхъыбу ШӀыгум Ишъхъэрэ ныкъуэмкӀэ иэ тропикхэм нэхъ ягъунэгъу, ипшъэ лъэныкъуэмкӀэ къэкӀху. Нэхъыбэдыду здэщыӀахэр Хы Курытым иӀуфэ лъэныкъуэхэм.
Урысейм илъэпкъхэм ящыщу зытӀущ къыщокӀыр; еуропэ лъэныкъуэмкӀэ - Hypericum perforatum, Hypericum quadrangulum. КъэкӀыгъитӀри удз гъэбжыгъу къэкӀхэм ящыщ, я лъабжъэхэр шӀым къыкӀэну. Я гъагъэхэр тӀуми гъуэжьу щыт; удзытӀри хъушхъу ялъытэ.
ПэмыкӀхэм ящыщу- гъэпсом удзыфу щыт Hypericum calycinum, Hypericum oblongifolium, къудамэхэр плъыжьыху, итхьампэхэр кӀыхьу щыту. ( Гималай къушъхьахэм къыщокӀыр ), Hypericum androsaemum ( Ишъхъэрэ Еуропэм щыщ ), аищыр удзгъагъэ хуэду ягъэкӀхэр Ӏарысу.
Къышъхьапагъэм шъхьакӀэ ягъэкӀхэр:
Hypericum coris
Hypericum elegans
Hypericum erectum
Hypericum hircinum
Hypericum humifusum
Hypericum kalmianum
Hypericum pulchrum
Hypericum quadrangulum
Сар çип ути (лат. Hypericum) — Сар çип утисем çемйинчи ӳсентăран.
Hypericum calycinum
Hypericum coris
Hypericum elegans
Hypericum erectum
Hypericum hircinum
Hypericum humifusum
Hypericum kalmianum
Hypericum pulchrum
Hypericum quadrangulum
Сар çип ути (лат. Hypericum) — Сар çип утисем çемйинчи ӳсентăран.
Сьвятая́ньнік (Hypericum L.) — род расьлін сямейства сьвятаяньнікавыя (Hypericaceae) парадку мальпігіякветныя (Malpighiales). Налічвае больш за 450 відаў. Прадстаўнікі роду растуць пераважна ва ўмераным клімаце і ў паўднёвай частцы трапічнай зоны. У Беларусі 8 відаў.
Шматгадовыя ці аднагадовыя травы, хмызьнякі і дрэвы вышынёй да 8 м.
Карэнішча тонкае, разгалінаванае, ад якога штогод вырастае некалькі гладкіх круглых альбо з двума рэбрамі, прамастаячых голых, угары разгалінаваных, вышынёй 30—60 см сьцяблоў.
Лісьце супраціўнае, сядзячае, цэльнакрайнае, прадаўгавата-авальнае, з прасьвечванымі ці чорнымі крапчастымі аліваватымі залозкамі.
Кветкі жоўтыя, правільныя, дзьвюхстацевыя, пяціпялёсткавыя, сабраныя ў шчытападобную мяцёлку ці няшчыльную гронку; пялёсткі залаціста-жоўтыя, прадаўгавата-авальныя, з чорнымі кропкамі. Квітнее з чэрвеня па верасень.
Плод — трохгранная пушачка. Насеньне шматлікае, дробнае, цыліндрычнае, авальнае ці прадаўгавата-авальнае, крылатае, варсіністае ці каморачнае.
Некаторыя віды прымяняюцца ў народнай мэдыцыне (напрыклад, сьвятаяньнік прадзіраўлены (Hypericum perforatum L.)). Гаючымі якасьцямі валодае наземная частка расьлінаў, якая месьціць дубільныя рэчывы, фляванолявы гліказыд і гіпэразыд, этэрны алей, каратын, вітамін C ды інш.
Выкарыстоўваецца таксама для фарбаваньня тканін і ў лікёра-гарэлачнай прамысловасьці.
— сховішча мультымэдыйных матэрыялаў
Сьвятая́ньнік (Hypericum L.) — род расьлін сямейства сьвятаяньнікавыя (Hypericaceae) парадку мальпігіякветныя (Malpighiales). Налічвае больш за 450 відаў. Прадстаўнікі роду растуць пераважна ва ўмераным клімаце і ў паўднёвай частцы трапічнай зоны. У Беларусі 8 відаў.
डोली फूल (अङ्ग्रेजी: Hypericum, /ˌhaɪˈpɪərɪkəm/) हापरिकेसिया परिवारमा पर्ने फूल फुल्ने वनस्पति हो। यसका ४९० वटा प्रजातिहरू छन्।
Hypericum /ˌhaɪˈpiːrɪkəm/ is a genus of flowering plants in the family Hypericaceae (formerly considered a subfamily of Clusiaceae).[2][3] The genus has a nearly worldwide distribution, missing only from tropical lowlands, deserts and polar regions.[4] Many Hypericum species are regarded as invasive species and noxious weeds. All members of the genus may be referred to as St. John's wort, and some are known as goatweed.[2] The white or pink flowered marsh St. John's worts of North America and eastern Asia are generally accepted as belonging to the separate genus Triadenum Raf.[5][6]
Hypericum is unusual for a genus of its size because a worldwide taxonomic monograph[7] was produced for it by Norman Robson (working at the Natural History Museum, London). Robson recognizes 36 sections within Hypericum.
Hypericum species are quite variable in habit, occurring as trees, shrubs, annuals, and perennials. Trees in the sense of single stemmed woody plants are rare, as most woody species have multiple stems arising from a single base. Shrubs have erect or spreading stems but never root from nodes that touch the ground. However, perennial herbs tend to root from these horizontal nodes, especially those that occur in wet habitats. Annual herbs tend to have taproots with a developed system of secondary hair roots. Many species of Hypericum are completely glabrous, others have simple uniseriate hairs, and some species have long, fine hairs.[8]
.jpg)
Two types of glands form the characteristic punctiform patterns of Hypericum, "dark glands" and "pale glands". Dark glands consist of clusters of cells with a distinct black to reddish color. Their hue is indicative of a presence of naphthodianthrone, either hypericin or pseudohypericin, or both. These glands occur in about two-thirds of Hypericum sections and are usually restricted to certain organs. When these glands are crushed, the naphthodianthrones give a red stain. Paracelsus called the red secretions "Johannes-blut" in the 16th century, linking the plant to the martyr St. John and giving rise to the English and German common names of "St. John's wort". The pale glands, forming the pellucid dots, are each a schizogenous intracellular space lined with flattened cells that secrete oils and phloroglucinol derivates, including hyperforin. The distribution of these hypericin glands dissuades generalist herbivores from feeding on the plants. When generalist insects feed on Hypericum perforatum, 30-100% more naphthodianthrones are produced, repelling the insects.[8]
The four thin ridges of tissue along the stems are closely to the opposite-decussate leaves of Hypericum. The ridges can be minor, just being called "ridges", or prominent, being called "wings". Terete, two-lined, and six-lined stems can occur occasionally. When a species has a tree or shrub habit, the internodes become mostly terete with age, though some trace of lines can still be detected in mature plants. The number of lines is an important distinguishing characteristic; for example, H. perforatum and Hypericum maculatum are easily confused save for H. perforatum having two lines and H. maculatum having four. The pale and dark glands are present on stems of various species, and other various species have stems without any glands. In section Hypericum, the glands are only present on stem lines, and in other sections, including Origanifolia and Hirtella, the glands are distributed across the stems.[8]
Nearly all leaves of Hypericum species are arranged opposite and decussate, an exception being section Coridium in which whorls of three to four leaves occur. The leaves lack stipules and can be sessile or shortly petiolar, though long petioles exist in sections Adenosepalum and Hypericum. Basal articulation can be present, in which case leaves are deciduous above the articulation, or absent, in which case the leaves are persistent. Some species in sections Campylosporus and Brathys have an auricle-like, reflexed leaf base, whereas true auricles only exist in sections Drosocarpium, Thasia, and Crossophyllum. Laminar venation is highly variable, being dichotomous to pinnate to densely reticulate. Leaves are typically ovoid to elongate to linear in shape. Leaves are typically shorter than the internodes. Pale or dark glands can be present on or near the leaf margin and on the main leaf surface.[8]
Typically there are four or five sepals, though in section Myriandra there are rarely three. When five sepals are present they are quincuncial, and when four sepals are present they are opposite and decussate. Sepals can be equal or unequal. Sepals can be united at their base, as seen in sections Hirtella, Taeniocarpium, and Arthrophyllum. The margins are variable, having marginal glands, teeth, or hairs. The presence or absence of dark glands on the sepals is a useful distinguishing characteristic.[8]
Almost all Hypericum petals are yellow, though a range of color exists from a pale lemony hue to a deep orangish-yellow. Exceptions include the white or pinkish petals of Hypericum albiflorum var. albiflorum and H. geminiflorum. Many species have petals that are lined or tinged with red, including the deep crimson petals of H. capitatum var. capitatum. Petal lengths can be equal or unequal. The petals are mostly asymmetrical except those of sections Adenotrias and Elodes. In those two sections, sterile bodies have developed between the stamen fascicles, working as lodicules to spread the petals of the pseudotubular flower, a specialized pollination mechanism. Nearly all species have glands on their petals; only section Adenotrias has completely eglandular petals. It has been hypothesized that the intensity of red on the petals is correlated with the hypericin content of the glands, but other pigments including skyrin derivatives can create a red color.[8]
Hypericum flowers have four or five fascicles that have, in total, five to two hundred stamens. The fascicles can be free or fused in various ways, often into three apparent fascicles. In sections Myriandra, Brathys, and some of Trigynobrathys, the stamens form a ring. Though stamens are usually persistent, some are deciduous. The stamens have an anther gland on the connective tissue, varying in color from amber to black.[8]
The ovaries are three or five-merous, occasionally two-merous, with a corresponding number of free or united styles. Developing seeds are borne on axile or parietal placentae, with at least two ovules per placenta. Hypericum fruits are dissimilar to most of Hypericaceae, being capsular and dehisce from the apex. The capsule can be dry or remain fleshy when mature. The capsules have elongate or punctate glands on their surface that create various shapes and patterns. These glands are typically pale amber, though in section Drosocarpium the glands are reddish-black. Extractions of these glands in certain species yielded phloroglucinol and terpenoid derivatives, suggesting a connection between these glands and the pale glands of vegetative tissue. Seeds of Hypericum species are small and range in color from a yellowish brown to dark purplish brown. The seeds are cylindric to ellipsoid and may have narrow wings. In some seeds, a basal ridge may be present, and rarely in section Adenotrias an apical caruncle is present which attracts ants to disperse seeds. Some species have highly specific germination and survival condition requirements. For example, H. lloydii is susceptible to a fungal infection as a seedling if conditions are too moist, whereas other species including H. chapmanii can grow underwater.[8]
There are over 490 species in the genus.[9] The name hypericum derives from ὑπέρεικος hypereikos (variants: ὑπέρεικον hypereikon and ὑπερικόν hyperikon),[10] i.e. the Greek name for Hypericum crispum and Hypericum revolutum, itself possibly meaning "above pictures",[11] for its use over shrines to repel evil spirits, though some have translated it as "above the heath".[11][12]
Hypericum is broken up into 36 sections, each with its own subsections and species. They include:
H. perforatum is an invasive species and noxious weed in farmland and gardens in the humid and sub-humid temperate zones of several continents.[2][3] It is considered poisonous to livestock.[2]
Part of the invasive success of Hypericum species is due to the absence of natural pests.[2] The beetles Chrysolina quadrigemina, Chrysolina hyperici and the St. John's-wort root borer (Agrilus hyperici) feed on common St. John's-wort (H. perforatum) plants and have been used for biocontrol where the plant has become an invasive weed.[13] Hypericum species are the only known food plants of the caterpillar of the treble-bar, a species of moth. Other Lepidoptera species whose larvae sometimes feed on Hypericum include the common emerald, the engrailed (recorded on imperforate St. John's-wort, H. maculatum), the grey pug and the setaceous Hebrew character.[14] A leaf beetle, Paria sellata, feeds on the foliage of Hypericum adpressum, while ant species Formica montana and F. subsericea decorate their nests with its bright yellow petals.[12] A small, reddish-brown weevil, Anthonomous rutilus breeds in the inflorescences of Hypericum kalmianum and H. swinkianum, the larvae developing within the fruit capsules.[12]
Common St. John's-wort (H. perforatum) has long been used in traditional medicine as an extract to treat depression.[15] H. perforatum is the most commonly used species – especially in Europe – as an herbal substitute for prescription drugs to treat depression, and is also sold as a dietary supplement.[15] One meta-analysis found that St John's wort had similar efficacy and safety as prescriptions drugs to treat mild-to-moderate depression, such as selective serotonin reuptake inhibitors.[16]
There is evidence that combining St. John’s wort with prescription antidepressants may cause adverse effects, such as a life-threatening increase of serotonin, the brain chemical targeted by some drugs used for depression.[15] Symptoms may include agitation, diarrhea, high blood pressure, and hallucinations.[15] Taking St. John’s wort may interfere with and reduce the efficacy of prescription drugs used to treat depression.[15]
St. John's wort interacts with hormonal contraceptives, reducing their effectiveness and increasing the risk of unplanned pregnancy.[17]
Some species are used as ornamental plants as many have large, showy flowers. Species found in cultivation include:[18]
Numerous hybrids and cultivars have been developed for use in horticulture. The following have gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit:
Most species of Hypericum are prone to thrips, scale, anthracnose, rust, and leaf spots.[22] They are also eaten or infected by aphids, white flies, and spodoptera littoralis.[23]
Fossil seeds from the early Miocene of †Hypericum septestum have been found in the Czech part of the Zittau Basin.[24] Many fossil seeds of †Hypericum holyi have been described from middle Miocene strata of the Fasterholt area near Silkeborg in Central Jutland, Denmark.[25]
Hypericum /ˌhaɪˈpiːrɪkəm/ is a genus of flowering plants in the family Hypericaceae (formerly considered a subfamily of Clusiaceae). The genus has a nearly worldwide distribution, missing only from tropical lowlands, deserts and polar regions. Many Hypericum species are regarded as invasive species and noxious weeds. All members of the genus may be referred to as St. John's wort, and some are known as goatweed. The white or pink flowered marsh St. John's worts of North America and eastern Asia are generally accepted as belonging to the separate genus Triadenum Raf.
Hypericum is unusual for a genus of its size because a worldwide taxonomic monograph was produced for it by Norman Robson (working at the Natural History Museum, London). Robson recognizes 36 sections within Hypericum.
Hiperiko (Hypericum[1]) estas genro de la kluziacoj, ofte uzataj kiel kuracplantoj, foje kiel ĝardenaj floroj.
Hypericum olympicum
Hiperiko (Hypericum) estas genro de la kluziacoj, ofte uzataj kiel kuracplantoj, foje kiel ĝardenaj floroj.
Hypericum es un género de unas 400 especies de plantas de la familia Clusiaceae, anteriormente se encontraban encuadradas en su propia familia Hypericaceae. Este género presenta una distribución casi mundial, faltando solamente en las tierras bajas tropicales, en los desiertos y en las regiones árticas.
Las especies pueden variar de plantas herbáceas anuales o perennes, de 5-10 cm de altura, o arbustos y árboles de unos 12 m de altura. Las hojas son opuestas, ovales simples, de 1-8 cm de longitud, o caducas o perennes. Las flores varían de un amarillo pálido a un amarillo intenso, con un diámetro de 0.5-6 cm, con cinco (ocasionalmente cuatro) pétalos. El fruto normalmente es una cápsula seca con fracturas para esparcir las semillas pequeñas y numerosas, en algunas especies son parecidas a bayas carnosas.
Todos los miembros del género se conocen como "hierbas de San Juan" o "hipéricos"; algunas especies que se usan como plantas ornamentales tienen flores grandes y vistosas.
Algunas especies de Hypericum las usan las larvas de una especie de polillas, Aplocera plagiata, como fuente de alimentación en exclusividad. Otras especies de Lepidoptera cuyas larvas se alimentan de los miembros de este género son Hemithea aestivaria, Ectropis crepuscularia, Eupithecia subfuscata y Xestia c-nigrum.
Numerosos híbridos y cultivares se han desarrollado en horticultura, para empleo ornamental como plantas de jardín, tal como Hypericum x moserianum (H. calycinum x H. patulum) e Hypericum 'Hidcote'.
Son hierbas frecuentes en granjas y jardines.
Hypericum perforatum se usa en herboristería como antidepresivo[1] y ansiolítico.[cita requerida]
Estudios realizados en ratones han demostrado que algunas sustancias presentes en la malfurada Hypericum grandifolium, nativa de Canarias, es un agente terapéutico potencial al tener capacidad analgésica aliviando dolores del sistema nervioso central y el sistema nervioso periférico.[2]
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 783. 1753.[3]
Hipérico: nombre genérico que deriva del griego hyperikon ("sobre las imágenes" o "por encima de una aparición"). Para algunos, el nombre hace referencia a la propiedad que se le atribuía de hacer huir a los malos espíritus y las apariciones; solían colgarse flores de esta planta sobre las imágenes religiosas el día de San Juan. Para otros, las glándulas de sus pétalos parecen formar imágenes (a este hecho se le dio mucha importancia en la Edad Media, ya que era utilizado en los exorcismos por sus virtudes cabalísticas).
Hypericum es un género de unas 400 especies de plantas de la familia Clusiaceae, anteriormente se encontraban encuadradas en su propia familia Hypericaceae. Este género presenta una distribución casi mundial, faltando solamente en las tierras bajas tropicales, en los desiertos y en las regiones árticas.
Naistepuna (Hypericum L.) on malpiigialaadsete seltsi naistepunaliste sugukonda kuuluv taimede perekond.
Perekonda kuulub umbes 400 liiki. Naistepuna perekond on ülemaailmse levikuga, puududes vaid soistel troopikas, kõrbetes ja polaaraladel.
Naistepunad on ühe- või mitmeaastased rohttaimed. Neist väikseimad on kõigest 5–10 cm kõrged, aga suurimad on kuni 12 m kõrged puud.
Naistepunade lehed on lihtsad ja ovaalsed, 1–8 cm pikad. Leidub nii heitlehiseid kui igihaljaid liike. Lehed paiknevad paarikaupa vastakult. Õie läbimõõt on 0,5–6 cm. Õied on kahvatukollased kuni tumekollased ja viie, harva nelja õielehega. Mõnd naistepunaliiki kasvatatakse ilutaimena ja neil on suured silmatorkavad õied. Aretatud on ka arvukalt hübriide ja kultivare. Vili on tavaliselt kupar, mis avanedes vallandab arvukalt tillukesi seemneid. Mõnel liigil on vili lihakas ja marjataoline.
Naistepunad on levinud umbrohud, mis võivad põhjustades kariloomadel mürgistust. Naistepuna biotõrjes kasutatakse taime lehtedest toituvaid põrnikaid Chrysolina quadrigemina ja Chrysolina hyperici ning naistepuna-salehundlast, kes sööb naistepuna juuri [1]. Naistepuna-salehundlane viidi Euroopast Põhja-Ameerikasse, et aidata ohtlikuks võõrliigiks osutunud liht-naistepunaga võidelda[1].
Leidub liblikaid, mille röövikud toituvad naistepuna lehtedel. Keskmise ogavaksiku (Aplocera plagiata) röövikud toituvad ainult naistepunal.
Naistepuna (Hypericum L.) on malpiigialaadsete seltsi naistepunaliste sugukonda kuuluv taimede perekond.
Perekonda kuulub umbes 400 liiki. Naistepuna perekond on ülemaailmse levikuga, puududes vaid soistel troopikas, kõrbetes ja polaaraladel.
Hypericum Hypericaceae familiako genero bat da, 400 bat landare-espeziez osatua. Genero honetako espezieak ia mundu osoan bizi dira, lurralde behere tropikaletan, basamortuetan eta lurralde artikoetan izan ezik.
Hypericum generoko espezieak landare belarkarak izan daitezke, urterokoak edo bizikorrak, eta 5-10 cm-ko altuera izan; edo zuhaixka edo zuhaitzak izan daitezke, 12 m-ko altuerakoak. Hostoak aurkakoak dira, obal bakunak, 1-8 cm luzeak, eta erorkorrak edo iraunkorrak izan daitezke. Loreen kolorea hori argitik hori bizira doa; 0,5-6 cm bitarteko diametrokoak dira, eta gehienetan bost lore-hosto dituzte (batzuetan, lau). Fruitua kapsula lehor bat izaten da, baina, espezie batzuetan, baia mamitsuaren antza du.
Espezie batzuek lore handi ikusgarriak dituzte, eta landare apaingarri moduan erabiltzen dira.
Hypericum Hypericaceae familiako genero bat da, 400 bat landare-espeziez osatua. Genero honetako espezieak ia mundu osoan bizi dira, lurralde behere tropikaletan, basamortuetan eta lurralde artikoetan izan ezik.
Kuismat (Hypericum) ovat kuismakasvien heimoon (Hypericaceae) kuuluva kasvisuku, johon kuuluu noin 400 lajia. Kuismoja kasvaa kaikissa maanosissa muualla kuin trooppisilla alankoalueilla, autiomaissa ja napaseudulla. Suomessa kasvaa neljä sukuun kuuluvaa lajia.[1]
Monet kuismat ovat 10–50 cm:n korkuisia yksi- tai monivuotisia ruohoja tai varpuja, mutta muutamat voivat kasvaa jopa 12 metrin korkuisiksi puiksi. Kuismojen lehdet ovat vastakkaisasentoiset, soikeat, 1–8 cm pitkät. Kukat ovat yleensä keltaiset, ja niissä on yleensä viisi, harvoin neljä terälehteä, ja niiden halkaisija vaihtelee välillä 0,5–6 cm. Hedelmä on yleensä kuiva kotahedelmä, joka hajoaa niin, että siemenet pääsevät leviämään. Muutamien lajien hedelmä on kuitenkin mehevä ja marjamainen.
Muutamia suvun kasveja, esimerkiksi pensaskuismaa (Hypericum patulum) viljellään koristekasveina. Mäkikuismaa on vanhoista ajoista käytetty lääkekasvina.
Kuismat (Hypericum) ovat kuismakasvien heimoon (Hypericaceae) kuuluva kasvisuku, johon kuuluu noin 400 lajia. Kuismoja kasvaa kaikissa maanosissa muualla kuin trooppisilla alankoalueilla, autiomaissa ja napaseudulla. Suomessa kasvaa neljä sukuun kuuluvaa lajia.
Hypericum
Les millepertuis forment le genre Hypericum, composé d'environ 400 espèces réparties dans le monde entier sauf dans les déserts et les régions arctiques (et sauf sous les tropiques en dehors des zones montagneuses).
Les millepertuis sont rattachés à la famille des Hypéricacées selon la classification phylogénétique APG III (2009) ou à celle des Clusiacées selon la classification classique de Cronquist (1981).
Millepertuis signifie « mille trous », provenant de l'ancien français pertuis « trou », en référence à la feuille de certaines espèces (notamment l'espèce commune européenne Hypericum perforatum, le millepertuis perforé) qui semble percée de nombreux petits trous quand on observe les feuilles par transparence[1]. En fait, ils correspondent à des glandes translucides donnant l'impression d'une multitude de minuscules perforations, qui renferment une huile essentielle.
Le nom de genre Hypericum vient du grec hupo « presque », et ériké, « bruyère », en référence à certaines espèces qui évoquent des bruyères[2].
Les millepertuis sont le plus souvent des plantes herbacées, annuelles ou vivaces. Ce sont aussi parfois des arbustes ou même des petits arbres (Hypericum lanceolatum) pouvant atteindre une dizaine de mètres de hauteur.
Les feuilles sont simples, opposées, de forme ovale à lancéolée. Les fleurs, d'un jaune plus ou moins vif, possèdent cinq pétales (rarement quatre) et de nombreuses étamines. Les fruits sont généralement des capsules sèches qui éclatent à maturité en libérant un grand nombre de très petites graines, mais il existe des espèces à fruits charnus (Hypericum androsaemum).
Hypericum patulum Habitus
Fleurs et boutons floraux du fleur jaune (H. lanceolatum)
Fruits charnus du millepertuis androsème (H. androsaemum)
De nombreuses variétés et cultivars ont été développés en horticulture comme Hypericum × moserianum (H. calycinum × H. patulum) ou comme Hypericum calycinum 'Hidcote'. En raison de ses interactions pharmacologiques (inducteur enzymatique), le millepertuis ne doit pas être utilisé lors d'un traitement contraceptif oral (baisse de l'efficacité par induction métabolique), ni lors d'un traitement contre le cancer (baisse de l'efficacité pouvant aller jusqu'à la mort), ni lors de la prise de certains traitements utilisés contre le VIH (inhibiteurs de protéase)[3] ou de certains traitements utilisés en psychiatrie (type neuroleptiques comme Aripriprazole). Il existe plusieurs contre-indications dont en particulier les problèmes cardiaques, le millepertuis ayant la particularité de provoquer arythmie et tachycardie chez certains sujets.
Les extraits et préparations phytothérapiques connus et commercialisés sous le nom de « millepertuis », utilisés dans le traitement de dépressions légères à modérées et de troubles de l'humeur, sont tirés exclusivement de l'espèce Hypericum perforatum. Quelques autres représentants du genre Hypericum peuvent localement être employés dans le domaine de la santé mais la plupart des espèces de millepertuis ne connaissent aucun usage médical.
Le millepertuis perforé (Hypericum perforatum) est utilisé en médecine depuis plus de 2 400 ans, notamment sous la forme d'huile rouge (macérat de sommités florales récoltées l'été dans de l'huile d'olive). Selon le Vidal, il suffit de laisser la bouteille au soleil durant quatre semaines le temps que l'huile se colore, puis de le filtrer[4]. Cette coloration est due à l'hypéricine, pigment rouge aux propriétés anti-inflammatoires, cicatrisantes et antalgiques.[réf. souhaitée]
Ses vertus d'antidépresseur et sa grande efficacité contre « les dépressions légères à modérées » (après deux à quatre semaines de traitement) sont consensuellement reconnues, avec selon les Instituts nationaux de la santé américains (NIH) « une efficacité similaire aux autres médicaments antidépresseurs »[4].
L'OMS cite comme « traditionnel » l’usage local du millepertuis pour soigner « les coupures, irritations, brûlures légères et infections virales de la peau »[4]. Selon La Commission E du ministère de la Santé allemand, il est efficace contre « les troubles psychosomatiques, l’humeur dépressive, l’anxiété et la nervosité, ainsi que les troubles digestifs (sous forme d’huile) »[5],[4]. Cette même Commission reconnaît aussi l’usage local d’huile de millepertuis pour soigner « les brûlures légères, les douleurs musculaires et contribuer à la cicatrisation des plaies »[4], mais - selon le Vidal - « l'usage local de l’huile de millepertuis repose uniquement sur la tradition » ; cette huile était traditionnellement prescrite « en applications locales pour soulager les douleurs musculaires, les irritations de la bouche et les fesses rouges du nourrisson, ainsi que par voie orale pour aider les digestions difficiles »[4].
Son efficacité sur les petits problèmes cutanés serait liée au caractère antiseptique des napthodianthrones qu'il contient[4].
Selon une étude ethnobotanique publiée en 1984), portant sur les usages anciens traditionnels des plantes dans la vie quotidienne à Bagnes en France[6], les fleurs de plusieurs espèces de millepertuis (localement dénommées tradzwan ou tradzuin dans le patois local), servaient à préparer une tisane facilitant la digestion et on appliquait « sur les brûlures et les coups de soleil le liquide rouge obtenu par macération des fleurs dans de l'huile d'olive ; pour les massages, on prépare ce liquide avec de l'huile ou de l'eau-de-vie ».
Bien connu des Anciens, il fut surnommé le « chasse-démon »,[citation nécessaire] aujourd'hui à l'origine de plusieurs anti-dépresseurs qui ont essayé de copier sa molécule active, il reste très efficace dans le traitement des stress intenses, des dépressions et de tous les dérèglements de l'humeur sous la forme d'extrait sec, de teinture ou de poudre de plante. Sous sa forme de macérat huileux, on préfère, en lieu et place de la traditionnelle huile d'olive, l'huile de tournesol plus neutre et moins grasse à l'utilisation. Elle sera efficace sur les brûlures, les douleurs articulaires, etc. L'huile de millepertuis constitue un excellent support pour les huiles essentielles dans les pathologies citées plus haut.[réf. souhaitée]
Contre-indications : cette huile est chez certaines personnes allergisante et/ou photosensibilisante (après un usage en applications locales ou par voie orale, notamment pour les personnes à peau claire, il convient de ne pas s'exposer soleil)[4].
Précautions nécessaires : Le millepertuis ne doit pas être utilisé en association avec certains traitements au long cours sans le conseil du médecin prescripteur.
Comme le pamplemousse ou l'ail, il peut interagir avec plus de 70 substances ou familles de substances identifiées, dont beaucoup sont des médicaments[7] : hydrocortisone, anticoagulants (AVK, AOD), contraception hormonale, immunosuppresseurs (Ciclosporine, Tacrolimus) et par extension à tous les médicaments dont le métabolisme fait intervenir les enzymes du cytochrome[8] dont il est inducteur. Ainsi, en accélérant l'inactivation et l'élimination de ces médicaments, il expose à un risque de sous-dosage avec parfois des conséquences gravissimes pour la santé.
Toutes les formes de millepertuis sont concernées. Ces interactions comprennent certains contraceptifs oraux et des anti-viraux. En février 2000, une étude menée aux États-Unis chez des volontaires sains rapporte une diminution des taux plasmatiques d'un médicament inhibiteur de la protéase du VIH utilisé dans le traitement du SIDA, l'indinavir (CRIXIVAN7), lors d'une utilisation concomitante avec le millepertuis. L'administration concomitante de millepertuis avec cet antirétroviral est donc susceptible d'entraîner le développement de résistances de la part du VIH[9].
Selon The Plant List (16 nov 2017)[10] :
Hypericum
Les millepertuis forment le genre Hypericum, composé d'environ 400 espèces réparties dans le monde entier sauf dans les déserts et les régions arctiques (et sauf sous les tropiques en dehors des zones montagneuses).
Les millepertuis sont rattachés à la famille des Hypéricacées selon la classification phylogénétique APG III (2009) ou à celle des Clusiacées selon la classification classique de Cronquist (1981).
Pljuskavica (gospino zelje , siljena, trava sv. Ivana, lat. Hypericum), biljni rod iz porodice goračevki (Hypericaceae). Sastoji se od blizu 500 vrsta trajnica, i listopadnih, poluzimzelenih i vazdazelenih polugrmova i grmova. Najpoznatija vrsta je kantarion, po kojoj se porodica naziva i kantarionovke.
Ime roda dolazi od grčkih riječi hypo (izmeđum, ispod) i erike (vrijesak), jer je ta biljka česta među vrijeskom. Kantarion je ljekovit (napetost, depresija, rane, opekline)
Pljuskavica (gospino zelje , siljena, trava sv. Ivana, lat. Hypericum), biljni rod iz porodice goračevki (Hypericaceae). Sastoji se od blizu 500 vrsta trajnica, i listopadnih, poluzimzelenih i vazdazelenih polugrmova i grmova. Najpoznatija vrsta je kantarion, po kojoj se porodica naziva i kantarionovke.
Ime roda dolazi od grčkih riječi hypo (izmeđum, ispod) i erike (vrijesak), jer je ta biljka česta među vrijeskom. Kantarion je ljekovit (napetost, depresija, rane, opekline)
Křižomnik[1] (Hypericum) je ród ze swójby Křižomnikowych rostlinow (Hypericaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
Jeli sy jedyn z mjenowanych njedostatkow skorigował(a), wotstroń prošu potrjecheny parameter předłohi {{Předźěłuj}}. Podrobnosće namakaš w dokumentaciji.
Křižomnik (Hypericum) je ród ze swójby Křižomnikowych rostlinow (Hypericaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
dźěrkaty křižomnik (Hypericum perforatum) hórski křižomnik (Hypericum montanum) hranity křižomnik (Hypericum maculatum) chinski křižomnik (Hypericum chinense) lepy křižomnik (Hypericum elegans) lesny křižomnik (Hypericum pulchrum) ležacy křižomnik (Hypericum humifusum) niski zahrodny křižomnik (Hypericum calycinum) pochowy křižomnik (Hypericum elodes) somoćany křižomnik (Hypericum hirsutum) šěroki zahrodny křižomnik (Hypericum patulum) wótry křižomnik (Hypericum tetrapterum) wulki křižomnik (Hypericum majus)Hypericum L., 1753 è un genere di piante tradizionalmente incluso nella famiglia delle Clusiacee, assegnato dalla classificazione APG alle Ipericacee (Hypericaceae)[1].
A questo genere appartengono alcune specie ornamentali ma la più nota, per le sue proprietà officinali, è l'iperico (Hypericum perforatum) detto anche Erba di San Giovanni.
Il latino scientifico hypericum deriva dal latino hypericon, prestito dal greco antico: ὑπερικόν, hyperikón, forma collaterale di ὑπέρεικος hypéreikos, a sua volta da υπο-, ypo-, «sotto», ed ἐρείκη, eréikē, «erica»[2].
Secondo Plinio il Giovane, il suo nome deriva dal greco "hyper - eikon", in quanto può crescere anche sulle statue antiche: per questo motivo la tradizione popolare gli ha attribuito il potere di scacciare i fantasmi.
Il genere comprende specie erbacee, annuali o perenni, piccoli arbusti e alberi alti sino a 12 m.[3]
È caratterizzato dalla presenza sui petali di ghiandole contenenti olii essenziali, visibili sotto forma di piccoli punti traslucidi. I fiori sono a 5 petali e possiedono molti stami.
Le specie del genere Hypericum sono diffuse in quasi tutto il mondo con l'eccezione delle regioni artiche e antartiche.[3]
Lo stesso argomento in dettaglio: Specie di Hypericum. Il genere Hypericum comprende oltre 450 specie[4], tra cui le seguenti sono diffuse in Europa e nel bacino del Mediterraneo[5]:
Hypericum perforatum è utilizzato in fitoterapia nei disturbi depressivi minori.[6] Si deve però evitare l'assunzione contemporanea di iperico e di farmaci antidepressivi (SSRI), a causa delle loro possibili interazioni.
Nella medicina omeopatica viene indicato come battericida, antisettico nel caso di cure odontoiatriche, di ferite, tagli, escoriazioni e traumi.[7]
Hypericum L., 1753 è un genere di piante tradizionalmente incluso nella famiglia delle Clusiacee, assegnato dalla classificazione APG alle Ipericacee (Hypericaceae).
A questo genere appartengono alcune specie ornamentali ma la più nota, per le sue proprietà officinali, è l'iperico (Hypericum perforatum) detto anche Erba di San Giovanni.
Hypericum est genus angiospermarum quod circa 400 species magnoliophytarum familiae Clusiacearum et hypericoidearum subfamiliae continet.
Vide "Hypericum" apud Vicispecies. 
Situs scientifici: Tropicos • Tela Botanica • GRIN • ITIS • NCBI • Biodiversity • Encyclopedia of Life • Plant Name Index • WoRMS: Marine Species • Plantes d'Afrique • Flora of China • USDA Plants Database Hypericum est genus angiospermarum quod circa 400 species magnoliophytarum familiae Clusiacearum et hypericoidearum subfamiliae continet.
Jonažolė (lot. Hypericum, vok. Johanniskräuter) – jonažolinių (Hypericaceae) šeimos augalų gentis, kuriai priklauso daugiametės žolės arba puskrūmiai. Jų lapai priešiniai, lygiakraščiai, su liaukiniais taškeliais. Žiedai sutelkti šluotelės pavidalo žiedynuose. Vainiklapiai geltoni. Vaisius – dėžutė.
Gentyje yra apie 200 rūšių. Lietuvoje auga 6 rūšys:
Asinszāles (latīņu: Hypericum) ir asinszāļu dzimtas daudzgadīgi lakstaugi ar pretējām lapām un dzelteniem ziediem. Kauslapām un vainaglapām melni punktveida dziedzeri.
Latvijā sastopamas trīs sugas. Ceļmalās, laukmalās, pļavās, krūmājos bieži izplatīta četršķautņu asinszāle (Hypericum maculatum) un divšķautņu asinszāle (Hypericum perforatum). Pēdējā satur miecvielas, ēteriskās eļļas, karotīnu un C vitamīnu. Lieto medicīnā. Krāsu augs.
Pasaulē kopumā ir ap 400 asinszāles dzimtei piederošu sugu. Dzimtes augi sastopami gandrīz visur, neskaitot tropiskās zemienes, tuksnešus un arktiskos apgabalos.
Daži Hypericum dzimtes hibrīdi, piemēram, t.s. Hypericum calycinum (sk. attēlu) vai Hypericum moserianum, dārzkopībā tiek kultivēti kā krāšņumaugi. Toties daudzas citas dzimtei piederošas sugas tiek uzskatītas par kaitīgām, tīrumus un dārzus postošām nezālēm.
Visu asinszāļu sugu saraksts:
Asinszāles (latīņu: Hypericum) ir asinszāļu dzimtas daudzgadīgi lakstaugi ar pretējām lapām un dzelteniem ziediem. Kauslapām un vainaglapām melni punktveida dziedzeri.
Latvijā sastopamas trīs sugas. Ceļmalās, laukmalās, pļavās, krūmājos bieži izplatīta četršķautņu asinszāle (Hypericum maculatum) un divšķautņu asinszāle (Hypericum perforatum). Pēdējā satur miecvielas, ēteriskās eļļas, karotīnu un C vitamīnu. Lieto medicīnā. Krāsu augs.
Hertshooi (Hypericum) is een plantengeslacht uit de hertshooifamilie (Hypericaceae). Het geslacht omvat struiken en kruidachtige planten. De soorten zijn populair in de sierteelt omdat de soort goed uitstoelt en mooi geel bloeit in de zomer. Enkele soorten en hybriden (Hypericum androsaemum, Hypericum ×inodorum) ontwikkelen bessen in het najaar. De besdragende soorten worden sinds begin jaren negentig op grote schaal als snijtak voor in boeketten geteeld.
Wereldwijd kent het geslacht ongeveer vierhonderd soorten. In Europa komt hertshooi voornamelijk in gematigde en subtropische streken voor. Bijzonder daarbij is dat de soorten zich hebben aangepast aan verschillende milieus: water, vochtige gronden en droge grond.
In België en Nederland komen de volgende (onder)soorten voor:
Enkele overige soorten:
Hertshooi (Hypericum) is een plantengeslacht uit de hertshooifamilie (Hypericaceae). Het geslacht omvat struiken en kruidachtige planten. De soorten zijn populair in de sierteelt omdat de soort goed uitstoelt en mooi geel bloeit in de zomer. Enkele soorten en hybriden (Hypericum androsaemum, Hypericum ×inodorum) ontwikkelen bessen in het najaar. De besdragende soorten worden sinds begin jaren negentig op grote schaal als snijtak voor in boeketten geteeld.
Perikum (Hypericum) er ei planteslekt i perikumfamilien. Ho omfattar rundt 450 artar, mest urter med motstilde blad og gule blomar.
Blada har oljekjertlar som viser seg som lyse prikkar når ein held dei mot lyset.
I Noreg finst det fem viltveksande perikumartar. Dei vanlegaste er firkantperikum (H. maculatum) og prikkperikum (H. perforatum).
Perikumbrennevin er eit gammalt universalmiddel i Noreg. I helsekostsamanheng blir perikumpreparatar ofte selde under namna «johannesurt» eller «perikumolje».
Perikum (Hypericum) er ei planteslekt i perikumfamilien. Ho omfattar rundt 450 artar, mest urter med motstilde blad og gule blomar.
Blada har oljekjertlar som viser seg som lyse prikkar når ein held dei mot lyset.
I Noreg finst det fem viltveksande perikumartar. Dei vanlegaste er firkantperikum (H. maculatum) og prikkperikum (H. perforatum).
Perikumbrennevin er eit gammalt universalmiddel i Noreg. I helsekostsamanheng blir perikumpreparatar ofte selde under namna «johannesurt» eller «perikumolje».
Perikumslekten (Hypericum) er en slekt i perikumfamilien. De er blomstrende, flerårige urter. Slekten har over 400 arter, hvor det bare er 5 viltvoksende i Norge.
I Norden vokser prikkperikum, firkantperikum, lodneperikum, bergperikum, fagerperikum, vingeperikum og dvergperikum, hvorav alle unntatt de to sistnevnte vokser i Norge.
I Tyskland er perikum et mye brukt medikament mot de fleste vanlige depresjoner. Der selges det mer av denne urten enn alle de andre antidepressive midlene til sammen. Ellers har perikum i århundrer vært til krydring (og farging) av brennevin.
Denne botanikkrelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den. Perikumslekten (Hypericum) er en slekt i perikumfamilien. De er blomstrende, flerårige urter. Slekten har over 400 arter, hvor det bare er 5 viltvoksende i Norge.
I Norden vokser prikkperikum, firkantperikum, lodneperikum, bergperikum, fagerperikum, vingeperikum og dvergperikum, hvorav alle unntatt de to sistnevnte vokser i Norge.
I Tyskland er perikum et mye brukt medikament mot de fleste vanlige depresjoner. Der selges det mer av denne urten enn alle de andre antidepressive midlene til sammen. Ellers har perikum i århundrer vært til krydring (og farging) av brennevin.
Hasło w Wikisłowniku Dziurawiec (Hypericum L.) – rodzaj roślin z rodziny dziurawcowatych liczący około 400 gatunków. Przedstawiciele występują przeważnie w klimacie umiarkowanym oraz w górach strefy tropikalnej. Zasiedlają bardzo zróżnicowane siedliska – od miejsc skalistych w górach, poprzez lasy, łąki i murawy do mokradeł. Gatunki drzewiaste spotykane są w afrykańskich górach, a krzewy głównie w Himalajach[3]. W Polsce występuje naturalnie 8 gatunków, spośród których najbardziej rozpowszechniony jest dziurawiec zwyczajny[4]. Jest on też cenioną rośliną leczniczą. Jako gatunki ozdobne uprawiane są nierzadko dziurawce krzewiaste[3].
Królestwo rośliny, klad rośliny naczyniowe, klad Euphyllophyta, klad rośliny nasienne, klad okrytonasienne, klad różowych, rząd malpigiowce (Malpighiales Juss. ex Bercht. & J. Presl), rodzina dziurawcowate (Hypericaceae Jussieu, nom. cons.), rodzaj dziurawiec (Hypericum L.)[1].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist, podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa ukęślowe (Dilleniidae Takht. ex Reveal & Tahkt.), nadrząd Theanae R. Dahlgren ex Reveal, rząd herbatowce (Theales Lindl.), rodzina dziurawcowate (Clusiaceae Lindl.), podrodzina Hypericoideae Choisy, plemię Hypericeae Choisy, rodzaj dziurawiec (Hypericum L.)[5].
Dziurawiec (Hypericum L.) – rodzaj roślin z rodziny dziurawcowatych liczący około 400 gatunków. Przedstawiciele występują przeważnie w klimacie umiarkowanym oraz w górach strefy tropikalnej. Zasiedlają bardzo zróżnicowane siedliska – od miejsc skalistych w górach, poprzez lasy, łąki i murawy do mokradeł. Gatunki drzewiaste spotykane są w afrykańskich górach, a krzewy głównie w Himalajach. W Polsce występuje naturalnie 8 gatunków, spośród których najbardziej rozpowszechniony jest dziurawiec zwyczajny. Jest on też cenioną rośliną leczniczą. Jako gatunki ozdobne uprawiane są nierzadko dziurawce krzewiaste.
Hypericum é um género botânico pertencente à família Hypericaceae. Este gênero apresenta um distribuição quase mundial, faltando somente nas regiões tropicais baixas, nos desertos e nas regiões árticas.[1]
O gênero é composto por por 1084 espécies. As principais espécies são:
Hypericum abilianum Hypericum acerosum Hypericum aciculare Hypericum aciferum Hypericum acmosepalum Hypericum acostanum Hypericum acuminatum Hypericum acutifolium Hypericum acutisepalum Hypericum acutum Hypericum adenocarpum Hypericum adenocladum Hypericum adenophorum Hypericum adenophyllum Hypericum adenotrichum Hypericum addingtonii Hypericum adpressum Hypericum adsharicum Hypericum affine Hypericum afromontanum Hypericum afropalustre Hypericum afrum Hypericum afzelii Hypericum aegiptium Hypericum aegyptiacum Hypericum aegypticum Hypericum aegyptium Hypericum alatum Hypericum albens Hypericum alpestre Hypericum alpigenum Hypericum alpinum Hypericum alternifolium Hypericum altissimum Hypericum amabile Hypericum amanum Hypericum amariscinum Hypericum ambiguum Hypericum amblycalyx Hypericum amblyocalyx Hypericum amblysepalum Hypericum amoenum Hypericum amplexicaule Hypericum aemulans Hypericum anagallidifolium Hypericum anagallidioides Hypericum anagalloides Hypericum anceps Hypericum andinum Hypericum andjerinum Hypericum androsaemifolium Hypericum androsaemoides Hypericum androsaemum Hypericum anglicum Hypericum angulosum Hypericum angustatum Hypericum angustifolium Hypericum annulatum Hypericum aphyllum Hypericum apiculatum Hypericum apocynifolium Hypericum apollinis Hypericum appressum Hypericum apricum Hypericum apterum Hypericum arborescens Hypericum arboreum Hypericum arbuscula Hypericum ardasenovi Hypericum arenarioides Hypericum argyi Hypericum aristarum Hypericum armenum Hypericum arnoldianum Hypericum articulatum Hypericum asahinae Hypericum assamicum Hypericum ascyroides
Hypericum ascyron Hypericum asiaticum Hypericum aspalathoides Hypericum asperuloides Hypericum asperulum Hypericum asperum Hypericum asplundii Hypericum assyriacum Hypericum attenuatum Hypericum aethiopicum Hypericum athoum Hypericum atlanticum Hypericum aetncum Hypericum atomarium Hypericum atropatanum Hypericum aucheri Hypericum augustinii Hypericum aurantiacum Hypericum aureum Hypericum australe Hypericum austroyunnanicum Hypericum aviculariaefolium Hypericum aviculariifolium Hypericum axillare Hypericum baccharoides Hypericum bacciferum Hypericum bacciforme Hypericum balcanicum Hypericum baldaccii Hypericum balearicum Hypericum balfourii Hypericum barbatum Hypericum bartramianum Hypericum bartramium Hypericum baeticum Hypericum baumgartenianum Hypericum baumii Hypericum beamanii Hypericum beanii Hypericum beccarii Hypericum bellum Hypericum benghalense Hypericum bellum Hypericum benghalense Hypericum bequaerti Hypericum biflorum Hypericum bifurcatum Hypericum biondii Hypericum bissellii Hypericum bithynicum Hypericum blentinense
Hypericum blontinense Hypericum bocconi Hypericum bodinieri Hypericum bojerianum Hypericum bolivaricum Hypericum bolivianum Hypericum bonaparteae Hypericum bonariense Hypericum bonatii Hypericum borbasii Hypericum boreale Hypericum boeticum Hypericum bourgaei Hypericum brachycalycinum Hypericum brachyphyllum Hypericum bracteatum Hypericum brasiliense Hypericum brathydium Hypericum brathys Hypericum breviflorum Hypericum brevistylum Hypericum bryoides Hypericum bryophytum Hypericum buckleii Hypericum buckleyi Hypericum bulgaricum Hypericum bupleuroides Hypericum burmanicum Hypericum burseri Hypericum buschianum Hypericum byzantinum Hypericum cajennense Hypericum calabricum Hypericum callacallanum Hypericum calcicola Hypericum callianthum Hypericum callithyrsum Hypericum calycatum Hypericum calycinum Hypericum cambessedesii Hypericum campanulatum Hypericum campestre Hypericum campylopus Hypericum camtschaticum Hypericum canadense Hypericum canariense Hypericum canescens Hypericum capitatum Hypericum caprifoliatum Hypericum caprifolium Hypericum caracasanum
Hypericum carbonelli Hypericum carbonellii Hypericum cardiophyllum Hypericum cardonae Hypericum carinatum Hypericum carinosum Hypericum carinthiacum Hypericum carneum Hypericum carpaticum Hypericum cassiopiforme Hypericum cassium Hypericum caespitosum Hypericum castellanoi Hypericum caucasicum Hypericum cavaleriei Hypericum cavernicola Hypericum cayanense Hypericum cayennense Hypericum centiflorum Hypericum cerastoides Hypericum cernuum Hypericum cervantesii Hypericum chamaecaulon Hypericum chamaemyrtus Hypericum chamaenerium Hypericum chapmanii Hypericum chapmannii Hypericum chilense Hypericum chinense Hypericum chlaraefolium Hypericum chloraefolium Hypericum choisianum Hypericum choji Hypericum christii Hypericum chrysostictum Hypericum chrysothyrsum Hypericum ciliatum Hypericum cistifolium Hypericum citrinum Hypericum coadunatum Hypericum cochinchinense Hypericum coccineum Hypericum cohaerens Hypericum collenetteae Hypericum collinum Hypericum comorcose Hypericum commutatum Hypericum connatum
Hypericum concinnum Hypericum confertissimum Hypericum confertum Hypericum confusum Hypericum conjunctum Hypericum conjungens Hypericum conrauanum Hypericum consimile Hypericum constanzae Hypericum cordatum Hypericum cordifolium Hypericum cordiforme Hypericum addingtonii Hypericum adpressum Hypericum adsharicum Hypericum coriaceum Hypericum corifolium Hypericum coris Hypericum corsicum Hypericum corymbosum Hypericum costaricense Hypericum crassifolium Hypericum crenulalum Hypericum creticum Hypericum crispum Hypericum crux Hypericum cryptopetalum Hypericum cuatrecasii Hypericum cubense Hypericum cuisini Hypericum cumulicola Hypericum cuneatum Hypericum curvisepalum Hypericum cuspidatum Hypericum cyathiflorum Hypericum cyathifolium Hypericum cyclosepalum Hypericum cymbiferum Hypericum cymobrathys Hypericum cymosum Hypericum daliense Hypericum davisii Hypericum dawsonianum Hypericum debile Hypericum decaisneanum Hypericum decandrum Hypericum decipiens Hypericum decorticans Hypericum decumbens Hypericum decussatum Hypericum degeneri
Hypericum degenii Hypericum deidesheimense Hypericum delavayi Hypericum delphicum Hypericum delphinense Hypericum densiflorum Hypericum dentatum Hypericum denticulatum Hypericum dentiferum Hypericum denudatum Hypericum depilatum Hypericum desetangsii Hypericum dichotomum Hypericum dielsii Hypericum diffusum Hypericum dimoniei Hypericum diosmoides Hypericum dissimulatum Hypericum diversifolium Hypericum dodonaei Hypericum dogonbadanicum Hypericum dolabriforme Hypericum dominii Hypericum drummondii Hypericum dubium Hypericum dummeri Hypericum dyeri Hypericum eastwoodianum Hypericum edisonianum Hypericum ekmanii Hypericum elatoides Hypericum elatum Hypericum electrocarpum Hypericum elegans Hypericum elegantissimum Hypericum eleonorae Hypericum ellipticifolium Hypericum ellipticum Hypericum elodeoides Hypericum elodes Hypericum elongatum Hypericum emarginatum Hypericum empetrifolium Hypericum enneandrum Hypericum enodes Hypericum epigeium Hypericum erectum Hypericum ericaefolium Hypericum ericifolium Hypericum ericoides Hypericum erythraeae
Hypericum espinalii Hypericum esquirolii Hypericum eugeniaefolium Hypericum euphorbiaefolium Hypericum euphorbioides Hypericum excelsum Hypericum exiguum Hypericum exile Hypericum faberi Hypericum fallax Hypericum fasciculatum Hypericum fastigiatum Hypericum fauriei Hypericum ferrugineum Hypericum fieldianum Hypericum fieriense Hypericum filicaule Hypericum fimbriatum Hypericum fissurale Hypericum flaccidum Hypericum floribundum Hypericum floridum Hypericum foliosissimum Hypericum foliosum Hypericum forrestii Hypericum formosanum Hypericum formosissimum Hypericum formosum Hypericum foetidum Hypericum fragile Hypericum fraseri Hypericum frondosum Hypericum fujisanense Hypericum fukudae Hypericum fulgidum Hypericum fursei Hypericum fuertesii Hypericum gaitii Hypericum galiifolium Hypericum galiiforme Hypericum galinum Hypericum galioides Hypericum ganjuense Hypericum garciae Hypericum garrettii Hypericum gebleri Hypericum geminiflorum Hypericum gentianoides Hypericum gheiwense Hypericum giraldii Hypericum gladiatum Hypericum glandulosum Hypericum glaucum Hypericum gleasonii Hypericum globuliferum Hypericum glomeratum Hypericum gnidiaefolium Hypericum gnidioides Hypericum goehringianum Hypericum govanianum
Hypericum goyanesii Hypericum gracile Hypericum gracillimum Hypericum gracilipes Hypericum gramineum Hypericum grandiflorum Hypericum grandifolium Hypericum graveolens Hypericum griffithii Hypericum grisebachii Hypericum groenlandicum Hypericum grossheimii Hypericum guianense Hypericum guineense Hypericum gumbletoni Hypericum gymnanthum Hypericum gyropodioides Hypericum habbemense Hypericum hachijyoense Hypericum hakonense Hypericum haplophylloides Hypericum harlingii Hypericum harperi Hypericum hartwegii Hypericum havvae Hypericum hayachinense Hypericum hayatae Hypericum hecatophyllum Hypericum hedyotifolium Hypericum heldreichii Hypericum helianthemoides Hypericum helodes Hypericum helodeum Hypericum hellwigii Hypericum hemsleyanum Hypericum hengshanense Hypericum henryi Hypericum heterophyllum Hypericum heterostylum Hypericum heuffieri Hypericum hilaireanum Hypericum himalaicum Hypericum hintoni Hypericum hircinum Hypericum hirsutum Hypericum hirtellum Hypericum hookerianum Hypericum holtoni Hypericum hondurasense Hypericum horridum Hypericum horizontale
Hypericum huber Hypericum humbertii Hypericum humboldtii Hypericum humboldtianum Hypericum humifusum Hypericum hyparcticum Hypericum hypericoides Hypericum hyssopifolium Hypericum hyugamontanum Hypericum ilicianum Hypericum immaculatum Hypericum imbricatum Hypericum impunctatum Hypericum incertum Hypericum incurvum Hypericum indecorum Hypericum indeoorum Hypericum inodorum Hypericum insulare Hypericum interior Hypericum intermedium Hypericum involutum Hypericum irazuense Hypericum isophyllum Hypericum iwabuchii Hypericum iwakiense Hypericum iwate Hypericum jahnii Hypericum jakusimense Hypericum jankae Hypericum japonicum Hypericum jaramilloi Hypericum jauberti Hypericum javanicum Hypericum joerstadii Hypericum jovis Hypericum juniperinum Hypericum jussiaei Hypericum kalmii Hypericum kalmianum Hypericum kamtschaticum Hypericum kanae Hypericum karjaginii Hypericum karsianum Hypericum kazdaghense Hypericum kelleri Hypericum kellerii Hypericum kemense Hypericum keniense Hypericum kiboense Hypericum killipii Hypericum kiloense Hypericum kinashianum Hypericum kingdonii Hypericum kirilowii Hypericum kiusianum Hypericum kohlianum Hypericum komarovii Hypericum koshiense Hypericum kotoliani Hypericum kotschyanum Hypericum kouytchense Hypericum kunaianum Hypericum kurdicum Hypericum kurikomense Hypericum kushakuense Hypericum lacei Hypericum lackeyi Hypericum lagarocladum Hypericum lalandii Hypericum lanatum Hypericum lancasteri
Hypericum lanceolatum Hypericum lancifolium Hypericum lancioides Hypericum llanganaticum Hypericum lanuginosum Hypericum lanuriense Hypericum laricifolium Hypericum laricoides Hypericum laschii Hypericum lasianthus Hypericum lateriflorum Hypericum latifolium Hypericum laurifolium Hypericum lauriforme Hypericum laurocerasifolium Hypericum laeve Hypericum laxiusculum Hypericum laxum Hypericum leconteanum Hypericum ledifolium Hypericum legrandii Hypericum leichtinii Hypericum leprosiforme Hypericum leprosum Hypericum leptocladum Hypericum leptophyllum Hypericum leersii Hypericum leschenaultii Hypericum leucoptychodes Hypericum leucoptycodes Hypericum lhotskyanum Hypericum libanoticum Hypericum liebmannii Hypericum ligustrinum Hypericum limosum Hypericum linarifolium Hypericum linarioides Hypericum lindenii Hypericum linearifolium Hypericum linearioides Hypericum lineolatum Hypericum linoides Hypericum liottardii Hypericum lissophloeus Hypericum lobbii Hypericum lobocarpum Hypericum loheri Hypericum lojense Hypericum longibracteatum Hypericum longifolium Hypericum longistylum Hypericum lorentii Hypericum lorentzianum Hypericum losae Hypericum loureiroi Hypericum loxense Hypericum lloydii Hypericum lucidum Hypericum ludlowii Hypericum lungusum Hypericum luristanicum Hypericum lusitanicum Hypericum lutchuense Hypericum lycopodioides Hypericum lydium Hypericum lygophyllum Hypericum lysimachioides Hypericum lythrifolium Hypericum macedonicum
Hypericum macgregorii Hypericum maclarenii Hypericum macrocalyx Hypericum macrocarpum Hypericum macrosepalum Hypericum maculatum Hypericum madagascariense Hypericum magdalenicum Hypericum magniflorum Hypericum maguirei Hypericum mairei Hypericum majus Hypericum makinoi Hypericum malatyanum Hypericum maleevii Hypericum marahuacanum Hypericum marginatum Hypericum maritimum Hypericum martense Hypericum marylandicum Hypericum maesicum Hypericum matangense Hypericum matsumurae Hypericum matudae Hypericum matudai Hypericum medium Hypericum megapotamicum Hypericum melanostictum Hypericum meridense Hypericum meridionale Hypericum metroi Hypericum mexicanum Hypericum michauxii Hypericum micranthum Hypericum microcalycinum Hypericum microlicioides Hypericum microphyllum Hypericum microsepalum Hypericum millefolium Hypericum milleporum Hypericum millepunctatum Hypericum milne Hypericum minus Hypericum minutum Hypericum mitchellianum Hypericum miyabei Hypericum modestum Hypericum momoseanum Hypericum monadenum Hypericum monanthemum Hypericum monogynum Hypericum montanum Hypericum montbretii Hypericum moranense
Hypericum morarense Hypericum mororanense Hypericum moseranum Hypericum moserianum Hypericum moesicum Hypericum multicaule Hypericum multiflorum Hypericum muraianum Hypericum muscoides Hypericum muticum Hypericum mutiloides Hypericum mutilum Hypericum mutisianum Hypericum myrianthum Hypericum myricarifolium Hypericum myricariifolium Hypericum myriotrichum Hypericum myrtifolium Hypericum myrtilloides Hypericum mysorense Hypericum mysurense Hypericum nabelekii Hypericum nagasawai Hypericum nakaii Hypericum nakaianum Hypericum nakamurai Hypericum nambuense Hypericum nanum Hypericum napaulense Hypericum natalensis Hypericum naudinianum Hypericum neapolitanum Hypericum nepalense Hypericum neriifolium Hypericum nervatum Hypericum nervosum Hypericum neurocalycinum Hypericum nigricans Hypericum nigropunctatum Hypericum nikkoense Hypericum nitidum Hypericum noeanum Hypericum nokoense Hypericum nordmanni Hypericum nortonae Hypericum nortoniae Hypericum norysca Hypericum nothum Hypericum notiale Hypericum novi Hypericum nubigenum
Hypericum nudicaule Hypericum nudiflorum Hypericum nummulariaefolium Hypericum nummularioides Hypericum nummularium Hypericum nuttallii Hypericum oaxacum Hypericum oblongifolium Hypericum oblongigolium Hypericum obovatum Hypericum obtusatum Hypericum obtusifolium Hypericum obtusum Hypericum officinale Hypericum officinalis Hypericum officinarum Hypericum oklahomense Hypericum oligandrum Hypericum oliganthemum Hypericum oliganthum Hypericum olivieri Hypericum olympicum Hypericum opacum Hypericum ophiticola Hypericum orbiculare Hypericum orientale Hypericum origanifolium Hypericum oshimaense Hypericum otaruense Hypericum ovalifolium Hypericum pachyphyllum Hypericum pallens Hypericum paludosum Hypericum palustre Hypericum pamphylicum Hypericum paniculatum Hypericum papillare Hypericum papillosum Hypericum paposanum Hypericum papuanum Hypericum paradoxum Hypericum paraguense Hypericum parallelum Hypericum paramitanum Hypericum paramushirense Hypericum parviflorum Hypericum parvulum Hypericum patentissimum Hypericum patulum Hypericum pauciflorum Hypericum paucifolium Hypericum pedersenii Hypericum pedicellare Hypericum pedunculatum Hypericum pedunculosum Hypericum pelleterianum Hypericum peninsulare
Hypericum pentandrum Hypericum penthorodes Hypericum penticosia Hypericum peplidifolium Hypericum perfoliatum Hypericum perforatum Hypericum perrieri Hypericum perplexum Hypericum persicum Hypericum peshmenii Hypericum pestalozzae Hypericum petiolatum Hypericum petiolulatum Hypericum phellos Hypericum philonotis Hypericum pilosum Hypericum pimeleoides Hypericum pimentifolium Hypericum pinetorum Hypericum piriai Hypericum plasonii Hypericum platypetalum Hypericum platyphyllum Hypericum platysepalum Hypericum pleiostylum Hypericum podocarpoides Hypericum polyanthemum Hypericum polycladum Hypericum polygonifolium Hypericum polyphyllum Hypericum ponticum Hypericum porphyrandrum Hypericum portoricense Hypericum praedonum Hypericum pratense Hypericum prattii Hypericum preussii Hypericum prietoi Hypericum pringlei Hypericum procumbens Hypericum prolificum Hypericum prostratum Hypericum pruinatum Hypericum prunifolium Hypericum przewalskii Hypericum pseudo Hypericum pseudobrathys Hypericum pseudocaracasanum
Hypericum pseudohenryi Hypericum pseudolaeve Hypericum pseudomaculatum Hypericum pseudonikkoense Hypericum pseudopetiolatum Hypericum pseudotenellum Hypericum psilophytum Hypericum ptarmicaefolium Hypericum pubescens Hypericum pulchellum Hypericum pulchrum Hypericum pulogense Hypericum pulverulentum Hypericum pumilio Hypericum pumilum Hypericum pumillum Hypericum punctatum Hypericum punctulatum Hypericum punctulosum Hypericum punense Hypericum pusillum Hypericum pustulosum Hypericum pycnophyllum Hypericum pyramidatum Hypericum quadrangulare Hypericum quadrangulatum Hypericum quadrangulum Hypericum quadratum Hypericum quadrialatum Hypericum quadrifarium Hypericum quadrifolium Hypericum quartinianum Hypericum quinquenervium Hypericum quitense Hypericum racemosum Hypericum racemulosum Hypericum radicans Hypericum ramosissimum Hypericum randaiense Hypericum rariflorum Hypericum recognitum Hypericum recurvum Hypericum reductum Hypericum reflexum Hypericum relictum Hypericum repandum Hypericum repens Hypericum reptans Hypericum resinosum Hypericum reticulatum Hypericum retusum Hypericum revolutum Hypericum rhodopeum Hypericum richeri Hypericum rigidum Hypericum rigorosum Hypericum rimbachianum Hypericum riparium Hypericum rivulare Hypericum roberti Hypericum rochelii Hypericum roeperanum Hypericum roeperianum Hypericum roraimense Hypericum rosmarinifolium Hypericum rostratum Hypericum rotundatum Hypericum rubritinctum Hypericum rubropunctatum Hypericum rubrum Hypericum rufescens Hypericum rugelianum Hypericum rumeliacum Hypericum rumelicum Hypericum rupestre Hypericum ruscoides Hypericum rutilum Hypericum ruwenzoriense Hypericum sabinaeforme Hypericum sachalhense Hypericum sagittifolium Hypericum salicaria Hypericum salicifolium Hypericum salsolaefolium Hypericum salsugineum Hypericum salvadorense Hypericum samaniense Hypericum sampsoni Hypericum sancti Hypericum sanctum Hypericum sanguineum Hypericum sarothra Hypericum saruwagedicum Hypericum saturejaefolium Hypericum saxifragum Hypericum scabrellum Hypericum scabridum Hypericum scabroides Hypericum scabrum Hypericum scallanii Hypericum scaturiginum Hypericum schaffneri
Hypericum schimperi Hypericum schlosseri Hypericum scioanum Hypericum scopulorum Hypericum scouleri Hypericum sebasteum Hypericum selaginella Hypericum seleri Hypericum sellowianum Hypericum senanense Hypericum seniawini Hypericum senkakuinsulare Hypericum septinervium Hypericum serpyllifolium Hypericum sessiliflorum Hypericum sessilifolium Hypericum setiferum Hypericum setosum Hypericum sewense Hypericum sherriffii Hypericum siamense Hypericum sikokumontanum Hypericum silenoides Hypericum similans Hypericum simonsii Hypericum simplex Hypericum simplicistylum Hypericum simulans Hypericum sinaicum Hypericum sinense Hypericum sintenisii Hypericum skouleri Hypericum socotranum Hypericum somaliense Hypericum sonderi Hypericum songaricum Hypericum sorgerae Hypericum spachianum Hypericum sparsiflorum Hypericum spathulatum Hypericum speciosum Hypericum spectabile Hypericum sphaerocarpum Hypericum spicatum Hypericum splendens Hypericum spragueanum Hypericum sprucei Hypericum spruneri Hypericum stagulum Hypericum stans Hypericum stellarioides
Hypericum stellatum Hypericum stenobotrys Hypericum stenocarpum Hypericum stenoclados Hypericum stenopetalum Hypericum stenophyllum Hypericum steyermarkii Hypericum stigmatophorum Hypericum stolzii Hypericum stragulum Hypericum strictum Hypericum struthifolium Hypericum struthiolaefolium Hypericum struthiolifolium Hypericum stuebelii Hypericum stylosum Hypericum styphelioides Hypericum subalatum Hypericum subalpinum Hypericum subcordatum Hypericum suberosum Hypericum subliberum Hypericum submontanum Hypericum subpetiolatum Hypericum subquadrangulare Hypericum subrotundifolium Hypericum subsessile Hypericum suffruticosum Hypericum sumatranum Hypericum supinum Hypericum suzukianum Hypericum swertioides Hypericum synstylum Hypericum taihezanense Hypericum taisanense Hypericum taiwanianum Hypericum takeutianum Hypericum tamamum Hypericum tamanum Hypericum tamariscinum Hypericum tapetoides Hypericum taqueti
Hypericum tarquense Hypericum tatewakii Hypericum tauberti Hypericum tauricum Hypericum taygeteum Hypericum tempskyanum Hypericum tenellum Hypericum tenuicaule Hypericum tenuifolium Hypericum terrae Hypericum teretiusculum Hypericum ternatum Hypericum ternum Hypericum tetrapetalum Hypericum tetrapterum Hypericum tetrastichum Hypericum thasium Hypericum theodori Hypericum thesiifolium Hypericum thomsonii Hypericum thoralfi Hypericum thunbergii Hypericum thuyoides Hypericum thymbraefolium Hypericum thymifolium Hypericum thymopsis Hypericum tinctorum Hypericum tomentellum Hypericum tomentosum Hypericum tortuosum Hypericum tosaense Hypericum tournefortii Hypericum trachyphyllum Hypericum transsilvanicum Hypericum trichanthum Hypericum trichocaulon Hypericum tridesmis Hypericum triflorum Hypericum trigonum Hypericum trinervium Hypericum triplinerve Hypericum triquetrifolium Hypericum tubulosum Hypericum turfosum Hypericum turgidum Hypericum tymphresteum Hypericum uliginosum Hypericum ulugurense Hypericum umbellatum Hypericum umbraculoides Hypericum umbrosum
Hypericum undulatum Hypericum uniflorum Hypericum uniglandulosum Hypericum uralense Hypericum uraloides Hypericum uralum Hypericum vacciniifolium Hypericum valleanum Hypericum vanioti Hypericum velutinum Hypericum venosum Hypericum venustum Hypericum vermiculare Hypericum veronense Hypericum verticillatum Hypericum verrucosum Hypericum vesiculosum Hypericum villosum Hypericum virgatum Hypericum virginicum Hypericum vulcanicum Hypericum vulgare Hypericum walteri Hypericum weberbaueri Hypericum webbii Hypericum webbianum Hypericum wichurae Hypericum wightianum Hypericum williamsii Hypericum wilmsii Hypericum wilsonii Hypericum woodii Hypericum woodianum Hypericum woodsonii Hypericum wurdackii Hypericum xylosteifolium Hypericum yabei Hypericum yajiroanum Hypericum yakeisidakense Hypericum yakusimense Hypericum yamamotoanum Hypericum yamamotoi Hypericum yezoense Hypericum yoitiense Hypericum yojiroan Hypericum yunnanense Hypericum Hybriden
Hypericum é um género botânico pertencente à família Hypericaceae. Este gênero apresenta um distribuição quase mundial, faltando somente nas regiões tropicais baixas, nos desertos e nas regiões árticas.
Hypericum este un gen de plante lemnoase (tufe) și ierboase din familia hipericacee, care cuprinde 490 de specii răspândite în regiunile temperate (dar puține în Australia) și tropicale montane. Sunt cunoscute în popor sub denumirea de sunătoare, pojarniță sau iarba Sf. Ion.
Sunt ierburi sau tufe cu frunze opuse simple, sesile sau subsesile, cu punctuațiuni transparente (= pungi secretoare) sau negru pătate. Flori cu corola de obicei galbenă, dialipetală, pentameră, în inflorescențe terminale cimoase. Sepale 5. Petale 5, de obicei contorte sau convolute în mugure. Stamine numeroase, poliadelfe, de obicei mai mult sau mai puțin reunite în 3-5 grupe (fascicule), câteodată cu glande hipoginice intercalate. Gineceu superior 3-5 carpelar, 1-5 locular; ovule multe. Stile 3-6. Fruct capsule multisperme cu 1-5 loje. Semințe fără endosperm.
Hypericum abilianum – Hypericum aciculare – Hypericum aciferum – Hypericum acmosepalum – Hypericum acostanum – Hypericum addingtonii – Hypericum adenotrichum – Hypericum adpressum – Hypericum aegypticum – Hypericum aethiopicum – Hypericum afrum – Hypericum albiflorum – Hypericum amblycalyx – Hypericum amblysepalum – Hypericum anagalloides – Hypericum andinum – Hypericum andjerinum – Hypericum androsaemum – Hypericum annulatum – Hypericum aphyllum – Hypericum apiculatum – Hypericum apocynifolium – Hypericum apricum – Hypericum arbuscula – Hypericum arceps – Hypericum arenarioides – Hypericum armenum – Hypericum asahinae – Hypericum ascyron – Hypericum asperuloides – Hypericum asperulum – Hypericum asplundii – Hypericum assamicum – Hypericum athoum – Hypericum atomarium – Hypericum attenuatum – Hypericum aucheri – Hypericum augustinii – Hypericum auriculatum – Hypericum australe – Hypericum austroyunnanicum – Hypericum aviculariifolium – Hypericum baccharoides – Hypericum balearicum – Hypericum balfourii – Hypericum barbatum – Hypericum beamanii – Hypericum beanii – Hypericum beccarii – Hypericum bellum – Hypericum benghalense – Hypericum bequaertii – Hypericum bifurcatum – Hypericum bithynicum – Hypericum boehlingraabei – Hypericum bolivaricum – Hypericum boreale – Hypericum bourgaei – Hypericum brachyphyllum – Hypericum brasiliense – Hypericum brevistylum – Hypericum bryoides – Hypericum buckleyi – Hypericum bupleuroides – Hypericum caespitosum – Hypericum callacallanum – Hypericum callithyrsum – Hypericum calycinum – Hypericum campestre – Hypericum canadense – Hypericum canariense – Hypericum capitatum – Hypericum caprifoliatum – Hypericum caprifolium – Hypericum caracasanum – Hypericum cardiophyllum – Hypericum cardonae – Hypericum carinatum – Hypericum carinosum – Hypericum cassiopiforme – Hypericum castellanoi – Hypericum cavernicola – Hypericum cerastoides – Hypericum chamaemyrtus – Hypericum chapmanii – Hypericum chejuense – Hypericum choisyanum – Hypericum cistifolium – Hypericum cohaerens – Hypericum collettieae – Hypericum collinum – Hypericum concinnum – Hypericum confertum – Hypericum conjungens – Hypericum connatum – Hypericum cordatum – Hypericum cordifolium – Hypericum coris – Hypericum costaricense – Hypericum crenulatum – Hypericum crux-andreae – Hypericum cuadunatum – Hypericum cuatrecasii – Hypericum cuisinii – Hypericum cumulicola – Hypericum curvisepalum – Hypericum cymbiferum – Hypericum cymobrathys – Hypericum daliense – Hypericum davisii – Hypericum decaisneanum – Hypericum decandrum – Hypericum delphicum – Hypericum densiflorum – Hypericum denticulatum – Hypericum denudatum – Hypericum dichotomum – Hypericum diosmoides – Hypericum dogonbadanicum – Hypericum dolabriforme – Hypericum drummondii – Hypericum dyeri – Hypericum eastwoodianum – Hypericum edisonianum – Hypericum ekmanii – Hypericum elatoides – Hypericum eleanorae – Hypericum elegans – Hypericum ellipticum – Hypericum elodeoides – Hypericum elodes – Hypericum elongatum – Hypericum empetrifolium – Hypericum enshiense – Hypericum epigeium – Hypericum erectum – Hypericum ericoides – Hypericum espinalii – Hypericum eythreae – Hypericum faberi – Hypericum fanjingense – Hypericum fasciculatum – Hypericum fieriense – Hypericum fissurale – Hypericum foliosum – Hypericum formosanum – Hypericum formosissimum – Hypericum formosum – Hypericum forrestii – Hypericum fosteri – Hypericum fragile – Hypericum frondosum – Hypericum fuertesii – Hypericum fursei – Hypericum furusei – Hypericum gaitii – Hypericum galinum – Hypericum galioides – Hypericum garcieae – Hypericum geminiflorum – Hypericum gentianoides – Hypericum gladiatum – Hypericum glandulosum – Hypericum gleasonii – Hypericum globuliferum – Hypericum gnidiifolium – Hypericum gnidioides – Hypericum goyanesii – Hypericum graciliforme – Hypericum gracilipes – Hypericum gracillimum – Hypericum gramineum – Hypericum grandifolium – Hypericum graveolens – Hypericum griffithii – Hypericum gymnanthum – Hypericum hachijoense – Hypericum hakonense – Hypericum haplophylloides – Hypericum harperi – Hypericum hartwegii – Hypericum havvae – Hypericum hedgei – Hypericum helianthemoides – Hypericum hengshanense – Hypericum henryi – Hypericum heterophyllum – Hypericum himalaicum – Hypericum hircinum – Hypericum hirsutum – Hypericum hirtellum – Hypericum hookerianum – Hypericum horizontale – Hypericum hubeiense – Hypericum huber-morathii – Hypericum humboldtianum – Hypericum humifusum – Hypericum hypericoides – Hypericum hyssopifolium – Hypericum ichelense – Hypericum Ilanganaticum – Hypericum imbricatum – Hypericum irazuense – Hypericum iwatelittorale – Hypericum japonicum – Hypericum jaramilloi – Hypericum jeongjocksanense – Hypericum jovis – Hypericum juniperinum – Hypericum kalmianum – Hypericum kamtschaticum – Hypericum karjaginii – Hypericum kawaranum – Hypericum kelleri – Hypericum kiboense – Hypericum killipii – Hypericum kimurae – Hypericum kinashianum – Hypericum kingdonii – Hypericum kitamense – Hypericum kiusianum – Hypericum kotschyanum – Hypericum kouytchense – Hypericum kurodakeanum – Hypericum lacei – Hypericum lagarocaule – Hypericum lalandii – Hypericum lancasteri – Hypericum lanceolatum – Hypericum lancifolium – Hypericum lancioides – Hypericum lanuginosum – Hypericum laricifolium – Hypericum latisepalum – Hypericum laxiflorum – Hypericum legrandii – Hypericum leprosum – Hypericum leschenaultii – Hypericum libanoticum – Hypericum limosum – Hypericum linariifolium – Hypericum linarioides – Hypericum linoides – Hypericum lissophloeus – Hypericum lloydii – Hypericum lobbii – Hypericum lobocarpum – Hypericum longistylum – Hypericum lorentzianum – Hypericum loxense – Hypericum ludlowii – Hypericum lycium – Hypericum lycopodioides – Hypericum lydium – Hypericum lysimachioides – Hypericum macgregorii – Hypericum maclarenii – Hypericum maculatum – Hypericum macvaughii – Hypericum madagascariense – Hypericum magdalenicum – Hypericum magniflorum – Hypericum maguirei – Hypericum majus – Hypericum malatyanum – Hypericum marahuacanum – Hypericum marginatum – Hypericum martense – Hypericum matangense – Hypericum mexicanum – Hypericum microcalycinum – Hypericum microlicioides – Hypericum microsepalum – Hypericum millefolium – Hypericum minutiflorum – Hypericum minutum – Hypericum momoseanum – Hypericum monadenum – Hypericum monanthemum – Hypericum monogynum – Hypericum monroi – Hypericum montanum – Hypericum montbretii – Hypericum moranense – Hypericum musadoganii – Hypericum mutilum – Hypericum myrianthum – Hypericum myricariifolium – Hypericum myrtifolium – Hypericum mysurense – Hypericum nagasawai – Hypericum nakaii – Hypericum nakamurai – Hypericum nanum – Hypericum natalense – Hypericum naudinianum – Hypericum neurocalycinum – Hypericum nikkoense – Hypericum nitidum – Hypericum nokoense – Hypericum nudiflorum – Hypericum nummularium – Hypericum nummularioides – Hypericum nuporoense – Hypericum oaxacanum – Hypericum oblongifolium – Hypericum oligandrum – Hypericum oliganthum – Hypericum olivieri – Hypericum olympicum – Hypericum orientale – Hypericum origanifolium – Hypericum ovalifolium – Hypericum oxyphyllum – Hypericum pachyphyllum – Hypericum pallens – Hypericum pamphylicum – Hypericum papillare – Hypericum papillosum – Hypericum papuanum – Hypericum parallelum – Hypericum paramitanum – Hypericum parvulum – Hypericum patulum – Hypericum pauciflorum – Hypericum paucifolium – Hypericum pedersenii – Hypericum peninsulare – Hypericum peplidifolium – Hypericum perfoliatum – Hypericum perforatum – Hypericum peshmenii – Hypericum petiolulatum – Hypericum phellos – Hypericum philonotis – Hypericum pibairense – Hypericum pimeleoides – Hypericum piriai – Hypericum pleiostylum – Hypericum podocarpoides – Hypericum polyanthemum – Hypericum polyphyllum – Hypericum pratense – Hypericum prattii – Hypericum prietoi – Hypericum pringlei – Hypericum prolificum – Hypericum prostratum – Hypericum pruinatum – Hypericum przewalskii – Hypericum pseudoerectum – Hypericum pseudohenryi – Hypericum pseudolaeve – Hypericum pseudomaculatum – Hypericum pseudopetiolatum – Hypericum pseudorepens – Hypericum psilophytum – Hypericum pubescens – Hypericum pulchrum – Hypericum pulogense – Hypericum pumilio – Hypericum pumillum – Hypericum punctatum – Hypericum qinlingense – Hypericum quartinianum – Hypericum quitense – Hypericum radfordiorum – Hypericum radicans – Hypericum recurvum – Hypericum reflexum – Hypericum relictum – Hypericum repens – Hypericum reptans – Hypericum retusum – Hypericum revolutum – Hypericum richeri – Hypericum rigidum – Hypericum rochelii – Hypericum roeperianum – Hypericum roraimense – Hypericum rotundifolium – Hypericum rubicundulum – Hypericum rubritinctum – Hypericum rumeliacum – Hypericum rupestre – Hypericum ruscoides – Hypericum russeggeri – Hypericum sabiniforme – Hypericum salsolifolium – Hypericum salsugineum – Hypericum salvadorense – Hypericum sampsonii – Hypericum sarawagedicum – Hypericum saxifragum – Hypericum scabroides – Hypericum scabrum – Hypericum scioanum – Hypericum scopulorum – Hypericum scouleri – Hypericum scruglii – Hypericum sechmenii – Hypericum selaginella – Hypericum senanense – Hypericum seniawinii – Hypericum senkakuinsulare – Hypericum setosum – Hypericum sewense – Hypericum sherriffii – Hypericum siamense – Hypericum sikokumontanum – Hypericum silenoides – Hypericum simonsii – Hypericum sinaicum – Hypericum smithii – Hypericum socotranum – Hypericum somaliense – Hypericum sorgerae – Hypericum spectabile – Hypericum sphaerocarpum – Hypericum sprucei – Hypericum spruneri – Hypericum stellatum – Hypericum stenopetalum – Hypericum steyermarkii – Hypericum strictum – Hypericum struthiolifolium – Hypericum stuebelii – Hypericum styphelioides – Hypericum subalatum – Hypericum subcordatum – Hypericum subsessile – Hypericum suffruticosum – Hypericum synstylum – Hypericum taihezanense – Hypericum taygeteum – Hypericum tenuicaule – Hypericum tenuifolium – Hypericum teretiusculum – Hypericum ternatum – Hypericum ternum – Hypericum terrae-flrmae – Hypericum tetrapetalum – Hypericum tetrapterum – Hypericum tetrastichum – Hypericum thasium – Hypericum theodori – Hypericum thesiifolium – Hypericum thuyoides – Hypericum thymbrifolium – Hypericum thymifolium – Hypericum thymopsis – Hypericum tomentosum – Hypericum tortuosum – Hypericum tosaense – Hypericum trachyphyllum – Hypericum trichocaulon – Hypericum triquetrifolium – Hypericum tymphresteum – Hypericum umbellatum – Hypericum umbraculoides – Hypericum undulatum – Hypericum uniflorum – Hypericum uniglandulosum – Hypericum uralum – Hypericum vacciniifolium – Hypericum vaccinioides – Hypericum valleanum – Hypericum venustum – Hypericum vermiculare – Hypericum vesiculosum – Hypericum virgatum – Hypericum vulcanicum – Hypericum wardianum – Hypericum watanabei – Hypericum wightianum – Hypericum williamsii – Hypericum wilmsii – Hypericum wilsonii – Hypericum woodianum – Hypericum wurdackii – Hypericum xylosteifolium – Hypericum yamamotoanum – Hypericum yamamotoi – Hypericum yezoense – Hypericum yojiroanum
Flora României conține 12 specii: [1][2][3][4]
Flora Republicii Moldova conține 5 specii: [5] [6] [7] [8]
Hypericum este un gen de plante lemnoase (tufe) și ierboase din familia hipericacee, care cuprinde 490 de specii răspândite în regiunile temperate (dar puține în Australia) și tropicale montane. Sunt cunoscute în popor sub denumirea de sunătoare, pojarniță sau iarba Sf. Ion.
Johannesörtssläktet (Hypericum) är ett växtsläkte i familjen johannesörtsväxter med cirka 400 arter spridda över nästan hela världen.
Släktet består av träd, buskar och örter, såväl ett- som fleråriga. Bladen är motsatta och vanligen enkla. Blommorna sitter ensamma eller i toppställda knippen eller vippor. Foderbladen är fem, mer sällan fyra. kronbladen är fem, ibland fyra. Ståndarna sitter i buntar, fria eller förenade på olika sätt. Fruktämnet är ett- till femrummigt.
Wikimedia Commons har media som rör Johannesörtssläktet.
Johannesörtssläktet (Hypericum) är ett växtsläkte i familjen johannesörtsväxter med cirka 400 arter spridda över nästan hela världen.
Släktet består av träd, buskar och örter, såväl ett- som fleråriga. Bladen är motsatta och vanligen enkla. Blommorna sitter ensamma eller i toppställda knippen eller vippor. Foderbladen är fem, mer sällan fyra. kronbladen är fem, ibland fyra. Ståndarna sitter i buntar, fria eller förenade på olika sätt. Fruktämnet är ett- till femrummigt.
Звіробій (Hypericum L.) — рід багаторічних і однорічних трав'янистих рослин та напівкущів родини звіробійних.
Звіробій в давнину вважали чудодійним через криваво-червоний сік, що виступає при надломі квітконіжки[1]. Звіробоєм рослина називається тому, що отруйна для тварин[1]. Латинська назва походить від слів «hypo» — «серед», «erici» — «верес»[1].
Кореневище тонке, розгалужене, від якого щорічно виростає кілька гладких круглих або з двома ребрами, прямостоячих голих, вгорі розгалужених, 30-60 см заввишки стебел. Листки супротивні, сидячі, з цілими краями, довгасто-овальні, тупі, з просвітчастими крапчастими залозками. Квітки жовті, правильні, двостатеві, п'ятипелюсткові, зібрані в щитоподібну волоть або нещільну китицю; пелюстки золотаво-жовті, довгасто-овальні, з чорними крапками. Плід — тригранна коробочка. Насіння поширюються птахами, вітром, дощем. Цвіте з червня по вересень.
Відомо приблизно 450 видів[2], поширених у помірних та субтропічних зонах і гірських районах тропічних країн. В Україні — 12 видів, з них найважливіші:
Серед поширених видів в інших країнах:
Надземна частина 3віробою звичайного містить дубильні речовини, флавоноловий глікозид та гіперозид, ефірну олію, каротин, вітамін С та ін. У медицині Звіробій застосовують як в'яжучий антисептичний засіб при колітах, стоматитах та ін. Використовується також для фарбування тканин та в лікеро-горілчаному виробництві. Деякі види вирощують як декоративні.
Звіробій (Hypericum L.) — рід багаторічних і однорічних трав'янистих рослин та напівкущів родини звіробійних.
Звіробій в давнину вважали чудодійним через криваво-червоний сік, що виступає при надломі квітконіжки. Звіробоєм рослина називається тому, що отруйна для тварин. Латинська назва походить від слів «hypo» — «серед», «erici» — «верес».
Chi Ban, tên khoa học Hypericum /ˌhaɪˈpɪərɪkəm/[1], là một chi thực vật gồm khoảng 490 loài[2] thực vật có hoa trong họ Ban (Hypericaceae) (trước kia là một phân học trong học Clusiaceae).
“Hypericum Online”. University of Illinois Extension. “Selecting Shrubs for Your Home - Kalm St. Johnswort (Hypericum kalmianum)”.
Chi Ban, tên khoa học Hypericum /ˌhaɪˈpɪərɪkəm/, là một chi thực vật gồm khoảng 490 loài thực vật có hoa trong họ Ban (Hypericaceae) (trước kia là một phân học trong học Clusiaceae).
Из других видов зверобоя можно упомянуть вечнозелёные Hypericum calycinum L. (с Востока), Hypericum oblongifolium Wall — растение с розовыми ветвями и длинными листьями (растёт в Гималаях), и Hypericum androsaemum L. (из Южной Европы); эти три вида разводятся в садах как декоративные растения.
Зверобой даёт медоносным пчёлам много пыльцы, особенно по утрам[4].
По сведениям Энциклопедического словаря Брокгауза и Ефрона, зверобой обыкновенный вызывает болезненные явления у животных: головокружение, расширенность зрачков и общую притупленность, но смертного исхода не замечено.
В сельском и лесном отношении имеют значение виды:
Экстракт зверобоя используется для изготовления безрецептурных растительных антидепрессантов[5], таких как Деприм, Гелариум Гиперикум и Негрустин, применяемых при депрессии, психовегетативных тревожных расстройствах. При лёгких и умеренных депрессиях эффективность препаратов зверобоя сопоставима с эффективностью традиционных антидепрессантов[5][6][7], лишь при тяжёлых депрессиях зверобой, по-видимому, уступает стандартным антидепрессантам[7].
Эффективность зверобоя в лечении депрессий доказана многочисленными клиническими испытаниями[6][8][9] и несколькими метаанализами[9]; в частности, метаанализом более 20 исследований, в которых принимали участие свыше 1500 человек[8], кохрейновским обзором 29 исследований, в которых участвовали 5489 человек[6], систематическим обзором 35 исследований, включивших 6993 пациентов, данные которого были опубликованы в Systematic Reviews (англ.)русск.[10].
В двойных слепых сравнительных исследованиях с участием 712 пациентов частота проявления антидепрессивного эффекта препаратов зверобоя была немного выше усреднённой частоты эффектов традиционных антидепрессантов — имипрамина, амитриптилина и мапротилина (64 и 58 соответственно). Выраженность депрессивной симптоматики по шкале Гамильтона снизилась в 1,8 раза под действием имипрамина и в 2,3 раза под действием препаратов зверобоя[5]. Другие РКИ показали, что зверобой терапевтически эквивалентен антидепрессантам группы СИОЗС — флуоксетину, пароксетину и сертралину. При этом частота ремиссий у пациентов, получавших СИОЗС, была всё же выше[11]:77.
Препараты зверобоя также показали свою эффективность при лечении синдрома предменструального напряжения: у 51 % женщин выраженность симптомов уменьшилась более чем наполовину[8]. В сочетании с фототерапией эти препараты могут быть рекомендованы как профилактическое средство пациентам с сезонными аффективными расстройствами с конца сентября — начала октября по март[8].
Оценка терапевтического потенциала зверобоя при психовегетативных расстройствах была проведена в 154 исследовательских центрах на 758 пациентах. По результатам анкетирования больных, к окончанию исследования чёткое улучшение наступило в среднем в 83 % случаев, а частота наблюдаемых симптомов снизилась в среднем на 37 %[5].
Отмечалось также, что применение зверобоя облегчает течение синдрома хронической усталости, облегчает лечение наркомании и лекарственной зависимости, снижает интенсивность упорных головных болей, облегчает ревматические боли и др.[5]
Препараты зверобоя в целом гораздо реже вызывают побочные действия по сравнению с традиционными антидепрессантами. Так, результаты 23 рандомизированных двойных слепых исследований в Великобритании показали, что экстракт гиперицина при слабо или умеренно выраженной депрессии более эффективен, чем плацебо, и столь же эффективен, как и приём обычных антидепрессантов, а побочные эффекты встречались почти в 3 раза реже[12].
Тем не менее препаратам зверобоя присущ ряд побочных эффектов. К ним относятся фотосенсибилизация, а также развитие маниакальных состояний у пациентов, страдающих биполярной депрессией[13] (развитие мании у этих пациентов возможно и при применении обычных, рецептурных антидепрессантов), усугубление чувства тревоги у некоторых людей[14]. Возможны, кроме того, желудочно-кишечные побочные действия, аллергические реакции[5], усталость, беспокойство, спутанность сознания[13].
Следует быть предельно аккуратным, применяя зверобой одновременно с другими лекарственными средствами, в первую очередь с иммуносупрессантами. Являясь мощным катализатором CYP-энзимов, зверобой ускоряет выведение медикаментов из организма, тем самым снижая их терапевтический эффект, что может привести к плачевным последствиям. В частности, известны случаи, когда бесконтрольное применение зверобоя параллельно с иммуносупрессантами приводило к отторжению пересаженного органа[15]. Также он может снижать эффективность противозачаточных таблеток[14]. Препараты зверобоя не следует принимать одновременно с такими антидепрессантами, как селективные ингибиторы обратного захвата серотонина и ингибиторы моноаминоксидазы[7][11]:77, это сочетание может привести к тяжёлым побочным реакциям, в частности, к развитию серотонинового синдрома[5]. Зверобой может снижать концентрацию в крови карбамазепина и фенитоина, что ослабляет их терапевтический эффект при лечении эпилепсии[16].
Стоит отметить, что в аптечной сети без рецепта доступно множество различных препаратов зверобоя, и они различаются количеством, концентрацией и балансом активных и неактивных, полезных и потенциально вредных компонентов[11]:77.
По данным исследования, проводившегося в Канаде (2013), многие препараты, созданные на основе растительных компонентов, в том числе и один из препаратов на основе зверобоя, представляют опасность для здоровья потребителей из-за нежелательных примесей и других загрязнителей. В числе веществ, не отмеченных в документах к продукции, обнаружились вещества с известными токсическими характеристиками и побочными эффектами — например, засушенный зверобой оказался смешан с кассией остролистной, обладающей выраженным слабительным действием. Длительный приём кассии остролистной наносит вред печени, желудочно-кишечной и иммунной системе[17].
Зверобой в народных представлениях считается одним из тех растений, которые произошли из крови или пера и т. п. птицы (молния), которая принесла небесный огонь на землю и была при этом ранена враждебным существом. Позднее зверобою приписано свойство прогонять нечистую силу.
Hypericum perforatum считалось прежде волшебным растением: оно защищало от ведьм и привидений, а фиолетовый сок, получаемый при прессовании цветочных почек, считался за чарующее средство.
Из других видов зверобоя можно упомянуть вечнозелёные Hypericum calycinum L. (с Востока), Hypericum oblongifolium Wall — растение с розовыми ветвями и длинными листьями (растёт в Гималаях), и Hypericum androsaemum L. (из Южной Европы); эти три вида разводятся в садах как декоративные растения.
Hypericum adpressum W.P.C.Barton — Зверобой прижатый Hypericum anagalloides Cham. & Schltdl. — Зверобой очноцветный Hypericum androsaemum L. — Зверобой красильный Hypericum ascyron L. — Зверобой большой Hypericum attenuatum Fisch. ex Choisy — Зверобой оттянутый Hypericum balearicum L. — Зверобой балеарский Hypericum beanii N.Robson — Зверобой Бина Hypericum brasiliense Choisy — Зверобой бразильский Hypericum buckleyi M.A.Curtis — Зверобой Бакли Hypericum calycinum L. — Зверобой чашечный, или Зверобой чашечковидный Hypericum canadense L. — Зверобой канадский Hypericum canariense L. — Зверобой канарский Hypericum caprifoliatum Cham. & Schltdl. — Зверобой каприфолевый Hypericum chapmanii W.P.Adams — Зверобой Чапмана Hypericum drummondii (Grev. & Hook.) Torr. & A.Gray — Зверобой Драммонда Hypericum elegans Stephan ex Willd. — Зверобой изящный Hypericum elongatum Ledeb. ex Rchb. — Зверобой вытянутый Hypericum erectum Thunb. — Зверобой прямостоящий Hypericum forrestii (Chitt.) N.Robson — Зверобой Форреста Hypericum gentianoides (L.) Britton, Sterns & Poggenb. — Зверобой горечавковидный Hypericum harperi R.Keller — Зверобой Харпера Hypericum hircinum L. — Зверобой козлиный Hypericum hirsutum L. — Зверобой жестковолосый, или Зверобой волосистый Hypericum hookerianum Wight & Arn. — Зверобой Гукера Hypericum humifusum L. — Зверобой стелющийся, или Зверобой распростёртый Hypericum hyssopifolium Chaix — Зверобой иссополистный Hypericum × inodorum Mill. — Зверобой непахучий, или Зверобой непахнущий Hypericum japonicum Thunb. — Зверобой японский Hypericum kalmianum L. — Зверобой Кальма Hypericum kamtschaticum Ledeb. — Зверобой камчатский Hypericum kelleri Bald. — Зверобой Келлера Hypericum leschenaultii Choisy — Зверобой Лешено Hypericum linarioides Bosse — Зверобой льнянковидный Hypericum maculatum Crantz — Зверобой пятнистый Hypericum × mitchellianum Rydb. — Зверобой Митчелла Hypericum montanum L. — Зверобой горный Hypericum mutilum L. — Зверобой недоразвитый Hypericum myrtifolium Lam. — Зверобой миртолистный Hypericum olympicum L. — Зверобой олимпийский Hypericum orientale L. — Зверобой восточный Hypericum origanifolium Willd. — Зверобой душицелистный Hypericum perforatum L. — Зверобой обыкновенный, или Зверобой продырявленный Hypericum rumeliacum Boiss. — Зверобой румелийский Hypericum scabrum L. — Зверобой шероховатый Hypericum sphaerocarpum Michx. — Зверобой круглоплодный Hypericum tetrapterum Fr. — Зверобой четырёхкрылый Hypericum triquetrifolium Turra — Зверобой трёхграннолистный Hypericum wilsonii N.Robson — Зверобой Уилсона Виды с неопределённым статусом Hypericum aegypticum L. — Зверобой египетский金丝桃属（學名：Hypericum），属金虎尾目金丝桃科，大約有400個物種。
一般为小灌木。长椭圆形的叶子对生，有无数透明油点；夏季开鲜黄色小花，雄蕊多数，基部合生为五束，花柱结成一长条，顶端五裂。
根、茎入药，有清热解毒、祛风湿的作用，治疗蛇伤、疖肿、风湿性疼痛。 金絲桃萃取物含有超過十種可能具抗憂鬱的天然成分，目前主要是以金絲桃素（英语：Hypericin）含量當作成分標準，其抗憂鬱的作用機制還不清楚。金絲桃素具感光性，所以使用金絲桃要避陽光和其他會傷害的各種光。金絲桃的抗憂鬱功能不會吃了立即產生，一般要使用 2-4 週後才會產生。1994 年老人精神病學和神精學期刊的一雙盲對照組控制的研究還證實金絲桃可改善睡眠品質促進熟睡。1988年美國國家科學研究院期刊 (Proc Natl Acad Sci) 的一研究顯示金絲桃有抗逆转录病毒的功能，可用於反錄病毒形起的疾病（如愛滋病）。1996 年植物醫學期刊（Phytomedicine）的一研究也顯示金絲桃有抗病毒的功能。使用金絲桃前要請教專業人員。
这是一篇與藥用植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 更多圖片 https://www.facebook.com/pg/HypericumSHUI.CAI.TIAN/photos/?tab=album&album_id=164819324172332
オトギリソウ属（オトギリソウぞく、Hypericum）とは、オトギリソウ科の属の一つ。ユーラシア大陸の温帯-亜熱帯を中心に約300種が分布する。
園芸業界では、オトギリソウ属の植物は学名を片仮名表記した「ヒペリカム」の名称で造園用花卉植物として扱われていることが多い。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 オトギリソウ属（オトギリソウぞく、Hypericum）とは、オトギリソウ科の属の一つ。ユーラシア大陸の温帯-亜熱帯を中心に約300種が分布する。
園芸業界では、オトギリソウ属の植物は学名を片仮名表記した「ヒペリカム」の名称で造園用花卉植物として扱われていることが多い。
물레나물속(Hypericum)은 물레나물과의 한 속으로 약 400종으로 이루어져 있다. 학자에 따라 클루시아과로 분류하기도 한다.
.jpg)
_(5750568407).jpg)
_-_geograph.org.uk_-_885693.jpg)
_Hypericum_patulum_-_Habitus.jpg)
.jpg)
