Červený seznam hub (makromycetů) České republiky

Obsah 

Předmluva (Jan Holec) 5 

Úvod 

Obecné vymezení hub a skupiny hub zpracované v Červeném seznamu 

(Jan Holec) 7 

Role a postavení hub (makromycetů) v ekosystémech (Jan Holec) 8 

Ekologické skupiny makromycetů 8 

Faktory, které určují výskyt makromycetů v přírodě 10 

Shrnutí 16 

Literatura 16 

Úbytek hub a jeho příčiny (Miroslav Beran) 17 

Začátek ústupu hub v ČR a jeho hlavní příčina 17 

Přirozené příčiny úbytku hub 17 

Člověkem způsobené příčiny úbytku hub 18 

Literatura 22 

Stručná historie ochrany hub na území České republiky (Jan Holec 

& Jan Borovička) 23 

Ochrana hub v bývalém Československu 23 

Ochrana hub od začátku devadesátých let 20. století 25 

Vstup do Evropské unie a ochrana hub 26 

Shrnutí 27 

Literatura 28 

Metodika (Jan Holec) 

Specifika hub při studiu jejich výskytu a rozšíření 31 

Metodika tvorby červených seznamů podle IUCN 31 

Aplikace kritérií a kategorií ohrožení pro potřebu hub a území ČR 33 

Základní principy použité při tvorbě Červeného seznamu hub ČR 33 

Kategorie ohrožení použité v Červeném seznam hub ČR 35 

Výběr druhů a shromažďování údajů pro Červený seznam 38 

Členění seznamu 39 

Struktura textů o jednotlivých druzích 39 

Nedostatečně zpracované nebo nezpracované skupiny hub 43 

Autoři textů o jednotlivých rodech hub 43 

Červený seznam hub na internetu 45 

Literatura 45 

3

Výsledky (Vladimír Antonín, Miroslav Beran, Zuzana Bieberová, Jan 

Borovička, Jiří Burel, Karel Čížek, Helena Deckerová, Daniel Dvořák, 

Michal Graca, Jan Holec, Petr Hrouda, Václav Janda, Oldřich 

Jindřich, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar, Mirko Svrček, Josef 

Šutara, Petr Vampola, Martina Vašutová, Alois Vágner, Luboš Zelený 

& Vladimír Zíta) 

Vřeckovýtrusné houby (oddělení Ascomycota) 47 

Stopkovýtrusné houby (oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes) 64 

Literatura 227 

Závěry (Jan Holec & Lenka Edrová) 

Celkový počet druhů a zastoupení systematických skupin hub 

v Červeném seznamu 251 

Zastoupení ekologických skupin hub 252 

Ohrožení hub (makromycetů) v České republice 254 

Poděkování 256 

Summary 257 

Rejstřík latinských jmen 261 

Rejstřík českých jmen 277 

4

Předmluva (Jan Holec) 

Houby jsou významnou a druhově bohatou skupinou organismů, která je stejně 

jako jiné organismy ohrožena postupujícím tlakem lidské civilizace. Pokud chceme 

houby chránit, je třeba dobře znát stupeň ohrožení jednotlivých druhů. V tomto 

ohledu se červené seznamy staly na celém světě všeobecně uznávaným zdrojem 

informací. Téměř ve všech státech Evropy už červené seznamy hub existují a v současnosti 

se připravuje i celoevropský seznam (viz http://www.artdata.slu.se/Bern_ 

Fungi/Bern_Fungi.htm, odstavec All national fungal Red Lists in Europe combined). 

Česká republika byla jednou z posledních zemí, kde červený seznam publikován 

nebyl. To bylo v rozporu s dlouhou a bohatou tradicí mykologie na našem 

území. Předkládaná práce je výsledkem snahy tento nedobrý stav změnit. 

Na rozdíl od zahraničních červených seznamů, které jsou většinou jen holým výčtem 

druhů s uvedením kategorie ohrožení, přináší Červený seznam hub (makromycetů) 

České republiky navíc informace o ekologii, rozšíření a konkrétním typu 

ohrožení v ČR a také odkazy na literaturu k jednotlivým druhům. Tyto informace 

by měly pomoci nejširší obci mykologů, přírodovědců i pracovníků ochrany přírody. 

Přejeme všem uživatelům, aby jim Červený seznam co nejlépe sloužil. 

Houbám pak přejeme, aby příští verze seznamu obsahovala mnohem menší počet 

druhů! 

5

Úvod 

Obecné vymezení hub a skupiny hub zpracované v Červeném 

seznamu (Jan Holec) 

Houby (Fungi) jsou už delší dobu považovány za samostatnou říši organismů. 

Názory na ohraničení a členění této říše a její postavení mezi ostatními živými 

organismy u nás nejnověji shrnuli KALINA & VÁŇA (2005). Pro potřeby Červeného 

seznamu jsou brány v úvahu jen tzv. makromycety, tedy houby s nápadnými 

a okem dobře postřehnutelnými plodnicemi nebo stromaty, tj. o velikosti nejméně 

0,2 cm. Je to skupina vymezená ryze prakticky a v podstatě se kryje s oblastí 

zájmu klasických terénních mykologů (viz např. VESELÝ et al. 1972, HAGARA et al. 

2006). Systematicky jde o některé zástupce vřeckovýtrusných hub – askomycetů 

(oddělení Ascomycota) a zástupce stopkovýtrusných hub (Basidiomycota), zde 

výhradně ze třídy Agaricomycetes (syn. Basidiomycetes), tvořících nápadné plodnice. 

Důvodem je to, že pouze pro makromycety jsou k dispozici podrobnější 

údaje o ekologii, rozšíření a ohrožení jednotlivých druhů. V Červeném seznamu 

tedy nejsou z vřeckovýtrusných hub zahrnuty kvasinkovité houby, drobné diskomycety, 

drobné pyrenomycety, anamorfní houby a také lichenizované vřeckovýtrusné 

houby (tj. lišejníky; jedinou výjimkou jsou dva druhy lichenizovaných 

stopkovýtrusných hub). Ze stopkovýtrusných hub nejsou zahrnuty rzi (Uredinales), 

sněti (Ustilaginales, Tilletiales) a některé další skupiny ze tříd Urediniomycetes 

a Ustilaginomycetes. 

V České republice žije tři až čtyři tisíce druhů z takto vymezené skupiny makromycetů. 

Přesný počet není znám, protože není zpracována moderní flóra ani souborný 

seznam (check-list). Existují pouze souborné práce o několika větších skupinách, 

např. o břichatkovitých houbách, lošákovitých houbách a choroších, monografické 

studie některých rodů a obrovské množství prací o vybraných druzích 

v nejrůznějších mykologických časopisech. 

Literatura 

HAGARA L., ANTONÍN V. & BAIER J. (2006): Velký atlas hub. – Praha. 

KALINA T. & VÁŇA J. (2005): Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. 

– Praha. 

VESELÝ R., KOTLABA F. & POUZAR Z. (1972): Přehled československých hub. – Praha. 

7

Role a postavení hub (makromycetů) v ekosystémech (Jan Holec) 

Ekologické skupiny makromycetů 

Všechny houby obecně, a tudíž i makromycety jsou typické heterotrofní absorptivní 

výživou. V ekosystémech mají funkci destruentů, jsou to tedy rozkladači 

organické hmoty. V případě konkrétních druhů makromycetů tento způsob výživy 

uplatňují zejména jako saprotrofní, mykorhizní nebo parazitické organismy, méně 

často i jako lichenizované houby nebo endofyti. V řadě případů to ale není zcela 

jednoznačné – známe např. saproparazitické druhy nebo mykorhizní houby 

schopné za určitých podmínek nebo v určitých fázích životního cyklu typicky 

saprotrofní výživy. 

Saprotrofní houby 

Saprotrofní houby rozkládají mrtvou organickou hmotu, zejména dřevo (lignikolní 

houby), opadané listí a jehličí, zbytky těl rostlin a surový nadložní humus (detritikolní 

houby) nebo humusové látky v půdě (terestrické saprotrofní houby). K tomu 

využívají poměrně bohatou enzymatickou výbavu (zejména celulolytické a ligninolytické 

enzymy). Výsledkem jejich činnosti je vznik humusu, v ojedinělých případech 

u některých lignikolních hub až rozklad organické hmoty na oxid uhličitý 

a vodu (dřevomorka domácí – Serpula lacrymans). Význam této činnosti pro fungování 

ekosystémů je obrovský a makromycety jako skupina tak tvoří významný 

pilíř v koloběhu živin. 

Kromě základních skupin saprotrofních hub vyjmenovaných výše existují 

i druhy vázané na různé speciální substráty, např. na odumírající rostlinky mechů 

(muscikolní houby), rašeliníků (sfagnikolní houby), na rašelinu (turfikolní houby), 

spálené dřevo a popel (antrakofilní houby), odumřelé části bylin (herbikolní 

houby), trav, ostřic apod. (graminikolní houby), na šišky jehličnanů (strobilikolní 

houby), plody rostlin (fruktikolní houby) nebo na odumřelé části těl živočichů, 

zejména rohovinu (keratinofilní houby) a exkrementy živočichů (koprofilní 

houby). U některých hub je obtížné v terénu rozlišit, zda jsou saprotrofní nebo 

parazitické. Například muscikolní druhy rodu čepičatka (Galerina) vyrůstají ze 

živých trsů mechů, ale báze jejich třeňů (a tudíž i mycelium) vyrůstají z odumřelých 

částí rostlinek. Pouhým pozorováním pak nelze zjistit, zda houba v trsu mechu 

primárně žila jako parazit a teprve pak jako saprotrof na odumřelých rostlinkách, 

nebo žila od počátku jako saprotrof na rostlinkách odumřelých přirozeným způsobem. 

Houby, které rostou na odumírajících částech těl živých organismů (a toto 

odumírání je způsobeno jinými vlivy než těmito houbami), lze také označit za 

saproparazity. 

Nejdůležitějším předpokladem existence saprotrofních druhů v přírodě je přítomnost 

vhodného substrátu. Důležitý je nejen typ substrátu (např. dřevo, nadložní 

humus, rašelina, exkrement), ale i druh substrátu (např. druh dřeviny nebo 

byliny), část substrátu (kmen, větve, listy, lodyhy apod.), stupeň rozkladu (surový 

8

humus, jemný humus), stáří (mladý vs. starý kmen apod.), chemismus, fyzikální 

vlastnosti a množství vody v substrátu. V poslední době se stále více ukazuje, že 

klíčové je i celkové složení společenstva organismů v substrátu (např. uvnitř padlého 

kmenu), jejich mezidruhové vztahy a stadium sukcese organismů (určitý druh 

houby může nastoupit až po jiném apod.). Další faktory (klima, biotop, expozice 

apod.) jsou rovněž velmi důležité a jsou shrnuty v závěru této kapitoly. 

Mykorhizní houby 

Mykorhizní makromycety žijí v ektomykorhizní symbióze se stromy nebo keři. 

Na kořenech rostlin kolonizovaných myceliem houby se vytvářejí speciální orgány, 

tzv. mykorhizy, v nichž dochází k oboustranně prospěšné výměně látek mezi 

oběma partnery. Houba získává hotové organické látky a rostlinný partner jejím 

prostřednictvím zejména dusík, fosfor a vodu. Mykorhizní symbióza houbám 

usnadňuje výživu a významně podporuje tvorbu plodnic (fruktifikaci), rostlinným 

partnerům, zejména stromům, umožňuje růst na živinami chudých půdách (hlavně 

tam, kde je nedostatek dusíku), na místech s biologicky nepříznivou formou humusu 

(např. typu mor) a na různých extrémních stanovištích (rašeliniště, hory, 

písčité půdy, výsypky, haldy, apod.). Základní údaje o mykorhizní symbióze 

v češtině nedávno shrnuli GRYNDLER et al. (2004). 

Vazba mykorhizních hub na hostitele je různě široká. Některé druhy tvoří 

mykorhizu s jehličnany i listnáči, jiné jen s jehličnany nebo jen s listnáči, další 

např. jen s jehličnany čeledi Pinaceae (klouzek – Suillus). Existuje i řada druhů 

vázaných výlučně na jeden rod (např. na olši) nebo dokonce jeden druh dřeviny 

(např. na modřín opadavý, borovici vejmutovku apod.). 

Prvotním faktorem určujícím výskyt mykorhizních hub je tedy přítomnost jejich 

hostitelské dřeviny na dané lokalitě, její stáří (stupeň ontogenetického vývoje) 

a zdravotní stav. Další faktory (fyzikální a chemické vlastnosti podloží a půdy, 

množství a forma humusu, obsah vody, klima, sklon a expozice svahu, z biotických 

faktorů např. typ vegetace, stupeň jejího ovlivnění člověkem, poměry v rhizosféře 

a mezidruhové vztahy v půdě apod.) jsou také velmi důležité a jsou shrnuty 

v závěru této kapitoly. 

Parazitické houby 

Parazitické houby získávají organické látky ze živých buněk organismů (biotrofní 

paraziti) nebo z odumřelých částí těl živých organismů, přičemž toto odumření 

sami způsobují (nekrotrofní paraziti). Hranice mezi těmito typy parazitismu bývá 

často neostrá a u konkrétních druhů hub může biotrofní způsob výživy později 

přecházet v nekrotrofní. Houby, které rostou na odumírajících částech těl živých 

organismů (a toto odumírání je způsobeno jinými vlivy než těmito houbami), lze 

označit za saproparazity. 

U makromycetů jsou známi především paraziti rostlin, zejména stromů, keřů, 

bylin, trav a mechorostů. Mnohem méně častí jsou paraziti živočichů – rostou 

9

např. na larvách, kuklách i dospělých jedincích hmyzu (některé druhy housenic – 

Cordyceps) a paraziti hub (např. na plodnicích jelenek – Elaphomyces, pesterců – 

Scleroderma). Z parazitických druhů makromycetů jsou v ekosystémech nejvýznamnější 

a druhově nejpočetnější parazitické lignikolní (dřevožijné) houby, především 

některé choroše a lupenaté houby. 

Nejdůležitějším předpokladem výskytu určité parazitické houby je samozřejmě 

přítomnost jejího hostitele. Dalším důležitým faktorem je zdravotní stav hostitele, 

jeho stáří a celá řada dalších biotických a abiotických faktorů (mezidruhové 

vztahy s dalšími druhy parazitů a endofytů v těle organismu, typ vegetace, nadmořská 

výška, klima atd.), které jsou shrnuty níže. 

Lichenizované houby 

Lichenizované houby žijí v symbiotickém vztahu se sinicí nebo řasou a jejich 

spojením vzniká nový symbiotický organismus se speciálními morfologickými, 

fyziologickými a ekologickými vlastnostmi. Klasické lišejníky, tj. lichenizované 

houby, jejichž houbovou složku tvoří vřeckovýtrusné houby (v ČR jich žije přes 

1 500 druhů), nejsou do tohoto Červeného seznamu zařazeny (budou uvedeny 

v Červeném seznamu lišejníků ČR, který by měl vyjít tiskem v roce 2007). Lichenizované 

stopkovýtrusné houby jsou v mykoflóře ČR zastoupeny jen několika 

druhy, v přírodě jsou velmi vzácné a v tomto Červeném seznamu jsou reprezentovány 

několika druhy z rodů kalichovka (Lichenomphalia) a kyjanka (Multiclavula). 

Naši zástupci rostou na vlhkých skalách mezi mechy, na rašeliníku nebo 

rašelině a na tlejícím dřevě. 

Endofytické houby 

Endofytické houby žijí uvnitř těl svých hostitelů (stromů, keřů, trav, bylin) a přitom 

jim nezpůsobují jasné příznaky onemocnění. Jejich způsob života uvnitř hostitele 

není po celou dobu stálý, může se v závislosti na biotických i abiotických 

faktorech měnit od vzájemně prospěšného soužití přes neutrální vztah až k lehkému 

parazitismu. Jako endofyti žijí především nejrůznější druhy mikromycetů, 

zejména jejich anamorf. Ze skupiny makromycetů to jsou např. vřeckovýtrusné 

houby z rodů dřevnatka (Xylaria), spálenka (Ustulina) a dřevomor (Hypoxylon), 

které jsou jinak známy především jako lignikolní houby rostoucí na mrtvém dřevu. 

Ze stopkovýtrusných hub byl prokázán tento způsob života např. u některých 

druhů rodu hnojník (Coprinus). Endofytické houby jsou v současnosti intenzivně 

studovány a tento výzkum přináší mnohá překvapení. Z hlediska terénního mykologa 

je ovšem prakticky nemožné posoudit, zda určitý druh houby žije jako endofyt 

(k tomu jsou nutné poměrně náročné laboratorní testy). 

Faktory, které určují výskyt makromycetů v přírodě 

Jak bylo řečeno v předcházejících odstavcích, nejdůležitější podmínkou výskytu 

určitého druhu houby v přírodě je přítomnost substrátu (u saprotrofních hub), 

10

mykorhizního partnera (u mykorhizních hub) a hostitele (u parazitů a endofytů). 

Důležité a mnohdy určující jsou ovšem i další faktory, jimiž se budeme zabývat 

v následujícím textu (viz též PILÁT 1969, WINTERHOFF 1992, MUELLER et al. 2004). 

Je třeba mít na paměti, že nejen u různých ekologických skupin hub, ale také 

u konkrétních druhů mají tyto faktory různou váhu. V neposlední řadě pak vstupuje 

do hry i náhoda – např. to, zda se výtrusy dané houby na jinak zcela vhodnou 

lokalitu dostaly nebo zda měly možnost se tam dostat (většinou vzdušnými proudy, 

dále i vodou, pomocí živočichů nebo díky lidské činnosti). 

Geologický podklad a půdy 

Fyzikální a chemické vlastnosti geologického podkladu jsou důležité hlavně pro 

pozemní (terestrické) houby, tj. pro pozemní saprotrofní a mykorhizní houby. 

Vliv podloží se většinou odráží ve fyzikálních a chemických vlastnostech půdy – 

u ní samotné jsou ale velmi významné a často v konečném efektu dokonce převažující 

vlastnosti biologické. 

Pro houby je velmi důležitý chemismus podloží a půdy a pH substrátu. 

Existují bazifilní druhy rostoucí v oblastech s podložím tvořeným vápencem, 

dolomitem nebo bazickými či alkalickými horninami (čedič, hadec, znělec), dále 

kalcifilní druhy vyžadující zvýšenou přítomnost vápenatých iontů (rostou na vápenci, 

dolomitu, opuce, vápnité spraši, na flyši v místech výchozů vápnitých jílovců 

a pískovců apod.) a naopak acidofilní druhy rostoucí v oblastech s podložím 

tvořených např. žulami, rulami, svorem nebo pískovcem. Zejména mykorhizní 

houby velmi ostře rozlišují vápnité a nevápnité podloží a mykoflóra se na každém 

z nich výrazně liší. V některých případech však může být chemismus podloží zcela 

změněn vlivem půdy a vegetace. Ve smrčině na vápencovém podloží se např. 

může vytvořit silná vrstva opadaného jehličí, jejímž tlením vzniká kyselý humus 

hostící nikoli kalcifilní nebo bazifilní druhy hub, ale houby neutrofilní až slabě 

acidofilní. Naopak i na podloží tvořeném kyselými horninami může vlivem vegetace 

a příznivého mikroklimatu vznikat živinami bohatý humus typu mull s neutrální 

až slabě zásaditou reakcí, který pak umožňuje výskyt druhů považovaných 

za vyloženě bazifilní (dochází k tomu např. v květnatých bučinách pod buky 

a jedlemi). 

Vlivem umělého vápnění (např. na hrázích rybníků, na loukách) nebo zpevňování 

cest vápnitým štěrkem (např. v horských oblastech s kyselým podložím) se 

někdy šíří kalcifilní druhy hub do míst, kde bychom je nečekali (např. do údolí 

Vydry na Šumavě, kde podloží tvoří žuly a ruly). Některé kalcifilní druhy také 

rostou na zbořeništích, kde byla použita klasická vápenná malta. 

Obsah živin v půdě je také velmi důležitý. Mykorhizní houby se obecně vyhýbají 

místům s vyšším obsahem dusíku v půdě. To platí také pro některé druhy 

saprotrofních hub, zejména lučních. 

Pro výskyt hub mají velký význam i fyzikální vlastnosti podloží a půdy. Půdy 

lehčí a zrnitější bývají např. pro mykorhizní houby mnohem příznivější než těžké 

11

jílovité půdy (souvisí to zřejmě s provzdušněním půdy a obsahem živin), které 

naopak vyhovují některým saprotrofním houbám. Opačným extrémem jsou kamenité 

až balvanité sutě, kde se mykorhizní houby téměř nevyskytují, když příčinami 

jejich absence jsou vysoký obsah živin, nedokonale vyvinutý půdní horizont 

a velké výkyvy mikroklimatu. V místech s nahromaděným humusem naopak 

bývá ideální prostředí pro některé saprotrofní houby. Velmi specifickou skupinou 

hub jsou psamofilní druhy vázané na písčité půdy (váté písky v jižních Čechách, 

v Polabí a na jižní Moravě, doubravy nebo bory na písčitém podloží) – jedná se 

např. o některé druhy břichatkovitých a lupenatých hub. 

Z hlediska množství vody v půdě jsou některé houby zřetelně vlhkomilné 

(hygrofilní), jiné naopak suchomilné (psychrofilní). Největší počet druhů hub žije 

v půdách s průměrným obsahem vody. Pro spuštění fruktifikace jsou však vydatnější 

srážky nutným předpokladem i na suchých lokalitách. Vodní režim konkrétních 

lokalit je úzce svázán také s nadmořskou výškou, expozicí a sklonem svahu 

(viz níže). Extrémním případem vlhkomilných druhů jsou některé vysloveně vodní 

druhy hub, jejichž podhoubí roste na detritu nebo dřevě ponořeném ve vodě, kde 

pak také tvoří plodnice (např. některé vřeckovýtrusné houby: míhavka vodní – 

Vibrissea truncorum, vodnička potoční – Cudoniella clavus, čapulka bahenní – 

Mitrula paludosa). 

Velmi důležitým faktorem je typ a množství humusu v půdě. Řada druhů pozemních 

saprotrofních hub žije (svým podhoubím) ve vrstvě nadložního humusu 

(detritikolní houby) a vydatně přispívá k jeho přeměně na jemný humus, později 

obsažený v humusovém půdním horizontu. Pro houby je nejpříznivější humus 

typu mull, tvořící se zejména ve stinných listnatých lesích nižších poloh. Humus 

typu moder nebo mor, tvořící se zejména ve vyšších a chladnějších polohách, 

osidluje menší počet druhů. Nejmenší počet druhů roste v surovém humusu vznikajícím 

hromaděním pomalu tlejícího jehličí v hustých kulturních jehličnatých 

lesích a horských smrčinách. V jehličnatých lesích situaci zhoršuje i hromadění 

surového humusu vznikajícího rozkladem dřeva houbami způsobujícími hnědou 

hnilobu (např. troudnatce pásovaného – Fomitopsis pinicola). Rozkladem dřeva 

(hlavně jeho ligninové složky) a jehličí se do půdy uvolňují fenolické látky, které 

mají prokazatelné fungicidní účinky. Na to jsou velmi citlivé některé mykorhizní 

houby, takže v lesích s vysokou vrstvou surového nadložního humusu (např. pralesovité 

porosty, lužní lesy, suťové lesy) bývají mykorhizní houby poměrně vzácné. 

Pro mykorhizní houby jsou naopak ideální stanoviště s tenkou nebo dokonce chybějící 

vrstvou nadložního humusu a s menším obsahem humusu v půdě. K jejich 

fruktifikaci často dochází na místech s drobnými lokálními disturbancemi, jako jsou 

okraje lesních cest, svahy příkopů a vyvýšeninky s obnaženou půdou (v minulosti 

to byly např. lesy, kde se odstraňovala hrabanka a používala se jako stelivo). 

Velmi specifickou skupinou hub jsou druhy vázané na prostředí rašelinišť 

(sfagnikolní a turfikolní druhy, viz kapitola o saprotrofních houbách), kde se kombinuje 

vysoký obsah vody a zvláštní forma humusu v podobě rašeliny. 

12

Vliv geomorfologie terénu, nadmořské výšky a klimatu 

Vliv těchto faktorů (a samozřejmě mnohých dalších) na květenu cévnatých rostlin 

vedl k rozlišení tří základních fytogeografických oblastí dnešní ČR – termofytika, 

mezofytika a oreofytika (SKALICKÝ 1988). Houby na tyto faktory v přírodě reagují 

velmi podobně. Některé druhy makromycetů jsou vyloženě teplomilné a jejich 

výskyt v ČR je vázán na oblast teplomilné květeny – termofytika. Existuje řada 

druhů, které mají centrum rozšíření ve Středozemí (např. muchomůrka císařka – 

Amanita caesarea) a Českou republikou probíhá severní hranice jejich souvislého 

rozšíření v této části Evropy. Jde většinou o druhy, které v ČR rostou na výslunných 

skalních stepích s vápencovým nebo vulkanickým podložím (Český kras, České 

středohoří, Moravský kras, Pálava apod.). Jiné druhy hub jsou naopak vysloveně 

chladnomilné. Ty rostou buď v montánním, supramontánním, subalpinském nebo 

alpinském stupni (definice těchto stupňů viz KOTLABA 1984) nebo na místech 

s malou nadmořskou výškou, ale inverzním charakterem klimatu (hluboká údolí 

a kaňony potoků a řek). V horském stupni mohou být naopak nalezeny i poměrně 

teplomilné druhy hub, a to opět díky klimatické inverzi – na slunných jižních a západních 

svazích některých hor, které vyčnívají nad okolní údolí, v nichž se hromadí 

studený vzduch (např. hory v Boubínsko-stožecké hornatině na Šumavě, 

které vyčnívají nad Vltavickou brázdu). Chladnomilné druhy je třeba odlišovat od 

druhů vysloveně horských, které jsou většinou vázány na vegetaci supramontánního, 

subalpinského a alpinského stupně (tedy na horské smrčiny, horská vrchoviště, 

porosty borovice kleče a na společenstva alpinského bezlesí) a nesestupují 

do nižších poloh, kde má vegetace jiný charakter. Vysloveně nížinné druhy hub jsou 

poměrně vzácné (většina hub rostoucích v nížinách roste i v pahorkatinách) a jedná 

se zejména o druhy vázané na úvalové lužní lesy podél velkých řek. 

Na houby a jejich výskyt v přírodě má velký vliv nejen makroklima oblasti, 

ve které rostou, ale i mezoklima konkrétního biotopu a mikroklima přímo v místě 

jejich výskytu. Některé druhy vyžadují vyrovnané vlhké mezoklima zapojeného 

lesního porostu, jiné preferují výslunné a větrem vysoušené okraje lesů, jiné otevřená 

stanoviště jako louky apod. Z hlediska mikroklimatu je pak nejdůležitější to, 

zda na daném místě substrát vysychá nebo je trvale vlhký (např. vnější a vnitřní 

strana dutého pařezu, rozdíl mezi osluněnou a neosluněnou stranou údolí potoka, 

rozdíl mezi padlým kmenem ležícím nad povrchem půdy a kmenem přitisklým 

na povrchu půdy). Houby na tyto rozdíly velmi citlivě reagují a jakékoli změny 

v mezoklimatu nebo mikroklimatu mají za následek změnu druhového spektra 

hub na dané lokalitě. 

Vliv stupně přirozenosti biotopu a kontinuity vegetace 

Jednotlivé druhy hub se výrazně liší tím, zda preferují přirozené nebo naopak 

člověkem ovlivněné až uměle vytvořené ekosystémy. Známe vyloženě synantropní 

druhy hub, rostoucí např. v centrech měst a vesnic (dvorky, zahrádky, záhony, 

skleníky, zbořeniště apod.), na rumištích, skládkách, hornických haldách, 

13

výsypkách atd. I v takovémto prostředí mohou růst ohrožené druhy, např. houby 

s efemerním charakterem výskytu. Další skupinu představují druhy rostoucí v člověkem 

silně ovlivněných ekosystémech (nebo ekosystémech člověkem vytvořených, 

ale poté ponechaných působení přírodních zákonitostí), jako jsou kulturní 

a polokulturní lesy, křoviny, louky, pole, hráze rybníků, parky anglického typu 

apod. Tato skupina hub je druhově nejpočetnější a mnohé z nich rostou i v přirozených 

biotopech. Přirozené ekosystémy jsou v krajině České republiky zastoupeny 

hlavně v maloplošných chráněných územích. Existuje velký počet druhů hub, které 

jednoznačně preferují přirozené ekosystémy, ale mohou se vyskytovat i na člověkem 

ovlivněných stanovištích. Druhů výhradně vázaných na přirozené a člověkem 

jen minimálně ovlivněné ekosystémy není příliš mnoho. Jsou to např. 

druhy rostoucí v pralesovitých lesních porostech, v suchých trávnících termofytika 

(jako jsou skalní stepi, kavylové trávníky, trávníky písčin apod.), na rašeliništích 

a dalších typech mokřadů a ve společenstvech alpínského bezlesí. U všech 

těchto citlivých druhů vystupuje do popředí důležitý faktor, a tím je kontinuita 

vegetace na daném stanovišti, která umožňuje jejich přežití. Pro nejcitlivější druhy 

pralesovitých porostů (jde většinou o lignikolní saprotrofy) je důležité to, že les 

tam nikdy nebyl kompletně vykácen, a navíc má poměrně velkou rozlohu (desítky, 

lépe však stovky hektarů). Teprve na takovém stanovišti existuje šance, že houba 

tam najde „svůj“ kmen v tom stadiu rozkladu a s takovým složením organismů, 

že v něm může její podhoubí růst a tvořit plodnice. Příkladem takových lokalit 

jsou např. Boubínský a Žofínský prales v jižních Čechách, lužní lesy Cahnov 

a Ranšpurk na jižní Moravě nebo pralesy Salajka a Mionší v Beskydech, kde se ty 

nejvzácnější druhy hub v daném období vyskytují např. na jednom nebo jen několika 

padlých kmenech stromů. 

Vliv lidského hospodaření v krajině 

Na tomto místě je podán pouze stručný popis vlivu běžného (tradičního) lidského 

hospodaření v krajině na výskyt makromycetů. Vyhodnocení vlivu destruktivního 

nebo agresivního hospodaření typického pro moderní dobu a hodnocení globální 

civilizační zátěže je náplní kapitoly o ohrožení hub. Vliv člověka totiž v řadě 

případů biodiverzitu hub dokonce zvyšuje nebo obohacuje o druhy dříve nepřítomné, 

zejména umělým udržováním bezlesí (např. luk a pastvin na místě původních 

lesů nebo skalních stepí tam, kde by jinak zarostly křovinami a posléze lesem) 

nebo náhradou původních lesních společenstev za kulturní lesy se zcela nepůvodním 

složením dřevin (např. známý případ umělých smrčin v rezervaci Karlštejn, 

kde v padesátých až sedmdesátých letech 20. století rostly vysloveně raritní druhy 

hub, viz např. ŠEBEK 1985). 

Řada druhů hub rostoucích v biotopech vytvořených nebo silně ovlivněných 

člověkem je závislá na pravidelném hospodaření v krajině. Jde zejména o nelesní 

biotopy (pole, louky, pastviny, zahrady, parky), kterým v podmínkách ČR neustále 

hrozí samovolné zarůstání (zejména plevely a vysokými nitrofilními bylinami, 

14

posléze keři a stromy), v jehož důsledku houby vázané na nelesní prostředí postupně 

mizí a jsou vystřídány jinými druhy. Velký vliv na výskyt hub (většinou 

ale negativní) má také hnojení umělými hnojivy a vápnění půdy. 

Některé druhy lesních hub vyžadují stabilní mezoklima a mikroklima zapojeného 

porostu. Pokud dojde k jeho vykácení nebo fragmentaci (budováním lesních 

cest, průseků apod.), druhové spektrum hub se v důsledku změněných klimatických 

a vegetačních podmínek také změní. Odstraňování souší a padlých kmenů v kulturních 

lesích zase zabraňuje výskytu druhů vázaných na mrtvé a postupně tlející 

dřevo. Velkým zásahem do krajiny i života řady druhů hub je kácení starých stromů 

v alejích, parcích, sadech, zahradách a na hrázích rybníků a jejich nahrazování 

mladými stromky. Mizí tím substrát řady parazitických, saproparazitických a saprotrofních 

hub, mezi něž patří poměrně velký počet zajímavých a vzácných druhů. 

Vliv sukcesního stadia biotopů 

Vliv přirozené sukcese na výskyt hub je velmi významný a byl už částečně popsán 

v předchozí kapitole (zarůstání člověkem uměle udržovaných nelesních ekosystémů). 

Nejvýraznějším příkladem změny druhového spektra makromycetů na 

určité lokalitě je změna spojená s růstem lesa, ať už při umělé výsadbě (od semenáčků 

přes mladé houštiny k vysokokmennému lesu), nebo při cyklické přirozené 

obnově přírodních až pralesovitých porostů (od fáze rozpadu přes fázi zmlazení 

a optimální fázi opět do fáze rozpadu). Zejména ve skupině mykorhizních 

hub existují druhy, které kolonizují pouze kořínky mladých stromků, pak druhy 

vázané na vzrostlé stromy a nakonec druhy tvořící mykorhizu se starými stromy. 

I ve skupině pozemních saprotrofů dochází ke změnám v souvislosti s tím, jak se 

v dospívajícím a posléze stárnoucím lesním porostu postupně hromadí vrstva 

nadložního humusu (opadané listí a jehličí, větvičky apod.). 

Vliv mezidruhové kompetice a sukcese organismů v substrátu nebo hostiteli 

Současné výzkumy ukazují, že velkou roli ve výskytu hub v přírodě hrají mezidruhové 

vztahy (zejména kompetice). Jedná se jak o vztahy mezi různými druhy 

hub v určitém substrátu (u saprotrofních hub), v těle hostitele (u parazitů a endofytů) 

a v půdním prostoru poblíž kořenů stromů (u mykorhizních hub), tak o vztahy 

s jinými skupinami organismů (zejména bakteriemi, hmyzem apod.). Tyto mezidruhové 

vztahy často výrazně určují směr sukcese hub v určitém prostorově ohraničeném 

substrátu (např. v padlém kmenu stromu), v hostiteli (např. v živém jedinci 

stromu) a na kořenech stromu coby mykorhizního partnera. Je dobře známo, 

že podhoubí určitých druhů hub může v mrtvém dřevě vytvářet hraniční zóny 

(často tmavě zbarvené), které do ohraničeného prostoru dřeva „nepustí“ podhoubí 

jiného druhu houby. Dokud pak první houba substrát nevyčerpá a neukončí v něm 

svůj životní cyklus, není substrát využitelný pro jiný druh houby. Osídlení konkrétního 

čerstvě padlého kmenu určitou houbou proto může na dlouhou dobu 

určit směr sukcese hub v tomto substrátu. Totéž platí pro povrch kořínků stromů, 

15

kdy některé konkurenceschopnější druhy mykorhizních hub jsou schopny obsadit 

povrch většiny kořínků a nepustit k tvorbě mykorhiz jiné druhy hub. Ke změně 

druhového spektra hub pak může dojít např. až po určité době, kdy se stromový 

partner dostane do další fáze své ontogeneze a v důsledku změněných podmínek 

dojde k vystřídání druhů hub v jeho rhizosféře. 

Shrnutí 

Z předchozí stati vyplývá, že výskyt určitého druhu houby na určité lokalitě 

je dán širokým komplexem nejrůznějších faktorů, které se značně liší od 

těch, které určují výskyt např. cévnatých rostlin. Jen malý počet druhů hub je 

vázán na úzce vymezené vegetační jednotky (typu asociací nebo jednotek třetí 

úrovně v Katalogu biotopů ČR, např. T1.2; CHYTRÝ et al. 2001). Houby v přírodě 

„rozeznávají“ spíše jednotky úrovně svazů a tříd (v Katalogu biotopů jde o jednotky 

druhé úrovně, např. L2; CHYTRÝ et al. 2001) a v nich pak osidlují vhodné 

substráty nebo vyhledávají vhodné hostitele či partnery. V řadě případů mají 

největší diverzitu hub nikoli „čisté“ typické biotopy, ale ekotony mezi nimi (lemy 

vodních toků, lesní lemy rašelinišť, příkopy podél lesních cest, meze), plošky 

v krajinné matrici (malá lesní rašeliniště, prameniště, světliny apod.) nebo místa 

ovlivněná menšími disturbancemi (obnažená půda v lesích s odstraněnou vrstvou 

nadložního humusu, břehy úvozů, spáleniště apod.). Lapidárně řečeno, mykologovi 

se v krajině líbí jiná místa než fytocenologovi. 

Literatura 

GRYNDLER M., BALÁŽ M., HRŠELOVÁ H., JANSA J. & VOSÁTKA M. (2004): Mykorhizní symbióza. O soužití 

hub s kořeny rostlin. – Praha. 

CHYTRÝ M., KUČERA T. & KOČÍ M. (2001): Katalog biotopů České republiky. – Praha. 

KOTLABA F. (1984): Zeměpisné rozšíření a ekologie chorošů (Polyporales s. l.) v Československu. – 

Praha. 

MUELLER G. M., BILLS G. F. & FOSTER M. S. [eds.] (2004): Biodiversity of fungi. Inventory and 

monitoring methods. – Burlington etc. 

PILÁT A. (1969): Houby Československa ve svém životním prostředí. – Praha. 

SKALICKÝ V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. – In: HEJNÝ S. & SLAVÍK B. [eds.], Květena 

České socialistické republiky, vol. 1, p. 103–121, Academia, Praha. 

ŠEBEK S. [ed.] (1985): Karlštejnské smrčiny jako životní prostředí hub. – Praha. 

WINTERHOFF W. [ed.] (1992): Fungi in vegetation science. – In: LIETH H. [ed.], Handbook of vegetation 

science, Vol. 19/1, Dordrecht etc. 

16

Úbytek hub a jeho příčiny (Miroslav Beran) 

Začátek ústupu hub v ČR a jeho hlavní příčina 

Od sedmdesátých let 20. století byl v mnoha evropských zemích včetně tehdejšího 

Československa zaznamenán výrazný úbytek řady druhů i celých systematických 

skupin hub. Tímto ústupem byly postiženy lesní i nelesní biotopy. Pocítili ho nejen 

mykologové, ale v mnohých oblastech i houbaři. Postihl totiž i některé jedlé, 

do té doby běžně a ve velkých množstvích sbírané druhy, jako jsou např. ryzec 

syrovinka (Lactarius volemus), liška obecná (Cantharellus cibarius), stročkovec 

kyjovitý (Gomphus clavatus), lošák jelení (Sarcodon imbricatus), hřib borový 

(Boletus pinophilus), klouzek obecný (Suillus luteus) a kuřátka květáková (Ramaria 

botrytis) (ANTONÍN & BIEBEROVÁ 1995, KOTLABA et al. 1995). V některých oblastech, 

v ČR např. v Krušných horách a Krkonoších, došlo k vymizení většiny druhů hub 

tvořících ektomykorhizy, přičemž tam přetrvaly jen druhy vyznačující se širokou 

ekologickou amplitudou, např. čechratka podvinutá (Paxillus involutus), hřib hnědý 

(Xerocomus badius), hřib žlučový (Tylopilus felleus), holubinka hlínožlutá 

(Russula ochroleuca) a ryzec šeredný (Lactarius turpis) (FELLNER 1988). Druhová 

diverzita ektomykorhizních hub byla silně zredukována a jejich podíl na celkové 

diverzitě hub významně klesl. Rozšíření a intenzita tohoto úbytku nápadně korespondovaly 

s mapou imisního zatížení, které v České republice kulminovalo 

v osmdesátých letech 20. století. 

Vliv průmyslových imisí, zejména tzv. kyselých dešťů, se stal nepochybně 

nejdůležitějším činitelem způsobivším ústup mnoha druhů hub. Vyvolal zájem 

o studium reakce hub na škodlivé faktory působící na ně v jejich životním prostředí. 

Tomuto problému byla věnována řada prací v ČR i v zahraničí (FELLNER 1988, 

GULDEN et al. 1992) a byl také tématem několika velkých mezinárodních projektů, 

kterých se zúčastnili i čeští mykologové, kteří monitorovali plochy lesních porostů 

vytyčené v různých částech tehdejšího Československa. Z původně předpokládaných 

příčin ústupu hub se některé postupně ukázaly jako vysoce relevantní, 

jiné jako čistě spekulativní. 

Obecně lze příčiny úbytku hub rozdělit jednak na přirozené, jednak člověkem 

způsobené (s vědomím, že v termínu „přirozené“ se také někdy může skrývat vliv 

lidské civilizace). 

Přirozené příčiny úbytku hub 

Jednou z přirozených příčin úbytku hub jsou klimatické změny, jimž je v poslední 

době vystaven evropský kontinent: extrémní průběh počasí, vyznačující se 

prudkými teplotními změnami na jaře a na podzim, nevyrovnaným průběhem srážek 

s dlouhými obdobími suchého a teplého počasí a přívalovými dešti způsobujícími 

povodně, popř. vysušujícími větry. Tyto změny, často shrnované pod termín 

kontinentalizace klimatu, houbám celkově nesvědčí – extrémy mají za následek 

stres a snížení vitality mycelií mnoha citlivějších druhů hub s užší ekologickou 

17

amplitudou. Ty pak ve větší míře ustupují odolnějším druhům a z přírody postupně 

mizí. Klimatické extrémy působí jako faktor selekce a výsledkem jejich 

působení je snížení druhové diverzity. 

Klimatické změny spolu s dalšími faktory hrají významnou roli také v přirozené 

změně areálů hub. Teplomilné houby snášející dlouhodobé teplé a suché 

počasí na naše území přicházejí, zatímco chladnomilné a na vyrovnaném stavu 

vzdušné vlhkosti závislé druhy spíše ustupují. V poslední době se tak v ČR šíří 

dříve velmi vzácné nebo chybějící druhy, např. hřib rubínový (Rubinoboletus 

rubinus) nebo oranžovec vláknitý (Pycnoporellus fulgens). 

Dalším přirozeným faktorem způsobujícím ústup mnoha druhů hub jsou postupné 

změny ve vegetaci – tzv. sukcesní změny (přirozenost tohoto faktoru většinou 

není dokonalá, směr sukcese může být totiž ovlivněn např. eutrofizací způsobenou 

člověkem). Velmi markantně se projevuje zejména zarůstání nelesních 

biotopů (stepí a lesostepí) v oblasti termofytika vysokými bylinami, travou a křovinami 

(např. v okolí Prahy a Brna, Českém středohoří i jinde). V zájmu udržení 

řady druhů hub na našem území je třeba bránit takovýmto změnám, což je prakticky 

možné především v rezervacích, v nichž se provádí cílený management. 

Dalším problémem je změna hospodaření na loukách a pastvinách, kdy dříve 

spásané či vícekrát kosené plochy jsou nyní koseny jen jedenkrát ročně, nebo jsou 

dokonce nechány ladem, takže v jisté míře prodělávají přirozenou sukcesi, která 

byla dřívějším hospodařením blokována. Vlivem těchto změn ustoupila celá řada 

druhů hub z rodů Hygrocybe, Entoloma a čeledi Clavariaceae. 

Podobným problémem je zarůstání bezlesých rašelinišť náletovými dřevinami, 

což má za následek ústup hub, jež jsou úzce vázány na tyto biotopy, např. některých 

zástupců čeledi Geoglossaceae. 

Sukcesní změny ohrožují i řadu hub vázaných na lesní biotopy. Přechod některých 

horských pralesů u nás (např. Žofínského pralesa v Novohradských horách 

nebo Boubínského pralesa na Šumavě) ze smrkojedlové do bukosmrkové nebo 

smrkobukové fáze, pozorovaný v posledních několika desítkách let, má nutně za 

následek vymizení řady druhů hub vázaných buď na jedli bělokorou jako takovou, 

nebo nějakým jiným způsobem na mizející druh biotopu. 

Člověkem způsobené příčiny úbytku hub 

Změny v druhovém zastoupení jednotlivých dřevin má však často na svědomí člověk, 

který svou činností v lesích buď přímo nebo nepřímo vytváří určité selekční 

tlaky. Ve druhé polovině 20. století byla na většině území ČR ohrožena jedle bělokorá 

(Abies alba), když došlo k odumírání starých jedinců a zastavení přirozené 

obnovy vlivem okusu semenáčků přemnoženou srnčí a jelení zvěří. Přestože je 

situace v současné době v tomto ohledu mnohem příznivější, některé vzácnější, 

zejména mykorhizní na jedli úzce vázané druhy hub jsou v ČR již ohroženy, jiné 

druhy, vázané na mrtvé dřevo jedle, jsou pak ohroženy do budoucna, kdy bude v lesích 

včetně rezervací nedostatek substrátu k jejich růstu a přežití. Velmi nepříznivá 

18

situace nastala také v případě jilmů (Ulmus), když všechny tři v ČR rostoucí druhy 

byly do značné míry zdecimovány tracheomykózním onemocněním, takže na většině 

lokalit jsou dnes přítomny jen tlející padlé kmeny. Například hlívovec ostnovýtrusý 

(Rhodotus palmatus), vázaný dosti striktně na tlející dřevo jilmů, roste 

v ČR jen na několika málo místech v lužních a horských suťových lesích. Jeho 

přirozené přetrvání v horizontu několika desetiletí je tam z důvodu rozložení substrátu 

a nemožnosti přirozené obnovy jilmů prakticky vyloučeno. 

Většina faktorů způsobujících úbytek hub je spojena s působením člověka. 

Lze je rozdělit na globální, působící ve velkém měřítku a na velkou vzdálenost, 

a lokální. Obojí mohou mít na houby významný vliv. Jejich vzájemné působení, 

popř. ve spojení s výše jmenovanými přirozenými faktory, rozšíření jednotlivých 

druhů hub v přírodě významně ovlivňuje. 

Globální příčiny 

Velmi devastující účinek na mykoflóru mají imise oxidu siřičitého a oxidů dusíku 

postihující lesy i bezlesí ve formě tzv. kyselých dešťů. Ty jsou jednou z hlavních 

příčin úbytku bazických kationtů z lesních půd. Zásobení sorpčního komplexu 

půdy klesá, pH rovněž, což má za následek mj. uvolňování kationtů toxických 

prvků, např. hliníku a kadmia, do půdního roztoku (SCHLECHTE 1991). Tyto faktory 

snižují diverzitu půdních organismů včetně hub. Nejvíce jsou takto postiženy 

houby tvořící ektomykorhizy, jejichž diverzita se na územích silně zatížených 

imisemi snížila až o jeden řád (FELLNER 1988). Okyselování půdy postihuje mycelia 

ektomykorhizních hub jednak přímo, jednak tím, že oslabuje lesní dřeviny, 

jejich mykorhizní partnery. Ukazuje se, že tyto negativní změny mají do jisté míry 

vratný charakter. Po masivním snížení imisí oxidu siřičitého a oxidů dusíku 

v devadesátých letech 20. století nastalo během několika let zjevné zlepšení stavu 

mykoflóry v dříve postižených oblastech, např. v Krkonoších. Poměr ektomykorhizních 

druhů ku terestrickým saprotrofům, jejichž diverzita se vlivem kyselých 

dešťů nijak zásadně nezměnila, se v takových územích postupně vrací k hodnotám 

blízkým jedné, což je hodnota standardní pro lesní společenstva mírného pásma. 

Průmyslové imise obsahují kromě plynné složky také složku pevnou – do životního 

prostředí se dostává popílek obsahující různé škodliviny, zejména tzv. 

těžké kovy. Škodlivý vliv tohoto druhu spadů na mykoflóru ve smyslu ústupu 

hub byl prokázán jen na značně exponovaných lokalitách nacházejících se v blízkosti 

hutí na neželezné kovy, nikoli na rozlehlých územích, zatížených pouze 

„běžnými“ dávkami těchto imisí (SCHLECHTE 1991). 

V dnešní době v ČR i jinde v Evropě vystupují do popředí jiné škodlivé faktory. 

Přímo souvisejí s rozvojem lidské civilizace a s její kulturou v širším slova smyslu. 

Mají víceméně lokální charakter, protože jsou však často odrazem rozhodnutí 

učiněných na úrovni státní nebo i vyšší, jejich působení je globální. 

Mezi tyto faktory patří zejména eutrofizace přírodního prostředí, mající za důsledek 

snížení druhové diverzity a posunutí jejího těžiště od druhů oligotrofních ke 

19

druhům mezotrofním až eutrofním. Velkým problémem jsou hlavně splachy dusíkatých 

hnojiv, zejména dusičnanů, používaných v zemědělství. 

Významným zdrojem dusíkatých látek ve vodě a v půdě je dnes téměř všudypřítomná 

automobilová doprava. Mezi produkty spalování běžně používaných paliv 

v zážehových i vznětových motorech patří oxidy dusíku (často souhrnně označované 

NOx), jejichž únik do ovzduší a následný přechod do vody a půd má za následek 

jejich eutrofizaci. 

Na eutrofizaci, zejména zvýšené množství dusíku v půdě, jsou velmi citlivé 

zejména mykorhizní houby z rodů Inocybe, Cortinarius, Russula a Lactarius. 

Vlivem eutrofizace některé druhy hub z okolí velkých měst již vymizely. Dnes, 

v době stále se rozmáhajícího automobilismu a cestování vůbec, nejsou tohoto 

vlivu ušetřeny bohužel ani vysoké horské polohy. 

Lokální příčiny 

Eutrofizací a následným zarůstáním (např. bezem černým a hroznatým, starčkem, 

netýkavkou apod.) jsou často postiženy mýtiny po velkoplošné těžbě dřeva. Hráze 

rybníků, hostící řadu mykorhizních druhů hub, jsou necitlivě eutrofizovány vyhrnováním 

rybničního bahna. Vzniklé valy zarůstají nitrofilní vegetací, zejména 

kopřivou, a většina mykorhizních hub odtud ustupuje. Eutrofizací jsou významně 

postiženy i nelesní biotopy, kdy např. louky jsou kromě hnojení postiženy také 

nekosením, popř. mulčováním. 

Škodlivým faktorem významně ovlivňujícím chemismus půdy je zimní solení 

silnic. V jejich blízkosti to má za následek ústup řady druhů a nástup menšího 

počtu druhů jiných, vázaných na zasolené půdy. S hospodařením na polích i v lesích 

se do prostředí dostávají různé syntetické látky typu fungicidů, herbicidů a insekticidů. 

Zejména fungicidy zpomalují tvorbu ektomykorhiz a snižují jejich vitalitu. 

Houby jsou přirozeně ohroženy jakoukoliv lidskou činností, jež zmenšuje jejich 

životní prostor. Mezi takové aktivity patří stavebnictví (obydlí, silnice aj.), 

těžba nerostných surovin (povrchová těžba uhlí, lomy na vápenec aj.), zakládání 

skládek odpadu apod. Některé lokality v důsledku toho prostě fyzicky zanikly (byly 

zastavěny nebo odtěženy, např. v okolí Prahy a v Českém krasu). V minulosti 

v ČR houbám velmi ublížily také velkoplošné meliorace a scelování polí, při kterém 

byly rozorány meze a zničeny remízky, kde rostla řada druhů. 

V dnešní době, kdy v ČR a většinou i jinde v Evropě zcela převažuje kulturní 

krajina, má velký význam pro udržení diverzity hub styl hospodaření v lesích i v nelesních 

biotopech. Obecně platí, že houbám nesvědčí extrémy a náhlé změny. 

V kulturních lesích jsou houby ohroženy řadou faktorů. Již samotný fakt, že druhová 

skladba dřevin se často odchyluje od skladby přirozené, snižuje druhovou 

diverzitu hub. Tam, kde byly přirozené smíšené lesy nahrazeny monokulturami 

jehličnanů, k čemuž v průběhu posledních několika staletí došlo na většině území 

ČR (v nižších polohách byl dub nahrazen většinou borovicí lesní, ve vyšších polohách 

buk smrkem), nastal ústup mnoha druhů hub, které se nedokázaly přizpůsobit 

20

změněným podmínkám. V některých případech (např. smrčiny na vápencovém 

podloží v Českém krasu, tzv. borůvkové smrčiny v jižních Čechách a na Českomoravské 

vrchovině apod.) však došlo v nově vzniklých lesních biotopech k ustavení 

sekundární ekologické rovnováhy charakteristické vysokým počtem druhů 

makromycetů. Necitlivé zásahy v takovýchto lesních porostech nebo dokonce 

jejich velkoplošné kácení pak nutně vedou k ústupu některých druhů hub. 

Odvážení naprosté většiny odumřelých a padlých kmenů a větví z lesa nejenom 

znemožňuje usídlení, popř. přežití lignikolních saprotrofů na ně vázaných, ale 

navíc prohlubuje postižení lesa suchem. Tlející dřevo totiž velmi účinně zadržuje 

vodu a ta se pak během období sucha postupně odpařuje do prostředí. V pralesních 

rezervacích je nahromadění mrtvého dřeva v různých stadiích rozpadu rozhodujícím 

faktorem pro vytvoření stabilního vlhkého mikroklimatu, tak příznivého 

pro mnohé druhy hub a umožňujícího výskyt citlivých druhů hub. Velkoplošná 

těžba dřeva významně narušuje vodní režim, zvláště když je prováděna 

těžkými mechanismy na svazích, kde následně probíhá vodní eroze. Má za následek 

také fragmentaci lesních porostů (průseky, paseky, lesní cesty, sjezdovky), 

která ohrožuje přetrvávání vzácnějších druhů hub v dané oblasti, protože zmenšené 

a rozdrobené lesní celky snadněji vysychají, a houby v nich pak obtížně 

hledají další substrát nebo ektomykorhizního partnera. Holosečné hospodaření 

je spojeno se stejnověkostí porostů, obvykle i s jejich druhovou monotónností, 

které nejsou příznivými faktory nejen pro diverzitu hub, ale ani pro samotný vývoj 

lesa. 

Velmi specifickou mykoflóru hostí mokřadní biotopy, zejména rašeliniště a jejich 

lesní lemy, vlhké louky, břehy rybníků, prameniště a nivy v údolích potoků 

a řek. Jakékoliv narušování vodního režimu těchto biotopů má pak nepříznivý 

vliv na jejich mykoflóru. V minulosti byla zničena nebo poškozena řada velmi 

cenných mokřadních lokalit následkem velkoplošných meliorací a narovnáváním 

vodních toků. 

Řada druhů hub je vázána na určité sukcesní stadium lesa. Ty, které preferují 

mladší stadia, nachází vhodná stanoviště na lesních okrajích, podél cest apod. 

Na takových místech jsou houby ohroženy průjezdem těžkých lesních strojů strhávajících 

půdní kryt a ničících náletové dřeviny. Řada hub roste ve starých alejích 

nebo parcích, kde nachází buď odpovídající ektomykorhizní partnery nebo mrtvé 

dřevo jakožto substrát. Necitlivý management takových stanovišť, zejména kácení 

starých stromů a odvoz nebo pálení mrtvého dřeva, má nutně za následek 

mizení řady druhů hub. 

Vliv houbaření na úbytek hub 

Specifickým a velmi diskutovaným problémem v ČR i v dalších zemích, kde je 

rozšířen sběr hub, je vztah sběru hub a úbytku jejich mycelií. Dnes lze již považovat 

za prokázané, že samotný sběr, tedy odebírání plodnic (byť nezralých a ve 

velkém měřítku), nemá praktický dopad na úbytek hub (EGLI et al. 2006). Častá 

21

přítomnost velkého počtu lidí v lese má však nepříznivý vliv na ekosystém jako 

celek. Pohybem samotných houbařů dochází k sešlapávání půdy a k narušování 

vegetačního krytu, další, zřejmě významnější škody, souvisejí s používáním automobilů 

pro návštěvy lesa. Dochází k dalšímu udusávání půdy, navíc ke znečišťování 

prostředí oxidy dusíku a uhlovodíky – produkty spalování (viz výše), mnohdy 

dokonce i k úniku olejů. Houbaření tedy není myslitelné v maloplošných chráněných 

územích a v I. zónách národních parků a dodržování tohoto pravidla by 

mělo být přísně kontrolováno. Na druhou stranu by bylo nerozumné kriminalizovat 

houbaře za nevědomé a ojedinělé sebrání zákonem chráněné houby (i když je 

chráněna ve všech svých částech, tj. jak podhoubí v půdě, tak plodnice) – viz závěry 

uvedené výše. 

Literatura 

ANTONÍN V. & BIEBEROVÁ Z. (1995): Chráněné houby ČR. – Praha. 

EGLI S., PETER M., BUSER C., STAHEL W. & AYER F. (2006): Mushroom picking does not impair future 

harvests – results of long-term study in Switzerland. – Biol. Conserv. 129: 271–276. 

FELLNER R. (1988): Effects of acid depositions on the ectotrophic stability of mountain forest ecosystems 

in central Europe. – In: JANSEN A. E., DIGHTON A. J. & BRESSER A. H. M. [eds.], Ectomycorrhiza 

and acid rain. Proceedings of the workshop on ectomycorrhiza, Expert meeting, December 

10–11, 1987, Berg en Dal, The Netherlands, p. 116–121, Bilthoven. 

GULDEN G., HØILAND K., BENDIKSEN K., BRANDRUD T. E., FOSS B. S., JENSSEN H. B. & LABER D. (1992): 

Macromycetes and air pollution. Mycocoenological studies in three oligothrofic spruce forest 

in Europe. – In: Bibliotheca Mycologica, vol. 144, Berlin. 

KOTLABA F. et al. (1995): Červená kniha ohrozených a vzácnych druhov rastlín a živočíchov SR a ČR. 

Vol. 4. Sinice a riasy. Huby. Lišajníky. Machorasty. – Bratislava. 

SCHLECHTE G. (1991): Zur Struktur der Basidiomyzeten-Flora von unterschiedlich immissionbelasteten 

Waldstandorten in Südniedersachsen unter besonderer Berücksichtung der Mykorrhizabildung. 

– Hamburg. 

22

Stručná historie ochrany hub na území České republiky 

(Jan Holec & Jan Borovička) 

Ochrana hub v bývalém Československu 

Snahy o ochranu hub se ve větší míře začínají objevovat v sedmdesátých letech 

20. století (pro úplnost je ale třeba říci, že o ochraně hub se psalo už mnohem 

dříve – viz např. PROCHÁZKA 1924). Tyto snahy se objevily asi jedno až dvě desetiletí 

poté, kdy se v tehdejším Československu a obecně v celé Evropě dramaticky 

zhoršil stav životního prostředí, a to jak na globální, tak místní úrovni (příčiny 

jsou popsány v kapitole Ohrožení hub). Od šedesátých let 20. století totiž začaly 

nápadně ubývat některé dříve běžné houby, nebo dokonce celé jejich skupiny 

(např. lošákovité houby, viz HROUDA 1992, 1999). Nejnápadnější byl zřetelný ústup 

některých mykorhizních hub, např. z rodů Ramaria, Cantharellus, Gomphus, 

Boletus, Cortinarius, Inocybe, Tricholoma, Russula a Lactarius, ale i ústup některých 

vřeckovýtrusných hub (např. masečník kulovitý – Sarcosoma globosum, 

řada diskomycetů, druhy z čeledi Geoglossaceae atd.). Mykologové na to reagovali 

jednak pozorováním a studováním tohoto ústupu, jednak aktivní snahou 

houby chránit. Od začátku bylo jasné, že největší význam má ochrana stanovišť, 

kde houby rostou. Není ale možné zanedbávat ani druhovou ochranu, která má 

dvojí efekt – zdůrazňuje, že i houby je třeba chránit, a navíc dává orgánům ochrany 

přírody účinný nástroj pro územní ochranu (např. vyhlašování rezervací nebo 

zamezení výstavby v místech s výskytem zákonem chráněných nebo ohrožených 

druhů). 

Houby byly na začátku sedmdesátých let 20. století na okraji zájmu státní 

ochrany přírody. Dokladem je i to, že žádný druh houby nebyl zahrnut mezi organismy 

chráněné zákonem. Důvodem byla jejich malá znalost mezi pracovníky 

ochrany přírody i názor české veřejnosti, že houby jsou hlavně oblíbenou surovinou 

do kuchyně; něco lze přičíst na vrub i malé aktivitě mykologů při prosazování 

jejich ochrany. Negativní roli sehrála a dodnes sehrává i přehnaná popularizace 

houbaření v ČR. 

V roce 1975 vznikla při Československé mykologické společnosti (ČMS) 

sekce pro ochranu životního prostředí hub, která si kladla za cíl hlavně výchovu 

praktických houbařů a návštěvníků lesa. V roce 1977 vznikla v Československé 

vědecké společnosti pro mykologii (ČSVSM) komise (později nazývaná sekce) 

pro ochranu hub a jejich životního prostředí, která působila po odborné linii, zejména 

v metodickém a organizačním vedení prací (ŠEBEK 1981), směřujících 

k územní i druhové ochraně hub. O dění v ochraně hub a o činnosti sekce pravidelně 

informovali S. Šebek a R. Fellner v řadě krátkých příspěvků, zejména v prvních 

padesáti číslech časopisu Mykologické listy (např. ŠEBEK 1987b). Členové 

sekce uspořádali několik seminářů o houbách různých typů stanovišť, ale hlavně 

o problematice ochrany hub a studia hub v ohrožených ekosystémech a rezervacích 

(ŠEBEK 1980, 1982, 1983; KUTHAN & KOTLABA 1990). 

23

Největším úspěšným projektem osmdesátých let 20. století byla práce na čtvrtém 

svazku Červené knihy tehdejšího Československa. Organizačně ji zajišťovala 

pracovní skupina sekce pro ochranu hub a jejich životního prostředí ČSVSM. 

Příprava textu pro Červenou knihu probíhala v druhé polovině osmdesátých let 

pod vedením F. Kotlaby, který o průběhu prací informoval mykologickou obec 

(KOTLABA 1988). Pro hodnocení ohrožení jednotlivých druhů hub při tvorbě Červené 

knihy byl použit tzv. mykososiekologický index (FELLNER 1985, KOTLABA 

1990), spočívající v bodovém hodnocení druhů podle charakteru jejich celkového 

rozšíření, aktuálního rozšíření v Československu, vazby na vegetaci, aktuálního 

ohrožení a významu pro člověka. Předběžný výběr druhů hub pro Červenou knihu 

byl na začátku projektu zveřejněn ve sborníku vydaném ČSVSM (ŠEBEK 1985). 

Jednou z dalších akcí, kterou sekce prosazovala, bylo mapování 30 druhů makromycetů, 

naplánované na roky 1987–1990 (ŠEBEK 1987). Přestože akce nebyla dovedena 

do konce (některé výsledky viz ŠEBEK 1990), řada poznatků získaných v jejím 

průběhu byla vtělena do čtvrtého svazku Červené knihy SR a ČR. 

Úvahy o vytvoření Červeného seznamu hub celého bývalého Československa se 

objevují od druhé poloviny osmdesátých let 20. století, kdy byl připomenut fakt, že 

červený seznam by měl logicky předcházet mnohem podrobnější Červené knize, 

kdežto v tehdejší Československu je tomu z různých důvodů naopak (KOTLABA 

1987). Příprava Červeného seznamu však započata nebyla, hlavně pro velké pracovní 

vytížení mykologů při dokončování čtvrtého svazku Červené knihy. 

Od roku 1987 se mykologové také snažili o zařazení hub do seznamu chráněných 

organismů (KOTLABA 1992), k čemuž využili údaje shromážděné během přípravy 

čtvrtého svazku Červené knihy. Toto úsilí bylo korunováno úspěchem v roce 

1992 (viz další kapitola). 

Pro potřeby státní ochrany přírody také někteří mykologové dělali inventarizační 

průzkumy některých oblastí nebo rezervací. V Krkonoších a na Křivoklátsku 

takto působil R. Fellner, průzkum rezervace Karlštejn v Českém krasu organizoval 

J. Herink, F. Kotlaba dlouhodobě sledoval Soběslavská (Borkovická) blata, 

F. Kotlaba a Z. Pouzar navštívili řadu pralesovitých rezervací v Čechách, na 

Moravě i na Slovensku. M. Svrček zpracoval mykoflóru Prahy a jejího nejbližšího 

okolí (SVRČEK 1985), v Polabí na Nymbursku působil S. Šebek, na Plzeňsku 

S. Holec a F. Míka, v jižních Čechách J. Kubička, na Ostravsku a na řadě míst 

na Slovensku (zejména v Bukovských vrších) J. Kuthan, na jižní Moravě K. Kříž, 

A. Vágner a V. Antonín atd. Výsledky byly publikovány jen částečně nebo ve 

velkém množství drobnějších prací, v některých případech vůbec ne (např. obsáhlé 

údaje shromážděné J. Herinkem). Přestože mykologové často navrhovali i vhodný 

způsob péče o studovaná chráněná území (z hlediska hub), většinou to nevedlo 

ke zlepšení ochranného režimu, kde často vítězily zájmy lesnictví a myslivosti. 

Významnou kapitolou v ochranářských snahách mykologů bylo vyhlášení několika 

rezervací, které byly zřízeny hlavně k ochraně vzácných nebo pozoruhodných 

hub. V ČR dnes existují tři taková území. Jako první (v roce 1988) byl 

24

vyhlášen chráněný přírodní výtvor, dnes národní přírodní památka Luční u Tábora, 

kde se na hrázi stejnojmenného rybníka vytvořilo unikátní společenstvo 

vzácných teplomilných druhů hub, zejména hřibovitých, ale i dalších (BERAN & 

ŠPINAR 1996, BERAN & TONDL 1997, HLAVÁČEK 2000, Špinar & Pravda in KUTHAN & 

KOTLABA 1990, Valter in KUTHAN & KOTLABA 1990). Pro návštěvu rezervace a mykologický 

průzkum platí přísná pravidla (ANONYMUS 2002). Další speciálně mykologickou 

rezervací je Velký vrch u Vršovic na Lounsku, který byl vyhlášen za 

chráněný přírodní výtvor v roce 1989 k ochraně vzácných teplomilných druhů 

hub, zejména hřibů a muchomůrek (BIBER 1986, HOUDA & TICHÝ 1988, TICHÝ & 

HOUDA 1988, 1989, TICHÝ 1996). V roce 1992 byl přeřazen do kategorie národní 

přírodní památka (TICHÝ 1995). Za třetí „mykologickou rezervaci“ je možné považovat 

národní přírodní památku Rendezvous u Valtic, která byla jako chráněné 

území vyhlášena v roce 1990. Na lokalitě se vyskytují vzácné chorošovité houby, 

např. rezavec Andersonův (Inonotus andersonii). 

Obecnými otázkami ochrany hub se v šedesátých až osmdesátých letech 20. století 

zabývali např. ŠMARDA (1965), ŠEBEK (1976a, 1976b, 1984, 1985, 1986), KUTHAN 

(1976), CUDLÍN (1982), HÁJEK (1982), FELLNER (1987), LEPŠOVÁ (1988), ŠVECOVÁ 

(1988) a BAIER (1989). 

Ochrana hub od začátku devadesátých let 20. století 

Po roce 1989, kdy došlo k výrazným změnám ve všech oblastech života v bývalém 

Československu, se změnily jak podmínky k ochraně hub, tak podmínky práce 

mykologů. Některé změny byly negativní, jiné pozitivní. K těm negativním patřila 

téměř pětiletá prodleva před vydáním čtvrtého dílu červené knihy bývalého 

Československa, přestože rukopis byl hotový už v roce 1991. Peripetie jejího vydání 

a některé metodické problémy popsal KOTLABA (1994, 1995, 1996a, 1996b). 

Čtvrtý svazek Červené knihy SR a ČR nakonec vyšel na Slovensku (KOTLABA et 

al. 1995) a je v něm podrobně zpracováno 119 ohrožených druhů hub. Dalším 

negativem byl faktický zánik sekce pro ochranu hub a jejich životního prostředí 

České vědecké společnosti pro mykologii (ČVSM). 

Vůbec největším negativem pro houby samotné však začal být velký tlak na 

urbanizaci a exploataci krajiny a také praktické bezvládí v některých chráněných 

územích, kde v řadě případů nejsou dodržovány ani nejzákladnější ochranné 

podmínky (např. dochází k vytahování padlých kmenů stromů, ke kácení a umělému 

zalesňování nepůvodními dřevinami, k silné eutrofizaci vlivem přikrmování 

zvěře nebo k leteckému vápnění; opačným případem je zarůstání rezervací, které 

chrání cenné partie bezlesí, např. skalní stepi termofytika nebo druhově bohaté 

kosené louky). 

Pozitivem je postupné zlepšování kvality ovzduší a vody, na což reagují obnovou 

fruktifikace i zpětným šířením hlavně mykorhizní houby a některé citlivé 

druhy pozemních a dřevožijných saprotrofů. 

25

Od roku 1992 začal platit nový zákon č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny. 

K němu byla vydána vyhláška Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/92 Sb., 

která mimo jiné vyjmenovává zvláště chráněné druhy organismů a dělí je do tří 

kategorií – ohrožené, silně ohrožené a kriticky ohrožené. Do ní se mykologům 

podařilo zahrnout 46 druhů hub (KOTLABA 1992), které jsou podrobně popsány 

v publikaci ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995). Další údaje o jejich rozšíření přinesly 

hlavně tyto větší publikace: BERAN & TONDL (1997), HOLEC (1998, 1999) a PAPOUŠEK 

(2004). Teoretickými i praktickými otázkami ochrany hub v nových podmínkách 

se zabývali např. TICHÝ (1996), BIEBEROVÁ (2000), HOLEC (2000) nebo BOROVIČKA 

(2002a). 

V letech 2000–2005 probíhal na žádost Agentury ochrany přírody a krajiny ČR 

(AOPK ČR) výběr druhů hub pro novelu vyhlášky č. 395/92 Sb. V první etapě 

(HOLEC & BERAN 2004a, 2004b) mykologové navrhli stávající seznam 46 druhů 

zmenšit o jeden druh a doplnit o dalších 54 ohrožených druhů. V další etapě (v roce 

2005) byla na žádost AOPK ČR uplatněna přesnější kritéria (navržené druhy byly 

bodovány na základě kritérií připomínajících v minulosti použitý mykososiekologický 

index) a do dalších jednání zákonodárců byl nakonec odeslán seznam 

95 druhů ve třech kategoriích ohrožení (kriticky ohrožené, silně ohrožené, ohrožené). 

Devadesátá léta 20. století a začátek 21. století byl i z vědeckého hlediska pro 

prosazování ochrany hub příznivější, protože začal být kladen velký důraz na studium 

a ochranu biodiverzity, tedy rozmanitosti přírody jak na úrovni ekosystémů, 

tak i jednotlivých druhů organismů. 

Vstup do Evropské unie a ochrana hub 

S příchodem ochranářské legislativy Evropské unie do České republiky nejenže 

začal být kladen větší důraz na ochranu všech skupin organismů, ale do sféry teoretické 

i praktické ochrany přírody začaly zároveň přicházet i nemalé finanční 

prostředky. Povědomí ochranářské i laické veřejnosti o potřebě ochrany hub se 

také mírně posunulo kupředu. Mykologové se účastnili nejrůznějších koncepčních 

jednání (na AOPK ČR, na Ministerstvu životního prostředí ČR, na správách národních 

parků a CHKO) a orgány ochrany přírody se na ně začaly obracet s žádostmi 

o inventarizační průzkumy chráněných území nebo o průzkumy nutné k posouzení 

přírodovědecké hodnoty různých lokalit, takže se mykologové začali podílet i na 

tvorbě plánů managementu v některých chráněných územích. Také začali být zváni 

do týmů produkujících ochranářsky zaměřené publikace. Příkladem je účast mykologů 

na textové i obrazové části několika svazků z edice Chráněná území ČR, 

kterou vydává AOPK ČR (dosud vyšlo 12 svazků v letech 2001–2005), konkrétně 

svazků Ostravsko, Českobudějovicko, Praha a Střední Čechy. 

Od roku 2003 se někteří mykologové účastní práce na projektu Botanicky významná 

území (Important plant areas – IPA), který by měl v konečné podobě 

shrnout a popsat botanicky nejvýznamnější území České republiky. Organizačně 

26

jej zajišťuje AOPK ČR. Území jsou vybírána hlavně podle výskytu cévnatých 

rostlin, ale kladem je to, že byly zohledněny i bezcévné rostliny a houby. Do tohoto 

projektu bylo v ČR zahrnuto také několik území, jež jsou významná především 

mykologicky (např. rezervace Luční u Tábora) – tedy území, jež by tam botanici 

samotní nezačlenili. Z hub bylo domluveno využít pro charakteristiku těchto území 

druhy zařazené v Červené knize ČR a druhy navržené v Evropě k zařazení do 

Přílohy I Bernské konvence. O tomto projektu v mykologických kruzích informoval 

FELLNER (2003), o možnostech zařazení hub do Bernské konvence referoval 

BOROVIČKA (2002b). 

Ve stejném roce dodala čtveřice mykologů (J. Holec, V. Antonín, M. Beran, 

Z. Bieberová; viz HOLEC 2004) základní údaje z ČR o výskytu některých druhů hub 

ze seznamu 33 druhů navržených evropskými mykology k zařazení do Přílohy I 

Bernské konvence (Úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť). 

Podařilo se sestavit zajímavou soubornou publikaci (DAHLBERG & KRONEBORG 

2003), ale nikoli prosadit zařazení těchto hub do zmíněného dodatku Bernské 

konvence. 

V letech 2003–2005 vyvrcholil už několik let trvající zájem nejrůznějších zadavatelů 

(MŽP ČR, AOPK ČR, Správy CHKO a NP, krajské úřady, okresní úřady) 

o inventarizační průzkumy chráněných území a jejich monitoring. Potěšitelné 

bylo, že houby už byly dosti samozřejmě brány jako významná skupina organismů, 

kterou je také třeba v chráněných územích sledovat. Téměř všichni čeští mykologové 

(profesionální i amatérští) se těchto průzkumů zúčastnili. Postupovalo se 

podle metodiky, kterou sepsal J. Holec a upřesňovala ji A. Lepšová (informace 

viz HOLEC 2005) a po určitou dobu byla zveřejněna na internetových stránkách 

AOPK ČR (nyní je odkaz nefunkční). Výsledky průzkumů, ač většinou zatím 

nepublikované, jsou velmi cenné a v řadě případů povzbudivé, protože byly nalezeny 

mnohé vzácné nebo dlouhou dobu nenalezené druhy hub (a také druhy zcela 

nové pro ČR nebo dokonce pro vědu). Řada z těchto nálezů už je zahrnuta do tohoto 

Červeného seznamu. 

V dubnu 2005 uspořádala ČVSM seminář „Mykologický průzkum v chráněných 

územích ČR“, kde byla také řada výsledků z těchto průzkumů prezentována. 

Abstrakty příspěvků vyšly v časopise Mykologické listy č. 94. 

Mykologové také byli J. Holcem zastoupeni při tvorbě Červené knihy biotopů 

ČR, která je zatím publikována jen na internetu (KUČERA 2005). Ohrožení biotopů 

je hodnocené zejména podle zastoupení ohrožených druhů organismů, v případě 

hub tedy podle výskytu druhů zahrnutých v Červené knize SR a ČR (KOTLABA et 

al. 1995). 

Shrnutí 

Za posledních 30 let vyvinuli mykologové v bývalém Československu, resp. 

v České republice, poměrně výrazné úsilí o ochranu hub. Podařilo se prosadit 

zákonnou ochranu 46 druhů hub, podat návrh na rozšíření seznamu chráněných 

27

hub na 95 druhů, publikovat Červenou knihu ohrožených druhů hub, prosadit 

územní ochranu tří mykologicky cenných lokalit, podrobně sledovat výskyt hub 

v řadě chráněných územích a pracovat i na poli osvěty, aby houby nebyly vnímány 

jenom jako surovina do kuchyně, ale byly chápány jako významná složka biodiverzity, 

a to jak nejširší veřejností, tak v odborných a ochranářských kruzích (kde 

byly houby po dlouhou dobu opomíjeny). Dalším příspěvkem je předkládaný 

Červený seznam. 

Nemůžeme si ale zastírat, že praktická ochrana hub v terénu příliš nepokročila. 

Houbám by nejvíce pomohly následující změny: globální zlepšení stavu životního 

prostředí, šetrnější a tradičnější hospodaření v kulturní a polopřirozené krajině, 

dodržování rozumného ochranného režimu ve všech typech chráněných území, 

větší úcta k životnímu prostředí u všech obyvatel a jejich systematická výchova 

k šetrnějšímu a ohleduplnějšímu životnímu stylu. K prosazení těchto změn je 

nutná koordinace a spolupráce řady odborníků, hospodářů, politiků i běžných 

občanů. Je potěšitelné, že čeští mykologové v této „mlýnici názorů“ a složité síti 

vztahů už tři desetiletí aktivně působí. 

Literatura 

ANONYMUS (2002): Podmínky pro vstup mykologů a fotografů do NPP Luční a pro jejich pohyb a činnost 

na jejím území. – Mykol. Sborn. 79: 43–44. 


BAIER J. (1989): CHKO Český kras a ochrana hub. – Mykol. Sborn. 66: 134. 

BERAN M. & ŠPINAR P. (1996): Mykoflóra hráze rybníka Luční na Táborsku. – Sborn. Jihočes. Muz. 

České Budějovice, přírod. vědy, 36: 35–58. 

BERAN M. & TONDL F. (1997): Chráněné houby v jižních Čechách. – České Budějovice. 

BIBER J. (1986): Další krok v ochraně vzácných a ohrožených druhů hub. – Mykol. Listy no. 23: 12–13. 

BIEBEROVÁ Z. (2000): Ochrana hub – teorie a praxe. – Mykol. Listy no. 73: 17–20. 

BOROVIČKA J. (2002a): Houby jako přírodní zdroj a jejich ochrana. – Ms. [Bakal. pr.; depon. in: Knih. 

Kat. Bot. Přírod. Fak. UK Praha; Geolog. Knih. Přírod. Fak. UK Praha.] 

BOROVIČKA J. (2002b): Houby a Bernská úmluva. – Mykol. Sborn. 79(2): 63–65. 

CUDLÍN P. (1982): Pokus o aktivní ochranu vyšších hub. – Mykol. Listy no. 7: 13–15. 

DAHLBERG A. & CRONEBORG H. (2003): 33 threatened fungi in Europe. – Uppsala (totéž na http:// 

www.artdata.slu.se/Bern_Fungi/Bern_Fungi.htm). 

FELLNER R. (1985): Mykososiekologický index a jeho použití. – Mykol. Listy no. 21: 10–16. 

FELLNER R. (1987): Problémy ochrany mykorrhizních hub v imisních oblastech Krkonoš. – Mykol. 

Listy no. 28: 22–23. 

FELLNER R. (2003): Important plant areas (IPA) – botanicky významná území. – Mykol. Listy no. 

84–85: 54–56. 

HÁJEK Z. (1982): Ochrana vzácnějších hub. – Mykol. Sborn. 59: 84. 

HLAVÁČEK J. (2000): Studie o modrajících hřibech z příbuzenstva Boletus regius. – Mykol. Sborn. 

77: 56–60. 

HOLEC J. (1998): Zákonem chráněné nebo v Červené knize zahrnuté druhy hub na Šumavě – shrnutí 

literárních údajů a současný stav výskytu. – Silva Gabreta 2: 35–52. 

HOLEC J. (1999): Houby Šumavy chráněné zákonem nebo zahrnuté v Červené knize: nálezy v roce 

1998. – Silva Gabreta 3: 17–24. 

HOLEC J. (2000): Chráněné houby. – Ochr. Přír. 55: 163–167. 

HOLEC J. (2004): Návrh na zařazení 33 druhů evropských hub do přílohy I Bernské konvence. – Mykol. 

Listy no. 89: 30–31. 

28

HOLEC J. (2005): Metodika mykologického průzkumu v chráněných územích. – Mykol. Listy no. 

94: 33–34. 

HOLEC J. & BERAN M. (2004a): Seznam druhů hub na doplnění vyhlášky o zvláště chráněných druzích 

organismů. – Mykol. Listy no. 87: 4–14. 

HOLEC J. & BERAN M. (2004b): Seznam druhů hub na doplnění vyhlášky o zvláště chráněných druzích 

organismů (dokončení). – Mykol. Listy no. 88: 6–16. 

HOUDA J. & TICHÝ H. (1988): Velký vrch u Vršovic – chráněná mykologická lokalita. – Louny. 

HROUDA P. (1992): Československé druhy rodů Bankera Coker, Beers ex Pouz., Phellodon P. Karst., 

Hydnellum P. Karst. a Sarcodon P. Karst. – Ms. [Dipl. pr., depon. in: Knih. Kat. Bot. Přírod. 

Fak. UK, Praha.] 

HROUDA P. (1999): Hydnaceous fungi of the Czech Republic and Slovakia. – Czech Mycol. 51: 99–155. 

KOTLABA F. (1987): Červený seznam hub, Červená kniha ČSSR a ochrana hub v Evropě. – Mykol. 

Listy no. 28: 21–22. 

KOTLABA F. (1988): Zjišťování lokalit hub pro Červenou knihu ČSSR. – Mykol. Listy no. 31: 11–14. 

KOTLABA F. (1990): Zpřesnění kategorií a kritérií mykososiekologického indexu. – Mykol. Listy no. 

38: 11–12. 

KOTLABA F. (1994): Rukopis červené knihy – nižší rostliny. – Mykol. Listy no. 51: 18–24. 

KOTLABA F. (1995): Problémy při hodnocení ohrožení hub a červené seznamy hub. – Mykol. Listy 

no. 55: 21–24. 

KOTLABA F. (1996a): Červená kniha 4 tajnosnubných rostlin SR a ČR vyšla! – Mykol. Listy no. 57: 

25–26. 

KOTLABA F. (1996b): Autoři ilustrací hub v Červené knize 4. – Mykol. Listy no. 58: 22–26. 



KUČERA T. [ed.] (2005): Červená kniha biotopů České republiky. – http://www.uek.cas.cz/cervenakniha. 

KUTHAN J. (1976): Ochrana hub jako součást ochrany biotopu. – Památ. a Přír. 1: 122–124. 

KUTHAN J. & KOTLABA F. [ed.] (1990): Výzkum a ochrana hub v přírodních rezervacích – I. – Praha. 

LEPŠOVÁ A. (1988): Význam studia plodnic makromycetů pro biomonitorování změn v lesním ekosystému. 

– Ms. [Dis. pr.; depon. in: Knih. Kat. Bot. Přírod. Fak. UK, Praha.] 

PAPOUŠEK T. [ed.] (2004): Velký fotoatlas hub z jižních Čech. – České Budějovice. 

PROCHÁZKA J. S. (1924): Ochrana nižších tajnosnubných. – Mykologia 1: 41–43. 

SVRČEK M. (1985): Mykoflóra Prahy a nejbližšího okolí. Agaricales. – Natura Pragensis 4: 1–83. 

ŠEBEK S. (1976a): Naše houby a potřeba jejich ochrany. – Mykol. Zprav. 20: 87–95, 126. 

ŠEBEK S. (1976b): Houby a současné problémy životního prostředí. – Mykol. Sborn. 53: 13–15. 

ŠEBEK S. (1981): K našim úkolům v ochraně hub. – Mykol. Listy no. 4: 1–2. 

ŠEBEK S. (1984): „Červené seznamy“ a „červené knihy“ jako podklady účinné ochrany mizejících 

druhů hub. – Mykol. Sborn. 61: 24–27. 

ŠEBEK S. (1985): K ochraně našich hřibovitých hub. – Mykol. Sborn. 62: 49–51. 

ŠEBEK S. (1986): K ochraně hub a jejich prostředí na Karlštejně. – Mykol. Sborn. 63: 2–3. 

ŠEBEK S. (1987a): Mapování ohrožených druhů hub. – Mykol. Listy no. 26: 18–20. 

ŠEBEK S. (1987b): Náš příspěvek k ochraně hub v minulých deseti letech. – Mykol. Listy no. 27: 1–4. 

ŠEBEK S. (1990): K mapování ohrožených druhů hub v ČSR – I. – Mykol. Listy no. 38: 22–24. 

ŠEBEK S. [ed.] (1980): Ochrana hub a jejich životního prostředí – II. – Praha. 

ŠEBEK S. [ed.] (1982): Úkoly mykofloristiky a mykocenologie v ohrožených ekosystémech přírody 

ČSSR. – Praha. 

ŠEBEK S. [ed.] (1983): Teoretické a praktické otázky ochrany hub. – Praha. 

ŠEBEK S. [ed.] (1985): Předběžný výběr hub pro červenou knihu ČSSR. – Praha. 

ŠMARDA J. (1965): Houby chráněné státem? – Ochr. Přír. 20: 88. 

ŠVECOVÁ A. (1988): Ochrana hub v praxi. – Mykol. Sborn. 65: 99–100. 

TICHÝ H. (1995): Změny v ochraně Velkého vrchu. – Mykol. Listy no. 54: 16–17. 

TICHÝ H. (1996): Pomůže pastva v lounském středohoří vzácným druhům hub? – Mykol. Sborn. 

73: 122–123. 

29

TICHÝ H. & HOUDA J. (1988): Ochrana hub na Lounsku. – Mykol. Sborn. 65: 55. 

TICHÝ H. & HOUDA J. (1989): Chráněná mykologická lokalita na Lounsku. – Mykol. Listy no. 36: 

20–21. 

30

Metodika (Jan Holec) 

Specifika hub při studiu jejich výskytu a rozšíření 

Biologickou funkci makromycetů v ekosystémech vykonává zejména podhoubí 

(mycelium), zatímco plodnice představují jen reprodukční orgán, ve kterém nebo 

na kterém se tvoří rozmnožovací částice – výtrusy (spory). To je třeba mít neustále 

na paměti, protože publikace typu Červeného seznamu je založena výhradně na 

pozorování výskytu plodnic v přírodě. Přítomnost plodnic je jasným důkazem 

přítomnosti daného druhu houby na lokalitě – je důkazem toho, že mycelium v půdě 

žije a je schopno tvořit plodnice (fruktifikovat). Opačně to ale neplatí – nepřítomnost 

plodnic určitého druhu houby na lokalitě nemusí nutně znamenat nepřítomnost 

mycelia. Druh může v substrátu žít skrytě v podobě podhoubí řadu let, aniž by 

plodnice tvořil. Protože téměř vůbec neznáme fruktifikační strategii jednotlivých 

druhů makromycetů, tedy za jakých podmínek a v jakém biorytmu tvoří plodnice, 

nelze na základě krátkodobých pozorování určité lokality (zhruba do pěti let) říci, 

zda na ní daná houba stále ještě žije, nebo už tam vyhynula (tj. podhoubí v substrátu 

definitivně zaniklo) jen podle toho, zda tam nacházíme její plodnice. V současné 

doby už je sice možné k identifikaci podhoubí v substrátu využít molekulární 

metody (viz např. GRYNDLER et al. 2004), ale v terénní mykologii a praktické 

ochraně přírody to zatím není ve větším měřítku reálné. Pokud ovšem daný druh 

na dané lokalitě plodnice netvoří už po několik desetiletí, lze s vysokou pravděpodobností 

prohlásit, že tam vymizel. 

Metodika tvorby červených seznamů podle IUCN 

Kritéria pro zařazování ohrožených druhů do červených seznamů stanovila IUCN 

(International Union for Conservation of Nature and Natural Resources), která je 

zveřejnila v tištěné podobě i na internetu (IUCN 2001) a později upřesnila (IUCN 

2005). Materiály IUCN používají ve svých definicích pojem taxon, i když je jasné, 

že jde v drtivé většině případů o druhy, méně často o vnitrodruhové taxony. V dalším 

textu tedy budeme používat termín druh (zahrnující i vnitrodruhové taxony) 

místo termínu taxon. 

Základní myšlenky materiálů IUCN jsou tyto: definice pojmů a kritéria ohrožení 

se týkají druhu a nižších taxonomických jednotek; kritéria je obecně možné 

použít pro jakoukoli oblast, ale musí se pro ni přizpůsobit (s ohledem na její velikost 

a přírodní poměry); druhy je třeba konfrontovat s jednotlivými kritérii; často 

jde o numerická kritéria (např. počet jedinců, plocha areálu); pokud nejsou přesné 

údaje známy, neznamená to, že druh nelze do seznamu zařadit (musí se využít jiné 

metody, např. analýza jeho rozšíření); pro zařazení druhu do seznamu není důležité, 

jaký stupeň zákonné ochrany má; v červeném seznamu by měly být přesně 

uvedeny důvody, proč byl do něj druh zařazen (která kritéria pro zařazení splňuje); 

pro druhy, kde přesné údaje chybí, existuje kategorie „data deficient: DD“; druhy 

málo známé se nemusí vždy zařazovat do kategorie DD, jejich ohrožení lze 

31

posoudit např. podle ohrožení jejich biotopů; druhy v kategorii DD pouze nemají 

udán přesnější stupeň ohrožení, neznamená to tedy, že by nebyly ohroženy, jen 

není známo, jak silně; kategorie ohrožení neurčuje priority pro ochranu druhu, 

ale pouze udává stupeň jeho ohrožení za daných podmínek; druhy zařazené do 

červených seznamů by se měly ve vhodných intervalech znovu prověřovat, do 

jaké kategorie ohrožení aktuálně patří. 

Základní pojmy používané IUCN: populace: celkový počet jedinců určitého 

druhu; velikost populace: počet jedinců; subpopulace: geograficky nebo jinak 

ohraničené skupiny uvnitř populace, mezi nimiž je malá genetický výměna; dospělý 

jedinec: používáno zejména u živočichů; délka generace: průměrný věk rodičů 

ve skupině (vhodné pro živočichy); redukce: ústup v počtu dospělých jedinců; 

trvalý ústup (continuing decline): současný nebo předpokládaný postupný ústup 

druhu; extrémní fluktuace (extreme fluctuations): velikost populací nebo areálu 

druhu silně, rychle a často kolísá; silně fragmentovaný (severely fragmented) 

výskyt: většina jedinců taxonu žije v malých a poměrně izolovaných subpopulacích; 

celkový výskyt (extent of occurrence): celková oblast (často s imaginárními 

hranicemi), ve které se druh vyskytuje (někdy v podobě malých a vzdálených 

populací), jiný pojem pro areál; oblast výskytu (area of occupancy): reálná oblast 

uvnitř celkového areálu, kde druh skutečně žije (např. Karpaty, Alpy, Pyreneje, 

Kavkaz v rámci euroasijského areálu), jiný pojem pro arelu; lokalita (location): geograficky 

nebo ekologicky vymezená (malá) oblast, kde druh žije, ale kde i jedna 

malá změna může silně ovlivnit celou místní populaci (např. vykácení lesa); 

kvantitativní analýza: jakákoli číselně podložená metoda, která zjišťuje možnost 

vymizení taxonu na základě znalosti jeho evoluční historie, stanovištních nároků 

a stupně ohrožení. 

Kategorie ohrožení podle IUCN: EX: extinct (vyhynulý); EW: extinct in the 

wild (vyhynulý ve volné přírodě); CR: critically endangered (kriticky ohrožený); 

EN: endangered (ohrožený); VU: vulnerable (zranitelný); NT: near threatened 

(téměř ohrožený); LC: least concern (málo dotčený); DD: data deficient (druh, 

o němž jsou nedostatečné údaje), není to vlastně kategorie ohrožení, ale jen konstatování, 

že stupeň ohrožení neznáme; NE: not evaluated (nevyhodnocený). 

Kritéria pro zařazování druhů do kategorií ohrožení jsou přesně definována 

a často vycházejí z číselných údajů, použitelných zejména u živočichů. Pro hodnocení 

ohrožení hub většinu z nich nelze použít. Jsou to např. tato kritéria: velikost 

populací založená na počtech jedinců (v přírodě nelze běžnými metodami zjistit 

počet jedinců houby na lokalitě nebo v areálu); počet známých lokalit ve vztahu 

k ploše celkového areálu (celkový areál většiny druhů hub není zatím znám); počet 

známých lokalit ve vztahu k ploše jednotlivých arel, kde se druh vyskytuje (viz 

předchozí bod). 

Kritéria ohrožení použitelná u hub: 

1. Silně fragmentovaný výskyt (v podobě malých lokálních subpopulací, často 

velmi vzdálených). 

32

2. Trvalý ústup (pozorovaný, dedukovaný nebo předpokládaný) v rámci celého 

areálu nebo v jednotlivých částech areálu (arelách), mizení biotopů druhu, snížení 

počtu lokalit nebo subpopulací. 

3. Extrémní fluktuace areálů, arel, počtu lokalit nebo jedinců. 

Pokud jsou údaje o jednotlivých taxonech nedostatečné, je možné se opřít o názor 

jednoho nebo více zkušených odborníků, ale mělo by to být výslovně uvedeno 

a používáno jen zcela nezbytně. 

Aplikace kritérií a kategorií ohrožení pro houby na území ČR 

Jak už bylo řečeno výše, ne všechny postupy navržené IUCN (IUCN 2001, 2005) 

pro tvorbu červených seznamů bylo možné použít pro houby. Kritéria bylo nutné 

zjednodušit a tvořivě přepracovat pro houby, které mají zcela jinou biologii a ekologii 

než živočichové, pro něž jsou kritéria a kategorie podle IUCN navržena 

především. Zohlednili jsme také přístup botaniků, uplatněný v Červeném seznamu 

cévnatých rostlin ČR (PROCHÁZKA 2001) a připomínky vzešlé z metodického semináře 

České vědecké společnosti pro mykologii, konaného dne 3. 4. 2003 v Národním 

muzeu v Praze. 

Terminologická poznámka: v textu budeme místo obecného pojmu „taxon“ na mnoha 

místech používat termín „druh“, protože v Červeném seznamu hub ČR jsou zařazeny téměř 

výhradně taxony na úrovni druhu (výjimkou je několik málo taxonů v úrovni variety a poddruhu). 

Základní principy použité při tvorbě Červeného seznamu hub ČR 

1. Jde o první verzi Červeného seznamu hub (makromycetů) celé České republiky. 

Přestože byl seznam vytvořen se snahou o co nejlepší vystižení situace 

ohledně ohrožení hub, zdaleka není dokonalý (to dobře vystihuje pracovní označení, 

že jde o „nultou“ verzi, bez které by ale žádné další verze nemohly vznikat). 

Vzhledem k nedostatku, zaneprázdnění nebo chybění specialistů na některé skupiny 

hub (např. na podzemní houby) jsou tyto skupiny zastoupeny neúměrně malým 

počtem druhů nebo nejsou do tohoto Červeného seznamu zahrnuty vůbec (viz 

také bod 6). 

2. Hodnotíme stupeň ohrožení výhradně podle situace na území ČR, aby 

seznam vypovídal o situaci v naší republice. Proto nevadí, když jsou stejné druhy 

v jiných státech Evropy hodnoceny jinak. 

3. Seznam hodnotí situaci v době svého vzniku, tj. jaké bylo aktuální ohrožení 

jednotlivých druhů hub v letech 1995–2005. Tato perioda nebyla zvolena 

náhodně. Jde o období, kdy se po politických změnách v roce 1989 začaly po určité 

„startovací“ době projevovat první známky zlepšování stavu životního prostředí 

v ČR (zejména snížení imisí a zlepšená kvalita vody). Seznam tedy nezachycuje 

situaci z „nejhoršího“ období (sedmdesátá a osmdesátá léta 20. století), kdy zátěž 

životního prostředí na území dnešní ČR byla největší. Zvolené období se může 

zdát dlouhé, ale je nutné proto, aby se výskyt jednotlivých druhů hub měl vůbec 

33

šanci projevit (tj. aby houba v daném období vytvořila plodnice a mykologové 

tyto plodnice v přírodě našli, což vzhledem k častým suchým rokům není vůbec 

samozřejmé). Zároveň to je poměrně homogenní časový úsek, během něhož se 

charakter ohrožení hub výrazně neměnil. V textech je výskyt hub v této periodě 

označován frází „v poslední době byl druh nalezen ...“. U druhů, které nebyly 

v letech 1995–2005 prokazatelně sbírány, ale jsou známy z dřívější doby, je možné 

použít následující kategorie: a) nezvěstný taxon (?EX): pro druhy nesbírané od 

roku 1970; b) kriticky ohrožený taxon (CR): pro druhy s velmi malým počtem 

lokalit nebo ojedinělými nálezy v letech 1970–1994. 

Poznámka: do Červeného seznamu se podařilo zahrnout i některé významné nálezy 

z roku 2006. 

4. Ohrožení jednotlivých druhů hodnotíme: a) podle počtu lokalit v letech 

1995–2005; přitom už prosté zjištění, že tento počet je velmi nízký, může vést 

k zařazení taxonu do jedné z kategorií ohrožení; pracovně to bylo označováno 

jako „statické kritérium“; b) porovnáním jejich výskytu v letech 1995–2005 se 

stavem v minulosti. Ústup nebo naopak vzestup určitého druhu tedy hodnotíme 

porovnáním stavu v minulosti se stavem v letech 1995–2005. Pracovně to bylo 

označováno jako „dynamické kritérium“. 

5. Do tohoto Červeného seznamu jsou zařazeny pouze ty druhy, které jsou 

alespoň minimálně taxonomicky prověřené, tj. prošly revizí (i když výsledky 

této revize nemusely být jednoznačné – pro takové případy existuje kategorie 

DD, viz níže). Nebyly např. zařazeny ty z nových druhů popsaných J. Velenovským 

v knize České houby (VELENOVSKÝ 1920–1922), které ještě nikdo nerevidoval, 

nebo některé neprověřené taxonomické novinky. V několika případech byly zařazeny 

taxonomicky ne zcela jasné druhy nedávno popsané z území ČR (např. 

Hohenbuehelia abietina, Pseudoclitocybe beschidica), aby zařazení do Červeného 

seznamu podnítilo zájem o jejich další studium. 

6. Různé skupiny nebo rody hub jsou zpracovány s rozdílnou mírou podrobnosti 

a některé dlouho opomíjené skupiny hub jsou zpracovány jen velmi 

stručně a neúplně nebo vůbec ne. Údaje o jednotlivých druzích jsou vždy spolehlivé 

a v mezích možností co nejúplnější, ale pokud je zpracovatel specialistou 

na danou skupinu, je jasné, že údaje od něj jsou podrobnější a výstižnější než 

u zpracovatelů, kterým byla daná skupina „přidělena“ bez toho, že by v ní byli 

specialisty. Tato různorodost zpracování je důsledkem skutečnosti, že malý počet 

mykologů v ČR není schopen pokrýt všechny skupiny a rody našich hub. Nelze 

také očekávat, že výčty oblastí výskytu nebo lokalit u jednotlivých druhů obsahují 

všechny známé lokality v ČR – tyto údaje slouží k tomu, aby čtenář získal 

konkrétnější představu o výskytu a ekologii daného druhu v ČR. 

7. V Červeném seznamu jsou zařazeny pouze makromycety s plodnicemi 

(nebo stromaty) většími než ca 0,2 cm. Pouze pro tuto skupinu hub (vymezenou 

zcela uměle) jsou totiž k dispozici podrobnější a dlouhou dobu shromažďované 

údaje (v literatuře a v herbářích), které umožňují jejich ohrožení hodnotit. 

34

8. Červený seznam hub ČR obsahuje tzv. „red-listed species“ (IUCN 2005), 

tedy nezvěstné, ohrožené a potenciálně ohrožené taxony a taxony nedostatečně 

známé (co do ohrožení). Neobsahuje tedy všechny druhy mykoflóry makromycetů 

ČR s uvedením jejich kategorie ohrožení podle IUCN. Souborný check-list nebo 

flóra všech makromycetů ČR totiž neexistuje. 

9. Červený seznam hub ČR není pouhým výčtem taxonů s uvedením kategorie 

jejich ohrožení. Aby uživatelům dobře sloužil, obsahuje stručné údaje o ekologii, 

rozšíření a ohrožení jednotlivých hub v ČR. Houby jsou skupinou, v níž 

taxonomie ani nomenklatura ještě nejsou zcela ustáleny, což ztěžuje jejich určování 

do druhu, už tak dosti náročné. Aby měl uživatel jasnou představu o taxonomickém 

pojetí jednotlivých druhů v seznamu, jsou u každého z nich zařazeny 

odkazy na literaturu, která obsahuje popis a vyobrazení houby. 

Kategorie ohrožení použité v Červeném seznam hub ČR 

Jsou použity mezinárodní zkratky podle IUCN (2001, 2005) s mírnou modifikací 

u kategorie EX (viz text o kategorii ?EX níže). 

?EX ? extinct nezvěstný druh 

CR critically endangered kriticky ohrožený druh 

EN endangered ohrožený druh 

VU vulnerable zranitelný druh 

NT near threatened téměř ohrožený druh 

DD data deficient druh, o němž jsou nedostatečné údaje (z hlediska jeho ohrožení) 

Poznámka: kategorie LC (málo dotčený) nebyla použita, protože je určena k označení 

široce rozšířených a hojných druhů (tj. těch, které nejsou ohroženy). Ty nejsou do Červeného 

seznamu hub ČR zařazeny, stejně jako druhy kategorie NE (not evaluated = nevyhodnocené 

taxony) nebo EW (extinct in the wild = vyhynulé nebo vyhubené ve volné přírodě; 

pro houby tato kategorie nemá smysl). 

1. Vyhynulé a nezvěstné druhy 

?EX: nezvěstné (pravděpodobně vyhynulé) druhy ( probably extinct) 

Druhy nezjištěné na území dnešní ČR po roce 1970, u kterých ale není vyloučena 

možnost nálezu na původních nebo i zcela nových lokalitách. Patří sem i obtížně 

rozlišitelné druhy, kterým v tomto období nebyla věnována dostatečná pozornost. 

Po získání doplňujících nebo nových údajů bude možné druhy z této kategorie 

převést do některé z nižších kategorií. 

Kategorie ?EX v oficiálních dokumentech IUCN (2001, 2005) není uvedena, 

ale vychází z kategorie EX (extinct, vyhynulé taxony). Rozdíl spočívá v tom, že 

u hub nikdy nevíme, zda mycelium v půdě přece jen není přítomno a jenom dočasně 

netvoří plodnice, nebo je dokonce občas tvoří, aniž by to však mykologové 

35

zaznamenali. Otazník u zkratky EX a používání termínu nezvěstný místo vyhynulý 

tedy lépe vyjadřuje realitu u hub. Stejný postup uplatnili botanici při tvorbě 

červeného seznamu cévnatých rostlin ČR (PROCHÁZKA 2001). 

Poznámka: u hub zařazených do této kategorie je v textu uvedena lokalita a rok posledního 

nálezu, popř. i oblast nebo oblasti minulého výskytu. 

2. Ohrožené druhy 

CR: kriticky ohrožené druhy ( critically endangered) 

a) Vzácné a zároveň ohrožené druhy, svým výskytem omezené na několik málo 

lokalit (1–5), vázaných na stanoviště a substráty ohrožené člověkem (rašeliniště, 

kosené louky, pralesovité zbytky porostů, v případě substrátů např. druhy vázané 

na dřevo jilmu, který z lokalit mizí apod.) nebo mizející z přirozených příčin 

(cyklus sukcese v lesích – přechod pralesa z jedlové do bukové fáze, zarůstání 

skalních stepí, rozklad starých kmenů nebo starých stromů v alejích atd.). Je-li 

ohrožení lokalit nebo substrátů silné, je možné sem řadit i druhy s vyšším počtem 

známých lokalit. Pokud se včas neudělají příslušná ochranářská opatření nebo se 

nezachová stávající režim na známých lokalitách, tyto houby z naší mykoflóry 

vymizí. 

b) Druhy dříve hojnější, u nichž došlo k velmi výraznému snížení počtu známých 

lokalit, takže jsou v poslední době (v letech 1995–2005) vzácné. Trend ústupu 

je silný (třeba až na 10 % původního stavu ve srovnání s dobou, kdy „houby ještě 

rostly“, což bylo zhruba do roku 1970) a pokud negativní faktory nepřestanou 

působit, bude dále pokračovat a může vést až k vymizení druhu z naší mykoflóry. 

Poznámka: u těchto hub se autoři snažili vyjmenovat všechny lokality známé po roce 

1970 (podle literárních údajů, herbářových položek a současných nepublikovaných nálezů). 

Nelze ale očekávat, že tyto údaje jsou vyčerpávající (revize veškeré literatury a všech 

herbářů nebyla z časových důvodů možná). V principu se jedná o orientační údaje, které 

mají čtenáři přiblížit to, na jakých typech lokalit a v kterých oblastech ČR druh rostl nebo 

roste. 

EN: ohrožené druhy ( endangered) 

a) Vzácné druhy s malým počtem lokalit (6–20), které jsou ohroženy už v důsledku 

samotného faktu nízkého počtu lokalit a popř. i přímým ohrožením činností člověka 

na některé z lokalit. Úplné vymizení z mykoflóry ČR však zatím u těchto 

druhů nehrozí. 

b) Druhy s prokazatelným a trvalým ústupem co do počtu lokalit (až na polovinu 

původního stavu ve srovnání s dobou, kdy „houby ještě rostly“, což bylo 

zhruba do roku 1970), nebo vymizelé v některých větších oblastech, kde dříve 

rostly. Ústup se ale netýká všech oblastí a všech populací druhu, jako je tomu 

u kategorie CR. 

Poznámka: u těchto druhů se zpracovatelé snažili vyjmenovat většinou jen oblasti (už 

tedy nikoli konkrétní lokality), odkud je druh po roce 1970 (nebo i dříve) znám. Jinak 

platí to, co je uvedeno v poznámce ke kategorii CR. 

36

VU: zranitelné druhy ( vulnerable) 

Druhy vykazující sice slabší, ale prokazatelný ústup na celém území ČR (na 50 až 

80 % původního počtu lokalit) nebo na jeho velké části. Často se jedná o druhy 

vázané na stanoviště, která v současné krajině zanikají (chudé nehnojené pastviny, 

kosené květnaté louky, mokřady všeho druhu, stepní bezlesí v oblasti termofytika, 

které zarůstá a eutrofizuje se) a druhy postižené imisemi, eutrofizací dusíkem 

a dalšími vlivy spadajícími do globálního poškozování přírody (např. některé 

mykorhizní houby). 

Poznámka: viz kategorie EN. 

3. Vzácnější druhy vyžadující další pozornost 

NT: téměř ohrožené druhy ( near threatened) 

Druhy, jejichž ústup lze vzhledem k nejrůznějším postupujícím faktorům ohrožení 

v dohledné době předpokládat. Patří sem i druhy závislé na určitém způsobu 

hospodaření v krajině (např. pastva a kosení v případě druhů vázaných na krátkostébelné 

trávníky, ponechávání alespoň některých padlých kmenů stromů na stanovištích 

nebo starých stromů a pahýlů ve stromořadích a parcích, vzácné druhy 

s efemerním výskytem na různých člověkem vytvořených stanovištích, jako jsou 

zahrady, rumiště apod.). Jejich výskyt a ohrožení bude třeba pravidelně sledovat 

a vyhodnocovat. 

Je možné sem zařadit i druhy, které se v minulosti jevily jako zřetelně ohrožené, 

ale v poslední době (1995–2005) byly nalezeny na řadě nových lokalit, čímž 

se změnil názor na jejich vzácnost apod. 

Poznámka: viz kategorie EN. 

4. Druhy, jejichž ohrožení není dostatečně známo 

DD: druhy, o nichž jsou nedostatečné údaje ( data deficient) 

Není to vlastně kategorie ohrožení, ale konstatování, že přesnou kategorii ohrožení 

nelze stanovit, protože u těchto druhů zatím neexistuje dostatek poznatků o jejich 

ekologii a rozšíření. To ale neznamená, že nejsou ohroženy! Je třeba získat 

o nich víc údajů, aby mohl být stupeň ohrožení seriózně posouzen. Jedná se např. 

o nově popsané druhy známé jen z několika lokalit, u nichž předpokládáme, že 

se budou nacházet i na dalších lokalitách, o druhy, které v minulosti na území 

ČR nebyly studovány nebo rozlišovány a v současnosti byly jednou nebo několikrát 

nalezeny, o vzácnější taxony s dosud nevyjasněnou systematickou hodnotou 

a nakonec o druhy, kde jejich zpracovatelé (specialisté na danou skupinu) „cítí“, 

že jsou vzácné a bude užitečné na ně tímto způsobem upozornit a v budoucnu je 

sledovat. 

Poznámka: u těchto druhů autoři zařadili do textu údaj o jedné nebo několika současných 

„modelových“ lokalitách, aby o jejich místech výskytu a biotopech měl čtenář konkrétnější 

představu. Rovněž jsou stručně zmíněny případné taxonomické problémy. 

37

Výběr druhů a shromažďování údajů pro Červený seznam 

Editoři Červeného seznamu oslovili v prosinci roku 2002 seriózně pracující mykology 

v ČR, zda mají zájem podílet se na tvorbě Červeného seznamu hub ČR. 

V únoru roku 2003 byl ustaven tým autorů, kteří si podle své specializace a odborných 

zájmů vybrali skupiny hub (většinou čeledě nebo řády), které budou zpracovávat. 

Ukázalo se, že některé skupiny nebo rody hub nemají zpracovatele, kteří 

by se jim dlouhodobě věnovali. Některé z nich si ke zpracování přibrali dobrovolníci 

z řad stávajících autorů, zbývající zůstaly „neobsazené“ (viz kapitola 

„Nedostatečně zpracované nebo nezpracované skupiny hub“). Bylo rozhodnuto 

tyto rody nebo skupiny hub raději do seznamu nezahrnovat, než je zpracovat nedostatečně. 

Pokud mezitím vyrostou specialisté, kteří se jim budou do hloubky 

věnovat, bude je možné zahrnout do příštích vydání Červeného seznamu. 

V první polovině roku 2003 editoři sepsali metodiku tvorby Červeného seznamu, 

podle které autoři v druhé polovině roku 2003 udělali prvotní výběr druhů. 

Ten po sloučení obsahoval celkem 1404 taxonů. Ve dnech 16.–17. dubna 2004 

celý tým autorů oponoval na společném zasedání v Národním muzeu zařazení 

jednotlivých druhů a variet do seznamu. Řada z nich byla po vzájemné diskusi 

vyřazena nebo přeřazena do jiné kategorie ohrožení. Redukovaný seznam obsahoval 

1036 taxonů. Poté byl odeslán zpět autorům, kteří od listopadu 2004 do června 2006 

(a po recenzi seznamu až do listopadu 2006) pracovali na textech o jednotlivých taxonech 

hub. V této fázi došlo k další redukci seznamu až na výsledných 904 taxonů 

(hlavně díky nově nashromážděným údajům, které změnily pohled na ohrožení 

řady druhů a variet). 

Všichni autoři zahrnuli do svých textů vlastní poznatky a terénní zkušenosti 

s jimi zpracovanými druhy. Protože autoři textů jsou v naprosté většině specialisty 

na dané druhy, jde o velmi cenný vklad (starší generace mykologů do svých textů 

doslova vtělila svou celoživotní zkušenost). Autoři také využili okruhu svých spolupracovníků 

(kolegů nebo amatérských mykologů), kteří jim často poskytli cenné 

údaje o současných nálezech vybraných druhů. Dalším zdrojem informací byly 

publikované údaje, o kterých většinou autoři ve „svých“ skupinách hub mají 

dobrý přehled, v některých případech pak byli požádáni o jejich doplnění editory. 

Většina autorů také navštívila naše největší mykologické herbáře (zejména v Národním 

muzeu – PRM, Moravském zemském muzeu – BRNM a Jihočeském muzeu 

v Českých Budějovicích – CB), přestože to nebylo povinnou součástí práce. Z nich 

si vypsali potřebné údaje, popř. položky kriticky zhodnotili, nebo i revidovali. 

V závěrečné fázi pak celý text seznamu důkladně četli, formálně sjednocovali, 

upravovali a doplňovali oba editoři a dále D. Dvořák, Z. Pouzar a L. Edrová. 

Velmi cenné byly i závěrečné připomínky recenzenta F. Kotlaby, podle nichž byl 

seznam upraven a doplněn. 

Celkově lze říci, že informace o ekologii, rozšíření a ohrožení jednotlivých 

druhů jsou postaveny na solidních základech, a přestože jsou stručné, jsou cenným 

souhrnem údajů o těchto druzích. 

38

Členění seznamu 

Z praktických důvodů bylo použito rozdělení druhů pouze do dvou základních taxonomických 

skupin, tj. oddělení Ascomycota (vřeckovýtrusné houby) a Basidiomycota 

(stopkovýtrusné houby). V každé z nich jsou pak druhy řazeny abecedně 

podle latinského rodového a druhového jména. Usnadní to hledání v seznamu, 

který tak částečně plní i roli rodového rejstříku. Údaje o zařazení druhů do řádů 

a čeledí nejsou v seznamu uvedeny, protože pro ochranu hub nejsou významné; 

kromě toho je jejich systém v současné době neustálený a prochází bouřlivým 

vývojem (v češtině to obecně popisují např. KALINA & VÁŇA 2005). 

Struktura textů o jednotlivých druzích 

Každý z druhů v Červeném seznamu je zpracován stejným způsobem. Text obsahuje 

následující informace: 

1. Latinské jméno druhu s autorskými zkratkami 

Zařazení druhů do rodů bylo ponecháno na jednotlivých autorech, kteří současné 

vymezení rodů ve svých skupinách dobře znají. Vzhledem k neustálým změnám 

v rodové systematice, které jsou důsledkem masového využívání metod molekulární 

fylogenetiky, může být někdy problém vědět, v jakém rodu je daný druh v 

seznamu uveden. V takovém případě je třeba využít druhový rejstřík. 

Autorské zkratky jsou sjednoceny podle publikace BRUMMITT & POWELL (1992), 

která je v podobě databáze dostupná i na internetu (http://www.ipni.org/ipni/query 

_ author.html). 

2. Synonymum 

Synonyma nejsou uvedena u všech druhů, ale pouze tehdy, když byl druh velkým 

počtem autorů a po dlouhou dobu pod nimi uváděn. 

3. České jméno 

Česká jména byla přednostně čerpána z těchto publikací: HAGARA et al. (1999, 

2006), PAPOUŠEK (2004), VESELÝ et al. (1972) a PILÁT (1951). Autoři použili i jména 

publikovaná v jiných knihách nebo česky psaných odborných článcích. Přesto 

bylo nutné okolo stovky jmen vytvořit zcela nově, protože v Červeném seznamu 

je řada vzácných druhů, které dosud české jméno neměly. Jména navrhovali sami 

autoři a poté prošla schválením nomenklatorickou komisí, která byla pro tento 

účel sestavena (složení: F. Kotlaba, Z. Pouzar, J. Holec, M. Beran). Komise také 

vybírala jméno v případech, kdy pro jeden druh existuje v české literatuře jmen 

více. 

Červený seznam je tedy dílem, které jednak přináší řadu nových českých 

jmen, jednak sjednocuje českou nomenklaturu v případech, kdy pro jeden druh 

existuje více jmen. Žádáme proto všechny mykology i další uživatele seznamu, aby 

39

zveřejněná jména používali. Červený seznam by se tak mimo jiné měl stát standardem 

pro používání českých jmen druhů, které jsou v něm zahrnuty. 

4. Kategorie ohrožení 

Je uvedena v podobě mezinárodně používané zkratky podle IUCN (2001, 2005). 

Podrobnosti viz kapitola „Kategorie ohrožení použité v Červeném seznam hub ČR“. 

5. Zkratka trofismu 

Zkratka stručně vymezuje trofickou skupinu hub, do které daný druh patří. Je uvedena 

na začátku odstavce o ekologii, rozšíření a ohrožení druhu v ČR. 

Přehled zkratek: 

Lichenizovaná houba 

L: lichenizovaná houba (žije v obligátní symbióze s řasou a vytváří zrnitou nebo lupenitou 

lišejníkovou stélku; plodnice jsou plodnicemi houbové složky). Do Červeného 

seznamu byly zahrnuty jen lichenizované stopkovýtrusné houby (dva druhy). 

Mykorhizní symbiont 

M: mykorhizní symbiont (tvoří ektomykorhizu, nejčastěji se dřevinami). 

Parazit 

PE: parazit entomofágní (na hmyzu, jeho larvách nebo kuklách). 

PF: parazit fungikolní (na živých plodnicích jiných druhů hub). 

PL: parazit lignikolní (na dřevinách). 

PM: parazit muscikolní (na meších). 

Saproparazit 

SP: saproparazit (druh, který není jasným parazitem; spíše je nalézán na odumírajících 

částech jinak živého substrátu). 

SPG: saproparazit graminikolní (roste na živých nebo odumírajících travách, ostřicích, 

sítinách apod.). 

SPL: saproparazit lignikolní (roste na odumírajících částech dřevin, např. na koncích 

prosychajících větví v korunách, někdy je také zván perthofyt). 

SPM: saproparazit muscikolní (roste na odumírajících rostlinkách mechů). 

Saprotrof 

SA: saprotrof antrakofilní (roste na spáleništích z uhlíků nebo popela). 

SF: saprotrof fungikolní (roste na odumřelých plodnicích jiných hub). 

SG: saprotrof graminikolní (vázaný na trávy, ostřice, suchopýry, orobinec, puškvorec, 

sítiny atd.). 

SH: saprotrof herbikolní (vázaný výlučně na tlející zbytky bylin vyjma travin). 

SK: saprotrof koprofilní (roste na exkrementech živočichů). 

SL: saprotrof lignikolní (roste na mrtvém dřevu). 

SM: saprotrof muscikolní (roste na odumřelých rostlinkách mechů). 

ST: saprotrof terestrický (tj. pozemní, bez rozlišení, zda roste v detritu, nadložním humusu, 

v půdě nebo v rašelině). 

Pokud jsou uvedeny dvě zkratky spojené pomlčkou, znamená to, že houba 

během svého života může střídat způsob výživy nebo typ substrátu. 

40

6. Text o ekologii, rozšíření a ohrožení druhu v ČR 

V tomto odstavci je uvedena stručná charakteristika ekologie, rozšíření a ohrožení 

druhu, případně i poznámka k taxonomii druhu. Jde o souvislý odstavec, který 

má vždy stejnou vnitřní strukturu. Text se řídí principy, uvedenými v kapitole 

„Základní principy při tvorbě Červeného seznamu hub ČR“. 

Jako první je slovně popsána ekologie druhu: trofismus, substrát (substráty) 

a biotop (biotopy), ve kterém se nachází. Text shrnuje situaci v ČR, někdy ale 

obsahuje i informace o širší ekologii druhu, což je naznačeno spojeními jako 

„v Evropě“, „je obvykle nalézán na“, „obvykle rostoucí na“ apod. Pokud je substrátem 

dřevina, je až na výjimky (např. u nepůvodních dřevin) uvedeno pouze 

její české jméno. Důvodem byla snaha text zbytečně neprodlužovat. Pokud je 

psáno „roste na dubech“, znamená to na různých druzích dubů (Quercus sp. div.), 

pokud „roste na buku, na smrku apod.“, jsou tím myšleny naše původní lesní dřeviny, 

které se v ČR vyskytují v jediném druhu (zde Picea abies, Fagus sylvatica), 

pokud „na kmenech břízy pýřité“, je logicky myšlen přímo druh Betula pubescens. 

Pokud je druh vázán na určitý výškový stupeň nebo fytogeografickou oblast (např. 

termofytikum), je to uvedeno; pokud taková vazba neexistuje nebo není známa, 

v textu není žádná zmínka o preferencích druhu. 

Následuje charakteristika rozšíření v ČR, která je v závislosti na kategorii 

ohrožení (viz odstavec „Poznámka“ u popisu kategorií ohrožení) pojata buď jako 

výčet konkrétních lokalit, někdy i s uvedením roků doložených nálezů (u druhů 

v kategorii CR, částečně i u DD), výčet oblastí (u EN, VU, NT) nebo jako slovní 

spojení typu „vyskytuje se roztroušeně po celém území ČR“. Z hlediska doby 

nálezů jsou v zásadě rozlišována tři období: do roku 1970 včetně (minulost; rok 

1970 byl stanoven jako hranice pro poslední nálezy druhů v kategorii nezvěstných 

– ?EX), 1971–1994 (nedávná minulost) a 1995–2005 (někdy až do roku 

2006; současnost, v textu je toto období popisováno obratem „v poslední době“). 

Nelze očekávat, že výčty oblastí výskytu nebo lokalit u jednotlivých druhů 

obsahují všechny známé lokality v ČR – tyto údaje slouží k hlavně tomu, aby 

čtenář získal konkrétnější představu o výskytu a ekologii daného druhu v ČR. 

Pokud je u nálezů zcela zjevné, že pocházejí z maloplošných chráněných území 

(včetně I. zón národních parků), je jméno lokality uvozeno slovem „rezervace“. 

Tento obecný termín je používán proto, že kategorie maloplošných chráněných 

území se v průběhu doby značně měnily a nebylo vždy možné dohledat přesný 

termín (zejména u starších nálezů). 

V některých případech následuje stručná zmínka o problematice taxonomie 

druhu, např. o podobných druzích nebo o tom, že druh je těžko určitelný apod. 

U druhů, které jsou ohroženy jasným a přímým způsobem (např. ničením nebo 

odumíráním jejich substrátu nebo biotopu), je na konci odstavce uvedena tato 

jasná příčina ohrožení. U druhů, kde příčiny ohrožení jasné nejsou nebo jde o globální 

nepříznivé vlivy, to uvedeno není. Tyto obecné příčiny ohrožení je pak možné 

najít v kapitole o ohrožení hub. V těchto případech je třeba brát v úvahu trofismus 

41

houby (viz bod 5 výše), protože globální nepříznivé vlivy působí na různé trofické 

skupiny hub různě. 

7. Autor textu 

Autor nebo autoři textu jsou uvedeni v podobě zkratky na konci odstavce o ekologii, 

rozšíření a ohrožení (v závorce). Pokud jsou autoři dva, zkratky jsou spojeny 

slovem „et“, pokud tři, pak např. takto: FK, ZP et VZ. 

Přehled zkratek jmen autorů: AV: Alois Vágner, DDv: Daniel Dvořák, FK: 

František Kotlaba, HD: Helena Deckerová, JBo: Jan Borovička, JBu: Jiří Burel, 

JH: Jan Holec, JŠ: Josef Šutara, KČ: Karel Čížek, LZ: Luboš Zelený, MB: 

Miroslav Beran, MG: Michal Graca, MS: Mirko Svrček, MV: Martina Vašutová, 

OJ: Oldřich Jindřich, PH: Petr Hrouda, PV: Petr Vampola, VA: Vladimír Antonín, 

VJ: Václav Janda, VZ: Vladimír Zíta, ZB: Zuzana Bieberová, ZP: Zdeněk Pouzar. 

8. Literatura 

V tomto odstavci jsou odkazy na literaturu (řazené abecedně podle příjmení autorů), 

ve které uživatel seznamu nalezne popis druhu (makro- i mikroznaků), kresbu 

mikroznaků a barevné (v nouzi i černobílé) vyobrazení druhu, tj. malbu nebo fotografii. 

V jednotlivých citovaných pracích nemusí být uvedeny všechny tyto údaje, 

ale u každého druhu by soubor citovaných prací měl podat kompletní obraz o znacích 

druhu (výjimky z tohoto pravidla jsou ovšem možné, buď proto, že literatura 

neexistuje nebo proto, že ji autor zapomněl uvést – ne vždy bylo v silách editorů 

ověřit to nebo literaturu doplnit). Velký důraz byl kladen na zařazení česky psaných 

prací (knihy, atlasy, články z mykologických i populárně-vědeckých časopisů), 

aby údaje byly pro čtenáře co nejdostupnější. Pokud druh v české literatuře není 

dobře popsán nebo vyobrazen, jsou uvedeny odkazy na dobře dostupnou zahraniční 

literaturu (flóry, kompendia, atlasy, v několika případech i fotografie na internetu), 

pokud ani tam druh není obsažen, jsou zařazeny odkazy na zahraniční monografie 

nebo zahraniční mykologické časopisy. Zpracovatelé volili takové popisy 

a vyobrazení, které sami (coby specialisté na danou skupinu hub) považují za 

reprezentativní. 

S pomocí této literatury uživatel seznamu získá kompletní obraz o daném druhu, 

což mu výrazně pomůže druh určit. Odborníkům z řad mykologů odkazy pomohou 

zjistit, jakou taxonomickou koncepci druhu autor textu použil. Tato část Červeného 

seznamu by měla být významnou pomůckou mykologům i pracovníkům 

ochrany přírody. Odkazy většinou uvádějí číslo strany dané práce, kde je druh 

popsán nebo vyobrazen (za dvojtečkou, např. HOLEC 1996: 7). Pokud číslo strany 

není pro daný druh jednoznačné (na straně je např. zařazeno více druhů), používají 

se bibliografické zkratky no. (číslo druhu v publikaci), p. (pagina, tedy strana), 

fig. (figura, tedy číslo obrázku) a tab. (tabula, tedy číslo obrazové tabule). 

Odstavec Literatura až na výjimky (popisy nových druhů, prvonálezy pro 

ČR, články popisující nálezy velmi vzácných druhů) neobsahuje odkazy na 

42

mykofloristickou literaturu, které je obrovské množství. Neznamená to, že by se 

při psaní textů s mykofloristickou literaturou nepracovalo (viz kapitola „Výběr 

druhů a shromažďování údajů pro Červený seznam“). Červený seznam ale není 

typem publikace, kde by tato literatura měla být kompletně shrnována (to je úkolem 

mnohem podrobnějších souborných flór nebo monografických prací). 

Odkazy na literaturu jsou uvedeny ve standardní podobě, tj. pod jménem autora 

(autorů) nebo editora (editorů) a rokem vydání práce v závorce. Výjimkou je odkaz 

na knihu Houby, česká encyklopedie (2003) z nakladatelství Reader’s Digest 

Výběr, která je dílem velké skupiny autorů textů i autorů fotografií a žádný z nich 

není v tiráži vyzdvižen jako hlavní autor nebo editor. V souladu s obecnými bibliografickými 

zásadami jsou odkazy na tuto knihu dělány pomocí názvu knihy (tj. 

Houby, česká encyklopedie) a stejným způsobem je kniha citována a zařazena 

i v seznamu literatury (tj. pod písmenem H). 

Nedostatečně zpracované nebo nezpracované skupiny hub 

Vzhledem k nedostatku specialistů nebo jejich zaneprázdnění jsou v červeném 

seznamu některé skupiny nebo rody hub zpracovány nedostatečně, tj. zastoupeny 

jen omezeným výběrem druhů. Pro seznam tyto skupiny zpracovali autoři, kteří 

se jim dlouhodobě nevěnují, ale měli snahu do seznamu alespoň některé reprezentativní 

druhy zařadit. Jedná se o následující skupiny nebo rody: cyphelloidní 

houby, druhy čeledi Geoglossaceae, rody Agaricus, Conocybe s. l., Cortinarius, 

Entoloma, Galerina a Inocybe. 

Z podobných důvodů nejsou v seznamu zastoupeny druhy z těchto skupin nebo 

rodů: podzemní houby (s několika málo výjimkami: Elasmomyces mattirolanus, 

Chamonixia caespitosa), rody Alnicola a Hebeloma. 

Autoři textů o jednotlivých rodech hub 

V následující tabulce je přesně uvedeno, které rody hub jednotliví autoři nebo 

skupiny autorů pro Červený seznam zpracovali. Tyto rody je třeba uvést v případě, 

pokud by bylo nutné přesně citovat podíl jednotlivých autorů nebo skupin autorů na 

Červeném seznamu. Pro tento účel navrhujeme následující vzor citace: 

KOTLABA F. & POUZAR Z. (2006): Battarraea, Cyathus, Elasmomyces, Endoptychum, 

Hymenochaete, Montagnea, Mucronella, Mutinus, Mycenastrum, Mycocalia, 

Myriostoma, Phallus, Tulostoma. – In: HOLEC J. & BERAN M. [eds.], Červený 

seznam hub (makromycetů) České republiky, Příroda, Praha, 24. 

Zkratky jmen autorů (viz výše) jsou také uvedeny přímo u každého druhu 

v Červeném seznamu, aby bylo autorství textu jasné na první pohled. 

43

Antonín V. Armillaria, Arrhenia, Baeospora, Callistosporium, Calocybe, Cantharellopsis, 

Catathelasma, Clitocybe, Clitocybula, Cyphellostereum, Dermoloma, Fayodia, 

Flammulina, Floccularia, Gamundia, Gerronema, Gymnopus, Haasiella, 

Hemimycena, Hohenbuehelia, Hydropus, Hypsizygus, Chrysomphalina, 

Leucopaxillus, Lichenomphalia, Loreleia, Lyophyllum, Marasmiellus, 

Marasmius, Melanoleuca, Mycena, Omphaliaster, Omphalina, Panellus, 

Pseudoclitocybe, Resinomycena, Rhodocollybia, Rhodocybe, Rhodotus, 

Rimbachia, Tricholoma, Xeromphalina, Xerula 

Beran M. Cortinarius, Hygrophoropsis, Chamonixia, Lactarius, Phaeocollybia, 

Spathularia 

Bieberová Z. Amanita, Limacella 

Borovička J. Hypholoma p. p., Panaeolus, Psilocybe, Stropharia p. p. 

Borovička J. 

& Burel J. Agaricus 

Burel J. Coprinus 

Čížek K. Lazulinospora, Pseudotomentella, Thelephora, Tomentella, Tomentellopsis, 

Tulasnella 

Deckerová H. Camarophyllopsis, Hygrocybe, Hygrophorus, Inocybe, Russula 

Dvořák D. Creolophus, Hericium, Lentinellus, Poronia, Sarcodontia, Sparassis 

Graca M. Boletus p. p., Gyrodon, Leccinum, Xerocomus p. p. 

Holec J. Agrocybe, Bolbitius, Calocera, Cantharellus, Cordyceps, Crepidotus, Entoloma 

p. p., Exidia, Flammulaster, Geoglossum, Gymnopilus, Holwaya, Hypholoma p. 

p., Kuehneromyces, Microglossum, Microstoma, Myriosclerotinia p. p., 

Phaeogalera, Phleogena, Pholiota, Pseudorhizina, Sarcoleotia, Stropharia p. p., 

Tremiscus, Trichoglossum, Tubaria 

Hrouda P. Bankera, Boletopsis, Faerberia, Hydnellum, Lentinus, Neolentinus, Panus, 

Phellodon, Phyllotopsis, Pleurotus, Sarcodon 

Jindřich O. Clavaria, Clavariadelphus, Clavulinopsis, Gomphus, Lentaria, Multiclavula, 

Pterula, Ramaria, Ramariopsis, Tremellodendropsis, Typhula 

Kotlaba F. & 

Pouzar Z. 

Battarraea, Cyathus, Elasmomyces, Endoptychum, Hymenochaete, Montagnea, 

Mucronella, Mutinus, Mycenastrum, Mycocalia, Myriostoma, Phallus, Tulostoma 

Kotlaba F., 

Pouzar Z. & 

Šutara J. Bovista, Calvatia, Lycoperdon 

Kotlaba F., 

Pouzar Z. & 

Vampola P. 

44 

Albatrellus, Amylocystis, Amyloporia, Anomoporia, Antrodia, Antrodiella, 

Aurantioporus, Auriporia, Botryodontia, Buglossoporus, Byssocorticium, 

Ceriporia, Ceriporiopsis, Coltricia, Dichomitus, Diplomitoporus, Fomitopsis, 

Gelatoporia, Gloeoporus, Grifola, Hapalopilus, Hyphodontia, Inonotus, Irpex, 

Irpicodon, Jahnoporus, Junghuhnia, Lenzites, Leptoporus, Osteina, 

Perenniporia, Phellinus, Pilatoporus, Podofomes, Polyporus, Porotheleum, 

Postia, Pouzaroporia, Pycnoporellus, Rigidoporus, Sistotrema, Skeletocutis, 

Spongipellis, Steccherinum, Trametes, Trechispora, Trichaptum, Tyromyces

Kotlaba F., 

Pouzar Z. & 

Zíta V. Galeropsis, Geastrum 

Pouzar Z. Aleurodiscus, Amylocorticium, Asterostroma, Athelopsis, Biscogniauxia, 

Boidinia, Boreostereum, Botryobasidium, Byssocorticium, Camarops, 

Candelabrochaete, Catinella, Cejpomyces, Ceraceomyces, Clavulicium, 

Cotylidia, Cristinia, Crustomyces, Cystostereum, Cytidiella, Dendrothele, 

Epithele, Flavophlebia, Globulicium, Gloeocystidiellum, Hyphoderma, 

Hyphodontia, Hypochnella, Hypochnicium, Hypoxylon, Jaapia, Kavinia, 

Laurilia, Melanophyllum p. p., Merulicium, Nemania, Odonticium, Oliveonia, 

Peniophora, Phanerochaete, Phlebia, Scytinostroma, Sistotrema, Steccherinum, 

Stereopsis, Stereum, Suillosporium, Tubulicrinis, Vararia, Vuilleminia, Xenasma, 

Xylaria 

Svrček M. Aleuria, Ascotremella, Boubovia, Byssonectria, Caloscypha, Conocybe, 

Coprobia, Cortinarius, Cudoniella, Desmazierella, Entoloma p. p., Helvella p. 

p., Hiemsia, Leotia, Leucoscypha, Miladina, Myriosclerotinia p. p., Neobulgaria, 

Otidea, Parascutellinia, Peziza, Pindara, Plectania, Plicaria, Pseudoplectania, 

Psilopeziza, Pyronema, Rutstroemia, Sarcosoma, Sarcosphaera, Tarzetta, 

Vibrissea, Wynnella 

Šutara J. & 

Janda V. 

Aureoboletus, Boletus p. p., Buchwaldoboletus, Chalciporus, Rubinoboletus, 

Suillus, Xerocomus p. p. 

Vágner A. Discina, Disciotis, Gyromitra, Helvella p. p., Hypocreopsis, Morchella, Pluteus, 

Podostroma, Sarcoscypha, Urnula, Verpa, Volvariella 

Vašutová M. Galerina, Psathyrella 

Zelený L. Cystolepiota, Chamaemyces, Lepiota, Leucoagaricus, Macrolepiota, 

Melanophyllum p. p. 

Červený seznam hub na internetu 

Červený seznam hub (makromycetů) České republiky bude po uveřejnění tiskem 

dostupný ve zkrácené verzi i na internetu. Na stránce České vědecké společnosti 

pro mykologii (http://web.natur.cuni.cz/cvsm) bude umístěn tabulkový přehled 

všech 904 druhů (tedy bez úvodních a závěrečných kapitol) s těmito informacemi: 

latinské jméno s autorskými zkratkami, české jméno, případná synonyma, kategorie 

ohrožení, trofická skupina, systematická příslušnost. Zároveň bude na této 

stránce uvedena plná citace tištěné verze a ukázka její grafické podoby s odkazem 

na zdroj, odkud bude možné tištěnou publikaci získat. 

Literatura 

BRUMMITT R. K. & POWELL C. E. (1992): Authors of plant names. – Kew. 

GRYNDLER M., BALÁŽ M., HRŠELOVÁ H., JANSA J. & VOSÁTKA M. (2004): Mykorhizní symbióza. O soužití 

hub s kořeny rostlin. – Praha. 

HAGARA L., ANTONÍN V. & BAIER J. (1999): Houby. – Praha. 

IUCN (2001): IUCN red list categories and criteria: version 3.1 IUCN Species Survival Commission. 

– IUCN Gland, Switzerland, and Cambridge, U. K. (URL: http://www.iucn.org/themes/ssc/redlists/ 

Rlcats2001booklet.html). 

45

IUCN (2005): Guidance for using the IUCN red list categories and criteria. – URL: http://app.iucn.org/ 

webfiles/doc/SSC/RedList/RedListGuidelines.pdf 

KALINA T. & VÁŇA J. (2005): Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. 

– Praha. 


PILÁT A. (1951): Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. – Praha. 

PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky. – Příroda, 

Praha, 18: 1–166. 

VELENOVSKÝ J. (1920–1922): České houby. – Praha. 


46

Výsledky 

(Vladimír Antonín, Miroslav Beran, Zuzana Bieberová, Jan Borovička, Jiří Burel, 

Karel Čížek, Helena Deckerová, Daniel Dvořák, Michal Graca, Jan Holec, Petr 

Hrouda, Václav Janda, Oldřich Jindřich, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar, Mirko 

Svrček, Josef Šutara, Petr Vampola, Martina Vašutová, Alois Vágner, Luboš Zelený 

& Vladimír Zíta) 

Vřeckovýtrusné houby (oddělení Ascomycota) 

Aleuria aurantia (Pers.) Fuckel NT 

mísenka oranžová 

ST. Saprotrof rostoucí na holé písčité nebo hlinité půdě lesních cest a stěn příkopů, v lesích 

listnatých i jehličnatých, dříve častý, nyní vzácnější. Vyskytuje se roztroušeně po celém 

území ČR, místy hojně. (MS) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 98), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 109), PAPOUŠEK 

(2004: no. 62), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 630), SVRČEK & VANČURA (1987: 45), VELENOVSKÝ 

(1920–1922: 857), VELENOVSKÝ (1934: 335). 

Ascotremella faginea (Peck) Seaver VU 

mozkovka rosolovitá 

SL. Saprotrof rostoucí na spadlých větvích a padlých kmenech listnáčů, především buku, 

jilmu horského a javoru klenu, zejména v přirozených až pralesovitých lesních porostech 

vyšších poloh. V ČR se vyskytuje roztroušeně. (MS) 

Literatura: BERAN & TONDL (1997: 8, 20), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 165), DENNIS (1981: 

120, tab. 12: fig. H), KŘÍŽ (2003: 8, foto ve vnitřní příloze), PAPOUŠEK (2004: no. 25). 

Biscogniauxia querna Pouzar CR 

káčovka dubová 

SL. Saprotrof známý z lokality Rendezvous u Valtic na jižní Moravě, kde byl nalezen na 

spadlé větvi dubu. Jedná se o jedinou známou lokalitu na světě. (ZP) 

Literatura: POUZAR (1986a: 4–6), YU et al. (1998: 51, fig. 22, 23, 51). 

Biscogniauxia repanda (Fr.: Fr.) Kuntze EN 

Syn.: Nummularia repanda (Fr.: Fr.) Nitschke 

káčovka jeřábová 

SL. Saprotrof závislý na výskytu jeřábu. Roste na mrtvých stojících, posléze i padlých 

kmenech a větvích. Vyskytuje se nejčastěji v horách, v podhorských oblastech jen roztroušeně. 

Je známa např. z Českého středohoří, Křivoklátska a ze Šumavy. Velká většina 

lokalit leží v rezervacích. (ZP) 

Literatura: YU et al. (1998: 51–52, fig. 52). 

Biscogniauxia simplicior Pouzar EN 

káčovka ploská 

SL. Saprotrof rostoucí na stojících i padlých kmíncích řešetláku počistivého. Vyskytuje 

se roztroušeně v teplých oblastech Čech a jižní Moravy, většinou v rezervacích. Dále roste 

např. v Německu, na Slovensku a v Bulharsku. Je potenciálně ohrožena ničením starších 

jedinců řešetláku. (ZP) 

47

Literatura: KOTLABA et al. (1995: 33–34), POUZAR (1979: 210–213, tab. XI–XII), YU et al. (1998: 

54–55, fig. 19, 67). 

Boubovia luteola (Velen.) Svrček ?EX 

zemnička žlutavá 

ST. Saprotrof rostoucí na lesním humusu (snad se zbytky exkrementů?) pod tlejícím listím. 

Jediný nález v ČR je z Bubovic na Karlštejnsku (1924). (MS) 

Literatura: SVRČEK (1977: 71), SVRČEK (1979: 142, 171, tab. 5, fig. 2, sub Humaria luteola), SVRČEK 

(1981: 8), VELENOVSKÝ (1934: 327, tab. 26, fig. 18, sub Humaria luteola). 

Byssonectria terrestris (Alb. et Schwein.: Fr.) Pfister VU 

Syn.: Inermisia aggregata (Berk. et Broome) Svrček 

oranžovka vřetenovýtrusá 

ST. Saprotrof rostoucí na lesní humózní půdě bohaté na nitráty a často v blízkosti exkrementů, 

hlavně v jehličnatých lesích vyšších poloh (Krkonoše, Brdy, Šumava a Šumavské 

podhůří, Novohradské hory, Táborsko, Ostravsko). (MS) 

Literatura: DENNIS (1978: 54, tab. 9: fig. V, sub Inermisia fusispora), PAPOUŠEK (2004: no. 50), RYMAN & 

HOLMÅSEN (1992: 631, sub Byssonectria aggregata), SVRČEK (1969a: 87, 89: fig. 3, sub I. aggregata), 

SVRČEK (1981: 16, sub I. aggregata), VELENOVSKÝ (1934: 333, tab. 18, fig. 22, sub Pyronema buchsii). 

Caloscypha fulgens (Pers.) Boud. EN 

krasočíška žlutá 

ST. Saprotrof rostoucí na hlinité lesní půdě, zvláště na vápencovém podloží ve starých 

jehličnatých lesích, zejména v jedlinách. V poslední době byla nalezena v těchto oblastech: 

Český kras, Kladensko, Šumavské podhůří, Novohradské podhůří, Táborsko. (MS) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 97), PAPOUŠEK (2004: no. 48), SVRČEK (1979: 127, 

171, sub Barlaea citrina), SVRČEK (1981: 8), VELENOVSKÝ (1920–1922: 854, sub Barlaea citrina), 

VELENOVSKÝ (1934: 321–322, tab. 23, fig. 27, sub Barlaea citrina). 

Camarops lutea (Alb. et Schwein.: Fr.) Shear CR 

bolinka žlutá 

SL. Saprotrof známý v ČR dosud jen z rezervace Opolenec u Vimperka v Šumavském podhůří, 

kde byl nalezen na stojícím mrtvém kmenu lísky obecné. V Evropě se vyskytuje jen roztroušeně. 

Vzhledem k vzácnému výskytu v celém areálu patří k ohroženým druhům. (ZP) 

Literatura: NANNFELDT (1972: 363–364). 

Camarops plana Pouzar CR 

bolinka ploská 

SL. Saprotrof rostoucí na padlých kmenech habru. V ČR je známa jen ze tří lokalit ve středních 

Čechách (Císařská rokle v rezervaci Koda, Radotínské údolí, Roztocký háj). V Evropě 

je známa ještě jedna lokalita v Polsku (Bialowieża) a jedna na Slovensku. (ZP) 

Literatura: POUZAR (1986b: 219–221), TRUSZKOWSKA (1965: 110, fig. 4, sub Hypoxylon tubulina). 

Camarops tubulina (Alb. et Schwein.: Fr.) Shear NT 

Syn.: Bolinia tubulina (Alb. et Schwein.: Fr.) Sacc. 

bolinka černohnědá 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvých padlých, méně na stojících kmenech smrku a jedle, vzácněji 

buku. Známa z celé řady lokalit ležících z velké části v přirozených lesních společenstvech 

48

(většinou v rezervacích), zejména v horách a v hlubokých údolích, nejčastěji ve smíšených 

lesích s bukem, smrkem a jedlí a v klimaxových a podmáčených smrčinách. (ZP) 

Literatura: BERAN & TONDL (1997: 10–11, 21), HOLEC (2005c), KOTLABA et al. (1995: 33), NANNFELDT 

(1972: 370), SVRČEK (1969b). 

Catinella olivacea (Batsch: Fr.) Boud. NT 

Syn.: Catinella nigroolivacea (Schwein.) Durand, Pseudotapesia pilati Velen. 

ploskovička olivová 

SL. Saprotrof rostoucí na dřevě listnáčů. V ČR je nalézána až v posledních šedesáti letech. 

V současnosti je známa např. z vrchu Borný v okolí Doks v severních Čechách, z několika 

lokalit v rezervacích na Křivoklátsku a v Českém krasu, z rezervace Černínovsko u Neratovic 

v Polabí, z Českého lesa a z rezervací Bukové kopce na Třeboňsku, Žofínský prales 

v Novohradských horách, Polanský les v Poodří a Ranšpurk na soutoku Moravy a Dyje. 

K jejímu bohatšímu výskytu přispívá ponechávání padlých kmenů a zbytků dřeva v rezervacích. 

Pokud tato tendence vytrvá, bude snad její existence v ČR zajištěna. (ZP) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 262), SVRČEK (1949b, 1953b, 1978), ŠVECOVÁ & 

ŠVEC (1984). 

Coprobia granulata (Bull.: Fr.) Boud. EN 

mrvenka zrnitá 

SK. Saprotrof rostoucí na starších kravských exkrementech v trávě pastvin a travnatých 

porostů, nejčastěji v podhorských polohách. Vyskytuje se roztroušeně, ale četnost jejích 

nálezů má klesající tendenci. V současnosti je známa např. ze Sušicka, Žďárských vrchů 

(rezervace Dářko) a Bílých Karpat (rezervace Porážky a Búrová). (MS) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 101), DENNIS (1981: 53, tab. 9: fig. S), SVRČEK (1981: 

9), SVRČEK (1979: 141, sub Humaria granulata, 143–144, sub H. mandensis, 172, tab. 5, fig. 4, sub 

H. mandensis), VELENOVSKÝ (1934: 330–331, tab. 24: fig. 24, sub Humaria granulata et Humaria 

mandensis). 

Cordyceps capitata (Holmsk.: Fr.) Link ?EX 

housenice hlavatá 

PF. Parazit rostoucí na podzemních plodnicích jelenek (Elaphomyces) v jehličnatých lesích 

nebo smíšených lesích s jehličnany. Jediný spolehlivě doložený nález v ČR pochází z roku 

1910 (Velké Meziříčí u Netína). Při určování je třeba odlišovat velmi podobnou housenici 

velkovýtrusou (Cordyceps longisegmentis – nutné mikroskopické studium) a také nedávno 

popsanou housenici Rouxovu (Cordyceps rouxii). Nálezy publikované ze Šumavy jako 

C. capitata (HOLEC 2001c, HOLEC & SUKOVÁ 2002) představují ve skutečnosti právě druh 

C. rouxii. (JH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 309), DENNIS (1981: 256–257, tab. 30: fig. E). 

Cordyceps entomorrhiza (Dicks.: Fr.) Fr. CR 

housenice střevlíková 

PE. Parazit rostoucí na larvách střevlíků ukrytých v zemi nebo ležících na zemi, vzácněji i na 

dospělých broucích. Vyskytuje se ve vlhčích lesích a parcích. V ČR byla nalezena v lesích 

u Karlštejna v padesátých letech 20. století a nejnověji na Velkém vrchu u Loun v Českém 

středohoří a ve vápencovém území u Štramberka na severní Moravě (vrch Kotouč a Bílá 

hora, 2002). Velmi vzácný druh, jehož nálezy jsou velmi nahodilé. (JH) 

49

Literatura: HANSEN & KNUDSEN (2000: 233), PILÁT (1953b: 21–25), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 662), 

ZAVŘEL et al. (2002: 113–114, fig. 11, barevná fotografie na příloze mezi stranami 132 a 133). 

Cordyceps gracilis (Grev.) Durieu et Mont. CR 

housenice menší 

PE. Parazit rostoucí na larvách hmyzu ukrytých v zemi (podle literatury hlavně na larvách 

motýlů). Velmi vzácný a spíše náhodně nalézaný druh. V ČR je znám ze stepního trávníku 

na vrchu Doutnáč u Srbska (šedesátá léta 20. století) a nejnověji z Velkého vrchu u Loun 

v Českém středohoří. (JH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 310), FASSATIOVÁ (1954: 21–25), ZAVŘEL et al. (2002: 

109–114, barevná fotografie na příloze mezi stranami 132 a 133). 

Cordyceps longisegmentis Ginns DD 

housenice velkovýtrusá 

PF. Parazit rostoucí na podzemních plodnicích jelenek (Elaphomyces) v jehličnatých, smíšených 

i listnatých lesích (v ČR např. v mechatých reliktních borech pod smrkem, borovicí 

a břízou nebo v teplomilných porostech s dominancí dubu). Je zatím známa z Povydří na 

Šumavě, ze tří lokalit ve východních Čechách a z okolí Žarošic na Moravě. (JH) 

Literatura: HOLEC (2001c: 89–90), HOLEC & SUKOVÁ (2002: 106–110, fig. 1–10), KEIZER (1998: 72). 

Cudoniella clavus (Alb. et Schwein.) Dennis NT 

vodnička potoční 

SL–SH. Saprotrof rostoucí na větvičkách listnáčů, řidčeji jehličnanů, méně na lodyhách větších 

bylin ponořených ve vodě nebo vodou nasáklých, v čistých lesních potůčcích a prameništích. 

Dříve dosti často nalézaný druh, v současnosti mizející. Je ohrožena znečišťováním 

vody a vysycháním drobných toků. V současnosti je známa např. z Českého Švýcarska, 

okolí Sokolova, ze Šumavy, Novohradských hor, Táborska, Českomoravské vrchoviny a pramenišť 

na říčních terasách na Ostravsku. (MS) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 180), PAPOUŠEK (2004: no. 30), RYMAN & HOLMÅSEN 

(1992: 647), VELENOVSKÝ (1920–1922: 885, sub C. aquatica), VELENOVSKÝ (1934: 380–381, tab. 31: 

fig. 8, 9, tab. 1: fig. 35, sub C. aquatica). 

Desmazierella acicola Lib. EN 

kosmatka borová 

ST. Saprotrof rostoucí na odumřelém, na zemi ležícím jehličí borovice lesní a borovice 

černé. Dříve byla častá ve středních a jižních Čechách, např. na Táborsku. V posledních 

desetiletích prokazatelně mizí z našich lesů, přestože borovic neubývá (jejich výsadby se 

naopak rozšiřují). (MS) 

Literatura: DENNIS (1981: 36–37, tab. 8: fig. K), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 632), SVRČEK (1949a: 70, 

tab. 5, fig. 13–17), SVRČEK (1981: 10), VELENOVSKÝ (1934: 302–303, tab. 6: fig. 13), VELENOVSKÝ (1947: 

143). 

Discina leucoxantha Bres. ?EX 

destice žlutavá 

ST. Saprotrof rostoucí v horách pod modřínem a smrkem. Plodnice vyrůstají v dubnu 

a květnu. Druh byl sbírán a dokladován naposledy v první polovině šedesátých let 20. století 

na Moravě. (AV) 

50

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1981: no. 28), MICHAEL et al. (1986: no. 215, sub Gyromitra 

leucoxantha), SVRČEK (1981: 11). 

Disciotis venosa (Pers.) Boud. EN 

terčovnice síťnatá 

ST. Saprotrof rostoucí v dubnu až červnu ve světlých humózních listnatých lesích (často v porostech 

devětsilů), ale také v parcích a zahradách na vlhké půdě. Byla sbírána v severních 

Čechách v okolí Lovosic, v Českém krasu, na Českokrumlovsku, Prachaticku a Táborsku, 

na několika lokalitách v lužních lesích na Přerovsku a také v Brně a okolí (lesopark Akátky, 

Brno-Bystrc, Pouzdřany, Letovice, Lysice). (AV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1981: no. 10), MARCHAND (1971: no. 95), PAPOUŠEK (2004: no. 90), 

RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 610), VESELÝ et al. (1972: 88). 

Geoglossum cookeianum Nannf. DD 

pazoubek Cookeův 

ST. Saprotrof rostoucí vzácně v trávnících na písčitých půdách. Je ohrožen zalesňováním 

trávníků na píscích a intenzivním zemědělstvím (hnojení, pesticidy, meliorace). (JH) 

Literatura: DENNIS (1981: 95, fig. 3B), HAGARA et al. (1999: 16), HANSEN & KNUDSEN (2000: 180, fig. 172, 

183), PHILLIPS (1981: 275). 

Geoglossum glabrum Pers.: Fr. CR 

pazoubek rašeliníkový 

ST. Saprotrof rostoucí v rašeliníku na rašeliništích. Byl nalezen v rezervaci Borkovická 

blata u Soběslavi (1987, 1992). V poslední době je znám z rezervace Rašeliniště Skřítek 

v Jeseníkách (2005). Druh je ohrožen likvidací mokřadních biotopů. (JH) 

Literatura: HANSEN & KNUDSEN (2000: 180, fig. 178, 186), KOTLABA (1989: 16), MICHAEL et al. (1986: 

no. 263). 

Gyromitra fastigiata (Krombh.) Rehm EN 

ucháč svazčitý 

ST. Saprotrof rostoucí v listnatých a smíšených lesích pod bukem, duby, habrem a dalšími 

listnatými stromy a keři, s oblibou na vápnitých půdách, ale nikoliv výlučně. Často vytváří 

plodnice kolem rozpadajících se tlejících kmenů. V Čechách (odkud byl popsán) byl sbírán 

u Černošic a Roblína v Českém krasu a na Mladoboleslavsku, na Moravě na haldě Lučina 

v Ostravě, na více místech v širokém okolí Brna (rezervace Malužín, Coufavá, Hádecká 

planinka a Jelení skok, les Konvíza u Padochova) a na několika lokalitách na Znojemsku. 

Je nepřímo ohrožen i sběrem plodnic k jídlu. (AV) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 36–37), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 74), KOTLABA et al. (1995: 42), 

KOTLABA & POUZAR (1974: 84–95, tab. I, II před str. 65), SVRČEK & MORAVEC (1972: 1–8, tab. 1, 81). 

Helvella branzeziana Svrček et J. Moravec CR 

chřapáč branžežský 

ST. Saprotrof rostoucí na holé zemi pod listnatými stromy a keři. Byl popsán v roce 1968 

na základě nálezu z okolí Branžeže u Mnichova Hradiště na Mladoboleslavsku a podruhé 

byl sbírán v roce 1995 v parku na Klíčově v pražské čtvrti Prosek. (AV) 

Literatura: HÄFFNER (1987: 90–92), SVRČEK & MORAVEC (1968: 87–89). 

51

Helvella corium (O. Weberb.) Massee EN 

chřapáč černý 

ST. Saprotrof vázaný na sušší porosty vrb od nížin až do subalpinského pásma. Často roste 

na ruderálních stanovištích jako jsou výsypky, haldy a spáleniště (jedná se zřejmě o potenciálně 

antrakofilní druh). Byl sbírán v okolí Pece pod Sněžkou v Krkonoších, na několika 

člověkem vytvořených lokalitách v jižních Čechách (v poslední době v areálu panelárny 

v Českých Budějovicích), v Havířově na severní Moravě (Prostřední Suchá, Stará kolonie 

na kališti dolu Dukla – sedimentovaný uhelný kal), poblíž osady Vyšní Mohelnice v Moravskoslezských 

Beskydech (ve škváře na okraji cesty), v Přerově (odkalovací nádrže 

teplárny) a v Brně (Vinohrady). (AV) 

Literatura: BIZIO et al. (1998: 231), CETTO (1970–1993: vol. 7, no. 2913), HÄFFNER (1987: 56–59), 

PAPOUŠEK (2004: no. 76). 

Helvella costifera Nannf. CR 

chřapáč rýhonohý 

ST. Saprotrof rostoucí na vápnitých půdách v listnatých a smíšených lesích nižších poloh. 

V Čechách byl sbírán před rokem 1970 v Českém krasu, na Křivoklátsku, v Praze (Kinského 

sady) a na Mladoboleslavsku (Branžež, Zápudov), na Moravě v sedmdesátých a osmdesátých 

letech v Brně a okolí (park Akátky v Židenicích, Zaječí a Suchá hora u Soběšic, 

okolí Bílovic nad Svitavou, rezervace Hádecká planinka v okolí obce Jehnice) a ve Ždánickém 

lese (kopec Písečná, okolí Zdravé Vody). V poslední době byl nalezen v Praze 

(Hostivařský lesopark, Bohnice), v jižních Čechách (rezervace Vyšenské kopce u Českého 

Krumlova, arboretum botanické zahrady v Táboře), v rezervaci Žebračka a jejím okolí na 

Přerovsku a v okolí Brna-Jehnic. (AV) 

Literatura: HÄFFNER (1987: 40–41), LUCCHINI (1997: 311), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 616). 

Helvella leucomelaena (Pers.) Nannf. EN 

kališník běločerný 

ST. Saprotrof rostoucí na bazických půdách v jehličnatých lesích nižších poloh. Vzácně 

je nalézán v Českém krasu; je znám také z rezervace Vyšenské kopce v jižních Čechách a 

z okolí Brna (Suchá hora u Soběšic). Nověji byl sbírán na brdských Hřebenech a v okolí 

Mokré u Brna (Sivický les). (MS) 

Literatura: DENNIS (1981: 13, tab 3: fig. D, sub Paxina leucomelas), DISSING (1966: 36, 37: fig. 8), 

SVRČEK (1981: 15), ŠEBEK (1973: 21, tab. 2, fig. 1). 

Helvella macropus (Pers.: Fr.) P. Karst. VU 

Syn.: Macroscyphus macropus (Pers.: Fr.) Gray, Macropodia macropus (Pers.: Fr.) 

Fuckel 

chřapáč pýřitý 

ST. Saprotrof rostoucí v listnatých a smíšených lesích na humózní půdě, v mechu a trávě, 

vzácně na trouchnivém dřevě. Vyskytuje se roztroušeně na celém území ČR. V Čechách 

byl nalezen např. v Českém krasu, na Mladoboleslavsku, v okolí Poděbrad a na Táborsku, 

na Moravě v podhůří Králického Sněžníku, v Litovelském Pomoraví, v lužních lesích v Poodří 

a na Přerovsku, v okolí Vyškova, Brna (např. rezervace Jelení skok) a Hodonína. (AV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1981: no. 22, sub Macroscyphus macropus), RYMAN & HOLMÅSEN 

(1992: 618), LUCCHINI (1997: 312), PAPOUŠEK (2004: no. 77), PHILLIPS (1981: 269), SVRČEK (1955a: 18, 

tab. 17, fig. 3, sub Macropodia macropus), ŠEBEK (1973: 22, tab. 2, fig. 4). 

52

Helvella pithyophila Boud. CR 

chřapáč okrový 

ST. Saprotrof rostoucí v teplomilných lesích na vápnitých půdách pod duby, habrem, břízami, 

lípami a borovicí lesní (jinde v Evropě také pod smrkem až do výšky 1600 m n. m.). 

Byl sbírán v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století v okolí Brna (Suchá hora, rezervace 

Hádecká planinka, Zadní Hády, Bosonožský hájek a Mariánské údolí). V poslední 

době nebyl nalezen. Někteří mykologové považují tento druh pouze za varietu chřapáče 

kadeřavého – Helvella crispa (Scop.) Fr. (AV) 

Literatura: CETTO (1970–1993: vol. 3, no. 1205), KOTLABA et al. (1995: 40–41). 

Helvella solitaria (P. Karst.) P. Karst. VU 

Syn.: Helvella queletii Bres. 

chřapáč Quéletův 

ST. Saprotrof rostoucí v listnatých i jehličnatých lesích, v parcích, ale také na ruderálních stanovištích, 

především na vápnitých půdách. V ČR se vyskytuje roztroušeně po celém území 

republiky až do nadmořské výšky 900 m. V Čechách byl před rokem 1970 sbírán na několika 

místech v Praze a okolí a také na Třeboňsku, v sedmdesátých a osmdesátých letech 

na Berounsku, v Krkonoších a na Mladoboleslavsku. Na Moravě byl v osmdesátých letech 

nalezen v Brně a okolí, poblíž Kuřimi, v Moravském krasu a Bílých Karpatech, v devadesátých 

letech v Brně a okolí (arboretum MZLU v Černých Polích, rezervace Hádecká 

planinka) a v poslední době pravidelně v rezervaci Žebračka u Přerova a jejím okolí a v dobývacím 

prostoru velkolomu Mokrá u Brna (2003). (AV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1981: no. 18), CETTO (1970–1993: vol. 3, no. 1204), DISSING (1966: 

73–78, sub H. queletii), HÄFFNER (1987: 48–51), HAGARA et al. (1999: 35), LUCCHINI (1997: 313), 

RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 617, sub H. queletii), ŠEBEK (1973: 24, tab. 2, fig. 6, sub H. queletii). 

Helvella spadicea Schaeff. CR 

Syn.: Helvella leucopus Pers. 

chřapáč bělonohý 

ST. Saprotrof rostoucí na písčitých půdách v lese i mimo les, ve vinohradech, parcích i na 

ruderálních stanovištích. Tvoří plodnice od dubna do června. V Čechách byl opakovaně 

nalézán v osmdesátých letech 20. století na dnes již zaniklé lokalitě v areálu továrny Kovosvit 

v Sezimově Ústí (na hromadě písku smíseného s brusným odpadem). Na Moravě byl 

sbírán u Čejkovic na Hodonínsku a v lese Roztrhánky u Ratíškovic. (AV) 

Literatura: HÄFFNER (1987: 118–120), LUCCHINI (1997: 313), MORAVEC (1980: 214–216, tab. 4 mezi 

str. 208 a 209), PAPOUŠEK (2004: no. 83). 

Helvella villosa (Hedw.) Dissing et Nannf. CR 

Syn.: Cyathipodia villosa (Hedw.) Boud. 

chřapáč chlupatý 

ST. Saprotrof rostoucí na humózních půdách v listnatých lesích a parcích pod duby, habrem, 

lískou a topolem osikou na holé půdě nebo v trávě a mechu, vzácněji pod jehličnatými 

stromy. V sedmdesátých letech 20. století byl nalezen v rezervaci Zlobice u Kuřimi, v osmdesátých 

letech byl několikrát nalezen poblíž Klení v Novohradském podhůří. V poslední 

době byl sbírán v rezervaci Ruda na Třeboňsku a na Suché hoře u Soběšic v okolí Brna. 

(AV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1981: no. 24, sub Cyathipodia villosa), CETTO (1970–1993: vol. 7, 

no. 2912), HÄFFNER (1987: 64–67), KEIZER (1998: 40), PAPOUŠEK (2004: no. 78, sub Helvella dissingii). 

53

Hiemsia pseudoampezzana (Svrček) Svrček ?EX 

Syn.: Lachnea pseudoampezzana Svrček 

zimnička mechová 

SM. Saprotrof rostoucí v porostech mechu Schistidium brunnescens na vápencových balvanech 

zastíněných stromy. S jistotou je doložena jen v padesátých letech 20. století z Českého 

krasu (Zadní Kopanina, Karlštejn), uváděna je i z Moravy. Již 50 let nebyla nalezena. Je 

též známá pod jménem kosmatka zimní. (MS) 

Literatura: KUBIČKA (1955b, sub Lachnea p.), PŘÍHODA (1951, sub Lachnea p.), SVRČEK (1949a: 29, 

tab. 3, fig. 11–13, sub Lachnea p.), SVRČEK (1953c: 137, sub Lachnea p.), SVRČEK (1981: 16). 

Holwaya mucida (Schulz.) Korf et Abawi EN 

voskovička černavá 

SL. Saprotrof rostoucí na padlých kmenech listnáčů (hlavně lip) na místech s vlhkým mikroklimatem, 

např. v údolích potoků nebo v lužních lesích. Obecně vzácný druh, v ČR známý 

z Ferdinandova údolí u Železné Rudy na Šumavě, z řady lokalit na Ostravsku, v CHKO 

Poodří a Litovelské Pomoraví a z NP Podyjí. Někdy bývá nalézán pouze jako anamorfa 

Crinula caliciiformis Fr. (JH) 

Literatura: DECKEROVÁ (2003), HANSEN & KNUDSEN (2000: 152). 

Hypocreopsis lichenoides (Tode: Fr.) Seaver CR 

masenka lišejníkovitá 

SL. Saprotrof rostoucí zejména na mrtvém dřevě krušiny olšové, topolu osiky, smrku ztepilého, 

vrby křehké a vrby popelavé. Byla nalezena v rezervaci Postřekovské rybníky v okrese 

Domažlice a v nejzápadnější části Soběslavských blat (Komárovský chobot), tedy na lokalitách 

s vysokou půdní i vzdušnou vlhkostí. Další, neověřený nález (ústní sdělení), pochází 

z okolí obce Dolní Rozsíčka (okres Žďár nad Sázavou) z odumřelé větve vrby. Všechny 

dosavadní nálezy v ČR představují pouze anamorfu. (AV) 

Literatura: HOLEC & ZELENÝ (2004: 6–10), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 392), KEIZER (1998: 

75), KOTLABA & POUZAR (2003b: 4–8, foto na přední obálce), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 666). 

Hypoxylon fraxinophilum Pouzar EN 

Syn.: Hypoxylon intermedium (Schwein.: Fr.) Y. M. Ju et J. D. Rogers, Hypoxylon argillaceum 

(Pers.) Nitschke 

dřevomor jasanový 

SL. Saprotrof rostoucí na ležících větvích jasanu úzkolistého podunajského v lužních lesích 

jižní Moravy. Vyskytuje se roztroušeně na řadě lokalit jižně od Kroměříže až k hranici s Rakouskem. 

Je potenciálně ohrožen těžbou této dřeviny a odvozem padlých kmenů a větví. 

(ZP) 

Literatura: POUZAR (1972), YU & ROGERS (1996: 133–134). 

Hypoxylon submonticulosum Y. M. Ju et J. D. Rogers CR 

dřevomor tenký 

SL. Saprotrof, který je v ČR znám jen z rezervací Ranšpurk a Cahnov u Lanžhota na jižní 

Moravě, kde roste na ležících kmenech listnáčů, např. jasanu úzkolistého podunajského. 

Vzhledem k malému počtu lokalit je ohrožen případnými nevhodnými zásahy do ekosystému 

lužního lesa. (ZP) 

Literatura: YU & ROGERS (1996: 189–190, fig. 13b, h). 

54

Hypoxylon ticinense L. E. Petrini DD 

dřevomor oranžový 

SL. Saprotrof, jenž se v Evropě vyskytuje v teplých lesích na odumřelých větvích svídy 

krvavé. V ČR je dosud znám jen z Plačkova lesa u Ivaně na jižní Moravě. Na Slovensku 

v okolí Bratislavy je častější. Je třeba po něm pátrat zejména v lužních lesích. (ZP) 

Literatura: PETRINI & MÜLLER (1986: 534–535), YU & ROGERS (1996: 195–196, fig. 16c). 

Leotia atrovirens Pers. CR 

patyčka černozelená 

ST. Saprotrof rostoucí na vlhké půdě v listnatých lesích. V ČR byla v poslední době nalezena 

v Českém krasu (2001) a u Strašína na Šumavě (2005). Všeobecně velmi vzácný 

druh. (MS) 

Literatura: BUREL & JANDA (2002: 9–10, fotografie v barevné příloze za str. 26), VELENOVSKÝ 

(1920–1922: 884, fig. 167/2), VELENOVSKÝ (1934: 380, tab. 31, fig. 3). 

Leucoscypha leucotricha (Alb. et Schwein.) Boud. CR 

zemnička bílá 

ST. Saprotrof rostoucí na rašelinné půdě, na rašeliništích a ve vlhkých lesích. V ČR jsou 

známy ojedinělé starší nálezy z jižních Čech – na Soběslavsku a Třeboňsku, nověji byla 

nalezena na břehu rybníka Panský u Klení v Novohradském podhůří (1991) a v poslední 

době v rezervaci Novořecké močály na Třeboňsku (2006); na Moravě je znám nález z okolí 

obce Pístovice u Vyškova (sedmdesátá léta 20. století), v poslední době byla nalezena v údolí 

potoka Porubka u Krásného Pole na Ostravsku (1997). (MS) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 69), DENNIS (1978: 35–36, fig. 3I), PAPOUŠEK (2004: 

no. 61). 

Microglossum viride (Schrad.: Fr.) Gillet EN 

pazoubek zelený 

ST. Saprotrof rostoucí na vlhkých místech na rostlinných zbytcích v mechu (např. v rašeliníku), 

v prostředí listnatých, smíšených i jehličnatých porostů, od pahorkatiny do horského 

stupně. V minulosti se vyskytoval velmi roztroušeně po celém území ČR (západní, střední 

a jižní Čechy, severní Morava), jeho současné rozšíření není přesně známo. Je ohrožen 

lidskými zásahy do vhodných biotopů (meliorace, hospodaření v lesích apod.). (JH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 137), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 70), KEIZER 

(1998: 58), KOTLABA et al. (1995: 36–37). 

Microstoma protractum (Fr.) Kanouse EN 

ohnivec zimní 

SL. Saprotrof rostoucí z tlejícího dřeva listnáčů ukrytého v půdě. Plodnice vyrůstají koncem 

zimy a během časného jara v teplých listnatých a smíšených lesích, výjimečně např. i ve 

smrčině s výskytem bezů, často na mikroklimaticky chladnějších místech, jako jsou např. 

údolí potoků nebo rokle. Vyskytuje se ve středních Čechách (např. Český kras a okolí Prahy) 

a na jižní Moravě (např. okolí Brna, Pálava, mezi Vranovicemi a Pouzdřany), v poslední 

době byl ojediněle nalezen v jižních Čechách (poblíž Třešňového Újezdce na Prachaticku), 

nejnověji v CHKO České středohoří (u Nové Vsi poblíž Ústí nad Labem-Střekova, 2006). 

(JH) 

Literatura: DENNIS (1981: 76–77, tab. X: fig. D), HAGARA et al. (2006: 55), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE 

(2003: 397), KOTLABA (1994b: 152–153), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 635). 

55

Miladina lecithina (Cooke) Svrček CR 

miladinka vodní 

SL. Saprotrof rostoucí na vodou nasáklém dřevu spadlých větví a kmenů ležících v čisté 

proudící vodě potoků a bystřin. V Čechách je velmi vzácný (Krkonoše, střední a jižní 

Čechy), na Moravě byl v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století sbírán na několika 

místech v okolí Brna (např. Těsnohlídkovo údolí u Bílovic nad Svitavou). (MS) 

Literatura: DENNIS (1978: 55, fig. 31L), SVRČEK (1972c: 213–216), VELENOVSKÝ (1934: 328, tab. 24: 

fig. 3, sub Humaria sydowii). 

Morchella crassipes (Krombh.) Boud. DD 

smrž tlustonohý 

ST. Saprotrof rostoucí na zastíněných místech v lesích a hájích od nížiny až do hor. V Čechách 

byl sbírán v rezervaci Velký vrch v Českém středohoří, na Moravě na Pálavě (okraj 

Soutěsky). V poslední době byl nalezen v rezervaci Vyšenské kopce v jižních Čechách. 

Taxonomie tohoto druhu není doposud zcela dořešena; existují rozdílná pojetí ve smyslu 

různých autorů. V našem pojetí se jedná o druh z příbuzenstva smrže obecného – Morchella 

esculenta Pers. (AV) 

Literatura: CETTO (1970–1993: vol. 3, no. 1203), HAGARA et al. (1999: 29), MARCHAND (1971: no. 91), 

MICHAEL et al. (1986: no. 209, sub Morchella esculenta var. crassipes), PILÁT & UŠÁK (1959: no. 159). 

Morchella semilibera DC.: Fr. NT 

Syn.: Mitrophora semilibera (DC.: Fr.) Lév. 

smrž polovolný 

ST. Saprotrof rostoucí ve světlých listnatých lesích a hájích, v parcích a zahradách, s oblibou 

na vápnitých půdách, často na stanovištích s vysokou hladinou spodní vody (lužní 

lesy), nejčastěji pod jasany, olší lepkavou, topoly a vrbami. Vyskytuje se roztroušeně po 

téměř celém území ČR. V lužních lesích na severní i jižní Moravě je místy dosti hojný (např. 

hráze rybníků v Poodří, rezervace Žebračka u Přerova, rezervace Plačkův les a Ranšpurk). 

Je nepřímo ohrožen i sběrem plodnic k jídlu. (AV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1981: no. 7, sub Mitrophora semilibera), HAGARA et al. (1999: 

29), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 115), MARCHAND (1973: no. 191), PHILLIPS (1981: 266–267). 

Myriosclerotinia caricis-ampullaceae (Nyberg) N. F. Buchw. EN 

Syn.: Sclerotinia caricis-ampullaceae Nyberg 

hlízenka vodní 

SP. Saproparazit rostoucí z podzemních částí lodyh ostřice zobánkaté v prostředí silně 

zvodnělých horských rašelinišť a rašelinných luk. V ČR je znám starší nález od obce Rolava 

v Krušných horách, šest nálezů z posledních patnácti let ze Šumavy z nadmořských 

výšek 900–1050 m a nejnověji také nález z rašeliniště Rejvíz v Hrubém Jeseníku. Druh 

je ohrožen likvidací příhodných stanovišť. (JH) 

Literatura: HOLEC in ALBRECHT et al. (2003: 603), PILÁT (1953a: 115–117, sub Sclerotinia caricis- 

-ampullaceae), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 653, horní obr.), TONDL (1992a: 4–7). 

Myriosclerotinia curreyana (Berk. ex Curr.) N. F. Buchw. EN 

hlízenka sítinová 

SG. Saprotrof rostoucí na odumřelých stoncích sítin ležících většinou ve vodě pramenišť, mokřadů 

a potůčků. Byla několikrát nalezena ve středních a jižních Čechách a v Krkonoších. 

(MS) 

56

Literatura: DENNIS (1978: 104, tab 17: fig. E, sub Sclerotinia c.), SUKOVÁ & SVRČEK (2001), VELENOVSKÝ 

(1934: 223, tab. 23: fig. 41, sub Sclerotinia c.). 

Nemania atropurpurea (Fr.) Pouzar VU 

dřevomor černý 

SL. Saprotrof rostoucí v přirozených bučinách a suťových lesích středních poloh, nejčastěji 

na ležících kmenech buku a lípy velkolisté. Vyskytuje se na Křivoklátsku, v Brdech, na 

Českomoravské vrchovině a v Karpatech. Většina lokalit v ČR se nachází v rezervacích. (ZP) 

Literatura: GRANMO et al. (1999), PETRINI & ROGERS (1986: 414–415, fig. 6), POUZAR (1985a: 19–22). 

Nemania chestersii (J. D. Rogers et Whalley) Pouzar EN 

Syn.: Hypoxylon chestersii J. D. Rogers et Whalley 

dřevomor Chestersův 

SL. Saprotrof rostoucí na padlých kmenech buku, habru a dalších listnáčů. V ČR se vyskytuje 

v suťových lesích, bučinách a ve smíšených listnatých lesích, hlavně ve středních polohách. 

Nejbohatší současnou lokalitou je rezervace Ve Studeném u Stříbrné Skalice v Posázaví. 

(ZP) 

Literatura: GRANMO et al. (1999: 50–52), POUZAR (1985b: 133). 

Neobulgaria pura (Fr.) Petrak NT 

rosoloklihatka čirá 

SL. Saprotrof rostoucí na dřevě padlých kmenů a větví listnáčů, hlavně buku, v přirozených 

horských porostech. (MS) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 163), DENNIS (1978: 119, tab. 19: fig. B), PAPOUŠEK 

(2004: no. 32), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 643). 

Otidea concinna (Pers.) Sacc. CR 

ouško citronové 

ST. Saprotrof rostoucí na humózní půdě na vápencovém podkladu v teplejších listnatých 

lesích, zvláště dubohabrových. Bylo nalezeno v Českém krasu a v poslední době v jižních 

Čechách (poblíž Horní Plané). Na Moravě bylo v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století 

sbíráno v rezervacích Hádecká planinka a Krnovec, nejnověji v rezervaci Hornek v Moravském 

krasu (2001). (MS) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 62), DERMEK (1977: 82, 405, fig. 8), KOTLABA et al. 

(1995: 39), PAPOUŠEK (2004: no. 55), SVRČEK (1981: 66). 

Parascutellinia violacea (Velen.) Svrček CR 

kosmatka fialová 

ST. Saprotrof rostoucí na vlhké písčité a písčitohlinité půdě na zastíněných březích potůčků, 

zvláště pod vrbami. Je známa ze středních Čech (Mrač u Benešova, Mnichovice), kde ale 

v poslední době nebyla zjištěna. Na Moravě byla sbírána v Těsnohlídkově údolí u Bílovic 

nad Svitavou v sedmdesátých letech 20. století. (MS) 

Literatura: SVRČEK (1949a: 32–33, tab. 5: fig. 7–10, sub Lachnea violacea), SVRČEK (1979: 155, sub 

Lachnea violacea, L. v. var. rosella, 175), VELENOVSKÝ (1947: 144, sub Lachnea violacea). 

Peziza echinospora P. Karst. EN 

řasnatka ježatovýtrusá 

SA. Saprotrof rostoucí na spáleništích v lesích. V minulosti hojný druh, v současnosti 

57

mizející, podobně jako většina ostatních antrakofilních diskomycetů. V poslední době byla 

nalezena na Šumavě, v Novohradském podhůří, na Českomoravské vrchovině (mezi obcemi 

Borová a Sklené nad Oslavou), v Moravskoslezských Beskydech (u přehrady Bystřička) 

a v okolí Brna (např. arboretum MZLU u Křtin). (MS) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 41), DENNIS (1978: 20, tab. 5: fig. F), SVRČEK (1979: 160, 

sub Plicaria echinospora var. autumnalis, 176, tab. 7: fig. 8, sub P. echinospora var. autumnalis), 

VELENOVSKÝ (1934: 347–348, tab. 25: fig. 13, sub Plicaria echinospora). 

Peziza saliciphila Svrček ?EX 

řasnatka vrbová 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě vrb. V ČR byla nalezena jen ve středních Čechách 

(Mnichovice) ve dvacátých letech a v Českém krasu ve čtyřicátých letech 20. století. Všeobecně 

velmi vzácný druh. (MS) 

Literatura: SVRČEK (1979: 162, sub Plicaria salicina, 177, tab. 8: fig. 8, sub P. salicina), SVRČEK (1981: 

71), VELENOVSKÝ (1934: 350, tab. 25: fig. 27, sub Plicaria salicina), VELENOVSKÝ (1947: 151, sub 

Plicaria salicina). 

Peziza saniosa Schrad.: Fr. CR 

řasnatka modromléčná 

ST–SL. Saprotrof rostoucí na humózní půdě, méně často na tlejících zbytcích dřeva, v teplejších 

listnatých lesích, v současnosti mizející. Jsou známy starší nálezy ze středních 

Čech, poslední nález pochází z Jílovišťského lesa u Prahy. Na Moravě byla nalezena vícekrát 

od sedmdesátých let 20. století v širokém okolí Brna (Suchá hora u Soběšic, rezervace 

Hádecká planinka, okolí obce Jestřabice ve Ždánickém lese) a nověji v Sivickém lese 

u Mokré. (MS) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 50), DENNIS (1978: 23–24, tab. 5: fig. H), SVRČEK 

(1979: 161, sub Plicaria nigra, 177, tab. 7: fig. 20, sub P. nigra), SVRČEK (1981: 71). 

Peziza succosa Berk. EN 

řasnatka síromléčná 

ST. Saprotrof rostoucí na humózní lesní půdě, převážně na vápencovém podloží, hlavně 

v teplejších listnatých lesích (Český kras, rezervace Vyšenské kopce v jižních Čechách, 

Moravský kras, Bílé Karpaty aj.), v současnosti mizející. V okolí Brna je přesto stále dosti 

častá. (MS) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 52), DENNIS (1978: 23, tab 6: fig. G), PAPOUŠEK (2004: 

no. 69a), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 623), SVRČEK (1979: 161, 177, tab. 7: fig. 10 et 23, sub Plicaria 

fechtneri, P. minutispora var. pallescens), VELENOVSKÝ (1934: 346, tab. 25: fig. 7,8, sub Plicaria 

fechtneri). 

Pindara terrestris Velen. CR 

pindarovka zemní 

ST. Saprotrof rostoucí na vlhké písčitohlinité půdě u lesních potoků. V ČR je známa jen 

ze tří lokalit v Čechách a jedné ve Slezsku (Jeseníky). Naposledy byla nalezena v sedmdesátých 

letech 20. století ve středních Čechách. Všeobecně velmi vzácný druh. (MS) 

Literatura: SVRČEK (1947: 45–47), SVRČEK (1981: 72), SVRČEK & KUBIČKA (1968: 183–184), VELENOVSKÝ 

(1934: 341, tab. 26: fig. 1). 

58

Plectania melastoma (Sowerby) Fuckel EN 

ohnivec černý 

SL. Saprotrof rostoucí na odumřelých větvičkách jalovce, růže a prýtech ostružiníků, na 

zemi a v mechu ležících nebo v zemi ukrytých, v lesích a při okrajích lesů. V minulosti 

častěji nalézaný, v posledních desetiletích velmi vzácný. Je znám hlavně ze středních Čech 

(Český kras) a z okolí Brna, nověji z Trenckovy rokle u Drahonína (Českomoravská vrchovina). 

(MS) 

Literatura: DENNIS (1978: 78, tab. 8: fig. J), HAGARA et al. (1999: 50, 51: fig. 103) RYMAN & HOLMÅSEN 

(1992: 633), SVRČEK (1981: 73), VELENOVSKÝ (1920–1922: 874, sub Sarcoscypha melastoma), VE- 

LENOVSKÝ (1934: 316, tab. 8: fig. 30, sub Sarcoscypha melastoma). 

Plicaria trachycarpa (Curr.) Boud. CR 

řasnatka spáleništní 

SA. Saprotrof rostoucí na spáleništích v lesích. V ČR byla v minulosti nalezena ve středních 

a jižních Čechách. Po roce 1980 nebyla zaznamenána. (MS) 

Literatura: SVRČEK (1979: 170, sub Vacinia anthracina, 177, tab. 3: fig. 9, sub V. anthracina), SVRČEK 

(1981: 73), VELENOVSKÝ (1934: 342, tab. 26: fig. 22,23 sub Plicariella trachycarpa). 

Podostroma alutaceum (Pers.: Fr.) G. F. Atk. ?EX 

kyjovenka plavá 

SL. Saprotrof rostoucí na rozkládajícím se dřevě jehličnanů, vzácněji listnáčů. Poprvé byla 

v ČR sbírána v okolí Mnichovic u Prahy (1917) a popsána jako nový druh J. Velenovským 

pod jménem Hypocrea cordyceps. Naposledy byla v ČR nalezena ve čtyřicátých letech 

20. století v Karlickém údolí v Českém krasu. (AV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1981: no. 316), Cetto (1970–1993: vol. 7, no. 2566), HAGARA 

et al. (1999: 15), PHILLIPS (1981: 277), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 664), VELENOVSKÝ (1920–22: 904, 

sub Hypocrea cordyceps). 

Poronia punctata (L.) Fr. ?EX 

trusovka tečkovaná 

SK. Saprotrof rostoucí na exkrementech velkých býložravců, především koní. Poslední 

nález z území ČR je z roku 1937 (Choryně u Valašského Meziříčí). (DDv) 

Literatura: ŠEBEK (1990), WHALLEY (2000: 246). 

Pseudoplectania melaena (Pers.: Fr.) Sacc. EN 

Syn.: Pseudoplectania vogesiaca (Pers. ex Moug. et Nestl.) Sacc. 

ušíčko černavé 

SL. Saprotrof rostoucí na ležících mechem porostlých kmenech jedle, vzácněji smrku, 

zejména v horských pralesovitých porostech (Čechy – Šumava: rezervace Boubínský prales, 

Černý les u Záhvozdí, Novohradské hory: rezervace Žofínský prales a Hojná Voda, 

Morava – Beskydy, údolí Melatín mezi obcemi Bílovice nad Svitavou a Útěchov, Josefovské 

údolí u Adamova v Moravském krasu); v současnosti velmi vzácně. (MS) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 123, sub Pseudoplectania vogesiaca), KAVINA (1926: 

248), KOTLABA et al. (1995: 37), PAPOUŠEK (2004: no. 65), SVRČEK (1981: 74), SVRČEK & KUBIČKA 

(1971b: 109). 

Pseudoplectania nigrella (Peck) Fuckel EN 

ušíčko černé 

59

ST. Saprotrof rostoucí na holé nebo mechem porostlé půdě a v tlejícím jehličí ve smrkových 

lesích, v ČR dříve častý druh, v poslední době téměř vymizel. Současnými oblastmi 

výskytu jsou například Novohradské podhůří a Šumava (Povydří – nálezy z roku 2006). 

V letech 1988–1989 bylo sledováno na brdských Hřebenech u Dobřichovic, kde rostlo 

na druhotném stanovišti – výkopu lesního příkopu. Na Moravě bylo v poslední době nalezeno 

ve smrkovém lese v mechu u obce Borotín (1995) a na Českomoravské vrchovině 

u obcí Žďárec (2005) a Brumov (2000). (MS) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 121), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 107), PAPOUŠEK 

(2004: no. 64), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 632), SVRČEK (1981: 74), VELENOVSKÝ (1920–1922: 877, 

845: fig. 155/3, sub Otidella nigrella), VELENOVSKÝ (1934: 302, tab. 27: fig. 20). 

Pseudoplectania sphagnophila (Pers.) Kreisel ?EX 

ušíčko rašeliníkové 

SM. Saprotrof rostoucí v živém rašeliníku. V ČR je znám pouze jeden nález před několika 

desítkami let z Třeboňska (Šalmanovice). (MS) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 122), SVRČEK (1981: 74). 

Pseudorhizina sphaerospora (Peck) Pouzar CR 

Syn.: Gyromitra gabretae Kavina 

ucháčovec šumavský 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejích kmenech jehličnanů, v ČR smrku ztepilého a jedle bělokoré, 

jinde v Evropě i na buku lesním. V ČR je vázaný na přirozené až pralesovité porosty. 

Roste v rezervaci Boubínský prales na Šumavě, kde je znám už řadu desetiletí; v roce 2005 

byl nalezen v rezervaci Žofínský prales v Novohradských horách. Jeden z nejvzácnějších 

druhů mykoflóry ČR. (JH) 

Literatura: BERAN & TONDL (1997: 15, 23), HERINK (1955: 151–156), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 

75), KOTLABA et al. (1995: 42–43), PAPOUŠEK (2004: no. 87). 

Psilopeziza babingtonii (Berk. et Broome) Berk. EN 

bochníček potoční 

SL. Saprotrof rostoucí na mokrém dřevu (řidčeji též na šupinách smrkových šišek) ponořeném 

v čisté proudící vodě lesních potůčků; roztroušeně po celém území ČR. (MS) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 56, sub Pachyella babingtonii), DENNIS (1978: 25, 

tab. 6: fig. K, sub Pachyella babingtonii), SVRČEK (1979: 163, sub Psilopeziza bohemica, 164, sub 

Pulvinaria bohemica, 178), SVRČEK (1981: 74), VELENOVSKÝ (1934: 332–333, tab. 24: fig. 4 – sub 

Humaria oocardii, tab. 31: fig. 26, sub Pulvinaria oocardii a P. bohemica). 

Pyronema omphalodes (Bull.) Fuckel EN 

ohnivka spáleništní 

SA. Saprotrof rostoucí na spáleništích a ohněm opálené půdě. V posledních desetiletích 

se tento dříve nejběžnější antrakofilní diskomycet v ČR stal velmi vzácný a téměř vymizel. 

Poslední ověřené nálezy z Čech jsou z konce osmdesátých let 20. století, na Moravě nebyla 

nalezena po roce 2000, ale několikrát byla předtím sbírána v širokém okolí Brna a v Bílých 

Karpatech (Kněždubský háj, druhá polovina devadesátých let 20. století). (MS) 

Literatura: DENNIS (1978: 71, tab. 11: fig. L), HAGARA et al. (2006: 54), SVRČEK (1979: 165, 178, tab. 

8: fig. 14), SVRČEK (1981: 77), VELENOVSKÝ (1934: 334, tab. 18: fig. 12), VESELÝ et al. (1972: 75). 

60

Rutstroemia bolaris (Batsch) Rehm EN 

terčka žilnatá 

SL. Saprotrof rostoucí na habrových větvičkách ležících pod listím v habřinách a dubohabřinách 

na vápencovém podkladu. Je známa z Českého krasu (v poslední době např. 

z údolí Bubovického potoka v rezervaci Karlštejn) a z okolí Brna, kde byla naposledy 

sbírána několikrát v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. (MS) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 149, VELENOVSKÝ (1920–1922: 885–886, 849: fig. 

156/10, sub Cudoniella rugosa), VELENOVSKÝ (1934: 229, tab. 22: fig. 16). 

Sarcoleotia turficola (Boud.) Dennis CR 

Syn.: Coryne turficola Boud., Ombrophila turficola (Boud.) Svrček 

čihovitka blatní 

SPM–ST. Saprotrof nebo saproparazit rostoucí na živém nebo odumírajícím rašeliníku a na 

surové rašelině. Druh vázaný na prostředí rašelinišť, v Evropě známý od nížin do subalpinského 

stupně. V ČR jsou známy dva nálezy z padesátých let 20. století (rezervace Březina v 

Českém středohoří, výtopa Stupského rybníka u Třeboně) a dva z nedávné doby ze Šumavy 

(Zadní Mlynářská slať, Rokytecká slať). Je ohrožena těžbou a odvodňováním rašelinišť. (JH) 

Literatura: FAVRE (1948: pl. 1, fig. 6–7, sub Coryne turficola), HOLEC et al. (2002: 109–116), KUBIČKA 

(1955a, sub Coryne turficola), SVRČEK (1957: 36–38, sub Ombrophila turficola). 

Sarcoscypha jurana (Boud.) Baral DD 

ohnivec jurský 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvých větvičkách i jiných zbytcích dřeva lip, zvláště lípy velkolisté, 

obvykle ukrytých v zemi či opadu. Plodnice vyrůstají již od října, ale především v únoru 

až květnu v nížině a pahorkatině. V Čechách byl nalezen v Českém krasu (vrch Boubová 

v rezervaci Karlštejn), na Moravě na Pálavě (Soutěska) a v Podyjí (Braitava, údolí Žlebského 

potoka u Podmolí). (AV) 

Literatura: BARAL (1984: 122–123, 138–144). 

Sarcosoma globosum (Schmidel: Fr.) Casp. ?EX 

masečník kulovitý 

ST. Saprotrof rostoucí ve vlhké a mechaté humózní půdě starých smrkových lesů. Byl 

znám ze Šumavy, Krtelského lesa u Netolic a z Budislavské hory u Tučap v jižních Čechách, 

od Čeřenic v Posázaví a ze dvou lokalit na jihozápadní Moravě (Borek a Vlažinka). 

Poslední nález je z lokality Vlažinka u Ostojkovic na Dačicku (1966). Všeobecně velmi 

vzácný druh. Přes intenzivní pátrání na původních i jiných podobných lokalitách nebyl už 

později v ČR nalezen. (MS) 

Literatura: HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 81), KAVINA (1929: 105–113), KOTLABA (1993: 8–10), 

KOTLABA et al. (1995: 38), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 634), SVRČEK (1981: 79), VELENOVSKÝ (1920–1922: 

848, 845: fig. 155/1), VELENOVSKÝ (1934: 115), VESELÝ (1957: 30–32, tab. 25). 

Sarcosphaera coronaria (Jacq.) J. Schrőt. EN 

Syn.: Sarcosphaera crassa (Santi) Pouzar 

baňka velkokališná 

ST. Saprotrof rostoucí na hlinité a mechaté půdě převážně na vápencovém podloží v jehličnatých 

a smíšených lesích (střední Čechy: Český kras, poblíž Máslovic u Libčic nad 

Vltavou; jižní Čechy: rezervace Muckovské vápencové lomy a Vyšenské kopce; Moravský 

kras; Bílé Karpaty). Ustupující druh. (MS) 

61

Literatura: HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 107), PILÁT (1969: příloha 9, fig. 17, sub S. dargelasii), 

RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 621), SVRČEK (1981: 79, sub S. crassa), SVRČEK & VANČURA (1987: 47, 

sub S. crassa), VELENOVSKÝ (1920–1922: 870, 871: fig. 160, sub Pustularia macrocalyx), VELENOVSKÝ 

(1934: 353, sub Pustularia coronaria). 

Spathularia flavida Pers. EN 

Syn.: Spathularia clavata (Schaeff.) Sacc. 

lopatička kyjovitá 

ST. Saprotrof rostoucí v jehličnatých a smíšených lesích vyšších poloh, zpravidla na spadaném 

jehličí, nejčastěji modřínovém. Z období do roku 1970 existuje několik desítek 

doložených nálezů, zejména ze středních a jižních Čech, Českomoravské vrchoviny, severní 

i jižní Moravy. Poté začala tato houba ustupovat. Z osmdesátých let je doložena z rezervace 

Vyšenské kopce a okolí Slavkova na Českokrumlovsku, z lesa Bernatka poblíž Sudoměřic 

u Tábora a z okolí Boskovštejna u Jevišovic na Znojemsku. Zřejmě poslední známé 

nálezy pocházejí z okolí Vojslavic na Pelhřimovsku a Hubenova u Jihlavy (1994). (MB) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 141), DÄHNCKE (1993: 1145, sub Spathularia flava), 

HAGARA et al. (2006: 26), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 105), MICHAEL et al. (1986: no. 264), 

PAPOUŠEK (2004: no. 34). 

Tarzetta catinus (Holmsk.) Korf et J. K. Rogers VU 

zvonkovka žlutavá 

ST. Saprotrof rostoucí na hlinité půdě, převážně v listnatých lesích. Je známa např. z Českého 

krasu, v poslední době byla nalezena také v jižních Čechách, na Českomoravské vrchovině, 

v okolí Brna (tam je poměrně hojná), na Kyjovsku a v Bílých Karpatech. (MS) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 63), DENNIS (1978: 30, tab 3 G), PAPOUŠEK (2004: no. 59), 

RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 627), SVRČEK (1981: 84), VELENOVSKÝ (1920–1922: 862, sub Discina 

pallida), VELENOVSKÝ (1934: 336, tab. 27: fig. 5, sub Geopyxis catinus et G. gaillardiana p. p.). 

Trichoglossum hirsutum (Pers.: Fr.) Boud. EN 

Syn.: Geoglossum hirsutum Pers.: Fr. 

jazourek srstnatý 

SM–ST. Saprotrof rostoucí v rašeliníku nebo v zastíněných trávnících ve vlhkých biotopech, 

hlavně na rašelinných a vlhkých lesních loukách, rašeliništích, v okolí rybníků apod., od 

pahorkatiny do horského stupně. V ČR se vyskytuje roztroušeně, větší počet lokalit je znám 

jen z jižních Čech. Je ohrožen likvidací mokřadních stanovišť. (JH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 131), KOTLABA et al. (1995: 35–36). 

Urnula craterium (Schwein.) Fr. CR 

urnička pohárová 

SL. Saprotrof rostoucí na kořenech pařezů a tlejícím dřevě listnáčů (hlavně jilmů) ukrytém 

v zemi, v listnatých a smíšených lesích v teplejších oblastech. Plodnice vyrůstají v předjaří 

a během časného jara. V Čechách byla v poslední době sbírána v rezervaci Klapice u Kosoře 

a v Praze (Kinského sady, Malá Chuchle – zde roste každoročně). Na Moravě byla 

sbírána v padesátých a šedesátých letech 20. století na Českomoravské vrchovině (v údolí 

Chlébského potoka u Nedvědice), v okolí Kuřimi, na několika místech v okolí Brna (Tetčice, 

Kývalka), na Pavlovských kopcích, v lese Kolby u Pouzdřan, v okolí Dražovic, v lese 

Dolní Kapansko u Starého Poddvorova a v okolí Moravského Písku. V poslední době nejsou 

z Moravy známy žádné nálezy. (AV) 

62

Literatura: CETTO (1970–1993: vol. 7, no. 2941), HAGARA et al. (1999: 51), KOTLABA (1994a), RYMAN & 

HOLMÅSEN (1992: 633). 

Verpa conica (O. F. Müll.) Sw. VU 

kačenka náprstkovitá 

ST. Saprotrof rostoucí ve světlých listnatých a smíšených lesích a na jejich okrajích, v remízcích, 

v parcích a zahradách, často v opadu růžokvětých dřevin (např. hlohů, trnky, třešně 

a střemchy). Plodnice vyrůstají v dubnu a květnu. Roste roztroušeně na vhodných stanovištích 

na celém území ČR, např. v Českém středohoří, Českém krasu, jižních Čechách, 

na Přerovsku a v okolí Brna. (AV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1981: no. 8), CETTO (1970–1993: vol. 2, no. 808), HAGARA et 

al. (1999: 31), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 117), MORAVEC (1967: 74–77, tab. 11), PAPOUŠEK 

(2004: no. 92), PŘÍHODA et al. (1986: 58–59). 

Vibrissea truncorum (Alb. et Schwein.) Fr. NT 

míhavka vodní 

SL. Saprotrof rostoucí na větvích a větvičkách dřevin (zejména listnáčů) ponořených v čisté 

proudící vodě lesních potůčků a mokřadů, převážně ve vyšších polohách (v Čechách Krkonoše 

a Podkrkonoší, velmi vzácně Brdy a brdské Hřebeny, dále Šumava, Novohradské 

hory, na Moravě Králický Sněžník, Hrubý Jeseník a Beskydy). (MS) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 299), PAPOUŠEK (2004: no. 22), PILÁT (1969: příloha 

1/1), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 659), SVRČEK (1955b: 161–163), VELENOVSKÝ (1920–1922: 886), 

VELENOVSKÝ (1934: 382, tab. 31: fig. 21). 

Wynnella silvicola (Beck ex Sacc.) Nannf. ?EX 

ouško horské 

ST. Saprotrof rostoucí na vápnitých půdách v horských lesích, velmi vzácně v nižších 

polohách. V ČR byl nalezen jen v Bilichovském údolí na Slánsku (1962). (MS) 

Literatura: SVRČEK (1963: 45–46, tab. 48 před str. 1, sub W. atrofusca), SVRČEK (1981: 88). 

Xylaria filiformis (Alb. et Schwein.: Fr.) Fr. DD 

dřevnatka vláskovitá 

ST. Saprotrof rostoucí v detritu na opadaném tlejícím listí v bučinách, ve vlhčím prostředí 

na tlejících lodyhách statnějších bylin, např. devětsilu, starčku apod. Vyskytuje se roztroušeně 

ve středních Čechách. V poslední době byla nalezena také v rezervacích Jazevčí a Porážky 

v Bílých Karpatech (2004). (ZP) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1984: no. 348). 

63

Stopkovýtrusné houby (oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes) 

Agaricus annae Pilát DD 

pečárka Annina 

ST. Saprotrof rostoucí pod jehličnany i pod listnáči. Velmi se podobá hojnému druhu 

Agaricus silvaticus, se kterým je zřejmě zaměňována. Byla popsána z ČR na základě nálezů 

v Českém krasu v padesátých letech 20. století. Později byla nalezena v osmdesátých 

a devadesátých letech 20. století např. v Roztockém háji u Prahy a v Dolním Bousově. 

(JBo et JBu) 

Literatura: PILÁT (1951c: 73–76, tab. 2). 

Agaricus benesii Pilát CR 

pečárka Benešova 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v jehličnatých a listnatých lesích, často na vápencovém 

podloží. Byla popsána z ČR na základě nálezu z Nymburska (1924). Naposledy byla v ČR 

zaznamenána v sedmdesátých letech 20. století, a to v Českém krasu (okolí Roblína a Solopysk). 

Všeobecně velmi vzácný druh, některými autory ztotožňovaný s hojnějším druhem 

Agaricus squamulifer. (JBo et JBu) 

Literatura: CAPPELLI (1984: no. 20), GALLI (2005: 106–107), HLAVÁČEK (1986: 97–100), PILÁT (1951c: 

56–59). 

Agaricus biberi Hlaváček DD 

pečárka Biberova 

ST. Saprotrof rostoucí na stepních trávnících a pastvinách na bazickém podloží. Byla popsána 

z ČR, je známa z vrchu Oblík u Loun v Českém středohoří a z Pavího vrchu v Praze- 

-Smíchově. Při použití široké koncepce druhu (NAUTA 2001, PARRA 2005) je slučována 

s druhem Agaricus litoralis (Wakef. et A. Pearson) Pilát (společně s Agaricus maskae 

a Agaricus spissicaulis). (JBo et JBu) 

Literatura: BOHUS (1995: 12), HLAVÁČEK (1984a: 73–74, 2001: 116–119). 

Agaricus bresadolanus Bohus DD 

Syn.: Agaricus romagnesii Wasser 

pečárka Bresadolova 

ST. Saprotrof rostoucí pod listnatými stromy v lesích, parcích, zahradách, na hřbitovech 

a při okrajích cest. V ČR je známo jen několik lokalit. V posledních letech byla zaznamenána 

např. v Praze (botanická zahrada v Troji, obora Hvězda). (JBo et JBu) 

Literatura: CAPPELLI (1984: no. 14; no. 70, sub Agaricus romagnesii), GALLI (2005: 86–87; 198–199, 

sub Agaricus romagnesii), HAGARA et al. (1999: 235–236, sub Agaricus romagnesii), PARRA (2003: 

26–33). 

Agaricus caroli Pilát EN 

Syn.: Agaricus squamulifer var. caroli (Pilát) Pilát, Agaricus benesii Pilát auct. 

pečárka Karlova 

ST. Saprotrof rostoucí pod jehličnany (smrk) i pod listnáči (např. pod duby) na bazických 

půdách, zejména na vápencovém podloží. Druh byl popsán v roce 1951 z Českého krasu, 

v poslední době byl několikrát nalezen v Praze. Je vzácnější než typický Agaricus squamulifer, 

za jehož varietu je většinou autorů považován. (JBo et JBu) 

64

Literatura: HLAVÁČEK (1982: 101–103, 1983: 2–3), PILÁT (1951c: 59–62, tab. 1, 9, 10), PILÁT & UŠÁK 

(1959: no. 141, sub Agaricus squamuliferus var. caroli). 

Agaricus comtulus Fr. DD 

pečárka růžovolupenná 

ST. Saprotrof rostoucí na loukách a travnatých místech v nižších polohách. Je známa např. 

z okolí Prahy (Uhříněves) a z hrází jihočeských rybníků (Nadějská soustava na Třeboňsku). 

Nenápadná pečárka tvořící drobné plodnice, zřejmě přehlížená. Její rozšíření v ČR není 

dostatečně známo. (JBo et JBu) 

Literatura: CAPPELLI (1984: no. 52), GALLI (2005: 132–133), HEINEMANN (1977: 18), MØLLER (1950: 

184–185). 

Agaricus devoniensis P. D. Orton CR 

pečárka devonská 

ST. Saprotrof rostoucí na písčitých půdách ve světlých listnatých lesích. V ČR je velmi 

vzácná; byla nalezena v pražské Stromovce a v rezervaci Rendezvous na jižní Moravě 

(2003). Hojnější je v západní a jižní Evropě, kde roste na písečných dunách na mořském 

pobřeží. (JBo et JBu) 

Literatura: BOHUS (1995: 8), CAPPELLI (1984: no. 4), GALLI (2005: 76–77), NAUTA (2001: 35–36). 

Agaricus deylii Pilát ?EX 

pečárka Deylova 

ST. Saprotrof rostoucí zejména v jehličnatých, méně v listnatých lesích na vápnitých půdách. 

Druh byl popsán v roce 1951 z druhotných smrčin v Českém krasu. Zřejmě poslední 

nález v ČR, bohužel nedokladovaný, je z roku 1953. Všeobecně velmi vzácný druh; v Evropě 

je dále znám např. z Itálie a Maďarska. (JBo et JBu) 

Literatura: CAPPELLI (1984: no. 30), HLAVÁČEK (1986: 100–102), PILÁT (1951c: 53–56). 

Agaricus gennadii (Chatin et Boud.) P. D. Orton CR 

pečárka Gennadiho 

ST. Saprotrof rostoucí zejména na písčitých půdách v lesích a parcích. Je známa z pražské 

Stromovky a Prahy-Bohnic (devadesátá léta 20. století, začátek 21. století). Vzácný druh; 

hojněji roste v jižní Evropě (Itálie, Španělsko). (JBo et JBu) 

Literatura: CAPPELLI (1984: no. 5), GALLI (2005: 78–79), HLAVÁČEK (1991: 5–8), NAUTA (2001: 34), 

PARRA (2003: 33–39). 

Agaricus lanipes (F. H. Møller et Jul. Schäff.) Hlaváček CR 

pečárka vlnatá 

ST. Saprotrof rostoucí v listnatých i jehličnatých lesích, ale také v parcích a sadech. V ČR 

byla opakovaně nalezena v Praze a jejím okolí (Řevnice, Prokopské údolí), naposledy 

v sedmdesátých letech 20. století. V celé Evropě je velmi vzácná. (JBo et JBu) 

Literatura: CAPPELLI (1984: no. 23), GALLI (2005: 112–113), HAGARA et al. (1999: 239–239), HLAVÁČEK 

(1983: 3–8), PARRA (2003: 68–74). 

Agaricus maskae Pilát EN 

pečárka Maškova 

ST. Saprotrof rostoucí na pastvinách, trávnících a stepích, s oblibou na bazickém podkladu. 

Do osmdesátých let 20. století byla nepříliš hojně nalézána v Českém středohoří (Lounsko) 

65

a Českém krasu (okolí Karlštejna). Nálezy z poslední doby nejsou známy. V některých 

oblastech Evropy (např. v Itálii) je poměrně hojná. (JBo et JBu) 

Literatura: CAPPELLI (1984: no. 38), GALLI (2005: 142–143), HLAVÁČEK (1985c: 57–60), PILÁT (1954: 

159–165). 

Agaricus spissicaulis F. H. Møller CR 

pečárka tlustonohá 

ST. Saprotrof rostoucí zejména na travnatých místech, vzácněji ve smíšených lesích. V ČR 

byla nalezena v sedmdesátých letech 20. století v Českém krasu (Bubovické vodopády 

v rezervaci Karlštejn, Cikánka v Radotíně). (JBo et JBu) 

Literatura: CAPPELLI (1984: no. 37), GALLI (2005: 140–141), HLAVÁČEK (1976: 97–98), HLAVÁČEK (1984b: 

68–72). 

Agaricus squamulifer (F. H. Møller) Pilát VU 

Syn.: Agaricus benesii Pilát auct. 

pečárka šupinkatá 

ST. Saprotrof rostoucí zejména v listnatých a jehličnatých lesích, ale také na stepních trávnících, 

loukách a pastvinách, především (nikoli výhradně) na bazických půdách. Je známa 

např. z Českého středohoří, Českého krasu, Znojemska a Bílých Karpat. Někteří autoři ji 

slučují s druhem Agaricus benesii. (JBo et JBu) 

Literatura: CAPPELLI (1984: no. 24), GALLI (2005: 108–109), HAGARA et al. (1999: 239), HLAVÁČEK 

(1982: 97–101). 

Agaricus subfloccosus (J. E. Lange) Hlaváček CR 

pečárka vločkatá 

ST. Saprotrof rostoucí zejména v jehličnatých lesích pod smrky. V Evropě je udávána především 

z vyšších poloh. Byla nalezena v Českém krasu (rezervace Karlštejn), v Brdech (pod 

Plešivcem) a v Hradci Králové (městský park). Poslední nález v ČR byl zaznamenán na 

počátku osmdesátých let 20. století. Všeobecně vzácný druh. (JBo et JBu) 

Literatura: CAPPELLI (1984: no. 26), GALLI (2005: 110–111), HLAVÁČEK (1981: 97–99), PARRA & SUÁREZ 

(2002: 165–168), PILÁT (1951c: 49–50). 

Agrocybe arvalis (Fr.: Fr.) R. Heim et Romagn. NT 

polnička hlízkovitá 

ST. Saprotrof rostoucí na loukách, v zahradách, v polích, parcích a listnatých lesích, na 

humózních místech, někdy např. na hromadách kompostu nebo mezi dřevní drtí. Roztroušeně 

se vyskytující druh. (JH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 361), PAPOUŠEK (2004: no. 701). 

Agrocybe firma (Peck) Singer DD 

polnička pevná 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě listnáčů, často ukrytém v půdě nebo nadložním 

humusu, na vlhkých místech v listnatých lesích, parcích, zahradách, někdy i na ruderálních 

místech (porosty bezu apod.). V poslední době byla nalezena na hrázi rybníka Jezero u Sezimova 

Ústí v jižních Čechách. Vzácný druh, jehož rozšíření a ekologie v ČR jsou nedostatečně 

známy. (JH) 


66

Agrocybe paludosa (J. E. Lange) Watling et Gregory EN 

polnička bažinná 

ST. Saprotrof rostoucí na tlejících rostlinných zbytcích v prostředí mokřadů nejrůznějšího 

typu (rákosiny, ostřicové porosty, vlhké louky, rašeliniště nižších poloh). Nehojný, ale typický 

druh těchto ohrožených biotopů. V padesátých a osmdesátých letech 20. století byla 

sbírána např. na Soběslavských blatech v jižních Čechách. V poslední době byla nalezena 

např. ve středních Čechách a v Šumavském podhůří (rezervace Velké bahno). (JH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 367), CETTO (1970–1993: vol. 7, no. 2666), LANGE 

(1935–1940: fig. 106E). 

Agrocybe stepposa Svrček CR 

polnička stepní 

ST. Saprotrof rostoucí v xerotermních trávnících a bylinných společenstvech na skalách 

a hlinitých svazích. Podle Červené knihy ČR (KOTLABA et al. 1995) byla známa ze čtyř lokalit 

v oblasti teplomilné květeny středních Čech (Říp, dvě lokality v Prokopském údolí 

v Praze, Větrušické skály severně od Prahy). Nálezy z poslední doby nejsou známy. Je 

ohrožena likvidací nebo zarůstáním skalních stepí a xerotermních trávníků. (JH) 

Literatura: KOTLABA et al. (1995: 90–91), SVRČEK (1983: 221–223). 

Albatrellus pes-caprae (Pers.: Fr.) Pouzar VU 

krásnopórka kozí noha 

ST. Saprotrof (pozemní choroš) rostoucí v jehličnatých, hlavně borových lesích, v ČR 

především ve středních a jižních Čechách a na Českomoravské vrchovině. V poslední době 

byla nalezena např. na vrchu Čeřínek u Jihlavy (1995) a dále poblíž Bělé v Novohradském 

podhůří, na lokalitě Peršlák u Nového Vojířova na Novobystřicku a v rezervaci Pulčín- 

-Hradisko v Javorníkách (2005). (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 589–590), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 408), HAGARA et al. (1999: 

108, 2006: 134), KRIEGLSTEINER (2000a: 475–476), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 92–93). 

Aleurodiscus aurantius (Pers.: Fr.) J. Schröt. DD 

škrobnatec oranžový 

SL–SH. Saprotrof rostoucí na hnijících dřevech nebo bylinných zbytcích v teplejších oblastech, 

v sušších listnatých lesích a křovinách, např. v Českém krasu a v Posázaví. Z posledních 

let nejsou v ČR známy žádné nálezy dříve dosti častého druhu. (ZP) 

Literatura: ERIKSSON & RYVARDEN (1973: 64–65), NÚÑEZ & RYVARDEN (1997: 48–49), PILÁT (1926: 

212–213). 

Aleurodiscus disciformis (DC.: Fr.) Pat. CR 

škrobnatec terčovitý 

SL. Saprotrof vázaný na kůru živých dubů. Roste v teplejších oblastech, často na okrajích 

lesů a na izolovaných stromech. Před 50 lety častý druh, v současnosti silně ohrožený, hlavně 

vlivem znečištění ovzduší. V ČR v posledních 30 letech téměř vymizel. Donedávna byl 

znám jen ze stráně mezi Karlíkem a Vonoklasy (SVRČEK 1994), nověji byl nalezen v rezervaci 

Pod Smutným koutem na Plzeňsku (2005), v Moravském krasu (Josefovské údolí), 

v okolí Mokré u Brna a Útěchova a v rezervaci Jazevčí v Bílých Karpatech. (ZP) 

Literatura: ERIKSSON & RYVARDEN (1973: 68–69), KOUT (2006: 21–22), KRIEGLSTEINER (2000a: 148–149, 

foto), NÚÑEZ & RYVARDEN (1997: 74–77, fig. 27), PILÁT (1926: 208–210), SVRČEK (1994). 

67

Aleurodiscus lividocaeruleus (P. Karst.) P. A. Lemke ?EX 

škrobnatec namodralý 

SL. Saprotrof rostoucí na padlých kmenech hlavně jehličnanů ve vlhkých nebo horských 

jehličnatých lesích. V ČR jsou známy jen dva nálezy z padesátých let 20. století (Červené 

blato v jižních Čechách, Jeseníky). (ZP) 

Literatura: ERIKSSON & RYVARDEN (1973: 74–75), JÜLICH (1984: 117). 

Amanita beckeri Huijsman DD 

muchomůrka Beckerova 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí na vápencovém podloží v listnatých lesích teplejších oblastí 

zejména pod duby a habry. V ČR je známa především z rezervace Karlštejn v Českém 

krasu. Lokality z novější doby existují i na Moravě, např. na Hádecké planině u Brna, u Javorníku 

nad Veličkou a v rezervaci Ranšpurk na soutoku Moravy a Dyje. (ZB) 

Literatura: GALLI (2001: 102–104), ŠEBEK (1985: 138–143). 

Amanita caesarea (Scop.: Fr.) Pers. EN 

muchomůrka císařka 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých lesích teplých oblastí v nižších polohách, 

nejčastěji pod duby. V ČR probíhá severní hranice jejího souvislého rozšíření v této části 

Evropy. Nejvíce historických lokalit je soustředěno v Českém krasu, v okolí Mladé Boleslavi 

a v okolí Brna. V poslední době byla v Čechách nalezena na jediné lokalitě (poblíž 

Vonoklas v okolí Prahy), na Moravě roste stále ještě na několika lokalitách v blízkém okolí 

Brna a ve Ždánickém lese. Je ohrožena úbytkem lokalit v důsledku zmenšování a fragmentace 

lesních celků teplomilných doubrav a nepřímo i sběrem plodnic k jídlu. (ZB) 

Literatura: DERMEK (1977: 234), GALLI (2001: 102–104), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 220), 

KOTLABA et al. (1995: 82), PODPĚRA (1941: 6–7), VESELÝ (1934: 1–13). 

Amanita ceciliae (Berk. et Broome) Bas EN 

muchomůrka šupinatá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v nižších a středních polohách v lesích a parcích pod 

listnáči i jehličnany na neutrálních a vápnitých půdách. Jako typický mykorhizní partner 

je v literatuře uváděn buk, v ČR však byla nalezena i pod duby, habrem a lipami. V Čechách 

je známa z Českého krasu a z Táborska, na Moravě z okolí Přerova, z Hostýnských 

vrchů, Vizovické vrchoviny, z okolí Slavkova u Uherského Brodu a z lužních lesů na soutoku 

Moravy a Dyje. (ZB) 

Literatura: GALLI (2001: 96–97), GERHARDT (1999: 120–121), PŘÍHODA et al. (1987: 222, sub Amanita 

inaurata). 

Amanita eliae Quél. DD 

muchomůrka Eliina 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých a smíšených lesích na prosvětlených místech 

a na lesních okrajích, zejména ve smíšených lesích pod duby a borovicemi. Vyskytuje se 

na kyselých substrátech. V Čechách byla v poslední době nalezena v rezervaci Stará řeka 

na Třeboňsku (2006). Je pravděpodobné, že tento druh bývá určován jako Amanita gemmata 

a jeho lokalit je asi více jak v Čechách, tak na Moravě. (ZB) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 148), HAGARA et al. (1999: 225). 

68

Amanita franchetii (Boud.) Fayod EN 

Syn.: Amanita aspera (Fr.) Gray 

muchomůrka drsná 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých, smíšených i jehličnatých lesích. Dává přednost 

vápnitým půdám. V Čechách jsou známy lokality z Tábora a jeho okolí, na Moravě 

byla v poslední době sbírána u Studénky v Poodří, u Tovačova na Přerovsku, v okolí Brna, 

v Bílých Karpatech a v lesním komplexu Horní Kapansko u Starého Poddvorova. Pro 

podobnost s muchomůrkou růžovkou (Amanita rubescens) je nepřímo ohrožena v houbařských 

oblastech. (ZB) 

Literatura: GALLI (2001: 144–147), HAGARA et al. (1999: 229). 

Amanita friabilis (P. Karst.) Bas EN 

muchomůrka olšová 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí na vlhkých stinných místech v olšinách, zejména pod olší 

lepkavou. V ČR je známa ze západních, středních a jižních Čech, Hornosvratecké vrchoviny, 

Poodří a Litovelského Pomoraví. Je ohrožena úbytkem vhodných stanovišť. (ZB) 

Literatura: GALLI (2001: 94–95), ŠEBEK (1980: 92–97). 

Amanita mairei Foley DD 

muchomůrka Maireova 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod listnáči i jehličnany v nížinách a pahorkatinách. 

Nejčastěji je udávána v mykorhize s borovicí na sušších půdách, což potvrzuje např. nález 

v rezervaci Váté písky u Bzence na jižní Moravě. Byla však nalezena i v aluviu potoka 

v Javorníkách pod listnáči, v Bílých Karpatech a také v lužním lese u Lanžhota. (ZB) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 141), GALLI (2001: 84–85). 

Amanita ovoidea (Bull.: Fr.) Link CR 

muchomůrka vejčitá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých a smíšených lesích na vápnitých půdách v oblasti 

teplomilné květeny. V ČR je zatím známa jen ze dvou lokalit – z Roblína v Českém 

krasu (polovina 20. století) a z Milovického lesa na jižní Moravě (2002). (ZB) 

Literatura: ANTONÍN & VÁGNER (2005: 263–265), GALLI (2001: 180–183), KOTLABA et al. (1995: 82), 

VESELÝ (1934: 8). 

Amanita solitaria (Bull.: Fr.) Fr. EN 

Syn.: Amanita echinocephala (Vittad.) Quél. 

muchomůrka ježohlavá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých lesích teplých oblastí, zejména pod duby a habry, 

často podél cest. Preferuje skeletovité půdy s neutrální nebo zásaditou reakcí. V poslední 

době je doložena z rezervace Pašijová draha u Kladna, z Chuchelského háje v Praze 

a z okolí Rychnova nad Kněžnou, nalézána je však zejména na Moravě, např. na Vyškovsku, 

ve Ždánickém lese, na Hodonínsku a Břeclavsku. (ZB) 

Literatura: BOROVIČKA (2006b: 43–46, fig. 17), GALLI (2001: 166–169, sub A. echinocephala), HAGARA 

et al. (1999: 230). 

Amanita submembranacea (Bon) Gröger DD 

muchomůrka šedoblanitá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí na kyselých půdách v jehličnatých a smíšených lesích 

69

od pahorkatiny do hor. Roste např. v Brdech, na Šumavě a v Žofínském pralese v Novohradských 

horách. Ve středních a nižších nadmořských výškách jsou známy lokality např. 

u obce Doubice v Labských pískovcích a v okolí Dolní Rožínky, Černovic a Nedvědice 

na Českomoravské vrchovině. (ZB) 

Literatura: GALLI (2001: 98–101), HAGARA et al. (1999: 221–222). 

Amanita verna (Bull.: Fr.) Lam. CR 

muchomůrka jarní 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v teplých listnatých lesích na neutrálních nebo vápnitých 

půdách. V ČR je v poslední době nalézána pouze u Ratíškovic na jižní Moravě. (ZB) 

Literatura: GALLI (2001: 196–197), PŘÍHODA et al. (1987: 224), SVRČEK (1996: 150–151). 

Amanita vittadinii (Moretti) Vittad. CR 

muchomůrka Vittadiniho 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí na místech s xerofilní a termofilní vegetací – v teplých 

prosvětlených listnatých lesích, na travnatých mezích u lesů nebo na suchých trávnících 

a skalních stepích. V ČR probíhá severní hranice jejího rozšíření v této části Evropy. Je 

známa pouze z několika málo lokalit v Čechách z let 1977 a 1986 (Lounsko, Praha-Bráník, 

Praha-Řeporyje – tam ještě i v roce 2002 a 2004). Na Moravě není v poslední době známa 

žádná lokalita – poslední nález je z okolí Ptáčova u Třebíče z roku 1959. (ZB) 

Literatura: BOROVIČKA (2006b: 43–46, fig. 19), DERMEK (1977: 246–247), GALLI (2001: 154–157), 

HAGARA et al. (1999: 231), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 75), KOTLABA et al. (1995: 83–84). 

Amylocorticium subsulphureum (P. Karst.) Pouzar CR 

kornatec žluťoučký 

SL. Saprotrof rostoucí na ležících větvích a kmenech v borových lesích (přirozených i kulturních). 

V ČR je znám ze dvou nálezů v jižních Čechách (Borkovická blata, Červené blato). 

Vzácný druh. Je ohrožen případnými nešetrnými zásahy do borů v chráněných územích 

(odvoz dřeva). (ZP) 

Literatura: ERIKSSON & RYVARDEN (1973: 88–89), JÜLICH (1984: 157), KOTLABA (2004: 1). 

Amylocystis lapponica (Romell) Singer CR 

modralka laponská 

SL. Saprotrof s boreomontánním charakterem rozšíření, rostoucí na padlých kmenech jehličnanů 

v přirozených lesích a pralesích. V ČR je známa pouze z rezervace Boubínský prales 

na Šumavě, kde byl její dlouhodobý výskyt nejnověji potvrzen v roce 2004. Obecně velmi 

vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 112, 2006: 141), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 79), KOTIRANTA & 

NIEMELÄ (1993: 29), KOTLABA et al. (1995: 50), PAPOUŠEK (2004: no. 237), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 

100–101). 

Amyloporia crassa (P. Karst.) Domański VU 

pórnatka tlustá 

SL. Saprotrof rostoucí na padlých kmenech nebo pařezech jehličnanů, v ČR jenom smrku. 

Je známa jen z ojedinělých nálezů, a to ze západních a jižních Čech, z Českomoravské 

vrchoviny, ze Slezska a ze střední a východní Moravy. Poslední nález je z roku 1999 (rezervace 

Karvanice u Hluboké nad Vltavou v jižních Čechách). (FK, ZP et PV) 

70

Literatura: KOTIRANTA & NIEMELÄ (1993: 44), PAPOUŠEK (2004: no. 261, sub Antrodia crassa), RYVARDEN & 

GILBERTSON (1993: 118–119, sub Antrodia crassa), VAMPOLA & POUZAR (1993: 213–222). 

Amyloporia sitchensis (Baxter) Vampola et Pouzar CR 

pórnatka sitková 

SL. Saprotrof rostoucí na padlých kmenech jehličnanů. V ČR je známa pouze z Boubínského 

pralesa na Šumavě, kde byla poprvé nalezena v roce 1967 a nejnověji v roce 2004, 

vždy na smrku. Velmi vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 122, 2006: 155), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 140–141, sub Antrodia 

sitchensis), VAMPOLA & POUZAR (1992). 

Anomoporia kamtschatica (Parmasto) M. Bondartseva VU 

pórnatka kamčatská 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, v ČR především borovic. Její výskyt 

v ČR je soustředěn především do Šluknovského a Frýdlantského výběžku; poslední nález 

je z roku 1994 (les Obora poblíž Valdeku u Rumburka). (FK, ZP et PV) 

Literatura: NIEMELÄ (1994: 105–109), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 104, sub Anomoporia ambigua), 

VAMPOLA (1995a: 11–13) 

Anomoporia myceliosa (Peck) Pouzar ?EX 

pórnatka vláknitá 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů. V ČR je znám pouze jediný, dosud nepublikovaný 

nález z roku 1935 od Vyššího Brodu v jižních Čechách. Velmi vzácný druh. 

(FK, ZP et PV) 

Literatura: KOTIRANTA & NIEMELÄ (1993: 58), NIEMELÄ (1994: 109–113), POUZAR (1966a: 172–173), 

RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 198–199, sub Ceriporiopsis myceliosa). 

Antrodia macra (Sommerf.) Niemelä EN 

Syn.: Antrodia salicina (Bres.) Niemelä 

outkovka vrbová 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvých větvích listnáčů, v ČR hlavně keřovitých vrb. Je známa 

hlavně z jižních Čech. Nejnovější nález je z rezervace Vyšenské kopce u Českého Krumlova 

(2000). (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 600), KOTLABA et al. (1995: 52), NIEMELÄ (1985: 38–39), PAPOUŠEK (2004: 

no. 262), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 126–127). 

Antrodia radiculosa (Peck) Gilb. et Ryvarden EN 

pórnatka sírožlutá 

SL. Saprotrof rostoucí většinou na pařezech nebo mrtvých kořenech jehličnanů. V ČR je 

zatím známa jen z ojedinělých nálezů z přírodního parku Polánka na Táborsku a z Českomoravské 

vrchoviny – z Rokytna u Žďáru nad Sázavou a ze Zbilid u Jihlavy. Nejnovější 

nález je z roku 2004 z Panského lesa u Zbilid. (FK, ZP et PV) 

Literatura: RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 134–135), VAMPOLA (1992b: 223–227, sub Fibroporia 

radiculosa). 

Antrodia ramentacea (Berk. et Broome) Donk EN 

Syn.: Trametes subsinuosa Bres. 

outkovka labyrintická 

71

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvých větvích (výjimečně i na kmenech) borovic. V ČR je 

známa hlavně z jižních a středních Čech a z jižní Moravy; nejnovější nálezy jsou z roku 

2005 od Nedvědic a z Borkovických blat u Soběslavi v jižních Čechách. (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 602), KOTLABA (1955: 83–90, sub Trametes subsinuosa), KOTLABA 

(1984a: 130–131), PAPOUŠEK (2004: no. 263), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 136–137). 

Antrodia vaillantii (DC.: Fr.) Ryvarden DD 

pórnatka Vaillantova 

SL–ST. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, velmi vzácně i listnáčů, méně na 

rašelině a na půdě. Kromě toho byla nalezena např. i ve skleníku ve Frýdku-Místku (1991). 

Poslední nález je z roku 1997 (Zborná u Jihlavy). (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 603), HAGARA et al. (1999: 120, 2006: 152), KRIEGLSTEINER (2000a: 482), 

RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 142–143). 

Antrodiella beschidica Vampola et Pouzar ?EX 

outkovečka beskydská 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů. Byla popsána v roce 1996 z ČR na 

základě sběru z roku 1969 na ležícím kmenu jedle v pralese Mionší v Beskydech. Další 

lokality zatím nebyly zjištěny. (FK, ZP et PV) 

Literatura: VAMPOLA & POUZAR (1996c: 23–24). 

Antrodiella citrinella Niemelä et Ryvarden EN 

outkovečka citronová 

SL. Saprotrof rostoucí na ležících kmenech jehličnanů silně rozložených hnilobou troudnatce 

pásovaného (Fomitopsis pinicola), a to v přirozených lesích a pralesích. V ČR je 

známa jen z ojedinělých nálezů na Šumavě, v Novohradských horách a ve Žďárských vrších 

(Tři Studně). Nejnovější nálezy jsou z roku 2000 (Šumava: karoid Stará jímka u Prášilského 

jezera a Ždanidla u Prášil). Obecně vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 120, 2006: 152), KOTIRANTA & NIEMELÄ (1993: 45), PAPOUŠEK (2004: 

no. 257), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 151), VLASÁK (1990: 238–239). 

Antrodiella farinacea Vampola et Pouzar DD 

outkovečka jilmová 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů. Některými mykology je považována za 

identickou s druhem Antrodiella semisupina. Byla popsána v roce 1996 ze Slovenska podle 

nálezů na jilmu v Badínském pralese v Kremnických vrších. V ČR je zatím potvrzena jen 

z lužních lesů jižní Moravy. Poslední nález je z roku 1995 (lužní les Sekulská Morava na 

soutoku Moravy a Dyje u Lanžhota). (FK, ZP et PV) 

Literatura: SPIRIN & ZMITROVICH (2003: 71), VAMPOLA & POUZAR (1996c: 29–30). 

Antrodiella fissiliformis (Pilát) Gilb. et Ryvarden NT 

Syn.: Poria mentschulensis Pilát ex Pilát 

outkovečka naoranžovělá 

SL. Saprotrof rostoucí na ležících kmenech listnáčů, nejčastěji buku, v přirozených lesích 

a pralesích. V ČR se vyskytuje roztroušeně, je známa např. z Žofínského pralesa v Novohradských 

horách, nejhojnější je na Českomoravské vrchovině a v Beskydech. Nejnovější 

nálezy jsou z Roštejnské obory u Telče (2004) a z rezervace Fabián na Jindřichohradecku 

(2005). (FK, ZP et PV) 

72

Literatura: HAGARA et al. (1999: 122), HAGARA et al. (2006: 154), KOTLABA (1984a: 96, fig. 81, sub 

Tyromyces mentschulensis), PAPOUŠEK (2004: no. 259), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 152–153). 

Armillaria ectypa (Fr.: Fr.) Emel CR 

václavka bažinná 

ST. Saprotrof rostoucí na podmáčených loukách a rašeliništích v porostech rašeliníků. 

V poslední době byla v ČR nalezena pouze na jediné lokalitě – v rezervaci Ruda u Horusického 

rybníka v jižních Čechách (1997). Je silně ohrožena vodohospodářskými a lesnickými 

zásahy na vhodných stanovištích. (VA) 

Literatura: ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995: 37, 51), KOTLABA et al. (1995: 63–64), TERMORSHUIZEN (1995: 

38–39). 

Armillaria socialis (DC.) Fayod EN 

Syn.: Armillaria tabescens (Scop.) Emel 

václavka bezprstenná 

SPL. Saproparazit rostoucí na dřevě listnáčů (v západní Evropě i jehličnanů) v lužních 

lesích a v xerotermních dubových porostech. V ČR je nalézána častěji pouze v lužních 

lesích jižní Moravy (rezervace Křivé jezero, soutok Moravy a Dyje). Je ohrožena lesnickými 

zásahy na stanovištích. (VA) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 172), TERMORSHUIZEN (1995: 38), VACEK (1937, sub A. mellea var. 

tabescens). 

Arrhenia fissa (Leyss.) Redhead ?EX 

mecháček stepní 

PM. Parazit rostoucí na meších na xerotermních lokalitách. V ČR byl znám z okolí Prahy 

(Podbaba), ale po roce 1970 nebyl tam ani jinde v ČR nalezen. Všeobecně velmi vzácný 

druh. (VA) 

Literatura: BIBER (1986), PILÁT & SVRČEK (1953: 10–11, sub Geotus glaucus), POUZAR (1984: 8). 

Arrhenia retiruga (Bull.: Fr.) Redhead ?EX 

mecháček síťnatý 

PM. Parazit rostoucí na živých meších. Až do šedesátých let 20. století byl dosti častý ve 

středních Čechách, po roce 1970 zřejmě nebyl v ČR nalezen. Jeho celkové rozšíření není 

známo. (VA) 

Literatura: KUYPER (1995g: 40), POUZAR (1984: 8), VESELÝ et al. (1972: 208). 

Asterostroma laxum Bres. EN 

hvězdnatka řídká 

SL. Saprotrof rostoucí na dřevě listnáčů v bukojedlových lesích. V ČR je známo několik 

nálezů z karpatské oblasti na severovýchodní Moravě. Vzhledem k vzácnosti a omezenému 

areálu dosti ohrožená houba. (ZP) 

Literatura: BOIDIN et al. (1997: 291–294), HALLENBERG (1985: 9–12). 

Asterostroma medium Bres. VU 

hvězdnatka prostřední 

SL. Saprotrof na padlých kmenech jedle. Typický druh v Karpatech. Roste hlavně v přirozených 

bukojedlových lesích (většinou rezervacích). V ČR je známa z rezervace Žofínský 

73

prales v Novohradských horách, z Beskyd a Moravského krasu. Je ohrožena úbytkem starých 

jedlí. (ZP) 

Literatura: BOIDIN et al. (1997: 279–282), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 291, sub A. ochroleucum), 

PARMASTO (1970: fig. 72, 76). 

Asterostroma ochroleucum Bres. ?EX 

hvězdnatka lužní 

SL. Saprotrof, jenž byl v ČR nalezen jen jednou, v šedesátých letech 20. století v rezervaci 

Úpor u Mělníka na padlém kmenu topolu černého. Od té doby je v ČR nezvěstná. 

Taxonomicky patří do skupiny velmi blízkých, obtížně rozlišitelných druhů. (ZP) 

Literatura: BOIDIN et al. (1997: 283), PARMASTO (1970: fig. 75). 

Athelopsis subinconspicua (Litsch.) Jülich ?EX 

Syn.: Athelopsis hypochnoidea Jülich 

kornatec nazelenalý 

SL. Saprotrof známý z řady nálezů v severní Evropě, hlavně na ležících smrkových kmenech 

a větvích. Jediný nález v ČR pochází ze středních Čech (Radotínské údolí, 1924), 

od té doby nezvěstný druh. Pravděpodobně vymizel. (ZP) 

Literatura: ERIKSSON & RYVARDEN (1973: 138–139), JÜLICH (1972: 251–252), JÜLICH & STALPERS (1980: 

53). 

Aurantioporus croceus (Pers.: Fr.) Murrill EN 

Syn.: Phaeolus croceus (Pers.: Fr.) Pat. 

hlinák šafránový 

SPL. Saproparazit rostoucí na živých i mrtvých kmenech starých dubů. V Čechách jsou 

známé dvě lokality u Hluboké nad Vltavou a z Moravy pět lokalit. Poslední nálezy jsou 

z Kralické obory v Náměšti nad Oslavou (1993) a lužního pralesa Ranšpurk u Lanžhota 

(2001). Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: ČERNÝ (1966: 90–96, sub Phaeolus croceus), HAGARA et al. (1999: 113), HAGARA et al. 

(2006: 143), KOTLABA et al. (1995: 51–52), PAPOUŠEK (2004: no. 227), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 

300–302, sub Hapalopilus croceus). 

Aureoboletus gentilis (Quél.) Pouzar VU 

hřib pružný 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v nižších polohách na teplých stanovištích v listnatých 

a smíšených lesích, někdy také mimo les (např. na hrázích rybníků). Tvoří mykorhizu především 

s duby. Většina jeho lokalit se nachází v oblasti teplomilné květeny. V poslední době 

byl vícekrát nalezen v Českém krasu, v Polabí, v jižních Čechách a na jižní Moravě, ojediněle 

v CHKO Poodří a na Zlínsku. (JŠ et VJ) 

Literatura: GALLI (1998: 144–145), MUÑOZ (2005: 663), PAPOUŠEK (2004: no. 784), PILÁT (1951f: 76–79, 

tab. 3, sub Boletus auriporus), PILÁT & DERMEK (1974: 70–72, tab. 25), PILÁT & UŠÁK (1959: no. 8, 

sub Xerocomus gentilis). 

Auriporia aurulenta David, Tortić et Jelić CR 

pórnatka pomerančová 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů. V ČR je známa z rezervací Borkovická 

blata u Soběslavi, Červené blato u Šalmanovic a z pralesa Mazácký Grúnik v Beskydech. 

74

Nejnověji byla nalezena v rezervaci Vyšenské kopce na Českokrumlovsku (2005) a poblíž 

Brandýsa nad Orlicí (2006). Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 609), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 328), KOTLABA & POUZAR 

(1985: 36–38), PAPOUŠEK (2004: no. 282), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 166–167), VAMPOLA (1994b: 

13–16). 

Baeospora myriadophylla (Peck) Singer CR 

penízečka liláková 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě jehličnanů a listnáčů, v ČR hlavně jedle, především 

ve vyšších polohách. Vyskytuje se pouze v přirozených až pralesovitých lesích, zejména 

v horských oblastech jižních Čech (rezervace Žofínský prales v Novohradských horách – 

poslední nálezy v sedmdesátých letech 20. století, v poslední době rezervace Boubínský 

prales a Spáleniště na Šumavě) a v Beskydech (rezervace Mionší). (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 141), HERINK (1953b: 80–89), KOTLABA & POUZAR 

(1962: 182). 

Bankera fuligineo-alba (J. C. Schmidt: Fr.) Coker et Beers ex Pouzar CR 

bělozub osmahlý 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na borovici. Roztroušeně se vyskytuje zejména v jižních 

Čechách (Zliv u Českých Budějovic, severně od Mydlovarského rybníka, 2002, 2005; Cep, 

okraj Cepského nového rybníka, 1978), v poslední době sbírán na Plzeňsku (2002, přesná 

lokalita neznáma – doneseno houbaři) a Hodonínsku (Ratíškovice, 1999). (PH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 272), CETTO (1970–1993: vol. 3, no. 1158), DVOŘÁK & 

HROUDA (2005: 13, tab. 6), HROUDA (1999: 106–109), MAAS GEESTERANUS (1975: 15–16, 82–83, tab. 1), 

POUZAR (1955). 

Bankera violascens (Alb. et Schwein.: Fr.) Pouzar EN 

Syn.: Bankera cinerea (Bull.: Fr.) Rauschert 

bělozub nafialovělý 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na smrk. Vyskytuje se roztroušeně, souvisleji je nalézán 

ve středních a jižních Čechách (zhruba na jih od Prahy – od Posázaví po Šumavu), kde 

byl několikrát sbírán i v poslední době (Idina Pila pod Boubínem, 2004; Černý Kříž, 2002; 

Kaplice, zámeček „U Schlöterů“, 2004; Košice, Plánský les, 1997; Hlinice, Velký Hutecký 

les, 1997 a 2001; Nová Ves u Světlé nad Sázavou, Horní lesy, 1995). Na ostatním území 

ČR jsou známy pouze izolované lokality, v poslední době byl výskyt potvrzen v lese západně 

od Opatova na Svitavsku (2005, 2006). (PH) 


HROUDA (2005: 13–14, tab. 7), HROUDA (1999: 109–110), KRIEGLSTEINER (2000a: 370–371, sub Bankera 

cinerea), MAAS GEESTERANUS (1975: 16–18, 83, fig. 3, tab. 2–3), PAPOUŠEK (2004: no. 136), POUZAR 

(1956: 71). 

Battarraea stevenii (Libosch.) Fr. EN 

Syn.: Battarraea phalloides auct. 

battarrovka Stevenova 

ST. Saprotrofní suchomilný druh s polopouštním charakterem rozšíření rostoucí v písku pod 

převislými pískovcovými skalami, výjimečně v trouchu v dutině vyhnilého stromu, v prachu 

stodoly, méně na zahradách. V ČR je znám z Českolipska, Kokořínska a jižní Moravy; nejnovější 

nálezy jsou z Dubňan u Hodonína (2003) a z Bulhar u Lednice (2006). (FK et ZP) 

75

Literatura: CALONGE (1998: 211–212), HAGARA et al. (1999: 386), KLEIBL (2003: 115), KOTLABA et al. 

(1995: 112–113), MORAVEC (1958: 623–624, sub B. phalloides), POUZAR (1983: 3–8), SKÁLA (1999: 

90–93, foto na barevné příloze). 

Boidinia furfuracea (Bres.) Stalpers et Hjortst. NT 

Syn.: Gloeocystidiellum furfuraceum (Bres.) Donk 

kornatec otrubičnatý 

SL. Saprotrof rostoucí na padlých kmenech jehličnanů, převážně v přirozených horských 

lesích, hlavně v jedlobučinách. Většina dosavadních nálezů v ČR je z lokalit v chráněných 

územích na Šumavě, dále je znám i z Krkonoš, Orlických hor a Beskyd; v nižších polohách 

byl nalezen také (např. Sobědražský potok u Zvíkova). Je potenciálně ohrožen degradací 

lesních porostů v rezervacích. (ZP) 


Bolbitius variicolor G. F. Atk. DD 

slzečník měnlivý 

ST–SL. Saprotrof rostoucí na tlejících rostlinných zbytcích (tráva, sláma, kousky dřeva) 

na nelesních stanovištích. Někdy je považován jen za odrůdu mnohem hojnějšího slzečníku 

žloutkového (Bolbitius vitellinus). V ČR je zatím znám jen od obce Hůrka na levém břehu 

přehradní nádrže Lipno (2003) a z rezervace Větrníky u Letonic na Vyškovsku (2000). (JH) 

Literatura: CETTO (1970–1993: vol. 3, no. 906), MOSER (1983: 285), MUSUMECI (Internet), WATLING 

(1982: 32, 34–35). 

Boletopsis grisea (Peck) Bondartsev et Singer VU 

hrbolatka hnědá 

M. Mykorhizní druh rostoucí v jehličnatých lesích, vázaný převážně (ale ne výhradně) na 

borovici. Nejčastěji roste v borech na písčitých půdách. Roztroušeně se vyskytuje zejména 

v jižní části ČR (od Plzeňska po Brněnsko), jinde jsou známy jen izolované lokality. (PH) 

Literatura: CETTO (1970–1993: vol. 2, no. 717, sub Boletopsis subsquamosa), BERNICCHIA (2005: 612), 

KEIZER (1998: 105–106), KOTLABA (1984a: 24–25), NIEMELÄ & SAARENOKSA (1989: 20–27). 

Boletopsis leucomelaena (Pers.) Fayod CR 

hrbolatka běločerná 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v jehličnatých lesích, vázaný převážně (ale ne výhradně) 

na smrk. Vyskytuje se vzácně na izolovaných lokalitách (v posledních letech Hartmanice 

u Sušice, 2002; Včelná pod Boubínem, 2002; Rychtářov u Vyškova, 2001). (PH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 281), HAGARA et al. (1999: 101–102), KOTLABA (1984a: 

25), NIEMELÄ & SAARENOKSA (1989: 14–20, 26–27), PAPOUŠEK (2004: no. 136), RYVARDEN & GILBERTSON 

(1993: 174–175). 

Boletus aereus Bull.: Fr. VU 

hřib bronzový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v přirozených teplomilných doubravách a dubohabřinách. 

V ČR vytváří mykorhizu s různými druhy dubů, méně často s bukem nebo jinými 

listnatými stromy. Roste i na některých nelesních stanovištích, především na hrázích rybníků. 

Vyskytuje se jak v Čechách, tak na Moravě (CHKO Český kras, Polabí, jižní Čechy, 

CHKO Poodří, Ždánický les). Jeho ochrana je částečně zajištěna v rezervacích, většina 

76

jeho lokalit však leží mimo ně. Je ohrožen zejména necitlivými lesnickými zásahy do přirozených 

lesních ekosystémů a nepřímo také vysbíráváním plodnic houbaři. (JŠ et VJ) 

Literatura: GALLI (1998: 170–173), KOTLABA & JANDA (2006: 458), LAZEBNÍČEK (1967: 164–176, tab. 

65), MUÑOZ (2005: 684–686), PAPOUŠEK (2004: no. 789), PILÁT & DERMEK (1974: 101–103, tab. 47), 

PILÁT & UŠÁK (1959: no. 3a, fig. 1–4). 

Boletus appendiculatus Schaeff.: Fr. NT 

hřib přívěskatý 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v teplých listnatých lesích, převážně na bazických podkladech. 

Vytváří mykorhizu s duby a bukem, vzácněji s jinými listnáči. Objevuje se i na 

některých člověkem vytvořených stanovištích, např. na hrázích rybníků. Většina jeho lokalit 

leží mimo rezervace. Je ohrožen necitlivými lesnickými zásahy a nepřímo také systematickým 

vysbíráváním plodnic houbaři. (JŠ et VJ) 

Literatura: HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 287), MUÑOZ (2005: 690–691), PAPOUŠEK (2004: no. 

792), PILÁT & DERMEK (1974: 106–107, tab. 50), PILÁT & UŠÁK (1952: no. 35). 

Boletus depilatus Redeuilh VU 

hřib skvrnitý 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v teplých listnatých lesích, méně v parcích a zahradách, 

především na vápencovém podkladu, pod habrem, lískou a lípami, se kterými tvoří mykorhizu. 

V ČR je ve větší míře rozšířen pouze v CHKO Český kras a v některých oblastech 

jižní Moravy. Jeho ochrana je částečně zajištěna v některých rezervacích (Karlštejn, Karlické 

údolí, Vyšenské kopce), většina lokalit však leží mimo ně. Je ohrožen mimo jiné intenzivním 

vysbíráváním plodnic a s tím spojenou devastací lokalit. Před rokem 1985 býval 

hřib skvrnitý ztotožňován s hřibem plavým (Boletus impolitus). (JŠ et VJ) 

Literatura: GALLI (1998: 198–199), HAGARA et al. (1999: 344), PAPOUŠEK (2004: no. 793), REDEUILH 

(1985a: 389–412, 1985b: tab. 241). 

Boletus fechtneri Velen. EN 

hřib Fechtnerův 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí ve světlých listnatých lesích nižších poloh, převážně 

na bazických podkladech v přirozených společenstvech teplomilných doubrav, dubohabřin 

a květnatých bučin. Tvoří mykorhizu s duby a bukem. V ČR je v současné době znám 

z více lokalit na území CHKO Český kras a z okolí Brna. Mimo tyto oblasti se vyskytuje 

roztroušeně (např. Polabí, rezervace Vyšenské kopce v jižních Čechách, Ždánický les, 

okolí Kopřivnice na severní Moravě, Bílé Karpaty). Většina jeho dřívějších lokalit zanikla. 

Je ohrožen nejen necitlivými lesnickými zásahy, ale také přímou likvidací biotopů (těžba 

vápence, např. v CHKO Český kras) a nepřímo i vysbíráváním plodnic houbaři včetně 

rezervací s nejpřísnějším stupněm ochrany. (JŠ et VJ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991, no. 10), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 289), KOTLABA 

& JANDA (2006: 460), MUÑOZ (2005: 701–703), PILÁT & DERMEK (1974: 107–108, tab. 51), PILÁT & 

UŠÁK (1952: no. 36b, 1959: no. 2), VELENOVSKÝ (1920–1922: 704). 

Boletus gabretae Pilát ?EX 

hřib šumavský 

M. Mykorhizní symbiont. Jediný doložený sběr z území ČR, který je současně i typovou položkou 

druhu, pochází ze smrčiny u Horské Kvildy na Šumavě ve výšce 1050 m n. m. (1967). 

77

O jeho současném výskytu v ČR neexistují žádné hodnověrné informace. Mimořádně vzácný 

druh. (JŠ et VJ) 

Literatura: PILÁT (1968b: 167–170, tab. 69 za str. 160), PILÁT & DERMEK (1974: 116–117, tab. 58a–b). 

Boletus impolitus Fr. NT 

hřib plavý 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v teplých listnatých lesích. Vytváří mykorhizu převážně 

s duby, vzácněji s jinými listnáči. V ČR se vyskytuje zejména v oblasti teplomilné květeny 

(CHKO Český kras, Polabí, CHKO Poodří, jižní Morava). Objevuje se i na člověkem vytvořených 

stanovištích, např. v parcích a na hrázích rybníků (jižní Čechy, severní Morava). 

Jeho ochrana je částečně zajištěna na územích stávajících rezervací, většina lokalit však 

leží mimo ně. (JŠ et VJ) 

Literatura: GALLI (1998: 191, 196–197), PAPOUŠEK (2004: no. 791), PILÁT & DERMEK (1974: 112–113, 

tab. 55), REDEUILH (1985a: 393–412, 1985c: tab. 242). 

Boletus junquilleus (Quél.) Boud. CR 

hřib žlutý 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých a smíšených lesích v pahorkatinách a podhorských 

oblastech. Tvoří mykorhizu s bukem a duby. V literatuře existují údaje o jeho 

výskytu v Podkrkonoší, jižních Čechách a na jižní Moravě, jedná se však o starší nálezy 

ze šedesátých a sedmdesátých let 20. století. V poslední době byl nalezen na několika lokalitách 

v Jizerských horách a dále na Sušku u Hnátnice poblíž Ústí nad Orlicí (2006). O jeho 

současném rozšíření na zbývajícím území ČR existuje málo spolehlivých informací. Obecně 

velmi vzácný druh. (JŠ et VJ) 

Literatura: GALLI (1998: 243), HAGARA et al. (1999: 344–345), PILÁT & DERMEK (1974: 115–116, 

tab. 57). 

Boletus legaliae (Pilát) ex Pilát VU 

hřib Le Galové 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí jak v přirozených listnatých lesích v oblasti teplomilné 

květeny, tak mimo ně, na lokalitách ovlivněných lidskou činností, zejména na hrázích rybníků. 

Vytváří mykorhizu převážně s duby. V poslední době byl nalezen v Polabí, jižních 

Čechách, CHKO Poodří, okolí Brna, na Vizovické vrchovině a na Břeclavsku. Naprostá 

většina lokalit leží mimo chráněná území. (JŠ et VJ) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 347–348, fig. 24a), PAPOUŠEK (2004: no. 800), PILÁT & DERMEK (1974: 

128–129), PILÁT & UŠÁK (1959: no. 4, sub Boletus purpureus var. le-galiae). 

Boletus pinophilus Pilát et Dermek VU 

hřib borový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí většinou v jehličnatých, vzácně ve smíšených nebo listnatých 

lesích. Tvoří mykorhizu s borovicemi, zejména s borovicí lesní, někdy i s jinými 

dřevinami, např. smrkem a bukem. V posledních desetiletích došlo k výraznému úbytku 

jeho lokalit. Plodnice jsou s oblibou vysbírávány houbaři. (JŠ et VJ) 

Literatura: HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 286), MUÑOZ (2005: 688, fig. 48d), PAPOUŠEK (2004: 

683, no. 787), PILÁT & DERMEK (1974: 100–101, tab. 46), PILÁT & UŠÁK (1952: no. 43, sub Boletus 

edulis subsp. pinicola). 

78

Boletus pseudoregius Huber ex Estades CR 

hřib růžovník 

M. Mykorhizní symbiont dubů a buku. Preferuje neutrální a zásadité podloží. Roste ojediněle 

a nepravidelně v nejteplejších oblastech ČR, kromě toho byl nalezen na hrázi rybníka 

v rezervaci Luční v jižních Čechách. V poslední době je znám z Bílých Karpat (les 

zvaný Frizák u obce Kněždub). Jeho dřívější lokality v okolí Hradce Králové již zřejmě 

zanikly. (MG) 

Literatura: COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 1667), GALLI (1998: 186–189), LANNOY & ESTADES (2001: 

100–101). 

Boletus queletii Schulzer EN 

hřib Quéletův 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí na prosluněných místech ve světlých listnatých lesích. 

Suchomilný a teplomilný druh, vyskytující se na území ČR jen v nejteplejších oblastech. 

Nejčastěji tvoří mykorhizu s duby, habrem a lípami, vzácně také s bukem a lískou. V Čechách 

byl v poslední době nalezen v Polabí; hojnější je na Moravě, např. v CHKO Poodří 

(tam roste převážně na hrázích rybníků) v Podbeskydské pahorkatině a v Hornomoravském 

úvalu. Na některých lokalitách je ohrožen necitlivými lesnickými zásahy. (JŠ et VJ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 15), GALLI (1998: 244–247), MUÑOZ (2005: 767, fig. 

78e), PILÁT (1953d: 65–69, tab. 10), PILÁT & DERMEK (1974: 117–119, tab. 59). 

Boletus regius Krombh. EN 

hřib královský 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v přirozených společenstvech teplomilných doubrav, 

dubohabřin a květnatých bučin, méně na hrázích rybníků. V ČR se vyskytuje převážně na 

vápencovém podloží. Tvoří mykorhizu s duby a bukem. V současné době je znám pouze 

z malých izolovaných lokalit, větší územní celky s četnějším výskytem chybí. Většina jeho 

dřívějších lokalit zanikla. Je ohrožen především necitlivými lesnickými zásahy, eutrofizací 

stávajících stanovišť a nepřímo i vysbíráváním plodnic houbaři, včetně rezervací s nejpřísnějším 

stupněm ochrany. (JŠ et VJ) 

Literatura: HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 289), KOTLABA & JANDA (2006: 457), MUÑOZ (2005: 

699–700), PAPOUŠEK (2004: no. 790), PILÁT & DERMEK (1974: 110–111), PILÁT & UŠÁK (1952: no. 36a). 

Boletus rhodopurpureus Smotl. CR 

hřib rudonachový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v dubohabrových a dubových lesích, v ČR také na hrázích 

nebo zalesněných okrajích rybníků. Tvoří mykorhizu s duby. Vyskytuje se v pahorkatinách, 

většinou na jílovito-vápnitých půdách. Jeho současné lokality jsou velmi malé 

svou rozlohou a až na výjimku (rezervace Luční) leží mimo chráněná území. Na většině 

dřívějších lokalit nebyl v poslední době nalezen. Nálezy z poslední doby pocházejí z Polabí 

(Mladoboleslavsko, Nymbursko) a jižních Čech (Luční). Je ohrožen necitlivými lesnickými 

zásahy a nepřímo také intenzivním sběrem plodnic houbaři. Obecně velmi vzácný druh. 

(JŠ et VJ) 

Literatura: MUÑOZ (2005: 722–724), PAPOUŠEK (2004: no. 802), REDEUILH (1992: 87–100), SMOTLACHA 

(1952: 30–31). 

Boletus rhodoxanthus (Krombh.) Kallenb. CR 

hřib purpurový 

79

M. Mykorhizní symbiont rostoucí ve světlých doubravách, dubohabřinách a bučinách termofytika. 

Tvoří mykorhizu především s duby, méně často s bukem. Je znám jen z přirozených 

ekosystémů (neroste na hrázích rybníků). Většina jeho lokalit leží v územích s různým stupněm 

ochrany, i tam je však sbírán houbaři. Velmi vzácný druh, mnohé z jeho dřívějších 

lokalit v posledních desetiletích zanikly. V poslední době je znám jen ze Džbánu, CHKO 

Český kras (Karlické údolí), Prahy (Chuchelský háj), okolí Brna (např. rezervace Hádecká 

planinka) a CHKO Pálava (Milovická stráň). (JŠ et VJ) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 349, fig. 26b), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 412, jako hřib nachový), 

PILÁT & DERMEK (1974: 129–130, tab. 66a–d, 69). 

Boletus rubrosanguineus (Walty) ex Cheype CR 

hřib Moserův 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v jehličnatých lesích vyšších poloh. Tvoří mykorhizu 

zejména se smrkem. V poslední době je v ČR znám jen z jižní části CHKO Beskydy, kde 

se vyskytuje na několika místech na obou stranách údolí potoka Luženky a poblíž Francovy 

Lhoty. (MG) 

Literatura: COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 1698), GALLI (1998: 234), LANNOY & ESTADES (2001: 

108), MUÑOZ (2005: 420–423, 743–744: fig. 68 a, b, c; 864). 

Boletus satanas Lenz VU 

hřib satan 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých lesích na vápencových a jiných bazických 

podkladech v oblasti teplomilné květeny, v přirozených společenstvech doubrav, dubohabřin 

a květnatých bučin. Až na ojedinělé výjimky nepřechází z přirozených porostů na 

synantropní stanoviště. Tvoří mykorhizu s duby, bukem, vzácněji i s některými jinými listnáči, 

např. lípami. Vyskytuje se především v CHKO Český kras, v Polabí a okolí Brna, 

na ostatním území ČR jen roztroušeně (např. v rezervaci Velký vrch u Loun v Českém středohoří). 

Je ohrožen přeměnou původních společenstev na kulturní lesy, dalšími nevhodnými 

lesnickými zásahy a nepřímo i sběrem plodnic houbaři. (JŠ et VJ) 

Literatura: GALLI (1998: 214–215, 12, foto na přední obálce knihy), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 

292), KOTLABA & JANDA (2006: 458), MUÑOZ (2005: 733–736), PILÁT & DERMEK (1974: 123–125, 

tab. 64), PILÁT & UŠÁK (1952: no. 40). 

Boletus subappendiculatus Dermek, Lazebníček et J. Veselský EN 

hřib horský 

M. Mykorhizní symbiont typický pro horské smrčiny na mírně kyselém podkladu. V ČR je 

rozšířený zejména na Šumavě a v Beskydech, vyskytuje se také v Javorníkách a Bílých Karpatech. 

V jižních Čechách byl v poslední době (2000) nalezen také ve stupni pahorkatiny. (MG) 

Literatura: DERMEK (1979: 13–15, tab. 67a), GALLI (1998: 175, 178–179), LANNOY & ESTADES (2001: 

99), MUÑOZ (2005: 341–345, 692–694, 893). 

Boreostereum radiatum (Peck) Parmasto ?EX 

pevník zlatohnědý 

SL. Saprotrof vázaný na padlé kmeny jehličnanů. V ČR je znám z jediného nálezu na Třeboňsku 

z počátku 20. století, poté již nebyl nikdy nenalezen. Nejbližší lokalita je v Bialowieżském 

pralese v severovýchodním Polsku. Jinde v Evropě není znám. Je rozšířen hlavně 

v Severní Americe (tam i na listnáčích). (ZP) 

Literatura: CHAMURIS (1988: 46–49), JÜLICH (1984: 151–152). 

80

Botryobasidium ellipsosporum Hol.-Jech. VU 

kornatec oválný 

SL. Saprotrof rostoucí na padlých kmenech jehličnanů, zcela výjimečně na buku a olši, 

hlavně ve střední a severní Evropě. Většina nálezů v ČR je z rezervací a chráněných území, 

zejména v pohraničních horách. Případné ohrožení druhu může nastat při chybném managementu 

chráněných území. (ZP) 

Literatura: HOLUBOVÁ-JECHOVÁ (1969: 211–214), LANGER (1994: 135–143). 

Botryobasidium intertextum (Schwein.) Jülich et Stalpers NT 

Syn.: Botryobasidium angustisporum (Boidin) J. Erikss. 

kornatec úzkovýtrusý 

SL. Saprotrof rostoucí hlavně na padlých kmenech jehličnanů, vzácněji listnáčů. Druh 

dosti rozšířený v horských jehličnatých a smíšených lesích. Většina lokalit v ČR leží v chráněných 

územích. Ohrožení může být způsobeno chybným managementem (odvoz dřeva) 

nebo celkovou degradací pralesovitých porostů. (ZP) 

Literatura: ERIKSSON & RYVARDEN (1973: 148–149), LANGER (1994: 158–164). 

Botryobasidium medium J. Erikss. EN 

kornatec prostřední 

SL. Saprotrof rostoucí na padlých kmenech jehličnanů a listnáčů (zejména smrk, duby, 

habr). V ČR je známý jen z rezervací, a to z horských smrkových lesů a z nížinných dubohabrových 

lesů (např. z lokalit Velká Pleš na Křivoklátsku, Koda u Srbska, Obří důl v Krkonoších, 

Holice u Pardubic, lužní lesy v Poodří). Jedná se sice o velmi vzácný druh, ale je 

pravidelně nalézán i v poslední době. Vzhledem k velkému ekologickému rozpětí a nenáročnosti 

druhu na substrát je ohrožení malé. Potenciálně je ohrožen případnými změnami 

v režimu rezervací. (ZP) 

Literatura: ERIKSSON & RYVARDEN (1973: 166–167), LANGER (1994: 201–209). 

Botryobasidium simile Pouzar et Hol.-Jech. EN 

kornatec podobný 

SL. Saprotrof v ČR rostoucí na padlých a stojících mrtvých kmenech dubu letního. Může 

se vyskytovat i na olši lepkavé (např. na Slovensku). Vyskytuje se převážně v anamorfním 

stadiu (rod Haplotrichum), velmi vzácně v teleomorfě (Botryobasidium). Druh rozšířený 

v lužních lesích na nejjižnější Moravě (od Lednice po soutok Moravy a Dyje). Potenciálně 

je ohrožen případnými změnami v regulaci vodního režimu v lužních lesích a odstraňováním 

dřeva. (ZP) 

Literatura: LANGER (1994: 254–261), POUZAR & HOLUBOVÁ-JECHOVÁ (1969: 97–101). 

Botryodontia millavensis (Bourdot et Galzin) Duhem et Michel CR 

Syn.: Oxyporus philadelphi Parmasto 

ostropórka síťkovitá 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů i jehličnanů. V ČR je známa zatím jen 

z jednoho nálezu na haldě Hrabůvka v Ostravě (1970). Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP 

et PV) 

Literatura: MICHEL et al. (2005: 29–46), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 444–446, sub Oxyporus 

philadelphi), VAMPOLA (1991c: 150–154, sub Oxyporus philadelphi). 

81

Bovista graveolens Schwalb EN 

Syn.: Bovista hungarica Hollós 

prášivka polní 

ST. Saprotrof objevující se většinou na strništích obilných polí, vzácněji v trávě nebo ve 

světlých lesích, převážně v pahorkatině a podhůří. V ČR je známa ze středních Čech (Průhonický 

park, 2005), jižních Čech (Soběslavsko), Českomoravské vrchoviny a jižní Moravy. 

Obecně nehojný až vzácný, navíc mizející druh. (FK, ZP et JŠ) 

Literatura: KOTLABA (2003: 256), KREISEL (1962: 186–187), ŠMARDA (1958: 359–362). 

Bovista paludosa Lév. EN 

prášivka bažinná 

ST. Saprotrof rostoucí v mechu na vlhkých, bažinatých a rašelinných loukách v pahorkatině 

a podhůří. Je známa z Osečné-Lázní Kundratic v severních Čechách, ze středních a jižních 

Čech (1984, 1985) a z Českomoravské vrchoviny. Starší, nověji neověřené lokality, 

pocházejí z Bílých Karpat (čtyřicátá a padesátá léta 20. století). Mimo chráněná území je 

ohrožena melioracemi (odvodňováním) a vysycháním vhodných biotopů. (FK, ZP et JŠ) 

Literatura: ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995: 80), KOTLABA et al. (1995: 112), ŠMARDA (1958: 374–376), 

WINTERHOFF (2000: 128). 

Bovista tomentosa (Vittad.) Quél. EN 

prášivka žaludicovitá 

ST. Saprotrof vyskytující se jen v oblasti teplomilné květeny, převážně na suchých pahorcích 

tvořených vápenci nebo vyvřelými horninami, na skalních stepích nebo lesostepích. 

Je známa z Českého středohoří, Prahy a okolí a z jižní Moravy. Vzácný a význačný druh. 

(FK, ZP et JŠ) 

Literatura: KREISEL (1962: 179–181), MOSER & JÜLICH (1985–2005: VII Bovista 1), ŠMARDA (1958: 

370–372). 

Buglossoporus quercinus (Schrad.: Fr.) Kotl. et Pouzar VU 

Syn.: Piptoporus quercinus (Schrad.: Fr.) P. Karst. 

pstřeňovec dubový 

SPL. Saproparazit rostoucí na živých i mrtvých kmenech a pařezech starých dubů. Větší 

počet lokalit známe ve středních a jižních Čechách a na jižní Moravě. Poslední nálezy jsou 

z roku 1999 (rezervace Cahnov u Lanžhota) a 2006 (Kralická obora v Náměšti nad Oslavou). 


Literatura: BERNICCHIA (2005: 736, sub Piptoporus quercinus), KOTLABA & POUZAR (1966b: 81–89), 

PAPOUŠEK (2004: no. 243, sub Buglossoporus pulvinus), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 546–548, sub 

Piptoporus quercinus). 

Buchwaldoboletus hemichrysus (Berk. et Curt.) Pilát CR 

hřib sírový 

SL. Saprotrof rostoucí na dřevě jehličnatých stromů, nejčastěji na pařezech borovic. V ČR 

byl tento druh nalezen v sedmdesátých letech 20. století na hromadě pilin v Říčanech u Brna 

(1977). Je to jediný doložený nález tohoto druhu na našem území. (JŠ et VJ) 

Literatura: ANTONÍN & VÁGNER (1985: 111), GALLI (1998: 29, 36, 146–148), MUÑOZ (2005: 664–667, 

fig. 38a–f), PILÁT & DERMEK (1974: 73). 

82

Buchwaldoboletus lignicola (Kallenb.) Pilát EN 

hřib dřevožijný 

SL. Saprotrof rostoucí v jehličnatých i smíšených lesích u báze kmenů a na kořenech nebo 

pařezech borovic, smrku a modřínu, někdy také na dřevě ukrytém v zemi, často společně 

s hnědákem Schweinitzovým (Phaeolus schweinitzii). V poslední době byl nalezen i na 

hrušni. Výskyt tohoto druhu na lokalitách není trvalý, protože jeho růst končí po vyčerpání 

živin ze dřeva. Roste převážně v pahorkatině a v podhůří. O jeho současném rozšíření 

v ČR existuje málo spolehlivých informací. V poslední době byl nalezen např. na několika 

lokalitách v jižních Čechách (Prachaticko, Českobudějovicko, Táborsko, Jindřichohradecko). 

Obecně velmi vzácný druh. (JŠ et VJ) 

Literatura: GALLI (1998: 149), HAGARA et al. (1999: 365), KUTHAN & ŠEDIVÝ (1971: 135–139, tab. IX, 

sub Pulveroboletus lignicola), PILÁT (1965: 180–181, sub Pulveroboletus lignicola), PILÁT & DERMEK 

(1974: 74). 

Byssocorticium pulchrum (S. Lundell) M. P. Christ. NT 

kornatec krásný 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevu a na detritu v listnatých i jehličnatých lesích, od 

nižších do středních horských poloh. Dosavadních několik nálezů v ČR pochází z přírodních 

rezervací ve středních Čechách a na Šumavě. (ZP) 

Literatura: ERIKSSON & RYVARDEN (1973: 183–184), JÜLICH (1972: 141–145). 

Byssocorticium terrestre (Pers.: Fr.) Bondartsev et Singer DD 

pórnovitka pozemní 

SL–ST. Saprotrof rostoucí na ztrouchnivělém dřevě, na holé zemi, mechu, trávě, listí apod. 

Roste často skrytým způsobem (např. v dutinách pod kameny) a uniká tak pozornosti mykologů. 

V poslední době byla nalezena např. na humózní půdě (v díře) v listnatém lese 

v Černošicích u Prahy a v dutině pařezu dubu na Medníku u Štěchovic. (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 615, sub Byssoporia terrestris), KOTLABA (1984a: 19, sub Byssocorticium 

mollicula), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 178–179, sub Byssoporia terrestris). 

Callistosporium luteoolivaceum (Berk. et M. A. Curtis) Singer CR 

Syn.: Callistosporium elaeodes Bon 

penízovka olivová 

SL. Saprotrof rostoucí na pařezech a tlejícím dřevě listnáčů i jehličnanů. V ČR má zřejmě 

pouze tři známé lokality (Horní Skrýchov na Jindřichohradecku, Suchá hora severně od 

Brna-Lesné, Doubrava na soutoku Moravy a Dyje). (VA) 

Literatura: ANTONÍN & VÁGNER (1994: 69–70), NOORDELOOS (1995a: 104), PAPOUŠEK (2004: no. 451, 

sub C. xanthophyllum). 

Calocera glossoides (Pers.: Fr.) Fr. NT 

krásnorůžek smržovitý 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, zejména dubů. V ČR je znám hlavně 

z lužních lesů Slezska a severní Moravy a z jižní Moravy (u Kuřimi, Kobylí na Moravě 

a Dolních Věstonic, rezervace Cahnov a Rendezvous). Obecně vzácný druh, navíc jen málokdy 

rozeznávaný od mnohem známějšího a hojnějšího druhu Calocera cornea. (JH) 

Literatura: ANTONÍN & VÁGNER (1997), CETTO (1970–1993: vol. 7, no. 2900), JÜLICH (1984: 434), 

PHILLIPS (1981: 263), REID (1974: 442–445). 

83

Calocybe chrysenteron (Bull.: Fr.) Singer DD 

čirůvka zlatavá 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v jehličnatých lesích, zejména pod smrkem. Její celkové 

rozšíření v ČR není známo. V posledních letech je známa jedna lokalita v Čechách (Lužnický 

vrch v Novohradských horách) a jedna na Moravě (Pavlovský mokřad na Drahanské 

vrchovině). (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 143), CETTO (1970–1993: vol. 2, no. 607), MICHAEL 

et al. (1987: no. 224). 

Calocybe ionides (Bull.: Fr.) Donk DD 

Syn.: Rugosomyces ionides (Pers.: Fr.) Bon 

čirůvka fialková 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v lužních i ostatních listnatých, ale také jehličnatých lesích. 

V ČR byla nalezena např. v rezervaci Karlštejn v Českém krasu, na Třeboňsku, Ostravsku, 

Přerovsku, v okolí Brna, na Pálavě, v Bílých Karpatech a v rezervaci Ranšpurk na soutoku 

Moravy a Dyje. Její celkové rozšíření v ČR není známo. (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 145), CETTO (1970–1993: vol. 2, no. 576), DERMEK 

(1987: 8–9, fig. 131b). 

Calocybe onychina (Fr.) Donk DD 

Syn.: Rugosomyces onychinus (Fr.) Raithelh. 

čirůvka onyxová 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v jehličnatých lesích ve vyšších polohách. V ČR je z poslední 

doby známo jen několik nálezů, např. z Lužnického vrchu v Novohradských horách 

a z okolí Letovic na Moravě. (VA) 

Literatura: DERMEK (1987: 9–10, fig. 131c), PAPOUŠEK (2004: no. 548, sub Rugosomyces onychinus). 

Calocybe persicolor (Fr.) Singer DD 

Syn.: Rugosomyces persicolor (Fr.) Bon 

čirůvka broskvová 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi na otevřených travnatých místech a v řídkých prosvětlených 

lesích. Byla nalezena v arboretu botanické zahrady v Táboře, poblíž Borotína u Boskovic 

a v rezervaci Žebračka u Přerova na střední Moravě. (VA) 

Literatura: CETTO (1970–1993: vol. 3, no. 1027), COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 481, sub Rugosomyces 

persicolor). 

Calvatia candida (Rostk.) Hollós EN 

plešivka bělostná 

ST. Saprotrof rostoucí na suchých vyhřátých stepních a lesostepních lokalitách, převážně 

v oblasti teplomilné květeny. Je známa z Českého středohoří, Českého krasu, okolí Prahy, 

středního Polabí a jižní Moravy. (FK, ZP et JŠ) 

Literatura: KREISEL (1962: 164–165), ŠMARDA (1958: 296–299). 

Calvatia fragilis (Vittad.) Morgan ?EX 

Syn.: Calvatia lilacina auct. 

plešivka fialová 

ST. Saprotrof rostoucí na suchých pahorcích a pastvinách nebo stráních v oblasti teplomilné 

květeny. Suchomilný a světlomilný druh. Byla známa z Českého středohoří, okolí Prahy, 

84

dolního Povltaví, okolí Brna a jižní Moravy (padesátá léta 20. století). Vymizela zřejmě v 

důsledku zastavení pastvy dobytka. Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et JŠ) 

Literatura: ŠMARDA (1958: 299–304, sub C. lilacina). 

Camarophyllopsis atropuncta (Pers.: Fr.) Arnolds CR 

voskovečka černotečkovaná 

ST. Saprotrof rostoucí v opadu v listnatých lesích i na člověkem vytvořených stanovištích 

(parky). Je známa ze čtyř lokalit – dva starší nálezy z padesátých a šedesátých let 20. století 

pocházejí z Moravy (rezervace Černý les u Šilheřovic na Hlučínsku, Ždánický les) a v poslední 

době (2001, 2002) byla nalezena v jižních Čechách (arboretum botanické zahrady 

v Táboře, rezervace Vyšenské kopce u Českého Krumlova). (HD) 

Literatura: CETTO (1970–1993: vol. 7, no. 2798), PILÁT (1951a: 78, sub Hygrophorus atropunctus). 

Camarophyllopsis foetens (W. Phillips) Arnolds ?EX 

voskovečka zápašná 

ST. Saprotrof rostoucí většinou na humusu v listnatých, méně smíšených a jehličnatých 

lesích, a také v parcích. Preferuje vápnité půdy. V minulosti byla doložena ze sedmi lokalit 

ve středních Čechách (nálezy většinou ze čtyřicátých let 20. století). Poslední nálezy 

pocházejí z roku 1954 z Prahy (Kinského sady) a z roku 1968 z Průhonického parku u Prahy. 

(HD) 

Literatura: KOTLABA et al. (1995: 58), MICHAEL et al. (1987: no. 261, sub Hygrotrama foetens), RYMAN 

& HOLMÅSEN (1992: 257, sub Hygrotrama foetens), SVRČEK (1956b: 29, sub Camarophyllus foetens). 

Candelabrochaete septocystidia (Burt) Burdsall CR 

kornatec praskající 

SL. Saprotrof rostoucí na ležících větvích a kmenech listnáčů. V ČR existuje ojedinělý nález 

z teplé suché doubravy v NP Podyjí (1988). Obecně velmi vzácný druh – v Evropě je 

známo jen několik lokalit. (ZP) 

Literatura: ERIKSSON et al. (1979: 1020–1023). 

Cantharellopsis prescotii (Weinm.) Kuyper CR 

Syn.: Gerronema albidum (Fr.: Fr.) Singer 

strmělka bělavá 

ST–SL. Saprotrof rostoucí na zemi z tlejících zbytků dřeva, obvykle mimo les nebo v křovinách. 

V ČR je v posledních 40 letech známa z pěti lokalit (okolí Čimelic a rezervace Vyšenské 

kopce v jižních Čechách, zámecká obora u Náměště nad Oslavou a rezervace Nad 

řekami u Hrubšic na jihozápadní Moravě, Lysá hora u Ochozu u Brna). (VA) 

Literatura: CETTO (1970–1993: vol. 4, no. 1486, sub Gerronema albidum), CLÉMENÇON (1982: 227). 

Cantharellus aurora (Batsch) Kuyper NT 

Syn.: Cantharellus lutescens (Pers.): Fr. (široce rozšířené jméno, bohužel spočívající na 

chybné interpretaci Persoonova popisu), Cantharellus xanthopus (Pers.) Duby 

liška žlutavá 

M. Mykorhizní symbiont jehličnatých i listnatých stromů. Roste nehojně v listnatých, smíšených 

i jehličnatých lesích, typicky na vlhčích místech v mechu nebo rašeliníku. (JH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 483, sub C. lutescens), HAGARA et al. (1999: 62), 

KEIZER (1998: 141), PAPOUŠEK (2004: no. 352). 

85

Cantharellus friesii Quél. VU 

liška Friesova 

M. Mykorhizní symbiont listnatých stromů (v Evropě zmiňován např. buk, břízy), v ČR 

rostoucí v přirozených porostech (bučinách nebo smíšených lesích s bukem) na kyselých 

až neutrálních půdách, také však v přírodních parcích (např. Průhonický park u Prahy). 

Vyskytuje se od pahorkatiny do horského stupně. (JH) 


Catathelasma imperiale (Quél.) Singer CR 

náramkovec císařský 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v jehličnatých a smíšených lesích, zejména pod smrkem 

a borovicí lesní, téměř výhradně na vápnitých půdách, v pahorkatinách a podhorských 

oblastech. V ČR má méně než deset lokalit – v Čechách Hartmanice a Sušice v Šumavském 

podhůří, Hlinice a Borotín na Táborsku, Kochánov u Světlé nad Sázavou, Horka u Chrudimi, 

na Moravě Žďárec ve Žďárských vrších a Javorník v Javorníkách, ale v poslední 

době byl sbírán pouze ve Vápenném žlebu u Rychtářova na Drahanské vrchovině. (VA) 

Literatura: HAGARA (1987: no. 174), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 208), KOTLABA et al. (1995: 

67), VELLINGA (1995: 176). 

Cejpomyces terrigenus (Bres.) Svrček et Pouzar ?EX 

kornatec pozemní 

ST. Saprotrof rostoucí v detritu. V ČR je znám jediný nález z roku 1968, a to z okolí Konstantinových 

Lázní (v umělé smrčině na zemi na jehličí). Od té doby je tento druh nezvěstný. 

V Evropě je také známo jen několik ojedinělých nálezů. (ZP) 

Literatura: ERIKSSON & RYVARDEN (1973: 193–195), SVRČEK & POUZAR (1970: 5–11). 

Ceraceomyces cystidiatus (J. Erikss. et Hjortstam) Hjortstam ?EX 

kornatec cystidový 

SL. Saprotrof rostoucí na silně zetlelých padlých kmenech smrku, borovice a břízy. V ČR 

je znám jediný nález (Plechý na Šumavě, 1929), od té doby je tento druh nezvěstný. Z období 

po roce 1945 existuje několik nálezů v severní Evropě. (ZP) 


Ceriporia herinkii Vampola VU 

pórnatka Herinkova 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, v ČR hlavně na jižní Moravě. Poslední 

nález je z roku 2002 (Mokrá u Brna). Tento druh je velmi blízký a možná i identický s pórnatkou 

medovou Ceriporia mellita (Bourdot) Bondartsev et Singer, známou z Francie. 


Literatura: HAGARA et al. (1999: 111), HAGARA et al. (2006: 139), PIERI & RIVOIRE (1997: 222–227, 

Atlas, tab. 334), VAMPOLA & POUZAR (1996b: 316–317). 

Ceriporia metamorphosa (Fuckel) Ryvarden et Gilb. CR 

pórnatka proměnlivá 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů. V ČR je znám pouze z jednoho ležícího 

kmene dubu v lužním pralese v rezervaci Ranšpurk u Lanžhota na jižní Moravě, kde byl 

naposledy sbírán v roce 2001. Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 184–185), VAMPOLA & POUZAR (1996b: 318–320). 

86

Ceriporiopsis aneirina (Sommerf.: Fr.) Domański CR 

pórnatka klamná 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, nejčastěji na ležících kmenech topolů. 

V ČR je známa jen z ojedinělých starších nálezů z Plzeňska, Borkovických blat u Soběslavi 

a lesa Luh u Telče. Nejnovější nález je z roku 2004 (Luh u Telče). (FK, ZP et PV) 

Literatura: KRIEGLSTEINER (2000a: 498), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 193–194), VAMPOLA (1989: 5–7). 

Ceriporiopsis balaenae Niemelä CR 

pórnatka jemná 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě vrb a topolů. V ČR je zatím známa pouze z jižních 

Čech z rašelinišť u Soběslavi (Borkovická blata, Kozohlůdky, 2006) a břehového porostu 

Staňkovského rybníka u Chlumu u Třeboně (2005). Velmi vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: KOTLABA (1995a: 11–12), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 194–195), VAMPOLA & POUZAR 

(1996b: 320–322). 

Ceriporiopsis resinascens (Romell) Domański VU 

pórnatka pryskyřičnatá 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, nejčastěji vrb a topolů. Nejvíce lokalit 

se nachází v jižních Čechách, hlavně na Třeboňsku. Nejnovější nález je z roku 2004 z Vysoké 

u Jihlavy. Podle současných výzkumů (KINNUNEN & NIEMELÄ 2005) se pod tímto jménem 

skrývají dva velmi podobné druhy, podle našich zkušeností makroskopicky nerozlišitelné, 

se stejnými ekologickými nároky. (FK, ZP et PV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 376), KINNUNEN & NIEMELÄ (2005: 81–90), KOTLABA 

(1984a: 68, fig. 16), PAPOUŠEK (2004: no. 272), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 201–202). 

Chalciporus hypochryseus (Šutara) Courtecuisse DD 

hřib maličký 

M. Mykorhizní symbiont, jehož ekologické nároky jsou málo známé, protože jeho nálezy 

jsou dosud sporadické. V ČR byl nalezen v Jizerských horách a v Posázaví. Podle dosavadních 

nálezů je možno usuzovat, že tvoří mykorhizu především se smrkem. Z Itálie je 

uváděn také pod borovicemi a jedlemi. Druh z blízkého příbuzenstva hřibu peprného 

(Chalciporus piperatus), od kterého se na první pohled liší živě žlutým zbarvením hymenoforu. 

(JŠ et VJ) 

Literatura: GALLI (1998: 142), MUÑOZ (2005: 660, fig. 35), ŠUTARA (1992: 203–208). 

Chamaemyces fracidus (Fr.) Donk EN 

Syn.: Lepiota irrorata Quél. 

bedla orosená 

ST. Saprotrof rostoucí v malých skupinkách v opadu listnatých a jehličnatých lesů, na cestách 

a při jejich okrajích, v parcích a zahradách. Preferuje humózní nebo vápnité půdy. Je 

známa např. z Českého krasu, vápencových území jižních Čech, jihozápadní Moravy, Ždánického 

lesa a Bílých Karpat. (LZ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 200), COURTECUISSE & DUHEM (2000: no. 656), HAGARA 

et al. (1999: 247), KOTLABA et al. (1995: 85–86), VELLINGA (2001: 152–153). 

Chamonixia caespitosa Rolland CR 

Syn.: Hymenogaster caerulescens Soehner 

šamónie modrající 

87

M. Mykorhizní symbiont smrku rostoucí v horských jehličnatých lesích, zejména v podmáčených 

smrčinách, s oblibou v porostech mechů v blízkosti pramenišť a potůčků. Plodnice 

se vyvíjejí pod zemí, teprve v dospělosti částečně prorážejí nad povrch substrátu. Před 

rokem 1995 byla nalezena v Obřím dole v Krkonoších, na lokalitě Svatá Dobrotivá v Brdech 

a v lese Holejtna u Horní Cerekve na Českomoravské vrchovině, v poslední době byla 

zaznamenána v rezervaci Tetřevská slať na Šumavě a na úpatí Lužnického vrchu v Novohradských 

horách. Jakožto druh vázaný na speciální vlhká stanoviště je ohrožena zejména 

lesnickými zásahy narušujícími vodní režim na jejích lokalitách. (MB) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 492), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 77), KOTLABA 

(1971: 43–46), KOTLABA et al. (1995: 114–115), MONTECCHI & SARASINI (2000: 382–384), PAPOUŠEK 

(2004: no. 829), PILÁT et al. (1958: 176–178). 

Chrysomphalina strombodes (Berk. et Mont.) Clémençon VU 

kalichovka žlutolupenná 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě, pařezech, spadlých větvích a mrtvých kořenech 

jehličnanů, především smrku. V ČR byla nalezena např. na Šumavě, v Novohradských 

horách, na Táborsku, Jindřichohradecku, Českomoravské vrchovině a v Moravskoslezských 

Beskydech. (VA) 


Clavaria argillacea Pers.: Fr. DD 

kyjanka hlínová 

ST. Saprotrof rostoucí na chudých, kyselých, písčitých půdách. Starší sběry jsou známy 

do roku 1967. Z poslední doby je v ČR známa jediná lokalita – střelnice vojenského prostoru 

u Bezdězu (2001, 2003). Obecně vzácný druh. (OJ) 

Literatura: CETTO (1970–1993: vol. 6, no. 2526), JÜLICH (1984: 69), PILÁT (1958b: 221). 

Clavaria asterospora Pat. DD 

kyjanka hvězdovýtrusá 

ST. Saprotrof rostoucí na holé půdě a na okrajích cest. Obecně vzácný druh, zatím v ČR 

známý jen ze Zlínských vrchů (Valašské Klobouky – Slatina, 2003). (OJ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 442), JÜLICH (1984: 68). 

Clavaria atrofusca Velen. ?EX 

kyjanka černohnědá 

SA–ST. Saprotrof rostoucí na spáleništích nebo na zemi v trávě pod duby. Zatím jediný 

doložený nález je z roku 1922 z Mnichovic u Říčan. (OJ) 

Literatura: GENNARI & LOSI (1997: 261–269), JÜLICH (1984: 68), PILÁT (1958b: 220–221), VELENOVSKÝ 

(1940: 164). 

Clavaria falcata Pers.: Fr. DD 

Syn.: Clavaria acuta Sowerby: Fr. 

kyjanka špičatá 

ST. Saprotrof rostoucí mezi bylinami nebo na listech napadaných pod stromy, na různých 

stanovištích, např. podél cest a na loukách, od nížin po horský stupeň. Novější nálezy jsou 

z Mníšku u Liberce (2005), centrálních Brd (2003) a Brna-Jehnic (2006). Obecně vzácný 

druh. Je ohrožena rekultivacemi a vysušováním luk. (OJ) 

88

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 441, sub C. acuta), JÜLICH (1984: 69, sub C. acuta), 

PAPOUŠEK (2004: no. 324), PILÁT (1958b: 223-225). 

Clavaria fumosa Pers.: Fr. ?EX 

kyjanka zakouřená 

ST. Saprotrof rostoucí v jehličnatých i smíšených lesích vyšších poloh nebo na loukách. 

Poslední sběr je z roku 1961 z Kyjova u Krásné Lípy. Je ohrožena odlesňováním lokalit a 

vysušováním luk. (OJ) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 64), JÜLICH (1984: 72), KRIEGLSTEINER (2000b: 25–26), PILÁT (1958b: 

220). 

Clavaria purpurea Fr. EN 

kyjanka purpurová 

ST. Saprotrof rostoucí na holé půdě, mezi mechem i v trávě pod jehličnany na vlhkých až 

podmáčených místech ve smrčinách, s oblibou podél lesních cest a na březích potoků, od 

pahorkatin do hor, v poslední době většinou jen v horských polohách. Z poslední doby je 

známa např. z vrchu Trhoň u Strašic na Rokycansku, ze Šumavy a Novohradských hor. Je 

ohrožena odvodňováním a odlesňováním lokalit. (OJ) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 63), JÜLICH (1984: 70), PAPOUŠEK (2004: no. 323), PILÁT (1958b: 217). 

Clavaria rosea Fr. DD 

kyjanka růžová 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi mezi travou v listnatých lesích. V ČR jsou známy nálezy z 

těchto lokalit: Počerny u Karlových Varů (1977), Divoká Šárka (1937), Kinského sady 

(1955, 1965) a Petřín (1955) v Praze a Děvičky u Dolních Věstonic (1955). Z posledních 

let je známa jen z okolí Brna-Jehnic (2006). Obecně velmi vzácný druh. (OJ) 

Literatura: JÜLICH (1984: 70), PILÁT (1958b: 219), WIESER (1986: foto na přední obálce, no. 14). 

Clavaria zollingeri Lév. ?EX 

kyjanka Zollingerova 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v listnatých lesích. V ČR jsou známy jen tři starší nálezy, 

a to z okolí Kyjova u Krásné Lípy (1961), Mistrovic-Kerhartic u Ústí nad Orlicí (1966) 

a Hradce u Opavy (1967). (OJ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 445), JÜLICH (1984: 70), PILÁT (1962: 6–8). 

Clavariadelphus truncatus (Quél.) Donk ?EX 

kyj uťatý 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí na zemi pod jehličnany (zvláště pod jedlí) na vápencovém 

podloží, obecně spíše v horských oblastech. V ČR byl vzácně sbírán na roztroušených 

lokalitách (zejména na Moravě) do šedesátých let 20. století, naposledy v údolí Vltavy 

mezi Zvíkovem a Červenou (1964); poté už doložené nálezy neexistují, přestože byl údajně 

pozorován i v sedmdesátých až devadesátých letech 20. století. Jeho ústup je spojen zejména 

s úbytkem jedle. (OJ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 454), HAGARA et al. (1999: 64), KOTLABA (1987b), 

KRIEGLSTEINER (2000b: 39–40), PILÁT (1958b: 185, tab. 38), PILÁT & UŠÁK (1959: no. 155). 

Clavariadelphus xanthocephalus Rahm et Schild DD 

kyj žlutotemenný 

89

M. Mykorhizní symbiont. V ČR byl zatím nalezen pouze na Vyšenských kopcích u Českého 

Krumlova, kde roste na zemi pod lískou na vápencovém podloží. V minulosti nebyl odlišován 

od mnohem hojnějšího kyje Herkulova (Clavariadelphus pistillaris). (OJ) 

Literatura: PAPOUŠEK (2004: no. 319). 

Clavulicium macounii (Burt) J. Erikss. et Boidin ex Parmasto EN 

kornatec vínově hnědavý 

SL. Saprotrof rostoucí na padlých kmenech jedle, např. v pralesovitých porostech na Šumavě, 

v Novohradských horách a v Karpatech. Význačný druh horských bukojedlových 

lesů, zejména karpatských. Není znám mimo přirozené porosty. Je potenciálně ohrožen 

degradací dosavadních pralesních formací (úbytkem jedle) nebo jejich chybným ochranným 

režimem (odstraňování dřeva). (ZP) 


Clavulinopsis biformis (G. F. Atk.) Corner ?EX 

kyjovečka mnohotvará 

ST. Saprotrof rostoucí na holé zemi v lesích. V ČR je znám jen z několika málo nálezů, 

z nichž poslední pochází ze čtyřicátých let 20. století z okolí Hubačova u Mnichovic ve 

středních Čechách. (OJ) 

Literatura: PILÁT (1958b: 233). 

Clavulinopsis dichotoma (Godey) Corner DD 

kyjovečka rozdvojená 

ST. Saprotrof vzácně rostoucí na zemi v mechu nebo v trávě na pastvinách, v lesích a parcích. 

V poslední době jsou známy nálezy z Hořovic na Berounsku (2000) a Štramberku – 

Bílé hory na severní Moravě (2001). Je snadno zaměnitelná za jiné druhy rodu Clavulinopsis 

tvořící rozvětvené plodnice. (OJ) 

Literatura: JÜLICH (1984: 77), PILÁT (1958b: 233). 

Clavulinopsis laeticolor (Berk. et Curtis) R. H. Petersen DD 

kyjovečka krásná 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v trávě a mechu na loukách a v sadech, mnohem vzácněji 

v lesích. V poslední době byla nalezena např. na Písečném vrchu u Teplic v severních Čechách 

a u Kochánovických rybníků u Slatiňan ve východních Čechách. Při určování hrozí 

záměna za jiné žlutě až oranžově zbarvené druhy rodu Clavulinopsis. (OJ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 449), JÜLICH (1984: 78), KRIEGLSTEINER (2000b: 32–33). 

Clavulinopsis luteoalba (Rea) Corner DD 

kyjovečka žlutobílá 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi mezi trávou na loukách, pastvinách a na světlých místech 

v lesích. V poslední době byla sbírána u přehrady Bystřička na Vsetínsku (1994). Při určování 

hrozí záměna za jiné žlutě až oranžově zbarvené druhy rodu Clavulinopsis. (OJ) 

Literatura: JÜLICH (1984: 76), KRIEGLSTEINER (2000b: 33), PILÁT (1958b: 241). 

Clavulinopsis luteoochracea (Cavara) Corner DD 

kyjovečka žlutookrová 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v rašeliníku, v bukových lesích mezi mechem Eurhynchium 

90

striatum, vzácněji na loukách a v sadech. Zatím jediný sběr v ČR pochází z Písečného 

vrchu u Teplic v severních Čechách (2000). Je snadno zaměnitelná za jiné druhy rodu Clavulinopsis 

tvořící rozvětvené plodnice. (OJ) 

Literatura: JÜLICH (1984: 75), KRIEGLSTEINER (2000b: 33–34), PILÁT (1958b: 237). 

Clavulinopsis subtilis (Pers.: Fr.) Corner ?EX 

kyjovečka útlá 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi mezi trávou a mechem v listnatých lesích. V ČR byla sbírána 

pouze ve Ždánickém lese na Moravě (1960). Je snadno zaměnitelná za jiné druhy 

rodu Clavulinopsis tvořící bělavě zbarvené rozvětvené plodnice. (OJ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 450), JÜLICH (1984: 76), KRIEGLSTEINER (2000b: 34), 

PILÁT (1958b: 233). 

Clitocybe alexandri (Gillet) Konrad DD 

strmělka šedoplstnatá 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v listnatých lesích, zejména pod duby, méně často pod jehličnany, 

s oblibou na vápencovém podloží. Byla nalezena např. u Roblína v okolí Prahy, 

poblíž Malé Roudky a Vavřince na Blanensku, v Moravském krasu, na Zaječí hoře v okolí 

Brna-Lesné a v okolí Pouzdřan. V posledních desetiletích ubývá. (VA) 

Literatura: COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 289), HAGARA et al. (1999: 152–153), KUYPER (1995h: 44). 

Clitocybe barbularum (Romagn.) P. D. Orton CR 

strmělka suchomilná 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi na nelesních písčitých stanovištích, ojediněle také pod jehličnany 

na písčitých půdách. V ČR jsou známy čtyři lokality (rezervace Oblík, Raná a Srdov 

v severozápadních Čechách, rezervace Miroslavské kopce u Miroslavi na Znojemsku). (VA) 

Literatura: ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995: 63, 71), COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 339, sub Omphalina 

barbularum), KUYPER (1995h: 55–56). 

Clitocybe houghtonii (W. Phillips) Dennis EN 

strmělka Houghtonova 

ST–SL. Saprotrof rostoucí na zemi nebo na tlejících větvičkách v listnatých lesích, především 

na vlhčích místech. Většina lokalit známých z poslední doby je na Moravě (Českomoravská 

vrchovina, Moravský kras, okolí Lednice, Podyjí), ale v roce 2006 byla nalezena 

také v lužním lese v rezervaci Hluchov mezi Brandýsem nad Labem a Starou Boleslaví. (VA) 

Literatura: ANTONÍN & VÁGNER (1997a: 148–149), KRIEGLSTEINER (1983: 75–76, za str. 72), KUYPER 

(1995h: 62). 

Clitocybe radicellata Gillet DD 

Syn.: Clitocybe pruinosa (Lasch) P. Kumm. 

strmělka ojíněná 

ST. Saprotrof rostoucí koncem zimy a počátkem jara na hrabance ve smrkových lesích, 

často v kulturních porostech. Její rozšíření v ČR není známo, byla sbírána např. v Českém 

krasu, v okolí Prahy, pod Budislavskou horou u Tučap a na Českokrumlovsku v jižních 

Čechách a v rezervaci Mohelenská hadcová step u Mohelna na jihozápadní Moravě. (VA) 

Literatura: BON (1997: 50, sub C. pruinosa), CHARVÁT (1953: 15–16), VESELÝ et al. (1972: 190, sub 

C. pruinosa). 

91

Clitocybula abundans (Peck) Singer EN 

penízovka trsnatá 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě jehličnanů, vzácněji listnáčů. V ČR má jen několik 

málo lokalit, a to v pralesovitých horských lesích (Šumava, Novohradské hory). (VA) 


Clitocybula lacerata (Scop.) Métrod EN 

penízovka dřípená 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejících pařezech, kmenech a větvích, méně pilinách jehličnanů, 

v podhorských a horských oblastech. V ČR byla nalezena např. na Šumavě, v Novohradských 

horách, Javorníkách, Moravskoslezských Beskydech a ve Vsetínských vrších. (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 183), HAGARA et al. (1999: 176), KOTLABA & POUZAR 

(1962: 181–182), MARCHAND (1986: no. 805), SVRČEK & KUBIČKA (1971b: 106). 

Coltricia cinnamomea (Jacq.) Murrill EN 

ďubkatec skořicový 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v listnatých i jehličnatých lesích. V ČR se vyskytuje ve středních 

Čechách, na Šumavě a na Moravě. Poslední nález je z roku 1988 od Milovic u Nymburka 

v Polabí. (FK, ZP et PV) 

Literatura: JAHN (1986: 21–25), KOTIRANTA & NIEMELÄ (1993: 36), KOTLABA (1984a: 54–55), KRIEGL- 

STEINER (2000a: 429), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 211–212). 

Coltricia montagnei (Fr.) Murrill ?EX 

ďubkatec Montagneův 

ST. Saprotrof rostoucí hlavně v listnatých lesích. V ČR je znám jen ze čtyř starších nálezů. 

Naposledy byl nalezen v roce 1946 v Metelkových sadech v Turnově (nedatovaný nález 

je ze Žarošic u Kyjova). Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: KOTLABA (1984a: 55), KOTLABA et al. (1995: 49–50), KRIEGLSTEINER (2000a: 429), RYVARDEN 

& GILBERTSON (1993: 215–217). 

Conocybe ambigua Watling ?EX 

sametovka pochybná 

ST. Saprotrof rostoucí na vlhčí půdě mezi travou, mechem a listím, v bylinném podrostu 

v listnatých a smíšených lesích, vzácně (střední Čechy). Výskyt po roce 1970 není potvrzen. 

(MS) 

Literatura: KÜHNER (1935: 106, sub Galera ambigua), SVRČEK (1956a: 174–175, 182: fig. 1), WATLING 

(1982: 69–70, fig. 109, 153–156). 

Conocybe coprophila (Kühner) Kühner ?EX 

sametovka výkalová 

SK. Saprotrof rostoucí na starších kravských a koňských exkrementech, velmi vzácně (České 

středohoří). (MS) 

Literatura: SVRČEK (1948: 88–89), WATLING (1982: 86, fig. 180, 184–186). 

Conocybe digitalina (Velen.) Singer CR 

sametovka opýřená 

ST. Saprotrof rostoucí v humusu jehličnatých i listnatých lesů, kromě toho např. i na mechatých 

bukových kmenech nebo v bylinném podrostu při okraji lesních cest. Starší nálezy 

92

pocházejí z Českého krasu i jiných lokalit ve středních Čechách a z Novohradských hor. 

Nejnovější nález v ČR je z brdských Hřebenů u Dobřichovic (1989). (MS) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 265), ORTON (1960: 195–196, sub C. subpubescens), VELENOVSKÝ 

(1947: 70, sub Galera digitalina). 

Conocybe mairei (Kühner) ex Watling DD 

sametovka Maireova 

ST. Saprotrof rostoucí na holé zemi mezi trsy trav nebo v porostech kopřivy dvoudomé 

a pod keři mimo les, také v zahradách, na eutrofizované půdě, vzácně. Byla nalezena v jižních 

Čechách (Čimelice, 1962), v poslední době u Strašína na Šumavě (1998). (MS) 

Literatura: SVRČEK (1966a: 142–143, 144: fig. 2A), WATLING (1982: 87–88, fig. 181–183). 

Conocybe plicatella (Peck) Kühner ?EX 

sametovka klanolupenná 

ST. Saprotrof, jenž byl v ČR nalezen jen jednou, a to na půdě lesní xerotermní louky v jižních 

Čechách (Písecko, 1964). V Evropě je dále známa např. z Anglie a Německa. (MS) 

Literatura: SVRČEK (1966a: 143–145, fig. 2B), WATLING (1982: 84, fig. 174–176). 

Conocybe rickeniana (P. D. Orton) Singer DD 

sametovka pestrá 

ST. Saprotrof rostoucí na holé půdě mezi travou v trávnících, na vlhkých loukách a travnatých 

okrajích lesních cest. V ČR jsou známy jen dva doložené sběry, a to z údolí potoka 

Výmoly na Českobrodsku (1961) a z rezervace Porážky v Bílých Karpatech (2004). (MS) 

Literatura: SVRČEK (1962: 165–166, 164: fig. 3), WATLING (1982: 59–60, fig. 123). 

Conocybe striaepes (Cooke) S. Lundell DD 

sametovka rýhonohá 

ST. Saprotrof rostoucí na holé půdě při okrajích cest a v křovinách, velmi vzácně. V ČR je 

známa z Lobkovické zahrady v Praze-Hradčanech (1979), ze Smečenského údolí u Kladna 

a z Brna (oba nálezy z roku 2005). (MS) 

Literatura: WATLING (1982: 89, fig. 187, 188, 191). 

Coprinus echinosporus Buller DD 

hnojník ježatovýtrusý 

SL. Saprotrof rostoucí v listnatých lesích na pařezech a kmenech zbavených kůry, na větvičkách 

i drobných dřevních zbytcích. V poslední době byl nalezen v rezervacích Obora 

v Uhříněvsi ve středních Čechách, v údolí Plesenského potoka u Ostravy a v rezervaci Ranšpurk 

na soutoku Moravy a Dyje. (JBu) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 274), ORTON & WATLING (1979: no. 8), ULJÉ & 

NOORDELOOS (1997: no. 35). 

Coprinus erythrocephalus (Lév.) Fr. DD 

hnojník červenohlavý 

ST–SL. Saprotrof rostoucí v listnatých lesích na zbytcích dřeva, často také na tlejících 

zbytcích rostlin v trávě mezi kopřivami. V poslední době byl nalezen ve středních Čechách 

– v rezervacích Karlické údolí v Českém krasu a Obora v Uhříněvsi. Obecně vzácný druh. 

(JBu) 

Literatura: ORTON & WATLING (1979: no. 7), PILÁT (1951a: 370–371). 

93

Coprinus picaceus (Bull.: Fr.) Gray VU 

hnojník strakatý 

ST. Saprotrof rostoucí v listnatých lesích, zejména v bučinách na vápnitých nebo humózních 

půdách. Plodnice vyrůstají na vlhčích místech mezi listím nebo v humusu. V ČR byl 

nalezen např. v Českém středohoří, Českém krasu, jižních Čechách, Litovelském Pomoraví, 

Beskydech, Hostýnských vrších a na jižní Moravě. (JBu) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 294), PAPOUŠEK (2004: no. 697), PILÁT (1951: 372). 

Coprinus romagnesianus Singer DD 

hnojník Romagnesiho 

SL. Saprotrof rostoucí kolem pařezů a kmenů listnatých stromů nebo ze zbytků dřeva ukrytých 

pod zemí, často podél lesních cest. Vyskytuje se roztroušeně na celém území ČR. Byl 

nalezen např. v rezervaci Karlštejn v Českém krasu, na hrázi rybníka Naděje v jižních Čechách 

a ve Ždánickém lese. (JBu) 

Literatura: ORTON & WATLING (1979: no. 5), PILÁT (1951: 372). 

Coprinus silvaticus Peck DD 

hnojník lesní 

ST–SA. Saprotrof rostoucí v listnatých lesích, zejména v bučinách na jílovitých půdách, 

mezi opadaným listím či v humusu na vlhčích místech, méně často ze spáleného dřeva. V poslední 

době byl nalezen např. v rezervaci Ve Studeném ve středních Čechách, v údolí Smradlavy 

v Beskydech a na lokalitě Velká Baba u Brna. (JBu) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 302), BUREL (2004b: 63–64), HAGARA et al. (1999: 

255), ORTON & WATLING (1979: no. 64). 

Coprinus spelaiophilus Bas et Uljé DD 

hnojník trvanlivý 

SL. Saprotrof rostoucí na pařezech a kmenech listnatých stromů, s oblibou v jejich dutinách, 

nejčastěji v parcích. V ČR byl nalezen v Průhonickém parku u Prahy a v rezervaci 

Rendezvous na soutoku Moravy a Dyje. Všeobecně vzácný druh. (JBu) 

Literatura: ORTON & WATLING (1979: no. 13, sub C. extinctorius), PILÁT (1951: 374, sub C. extinctorius). 

Cortinarius alnetorum (Velen.) M. M. Moser EN 

pavučinec olšový 

M. Mykorhizní symbiont olší rostoucí na vlhké až bažinaté půdě v olšinách. Vyskytuje se 

např. v Českém krasu a v jižních Čechách; na Moravě byl nalezen např. v rezervaci Světnovské 

údolí u obce Světnov ve Žďárských vrších v Poodří a v arboretu MZLU u Křtin poblíž 

Brna. (MS) 

Literatura: BRANDRUD et al. (1990–1998: no. A32), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 291), CETTO 

(1970–1993: vol. 4, no. 1399), VELENOVSKÝ (1920–1922: 452, sub Telamonia alnetorum). 

Cortinarius amoenolens Rob. Henry ex P. D. Orton EN 

pavučinec mirabelkový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod bukem, lískou a pravděpodobně i dalšími listnáči 

na vápnitých nebo humózních půdách v listnatých a smíšených lesích. V šedesátých letech 

20. století byl opakovaně doložen z okolí Brna. Z poslední doby jsou známy nálezy v Českém 

krasu, na hrázích rybníků v Třeboňské pánvi a v rezervaci Psí kuchyně ve východních 

Čechách. Ve vápencových územích je ohrožen zejména těžbou vápence a z ní vyplývající 

94

likvidací stanovišť, na hrázích rybníků rybničním hospodařením s následkem eutrofizace. 

(MB) 

Literatura: BRANDRUD et al. (1989–1997: no. B52, sub Cortinarius anserinus), BREITENBACH & KRÄNZLIN 

(2000: no. 187, sub Cortinarius anserinus), CONSIGLIO et al. (2005: no. B9–12), MARCHAND (1982: 

no. 673), MICHAEL et al. (1985: no. 168), PHILLIPS (1981: 124–125). 

Cortinarius aureofulvus M. M. Moser DD 

pavučinec zlatooranžový 

M. Mykorhizní symbiont jehličnanů, zejména smrku, rostoucí v lesích vyšších poloh. Preferuje 

vápnité půdy. V ČR byl v poslední době nalezen v Povydří na Šumavě. Jeho celkové 

rozšíření v ČR není známo. (MB) 

Literatura: BRANDRUD et al. (1989–1997: no. C36), SOOP (2005: 46). 

Cortinarius balteatocumatilis Rob. Henry ex P. D. Orton VU 

pavučinec hnědofialový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod listnáči, zejména pod duby, ve světlých lesích, parcích 

a stromořadích od nížiny do podhůří. Preferuje vápnité půdy. V poslední době byl nalezen 

na Mladoboleslavsku, v jižních Čechách (Táborsko, Českobudějovicko, Novohradské 

podhůří) a v Poodří. Je ohrožen kácením stromů prováděným v rámci managementu parků 

a alejí, dále fragmentací biotopů a jejich eutrofizací. (MB) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 191), CONSIGLIO et al. (2005: no. A1–4), MARCHAND 

(1982: no. 690, no. 691, sub Cortinarius balteatocumatilis var. laetus), PAPOUŠEK (2004: no. 644), 

RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 500), SOOP (2005: 25–26, fig. 28). 

Cortinarius balteatus (Fr.) Fr. DD 

pavučinec fialovolilákový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí na kyselých až neutrálních, živinami chudých půdách 

pod jehličnany, zejména pod smrkem, ale také pod listnáči, např. pod duby, od pahorkatiny 

do hor. V minulosti (čtyřicátá až šedesátá léta 20. století) byl zaznamenán na Liberecku, 

na několika lokalitách ve středních, jižních a východních Čechách, na Českomoravské vrchovině, 

v Jeseníkách a v okolí Brna. V sedmdesátých až osmdesátých letech byl několikrát 

doložen z Podkrkonoší, v osmdesátých letech byl opakovaně nalézán na Táborsku (rezervace 

Luční, Dlouhá Lhota, Drhovice). V poslední době byl nalezen opět na Táborsku – poblíž 

Debrníku (2001). Jeho celkové rozšíření v ČR není známo, přičemž jedním z důvodů 

jsou záměny za jiné, podobné druhy pavučinců. (MB) 

Literatura: BRANDRUD et al. (1989–1997: no. C60), BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 192), CONSIGLIO 

et al. (2005: no. A5–8), KOTLABA et al. (1995: 96–97), MARCHAND (1982: no. 692), PILÁT & UŠÁK 

(1959: no. 100). 

Cortinarius bibulus Quél. VU 

pavučinec hezoučký 

M. Mykorhizní symbiont olší rostoucí na bažinaté půdě v olšinách. V ČR se vyskytuje 

roztroušeně, např. ve středních Čechách, na Šumavě, v Novohradských horách, na Třeboňsku 

a Jindřichohradecku, ve východních Čechách, Litovelském Pomoraví a na Drahanské 

vrchovině. (MS) 

Literatura: BRANDRUD et al. (1990–1998: no. B25), CETTO (1970–1993: vol. 4, no. 1403), LANGE 

(1935–1940: fig. 101B, sub C. pulchellus). 

95

Cortinarius caerulescens (Schaeff.) Fr. NT 

Syn.: Cortinarius caesiocyaneus Britzelm. 

pavučinec azurový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod bukem, duby, habrem a dalšími listnáči na sušších 

vápnitých půdách. V ČR byl sbírán v Českém krasu, v Polabí, na hrázích rybníků a vápencových 

lokalitách v jižních Čechách, na Brněnsku a ve Ždánickém lese. Je ohrožen velkoplošným 

kácením, popř. těžbou vápence vedoucí k likvidaci příhodných stanovišť. Na hrázích 

rybníků je ohrožen necitlivým rybničním hospodařením majícím za následek eutrofizaci 

stanovišť. (MB) 

Literatura: BRANDRUD et al. (1989–1997: no. B51), BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 193), HAGARA 

et al. (2006: 318, sub C. coerulescens), HLAVÁČEK (1985b: 5–6, sub Phlegmacium coerulescens), 

KOTLABA et al. (1995: 97–98, sub C. coerulescens), MARCHAND (1982: no. 680, sub C. coerulescens), 

MICHAEL et al. (1985: no. 161, sub C. coerulescens), PILÁT & UŠÁK (1959: no. 90). 

Cortinarius caerulescentium Rob. Henry DD 

pavučinec bledolilákový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod listnáči, zejména pod duby. Preferuje vápnité půdy. 

V ČR byl doposud zaznamenán jen poblíž Čejkovic v Budějovické pánvi. Jeho celkové 

rozšíření v ČR není známo. Na hrázích rybníků by mohl být ohrožen rybničním hospodařením 

s následkem eutrofizace stanovišť. (MB) 

Literatura: BRANDRUD et al. (1989–1997: no. B17), PAPOUŠEK (2004: no. 653). 

Cortinarius callisteus (Fr.: Fr.) Fr. DD 

pavučinec žlutooranžový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod jehličnany, zejména pod smrkem a borovicemi v jehličnatých 

a smíšených lesích od pahorkatiny do hor. V šedesátých letech 20. století byl 

doložen z Humpolecka a Žďárských vrchů. V poslední době byl zaznamenán u Prodašic 

na Mladoboleslavsku (2001), doložen je nález z lokality Pejchalův mlýn u Havlíčkova 

Brodu (1995). Jeho celkové rozšíření v ČR není známo. (MB) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 168), CONSIGLIO et al. (2005: no. C49–52), MARCHAND 

(1982: no. 631), MICHAEL et al. (1985: no. 104b), PHILLIPS (1981: 134–135), SOOP (2005: 8–9, fig. 1). 

Cortinarius cinnamomeoluteus P. D. Orton (non sensu M. M. Moser 1978) DD 

Syn.: Dermocybe saligna M. M. Moser et Gerw. Keller 

pavučinec skořicově žlutý 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí ve vlhkých, s oblibou v pravidelně zaplavovaných porostech, 

obvykle v blízkosti vodních toků nebo nádrží, od nížiny do hor. Je vázán na různé 

druhy vrb. V ČR jsou známy starší nálezy z okolí rybníka Řežabinec na Písecku a z Třeboňské 

pánve (Mokré louky u Třeboně, Majdalena). V poslední době byl zaznamenán v rezervaci 

Kyselovský les na Šumavě, na břehu Malého Klenského rybníka v Novohradském 

podhůří, na lokalitě Vimperky u Třeboně a na rašeliništi Malá Zvůle u Mostů na Jindřichohradecku. 

Jeho celkové rozšíření v ČR není známo. Je dosti přísně vázaný na typické druhy 

stanovišť, a proto je ohrožen necitlivými lesnickými a vodohospodářskými zásahy, zejména 

vysoušením mokřadů. (MB) 

Literatura: BERAN (2003: 8), HØILAND (1983: 93–94), MARCHAND (1982: no. 605), MOSER & KELLER 

(1977: 207–212, sub Dermocybe saligna), SOOP (2005: 4, fig. 1). 

96

Cortinarius claricolor (Fr.) Fr. EN 

pavučinec světlobarvý 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí na kyselých, živinami chudých půdách pod jehličnany, 

zejména pod smrkem v jehličnatých a smíšených lesích vyšších poloh. Z minulosti je doložen 

z okolí Černého Kříže na Šumavě (1991) a Borače na Tišnovsku (1957). V poslední 

době byl nalezen na Šumavě a opakovaně zaznamenán na Lužnickém vrchu v Novohradských 

horách. Je ohrožen necitlivým lesním hospodařením, zejména probírkou spojenou 

s devastací půdního krytu a velkoplošným kácením. (MB) 

Literatura: BRANDRUD et al. (1989–1997: no. B48), BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 200), CETTO 

(1970–1993: vol. 2, no. 466), CONSIGLIO et al. (2005: no. A29–32), MARCHAND (1982: no. 646), PA- 

POUŠEK (2004: no. 648). 

Cortinarius cumatilis Fr. DD 

pavučinec modrolilákový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod jehličnany, zejména pod smrkem, v jehličnatých 

a smíšených lesích vyšších poloh. Z minulosti je doložen z okolí Bohdalce ve Žďárských vrších 

(1961). V poslední době byl nalezen v okolí Bělé v Novohradských horách a u Svaté 

Anny poblíž Černovic na Českomoravské vrchovině. Jeho celkové rozšíření v ČR není 

známo. Je ohrožen necitlivým lesním hospodařením, zejména probírkou spojenou s devastací 

půdního krytu a velkoplošným kácením. (MB) 

Literatura: BRANDRUD et al. (1989–1997: no. A47), BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 203), CONSIGLIO 

et al. (2005: no. C81–84), DÄHNCKE (1993: 743), MICHAEL et al. (1985: no. 164), RYMAN & HOLMÅSEN 

(1992: 498). 

Cortinarius dionysae Rob. Henry EN 

pavučinec šedomodravý 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod listnáči, zejména pod bukem, duby a lipami, ale 

také pod jehličnany, především pod jedlí, od pahorkatiny po hory. Preferuje sušší vápnité 

půdy. V minulosti byl nalezen v rezervaci Baba na Mladoboleslavsku, v Průhonickém parku u 

Prahy a v okolí Dolních Věstonic na jihovýchodní Moravě. V poslední době byl zaznamenán 

v Borovém lese u Štětí na Mělnicku (2002, 2004), u Hostimi v Českém krasu (2001) 

a na hrázi rybníka Starý Kravín na Táborsku (1998). Je ohrožen velkoplošným kácením 

a eutrofizací příhodných stanovišť. (MB) 

Literatura: BRANDRUD et al. (1989–1997: no. B50), BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 206), CONSIGLIO 

et al. (2005: no. B49–52), KOTLABA et al. (1995: 98), KŘÍŽ (2006: 10–11, fig. 9, 10), MARCHAND (1982: 

no. 676). 

Cortinarius elegantior (Fr.) Fr. DD 

pavučinec elegantní 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod smrkem a jedlí, vzácněji pod některými listnáči, 

ve vyšších polohách. Preferuje vápencové podloží. Z minulosti je doložen z okolí Vodňan v 

jižních Čechách (1936), Karlštejna v Českém krasu (čtyřicátá léta 20. století), Žarošic ve 

Ždánickém lese (1943), Kuřimi na jižní Moravě (1945), později z Obřího dolu v Krkonoších 

(1981). V poslední době byl opakovaně nalezen v lese Bernatka poblíž Sudoměřic 

u Tábora, v okolí Kozlova ve východních Čechách (2006) a v údolí Moravy pod 

Králickým Sněžníkem (2004). Jeho celkové rozšíření v ČR není známo. (MB) 

Literatura: BRANDRUD et al. (1989–1997: no. D01), CETTO (1970–1993: vol. 1, no. 76), CONSIGLIO et al. 

(2005: no. A53–56), DÄHNCKE (1993: 768–769), HAGARA et al. (2006: 320), MARCHAND (1983: no. 726). 

97

Cortinarius elegantissimus Rob. Henry DD 

pavučinec zlatonohý 

M. Mykorhizní symbiont buku rostoucí v listnatých a smíšených lesích na vápencovém 

podloží od pahorkatiny do hor. Z minulosti jsou doloženy nálezy z rezervace Karlštejn 

v Českém krasu (1950, 1966). Na této lokalitě byl druh opakovaně nalezen také v poslední 

době. Jeho celkové rozšíření v ČR není známo. Ve vápencových územích je ohrožen zejména 

těžbou vápence a z ní vyplývající fragmentací až likvidací stanovišť. (MB) 


et al. (2005: no. A57–60), HAGARA et al. (2006: 320), MARCHAND (1983: no. 714, sub C. auroturbinatus), 

MICHAEL et al. (1985: no. 171, sub C. aurantioturbinatus), PHILLIPS (1981: 123, sub C. auroturbinatus). 

Cortinarius evernius (Fr.: Fr.) Fr. VU 

pavučinec blankytný 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí ve starých jehličnatých a smíšených lesích v podhůří 

a v horách (Krkonoše, střední Čechy, Šumava, Novohradské hory, Českomoravská vrchovina, 

Beskydy). (MS) 

Literatura: BRANDRUD et al. (1990–1998: no. A11), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 319), CETTO 

(1970–1993: vol. 5, no. 1814), MARCHAND (1983: no. 766), MICHAEL et al. (1985: no. 129), PAPOUŠEK 

(2004: no. 627), VELENOVSKÝ (1920–1922: 462, sub Telamonia evernia). 

Cortinarius fervidus P. D. Orton (sensu Brandrud et al., non sensu Bidaud et al.) DD 

Syn.: Cortinarius fervidoides Bidaud, Moënne-Loc. et Reumaux 

pavučinec ohňobarvý 

M. Mykorhizní symbiont smrku rostoucí v podmáčených a vlhčích kulturních smrčinách 

ve vyšších polohách. V ČR byl nalezen jen na dvou lokalitách ve Vltavském luhu v jihovýchodní 

části Šumavy (Stožec, Černý Kříž). Oba nálezy jsou z poslední doby. Jeho celkové 

rozšíření v ČR není známo. Může být ohrožen necitlivým lesním hospodařením, vedoucím 

k fragmentaci biotopů a narušení vodního režimu stanovišť. (MB) 

Literatura: BERAN (2003: 13–14). BIDAUD et al. (1994: fiche 231, tab. 125, sub Cortinarius fervidoides), 

BRANDRUD et al. (1989–1997: no. A14), HØILAND (1983: 98–99), PAPOUŠEK (2004: no. 611). 

Cortinarius helvelloides (Fr.) Fr. EN 

pavučinec chřapáčovitý 

M. Mykorhizní symbiont olší rostoucí na bažinaté půdě v olšinách, roztroušeně (např. Písecko, 

Šumava, Novohradské hory, Třeboňsko, Jindřichohradecko). (MS) 

Literatura: BRANDRUD et al. (1990–1998: no. A17), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 329), LANGE 

(1935–1940: fig. 97A), MARCHAND (1983: no. 766), VELENOVSKÝ (1920–1922: 444, sub Telamonia 

helvelloides). 

Cortinarius herpeticus Fr. DD 

Syn.: Cortinarius scaurus var. herpeticus (Fr.) Quél. 

pavučinec postříkaný 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod smrkem a borovicí lesní na živinami chudých půdách 

v jehličnatých a smíšených lesích vyšších poloh, s oblibou na travnatých a mechatých 

místech v mladších porostech. V poslední době byl opakovaně sbírán na Lužnickém vrchu 

v Novohradských horách. Jeho celkové rozšíření v ČR není známo. Je ohrožen necitlivým 

lesním hospodařením, zejména probírkou spojenou z devastací půdního krytu a velkoplošným 

kácením. (MB) 

98

Literatura: BRANDRUD et al. (1989–1997: no. C08, sub Cortinarius scaurus var. herpeticus), DÄHNCKE 

(1993: 760). 

Cortinarius huronensis var. huronensis Ammirati et A. H. Sm. DD 

Syn.: Dermocybe palustris var. huronensis (Ammirati et A. H. Sm.) Høil. 

pavučinec temný 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí na rašeliništích a v bažinatých lesích, zpravidla v kobercích 

rašeliníků pod borovicemi, břízami a smrkem. V ČR byl v poslední době nalezen v rezervacích 

Mlynářská slať na Šumavě a Dářko ve Žďárských vrších. Velmi vzácný druh, jehož 

celkové rozšíření v ČR není známo. Je ohrožen eventuálním odvodňováním rašelinišť. 

(MB) 

Literatura: BERAN (2003: 11), BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 157), HØILAND (1983: 90–91, sub 

Cortinarius palustris var. huronensis). 

Cortinarius chrysolitus Kauffman NT 

Syn.: Cortinarius palustris var. palustris (M. M. Moser) Nezdojm., Cortinarius huronensis 

var. olivaceus Ammirati et A. H. Sm., Dermocybe chrysolita (Kauffman) Ammirati, Dermocybe 

palustris (M. M. Moser) M. M. Moser 

pavučinec rašeliníkový 

M. Mykorhizní symbiont smrku a borovic rostoucí na rašeliništích a v rašelinných smrčinách, 

vždy v porostech rašeliníků, obvykle tam, kde hladina spodní vody pravidelně sahá 

až k povrchu, s oblibou na prameništích. Jedná se o druh s roztroušeným výskytem v ČR, 

přísně vázaný na určité, úzce vymezené typy stanovišť, jejichž existence je ohrožena necitlivým 

hospodařením v lesích, zejména fragmentací biotopů a následným vysoušením. (MB) 

Literatura: BERAN (2003: 7–8), BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 158, sub C. huronensis var. olivaceus), 

HØILAND (1983: 88–90, sub C. palustris var. palustris), MARCHAND (1982: no. 603, sub Dermocybe 

palustris), PAPOUŠEK (2004: no. 618), SOOP (2005: 5, fig. 3, sub C. palustris). 

Cortinarius isabellinus Fr. DD 

pavučinec isabelový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v jehličnatých lesích, hlavně v borech a smrčinách. V ČR 

dříve častý druh, nyní mizející. Z minulosti je znám z brdských Hřebenů, Českomoravské 

vrchoviny, okolí Brna a ze Ždánického lesa. V poslední době byl nalezen ve Velkém Huteckém 

lese poblíž Hlinice na Táborsku. (MS) 

Literatura: BRANDRUD et al. (1990–1998: no. D55, sub C. colymbadinus), BREITENBACH & KRÄNZLIN 

(1991: no. 169, sub C. colymbadinus), CHARVÁT (1958: 12–14, tab. 29, sub Hydrocybe isabellina), 

KONRAD & MAUBLANC (1924–1937: tab. 166), MARCHAND (1982: no. 623), MICHAEL et al. (1985: no. 

113), VELENOVSKÝ (1920–1922: 447, sub Telamonia majalis). 

Cortinarius limonius (Fr.: Fr.) Fr. VU 

pavučinec citronový 

M. Mykorhizní symbiont smrku rostoucí v jehličnatých a smíšených lesích vyšších poloh, 

zejména v podmáčených smrčinách na kyselých, živinami chudých půdách, často v porostech 

rašeliníků. V ČR je znám ze Šumavy, Novohradských hor, Českomoravské vrchoviny 

a Jeseníků. Ve všech těchto oblastech byl zaznamenán také v poslední době. Mimo 

chráněná území je ohrožen necitlivým lesním hospodařením vedoucím k fragmentaci biotopů 

a degradaci jejich vodního režimu. (MB) 

99

Literatura: BERAN (2001: 1–2), BRANDRUD et al. (1989–1997: no. B34), BREITENBACH & KRÄNZLIN 

(2000: no. 173), CONSIGLIO et al. (2005: no. B85–88), HAGARA et al. (2006: 316), MARCHAND (1982: 

no. 630), MICHAEL et al. (1985: no. 104c). 

Cortinarius malicorius Fr. VU 

Syn.: Dermocybe malicoria (Fr.) Ricken, ? Cortinarius croceifolius Peck 

pavučinec oranžovolupenný 

M. Mykorhizní symbiont smrku rostoucí v podmáčených i vlhčích kulturních smrčinách 

od pahorkatiny do hor. V poslední době byl nalezen na několika lokalitách na Šumavě 

a v jižních Čechách a také na jihozápadní a jižní Moravě. Je ohrožen necitlivými hospodářskými 

zásahy v lesích, vedoucími k fragmentaci biotopů a narušení jejich vodního režimu. 

(MB) 

Literatura: BERAN (2003: 13), BRANDRUD et al. (1989–1997: no. A56), BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: 

no. 159), CONSIGLIO et al. (2005: no. A89–92), HØILAND (1983: 96–97), PAPOUŠEK (2004: no. 616). 

Cortinarius melanotus Kalchbr. DD 

pavučinec černošupinkatý 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod jedlí, ale také pod listnáči, zejména pod duby, od 

pahorkatiny po hory. Preferuje vápencové podloží. Všechny nálezy v ČR jsou z listnatých 

popř. smíšených porostů. V herbáři PRM je pod jménem Cortinarius venetus uloženo několik 

sběrů tohoto druhu pocházejících ze čtyřicátých až sedmdesátých let 20. století ze 

středních a východních Čech a z jižní Moravy. V poslední době byl nalezen na hrázi rybníka 

Starý Kravín na Táborsku a na lokalitě Jazevčí u Javorníku v Bílých Karpatech. Jeho 

celkové rozšíření v ČR není známo. (MB) 

Literatura: BRANDRUD et al. (1989–1997: no. D56), BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 174), CETTO 

(1970–1993: vol. 3, no. 931), DÄHNCKE (1993: 712), PAPOUŠEK (2004: no. 604). 

Cortinarius moënne-loccozii Bidaud DD 

Syn.: Cortinarius volvatus A. H. Sm. sensu Bellù, non A. H. Sm. 

pavučinec pochvatý 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod listnáči, zejména pod bukem a duby, vzácněji pod 

jehličnany v lesích na vápencovém podloží. V poslední době byl nalezen na vrchu Boubová 

v rezervaci Karlštejn v Českém krasu. Jeho celkové rozšíření v ČR není známo. Je 

ohrožen necitlivým lesním hospodařením a zejména těžbou vápence vedoucí k fragmentaci 

biotopů a likvidaci příhodných stanovišť. (MB) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 217), CONSIGLIO et al. (2005: no. A93–96), MARCHAND 

(1982: no. 675, sub Cortinarius volvatus). 

Cortinarius nanceiensis Maire EN 

pavučinec nancyský 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod listnáči, zejména pod duby, bukem, habrem, lískou 

a lipami, méně často pod jehličnany, zejména pod jedlí, v lesích na vápencovém podloží. 

Všechny nálezy v ČR (střední a jižní Čechy) jsou z listnatých, popř. smíšených porostů. 

V poslední době byl zaznamenán v rezervacích Pašijová draha u Kladna, Karlštejn v Českém 

krasu a Vyšenské kopce na Českokrumlovsku. Je ohrožen necitlivým lesním hospodařením 

a zejména těžbou vápence vedoucí k fragmentaci biotopů a likvidaci příhodných stanovišť. 

(MB) 

100

Literatura: ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995: 60, 70), BRANDRUD et al. (1989–1997: no. B21), BREITENBACH 

& KRÄNZLIN (2000: no. 221), PAPOUŠEK (2004: no. 655). 

Cortinarius odoratus (Joguet ex M. M. Moser) M. M. Moser DD 

pavučinec sladkovonný 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých lesích, především pod bukem. Preferuje vápencové 

podloží. Z minulosti je doložen z Brna-Líšně (1976), z okolí Boleradic na jihovýchodní 

Moravě (1977) a Bílovic nad Svitavou na Brněnsku (1993). V poslední době byl 

nalezen na lokalitách Boubová a Javorka v rezervaci Karlštejn v Českém krasu a poblíž 

Ochozu u Brna. Jeho celkové rozšíření v ČR není známo. (MB) 

Literatura: COURTECUISSE & DUHEM (1994: 1192). 

Cortinarius odorifer Britzelm. DD 

pavučinec anýzový 

M. Mykorhizní symbiont smrku, jedle a pravděpodobně i jiných jehličnanů rostoucí v jehličnatých 

a smíšených lesích vyšších poloh. Preferuje vápencové podloží. V ČR byl ve 

čtyřicátých letech 20. století sbírán v okolí Karlštejna v Českém krasu, později byl doložen 

z okolí Nového Města na Moravě (1962). Nověji byl nalezen poblíž Malont v Novohradském 

podhůří (1981), v poslední době v rezervaci Vývěry Punkvy v Moravském krasu 

(2005). Jeho celkové rozšíření v ČR není známo. (MB) 


et al. (2005: no. A105–108), HAGARA et al. (2006: 319), HLAVÁČEK (1985a: 102–103, sub Phlegmacium 

odorifer), MARCHAND (1983: no. 706), MICHAEL et al. (1985: no. 173), PILÁT & UŠÁK (1959: no. 97). 

Cortinarius ochrophyllus Fr. DD 

pavučinec okrovolupenný 

M. Mykorhizní symbiont smrku rostoucí v horských jehličnatých lesích na kyselých půdách, 

s oblibou v porostech mechů. Těžiště jeho rozšíření je v severní Evropě. V poslední 

době byl nalezen v okolí Strážného na Šumavě. Může být ohrožen necitlivým lesním hospodařením 

vedoucím k fragmentaci biotopů a k degradaci jejich vodního režimu. (MB) 

Literatura: BRANDRUD et al. (1989–1997: no. C49), BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 260), PAPOUŠEK 

(2004: no. 635), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 511). 

Cortinarius olidus J. E. Lange DD 

Syn.: Cortinarius cliduchus Fr. sensu Ricken, Konrad et Maubl. 

pavučinec páchnoucí 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod listnáči, zejména pod bukem, habrem a lískou v listnatých 

lesích nižších poloh. Preferuje vápencové podloží. Z minulosti je doložen z okolí 

Obrubců na Mladoboleslavsku (1965) a Žarošic ve Ždánickém lese (1960). V poslední 

době byl nalezen v rezervacích Karlštejn (vrch Boubová) v Českém krasu a Vyšenské 

kopce v jižních Čechách. Jeho celkové rozšíření v ČR není známo. Je ohrožen necitlivým 

lesním hospodařením a zejména těžbou vápence vedoucí k fragmentaci biotopů a likvidaci 

příhodných stanovišť. (MB) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 224), HLAVÁČEK (1984c: 16–19, sub Phlegmacium 

vitellinopes), MICHAEL et al. (1985: no. 156, sub Cortinarius cliduchus), PHILLIPS (1981: 128–129), 

PILÁT & UŠÁK (1959: no. 105). 

101

Cortinarius olivaceofuscus Kühner DD 

Syn.: Cortinarius schaefferi Bres. sensu auct. p. p., Dermocybe olivaceofusca (Kühner) 

Quadraccia, Dermocybe carpineti M. M. Moser nom. nud. 

pavučinec olivově hnědý 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v mezofilních listnatých lesích na vápnitých nebo živinami 

bohatých půdách pod habrem, bukem, lipami, lískou i jinými listnáči. Může být nalezen 

také v náhradních porostech jehličnanů. V ČR se vyskytuje zřejmě roztroušeně od 

nížin do podhůří. V poslední době byl nalezen v rezervacích Karlštejn v Českém krasu 

(vrch Doutnáč), Libochovka u Hluboké nad Vltavou a Údolí Říčky v Moravském krasu. 

Jeho celkové rozšíření v ČR není známo. Je ohrožen necitlivými lesnickými zásahy vedoucími 

k fragmentaci biotopů. (MB) 

Literatura: BERAN (2003: 6), BRANDRUD et al. (1989–1997: no. A16), CONSIGLIO et al. (2005: no. 

B109–112), HØILAND (1983: 79–81), MARCHAND (1982: no. 601, sub Dermocybe carpineti), PAPOUŠEK 

(2004: no. 616). 

Cortinarius orellanus Fr. EN 

pavučinec plyšový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod listnáči, zejména pod duby a bukem v listnatých 

lesích nižších poloh, s oblibou na sušších místech. Z minulosti jsou doloženy nálezy z Radotína 

u Prahy, Dobříše na Příbramsku, z okolí Poříčka, Těptína a Olešovic v Posázaví, 

ze Záboří u Protivína a Munic v jižních Čechách, z okolí Holic ve východních Čechách, 

z Jeseníků a z řady lokalit v okolí Brna, Žarošic ve Ždánickém lese a na jihovýchodní 

Moravě. V poslední době byl nalezen v okolí Sezimova Ústí a v rezervaci Libochovka v jižních 

Čechách a opět na několika lokalitách v okolí Brna. Je ohrožen necitlivými lesnickými 

zásahy, zejména velkoplošným kácením. (MB) 

Literatura: BRANDRUD et al. (1989–1997: no. A20), BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 176), HOUBY, 

ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 258), MARCHAND (1971: no. 23), MICHAEL et al. (1985: no. 98), RYMAN & 

HOLMÅSEN (1992: 490–491). 

Cortinarius orichalceus (Batsch) Fr. DD 

pavučinec nádherný 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod jehličnany, zejména pod smrkem, v jehličnatých a smíšených 

lesích vyšších poloh. Preferuje vápencové podloží. V minulosti byly doloženy nálezy 

z okolí Karlštejna v Českém krasu (1944, 1945), Poříčka v Posázaví (1943) a také 

z okolí Tišnova (1946) a Kuřimi (1954) na jižní Moravě. V rezervaci Karlštejn byl druh 

nalézán také v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století. Později byl doložen z hráze 

rybníka Nečisto na Táborsku (1989). Jeho celkové rozšíření v ČR není známo. (MB) 

Literatura: BRANDRUD et al. (1989–1997: no. C42, sub C. cupreorufus), BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: 

no. 205, sub C. cupreorufus), CONSIGLIO et al. (2005: no. A113–116), HLAVÁČEK (1985a: 100–102, 

sub Phlegmacium orichalceum), MARCHAND (1983: no. 708), MICHAEL et al. (1985: no. 174). 

Cortinarius percomis Fr. DD 

pavučinec zlatohnědý 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod jehličnany, zejména pod smrkem v jehličnatých a smíšených 

lesích vyšších poloh. Preferuje půdy bohaté na minerální živiny. V minulosti byl opakovaně 

doložen z okolí Kuřimi na jižní Moravě (1945–1952), později z vrchu Ostrý u Domanic 

na Strakonicku (1974), v osmdesátých letech 20. století byl nalezen v rezervaci Miletínky 

v podhůří Šumavy. Z poslední doby nejsou známy žádné nálezy tohoto druhu. (MB) 

102


et al. (2005: no. A117–120), DÄHNCKE (1993: 767), MARCHAND (1983: no. 724), MICHAEL et al. (1985: 

no. 182). 

Cortinarius porphyropus (Alb. et Schwein.) Fr. DD 

pavučinec porfyronohý 

M. Mykorhizní symbiont buku rostoucí na vápnitých nebo humózních půdách v listnatých 

lesích od pahorkatiny do hor. Z minulosti jsou doloženy nálezy z lokality Jidášky u Mnichovic 

ve středních Čechách (1937) a z okolí Úlehlí u Nemyšle v jižních Čechách (1946), 

z pozdější doby z okolí Lhoty u Trutnova v Podkrkonoší (1977) a z vrchu Ostrý u Domanic 

(1975). V poslední době byl nalezen v rezervacích Žofínský prales v Novohradských horách 

a Fabián na Jindřichohradecku. Jeho celkové rozšíření v ČR není známo. Je zřejmě 

zaměňován za podobné druhy pavučinců. (MB) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 229), CETTO (1970–1993: vol. 2, no. 485). 

Cortinarius praestans (Cordier) Gillet EN 

pavučinec náramkovcový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod listnáči, zejména pod bukem, duby, lipami a lískou 

v listnatých a smíšených lesích nižších poloh. Preferuje vápnité nebo humózní půdy. 

Z minulosti je doložen z Českého krasu, východních Čech, ze střední Moravy a z Brna 

a okolí. V poslední době byl nalezen na Mladoboleslavsku (okolí Pěčic a Prodašic, les Obrubce), 

v rezervaci Vyšenské kopce v jižních Čechách, na Královéhradecku (okolí Bělečka), v 

okolí Brna (Mokrá, Ochoz, rezervace Údolí Říčky) a v Bílých Karpatech (Vápenky). Je 

ohrožen necitlivým lesním hospodařením a zejména těžbou vápence vedoucí k fragmentaci 

biotopů a likvidaci stanovišť. (MB) 


et al. (2005: no. B117–120), HAGARA et al. (2006: 318), MICHAEL et al. (1985: no. 166, sub Cortinarius 

variecolor), PAPOUŠEK (2004: no. 649), PILÁT & UŠÁK (1959: no. 99). 

Cortinarius prasinus (Schaeff.: Fr.) Fr. DD 

pavučinec jablkový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod listnáči na vápencovém podloží. V ČR byl v padesátých 

až osmdesátých letech 20. století opakovaně nalézán na úpatí vrchu Doutnáč v rezervaci 

Karlštejn v Českém krasu. V poslední době byl zaznamenán v okolí Prodašic na Mladoboleslavsku 

(2001) a v rezervaci Vyšenské kopce v jižních Čechách (2002). Jeho celkové 

rozšíření v ČR není známo. Je ohrožen necitlivým lesním hospodařením a zejména eventuální 

těžbou vápence vedoucí k fragmentaci biotopů a likvidaci příhodných stanovišť. (MB) 

Literatura: BRANDRUD et al. (1989–1997: no. B11), HLAVÁČEK (1985a: 105–106, sub Phlegmacium 

prasinum), MARCHAND (1983: no. 709). 

Cortinarius pseudocrassus Joss. ex P. D. Orton VU 

pavučinec tlustomasý 

M. Mykorhizní symbiont smrku rostoucí na vlhkých místech (s oblibou v kobercích mechů) 

na živinami chudých, kyselých půdách v jehličnatých a smíšených lesích od pahorkatiny 

do hor. V ČR byl nalezen v Podkrkonoší, na Táborsku, v Novohradském podhůří a na 

Českomoravské vrchovině. Je ohrožen necitlivým lesním hospodařením vedoucím k fragmentaci 

biotopů, popř. k poškození půdního krytu a narušení vodního režimu stanovišť. 

(MB) 

103

Literatura: BRANDRUD et al. (1989–1997: no. B41, sub Cortinarius crassus), BREITENBACH & KRÄNZLIN 

(2000: no. 202, sub Cortinarius crassus), DÄHNCKE (1993: 751, sub Cortinarius crassus), HÁK (1991: 

1–3). 

Cortinarius purpurascens var. largusoides Rob. Henry DD 

pavučinec načervenalý nevroubený 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod listnáči, zejména pod bukem a duby v listnatých 

a smíšených lesích od nížiny do hor. V šedesátých letech 20. století byl několikrát doložen 

z širšího okolí Brna (Kuřim, Tišnov) a ze Ždánického lesa (tyto položky jsou v herbáři 

BRNM uloženy pod jmény C. purpurascens nebo C. subpurpurascens). V poslední době 

byl opakovaně nalezen na hrázích rybníků Turovecké rybniční soustavy na Táborsku, dále 

v rezervaci Žofínský prales v Novohradských horách a v Suchdolském lese v Poodří. Jeho 

celkové rozšíření v ČR není známo. Mimo chráněná území je ohrožen necitlivým lesním 

hospodařením vedoucím k fragmentaci biotopů, na hrázích rybníků eutrofizací následkem 

nešetrného rybničního hospodaření. (MB) 

Literatura: MARCHAND (1982: no. 697), PHILLIPS (1981: 128, sub Cortinarius purpurascens). 

Cortinarius purpureus (Bull.) Bidaud, Moënne-Loc. et Reumaux DD 

pavučinec nachový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v jehličnatých lesích pod smrkem a jedlí. Pravděpodobně 

upřednostňuje neutrální až bazické podloží. V ČR byl v minulosti doložen z Třebsína v Posázaví 

(1954, uložen v PRM jako Dermocybe obscuro-semisanguinea, nom. prov.). Z poslední 

doby jsou známy dvě lokality v jižních Čechách: Černý les poblíž Sudoměřic u Tábora 

a vrch Dubík u Českého Krumlova. Jedná se o vzácný druh, jehož celkové rozšíření 

v ČR není známo. (MB) 

Literatura: BERAN (2003: 14–15), BIDAUD et al. (1994: Fiche 242, tab. 132, sub Cortinarius purpureus 

var. macrosporus), CETTO (1970–1993: vol. 6, no. 2246, sub Dermocybe furvida). 

Cortinarius riederi (Weinm.) Fr. DD 

Syn.: Cortinarius fulvoochrascens Rob. Henry 

pavučinec skvrnatý 

M. Mykorhizní symbiont smrku a borovic rostoucí v podhorských a horských jehličnatých 

lesích. Preferuje vlhčí, minerálními živinami bohaté půdy. V ČR byl v poslední době nalezen 

na několika lokalitách v Novohradských horách a v Novohradském podhůří. Jeho 

celkové rozšíření v ČR není známo. Vzhledem ke svému výskytu v kulturních lesích je 

ohrožen velkoplošným kácením, fragmentací biotopů a degradací jejich vodního režimu. 

(MB) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 234), KOTLABA et al. (1995: 100–101, sub C. fulvoochrascens), 

MARCHAND (1982: no. 672, sub C. fulvoochrascens), PAPOUŠEK (2004: no. 652), SOOP 

(2005: 39, fig. 35, sub C. fulvoochrascens). 

Cortinarius rubellus Cooke VU 

Syn.: Cortinarius speciosissimus Rob. Henry 

pavučinec skvělý 

M. Mykorhizní symbiont smrku a borovic rostoucí v horských jehličnatých lesích, na živinami 

chudých, kyselých půdách, zejména v podmáčených smrčinách a lemech rašelinišť, 

s oblibou na vyvýšených místech v kobercích mechů a v porostech borůvky. V minulosti 

byl doložen z rezervací Boubínský prales na Šumavě a Rašeliniště Skřítek v Jeseníkách. 

104

V poslední době byl nalezen v Brdech, na mnoha místech na Šumavě, dále v Novohradských 

horách a Jeseníkách. Je ohrožen necitlivým lesním hospodařením vedoucím k likvidaci lesních 

lemů rašelinišť, k fragmentaci biotopů a degradaci jejich vodního režimu. (MB) 


et al. (2005: no. A109–112, sub C. orellanoides var. speciosssimus), HAGARA et al. (2006: 316), 

MARCHAND (1982: no. 626, sub C. speciosissimus), PAPOUŠEK (2004: no. 607), RYMAN & HOLMÅSEN 

(1992: 491, sub C. speciosissimus). 

Cortinarius saginus (Fr.: Fr.) Fr. EN 

Syn.: Cortinarius subvalidus Rob. Henry 

pavučinec podsaditý 

M. Mykorhizní symbiont smrku rostoucí v podhorských a horských jehličnatých a smíšených 

lesích na živinami chudých, kyselých půdách, s oblibou na vlhkých místech, často 

v porostech rašeliníků. V minulosti byl doložen z Třebsína v Posázaví (1954). V poslední 

době byl nalezen na několika lokalitách na Šumavě, v Šumavském podhůří a v Novohradských 

horách. Je ohrožen necitlivým lesním hospodařením vedoucím k fragmentaci biotopů 

a k degradaci jejich vodního režimu. (MB) 


et al. (2005: no. A157, sub C. subvalidus), MARCHAND (1982: no. 654, sub C. subvalidus), MICHAEL 

et al. (1985: no. 159, sub C. subvalidus), PAPOUŠEK (2004: no. 641). 

Cortinarius salor Fr. EN 

pavučinec nafialovělý 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod jehličnany, zejména pod smrkem a jedlí, ale také 

pod listnáči, hlavně pod bukem v lesích vyšších poloh. Preferuje vápnité nebo humózní 

půdy. Z minulosti je doložen z rezervace Boubínský prales na Šumavě (1970) a z Těšínova 

na Písecku (1977). V poslední době byl nalezen v rezervacích Karlštejn v Českém krasu 

(vrch Boubová), Žofínský prales v Novohradských horách a Vývěry Punkvy v Moravském 

krasu. Je ohrožen necitlivým lesním hospodařením vedoucím k fragmentaci biotopů. (MB) 


et al. (2005: no. A141–144), HAGARA et al. (2006: 322), MARCHAND (1983: no. 758), MICHAEL et al. 

(1985: no. 141). 

Cortinarius scaurus (Fr.: Fr.) Fr. VU 

pavučinec datlový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod smrkem v podmáčených smrčinách na živinami 

chudých, kyselých půdách od pahorkatiny do hor, především v blízkosti rašelinišť. V ČR 

byl nalezen v rezervaci Borkovická blata v jižních Čechách, na řadě lokalit na Šumavě, 

dále v masivu Králického Sněžníku a v Jeseníkách. Je ohrožen necitlivým lesním hospodařením 

vedoucím k likvidaci lesních lemů rašelinišť, k fragmentaci biotopů a degradaci 

jejich vodního režimu. (MB) 


et al. (2005: no. C145–148), DÄHNCKE (1993: 759), MARCHAND (1982: no. 699), RYMAN & HOLMÅSEN 

(1992: 503). 

Cortinarius sodagnitus Rob. Henry DD 

pavučinec lilákový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod listnáči, zejména pod bukem a duby v lesích nižších 

105

poloh na vápencovém podloží. Ze šedesátých let 20. století je doložen z rezervace Karlštejn 

v Českém krasu (vrch Doutnáč) a několikrát z jižní Moravy (rezervace Bosonožský 

hájek, okolí Kuřimi). V poslední době byl nalezen opět v rezervaci Karlštejn (vrch Boubová). 

Jeho celkové rozšíření v ČR není známo. Je ohrožen necitlivým lesním hospodařením 

a zejména těžbou vápence vedoucí k fragmentací biotopů a likvidaci příhodných stanovišť. 

(MB) 


et al. (2005: no. A149–152), HLAVÁČEK (1985b: 8–9, sub Phlegmacium sodagnitum), PHILLIPS (1981: 

126–127). 

Cortinarius spadicellus (M. M. Moser) G. Garnier DD 

pavučinec smrčinný 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod smrkem v lesích vyšších poloh. V ČR byl v poslední 

době opakovaně sbírán na Lužnickém vrchu v Novohradských horách. Jeho celkové rozšíření 

v ČR není známo. Je ohrožen necitlivým lesním hospodařením, zejména probírkou 

spojenou z devastací půdního krytu a velkoplošným kácením. (MB) 

Literatura: BRANDRUD et al. (1989–1997: no. D10), MARCHAND (1982: no. 689, sub Cortinarius 

amigochrous). 

Cortinarius spilomeus (Fr.: Fr.) Fr. DD 

pavučinec skvrnitý 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod jehličnany, zejména pod smrkem, v jehličnatých a smíšených 

lesích vyšších poloh, s oblibou v mlazinách na místech s bohatým bylinným patrem. 

Z minulosti je znám nález z Královské obory v Praze (1937), v poslední době byl sbírán 

na okraji rezervace Malá niva na Šumavě a v rezervaci Široké blato na Třeboňsku. Jeho 

celkové rozšíření v ČR není známo. Je ohrožen necitlivým lesním hospodařením, zejména 

probírkou spojenou z devastací půdního krytu a velkoplošným kácením. (MB) 


et al. (2005: no. B149–152), MARCHAND (1983: no. 744), MICHAEL et al. (1985: no. 192b). 

Cortinarius splendens subsp. meinhardii (Bon) Brandrud et Melot DD 

Syn.: Cortinarius vitellinus M. M. Moser 

pavučinec překrásný Meinhardův 

M. Mykorhizní symbiont smrku a jedle rostoucí na vápnitých nebo humózních půdách v jehličnatých 

a smíšených lesích vyšších poloh. V poslední době byl nalezen v rezervaci Muckovské 

vápencové lomy v podhůří Šumavy. Jeho celkové rozšíření v ČR není známo. (MB) 


et al. (2005: no. B157–160), DÄHNCKE (1993: 764, sub Cortinarius vitellinus). 

Cortinarius splendens Rob. Henry subsp. splendens DD 

pavučinec překrásný 

M. Mykorhizní symbiont buku rostoucí v listnatých a smíšených lesích nižších poloh na 

vápencovém podloží. V ČR byl v poslední době nalezen v Českém krasu na kopcích Boubová 

a Javorka v rezervaci Karlštejn. Jeho celkové rozšíření v ČR není známo. Je ohrožen 

necitlivým lesním hospodařením a zejména těžbou vápence vedoucí k fragmentaci biotopů 

a likvidaci příhodných stanovišť. (MB) 

106


et al. (2005: no. B157–160), DÄHNCKE (1993: 765), MARCHAND (1983: no. 722), MICHAEL et al. (1985: 

no. 167b). 

Cortinarius subtortus (Pers.: Fr.) Fr. VU 

pavučinec olivově žlutý 

M. Mykorhizní symbiont smrku rostoucí v horských lesích na kyselých půdách, nejčastěji 

v podmáčených smrčinách, s oblibou v porostech rašeliníků. V ČR se vyskytuje na Šumavě, 

v Novohradských horách a v Jeseníkách. Je ohrožen necitlivým lesním hospodařením vedoucím 

k likvidaci lesních lemů rašelinišť, k fragmentaci biotopů a degradaci jejich vodního 

režimu. (MB) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 243), CONSIGLIO et al. (2005: no. A153–156), DÄHNCKE 

(1993: 754–755), MARCHAND (1982: no. 695), MICHAEL et al. (1985: no. 181), PAPOUŠEK (2004: no. 651). 

Cortinarius tubarius Ammirati et A. H. Sm. NT 

Syn.: Cortinarius palustris var. sphagneti (P. D. Orton) M. M. Moser, Cortinarius 

sphagneti P. D. Orton, Dermocybe sphagneti (P. D. Orton) M. M. Moser, Dermocybe 

sphagnogena M. M. Moser, Dermocybe tubaria (Ammirati et A. H. Sm.) Ammirati 

pavučinec mokřadní 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí na rašeliništích a v rašelinných smrčinách, zejména v horách, 

vždy v polštářích rašeliníků, pod smrkem nebo břízou pýřitou. Jedná se o druh přísně 

vázaný na určité úzce vymezené typy stanovišť. V ČR je z minulosti doložen ze Šumavy, 

Třeboňska a Jeseníků. V poslední době byl nalezen např. v Krušných horách, na Šumavě, 

v Novohradských horách, ve Žďárských vrších, v Jeseníkách, Beskydech a na jižní Moravě. 

Je ohrožen necitlivými hospodářskými zásahy v lesích, zejména fragmentací biotopů a vysoušením 

mokřadů. (MB) 

Literatura: BERAN (2003: 12–13), BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 165), CETTO (1970–1993: vol. 6, 

no. 2245, sub Dermocybe sphagneti), HØILAND (1983: 95–96, sub C. sphagneti), SOOP (2005: 5, fig. 2, 

sub C. sphagneti). 

Cortinarius turgidus Fr. DD 

pavučinec nadmutý 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod bukem, duby, habrem a lískou v listnatých lesích a hájích 

na bazických podložích od nížiny do podhůří. V ČR byl v poslední době nalezen v rezervaci 

Vyšenské kopce v jižních Čechách (2002). Jeho celkové rozšíření v ČR není známo. 

(MB) 


et al. (2005: no. A177–180), DÄHNCKE (1993: 775). 

Cortinarius uliginosus Berk. VU 

Syn.: Cortinarius uliginosus var. obtusus J. E. Lange, Cortinarius concinnus P. Karst., 

Dermocybe uliginosa (Berk.) M. M. Moser 

pavučinec bažinný 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí ve vlhkých, s oblibou v zaplavovaných porostech, obvykle 

v blízkosti vodních toků nebo nádrží, od nížiny do hor. Je vázán na různé druhy vrb, 

možná vzácně na jiné dřeviny. V ČR je v minulosti doložen z Krkonoš (1983), několikrát 

z Třeboňska (padesátá až osmdesátá léta 20. století), dále ze Žďárských vrchů (1963), Rychlebských 

hor (1961) a Jeseníků (1986). V poslední době byl zaznamenán na Šumavě, 

107

v Novohradském podhůří, v jihočeských pánvích, v Poodří, Litovelském Pomoraví a na 

Drahanské vrchovině. Je dosti přísně vázaný na výše charakterizované typy stanovišť a proto 

je ohrožen necitlivými lesnickými a vodohospodářskými zásahy, zejména vysoušením mokřadů. 

(MB) 

Literatura: BERAN (2003: 11–12), BRANDRUD et al. (1989–1997: no. D49), BREITENBACH & KRÄNZLIN 

(2000: no. 166), HØILAND (1983: 91–92), MARCHAND (1982: no. 606, sub Dermocybe uliginosa), 

PAPOUŠEK (2004: no. 615), PHILLIPS (1981: 140–141). 

Cortinarius xanthophyllus (Cooke) Maire DD 

pavučinec žlutolupenný 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod listnáči, zejména pod duby v nižších polohách. Preferuje 

vápnité půdy. Od osmdesátých let 20. století je opakovaně nalézán na hrázích Turovecké 

rybniční soustavy poblíž Tábora v jižních Čechách. V poslední době byl nalezen 

také v lese Obrubce na Mladoboleslavsku (2001). Jeho celkové rozšíření v ČR není známo. 

Na hrázích rybníků je ohrožen necitlivým rybničním hospodařením vedoucím k eutrofizaci 

stanovišť. (MB) 

Literatura: CONSIGLIO et al. (2005: no. A197–200), MARCHAND (1983: no. 710), SOOP (2005: fig. 46). 

Cotylidia undulata (Fr.) P. Karst. CR 

lupénka vlnitá 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v listnatých lesích. V ČR je známa ze středních Čech (např. 

u Řevnic v Brdech) a z jižní Moravy (Zaječí hora u Soběšic). (ZP) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 185, foto příliš žluté), ERIKSSON & RYVARDEN (1975: 

302–303), REID (1965: tab. 7: 1–3). 

Creolophus cirratus (Pers.: Fr.) P. Karst. NT 

Syn.: Hydnum diversidens Fr. 

ježatec různozubý 

PL–SL. Parazit a později saprotrof rostoucí na živých stromech nebo poměrně čerstvě 

odumřelém dřevě listnáčů, zejména na pařezech; převažující hostitelskou dřevinou je buk. 

V ČR je známo celkem 67 historických lokalit, především v pahorkatině. V poslední době 

vykazuje mírný úbytek výskytu (je známo jen sedm lokalit). (DDv) 

Literatura: DVOŘÁK & HROUDA (2005: 9, tab. 4), HAGARA et al. (1999: 70), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE 

(2003: 134), HOLEC (2002a: zadní obálka, foto E. Skála), KOSKI-KOTIRANTA & NIEMELÄ (1988: 52–55). 

Crepidotus crocophyllus (Berk.) Sacc. CR 

trepkovitka šafránová 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejících kmenech a větvích listnáčů, zejména jasanu úzkolistého 

podunajského, habru a jilmu habrolistého. Typický druh tvrdých luhů okolo nížinných řek. 

V ČR roste pouze na jihovýchodní Moravě (rezervace Pastvisko u Lednice, rezervace 

Cahnov a Ranšpurk na soutoku Moravy a Dyje, Boří les = Rendezvous u Břeclavi). (JH) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 280), KOTLABA et al. (1995: 93–94), LAZEBNÍČEK (1970: 78–85, tab. 

76), MIKŠÍK (2005a: fig. 42). 

Cristinia gallica (Pilát) Jülich EN 

kornatec galský 

SL. Saprotrof rostoucí na ležících kmenech listnáčů ve vlhčích místech. Druh lužních lesů 

v teplých oblastech. V ČR je známo jen několik starších nálezů ze středních Čech a střední 

108

Moravy. Je potenciálně ohrožen špatným managementem a nevhodnými zásahy do rezervací 

(odvoz dřeva). (ZP) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 88), ERIKSSON & RYVARDEN (1975: 310–313), PILÁT 

(1925: 54). 

Crustomyces subabruptus (Bourdot et Galzin) Jülich EN 

Syn.: Odontia subabrupta Bourdot et Galzin 

zubatka tvrdá 

SL. Saprotrof rostoucí na padlých kmenech a pařezech listnáčů, zejména buku, vzácněji jedle. 

V ČR roste v Českém lese, na Šumavě a na Českomoravské vrchovině; častější je v karpatských 

bučinách. Vyskytuje se převážně v chráněných územích. Je potenciálně ohrožena 

nesprávným managementem v rezervacích (odvoz dřeva). (ZP) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 95), ERIKSSON & RYVARDEN (1975: 326–329), JÜLICH 

(1984: 180). 

Cyathus stercoreus (Schwein.) De Toni EN 

číšenka výkalová 

SK–ST–SL. Saprotrof rostoucí na zvířecích exkrementech nebo na pohnojené půdě, vzácněji 

na tlejícím dřevu, a to jako zčásti synantropní houba v zahradách, na pastvinách, polích 

apod. Je známa ze západních Čech a jižní Moravy. Obecně vzácný druh. (FK et ZP) 

Literatura: CEJP (1958: 652–656), HAGARA et al. (1999: 407), PEGLER et al. (1995: 60, 61, fig. 34, 35). 

Cyphellostereum laeve (Fr.: Fr.) D. A. Reid EN 

mecháček hladký 

PM. Parazit rostoucí na meších. V ČR je znám z přibližně dvacítky lokalit, např. v Českém 

Švýcarsku, Krkonoších, na Kokořínsku, na Šumavě, v Novohradských horách, v Hrubém 

Jeseníku a Moravském krasu. (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 233), JÜLICH (1984: 140), KUYPER (1995c: 63), POUZAR 

(1984: 7–10). 

Cystolepiota bucknallii (Berk. et Broome) Singer et Clémençon EN 

Syn.: Lepiota bucknallii (Berk. et Broome) Sacc. 

bedla Bucknallova 

ST. Saprotrof rostoucí v teplejších listnatých a smíšených lesích na vápnitých nebo humózních 

půdách, v údolích potoků nebo řek, zejména v nižších polohách. Vyskytuje se v Českém 

středohoří (Opárenské údolí), v Českém krasu, v okolí Prahy, Mladé Boleslavi, Mnichova 

Hradiště, v jižních Čechách (rezervace Vyšenské kopce) a v teplých oblastech Moravy 

(okolí Třince, Frýdku-Místku, Přerova, okolí Brna, Pavlovské vrchy, okolí Břeclavi). (LZ) 


et al. (1999: 244, no. 283), KOTLABA et al. (1995: 86), PAPOUŠEK (2004: no. 740), ŠKUBLA (2000: no. 15), 

VELLINGA (2001: 158–159). 

Cystostereum murrayi (Berk. et M. A. Curtis) Pouzar NT 

pevník vonný 

SL. Saprotrof rostoucí zejména na padlých kmenech jedle, vzácněji smrku. Typický druh 

horských bukojedlových lesů, klimaxových a podmáčených smrčin; mimoto roste i na 

dnech kaňonovitých údolí. Je potenciálně ohrožen degradací přirozených lesů nebo nevhodným 

hospodařením (odvoz dřeva z rezervací). (ZP) 

109

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 96), ERIKSSON & RYVARDEN (1975: 323–325), KOTLABA 

(1987a: 129–138, tab. 7–9), PAPOUŠEK (2004: no. 185). 

Cytidiella albomellea (Bondartsev) Parmasto ?EX 

Syn.: Cytidiella melzeri Pouzar, Auriculariopsis albomellea (Bondartsev) Kotl. 

kůžička bledohnědá 

SL. Saprotrof rostoucí na ležících kmenech a větvích borovic a dubů, a to jak v přirozených 

lesních porostech, tak v lesích člověkem ovlivněných. Ještě v padesátých a šedesátých letech 

20. století byla známa z řady lokalit v jižních a středních Čechách. V posledních 40 letech 

nejsou známy žádné nálezy. Vymizela asi v důsledku klimatických změn. (ZP) 

Literatura: ERIKSSON & RYVARDEN (1975: 337–339), POUZAR (1954: 125–129). 

Dendrothele macrospora (Bres.) P. A. Lemke ?EX 

Syn.: Vuilleminia macrospora (Bres.) Hjortst., Aleurodiscus macrosporus (Bres.) Bourdot 

et Galzin 

kornatec velkovýtrusý 

SL. Saprotrof rostoucí na hnijících větvičkách různých listnáčů. Dříve častá houba v oblastech 

teplomilné květeny (zejména v Českém krasu), kde se vyskytoval na vápencem tvořených 

jižních stráních porostlých keři, hlavně svídou krvavou. Od konce šedesátých let 

20. století v ČR vymizel, asi vlivem klimatických změn. (ZP) 

Literatura: BOIDIN & GILLES (1998: fig. na str. 199), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 74, sub 

Corticium macrosporopsis), POUZAR & SVRČEK (1953: 178–179). 

Dendrothele wojewodae Pouzar CR 

kornatec Wojewodův 

SL. Saprotrof rostoucí pouze na kůře živých starých jedinců javoru klenu. V ČR je znám 

ze dvou lokalit ve vyšších polohách (700–1200 m n. m.) na Šumavě (Ždanidla u Prášil, 

Dračí skály u Čeňkovy Pily). Obě lokality jsou v I. zóně národního parku. Vyskytuje se 

také na Slovensku, v Polsku a na Ukrajině. Je potenciálně ohrožen degradací přirozených 

lesů, na které je vázán. (ZP) 

Literatura: POUZAR (2001: 125–127). 

Dermoloma cuneifolium (Fr.: Fr.) Bon EN 

Syn.: Dermoloma atrocinereum (Pers.: Fr.) P. D. Orton 

čirůvečka klínolupenná 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v listnatých lesích teplejších oblastí i na otevřených nebo 

polootevřených xerotermních stanovištích. V ČR je známo kolem 15 lokalit – v Českém 

krasu, v Prokopském údolí u Prahy, v Kinského sadech v Praze, na Turnovsku, u Poříčka 

v Posázaví, v Moravském krasu a jeho okolí, na Kuřimsku, v okolí Brna, ve Ždánickém 

lese a na Pálavě. (VA) 

Literatura: ARNOLDS (1992: 520, 524–529), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 206), KOTLABA et al. 

(1995: 71–72, sub D. atrocinereum). 

Dermoloma emilii-dlouhyi Svrček ?EX 

čirůvečka Emila Dlouhého 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v mechu. V ČR je známa jediná lokalita – Vižina v Brdech, 

kde byla houba nalezena v roce 1965 na lesní louce. (VA) 

Literatura: SVRČEK (1966a: 147–148). 

110

Dermoloma josserandii Dennis et P. D. Orton CR 

čirůvečka Josserandova 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v listnatých lesích a na pastvinách. V ČR jsou známy zřejmě 

jen tři lokality, všechny na jižní Moravě: rezervace Nad řekami u Hrubšic, Velký Kuntínov 

u Boleradic a Zlodějský háj u Starého Poddvorova. (VA) 

Literatura: ARNOLDS (1993: 190–196), JOSSERAND (1958: 482–491, sub Tricholoma (Dermoloma) 

hygrophorus). 

Dermoloma pragensis (Kubička ex Bon) Ballero et Contu ?EX 

čirůvečka pražská 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v trávě a meších, v parcích a na pastvinách. V ČR je znám 

jediný nález – z Kinského sadů v Praze (1965, typová lokalita). (VA) 

Literatura: KUBIČKA (1975: 31), SVRČEK (1966a: 149, sub Dermoloma cuneifolium). 

Dermoloma pseudocuneifolium Herink ex Bon CR 

čirůvečka trávníková 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v trávě, na pastvinách a v parcích. V ČR je v současnosti 

známo pět lokalit: v Čechách lesopark Stromovka v Praze, na Moravě pak Skřípov, rezervace 

Nad řekami u Hrubšic, okolí Žarošic a rezervace Miroslavské kopce na Znojemsku. 

(VA) 

Literatura: ARNOLDS (1993: 187–190), HERINK (1959: 62), JOSSERAND (1943: 14, sub D. cuneifolium 

sensu Fr., Cooke). 

Dichomitus albidofuscus (Domański) Domański CR 

pórnatka hnědobílá 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, vzácněji listnáčů. V ČR je zatím 

znám pouze z údolí Vltavy pod Slapskou přehradou, z lokality Boky (1986, 1990), rezervace 

Karvanice u Hluboké nad Vltavou (2001) a nejnověji z rezervace Vývěry Punkvy v Moravském 

krasu (2005). (FK, ZP et PV) 

Literatura: PAPOUŠEK (2004: no. 316), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 236–237), VAMPOLA & VLASÁK 

(1992: 114–120). 

Dichomitus campestris (Quél.) Domański et Orlicz NT 

Syn.: Trametes campestris Quél. 

outkovka polní 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvých větvích listnáčů, hlavně dubů a lísky. Dosti teplomilný 

druh. Nejvíce lokalit leží ve středních a jižních Čechách a na jižní Moravě. Nejnovější 

sběry jsou z rezervace Opolenec u Vimperka v Šumavském podhůří (1997), z rezervace 

Vyšenské kopce u Českého Krumlova (2005) a z okolí Mokré u Brna (2001). (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERAN (1996: 24), BERNICCHIA (2005: 635–636), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 

350), KOTIRANTA & NIEMELÄ (1993: 69), KOTLABA (1984a: 125, fig. 37), PAPOUŠEK (2004: no. 315), 


Dichomitus squalens (P. Karst.) D. A. Reid CR 

outkovka neladná 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, v Evropě jen borovic. V ČR je známý 

pouze ze čtyř lokalit, a to od Třeboně z počátku 20. století, z Krumlovského lesa u Moravského 

Krumlova (1927), nověji z Mohelenské hadcové stepi u Třebíče (1994) a z rezervace 

111

Váté písky u Bzence na jižní Moravě, kde byl naposledy sbírán v roce 2002. Obecně velmi 


Literatura: ANTONÍN et al. (1995: 4–7), BERNICCHIA (2005: 637), BIEBEROVÁ (2003: 28–30), HAGARA et 

al. (2006: 150), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 239–241). 

Diplomitoporus flavescens (Bres.) Domański EN 

outkovka žlutavá 

SL. Saprotrof rostoucí na odumřelých kmenech borovic, v ČR hlavně borovice blatky. 

Nejvíce lokalit leží v jižních Čechách, a to na Šumavě a na Třeboňsku včetně Borkovických 

blat u Soběslavi (na rašeliništích typu blatkový bor), ojedinělé nálezy jsou ze severních 

a středních Čech, z Českomoravské vrchoviny a z jižní Moravy. Nejnovější nálezy pocházejí 

z rezervací Borkovická blata a Ruda v jižních Čechách (2005) a Váté písky u Bzence na 

jižní Moravě (2004). (FK, ZP et PV) 

Literatura: HOLEC & POUZAR (1998: 64), KOTLABA (1984a: 132, fig. 43, sub Antrodia flavescens), 

PAPOUŠEK (2004: no. 268), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 244–245). 

Elasmomyces mattirolanus Cavara DD 

Syn.: Hydnangium krjukowense (Bucholtz) Svrček 

lanýžovec holubinkový 

ST–M. Saprotrof (mykorhizní symbiont?) tvořící nevelké plodnice pod povrchem půdy v xerotermních 

listnatých lesích. V ČR byl sbírán v Českém krasu (Černošice u Prahy, 1950) 

a na jižní Moravě (Bučovice 1941, Žarošice 1949, Súchov 1953). V poslední době byl nalezen 

u Kopřivnice na severní Moravě. Obecně velmi vzácný druh. (FK et ZP) 

Literatura: MONTECCHI & SARASINI (2000: 584–586), SVRČEK in PILÁT et al. (1958: 206–208, sub 

Hydnangium krjukowense). 

Endoptychum agaricoides Czern. ?EX 

Syn.: Secotium agaricoides (Czern.) Hollós 

střechan bedlovitý 

ST. Saprotrof rostoucí na písčitých půdách s řídkou xerotermní vegetací, někdy pod akáty 

nebo na okrajích borů. Suchomilný druh. V ČR byl nalezen na lokalitě Rohatec u Hodonína 

(1948) a u Dolních Věstonic (1955) na jižní Moravě. Velmi vzácný druh, který vymizel 

zřejmě z důvodu úbytku neplodných půd, úhorů a pastvin. (FK et ZP) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 380), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 427), MOSER & JÜLICH 

(1985–2005: III Endoptychum 1), ŠEBEK (1958: 250–252). 

Entoloma anatinum (Lasch: Fr.) Donk CR 

závojenka kachní 

ST. Saprotrof rostoucí na travnatých nelesních stanovištích a na výslunných lesních lukách. 

Byla nalezena např. v rezervaci Vyšenské kopce u Českého Krumlova (1970). Mizející 

druh, v poslední době nebyla v ČR nalezena. Také v jiných evropských zemích jsou její 

nálezy vzácné. (MS) 

Literatura: RICKEN (1915: no. 870, fig. 73/9, sub Leptonia anatina), SVRČEK (1953a: 62, sub Leptonia 

anatina). 

Entoloma babingtonii (A. Bloxam) M. M. Moser CR 

závojenka Babingtonova 

ST. Saprotrof rostoucí na vlhké půdě v detritu listnatých lesů. V ČR byla nalezena v Českém 

112

krasu a v údolí potoka Mazák pod Lysou horou v Beskydech (1981). V poslední době nebyla 

v ČR nalezena. Obecně velmi vzácný druh. (MS) 

Literatura: LANGE (1935–1940: vol. 2: 102, fig. 78 E, sub Rhodophyllus fumosellus). 

Entoloma bloxamii (Berk. et Broome) Sacc. ?EX 

Syn.: Entoloma madidum (Fr.) Gillet 

závojenka vlhká 

ST. Saprotrof rostoucí na loukách a pastvinách s extenzivním způsobem hospodaření. 

Byla sbírána v okolí Golčova Jeníkova (1940), pozdější nálezy chybí. Je ohrožena hnojením 

a intenzivním hospodařením. (JH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 12), NOORDELOOS (1992: 115–116, fig. 47, tab. 3; 

2004: 1168), VESELÝ et al. (1972: 326, sub E. madidum). 

Entoloma dichroum (Pers.: Fr.) P. Kumm. DD 

závojenka dvoubarvá 

ST–SL. Saprotrof rostoucí na zemi v humusu nebo listí (někdy i na mrtvém dřevě), v listnatých 

lesích, s oblibou na vápnitých půdách. Údaje o jejím současném rozšíření a ekologii 

v ČR chybí. Pozor na starší pojetí jména (E. dichroum sensu Fries, Bresadola, Lange, 

Konrad et Maublanc, Romagnesi), které označuje druh E. tjallingiorum Noordel. (JH) 

Literatura: COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 936), NOORDELOOS (1988: 152; 1992: 427–429, fig. 

186, tab. 47B; 2004: 1276). 

Entoloma euchroum (Pers.: Fr.) Donk EN 

závojenka modrá 

SL. Saprotrof rostoucí na trouchnivých pařezech a kmenech listnatých stromů, hlavně olší. 

Je známa např. z Českého krasu, z rezervace Vyšenské kopce v jižních Čechách, ze Žďárských 

vrchů, z okolí Ostravy, Brna a z NP Podyjí. Obecně vzácný druh. (MS) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 209), LANGE (1935–1940: fig. 76A, A1, sub Rhodophyllus euchrous), 

SVRČEK (1954a: 4, sub Leptonia euchroa). 

Entoloma incanum (Fr.: Fr.) Hesler EN 

závojenka plavozelenavá 

ST. Saprotrof rostoucí na travnatých výslunných stanovištích na vápencovém podkladu. 

Je známa např. z vápencových území jižních Čech a z Českého krasu, na Moravě z rezervace 

Nad řekami u Hrubšic a z okolí Brna (u Líšně). (MS) 

Literatura: KONRAD & MAUBLANC (1924–1937: tab. 183/I, sub Leptonia incana), LANGE (1935–1940: 

fig. 77C, sub Rhodophyllus euchlorus), PAPOUŠEK (2004: no. 561), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 380), 

SVRČEK (1953a: 59–60, sub Leptonia incana), VESTERHOLT (2002: 45–46, fig. 22). 

Entoloma juncinum (Kühner et Romagn.) Noordel. EN 

závojenka sítinová 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi ve vlhkých lesích, mokřadech a rašeliništích, vzácně. V poslední 

době byla nalezena např. v NP České Švýcarsko a v CHKO Žďárské vrchy, Litovelské 

Pomoraví a Moravský kras. (MS) 

Literatura: LANGE (1935–1940: fig. 79F, sub Rhodophyllus junceus). 

Entoloma lampropus (Fr.: Fr.) Hesler EN 

závojenka naběhlá 

113

ST. Saprotrof rostoucí na travnatých stráních a sušších výslunných loukách. V minulosti 

byla nalézána ve středních a jižních Čechách, v posledních desetiletích mizí. Je ohrožena 

postupující likvidací travnatých mimolesních biotopů (zástavbou, eutrofizací). (MS) 

Literatura: KONRAD & MAUBLANC (1924–1937: tab. 182/I, sub Leptonia lampropoda). 

Entoloma mougeotii (Fr.) Hesler CR 

závojenka Mougeotova 

ST. Saprotrof rostoucí na holé zemi, mezi travou, mimo les a na lesních okrajích. Je známa 

ze středních Čech, kde ale v poslední době nebyla nalezena, a dále např. z okolí Brna (Suchá 

hora u Soběšic). (MS) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 210), KONRAD & MAUBLANC (1924–1937: tab. 185/II, sub Eccilia 

mougeotii), LANGE (1935–1940: fig. 80H, sub Rhodophyllus mougeotii). 

Entoloma nitidum Quél. NT 

závojenka lesklá 

ST. Saprotrof rostoucí ve vlhkých smíšených, ale hlavně jehličnatých lesích, zejména 

v horských smrčinách (podmáčených i klimaxových) na kyselých až rašelinných půdách, 

obvykle v jehličí nebo mechu. Vyskytuje se v přirozených i člověkem ovlivněných porostech. 

(JH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 56), HAGARA et al. (1999: 204), NOORDELOOS (1988: 

97; 1992: 116–119, fig. 48, tab. 4; 2004: 1169), PAPOUŠEK (2004: no. 562). 

Entoloma placidum (Fr.: Fr.) Noordel. DD 

závojenka buková 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě buku, méně často dubů, hlavně v horských lesích, 

velmi vzácně. V poslední době byla nalezena např. v rezervaci Chynínské buky v Brdech 

(2004) a v Suchdolském lese v Poodří (2002). (MS) 

Literatura: KONRAD & MAUBLANC (1924–1937: tab. 182/II, sub Leptonia placida), LANGE (1935–1940: 

fig. 76B, sub Rhodophyllus placidus var. gracilis), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 381). 

Entoloma porphyrophaeum (Fr.) P. Karst. NT 

závojenka šedohnědá 

ST. Saprotrof rostoucí na živinami chudších trávnících a pastvinách, na okrajích lesů a cest 

a na světlých travnatých místech v lesích. Je ohrožena intenzivním hospodařením, zejména 

hnojením. (JH) 

Literatura: GMINDER & KRIEGLSTEINER (2003: 229), HAGARA et al. (1999: 208), NOORDELOOS (1988: 

143–144; 1992: 407–409, fig. 182, tab. 44; 2004: 1271). 

Entoloma serrulatum (Fr.: Fr.) Hesler DD 

závojenka pilovitá 

ST. Saprotrof rostoucí na travnatých mimolesních stanovištích, v současnosti velmi vzácný 

(střední a jižní Čechy). V poslední době nebyla v ČR zjištěna. (MS) 

Literatura: LANGE (1935–1940: fig. 77G, G1, sub Rhodophyllus serrulatus), RYMAN & HOLMÅSEN 

(1992: 383), SVRČEK (1953a: 57, sub Leptonia serrulata), VESTERHOLT (2002: 58, fig. 35). 

Entoloma tjallingiorum Noordel. EN 

závojenka hnědofialová 

SL. Saprotrof rostoucí na silně rozloženém dřevě listnáčů, zejména buku, jilmů a dubů. 

114

Vzácný druh vázaný na přirozené lesy s výskytem starých tlejících kmenů. Je známa např. 

ze Šumavy a z Novohradských hor. (JH) 

Literatura: COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 937), NOORDELOOS (1988: 153; 1992: 429–432, fig. 191, 

tab. 47a; 2004: 1277), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 381). 

Epithele typhae (Pers.: Fr.) Pat. CR 

pokožkovka orobincová 

SG. Saprotrof rostoucí na starých rozkládajících se listech vodních a bažinných rostlin, 

trav a ostřic, zejména orobinců. V ČR byla nalezena v šedesátých letech 20. století (např. 

Hostivické rybníky u Prahy) a nejnověji v roce 1998 v lužních lesích u Lanžhota (Košarské 

louky). (ZP) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 102), ERIKSSON & RYVARDEN (1975: 364–366). 

Exidia cartilaginea S. Lundell et Neuhoff NT 

černorosol chrupavčitý 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, hlavně na padlých kmenech a větvích 

ležících na zemi. V ČR je zatím znám jen ze dřeva lípy. Vyskytuje se roztroušeně od pahorkatiny 

do nižších horských poloh, jak na přirozených stanovištích (habřiny s lípou), tak 

např. v alejích starých stromů nebo v parcích. (JH) 

Literatura: ČÍŽEK (1990: 31–34), HOLEC & POUZAR (1998: 64), KRIEGLSTEINER (2000a: 95–97), PILÁT 

(1957a: 194–195), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 64). 

Exidia thuretiana (Lév.) Fr. CR 

černorosol bělavý 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů (v Evropě převážně buku, dále např. dubů, 

javorů, olší, jasanů, lísky, habru, bříz), hlavně na padlých kmenech a větvích ležících na 

zemi, méně na stojících pahýlech. Druh přirozených lesů, v ČR je znám od pahorkatiny do 

hor (např. okolí Křivoklátu, rezervace Ve Studeném v Posázaví a Žofínský prales v Novohradských 

horách, Beskydy). (JH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 24), KEIZER (1998: 89), KRIEGLSTEINER (2000a: 104–105), 

PILÁT (1957a: 195, tab. 36b). 

Faerberia carbonaria (Alb. et Schwein.: Fr.) Pouzar EN 

Syn.: Geopetalum carbonarium (Alb. et Schwein.: Fr.) Pat. 

liškovec spáleništní 

SA. Saprotrof rostoucí na spáleništích v listnatých, vzácněji jehličnatých lesích v nižších 

polohách. Vazba na specifický substrát s časově omezeným trváním jej předurčuje k příležitostnému 

výskytu na izolovaných lokalitách. Je znám ze severních, západních, středních 

a jižních Čech, jižní a východní Moravy. (PH) 

Literatura: BERAN (1996: 22), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 207), HROUDA (2001: 37–41, fig. 2, 

3), KRIEGLSTEINER (2001: 12–13), PAPOUŠEK (2004: no. 434), POUZAR (1981). 

Fayodia bisphaerigera (J. E. Lange) Singer CR 

kalichovka osténkatá 

ST. Saprotrof rostoucí v opadu listnáčů i jehličnanů, nejčastěji na vlhčích stanovištích. V ČR 

byla v poslední době nalezena v rezervacích Boubínský prales na Šumavě a Žofínský prales 

v Novohradských horách. (VA) 

Literatura: ANTONÍN & NOORDELOOS (2004: 131–136), KLÁN (1981: 2–4), LUDWIG (2000: fig. 24. 1). 

115

Flammulaster granulosus (J. E. Lange) Watling DD 

kržatka zrnitá 

ST–SL. Saprotrof rostoucí na holé půdě, v nadložním humusu i na zbytcích dřeva na zemi, 

hlavně v listnatých nebo smíšených lesích, méně mimo ně. V poslední době byla opakovaně 

sbírána v arboretu botanické zahrady v Táboře. Zřejmě přehlížený druh, jehož rozšíření 

je málo známé. (JH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 407), PAPOUŠEK (2004: no. 595), VELLINGA (1986: 5–6). 

Flammulaster limulatus (Fr.) Watling EN 

kržatka šikmá 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, vzácněji jehličnanů, hlavně na padlých 

kmenech v pokročilých stádiích rozkladu. Obecně vzácný druh, typický pro přirozené až 

pralesovité porosty, zejména bučiny, suťové lesy a horské smíšené lesy. Je známa např. 

z rezervace Chynínské buky v Brdech, ze Šumavy, Novohradských hor a jejich podhůří, 

rezervace Fabián na Jindřichohradecku a z Jeseníků. Je ohrožena odstraňováním padlých 

kmenů z porostů. (JH) 

Literatura: PAPOUŠEK (2004: no. 594), VELLINGA (1986: 14–17). 

Flammulaster muricatus (Fr.: Fr.) Watling EN 

kržatka ostnitá 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů (např. buku, habru, javorů, jilmů), hlavně 

na padlých kmenech v pozdějším stádiu rozkladu. Vzácný, roztroušeně se vyskytující druh 

přirozených porostů. Roste např. v lužních lesích (tvrdý luh), habřinách, bučinách, suťových 

lesích a horských smíšených lesích, od nížiny až do montánního stupně. V poslední době 

byla nalezena např. v rezervacích Medvědice na Šumavě, Doubí na Táborsku, Stará řeka 

na Třeboňsku a Fabián na Jindřichohradecku. Je ohrožena odstraňováním padlých kmenů 

z porostů. (JH) 


Flammulina fennae Bas EN 

penízovka letní 

SL. Saprotrof rostoucí od jara do podzimu na dřevě listnáčů ukrytém pod povrchem půdy 

(zdánlivě ze země), zejména na otevřených stanovištích. V ČR je z poslední doby známa jen 

z několika málo lokalit, např. z okolí Loun v Českém středohoří, Nového Bydžova ve východních 

Čechách, Frýdku-Místku na severní Moravě, z Přerova na střední Moravě a z okolí 

Nových Bránic na jižní Moravě. (VA) 

Literatura: BAS (1995: 171–172), HAGARA (1987: no. 127). 

Flammulina ononidis Arnolds CR 

penízovka jehlicová 

ST. Saprotrof rostoucí na odumřelých kořenech jehlice trnité na xerotermních stanovištích s 

bazickým podložím. V ČR je známo pouze šest lokalit. Byla sbírána na Oblíku, Rané, 

Srdově a v okolí Mnichova v Lounském středohoří, u Košťálova u Lovosic a v Máslovické 

rokli v Povltaví. Všeobecně velmi vzácný druh, jenž je ohrožen některými zemědělskými 

zásahy (hnojení, přeměna vhodných stanovišť na zemědělskou půdu). (VA) 

Literatura: BIBER (1986), HAGARA et al. (1999: 200), KLÁN (1978: 205–211), KOTLABA et al. (1995: 74). 

116

Flavophlebia sulphureoisabellina (Litsch.) K. H. Larss. et Hjortstam EN 

kornatec žlutavý 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvých stojících i padlých kmenech jedle. V ČR se vyskytuje 

v Beskydech a přilehlých pohořích, jinde v Evropě v Alpách a Karpatech. V horských lesích 

Karpat (jedlobukové pralesy) to je dosti častá houba. Je potenciálně ohrožena ústupem 

jedle. (ZP) 

Literatura: JACKSON (1948: 147, 150–152), JÜLICH (1984: 125, sub Cerocorticium sulfureo-isabellinum), 

PILÁT (1940a: 43, sub Corticium sulphureoisabellinum). 

Floccularia straminea (P. Kumm.) Pouzar CR 

Syn.: Armillaria luteovirens sensu auct. non orig. 

náramkovitka žlutozelená 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi na otevřených xerotermních stanovištích, méně často v borových 

lesích. V ČR je známo několik málo lokalit, většinou z dřívější doby: v Čechách 

byla sbírána v okolí Koněprus a Srbska v Českém krasu, v Malé Chuchli v Praze, na lokalitě 

Nad Kravankou u Benátek nad Jizerou a v oboře Slepeč, na Moravě v okolí Lechovic 

na Znojemsku. V poslední době byla nalezena na lokalitě Sluneční skála poblíž Bojiště 

u Trutnova a na Děvíně na Pálavě. Je ohrožena zemědělskými zásahy na vhodných stanovištích, 

např. hnojením a jejich přeměnou na zemědělskou půdu. (VA) 

Literatura: ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995: 29, 47), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 207), KOTLABA et 

al. (1995: 66–67), PILÁT (1950: 143–144). 

Fomitopsis rosea (Alb. et Schwein.: Fr.) P. Karst. NT 

troudnatec růžový 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, hlavně smrku. Někdy se vyskytuje i na 

opracovaném dřevu ve starých budovách. (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 647–648), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 388), HAGARA et al. (1999: 

127, 2006: 162), KOTIRANTA & NIEMELÄ (1993: 30), PAPOUŠEK (2004: no. 238), RYVARDEN & GILBERTSON 

(1993: 264–265). 

Galerina jaapii A. H. Sm. et Singer DD 

čepičatka mokřadní 

ST. Saprotrof rostoucí na trvale podmáčené půdě porostlé hygrofilními mechy a rašeliníky, 

a to v mokřadech a při okrajích rybníků. V současnosti je známa pouze z břehu rybníka 

Kamenný (Plzeň-Bolevec) a z podmáčené louky zvané Adámky (Hutisko-Solanec, Vsetínské 

vrchy). (MV) 

Literatura: GULDEN (1980: 252), SVRČEK (1983: 228–230). 

Galeropsis desertorum Velen. et Dvořák ?EX 

špičatička stepní 

ST. Saprotrof stepního charakteru rostoucí na písčitých nebo hadcových půdách. V ČR 

byla nalezena pouze v roce 1930 na hadcové stepi u Mohelna na jihozápadní Moravě (lokalita 

typu). V nejbližším okolí ČR byla zjištěna na jihozápadním Slovensku v roce 1958 

a 1998. Obecně velmi vzácný druh. Její vymizení bylo zřejmě způsobeno zastavením pastvy 

na Mohelenské hadcové stepi. (FK, ZP et VZ) 

Literatura: KOTLABA & POUZAR (1959: 200–211), SKÁLA (1999: 90–93, foto na barevné příloze), ŠEBEK 

(1958: 243–244), VELENOVSKÝ (1930: 106). 

117

Gamundia striatula (Kühner) Raithelh. EN 

Syn.: Fayodia pseudoclusilis (Joss. et Konrad) Singer 

kalichovka zimní 

ST–SL. Saprotrof rostoucí na zemi nebo na zetlelém dřevě a větvičkách v jehličnatých 

a smíšených lesích, ale také na otevřených xerotermních stanovištích. V ČR byla v poslední 

době nalezena např. v okolí Černošic a Mnichovic u Prahy, v Táboře, v Moravském krasu a 

v okolí Kuřimi. (VA) 

Literatura: ANTONÍN & NOORDELOOS (2004: 143–148), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 209, sub 

Fayodia pseudoclusilis). 

Geastrum berkeleyi Massee CR 

hvězdovka Berkeleyova 

ST. Saprotrof rostoucí v oblasti teplomilné květeny v listnatých lesích a také (častěji) pod vysázenými 

stromy v zahradách, parcích apod. V ČR je v současnosti známa ze čtyř lokalit: 

Dubický vrch u Velemína v Českém středohoří (od roku 1994 téměř každoročně), Řetenický 

les u Teplic (od roku 2003), Baba u Kosmonos na Mladoboleslavsku (2005) a Račice 

nad Trotinou (1992). Na Moravě existují jen starší nálezy z Pavlovských vrchů a okolí 

Brna (padesátá a šedesátá léta 20. století). Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et VZ) 

Literatura: KOTLABA & POUZAR (1987: 115–119), KOTLABA et al. (1995: 110), MIKŠÍK (2005b: fig. 40–41), 

PEGLER et al. (1995: 84–85), SKÁLA (1995: 117–119), STANĚK (1958: 470–474), ZÍTA (2005). 

Geastrum campestre Morgan EN 

hvězdovka drsná 

ST. Saprotrof rostoucí zejména na vyhřátých lesostepních stanovištích v oblasti teplomilné 

květeny. Suchomilný druh. V ČR je známa z Českého středohoří, z oblasti mezi Řevnicemi 

a Prahou, ze středního Polabí a z jižní Moravy. (FK, ZP et VZ) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 400), PEGLER et al. (1995: 82–83), STANĚK (1958: 463–467), SUNHEDE 

(1990: 111–129). 

Geastrum coronatum Pers. VU 

hvězdovka tuhová 

ST. Saprotrof rostoucí v řídkých lesích pod stromy a keři, častěji ve starých parcích a zahradách; 

má zčásti synantropní rozšíření. (FK, ZP et VZ) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 402–403), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 342), PEGLER et al. 

(1995: 104–105), STANĚK (1958: 425–428), SUNHEDE (1990: 147–164). 

Geastrum elegans Vittad. CR 

Syn.: Geastrum badium auct., Geastrum umbilicatum auct. 

hvězdovka vypouklá 

ST. Saprotrof rostoucí jednak v jehličnatých lesích, jednak na xerotermních kamenitých 

stanovištích, spíše v oblasti teplomilné květeny. V minulosti se v ČR vyskytovala na několika 

lokalitách jižně od Prahy; z padesátých let 20. století je známa z okolí Brna a lokalit 

na jihozápadní Moravě. Nověji byla nalezena poblíž Čejetic u Mladé Boleslavi (1994) 

a v rezervaci Luční na Táborsku (2002, 2004). (FK, ZP et VZ) 

Literatura: HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 17), PEGLER et al. (1995: 80–81), STANĚK (1958: 443–447, 

sub G. badium), SUNHEDE (1990: 164–179). 

118

Geastrum floriforme Vittad. VU 

hvězdovka kvítkovitá 

ST. Saprotrof rostoucí na písčitých půdách nebo na půdách vzniklých zvětráváním vyvřelých 

hornin na skalních stepích v oblasti teplomilné květeny. (FK, ZP et VZ) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 399), PEGLER et al. (1995: 92–93), STANĚK (1958: 417–422), SUNHEDE 

(1990: 198–209). 

Geastrum fornicatum (Huds.) Hook. NT 

hvězdovka klenbová 

ST. Saprotrof rostoucí v listnatých lesích, častěji však synantropně pod keři ve starých 

zahradách, parcích apod. (FK, ZP et VZ) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 398), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 26), PEGLER et al. (1995: 

96–97), STANĚK (1958: 440–443), SUNHEDE (1990: 209–225). 

Geastrum hungaricum Hollós CR 

hvězdovka uherská 

ST. Saprotrof rostoucí na lokalitách xerotermního charakteru jednak na vápencích, jednak 

na vyvřelých horninách. V minulosti byla známa z okolí Prahy, v poslední době z Českého 

středohoří, a to z těchto lokalit: Velká Kozí horka u Třebenic (od roku 2001), vrch Planík 

u Libochovic (2001, 2002) a Dlouhá hora u Kozlů poblíž Loun (2003, 2005). Na Moravě 

byla v novější době sbírána na Pouzdřanské stepi. Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et 

VZ) 

Literatura: ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995: 77), KOTLABA et al. (1995: 111), STANĚK (1958: 422–425), 

SUNHEDE (1990: 225–234). 

Geastrum lageniforme Vittad. CR 

hvězdovka lahvicovitá 

ST. Saprotrof rostoucí na písčitých nebo humózních půdách v řídkých listnatých porostech. 

V ČR je známa pouze z jižní Moravy: Dolní Věstonice (1955), Pavlovské vrchy (1955), 

kolonie Rohatec u Hodonína (2001). Velmi vzácný druh. (FK, ZP et VZ) 

Literatura: PEGLER et al. (1995: 110–111), STANĚK (1958: 487–491), SUNHEDE (1990: 242–256), 

WINTERHOFF (2000: 112). 

Geastrum melanocephalum (Czern.) V. J. Staněk VU 

Syn.: Trichaster melanocephalus Czern. 

hvězdovka vlasohlavá 

ST. Saprotrof rostoucí v listnatých lesích nebo častěji synantropně pod stromy a keři ve 

starých parcích, zahradách apod. V ČR se vyskytuje v Praze a okolí (Petřín, Řeporyje, Větrušická 

rokle) a na střední a jižní Moravě. (FK, ZP et VZ) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 395), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 341), STANĚK (1958: 480– 

487), SUNHEDE (1990: 486–511, sub Trichaster melanocephalus). 

Geastrum pouzarii V. J. Staněk EN 

hvězdovka Pouzarova 

ST. Saprotrof rostoucí na půdách vzniklých zvětráváním vyvřelých hornin (neroste na vápencích) 

na xerotermních lokalitách převážně v oblasti teplomilné květeny. V České republice, 

odkud byla v roce 1954 popsána, byla nalezena např. v Českém středohoří, na Řípu 

u Roudnice nad Labem, v dolním Povltaví mezi Prahou a Kralupy nad Vltavou a v okolí 

119

Prahy. Kromě Čech je známa jen ze Švýcarska a Španělska. Obecně velmi vzácný druh. 

(FK, ZP et VZ) 

Literatura: ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995: 20), HAGARA et al. (1999: 402), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE 

(2003: 29), KOTLABA (1982: 206–210), KOTLABA et al. (1995: 111–112), STANĚK (1954), STANĚK (1958: 

461–463), SUNHEDE (1990: 312–321). 

Geastrum pseudolimbatum Hollós ?EX 

hvězdovka stepní 

ST. Saprotrof rostoucí na stepních písčitých půdách nebo na půdách vzniklých zvětráváním 

vyvřelých hornin v oblasti teplomilné květeny. V ČR byla nalezena jen v letech 1954, 

1955 a 1957 pod trnkami u Řevnic v okolí Prahy. Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et 

VZ) 

Literatura: STANĚK (1958: 428–430), SUNHEDE (1990: 322–337). 

Geastrum saccatum Fr. ?EX 

hvězdovka vakovitá 

ST. Saprotrof rostoucí na písčité nebo hlinité půdě pod dřevinami v oblasti teplomilné 

květeny. V ČR byla nalezena v roce 1954 v Seminářské zahradě (park) na Petříně v Praze. 

Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et VZ) 

Literatura: STANĚK (1958: 491–494), SUNHEDE (1990: 376–397). 

Geastrum smardae V. J. Staněk EN 

Syn.: Geastrum limbatum auct. 

hvězdovka Šmardova 

ST. Saprotrof rostoucí pod keři a stromy v parcích, zahradách apod. na lokalitách zasažených 

lidskou činností. V Čechách byla nalezena poblíž Velvět u Teplic, na Moravě a ve 

Slezsku poblíž Ostravy, Uničova, Brna a Velkého Dvora u Pohořelic. Do Evropy byla 

pravděpodobně zavlečena ze Severní Ameriky. (FK, ZP et VZ) 

Literatura: KOTLABA & POUZAR (2003a), STANĚK (1956), STANĚK (1958: 523–526), SUNHEDE (1990: 

416–426), WINTERHOFF (2000: 118), ZÍTA (2001: obr. na barevné příloze). 

Gelatoporia subvermispora (Pilát) Niemelä CR 

Syn.: Poria subvermispora Pilát 

pórnatka slámožlutá 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů i listnáčů, v Evropě nejčastěji smrku. 

V ČR je známa pouze z rezervace Coufavá u Adamova poblíž Brna (1989) a nejnověji 

také z nedaleko ležící rezervace Vývěry Punkvy (2006). Obecně velmi vzácný druh. (FK, 

ZP et PV) 

Literatura: NIEMELÄ (1985: 28–32, 2005: 112), PILÁT (1940b: 3, sub Poria subvermispora), RYVARDEN 

& GILBERTSON (1993: 203–204, sub Ceriporiopsis subvermispora), VAMPOLA & VLASÁK (1992: 114–120). 

Gerronema chrysophyllum (Fr.) Singer EN 

kalichovka zlatolupenná 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejících pařezech a kmenech jehličnanů, zejména smrku a jedle 

ve víceméně přirozených horských lesích (např. rezervace Boubínský prales a Radvanovický 

hřbet na Šumavě, vodopády Bílé Opavy v Hrubém Jeseníku, rezervace Mionší v Beskydech). 

Mimo rezervace je ohrožena lesnickými zásahy. (VA) 

Literatura: CETTO (1970–1993: vol. 1, no. 608), COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 330), KOTLABA & 

120

POUZAR (1962: 185–186, sub Omphalina chrysophylla), PAPOUŠEK (2004: no. 478, sub Chrysomphalina 

chrysophylla), SVRČEK & VANČURA (1987: 133). 

Globulicium hiemale (Laurila) Hjortstam CR 

kornatec zimní 

SL. Saprotrof, jenž byl v ČR nalezen jen jednou (Mlynářská slať u Modravy na Šumavě), 

a to na tlející větvi kleče ležící na rašelině. V severní Evropě, kde je centrum jeho rozšíření, 

roste hlavně na padlých kmenech smrku. (ZP) 

Literatura: ERIKKSON & RYVARDEN (1975: 400–403, fig. 167–168), JÜLICH (1984: 125–126, sub Cerocorticium 

hiemale). 

Gloeocystidiellum insidiosum (Bourdot et Galzin) Donk DD 

Syn.: Conferticium insidiosum (Bourdot et Galzin) Hallenb. 

koroveček ztloustlý 

SL. Saprotrof rostoucí na dřevě dubů v nejteplejších oblastech, a to na lesostepích nebo 

v teplomilných doubravách. V ČR je znám z Českého středohoří (Lovoš) a z Křivoklátska 

(rezervace Týřov a Vůznice). Poslední nálezy jsou ze šedesátých let 20. století, později 

po něm nebylo pátráno. Někteří autoři jej ztotožňují s druhem Gloeocystidiellum ochraceum, 

který roste v horách na smrku. (ZP) 

Literatura: HALLENBERG (1980: 448–450), JÜLICH (1984: 121). 

Gloeoporus dichrous (Fr.: Fr.) Bres. VU 

slizopórka dvoubarvá 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, někdy na starých plodnicích jiných chorošů 

(Inonotus obliquus, Phellinus punctatus, Fomes fomentarius) nebo v jejich společnosti. 

Lokality v ČR jsou soustředěny v jižních Čechách a na jižní Moravě. Nejnovější nálezy 

pocházejí z rezervací Kozohlůdky na Táborsku (2002–1006), Ruda a Široké blato na 

Třeboňsku (2005 resp. 2006), Vyšenské kopce u Českého Krumlova a Velké bahno v Šumavském 

podhůří. (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (1990: 237, 2005: 655–656), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 366), PAPOUŠEK 

(2004: no. 176). 

Gomphus clavatus (Pers.: Fr.) Gray CR 

stročkovec kyjovitý 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v jehličnatých a smíšených lesích, zejména pod jedlí 

a smrkem, méně i pod bukem, od pahorkatiny do hor. V první polovině 20. století rostl roztroušeně 

na celém území dnešní ČR, od šedesátých let na většině lokalit vymizel, zřejmě 

v důsledku imisí a v souvislosti s odumíráním jedle. Na rozdíl od řady jiných ustoupivších 

druhů nedošlo k opětovnému nárůstu počtu jeho lokalit ani po zlepšení stavu životního 

prostředí na přelomu 20. a 21. století. V poslední době je znám z rezervace Vůznice na 

Křivoklátsku (1995, 2005), Horního Puchverku u Petrovic u Sušice, Lužnického vrchu 

v Novohradských horách, od Starého Ranska u Havlíčkova Brodu a od Rychtářova u Vyškova 

(2001). (OJ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 480), HAGARA et al. (1999: 67), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLO- 

PEDIE (2003: 423), PAPOUŠEK (2004: no. 349). 

Grifola frondosa (Dicks.: Fr.) Gray NT 

trsnatec lupenitý 

121

SPL. Saproparazit rostoucí na kořenech nebo bázích živých i mrtvých listnáčů nebo z jejich 

pařezů, nejčastěji dubů, spíše v nižších a teplejších polohách. Nejnovější nálezy jsou z Černické 

obory u Bechyně (2005, 2006) a z rezervace Stará řeka na Třeboňsku (2006). (FK, 

ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 663), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 394), HAGARA et al. (1999: 

112, 2006: 142), KOTLABA (1984a: 162), PAPOUŠEK (2004: no. 224), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 

298–299). 

Gymnopilus bellulus (Peck) Murrill VU 

šupinovka drobnovýtrusá 

SL. Saprotrof rostoucí na starých padlých kmenech jedle bělokoré a smrku ztepilého. Jde 

o kmeny v pokročilejším stadiu rozkladu, s měkkým dřevem, často pokrytým mechy. Vyskytuje 

se v přirozených až pralesovitých lesích, a to v horských smíšených lesích s bukem, 

smrkem a jedlí a v klimaxových smrčinách (Krkonoše, Šumava, Novohradské hory, Beskydy). 

Nálezy z kulturních lesů nejsou známy. Je ohrožena likvidací nebo odumíráním 

horských smrčin a odstraňováním padlých kmenů z nich. (JH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 141), BUREL (2004a: 33), HOLEC (2005a: 11–13, 26; 

2005b). 

Gymnopilus decipiens (W. G. Smith) P. D. Orton DD 

šupinovka pozemní 

ST–SA. Saprotrof, jeden z mála pozemních druhů rodu Gymnopilus. V Evropě je nalézán 

na holých písčitých půdách, rašelinných půdách a na spáleništích v borových nebo smrkových 

lesích. Jediné dva nálezy známé z ČR, oba z poslední doby (údolí Hodonického potoka 

u Malont a Hajnice v Zadním lese u Mirochova v jižních Čechách) pocházejí z holé 

půdy poblíž spáleniště na pasece po smrko-borovém lese, resp. z písčité půdy pokryté lišejníky 

v mladém porostu borovice lesní. Obecně velmi vzácný druh. (JH) 

Literatura: HOLEC (2005a: 18–19, 2005b), LUDWIG (2000: fig. 31.11.). 

Gymnopilus fulgens (J. Favre et Maire) Singer ?EX 

šupinovka rašeliníková 

SM. Saprotrof rostoucí v rašeliníku, na rašelině nebo rašelinné půdě, v Evropě známý od 

nížin až do subalpinského stupně. V ČR byl nalezen jen v roce 1964 v Klánovickém lese 

u Prahy. Obecně velmi vzácný druh. (JH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 143), HOLEC (2005a: 17–18, 2005b), SVRČEK (1965). 

Gymnopilus josserandii Antonín DD 

Syn.: Gymnopilus subsphaerosporus (Joss.) Kühner et Romagn., nom. inval. (neplatné 

jméno) 

šupinovka kulatovýtrusá 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, převážně smrku ztepilého, méně často 

jedle bělokoré. Roste na starých zetlelých pařezech pokrytých mechem ve smrčinách nebo 

horských smíšených lesích s bukem, smrkem a jedlí, a to jak v polokulturních, tak přirozených 

lesích, ve výškách 750–1150 m n. m. V ČR je zatím známa ze Šumavy, Novohradských 

hor a Beskyd. Mezi mykology málo známý druh. (JH) 

Literatura: ANTONÍN & ŠKUBLA (2000: 13–16, barevná fotografie no. 6), BREITENBACH & KRÄNZLIN 

(2000: no. 150, sub G. subbellulus), HOLEC (2001b: 133–139, fig. 3–4; 2005a: 13–15, 25; 2005b). 

122

Gymnopus fagiphilus (Velen.) Antonín, Halling et Noordel. CR 

Syn.: Collybia konradiana Singer; C. fuscopurpurea sensu Konrad et Maubl., Kühner et 

Romagn. 

penízovka Konradova 

ST–SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím listí a silně zetlelém dřevě buku; zřejmě vyhledává 

jeho přirozená stanoviště – pralesy a víceméně přirozené bučiny. V poslední době byla v ČR 

nalezena pouze na Zámeckém vrchu u Housky na Kokořínsku; starší nálezy končí v polovině 

šedesátých let 20. století. (VA) 

Literatura: ANTONÍN & NOORDELOOS (1997: 107–109), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 191: sub 

Collybia fuscopurpurea), KONRAD & MAUBLANC (1924–1937, vol. 3: no. 219–1, sub Marasmius 

fuscopurpureus), VELENOVSKÝ (1940: 82, sub Collybia fagiphila). 

Gymnopus herinkii Antonín et Noordel. ?EX 

Syn.: Collybia porrea sensu auct. 

penízovka Herinkova 

ST. Saprotrof rostoucí na tlejícím listí a humusu v listnatých a smíšených lesích. V ČR je 

známa jen ze své typové lokality – rezervace Boubínský prales na Šumavě, kde byla nalezena 

v roce 1952. (VA) 

Literatura: ANTONÍN & NOORDELOOS (1996: 309–313, 1997: 72–74), CLÉMENÇON (1981: 14–15). 

Gymnopus putillus (Fr.: Fr.) Antonín, Halling et Noordel. EN 

penízovka masová 

ST. Saprotrof rostoucí na opadaném jehličí pod smrky a borovicemi. V ČR byla v poslední 

době zaznamenána na Šumavě (Povydří), Třeboňsku (rezervace Borkovická blata), ve 

Žďárských vrších (Studnice) a na Třebíčsku (Budišov); mimoto je doloženo několik starších 

nálezů. (VA) 

Literatura: ANTONÍN & NOORDELOOS (1997: 54–57), MOSER & JÜLICH (1985–2005: III Collybia 9, sub 

Collybia putilla), PILÁT (1951d: 43–44, sub Marasmius putillus). 

Gymnopus vernus (Ryman) CR 

Syn.: Gymnopus nivalis (Luthi et Plomb) Antonín et Noordel. 

penízovka jarní 

ST–SL. Saprotrof rostoucí na tlejících větvičkách a jiných zbytcích dřeva (hlavně javorů), 

vzácněji na opadaných listech javorů, jasanů a lísky. Plodnice vyrůstají velmi brzy na jaře 

(březen až duben). V ČR jsou z poslední doby známy dvě lokality – rezervace Radotínské 

údolí u Prahy a rezervace Údolí Říčky u Brna-Líšně. Pozn. editorů: tento druh je doposud 

řazen do rodu Collybia; do rodu Gymnopus (kam nepochybně patří) zatím nebyl formálně 

přeřazen. (VA) 

Literatura: ANTONÍN & NOORDELOOS (1997: 62–64, sub Gymnopus nivalis), BREITENBACH & KRÄNZLIN 

(1991: no. 197, sub Collybia nivalis), KOTLABA & POUZAR (2004: 1–3, přední strana obálky, sub 

C. verna). 

Gymnopus oreadoides (Pass.) Antonín et Noordel. CR 

penízovka špičkovitá 

ST. Saprotrof rostoucí na otevřených travnatých stanovištích v lesích. V ČR byla nalezena 

pouze na jediné lokalitě (Pustý rybník u Dymokur ve středních Čechách – v Polabí). Obecně 

velmi vzácný druh. (VA) 

123

Literatura: ANTONÍN & NOORDELOOS (1997: 60–61), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1994: za str. 32, sub 

Collybia oreadoides), MOREAU & WUILBAUT (2001: 47, sub Collybia oreadoides), PHILLIPS (1981: 54, 

sub Collybia oreadoides). 

Gyrodon lividus (Bull.) P. Karst. VU 

podloubník siný 

M. Mykorhizní symbiont olší. Preferuje vlhčí stanoviště (olšiny) na těžších půdách. Vyskytuje 

se roztroušeně po celém území ČR, nejvíce lokalit je v pahorkatině. Je ohrožen úbytkem 

vhodných stanovišť. (MG) 

Literatura: PILÁT & DERMEK (1974: 42–43, tab. 1), COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 1625), HAGARA 

(1993: 148–149), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 270), PILÁT & UŠÁK (1959: no. 10). 

Haasiella venustissima (Fr.) Kotl. et Pouzar ?EX 

kalichovka půvabná 

SL. Saprotrof rostoucí na zemi a tlejících větvičkách nebo pařízcích listnáčů, především 

šeříku, pámelníku a bezu černého. V ČR existovala jediná lokalita (Hostivice u Prahy), 

na níž tato houba již zřejmě zmizela. (VA) 

Literatura: KOTLABA & POUZAR (1966a: 135–139, tab. 62), KUYPER (1995a: 64). 

Hapalopilus salmonicolor (Berk. et M. A. Curt.) Pouzar ?EX 

pórnatka oranžová 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů. V ČR je známa jen ze tří starších nálezů, 

poslední z nich je z roku 1946 (u rybníka Rožboud nedaleko Svinětic u Vodňan v jižních 

Čechách). Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (1990: 249, 2005: 665), KOTLABA (1984a: 65, sub Sarcoporia salmonicolor), 


Hemimycena cephalotricha (Joss. ex Redhead) Singer DD 

helmovka hlavatá 

SL. Saprotrof rostoucí na silně rozloženém dřevě listnáčů, zejména dubů, vzácněji buku, 

na kyselých i bazických půdách; pravděpodobně však dává přednost teplomilným doubravám. 

V ČR jsou doloženy pouze dvě lokality (okolí Mělníka ve středních Čechách, 

rezervace Cahnov na soutoku Moravy a Dyje). Celkové rozšíření tohoto druhu v ČR není 

známo. (VA) 

Literatura: ANTONÍN & NOORDELOOS (2004: 33–36). 

Hemimycena epichloe (Kühner) Singer ?EX 

helmovka trávomilná 

ST. Saprotrof rostoucí na tlejících listech, listových pochvách a stéblech trav a na lodyhách 

sítinovitých a šáchorovitých rostlin. V ČR je známa pouze jediná lokalita – Stupský rybník 

u Třeboně v jižních Čechách (1957). Houba však může být pro svou drobnost přehlížena. 

(VA) 


Hemimycena mairei (J.-E. Gilbert) Singer EN 

helmovka Maireova 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v porostech mechů a trav v oligotrofních trávnících, zejména 

na těžších půdách. V ČR je doložena pouze z pěti moravských lokalit z roku 2004 

124

(rezervace Miroslavské kopce na Znojemsku a Krumlovsko-rokytenské slepence u Rokytna, 

Brno) a z jednoho staršího nálezu od Žarošic ve Ždánickém lese (1946); pro svou drobnost 

však může být přehlížena. (VA) 

Literatura: ANTONÍN & NOORDELOOS (2004: 39–41), ANTONÍN & VÁGNER (2005). 

Hemimycena persimilis (Malençon ex Redhead) Antonín et Noordel. DD 

helmovka přepodobná 

ST–SL. Saprotrof rostoucí na tlejících rostlinných zbytcích, např. na silně zetlelých zbytcích 

dřeva a hrubém humusu listnáčů nebo na tlejících zbytcích rákosu. V ČR jsou v poslední 

době známy dvě lokality – Mločí údolí v Podyjí (aluvium potoka) a rezervace Ranšpurk 

na soutoku Moravy a Dyje (lužní les). (VA) 


Hemimycena subtilis (Velen.) Antonín ?EX 

Syn: Hemimycena cyphelloides (P. D. Orton) Maas Geest. 

helmovka mecháčkovitá 

ST. Saprotrof rostoucí na tlejících zbytcích rostlin (např. ostřic, skřípin a zevarů) v mokřadech, 

ale také na tlejících listech dubů. V ČR je doložena pouze z jediné (typové) lokality 

– Hrusice ve středních Čechách (1941). Pro svou drobnost je však zřejmě přehlížena. (VA) 

Literatura: ANTONÍN (2003: 230), ANTONÍN & NOORDELOOS (2004: 68–71), VELENOVSKÝ (1947: 50). 

Hericium erinaceus (Bull.: Fr.) Pers. VU 

korálovec ježatý 

PL–SL. Parazit až saprotrof rostoucí na živých i mrtvých kmenech a pařezech listnáčů, 

především buku a dubů. V ČR je celkem známo přes 50 lokalit, z toho asi 20 z poslední 

doby; poněkud častěji se vyskytuje v teplejších oblastech (oblast mezi Prahou a Plzní, moravské 

podhůří Českomoravské vrchoviny). (DDv) 

Literatura: DVOŘÁK & HROUDA (2005: 6–7, tab. 1), HAGARA et al. (1999: 71), KOSKI-KOTIRANTA & 

NIEMELÄ (1988: 46–48). 

Hericium flagellum (Scop.) Pers. NT 

Syn.: Hericium alpestre Pers., Hericium coralloides auct. 

korálovec jedlový 

PL–SL. Parazit až saprotrof na dřevě jehličnanů (jedle, smrku), vzácně buku, zcela výjimečně 

i jiných dřevin. Těžiště rozšíření v ČR leží v horských lesích pralesovitého charakteru, kde 

je místy běžný (např. na Šumavě). V ČR je známo celkem 148 lokalit, z toho 40 z poslední 

doby. Ačkoliv není vzácný, je ohrožen úbytkem jedle, nejčastější hostitelské dřeviny. (DDv) 

Literatura: DVOŘÁK & HROUDA (2005: 8–9, tab. 3), HALLENBERG (1983: 183, sub Hericium alpestre), 

HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 135), PAPOUŠEK (2004: no. 153). 

Hohenbuehelia abietina Singer et Kuthan DD 

hlívička jedlová 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě jedle. V ČR má kolem pěti lokalit, v poslední době 

např. rezervace Žofínský prales v Novohradských horách a dále Josefovské údolí a rezervace 

Vývěry Punkvy v Moravském krasu. Typovou lokalitou je prales Salajka v Beskydech. 

Taxonomické vymezení druhu není dořešené. (VA) 

Literatura: ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995: 15, 40), BERAN & TONDL (1997: 11–12, 22), KOTLABA et al. 

(1995: 68–69), SINGER & KUTHAN (1980: 61–62). 

125

Hohenbuehelia auriscalpium (Maire) Singer EN 

hlívička stopkatá 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě listnáčů, zejména buku. V ČR je známo asi deset 

lokalit. Byla nalezena např. na Kokořínsku, v Novohradských horách, na Ostravsku, v Javorníkách, 

Litovelském Pomoraví, na Brněnsku a v Podyjí. Je ohrožena necitlivými lesnickými 

zásahy. (VA) 

Literatura: ELBORNE (1995: 160–161), PAPOUŠEK (2004: no. 442), SINGER & KUTHAN (1980: 62–63). 

Hohenbuehelia cyphelliformis (Berk.) O. K. Miller CR 

Syn.: Resupinatus sylvanus (Sacc.) Singer 

hlívička číšovcovitá 

SL. Saprotrof rostoucí na zdřevnatělých částech bylin, bezu černého a bezu hroznatého, 

vzácněji na spadlých větvičkách jiných listnáčů, vždy na vlhčích místech. V ČR byla v minulosti 

nalezena v okolí Mirošovic (1938), Medníka u Davle (1948) a Řitky u Mníšku pod 

Brdy (1948). V roce 2004 byla nalezena v okolí Mokrovrat u Dobříše a nejnovější nález 

pochází z okolí Brna-Jehnic (2006). (VA) 

Literatura: ELBORNE (1995: 163), PILÁT (1948: 77, sub Pleurotus cyphelliformis), PILÁT (1949b: 23, 

sub Pleurotus cyphelliformis). 

Hohenbuehelia fluxilis (Fr.: Fr.) P. D. Orton EN 

Syn.: Pleurotus (Hohenbuehelia) myxotricha sensu Pilát 

hlívička dvouvýtrusá 

SL. Saprotrof rostoucí na spadlých větvích listnáčů, zejména vrb a olší. V ČR byla sbírána 

v okolí Jiřetína pod Jedlovou (1992), Božkova u Mnichovic, Poříčka v Posázaví, na Soběslavských 

blatech (1997), na Třeboňsku a ve Ždánickém lese. (VA) 

Literatura: ELBORNE (1995: 164), KOTLABA (2000: 5–6), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 338, sub H. reniformis). 

Hydnellum aurantiacum (Batsch: Fr.) P. Karst. EN 

lošákovec oranžový 

M. Mykorhizní symbiont v Evropě vázaný převážně na jehličnaté dřeviny, v menší míře 

roste i v listnatých lesích. V ČR je nalézán výhradně v jehličnatých porostech, převážně 

ve smrčinách, méně v borech. Vyskytuje se na Šumavě a v jižních Čechách, kde je znám i 

z poslední doby (Povydří, 2005; Lužnice, Lužnický vrch, 2001; Daleké Popelice, 2002, 

2006; Malonty, Hodonický potok, 2002 a 2005). Dřívější ojedinělý výskyt v jiných částech 

ČR nebyl v posledních letech potvrzen. OTTO (1997) dokazuje, že správné jméno tohoto 

druhu je Hydnellum floriforme (Schaeff.) Banker. (PH) 


HROUDA (2005: 19, tab. 12, sub H. floriforme), HROUDA (1999: 123–125), MAAS GEESTERANUS (1975: 

33–34, 91, fig. 10–11, tab. 11–12), PAPOUŠEK (2004: no. 125). 

Hydnellum auratile (Britzelm.) Maas Geest. CR 

lošákovec hnědooranžový 

M. Mykorhizní symbiont. V ČR je znám výhradně z jehličnatých porostů. Velmi vzácný 

druh, v poslední době byl nalezen na jediné lokalitě v jižních Čechách (Záluží u Vlastiboře, 

borový les V Horkách, 1991). OTTO (1997) dokazuje, že správné jméno tohoto druhu 

je Hydnellum aurantiacum (Batsch: Fr.) P. Karst. (PH) 

126

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 258), DVOŘÁK & HROUDA (2005: 19, tab. 12, sub 

H. aurantiacum), HROUDA (1999: 124, 126), KUBIČKA (1965), MAAS GEESTERANUS (1975: 34–35, 91–92, 

fig. 12, tab. 12). 

Hydnellum caeruleum (Hornem.) P. Karst. EN 

lošákovec blankytný 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na jehličnaté dřeviny. V ČR roste převážně ve smrčinách 

a borech. Dříve byl nehojně, leč souvisle rozšířen v jižní části Čech a Moravy, v severních 

oblastech republiky měl jen izolované lokality. Poté značně ustoupil, v poslední době existují 

jen ojedinělé nálezy ze Šumavy (Povydří, 2005) a z jižních Čech (Blansko u Kaplice, 

2000; Malonty, Hodonický potok, 2001–2006; Benešov nad Černou, Dluhoště, 2002). 

Druh ustupující i v okolních státech. (PH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 259), DVOŘÁK & HROUDA (2005: 18, tab. 11), HAGARA et 

al. (1999: 71), HROUDA (1999: 122–123), KRIEGLSTEINER (2000a: 374–375), MAAS GEESTERANUS 

(1975: 35–37, 92, fig. 13–14, tab. 13–14), PAPOUŠEK (2004: no. 121), POUZAR (1961). 

Hydnellum concrescens (Pers.) Banker NT 

Syn.: Hydnellum zonatum (Fr.) P. Karst. 

lošákovec kruhatý 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na jehličnaté i listnaté dřeviny. Nejčastějšími místy jeho 

nálezů v ČR jsou smrčiny a doubravy. V současnosti se roztroušeně vyskytuje v jižních 

Čechách, jinde má jen izolované lokality. Dříve byl dosti hojný v severovýchodních Čechách 

a na jižní Moravě. (PH) 


HROUDA (2005: 21, tab. 15), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 131), HROUDA (1999: 132, 134–135), 

KRIEGLSTEINER (2000a: 376–377), MAAS GEESTERANUS (1975: 43–44, 95–96, fig. 19–20, tab. 18–19), 

PAPOUŠEK (2004: no. 123). 

Hydnellum cumulatum K. A. Harrison ?EX 

lošákovec nahloučený 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v jehličnatých lesích. V ČR byl nalezen v roce 1960 

u Šalmanovic (jižní Čechy; položka uložena v Leidenu, viz MAAS GEESTERANUS 1975, KU- 

BIČKA 1981); od té doby nebyl v ČR nalezen. (PH) 

Literatura: DVOŘÁK & HROUDA (2005: 22), HROUDA (1999: 134, 136), KUBIČKA (1971), MAAS GEESTERANUS 

(1975: 44–45, 96, fig. 21–23, tab. 20). 

Hydnellum ferrugineum (Fr.: Fr.) P. Karst. NT 

lošákovec rezavý 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na jehličnaté dřeviny. Většina nálezů v ČR pochází z borů. 

Je poměrně běžný v jižních Čechách (od Pošumaví po Českomoravskou vrchovinu), jinde 

v ČR se vyskytuje jen na izolovaných lokalitách. (PH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 262), DVOŘÁK & HROUDA (2005: 20, tab. 13), HAGARA 

et al. (1999: 72), HROUDA (1999: 127, 129–130), MAAS GEESTERANUS (1975: 47–48, 99–97, fig. 24–26, 

tab. 20–21), PAPOUŠEK (2004: no. 122). 

Hydnellum geogenium (Fr.) Banker CR 

lošákovec sírožlutý 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na jehličnaté dřeviny. V ČR je nalézán výhradně ve 

127

smrčinách; preferuje vyšší polohy. Vzácně se vyskytoval v karpatské oblasti, ojediněle též 

v moravském předhůří Českomoravské vrchoviny (poslední nález v roce 1974: Kuřimské 

Jestřabí, Falcův Mlýn). Mimo horské oblasti téměř vymizel i v okolních státech. (PH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 263), CETTO (1970–1993: vol. 2, no. 766), DVOŘÁK 

& HROUDA (2005: 17–18, tab. 10), HROUDA (1999: 134, 137–138), KRIEGLSTEINER (2000a: 378), MAAS 

GEESTERANUS (1975: 55–56, 100, fig. 37, tab. 24), PILÁT (1949a). 

Hydnellum mirabile (Fr.) P. Karst. ?EX 

lošákovec podivný 

M. Mykorhizní druh rostoucí v jehličnatých lesích. V zahraničních herbářích byly nalezeny 

doklady o výskytu v ČR ve 20. století (Bartelsdorf = Partutovice, střední Morava, 1934). 

Od té doby není z území ČR znám žádný nález. (PH) 

Literatura: MAAS GEESTERANUS (1975: 40–41, 94, fig. 17, tab. 17–18). 

Hydnellum peckii Banker EN 

Syn.: Hydnellum diabolus Banker 

lošákovec palčivý 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na jehličnaté dřeviny, rostoucí zejména v borech a smrčinách. 

Ostrůvkovitě je rozšířen v jižních Čechách (z poslední doby známy tyto lokality: Boubínský 

prales, Kaplické jezírko, 2001; Velmovice u Chýnova, Dubské vrchy, 2002) a ve středozápadní 

oblasti Moravy (Borotín u Boskovic, 2002), v poslední době byl nalezen také ve 

východních Čechách (Trčkov, Velká louka a Slatina nad Zdobnicí, obé 2002) a také v údolí 

Moravy pod Králickým Sněžníkem. (PH) 


& HROUDA (2005: 19–20, tab. 13–14), HAGARA et al. (1999: 72), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 

131), HROUDA (1999: 124, 127–128), KRIEGLSTEINER (2000a: 378–380), MAAS GEESTERANUS (1975: 

31–32, 90, fig. 9, tab. 10). 

Hydnellum scrobiculatum (Fr.) P. Karst. VU 

lošákovec ďubkatý 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na jehličnaté i listnaté dřeviny. V ČR převažují nálezy 

z borů a smrčin, méně nálezů (v poslední době žádné) pochází z doubrav. Roztroušeně se 

vyskytuje zejména v jižních oblastech ČR. V poslední době byl sbírán na Šumavě, v Pošumaví 

a v jižních Čechách. (PH) 

Literatura: ARNOLDS (2003: 54–55, fig. 26), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 265), DVOŘÁK & 

HROUDA (2005: 21, tab. 15), HROUDA (1999: 130, 132–133), MAAS GEESTERANUS (1975: 49–52, 97–98, 

fig. 30–31, tab. 22), PAPOUŠEK (2004: no. 124), POUZAR (1956: 72). 

Hydnellum spongiosipes (Peck) Pouzar CR 

lošákovec sametový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých lesích, zejména v doubravách. Je známa z izolovaných 

lokalit ve středních Čechách (Kersko u Poříčan, Obrubce u Obory). V poslední 

době byl nalezen na hrázi rybníka Lodrant u Trusnova na Pardubicku (1998); předtím byl 

sbírán v Kersku v roce 1980. (PH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 266), DVOŘÁK & HROUDA (2005: 20–21, tab. 14), 

HROUDA (1999: 130–131), KRAMPERA (1970: 88–89, sub Hydnellum velutinum), MAAS GEESTERANUS 

(1975: 52–54, 98, fig. 32–35, tab. 22–23), MARCHAND (1976: no. 346), POUZAR (1956: 69–70, sub 

Hydnellum velutinum sensu Bres.; 1960: 131). 

128

Hydnellum suaveolens (Scop.: Fr.) P. Karst. CR 

lošákovec libovonný 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v jehličnatých lesích, převážně (v ČR v poslední době 

výhradně) ve smrčinách. Dříve se ostrůvkovitě vyskytoval v pahorkatinách a vrchovinách. 

Již od padesátých let 20. století vykazuje značný ústup. Z poslední doby je znám z jediné 

lokality – Velkého Huteckého lesa poblíž Hlinice na Táborsku (1997, 2005). I v okolních 

státech silně ustupující druh. (PH) 


& HROUDA (2005: 18, tab. 10), HROUDA (1999: 120–121), KRIEGLSTEINER (2000a: 381–382), MAAS 

GEESTERANUS (1975: 37–38, 92–93, fig. 15, tab. 15–16), PAPOUŠEK (2004: no. 120). 

Hydnellum tardum Maas Geest. CR 

lošákovec narůžovělý 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na jehličnaté dřeviny. V ČR byl nalezen v roce 2001 poblíž 

Těšenova u Horní Cerekve na Českomoravské vrchovině. (PH) 

Literatura: DVOŘÁK & HROUDA (2005: 22, tab. 16), MAAS GEESTERANUS (1975: 54–55, 99, fig. 36, tab. 23). 

Hydropus atramentosus (Kalchbr.) Kotl. et Pouzar EN 

ronivka sazová 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejících pařezech a kmenech jedle, vzácněji smrku. V ČR je 

známo kolem deseti lokalit, např. na Šumavě, v Novohradských horách, na Českobudějovicku, 

ve Žďárských vrších, v Moravskoslezských Beskydech a v Moravském krasu. (VA) 

Literatura: BERAN (1996: 13), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 225), KOTLABA & POUZAR (1962: 

182–184), KOTLABA et al. (1995: 74–75), KUBIČKA & SVRČEK (1955: 21–22, sub Mycena fuliginaria), 

PAPOUŠEK (2004: no. 476). 

Hygrocybe calyptriformis (Berk. et Broome) Fayod CR 

voskovka příjemná 

ST. Saprotrof rostoucí na nehnojených kosených loukách a pastvinách v podhůří a na horách. 

Preferuje chudé hlinité až jílovité, neutrální až slabě zásadité půdy. Je doložen jeden 

starší nález z Čech – Karlovy Vary (1960) – a tři z Moravy – okolí Velkých Karlovic 

(1948), Komorní Lhotka v Podbeskydí (1967) a nad rezervací Mionší (1966). V poslední 

době byla nalezena na Polaně u Velkých Karlovic (2001). (HD) 

Literatura: BOERTMANN (1995: 136–137), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 80), CANDUSSO (1997: 

454–458), MICHAEL et al. (1987: no. 264). 

Hygrocybe cantharellus (Schwein.) Murrill DD 

Syn.: Hygrocybe lepida Arnolds 

voskovka lišková 

ST. Saprotrof rostoucí na vlhkých loukách i v lesích, v podmáčených olšinách, většinou 

v trávě, mechu, bylinách, vzácněji v rašeliníku. Dává přednost kyselým půdám. V poslední 

době byla nalezena v rezervacích Borkovická blata (2001) a Ruda (2005) v jižních Čechách, 

v Terezíně na Jindřichohradecku (2006), v rezervacích Rašeliniště pod Pětirozcestím v Orlických 

horách (2003) a Rašeliniště Skřítek v Jeseníkách (2005). (HD) 

Literatura: BOERTMANN (1995: 110–111), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 90, sub Hygrocybe 

lepida), CANDUSSO (1997: 552–557, 754), KUBIČKA (1950a: 96–97), MICHAEL et al. (1987: no. 273). 

129

Hygrocybe ceracea (Fr.: Fr.) P. Kumm. DD 

voskovka vosková 

ST. Saprotrof rostoucí na vlhčích kosených loukách a pastvinách, vzácněji v listnatých 

lesích a křovinách na holé humózní půdě nebo v mechu. Do roku 1945 je dokladováno 

deset sběrů. V současné době je udávána pouze z Havranického vřesoviště v NP Podyjí 

(1993–1995). Sběry mohou být v herbářích uloženy také pod jménem Hygrocybe citrina. 

(HD) 

Literatura: BOERTMANN (1995: 120–121), CANDUSSO (1997: 485–491, 744). 

Hygrocybe coccinea (Schaeff.: Fr.) P. Kumm. EN 

voskovka šarlatová 

ST. Saprotrof rostoucí na lesních loukách, vřesovištích a také na travnatých okrajích listnatých 

lesů a v křovinách mezi trávou a mechy. Dává přednost chudším, polosuchým, zejména 

povrchově kyselým půdám. V ČR je od osmdesátých let 20. století patrný silný 

úbytek nálezů. V poslední době byla nalezena např. v Třeboňské pánvi (rezervace Ruda), 

Orlických horách a v podhůří Beskyd. (HD) 


491–501, 745, 746), HAGARA et al. (1999: 147), MICHAEL et al. (1987: no. 278), RYMAN & HOLMÅSEN 

(1992: 256). 

Hygrocybe coccineocrenata (P. D. Orton) M. M. Moser EN 

voskovka vroubkovaná 

SM. Saprotrof rostoucí převážně na rašeliništích, méně na vlhkých mechatých loukách, 

často s bezkolencem modrým. V ČR jsou známy dvě starší lokality z jižních Čech, a to 

Horní Pole a V Rájích. V poslední době byla zaznamenána na rašeliništi u Gerlovy Hutě 

poblíž Železné Rudy na Šumavě, v rezervaci Velké bahno v Šumavském podhůří (od roku 

2000 se tam vyskytuje pravidelně), v rezervaci Rašeliniště Skřítek v Hrubém Jeseníku (2005) 

a na Jezdovickém rašeliništi na Jihlavsku (2005). Je ohrožena vysoušením rašelinišť a vlhkých 

luk. (HD) 

Literatura: BOERTMANN (1995: 114–115), COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 224), MICHAEL et al. 

(1987: no. 277). 

Hygrocybe colemanniana (A. Bloxam) P. D. Orton et Watling CR 

voskovka Colemannova 

ST. Saprotrof rostoucí na nehnojených kosených loukách a pastvinách, kolem okrajů lesů 

i na lesních světlinách, od pahorkatiny do hor. Preferuje vápencové podloží. V ČR bylo 

ve čtyřicátých letech 20. století zaznamenáno šest lokalit, v poslední době je známa pouze 

jediná, a to rezervace Vyšenské kopce v jižních Čechách. (HD) 


329–333, 725). 

Hygrocybe fornicata (Fr.) Singer CR 

voskovka výstřední 

ST. Saprotrof rostoucí na nehnojených kosených loukách a pastvinách, méně často na travnatých 

okrajích listnatých lesů. Preferuje vápnité a humózní půdy. Ve čtyřicátých letech 

20. století byla opakovaně sbírána v Posázaví. Z pozdější doby jsou známy čtyři lokality, 

a to Kozelské polesí u Plzně (1983), rezervace Vyšenské kopce (2002) a Ruda (2005) v jižních 

Čechách a rezervace Větrníky na Vyškovsku (1998–2000). (HD) 

130

Literatura: BOERTMANN (1995: 72–73), CANDUSSO (1997: 640–645, 765), COURTECUISSE & DUHEM (1994: 

no. 230). 

Hygrocybe glutinipes (J. E. Lange) R. Haller Aar. DD 

Syn.: Hygrocybe citrina var. glutinipes J. E. Lange 

voskovka kluzkonohá 

ST. Saprotrof rostoucí na nehnojených kosených loukách a pastvinách, většinou v přítomnosti 

mechů, méně často na holé půdě v listnatých lesích a v křovinách. Bývá zaměňována 

za podobné druhy, v herbářích také může být uložena pod jménem Hygrocybe citrina. V ČR 

jsou doloženy dvě lokality – Dolní Morava pod Králickým Sněžníkem (2005) a hráz rybníka 

Nová louka u Polanky nad Odrou (2002). (HD) 

Literatura: BOERTMANN (1995: 142–145), CANDUSSO (1997: 471–478, 743), COURTECUISSE & DUHEM 

(1994: no. 184). 

Hygrocybe helobia (Arnolds) Bon EN 

voskovka bažinná 

ST. Saprotrof rostoucí na vlhkých až močálovitých kosených loukách a na rašeliništích, 

většinou s rašeliníkem a vřesem. Dává přednost kyselým půdám. Pod tímto jménem je 

druh v našich herbářích dokladován teprve od roku 1993. Dřívější nálezy byly patrně určovány 

jako H. miniata (voskovka krvavá), což je ale jiný, velmi podobný, hojnější druh 

z travnatých stanovišť. V současné době je v ČR známo sedm lokalit, převážně v jižních 

Čechách. (HD) 


567–571, 755: fig. a). 

Hygrocybe chlorophana (Fr.: Fr) Wünsche NT 

voskovka citronová 

ST. Saprotrof rostoucí na sušších, nehnojených a kosených loukách, pastvinách i na travnatých 

lesních světlinách v podhůří a na horách. Od roku 1970 je doložena z 19 lokalit. 

Je zaměňována za podobné žlutě zbarvené druhy voskovek. V současné době je známa 

hlavně z jižních a východních Čech, Těšínských Beskyd a Bílých Karpat. (HD) 


465–471, 742: fig. a), HAGARA et al. (1999: 149), MICHAEL et al. (1987: no. 272), RYMAN & HOLMÅSEN 

(1992: 253). 

Hygrocybe ingrata J. P. Jensen et F. H. Møller CR 

voskovka červenající 

ST. Saprotrof rostoucí na nehnojených kosených loukách a pastvinách. V ČR je známa 

pouze ze dvou starších lokalit na Turnovsku – Farářství (1944) a Ve Struhách (1946), 

nověji byla sbírána v Kozelském polesí na Plzeňsku (1983). (HD) 

Literatura: BOERTMANN (1995: 76–77), CANDUSSO (1997: 645–649, 766), MICHAEL et al. (1987: 284). 

Hygrocybe insipida (J. E. Lange) M. M. Moser DD 

voskovka mírná 

ST. Saprotrof rostoucí na nehnojených kosených loukách a pastvinách a také v listnatých 

lesích a křovinách na živinami bohatých půdách. Vzhledem k barevné variabilitě může být 

zaměněna za podobné druhy. V ČR jsou doloženy čtyři lokality, a to Černolice u Mníšku 

pod Brdy (1970), arboretum botanické zahrady v Táboře (opakovaně od devadesátých let 

131

20. století) a rezervace Ruda na Třeboňsku (2005) a Na Bahně ve východních Čechách 

(1994). (HD) 

Literatura: BOERTMANN (1995: 122–125), CANDUSSO (1997: 624–629), HAGARA et al. (1999: 148). 

Hygrocybe intermedia (Pass.) Fayod CR 

voskovka prostřední 

ST. Saprotrof rostoucí na nehnojených kosených loukách a pastvinách na jílovitých půdách. 

V ČR je doloženo pět lokalit, z toho tři starší – Ještěd (1920), údolí Šárky v Praze (1938) 

a Žarošice ve Ždánickém lese (1947), jedna novější – Trutnov (1981) a pouze jedna z poslední 

doby – Černovice u Kunštátu (1997). (HD) 


(1994: no. 195). 

Hygrocybe irrigata (Pers.: Fr.) Bon EN 

Syn.: Hygrocybe unguinosa (Fr.) P. Karst. 

voskovka kluzká 

ST. Saprotrof rostoucí na chudších vlhčích loukách a pastvinách, na mechatých okrajích 

lesů, méně na trávnících v parcích. Od osmdesátých let 20. století je patrný úbytek jejích 

lokalit. V současné době je známa např. z Českého vrchu u Chřibské, Tichého údolí u Roztok, 

zámeckých parků v Trutnově, Hluboké nad Vltavou a Českém Krumlově, přírodního 

parku Černická obora na Táborsku, z Boru u Skutče, ze zámeckého parku Dobroslavicích 

u Ostravy a rezervace Hutě v Bílých Karpatech. (HD) 

Literatura: BOERTMANN (1995: 88–89), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 102, sub Hygrocybe 

unguinosa), CANDUSSO (1997: 592–597, 759), PAPOUŠEK (2004: no. 423). 

Hygrocybe lacmus (Schumach.) P. D. Orton et Watling CR 

voskovka nafialovělá 

ST. Saprotrof rostoucí na nehnojených kosených loukách a pastvinách, popř. v řídkých 

borech a březinách. Roste většinou ve společnosti vřesu, ostřic a různých mechů. Dává 

přednost neutrálním až kyselým půdám. Je doložena ze šesti lokalit v ČR: na čtyřech z nich 

rostla ve čtyřicátých až padesátých letech 20. století, poté byla nalezena už jen v okolí 

Slavošovic u Ledenic (1971) a Střížova (1989) v jižních Čechách. (HD) 


338–342). 

Hygrocybe laeta (Pers.: Fr.) P. Kumm. CR 

voskovka veselá 

ST. Saprotrof rostoucí na lesních loukách a pastvinách, na vřesovištích, v porostech kapradin, 

na okrajích močálů, vzácněji v jehličnatých lesích, od pahorkatin do hor. Preferuje 

kyselejší půdy. Ve čtyřicátých až padesátých letech 20. století byla sbírána poměrně často, 

poté následoval zřetelný ústup a od sedmdesátých let je doloženo pouze pět lokalit: Žamberk 

ve východních Čechách (1981), Salajka (louky nad rezervací) v Beskydech (1981) 

a Náměšť nad Oslavou (1987); v poslední době pak okolí Horské Kvildy na Šumavě a Morávka 

u Frýdku-Místku (1998). (HD) 


597–606, 760), MICHAEL et al. (1987: no. 283), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 254). 

132

Hygrocybe mucronella (Fr.) P. Karst. CR 

Syn.: Hygrocybe reai (Maire) J. E. Lange 

voskovka hořká 

ST. Saprotrof rostoucí na nehnojených kosených loukách a pastvinách, vzácněji v prosvětlených 

listnatých lesích a křovinách, většinou v trávě a mechu. Preferuje živinami bohaté 

půdy. Zatímco do roku 1950 bylo známo devět lokalit, z pozdější doby jsou známy jen dva 

nálezy: Cep na Třeboňsku (1978) a Opárenské údolí (2000). (HD) 


(1994: no. 215). 

Hygrocybe nitrata (Pers.) Wünsche CR 

voskovka ledková 

ST. Saprotrof rostoucí na nehnojených loukách a pastvinách i v travnatých lesích, většinou 

na mechatých místech, od pahorkatin do hor. Preferuje křemičité půdy bez příměsi vápníku. 

Zatímco v herbáři Národního muzea je dokladováno pětadvacet sběrů z období do roku 

1970, z poslední doby je znám nález pouze jediný – z parku v Dobroslavicích u Ostravy 

(1995). (HD) 

Literatura: BOERTMANN (1995: 74–75), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 94, sub H. murinacea), 

CANDUSSO (1997: 650–654, sub H. murinacea), MICHAEL et al. (1987: no. 285), RYMAN & HOLMÅSEN 

(1992: 251). 

Hygrocybe ovina (Bull.: Fr.) Kühner CR 

voskovka ovčí 

ST. Saprotrof rostoucí na nehnojených polosuchých loukách a pastvinách, vzácněji v travnatých 

lesích od podhůří do hor. Ve čtyřicátých letech 20. století byly dokladovány nálezy z 

pěti lokalit, později už jen jediný sběr, a to z rezervace Čertoryje v Bílých Karpatech 

(1996). (HD) 


654–659, sub Hygrocybe nitiosa), MICHAEL et al. (1987: no. 286). 

Hygrocybe parvula (Peck) Murrill DD 

voskovka maličká 

ST. Saprotrof rostoucí na vlhkých až podmáčených loukách. Z poslední doby je známa 

z rezervace Tiché údolí u Roztok (1996) a z Táborska – přírodní park Kukle (1996), rezervace 

Borkovická blata (2001) a Vlásenický potok (2002). (HD) 

Literatura: CANDUSSO (1997: 501), CETTO (1970–1993: no. 1116), MOSER (1983: 89). 

Hygrocybe persistens var. konradii (R. Haller Aar.) Boertm. DD 

voskovka Konradova 

ST. Saprotrof rostoucí na nehnojených kosených loukách a pastvinách a také v prosvětlených 

listnatých lesích a v křovinách, většinou na vápnitých půdách. V současné době jsou 

známy čtyři lokality – rezervace Velký vrch u Loun, park v Dobroslavicích u Ostravy 

(1995), Bohuslavice (2000) a Ochoz u Brna (2000). (HD) 

Literatura: BOERTMANN (1995: 154–157), CANDUSSO (1997: 738, sub Hygrocybe konradii), COURTECUISSE 

& DUHEM (1994: no. 197, sub H. konradii), MICHAEL et al. (1987: no. 270, sub H. konradii). 

Hygrocybe pratensis (Pers.: Fr.) Murrill NT 

voskovka luční 

133

ST. Saprotrof rostoucí na sušších nehnojených kosených loukách a pastvinách, na okrajích 

lesů, příležitostně i ve světlých listnatých lesích a křovinách od nížin do hor. Před rokem 

1970 byl druh poměrně hojný, poté došlo k úbytku jeho lokalit. (HD) 

Literatura: BOERTMANN (1995: 40–43), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 76, sub Camarophyllus 

pratensis), CANDUSSO (1997: 343–351, 726), HAGARA et al. (1999: 145), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE 

(2003: 165), MICHAEL et al. (1987: no. 257, sub Camarophyllus pratensis), RYMAN & HOLMÅSEN 

(1992: 250). 

Hygrocybe punicea (Fr.: Fr) P. Kumm. EN 

voskovka granátová 

ST. Saprotrof rostoucí na nepříliš vlhkých nehnojených loukách a pastvinách a na travnatých 

okrajích cest, především v podhůří a v horách. Dává přednost vápnitým půdám a nesnáší 

vyšší obsah dusíku v půdě. Do roku 1970 je dokladováno 16 sběrů, od sedmdesátých 

let je známo sedm lokalit. V poslední době byla nalezena na Slánsku, vzácně roste v Českém 

krasu, v jižních a východních Čechách. (HD) 

Literatura: BOERTMANN (1995: 128–129), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 99), HAGARA et al. 

(1999: 148), PAPOUŠEK (2004: no. 427), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 255). 

Hygrocybe reidii Kühner CR 

voskovka Reidova 

ST. Saprotrof rostoucí na živinami chudých, sušších loukách a pastvinách a také v listnatých 

lesích a křovinách od podhůří do hor. Z období do roku 1961 je dokladováno pět 

sběrů v Čechách (jako H. marchii), poté jsou známy jen dva nálezy – u Staňkovského rybníka 

v jižních Čechách (2005), a v rezervacích Kněhyně v Beskydech (1998) a Růžičkův 

lom u Prostějova (2004). (HD) 

Literatura: BOERTMANN (1995: 92–93), CANDUSSO (1997: 534–538, 751: fig. b), HAGARA et al. (1999: 

147), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 256). 

Hygrocybe russocoriacea (Berk. et T. K. Mill.) P. D. Orton et Watling CR 

voskovka juchtová 

ST. Saprotrof rostoucí na vlhčích nehnojených loukách a pastvinách, příležitostně na travnatých 

okrajích cest nebo na sušších místech bývalých rašelinišť zarůstajících lesem. Upřednostňuje 

kyselejší půdy. V herbářích v ČR jsou doloženy starší sběry ze čtyř lokalit: Kamenný 

Přívoz u Prahy (1958), rybník Malý Tisý u Třeboně (1968), Kostelec u Heřmanova 

Městce (1948) a arboretum MZLU u Křtin poblíž Brna (1981). V poslední době byla nalezena 

v Srní na Šumavě (1998) a v rezervaci Ruda na Třeboňsku (2005). (HD) 

Literatura: BOERTMANN (1995: 46–47), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 77, sub Camarophyllus 

russocoriaceus), CANDUSSO (1997: 371–375, 730), MICHAEL et al. (1987: no. 253, sub Camarophyllus 

rossocoriaceus), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 249). 

Hygrocybe sciophana (Fr.) P. Karst. CR 

voskovka cihlová 

ST. Saprotrof rostoucí na nehnojených kosených loukách, pastvinách a teplých stráních. 

V ČR je známo osm lokalit, z toho po roce 1970 Černolice ve středních Čechách (1972) 

a Milenovice na Písecku (1978), v poslední době Světlá Hora u Bruntálu (2002). (HD) 

Literatura: ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995: 65), BOERTMANN (1995: 82–83, sub H. psittacina var. perplexa), 

CANDUSSO (1997: 607–611, 761, sub H. perplexa), SVRČEK (1970: 125–128, tab. 77 za str. 120). 

134

Hygrocybe spadicea (Scop.) P. Karst. CR 

voskovka hnědožlutá 

ST. Saprotrof rostoucí na nehnojených kosených nebo spásaných loukách, většinou na 

sušších místech, na svazích obrácených ke slunci, často tam, kde vystupuje vápencové 

podloží. V ČR je doloženo šest lokalit, z toho jediná z poslední doby – rezervace Nad řekami 

u Hrubšic na jihozápadní Moravě (1995). (HD) 


(1994: no. 193). 

Hygrocybe turunda (Fr.: Fr.) P. Karst. DD 

voskovka tmavošupinkatá 

ST. Saprotrof rostoucí na vřesovištích a loukách na kyselých půdách, také na mrtvé rašelině. 

V ČR je známo pět starších lokalit, dva novější nálezy jsou z rezervací Borkovická blata 

(2001) a Vlásenický potok (2002) v jižních Čechách. (HD) 


(1994: no. 223). 

Hygrocybe virginea var. fuscescens (Bres.) Arnolds DD 

voskovka nahnědlá 

ST. Saprotrof rostoucí na nehnojených polosuchých kosených či spásaných loukách, v travnatých 

lemech cest, pouze na vápnitých půdách. V ČR jsou doloženy dvě lokality – z dřívější 

doby halda Hrabůvka v Ostravě (1967), z poslední doby přírodní park Černická obora 

na Táborsku (2000). (HD) 


729, sub Hygrocybe fuscescens), MICHAEL et al. (1987: no. 262, sub Camarophyllus fuscescens). 

Hygrocybe vitellina (Fr.) P. Karst. CR 

voskovka žloutková 

ST. Saprotrof rostoucí na kosených nebo spásaných mechatých loukách, většinou v přítomnosti 

jalovce, méně na vlhkých ostřicových loukách. Zatímco do roku 1961 bylo v ČR zaznamenáno 

13 lokalit, z pozdější doby je známa jen jedna – Průhonice u Prahy (1984). (HD) 

Literatura: BOERTMANN (1995: 90–91), CANDUSSO (1997: 617–622, 763), COURTECUISSE & DUHEM (1994: 

no. 213). 

Hygrophoropsis morganii (Peck) H. E. Bigelow CR 

Syn.: Hygrophoropsis olida (Quél.) Métrod 

lištička vonná 

ST. Saprotrof rostoucí v horských jehličnatých a smíšených lesích. Preferuje bazická podloží. 

Z minulosti nejsou v ČR o tomto druhu žádné zprávy. V poslední době byl několikrát 

nalezen na Lužnickém vrchu v Novohradských horách a jednou na vrchu Skála u Těšenova 

poblíž Horní Cerekve. (MB) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 62), LUDWIG (2000: fig. 34.2.), MARCHAND (1975: no. 

240), PAPOUŠEK (2004: no. 758). 

Hygrophorus arbustivus Fr. CR 

šťavnatka žíhaná 

M. Mykorhizní symbiont vázaný převážně na duby, ale také na jiné listnáče. Preferuje 

vápnité nebo humózní půdy. V ČR je doložena ze sedmi lokalit, v poslední době byla 

135

nalezena jen v rezervacích Hády u Brna (2004), Velký Kuntínov u Boleradic (1996) a Jazevčí 

v Bílých Karpatech (2000). Druh je ohrožen velkoplošným kácením a následnou 

eutrofizací lesů. (HD) 

Literatura: CANDUSSO (1997: 265–269, 715, 716), COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 236). 

Hygrophorus aureus (Arrh.) Fr. CR 

šťavnatka zlatá 

M. Mykorhizní symbiont borovic. V ČR je z období před rokem 1945 doloženo devět 

nálezů, z pozdější doby jsou známy jen čtyři lokality, a to Štěchovice u Prahy (1964), Františkov 

u Klikova (1970) a Sezimovo Ústí (1979) v jižních Čechách a Havranické vřesoviště 

v NP Podyjí (1993–1995). Druh je ohrožen velkoplošnou těžbou borů a následnou eutrofizací 

lesů. (HD) 

Literatura: CANDUSSO (1997: 224–228, 709), COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 273), PILÁT & UŠÁK 

(1959: no. 17a, sub Limacium aureum). 

Hygrophorus calophyllus P. Karst. ?EX 

šťavnatka růžovolupenná 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod jehličnany – modřínem, jedlí a borovicemi. Preferuje 

neutrální až bazické podloží. V ČR byla zaznamenána na třech lokalitách v okolí 

Prahy – Mníšek pod Brdy (1937), Dobřichovice (1937) a na blíže neupřesněné lokalitě 

(1945). Od té doby nebyla nalezena. (HD) 

Literatura: CANDUSSO (1997: 113–115, sub Hygrophorus camarophyllus var. calophyllus), COURTECUISSE 

& DUHEM (1994: no. 248), MICHAEL et al. (1987: no. 269). 

Hygrophorus camarophyllus (Alb. et Schwein.: Fr.) Fr. CR 

šťavnatka kozí 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na jehličnany (smrk, borovice); roste i v jedlobučinách. 

Dává přednost vlhkým mechatým porostům na kyselých půdách od pahorkatiny do hor. V 

ČR je doloženo osm lokalit, převážně v jižních Čechách. Z poslední doby jsou známy jen 

tři lokality: okolí Kvildy na Šumavě (1997), Velký Hutecký les u Hlinice na Táborsku 

(2002) a rezervace Pohořské rašeliniště v Novohradských horách (2003). Druh je ohrožen 

velkoplošným kácením lesů. (HD) 

Literatura: CANDUSSO (1997: 107–113, 694), HAGARA (1987: 198–199), MICHAEL et al. (1987: no. 


Hygrophorus capreolarius (Kalchbr.) Sacc. CR 

šťavnatka vínová 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod smrkem a jedlí v podhorských a horských jehličnatých 

lesích a jedlobučinách na kyselých půdách. V ČR je známa celkem z devíti lokalit. 

Její nálezy jsou většinou staršího data; v roce 1994 byla nalezena na lokalitě Valova skála 

u Vsetína, v poslední době jen v Sokolíčském lese u Jihlavy (2001). Je ohrožena velkoplošným 

káceních lesů. (HD) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 107), CANDUSSO (1997: 189–194, 704), COURTECUISSE 

& DUHEM (1994: no. 245), KOTLABA et al. (1995: 57–58), MICHAEL et al. (1987: no. 252). 

Hygrophorus discoxanthus (Fr.) Rea EN 

Syn.: Hygrophorus chrysaspis Métrod 

šťavnatka rezavějící 

136

M. Mykorhizní symbiont buku rostoucí s oblibou na vápnitých půdách. Je známa z Turnovska, 

Českého krasu a z okolí Horažďovic. Druh je ohrožen velkoplošným kácením starých 

bučin. (HD) 

Literatura: CANDUSSO (1997: 138–144), COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 258), HAGARA et al. (1999: 

139). 

Hygrophorus erubescens (Fr.: Fr.) Fr. EN 

šťavnatka načervenalá 

M. Mykorhizní symbiont jehličnanů, zejména smrku, rostoucí především na vápnitých 

půdách v podhorských a horských polohách. Zatímco ještě v šedesátých letech 20. století 

byla tato houba poměrně hojná, od sedmdesátých let jsou její nálezy čím dále tím vzácnější 

a v poslední době je nacházena téměř výhradně v jižních Čechách (Táborsko, Českokrumlovsko, 

Kaplicko). Ustoupila následkem imisí a v současnosti je ohrožena zejména 

velkoplošným kácením lesů. (HD) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 112), CANDUSSO (1997: 194–199, 705), HAGARA et al. 

(1999: 139), MICHAEL et al. (1987: no. 251), PILÁT & UŠÁK (1959: no. 16 sub Limacium erubescens), 

RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 243). 

Hygrophorus gliocyclus Fr. CR 

šťavnatka slizoprstenná 

M. Mykorhizní symbiont borovic rostoucí v trávě nebo jehličí, od pahorkatiny do podhůří. 

Preferuje zásadité podloží. Do roku 1963 bylo v ČR doloženo jedenáct sběrů, od osmdesátých 

let 20. století byla sbírána pouze v hadcovém boru v rezervaci Miletínky v Šumavském 

podhůří. (HD) 

Literatura: CANDUSSO (1997: 152–156, tab. 698), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 117, sub Hygrophorus 

ligatus), HAGARA et al. (1999: 142), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 242). 

Hygrophorus hedrychii (Velen.) Kult EN 

šťavnatka Hedrychova 

M. Mykorhizní symbiont břízy rostoucí zejména v náletových porostech a na okrajích lesů. 

Preferuje vápnité půdy. Do roku 1970 jsou dokladovány sběry ze sedmi lokalit, z následujících 

let je známo jen pět lokalit – v Čechách: Libušín u Kladna (2005), les Bernatka 

u Sudoměřic u Tábora (devadesátá léta 20. století), rezervace Vyšenské kopce u Českého 

Krumlova (2000) a Lodrant u Pardubic (1998), na Moravě: Hukvaldy v Palkovických 

hůrkách (1974). (HD) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 113), CANDUSSO (1997: 156–158), PAPOUŠEK (2004: 

no. 428), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 241, sub Hygrophorus melizeus), VELENOVSKÝ (1920–1922: 96, 

sub Limacium hedrychii). 

Hygrophorus karstenii Sacc. et Cub. EN 

Syn.: Hygrophorus melizeus (Fr.: Fr.) Fr. 

šťavnatka Karstenova 

M. Mykorhizní symbiont smrku rostoucí v mechatých smrčinách s borůvkou a brusinkou 

od podhůří do hor. Dává přednost kyselým půdám. Do roku 1963 je v ČR doloženo osm 

sběrů, od roku 1979 jsou doloženy nálezy ze šesti lokalit v Čechách. Jsou to západní Brdy 

(1983), Milenovice u Protivína (1979), okolí Boubínského pralesa (1981), Sudoměřice 

u Tábora (1984), rezervace Vápenný Podol v Železných horách (1987) a Staré Ransko 

ve Žďárských vrších. Druh je ohrožen degradací smrkových lesů. (HD) 

137

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 120, sub H. melizeus), CANDUSSO (1997: 168–175, 

701, sub H. melizeus), COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 232). 

Hygrophorus latitabundus Britzelm. CR 

šťavnatka hnědobílá 

M. Mykorhizní symbiont dvojjehlicových borovic rostoucí na sušších travnatých místech 

na vápencovém podloží od pahorkatin do podhůří. V ČR je doložena z Karlštejnska (1957) 

a z okolí Svitav (1954). V poslední době byla nalezena v rezervaci Bučiny u Rakous v okolí 

Turnova (2006). (HD) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 116), CANDUSSO (1997: 75–80, 689), COURTECUISSE & 

DUHEM (1994: no. 265), HAGARA et al. (1999: 143). 

Hygrophorus leporinus Fr. DD 

šťavnatka zaječí 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých lesích zejména pod duby, výjimečně pod 

lískou. Je zaměnitelná za podobně zbarvené druhy Hygrophorus nemoreus (šťavnatka 

hajní) a Hygrocybe pratensis (voskovka luční). V ČR bylo do roku 1970 zaznamenáno sedm 

lokalit, později byla nalezena pouze na dvou lokalitách v jižních Čechách, a to u Hluboké 

nad Vltavou (1979) a u Malont (1977). (HD) 

Literatura: CANDUSSO (1997: 213–217, 707). 

Hygrophorus marzuolus (Fr.) Bres. EN 

šťavnatka březnovka 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v jehličnatých (smrkových a smrko-borových) a smíšených 

lesích v pahorkatině a podhůří, většinou v silné vrstvě opadu. Po roce 1970 je v ČR 

doloženo přes dvacet lokalit, většinou v jižních Čechách, z toho v poslední době jen čtyři. 

Podle ústních sdělení je sbírána i na jiných místech (např. Rakovnicko, Brdy), ale v mnohem 

menší míře než v minulosti. Na Moravě téměř vymizela, vzácně bývá v poslední době 

nalézána u Ochozu na Brněnsku. Od sedmdesátých let 20. století je patrný pozvolný ústup 

této houby, zřejmě v důsledku imisí. Je ohrožena velkoplošnou těžbou, necitlivým používáním 

mechanizace v lesích a klimatickými výkyvy. (HD) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 119), CANDUSSO (1997: 119–123, 695), MICHAEL et 

al. (1987: no. 255), PAPOUŠEK (2004: no. 432). 

Hygrophorus mesotephrus Berk. et Broome DD 

šťavnatka šedobílá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých lesích, zejména pod bukem. V ČR je doložena 

z jediné lokality – rezervace Fabián na Jindřichohradecku (2002). Může být zaměňována 

za podobné druhy šťavnatek. (HD) 

Literatura: CANDUSSO (1997: 81–84, 690), COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 262). 

Hygrophorus persicolor Ricek DD 

šťavnatka růžová 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v podhorských a horských lesích pod smrkem. Dává 

přednost vápnitým půdám. V ČR je známa ze Včelné pod Boubínem na Šumavě, kde je 

opakovaně nalézána od roku 1995, nejnověji byla nalezena v Hněvkovickém polesí u Týna 

nad Vltavou (2006). (HD) 

138

Literatura: COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 247, sub Hygrophorus erubescens var. persicolor), 

PAPOUŠEK (2004: no. 430). 

Hygrophorus persoonii Arnolds CR 

Syn.: Hygrophorus dichrous Kühner et Romagn. 

šťavnatka dvoubarvá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí téměř výhradně pod duby, vzácněji pod bukem, v nižších 

polohách. Dává přednost vápnitým půdám. V ČR jsou doloženy tři lokality z let 1990–2000, 

a to Malá Chuchle v Praze (2000), Hluboká nad Vltavou v jižních Čechách (1990) a Hrádek 

u Nechanic na Královéhradecku (1994). (HD) 

Literatura: CANDUSSO (1997: 90–95, 692), COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 264), RYMAN & HOLMÅSEN 

(1992: 245). 

Hygrophorus piceae Kühner EN 

šťavnatka smrková 

M. Mykorhizní symbiont smrku rostoucí v horských smrčinách, s oblibou na okrajích lesů 

i pod solitérními smrky na horských loukách. V ČR je doloženo šest lokalit, z toho čtyři z 

poslední doby: rezervace U Cettlovy Hůrky u Prášil (1998) a Boubínský prales (2004) na 

Šumavě, u Dolní Moravy pod Králickým Sněžníkem (2001) a poblíž Radvanova u Jablunkova 

v Beskydech (1996). (HD) 

Literatura: ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995: 62), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 124), CANDUSSO 

(1997: 703), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 240). 

Hygrophorus poetarum R. Heim CR 

šťavnatka básnická 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod bukem na vápnitých, řidčeji i na křemičitých půdách 

od pahorkatiny do hor. Z ČR jsou doloženy čtyři lokality, a to Praha-Krč (1968 – položka 

nejistá), Zaječák u Mcel na Nymbursku (1970), rezervace Žákova hora (1962) a okolí Starého 

Poddvorova na jižní Moravě (1963). V devadesátých letech 20. století byla nalezena 

v okolí Brna. Tento vzácný druh v ČR silně ustoupil zřejmě v důsledku imisní zátěže lokalit. 

(HD) 


& DUHEM (1994: no. 242), PILÁT & UŠÁK (1959: no. 14). 

Hygrophorus pudorinus (Fr.: Fr) Fr. EN 

šťavnatka oranžová 

M. Mykorhizní symbiont jedle rostoucí na vápnitých půdách nebo půdách s kvalitním humusem, 

od pahorkatiny do hor. V ČR je známo celkem 15 lokalit, nálezy po roce 1980 jsou 

však velmi vzácné. V poslední době byla nalezena v rezervaci Na Stříbrné u Českého Šternberka 

(2005), na lokalitě Dračí skály v údolí Otavy na Šumavě, poblíž obce Hlubočky v okolí 

Olomouce (2006), opakovaně v rezervaci Mohelenská hadcová step na jihozápadní Moravě 

a dále v okolí Macochy v Moravském krasu (2005). Druh je ohrožen ústupem jedle z lesů. 

(HD) 


& DUHEM (1994: no. 261), HAGARA et al. (1999: 145), MICHAEL et al. (1987: no. 249). 

Hygrophorus purpurascens (Alb. et Schwein.: Fr.) Fr. ?EX 

šťavnatka napurpurovělá 

139

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod borovicí, méně často pod smrkem, spíše v podhůří 

a na horách. V ČR byla nalezena pouze u Klíčan u Prahy (1966). Je velmi vzácná i jinde 

v Evropě. (HD) 

Literatura: CANDUSSO (1997: 202–206), COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 243). 

Hygrophorus queletii Bres. CR 

šťavnatka Quéletova 

M. Mykorhizní symbiont modřínu, vzácněji i jiných jehličnanů, rostoucí na travnatých 

okrajích lesů od pahorkatiny do podhůří. V ČR je doloženo pět lokalit, a to Myšlín (1934), 

Mnichovice (1939) a Trnová (1945) – všechny v okolí Prahy; v poslední době Farský les 

u Třince (1998) a Braitava v NP Podyjí (2002). Druh je vzácný i jinde v Evropě. (HD) 


& DUHEM (1994: no. 241). 

Hygrophorus russula (Fr.: Fr.) Quél. EN 

šťavnatka holubinková 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí vzácně v teplých listnatých lesích, zejména pod duby 

a buky. Preferuje vápencové podloží. Zatímco do roku 1970 je v ČR doloženo dvacet lokalit, 

po roce 1970 už jen deset. Z poslední doby jsou známy tyto lokality: rezervace Vlásenický 

potok v jižních Čechách (2002), Velký Vřešťov ve východních Čechách (1997), 

Trouznické údolí v Podyjí (1993–1995), několik lokalit v širším okolí Brna – Nuzířov u Tišnova 

(1995), Brno-Bystrc (1998), Brno-Soběšice, Pustý žleb v Moravském krasu (2004), 

Brno-Ivanovice (2006) a okolí Všeminy ve Vizovické vrchovině (2006). Druh ustoupil 

patrně vlivem tzv. kyselých dešťů. (HD) 


(1999: 140), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 161), PILÁT & UŠÁK (1959: no. 15). 

Hygrophorus speciosus Peck DD 

šťavnatka nádherná 

M. Mykorhizní symbiont modřínu rostoucí jednotlivě nebo v malých skupinách v lesích 

od pahorkatiny do hor. Jediné doložené nálezy v ČR pocházejí ze Smečenského údolí 

poblíž Kladna (2005) a od Velké Roudky u Velkých Opatovic na Moravě (1999). (HD) 


(1999: 141), MICHAEL et al. (1987: no. 240). 

Hygrophorus tephroleucus (Pers.: Fr.) Fr. DD 

šťavnatka špinavá 

M. Mykorhizní symbiont borovic; dává přednost vápnitým půdám. V ČR jsou známy čtyři 

lokality – Plešivec v Brdech (1988), Mohelno (šedesátá léta), v poslední době Maleč v Javornické 

hornatině (1997) a rezervace V Podolánkách v Podbeskydí (1996). (HD) 

Literatura: CANDUSSO (1997: 130–131), COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 263). 

Hymenochaete corrugata (Fr.: Fr.) Lév. CR 

kožovka svraštělá 

SL. Saprotrof rostoucí na odumřelých větvích, kmíncích nebo pařezech některých listnáčů 

(břízy, líska), hlavně v oblasti teplomilné květeny. Ze starší doby (dvacátá léta 20. století) je 

známa jedna lokalita v Čechách a dvě na Moravě. V sedmdesátých letech 20. století 

140

yla nalezena v údolí Úpořského potoka u Skryjí na Křivoklátsku. Obecně velmi vzácný 

druh. (FK et ZP) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 293), JÜLICH (1984: 272), PILÁT (1930). 

Hymenochaete crocata (Fr.) Lév. ?EX 

kožovka šafránová 

SL. Saprotrof rostoucí na odumřelých větévkách některých listnatých dřevin, hlavně růží 

a trnky, méně jeřábů a lísky, v křovinách a řídkých lesích. Suchomilný druh. Byl rozšířen 

od Pošumaví do středních Čech, což je doloženo sběry z Křivoklátska a z okolí Prahy 

z roku 1953, z Pošumaví (1955, 1968) a jižních Čech z let 1961–1969. Dlouho nerozlišovaný 

taxon. Pravděpodobně vymizel, je však nutno po něm pátrat. (FK et ZP) 

Literatura: PILÁT (1930, sub H. tabacina f. crocea). 

Hymenochaete cruenta (Pers.: Fr.) Donk NT 

Syn.: Hymenochaete mougeotii (Fr.) Cooke 

kožovka purpurová 

SL. Saprotrof rostoucí na odumřelých větvích a kmenech zejména jedle, vzácněji smrku, 

a to jak stojících, tak padlých, hlavně ve vyšších polohách. Je ohrožena úbytkem jedle 

v lesích. (FK et ZP) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 295), JÜLICH (1984: 272, sub H. mougeotii), KOTLABA 

(1958: 137–138, tab. 31, sub H. mougeotii), PAPOUŠEK (2004: no. 194). 

Hymenochaete fuliginosa (Pers.) Bres. EN 

kožovka chladnomilná 

SL. Saprotrof rostoucí na odumřelých větvích a kmenech smrku a jedle v horských polohách. 

V ČR je známa z Jizerských hor, Šumavy, Novohradských hor, Jeseníků a Beskyd. 

Je ohrožena úbytkem jedle v lesích. (FK et ZP) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 294), JÜLICH (1984: 273), PILÁT (1930). 

Hymenochaete subfuliginosa Bourdot et Galzin VU 

kožovka teplomilná 

SL. Saprotrof rostoucí na odumřelých větvích a kmenech některých listnáčů, především 

dubů, v oblasti teplomilné květeny (České středohoří, Křivoklátsko, Český kras). Suchomilný 

druh. (FK et ZP) 

Literatura: JAHN (1979: 156–157), JÜLICH (1984: 273). 

Hyphoderma capitatum J. Erikss. et Å. Strid EN 

kornatec hlavičkatý 

SL. Saprotrof rostoucí na padlých kmenech smrku. Severský druh, v ČR známý pouze 

z několika nálezů z posledních deseti let v rezervacích na Šumavě a dále z Broumovských 

stěn (1972). V severní Evropě je znám z řady lokalit, např. ve Švédsku. (ZP) 

Literatura: ERIKSSON & RYVARDEN (1975: 460–461, fig. 202). 

Hyphodontia erastii Saaren. et Kotir. CR 

zubatka Erastova 

SL. Saprotrof rostoucí na dřevě listnáčů. V ČR byla nalezena na jediné lokalitě (mokřad 

Chobot poblíž Hostivic u Prahy), kde se vyskytuje pravidelně již řadu let na větvích různých 

druhů vrb. Ohrožení na tomto místě v současnosti není vážné, vzhledem k tomu, že 

141

lokalita leží v chráněném území. Druh se vyskytuje v severní Evropě (Finsko, Rusko) a také 

na Slovensku. (ZP) 

Literatura: HAGARA (2003: 72–73), KOTIRANTA & SAARENOKSA (2000: 267–269). 

Hyphodontia latitans (Bourdot et Galzin) Ginns et M. N. L. Lefebvre CR 

pórnatka široká 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů i listnáčů. V ČR je dosud známa pouze 

jedna lokalita, a to u obce Karolinka ve Vsetínských vrších na Moravě (1994). Obecně 

velmi vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 668), ERIKSSON & RYVARDEN (1976: 562), LANGER (1994: 145–147), 

RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 207–208, sub Chaetoporellus latitans), VAMPOLA & VÁGNER (1995: 

16–18). 

Hypholoma myosotis (Fr.: Fr.) M. Lange VU 

třepenitka pomněnková 

SM. Saprotrof rostoucí v rašeliníku nebo jiných mokřadních mechorostech, na rašeliništích, 

prameništích a v podmáčených smrčinách, od pahorkatiny až do horského stupně. (JH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 413), CETTO (1970–1993: vol. 7, no. 2634), NOORDELOOS 

(1999: 106–107, sub Pholiota myosotis), PILÁT (1951a: 347–348, sub Nematoloma myosotis). 

Hypholoma subericaeum (Fr.) Kühner EN 

třepenitka vlhkožijná 

ST. Saprotrof rostoucí na jílovité půdě na podmáčených až bažinatých stanovištích, zejména 

na březích potoků, rybníků a na vlhkých místech v lesích. Je známa např. z okolí 

Prahy a z několika míst v lužních lesích na Ostravsku. (JBo) 

Literatura: BON & ROUX (2003: 50), LUDWIG (2000: fig. 35.10.), NOORDELOOS (1999: 78–79), WATLING 

& GREGORY (1987: 21). 

Hypochnella violacea (Auersw.) ex J. Schröt. CR 

voskovec fialový 

SL. Saprotrof rostoucí na padlých kmenech a hnijícím dřevu v olšinách a lužních lesích, 

někdy i v suťových lesích. V ČR je známa řada nálezů v padesátých a sedmdesátých letech 

20. století (Úpor u Mělníka, Karlštejn, Radotínské údolí a jiné). V posledních 30 letech 

jsou nálezy velmi vzácné (Černovický hájek u Brna, 2005; Pohansko u Břeclavi, 1998). 

Úbytek je zřejmě důsledkem změn klimatu. (ZP) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 141), ERIKSSON & RYVARDEN (1976: 686–688), 

HAGARA (2002), JÜLICH (1984: 232). 

Hypochnicium analogum (Bourdot et Galzin) J. Erikss. EN 

kornatec zápašný 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, např. buku a habru. Vyskytuje se v dobře 

zachovalých přirozených lesích, hlavně v bučinách, vzácněji v dubohabřinách. V ČR 

jsou známy např. tyto oblasti výskytu: Křivoklátsko, Šumava (Medvědice), Novohradské 

hory, okolí Hluboké nad Vltavou, Příbraz na Jindřichohradecku. Vzhledem k výskytu 

v chráněných územích existuje možnost ohrožení druhu při nevhodné péči o ně. (ZP) 


142

Hypochnicium polonense (Bres.) Å. Strid NT 

Syn.: Hyphoderma polonense (Bres.) Donk 

kornatec polský 

SL. Saprotrof rostoucí na padlých kmenech a větvích listnáčů v lužních lesích a olšinách, 

vzácněji v bučinách (okolí Prahy, Polabí, Posázaví, Železné hory, Šumava, Poodří, soutok 

Moravy a Dyje). Vyskytuje se často v chráněných územích, ale také v porostech ohrožených 

degradací a těžbou. Výskyt je třeba dále sledovat. (ZP) 

Literatura: ERIKSSON & RYVARDEN (1976: 715–720), JÜLICH (1984: 190, sub Hyphodermopsis polonensis). 

Hypochnicium vellereum (Ellis et Cragin) Parmasto EN 

kornatec kůžičkovitý 

SL-SPL. Saprotrof až saproparazit rostoucí nejčastěji na kmenech mrtvých jilmů, vzácněji 

vrb, ořešáků apod., hlavně v lužních a suťových lesích. V ČR se vyskytuje v Polabí, v suťových 

lesích na Šumavě, v okolí Mikulova a v lužních lesích na soutoku Moravy a Dyje 

na jižní Moravě. (ZP) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 122), ERIKSSON & RYVARDEN (1976: 730–733), JÜLICH 

(1984: 183, sub Granulobasidium vellereum). 

Hypsizygus tessulatus (Bull.: Fr.) Singer DD 

líha rozpukaná 

PL–SL. Saproparazit rostoucí na živých stromech, posléze i na tlejících kmenech a pařezech 

listnáčů, zejména javorů a jilmů. V poslední době byla zaznamenána např. v rezervaci 

Rendezvous u Valtic, její celkové rozšíření v ČR však není známo. V literatuře je většinou 

spojována s druhem Hypsizygus ulmarius (líha jilmová). (VA) 

Literatura: SINGER & KUTHAN (1980: 58–60). 

Inocybe acutella Bon DD 

vláknice mokřadní 

M. Mykorhizní symbiont vrb rostoucí na vlhkých loukách a rašeliništích. V ČR je známa 

z Pančavské louky v Krkonoších a z Třeboňska, kde byla v minulosti nalezena na lokalitách 

Mokré louky, Vimperky a Majdalena. V poslední době byla nalezena na rašeliništi u Pěkné 

na Šumavě (1996), znovu na lokalitě Vimperky a také v rezervaci Ruda na Třeboňsku 

(2006). Je ohrožena ničením mokřadů. (HD) 

Literatura: ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995: 38), FELLNER (1981), KOTLABA et al. (1995: 94). 

Inocybe adaequata (Britzelm.) Sacc. EN 

Syn.: Inocybe jurana Pat. 

vláknice jurská 

M. Mykorhizní symbiont listnáčů rostoucí v lesích a parcích, zejména pod vzrostlými duby 

a buky, na vápencovém nebo bazickém podloží. Je známa např. z Českého středohoří, 

Českého krasu, arboreta botanické zahrady v Táboře a rezervace Vyšenské kopce v jižních 

Čechách, z okolí České Třebové a Nového Jičína, z Moravského krasu, okolí Brna, ze 

Ždánického lesa, z okolí Hodonína, z Bílých Karpat a oblasti soutoku Moravy a Dyje. 

(HD) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 1), PILÁT & UŠÁK (1959: no. 126, sub Inocybe jurana), 

RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 471, sub Inocybe jurana), STANGL (1989: 60–62, tab. 4/2). 

143

Inocybe appendiculata Kühner DD 

vláknice ověšená 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí především pod smrkem a modřínem, vzácněji v listnatých 

lesích v podhůří a na horách. Jediný známý nález v ČR pochází z kopce Bílá hora ve 

Štramberku u Kopřivnice (2001). (HD) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 4), COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 1043), STANGL 

(1989: 94–97, tab. 10/4). 

Inocybe bresadolae Massee DD 

vláknice Bresadolova 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých i jehličnatých lesích od nížiny do podhůří 

(např. v lužních lesích). Preferuje vápnité nebo humózní půdy. Z minulosti je známa z lokality 

Suchá hora u Brna (1972, 1991). V poslední době byla opakovaně nalezena na lokalitě 

Křivonoska u Hluboké nad Vltavou v jižních Čechách. (HD) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 70), COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 1080), PAPOUŠEK 

(2004: no. 588), STANGL (1989: 252–254, tab. 32/2). 

Inocybe calamistrata (Fr.: Fr) Gillet EN 

vláknice špinavá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v podhorských a horských smrčinách. V literatuře je 

uváděna i pod listnáči (bříza, plazivé vrby). Preferuje živinami chudé, kyselé, vlhké půdy. 

Je známa ze Šumavy (Mlynářská slať, Hůrecké slatě, Boubínský prales), Novohradských 

hor (Lužnický vrch), Hrubého Jeseníku (údolí Bílé Opavy) a Beskyd (Horní Bečva). (HD) 

Literatura: COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 1022), PAPOUŠEK (2004: no. 574), STANGL (1989: 54–57, 

tab. 3/3). 

Inocybe calospora Quél. DD 

vláknice lepovýtrusá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých i smíšených lesích od nížin do hor, ale také 

v lužních lesích. V minulosti byla opakovaně nalezena na haldě Hrabůvka v Ostravě 

(1966–1970), v poslední době byla zaznamenána v jižních Čechách (rezervace Vyšenské 

kopce u Českého Krumlova, okolí rezervace Velké bahno v Šumavském podhůří), v Brně- 

-Medlánkách a na lokalitě Braitava v NP Podyjí. (HD) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 72), COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 1075), 

PAPOUŠEK (2004: no. 587), STANGL (1989: 257–259, tab. 31/1). 

Inocybe corydalina Quél. NT 

vláknice dymnivková 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí na vápnitých nebo humózních půdách v listnatých i jehličnatých 

lesích, vzácněji v parcích. Preferuje vlhčí stanoviště. Je známa z vápencových 

oblastí Čech i Moravy. (HD) 


(1989: 102–105, tab. 8/2). 

Inocybe fibrosa (Sowerby) Gillet CR 

vláknice statná 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých i jehličnatých lesích, především pod smrkem 

na vápnitých půdách, ale vyskytuje se také v lužních lesích. Je známa ze Ždánického lesa 

144

(nález před rokem 1960), v poslední době byla nalezena jen na hrázi rybníka u Jistebníku 

v CHKO Poodří (1998). (HD) 


(1989: 268–271, tab. 32/1). 

Inocybe fraudans (Britzelm.) Sacc. VU 

Syn.: Inocybe pyriodora var. incarnata (Bres.) Konrad et Maubl. 

vláknice jablečná 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí na vápnitých půdách v listnatých i smíšených lesích, 

s oblibou na okrajích cest. V ČR jsou známy následující oblasti, resp. lokality výskytu: 

Český kras, rezervace Vyšenské kopce v jižních Čechách, vrch Kotouč u Štramberka na 

severní Moravě (2001), okolí Brna a Ždánický les. (HD) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 18), COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 1028, sub 

Inocybe piriodora), STANGL (1989: 117–119, tab. 8/3). 

Inocybe grammata Quél. DD 

vláknice žlutovláknitá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v podhorských a horských jehličnatých a smíšených lesích, 

především pod smrkem, jedlí a borovicí lesní, ale také pod břízami nebo bukem. 

Z minulosti jsou známy dvě lokality v jižních Čechách – vrch Ostrý u Domanic (1976) 

a Pařezí u Protivína (1979) a dvě lokality, resp. oblasti na Moravě – Pískové doly v Ostravě- 

-Zábřehu (1970) a Ždánický les (před rokem 1960). V poslední době byla nalezena na 

Šumavě (Povydří, okolí Stožce) a v Novohradských horách (Lužnický vrch). (HD) 


(1989: 280–281, tab. 35/2). 

Inocybe gymnocarpa Kühner DD 

vláknice bezzávojná 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v horských jehličnatých lesích pod smrkem, s oblibou na 

lesních okrajích, písčitých náspech a kolem potoků. Z minulosti je známa z vrchu Ostrý 

u Domanic v jižních Čechách (1977). V poslední době byla opakovaně nalezena na Lužnickém 

vrchu v Novohradských horách. (HD) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 26), PAPOUŠEK (2004: no. 570), STANGL (1989: 40–42, 

tab. 2/3). 

Inocybe haemacta (Berk. et Cooke) Sacc. EN 

vláknice krvavá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v teplých listnatých lesích a křovinách na vápnitých 

půdách, zejména pod bukem a lískou. Preferuje půdy s vyšším obsahem dusíku. Je známa 

z údolí Kačáku u Srbska v Českém krasu (2001), z Prokopského údolí v Praze (2000), 

z arboreta botanické zahrady v Táboře v jižních Čechách a ze dvou lokalit na Moravě 

– vrch Kotouč u Štramberka (2001) a Zaječí hora u Brna (1991). (HD) 


(2004: no. 575), STANGL (1989: 146–148, tab. 9/1). 

Inocybe hirtella Bres. DD 

vláknice hořkomandlová 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých lesích, vzácněji pod smrky, na vápnitých 

145

půdách. Je známa např. z Českého krasu, Žehuně na Nymbursku, Táborska, z okolí Čejkovic 

na Českobudějovicku, z haldy Lučina v Ostravě a údolí Klaperova potoka v NP 

Podyjí. (HD) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 28), COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 1068), RYMAN 

& HOLMÅSEN (1992: 475), STANGL (1989: 148–150, tab. 25/2). 

Inocybe hystrix (Fr.) P. Karst. CR 

vláknice štětinatá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých i smíšených lesích na vápnitých nebo živinami 

bohatých půdách od pahorkatiny do hor. Preferuje vlhčí stanoviště s půdou holou 

nebo porostlou mechy. V minulosti byla nalezena na vrchu Moučenka u Horažďovic v Šumavském 

podhůří, ve Velké kotlině v Jeseníkách (1991) a ve Ždánickém lese, v poslední 

době na svahu hory Kotel v Krkonoších, v rezervaci Žofínský prales v Novohradských 

horách a v masivu Králického Sněžníku. (HD) 

Literatura: ANTONÍN & VÁGNER (1994), BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 29), COURTECUISSE & DUHEM 

(1994: no. 1032), STANGL (1989: 154–157, tab. 7/4). 

Inocybe jacobi Kühner DD 

vláknice Jacobova 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí na písčitých půdách pod smrkem, borovicí a vrbou, vzácněji 

pod břízou, od pahorkatiny do hor. Je známa z údolí Mumlavy v Krkonoších, z vrchu 

Libín u Prachatic a z okolí Dukovan na Českomoravské vrchovině. (HD) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 78), STANGL (1989: 284–285, tab. 31/4). 

Inocybe leptophylla G. F. Atk. DD 

Syn.: Inocybe casimiri Velen. 

vláknice Kazimírova 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v podmáčených smrčinách a smrkových olšinách, s oblibou 

na silně zetlelém dřevu obrostlém mechem nebo na dřevě zanořeném v zemi. Je 

snadno zaměnitelná za vláknici huňatou (I. lanuginosa); některými autory je považována 

jen za jednu z jejích odrůd. V poslední době byla opakovaně nalezena v jižních Čechách 

(např. Lužnický vrch v Novohradských horách), dále např. v rezervacích Skřítek v Jeseníkách 

(2005) a Josefovské údolí v Moravském krasu. (HD) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 81), PAPOUŠEK (2004: no. 586), STANGL (1989: 290–292, 

tab. 29/3). 

Inocybe queletii Maire et Konrad DD 

vláknice Quéletova 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod jehličnany, obvykle na bazickém podloží. V ČR je 

z dřívější doby doložena ze Žarošic ve Ždánickém lese (1949), po roce 1970 jen z rezervace 

Miletínky v Šumavském podhůří. (HD) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 48), STANGL (1989: 206–208, tab. 20/1). 

Inocybe splendens R. Heim DD 

vláknice nádherná 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v lesích a parcích pod listnatými stromy v nížinách a pahorkatinách. 

Vyskytuje se i v aluviích řek. V ČR jsou doloženy nálezy z blízkosti rezervace 

146

Doubí u Veselí nad Lužnicí (2006) v jižních Čechách a z vrchu Čebínka u Kuřimi a z okolí 

Sedlece u Mikulova (1996) na jižní Moravě. (HD) 


(1989: 213–219, tab. 22). 

Inocybe tenebrosa Quél. DD 

Syn.: Inocybe atripes G. F. Atk. 

vláknice tmavonohá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých a smíšených lesích, většinou pod duby 

a habrem. Preferuje teplejší a vlhčí stanoviště v pahorkatině a podhůří. V ČR byla v minulosti 

doložena z následujících lokalit a oblastí: Třebotov u Prahy (1946), Srbsko v Českém 

krasu (1970), hráze rybníků Starý a Nový Kanclíř na Jindřichohradecku (1977), Křižánky 

na Českomoravské vrchovině (1976), Horka u Kuřimi (1960) a Ždánický les (1941, 

1946). V poslední době byla nalezena na hrázích rybníků Starý Kravín a Jezero u Sezimova 

Ústí v jižních Čechách a v rezervaci Údolí Říčky u Brna (2001). (HD) 


(2004: no. 580), STANGL (1989: 224–227, tab. 21/2), SVRČEK (1956a: 180, sub Inocybe atripes). 

Inocybe terrigena (Fr.) Kuyper DD 

vláknice pozemní 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v jehličnatých lesích, s oblibou na okrajích cest a náspech 

na písčitých nebo štěrkovitých, středně kyselých až bazických půdách. V ČR jsou doloženy 

nálezy z těchto lokalit: okolí Karlštejna v Českém krasu, vrch Moučenka u Horažďovic v Šumavském 

podhůří, vrch Ostrý u Domanic (1975) a Vápenice u Putimi (1977) v jižních Čechách, 

halda Lučina (1966, 1968) a halda Hrabůvka (1970) v Ostravě. (HD) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 61), PILÁT (1955), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 469), 

STANGL (1989: 48–51, tab. 1/2). 

Inocybe whitei (Berk. et Broome) Sacc. EN 

Syn.: Inocybe pudica Kühner 

vláknice zardělá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí většinou na vlhčích stanovištích v jehličnatých, vzácněji 

v listnatých lesích. V ČR byla v minulosti nalezena na vrchu Moučenka u Horažďovic 

v Šumavském podhůří, na úpatí Radvanovického hřbetu na Šumavě, na vrchu Kohout v Novohradském 

podhůří a v okolí Tuště u Suchdola nad Lužnicí na Třeboňsku, v Kobeřickém 

polesí jihovýchodně od Brna (1994) a u Velkých Karlovic (1994). V poslední době byla 

zaznamenána na několika lokalitách v jižních Čechách (Táborsko, Novohradské podhůří) 

a také v údolí Bílé Opavy u Karlovy Studánky (1995) a nad Bobrovníkem u Jeseníku 

(1998) v Jeseníkách. (HD) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 65), COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 1031 sub Inocybe 

pudica), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 475, sub Inocybe pudica), STANGL (1989: 236–240, tab. 11/3). 

Inonotus andersonii (Ell. et Everh.) Černý CR 

rezavec Andersonův 

PL. Parazit rostoucí většinou na dubech, v ČR známý pouze z dubu ceru ze dvou lokalit na 

jižní Moravě – Boří les (Rendezvous) u Valtic a Kančí obora poblíž Janova hradu u Lednice. 

Poslední nález rourkaté plodnice je z roku 1995 (Boří les). Obecně velmi vzácný 

druh. (FK, ZP et PV) 

147

Literatura: ČERNÝ (1982: 11–19, 1989: 72–74), KOTLABA et al. (1995: 48–49), RYVARDEN & GILBERTSON 

(1993: 316–317), VLASÁK (1989: 13–14). 

Inonotus ulmicola Corfixen CR 

rezavec jilmový 

PL. Rarazit rostoucí na jilmech. V ČR je doložen pouze nález z rezervace Úpor u Mělníka 

z roku 1971. Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 680), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 350–351), VAMPOLA et al. (1995: 

13–16). 

Irpex lacteus (Fr.: Fr.) Fr. EN 

bránovitka mléčná 

SL. Saprotrof rostoucí na odumřelých větvích a kmenech listnáčů. V ČR je znám jen z nemnoha 

nálezů, hlavně z jižních Čech; nálezy z poslední doby jsou z Dřevčic na Kokořínsku 

(1998), z rezervace Kozohlůdky u Borkovic v jižních Čechách (2001), z Brna (2005) a z rezervace 

Váté písky u Bzence (2002). (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 681), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 192), KOTLABA (1984a: 80–81), 


Irpicodon pendulus (Alb. et Schwein.: Fr.) Pouzar CR 

Syn.: Trametes pendula (Alb. et Schwein.: Fr.) Pilát 

zubateček zavěšený 

SPL. Saproparazit rostoucí na živých i mrtvých kmenech, větvích a pařezech borovic. V ČR 

je znám jen z rezervace Borkovická blata u Soběslavi, ze Staré obory u Hluboké nad Vltavou, 

z Červeného blata u Šalmanovic, z Čebínky u Kuřimi a z Bořího lesa (Rendezvous) 

u Valtic. Nejnovější nález je z roku 2004 (Borkovická blata). Obecně velmi vzácný druh. 


Literatura: KOTLABA (1995b: 35–38), KOTLABA et al. (1995: 44–45), PAPOUŠEK (2004: no. 156), 

POUZAR (1966b: 371). 

Jaapia argillacea Bres. EN 

kornatec vlhkomilný 

SL. Saprotrof rostoucí na zbytcích dřeva, zejména na březích vod. Vyskytuje se pouze 

v horských oblastech. V ČR je znám hlavně z rezervací, a to z poslední doby. Byl nalezen 

v Obřím dole v Krkonoších, poblíž Čerchova v Českém lese, v okolí Prášil na Šumavě 

a poblíž Jaroslavi u Vysokého Mýta. Je ohrožen případnými zásahy do vodního režimu 

v rezervacích. Obecně velmi vzácný druh. (ZP) 

Literatura: ERIKSSON & RYVARDEN (1976: fig. 370), JÜLICH (1984: 236). 

Jahnoporus hirtus (Cooke) Nuss CR 

krásnopórka chlupatá 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů. V ČR byla nalezena pouze jedenkrát, 

a to v roce 1987 v rezervaci Polom v Železných horách. Obecně velmi vzácný druh. (FK, 

ZP et PV) 

Literatura: ANTONÍN et al. (1989: 61–64, sub Albatrellus hirtus), JÜLICH (1984: 313), RYVARDEN & 

GILBERTSON (1993: 358–359). 

148

Junghuhnia collabens (Fr.) Ryvarden CR 

Syn.: Poria rixosa (P. Karst.) P. Karst. 

pórnatka sporná 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů. V ČR je známa jen ze čtyř lokalit – v Čechách 

ze Šumavy (Boubínský prales, Stožeček u Volar), z Novohradských hor (Žofínský 

prales) a na Moravě z okolí Veverské Bítýšky. Poslední sběr je z roku 1990 z rezervace 

Žofínský prales. Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 684), KOTIRANTA & NIEMELÄ (1993: 62), KOTLABA (1984a: 78–79), PA- 

POUŠEK (2004: no. 152), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 361). 

Junghuhnia fimbriatella (Peck) Ryvarden CR 

pórnatka kořínkatá 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, nejčastěji buku. V ČR je známa pouze 

z Boubínského pralesa na Šumavě (1970) a z pralesa Razula v Javorníkách (1994). Obecně 


Literatura: KOTLABA (1984a: 77–78), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 362–364). 

Junghuhnia lacera (P. Karst.) Niemelä et Kinnunen NT 

pórnatka třásnitá 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů. Ojedinělé nálezy jsou ze středních a jižních 

Čech, více nálezů pochází z Moravy. Nejnovější sběr je z roku 2005 (rezervace Zahrady 

pod Hájem u Velké nad Veličkou v Bílých Karpatech). (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 684), NIEMELÄ et al. (2001: 6–7), POUZAR (1967: 210, sub Chaetoporus 

separabilimus), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 370–371, sub Junghuhnia separabilima), VAMPOLA 

(1995c: 1–5, sub Junghuhnia separabilima). 

Junghuhnia luteoalba (P. Karst.) Ryvarden ?EX 

pórnatka žlutobílá 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů. V ČR byla nalezena jen v roce 1929 

u Černého Kříže na Šumavě. Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 381), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 364–365), 

VAMPOLA (1995b: 19–20). 

Kavinia alboviridis (Morgan) Gilb. et Budington ?EX 

Syn.: Clavaria bourdotii Bres., Kavinia sajanensis (Pilát) Pilát 

kavinovka bělozelená 

SL. Saprotrof rostoucí na silně zetlelých kmenech a pařezech listnáčů, někdy i jehličnanů. 

Vzácný druh, který se dříve vyskytoval spíše v nižších polohách. V ČR byla nalezena jen 

několikrát, kromě oblastí uvedených níže např. v Českém krasu a u Poříčka v Posázaví. 

Do šedesátých let 20. století rostla např. v Českém středohoří a v jižních Čechách (Soběslavská 

blata), později už jen v rezervaci Karlštejn. Po roce 1970 nebyl její výskyt v ČR 

potvrzen. (ZP) 


Kuehneromyces lignicola (Peck) Redhead DD 

Syn.: Kuehneromyces vernalis (Peck) Singer et A. H. Smith 

opeňka jarní 

SL. Saprotrof rostoucí na jaře a začátkem léta na mrtvém dřevě jehličnanů (padlé kmeny, 

149

větve, zbytky dřeva), hlavně smrku nebo borovic, na chladných místech nebo v horských 

oblastech. V ČR jsou zatím známy pouze tři nálezy, a to z Kyjovského údolí v NP České 

Švýcarsko, z Časté poblíž Strážného na Šumavě a z lokality pod rezervací Salajka v Moravskoslezských 

Beskydech. Obecně vzácný, navíc opomíjený druh. (JH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 430, sub Pholiota lignicola), JACOBSSON (1991: 58–59, 

sub Pholiota lignicola), NOORDELOOS (1999: 106, sub Pholiota lignicola). 

Lactarius acris (Bolton: Fr.) Gray EN 

ryzec ostrý 

M. Mykorhizní symbiont buku rostoucí v listnatých a smíšených lesích na vápencovém 

podloží od pahorkatiny do hor. V minulosti byl zaznamenán zejména v Podkrkonoší, Jeseníkách, 

na jižní a východní Moravě. V poslední době byl nalezen v Českém a Moravském 

krasu a v Hostýnských vrších. Mimo chráněná území je ohrožen necitlivými lesnickými 

zásahy, zejména velkoplošnou těžbou vedoucí k fragmentací biotopů. (MB) 

Literatura: BASSO (1999: 640–644), HAGARA et al. (2006: 346), HEILMANN-CLAUSEN et al. (1998: 228–229), 

KOTLABA et al. (1995: 107), KRÄNZLIN (2005: no. 2), MARCHAND (1980: no. 564). 

Lactarius albocarneus Britzelm. CR 

Syn.: Lactarius glutinopallens F. H. Møller et J. E. Lange 

ryzec bledoslizký 

M. Mykorhizní symbiont jedle, vzácněji smrku, rostoucí zejména v horských jehličnatých 

a smíšených lesích. Preferuje zásadité podloží. V minulosti byl doložen z okolí Lenory na 

Šumavě (1936, 1948), Telecího ve Žďárských vrších, Veverské Bítýšky (1955–1963), Jedlí 

v Zábřežské vrchovině (1972), Rašova na Tišnovsku (1967) a Salaše v Chřibech. V poslední 

době byl zaznamenán na Šumavě (Povydří), v Šumavském podhůří (Kravský vrch u Hořic) 

a v Novohradských horách (Lužnický vrch). Mimo chráněná území je ohrožen necitlivým 

lesním hospodařením, zejména velkoplošným kácením. (MB) 

Literatura: BASSO (1999: 160–165), HEILMANN-CLAUSEN et al. (1998: 78–79), KRÄNZLIN (2005: no. 3), 

MARCHAND (1980: no. 543, sub L. glutino-pallens), MICHAEL et al. (1983: no. 33), PAPOUŠEK (2004: 

no. 399). 

Lactarius aspideus (Fr.: Fr.) Fr. EN 

ryzec lemovaný 

M. Mykorhizní symbiont různých druhů vrb. Preferuje vlhká až podmáčená stanoviště, 

popř. stanoviště s trvale vysokou vzdušnou vlhkostí. V minulosti byl doložen z Krkonoš 

(rezervace Prameny Úpy, 1983) a ze Žďárských vrchů (1964). V sedmdesátých až osmdesátých 

letech 20. století byl opakovaně sbírán na Třeboňsku (Mokré louky, Majdalena). 

V poslední době byl nalezen znovu na Třeboňsku (rezervace Novořecké močály), na Šumavě 

a v Šumavském podhůří a v údolí Moravy pod Králickým Sněžníkem. Je ohrožen 

zejména necitlivými zásahy do vodního režimu biotopů. (MB) 

Literatura: BASSO (1999: 221–227, 817), HEILMANN-CLAUSEN et al. (1998: 96–97), MICHAEL et al. (1983: 

no. 14b). 

Lactarius badiosanguineus Kühner et Romagn. EN 

ryzec hnědočervený 

M. Mykorhizní symbiont smrku, snad i dalších jehličnanů. Roste ve vlhkých horských jehličnatých 

a smíšených lesích na různých typech podloží, s oblibou v blízkosti rašelinišť. 

V minulosti byl doložen z Hůreckého polesí na Plzeňsku (1983), okolí Rožmitálu pod 

150

Třemšínem v Brdech (1965), z údolí Hamerského potoka na Šumavě (1973), z okolí Telecího 

(1963) a Herálce (1964) ve Žďárských vrších a z Velké nad Veličkou v Bílých Karpatech 

(1957). V poslední době byl nalezen na několika lokalitách na Šumavě a na dvou 

místech v Novohradských horách. Je ohrožen necitlivým lesním hospodařením vedoucím 

k fragmentaci biotopů a degradaci jejich vodního režimu. (MB) 

Literatura: BASSO (1999: 495–499), HEILMANN-CLAUSEN et al. (1998: 184–185), KRÄNZLIN (2005: no. 7), 

MARCHAND (1980: no. 581), MICHAEL et al. (1983: no. 48), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 578–579). 

Lactarius citriolens Pouzar EN 

Syn.: Lactarius cilicioides Fr. sensu Neuhoff 

ryzec citronový 

M. Mykorhizní symbiont některých listnáčů, zejména břízy bělokoré, dubů, buku a habru. 

Roste v listnatých lesích a hájích, ale také v lesích jehličnatých s vtroušenými listnáči, převážně 

v nižších polohách. Jednoznačně preferuje vápencové podloží. V minulosti byl nalezen 

v okolí Hrádečku u Hartvíkovic v Podkrkonoší (1977), opakovaně doložen z Českého 

krasu (1934–1968, typová lokalita se nalézá u lomu Amerika), dále byl zaznamenán 

v Podbrdí (1938), v okolí Turnova (1966), v rezervaci Vyšenské kopce na Českokrumlovsku 

(sedmdesátá léta 20. století), v Poodří a na mnoha lokalitách na jižní Moravě (čtyřicátá 

až sedmdesátá léta). V poslední době je stále nalézán na několika lokalitách v Českém 

krasu, dále byl zaznamenán v rezervaci Vyšenské kopce, na hrázi rybníka Kotvice 

v Poodří, v okolí Ochozu u Brna v Moravském krasu, u Lužné na Vsetínsku a v okolí Všeminy 

ve Vizovické vrchovině. (MB) 

Literatura: BASSO (1999: 421–426), HEILMANN-CLAUSEN et al. (1998: 120–121), MARCHAND (1980: 

no. 512), MICHAEL et al. (1983: no. 6), PAPOUŠEK (2004: no. 407), PILÁT & UŠÁK (1959: no. 33), POUZAR 

(1968: 20–23). 

Lactarius cremor Fr. DD 

Syn.: Lactarius rostratus Heilm.-Claus. 

ryzec maličký 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod bukem. Roste v listnatých a smíšených lesích na 

jílovitých půdách, s oblibou v porostech mechů. V ČR byl doložen z okolí Košov v Hostýnských 

vrších (1984). (MB) 

Literatura: BASSO (1999: 593–597), HEILMANN-CLAUSEN et al. (1998: 216–219, sub Lactarius rostratus), 

MARCHAND (1980: no. 573), MICHAEL et al. (1983: no. 64a). 

Lactarius evosmus Kühner et Romagn. CR 

Syn.: Lactarius insulsus sensu Bresadola 

ryzec jablečný 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí především pod topolem osikou. Roste v listnatých a smíšených 

lesích nižších poloh na zásaditém podloží, s oblibou v náletových porostech. V minulosti 

byl doložen z okolí Starkoče na Náchodsku (1948), Ostrova nad Oslavou na Českomoravské 

vrchovině (1962), okolí Kuřimi na Brněnsku (1960, 1961) a Žarošic ve Ždánickém 

lese (1961). V poslední době byl opakovaně nalezen v rezervaci Vyšenské kopce 

v jižních Čechách a nejnověji na kopci Svatého Jána v Hradci Králové a v lese Korejtek 

u Býště na Pardubicku (2006). (MB) 

Literatura: BASSO (1999: 342–347), HEILMANN-CLAUSEN et al. (1998: 126–129), KRÄNZLIN (2005: no. 

20), MARCHAND (1980: no. 516), MICHAEL et al. (1983: no. 19, sub Lactarius zonarius). 

151

Lactarius fluens Boud. DD 

ryzec hnědoskvrnitý 

M. Mykorhizní symbiont buku rostoucí v mezotrofních listnatých a smíšených lesích, zejména 

v pahorkatině a v podhůří. Preferuje vápnité nebo humózní půdy. V minulosti byl 

doložen ze Sychrova na Turnovsku (1960), z rezervace Chynínské buky v Brdech (1983), 

z Prahy (1967), Vlkova u Velké Bíteše, z okolí Kuřimi (1963), z Brna-Bystrce (1967), ze 

Zdravé Vody ve Ždánickém lese a z okolí Salaše a Stupavy v Chřibech (1967 resp. 1968). 

V poslední době byl zaznamenán v Podkrkonoší (Svoboda nad Úpou), v jižních Čechách 

(rezervace Medvědice na Šumavě, Hlubocko, Třeboňsko, Táborsko) a v Hostýnských vrších. 

Celkové rozšíření tohoto druhu v ČR není známo. Je pravděpodobně často zaměňován 

za podobné druhy ryzců. Mimo chráněná území je ohrožen necitlivým lesním hospodařením 

vedoucím k fragmentaci biotopů. (MB) 

Literatura: BASSO (1999: 97–102, 769), HEILMANN-CLAUSEN et al. (1998: 48–49), KRÄNZLIN (2005: 

no. 10, sub Lactarius blennius var. fluens), MARCHAND (1980: no. 540), MICHAEL et al. (1983: no. 32), 

PAPOUŠEK (2004: no. 397). 

Lactarius fuliginosus (Fr.: Fr.) Fr. DD 

ryzec sazový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí ve smíšených a listnatých lesích od pahorkatiny do hor, 

s oblibou na vlhčích místech ve smrčinách s příměsí olší nebo bříz. V poslední době byl 

nalezen v Podkrkonoší (Hrádeček u Hartvíkovic) a na několika místech v jižních Čechách, 

např. poblíž Malé nivy na Šumavě, v rezervaci Vyšenské kopce na Českokrumlovsku a na 

Lužnickém vrchu a v rezervaci Rapotická březina v Novohradských horách. Jeho celkové 

rozšíření v ČR není známo, a to zejména z důvodu problémů s interpretací tohoto taxonu 

přetrvávajících až do nedávné minulosti. Je ohrožen necitlivým lesním hospodařením s následkem 

fragmentace biotopů a vysoušení příhodných stanovišť. (MB) 

Literatura: BASSO (1999: 653–657, 825, 826), HEILMANN-CLAUSEN et al. (1998: 244–245), KRÄNZLIN 

(2005: no. 23), MARCHAND (1980: no. 565). 

Lactarius hepaticus Plowr. DD 

ryzec játrohnědý 

M. Mykorhizní symbiont jehličnanů, zejména borovic, rostoucí v lesích na humózních půdách. 

Druh s atlantickým rozšířením. V minulosti byl doložen z Trutnova (1988) a z okolí 

Českých Budějovic (1971). Celkové rozšíření tohoto druhu v ČR není známo, je však 

pravděpodobně velmi vzácný. (MB) 


no. 28), MARCHAND (1980: no. 582), MICHAEL et al. (1983: no. 49). 

Lactarius lacunarum (Romagn.) ex Hora NT 

ryzec bažinný 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod topolem osikou, břízami, olšemi, ale také pod smrkem 

v bažinatých porostech na periodicky zaplavovaných místech, často na březích stojatých 

vod, od nížiny do hor. V minulosti byl doložen z okolí Turnova, z Písecka, Královéhradecka 

a ze Žďárských vrchů. V poslední době byl nalezen v Podkrkonoší, na Strakonicku, 

na Šumavě, v Novohradském podhůří, na Táborsku a v Třeboňské pánvi. Je dosti 

přísně vázaný na výše charakterizované typy stanovišť, a proto je ohrožen necitlivými lesnickými 

a vodohospodářskými zásahy, zejména vysoušením mokřadů. (MB) 

152


no. 32), MARCHAND (1980: no. 580), PAPOUŠEK (2004: no. 413). 

Lactarius lilacinus (Lasch: Fr.) Fr. EN 

ryzec lilákový 

M. Mykorhizní symbiont olší rostoucí ve vlhkých až bažinatých lesích, s oblibou v bezprostřední 

blízkosti vodních toků, od nížiny po hory. Preferuje těžší půdy. V ČR byl v minulosti 

nalézán zejména na jihozápadě a severovýchodě Čech a na střední a severní Moravě. 

V minulosti byl opakovaně doložen z Třeboňska. V poslední době byl nalezen na 

Křivoklátsku, na Šumavě a v jejím podhůří, na Jindřichohradecku a Svitavsku. Je ohrožen 

necitlivými lesnickými a vodohospodářskými zásahy, zejména vysoušením mokřadů. (MB) 

Literatura: BASSO (1999: 478–482), HEILMANN-CLAUSEN et al. (1998: 168–169), KOTLABA et al. (1995: 

108), KRÄNZLIN (2005: no. 36), MARCHAND (1980: no. 550), MICHAEL et al. (1983: no. 44). 

Lactarius luridus (Pers.: Fr.) Gray DD 

ryzec citlivý 

M. Mykorhizní symbiont dubů, habru, lísky, snad i jiných listnáčů. Roste v teplých listnatých 

lesích a hájích. Preferuje neutrální až zásadité podloží. V poslední době byl nalezen 

v rezervaci Vyšenské kopce v jižních Čechách. Jeho celkové rozšíření v ČR není známé, 

a to zejména z důvodu možné záměny za příbuzné druhy ryzců. (MB) 


no. 37), MARCHAND (1980: no. 531). 

Lactarius mairei Malençon EN 

Syn.: Lactarius mairei var. zonatus Pearson, Lactarius pearsonii Z. Schaef. 

ryzec Maireův 

M. Mykorhizní symbiont dubů. Vyskytuje se ve víceméně přirozených teplomilných doubravách 

a dubohabřinách termofytika. Preferuje neutrální a zásadité podloží. V minulosti 

byl opakovaně doložen z rezervace Karlštejn v Českém krasu (1966, 1994) a v padesátých 

až šedesátých letech 20. století z jižní Moravy (Moravský Krumlov, Dolní Věstonice, Starý 

Poddvorov). V poslední době byl v ČR zaznamenán opět na několika místech v Českém 

krasu a dále poblíž Moravského Krumlova. Je ohrožen necitlivými lesnickými zásahy. (MB) 

Literatura: BASSO (1999: 374–380), CETTO (1970–1993: vol. 4, no. 1494), HEILMANN-CLAUSEN et al. 

(1998: 164–165), MARCHAND (1980: no. 510, sub Lactarius mairei var. zonatus), MICHAEL et al. 

(1983: no. 8, no. 9, sub Lactarius mairei var. zonatus). 

Lactarius musteus Fr. EN 

ryzec strakatý 

M. Mykorhizní symbiont dvojjehlicových borovic, v ČR borovice lesní. Roste v oligotrofních 

borech na kyselých písčitých půdách, zejména na stanovištích bohatých na lišejníky, 

vřes a brusnici brusinku. V minulosti byl nalezen na Chebsku (1972), Plzeňsku (1983), 

v okolí Prahy (1944), na Bechyňsku (1981), Vodňansku (1938), několikrát na Třeboňsku 

(šedesátá až sedmdesátá léta) a dále na Českomoravské vrchovině (1964). V poslední době 

byl zaznamenán zejména v jižních Čechách (Táborsko, Třeboňská pánev, Českobudějovicko, 

Novohradské podhůří). Mimo chráněná území je ohrožen lesnickými zásahy způsobujícími 

fragmentaci biotopů a eutrofizaci. (MB) 


no. 40), MICHAEL et al. (1983: no. 25), PHILLIPS (1981: 82–83). 

153

Lactarius omphaliformis Romagn. DD 

Syn.: Lactarius tabidus sensu Neuhoff 

ryzec kalichovkovitý 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v podmáčených až bažinatých lesích pod olšemi, břízami 

a vrbami. Vyrůstá v porostech rašeliníků nebo v černém humusu, s oblibou na vyvýšeninkách 

mezi kořeny olší. V minulosti byl doložen ze Svobody nad Úpou v Podkrkonoší 

(1990). V poslední době byl zaznamenán poblíž Lipí u Manětína v západních Čechách 

a v rezervacích Kozohlůdky u Soběslavi v jižních Čechách a Dářko ve Žďárských vrších. 

Je ohrožen vysoušením mokřadů, popř. jejich eutrofizací. (MB) 

Literatura: BASSO (1999: 628–632), CETTO (1970–1993: vol. 5, no. 1942), HEILMANN-CLAUSEN et al. 

(1998: 212–213), KRÄNZLIN (2005: no. 43), MICHAEL et al. (1983: no. 66b). 

Lactarius pilatii Z. Schaef. DD 

Syn.: Lactarius moseri Harmaja 

ryzec Pilátův 

M. Mykorhizní symbiont bříz rostoucí na horských rašeliništích a v rašelinných březinách, 

obvykle na permanentně zamokřených místech v porostech rašeliníků. Jeho typová lokalita 

se nachází u Horské Kvildy na Šumavě. V poslední době byl nalezen na dalších lokalitách 

na Šumavě (např. Černý Kříž ve Vltavském luhu), v Novohradských horách (rezervace 

U tří můstků) a v Hrubém Jeseníku (rezervace Rejvíz). (MB) 

Literatura: BASSO (1999: 111–117), HEILMANN-CLAUSEN et al. (1998: 62–63), SCHAEFER (1968: 18–19). 

Lactarius pterosporus Romagn. EN 

ryzec křídlatovýtrusý 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v teplejších listnatých lesích nižších poloh pod habrem 

a bukem. Preferuje vápencové podloží. V minulosti byl doložen např. z Kozelského polesí 

na Plzeňsku (1983). V poslední době byl nalezen v Moravském krasu, Hostýnských vrších 

a Bílých Karpatech. Mimo chráněná území je ohrožen necitlivými lesnickými zásahy, zejména 

velkoplošnou těžbou vedoucí k fragmentaci biotopů. (MB) 

Literatura: BASSO (1999: 669–674, 800), DÄHNCKE (1993: 947), HEILMANN-CLAUSEN et al. (1998: 

230–233), KRÄNZLIN (2005: no. 49), MARCHAND (1980: no. 562), MICHAEL et al. (1983: no. 59). 

Lactarius repraesentaneus Britzelm. EN 

ryzec honosný 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v přirozených i kulturních smrčinách na kyselých až 

neutrálních podkladech od pahorkatiny do hor, především na vlhkých místech v terénních 

depresích nebo v těsné blízkosti vodních toků, nejčastěji ve spojitosti s úseky vrbových 

křovin nebo jim příbuzných společenstev. Tvoří mykorhizu jak s jehličnany, nejčastěji se 

smrkem, tak s listnáči, zejména s břízami, vrbami a topolem osikou. V minulosti byl nalezen 

v Jizerských horách, Krkonoších a Podkrkonoší, Českém ráji, na Šumavě a v jejím 

podhůří, Jeseníkách, Beskydech a Hostýnských vrších. V poslední době byl nalezen v Brdech, 

opět na Šumavě, dále v Novohradských horách, na Táborsku a na Králickém Sněžníku. 

Mimo rezervace je ohrožen nešetrným lesním hospodařením vedoucím k degradaci 

stromového a keřového patra a k narušení vodního režimu. (MB) 

Literatura: BASSO (1999: 237–241), HEILMANN-CLAUSEN et al. (1998: 104–105), KOTLABA et al. (1995: 

108–109), KRÄNZLIN (2005: no. 54), MARCHAND (1980: no. 525), MICHAEL et al. (1983: no. 13), PA- 

POUŠEK (2004: no. 406), PILÁT & UŠÁK (1959: no. 32). 

154

Lactarius resimus (Fr.: Fr.) Fr. CR 

ryzec ohrnutý 

M. Mykorhizní symbiont bříz, možná i jiných dřevin, hojněji se vyskytující v severovýchodní 

Evropě. Roste ve smíšených lesích na kyselém podloží, obvykle s podrostem 

borůvky. Z minulosti jsou doloženy dva sběry ze středních Čech: z okolí Černolic (1938) 

a Olešovic. V poslední době byl opakovaně nalezen na vrchu Vysoký Kámen u Dluhošťů 

v Novohradském podhůří. (MB) 

Literatura: BASSO (1999: 439–444), BERAN (1996: 27), HEILMANN-CLAUSEN et al. (1998: 116–117), 

KRÄNZLIN (2005: no. 55), MARCHAND (1980: no. 511), MICHAEL et al. (1983: no. 10). 

Lactarius romagnesii Bon DD 

Syn.: Lactarius fuliginosus f. speciosus Lange 

ryzec Romagnesiho 

M. Mykorhizní symbiont buku rostoucí v listnatých a smíšených lesích na neutrálním až 

bazickém podloží. Z minulosti je doložen z okolí Žďárné na Drahanské vrchovině. V poslední 

době byl nalezen na svahu hory Velká Javořina v Bílých Karpatech. Jeho celkové 

rozšíření v ČR není známo, a to zejména z důvodu problémů s interpretací tohoto taxonu 

přetrvávajících až do nedávné minulosti. (MB) 


56), MARCHAND (1980: no. 567), MICHAEL et al. (1983: no. 60, sub Lactarius fuliginosus). 

Lactarius rubrocinctus Fr. CR 

ryzec rudohrdlý 

M. Mykorhizní symbiont buku rostoucí v listnatých a smíšených lesích přirozeného charakteru 

na zásaditém podloží. Z minulosti (šedesátá léta 20. století) je doložen z Českomoravské 

vrchoviny, okolí Brna a z Chřibů. Po roce 1970 byl v ČR zaznamenán jen jednou 

– na vrchu Ostrý u Domanic v jižních Čechách (1971). (MB) 

Literatura: BASSO (1999: 574–579, 793), CETTO (1970–1993: vol. 3, no. 1055), HEILMANN-CLAUSEN et al. 

(1998: 202–204), KRÄNZLIN (2005: no. 57), MARCHAND (1980: no. 570), MICHAEL et al. (1983: no. 56). 

Lactarius ruginosus Romagn. EN 

Syn.: Lactarius fuliginosus sensu Neuhoff 

ryzec řídkolupenný 

M. Mykorhizní symbiont buku. Roste v podhorských a horských ± přirozených mezotrofních 

bučinách a jedlobučinách na kyselém až neutrálním podloží. V poslední době byl 

nalezen v Plánické hornatině, na Písecku, na Šumavě, v Novohradských horách, na Třeboňsku, 

v Beskydech a Chřibech. Mimo chráněná území je ohrožen necitlivými lesnickými 

zásahy. (MB) 

Literatura: BASSO (1999: 678–684), HEILMANN-CLAUSEN et al. (1998: 236–237), MARCHAND (1980: 

no. 563), PAPOUŠEK (2004: no. 416). 

Lactarius salmonicolor R. Heim et Leclair VU 

ryzec lososový 

M. Mykorhizní symbiont jedle, rostoucí v jehličnatých a smíšených lesích jak na kyselém 

tak zásaditém podloží. V poslední době je nalézán např. na Šumavě a v jejím podhůří, v Novohradských 

horách, ve východních Čechách, v Moravském krasu, Beskydech a v Hostýnských 

vrších. Je ohrožen necitlivým lesním hospodařením a úbytkem jedle v lesích. 

(MB) 

155


61), MARCHAND (1971: no. 52), MICHAEL et al. (1983: no. 22), PAPOUŠEK (2004: no. 403). 

Lactarius sanguifluus (Paulet) Fr. CR 

ryzec krvomléčný 

M. Mykorhizní symbiont dvojjehlicových borovic rostoucí na zásaditém podloží, zejména 

na vápenci. V minulosti byl doložen z Českého krasu (1952), z Polabí (1931), z okolí Domanic 

v jižních Čechách (1976), z okolí Letovic na střední Moravě (1984) a Brna (1946, 

1966). V poslední době byl nalezen opakovaně v rezervaci Kobyla v Českém krasu, dále 

v Kopaninském lese v Praze (2001), rezervaci Hornek u Ochozu u Brna v Moravském 

krasu (2001) a v okolí Velké nad Veličkou v Bílých Karpatech (2002). Mohl by být ohrožen 

kácením borových výsadeb (zejména borovice černé) v krasových územích. (MB) 

Literatura: BASSO (1999: 303–307), DÄHNCKE (1993: 952), HEILMANN-CLAUSEN et al. (1998: 146–147), 

KRÄNZLIN (2005: no. 62), MARCHAND (1971: no. 53), MICHAEL et al. (1983: no. 24). 

Lactarius scoticus Berk. et Broome DD 

Syn.: Lactarius albocremeus Z. Schaef., Lactarius favrei Jahn 

ryzec chloupkatý 

M. Mykorhizní symbiont s boreálně-montánním rozšířením rostoucí pod břízami. Vyskytuje 

se na rašeliništích a v bažinatých lesích. V ČR byl v poslední době nalezen v rezervacích 

Rapotická březina v Novohradských horách a Bělečský písník na Královéhradecku. 

Jeho celkové rozšíření v ČR není známo. Je ohrožen necitlivým lesním hospodařením vedoucím 

k narušení vodního režimu příhodných stanovišť. (MB) 

Literatura: BASSO (1999: 385–390), HEILMANN-CLAUSEN et al. (1998: 162–163), KRÄNZLIN (2005: no. 63). 

Lactarius semisanguifluus R. Heim et Leclair DD 

ryzec polokrvomléčný 

M. Mykorhizní symbiont borovic rostoucí na světlých travnatých místech v lesích i mimo 

les, na zásaditém podloží. V poslední době byl nalezen poblíž Velké nad Veličkou v Bílých 

Karpatech (2002). Celkové rozšíření tohoto druhu v ČR není známo. Jsou možné jeho 

záměny za podobné druhy ryzců ze sekce Dapetes. (MB) 


no. 65), MARCHAND (1980: no. 523), MICHAEL et al. (1983: no. 23). 

Lactarius sphagneti (Fr.) Neuhoff NT 

ryzec rašeliníkový 

M. Mykorhizní symbiont smrku, snad i jiných dřevin, rostoucí v podmáčených lesích vyšších 

poloh, s oblibou na lesních prameništích v polštářích rašeliníků. Z minulosti je doložen 

z Krkonoš, Křivoklátska, Táborska a Žďárských vrchů. V poslední době je poměrně 

běžný v některých částech Šumavy. Roste také v Krkonoších, na Táborsku, v Novohradských 

horách, na Králickém Sněžníku a v Jeseníkách. Je ohrožen necitlivým lesním hospodařením 

vedoucím k fragmentaci biotopů a degradaci jejich vodního režimu. (MB) 


67), MARCHAND (1980: no. 554), MICHAEL et al. (1983: no. 64c), PAPOUŠEK (2004: no. 411). 

Lactarius spinosulus Quél. EN 

ryzec osténkatý 

M. Mykorhizní symbiont bříz, možná i jiných listnáčů. Vyskytuje se na vlhčích, nikoli 

156

však trvale podmáčených místech v lesích i mimo les. Pravděpodobně preferuje těžší půdy. 

V minulosti byl doložen z okolí Mariánských Lázní, z Podkrkonoší, opakovaně z Turnova, 

dále z Podbrdí, Táborska, Orlickoústecka, Rychlebských hor a Jeseníků. V poslední době 

byl nalezen opět v Podkrkonoší (Trutnovsko), v jižních Čechách (Šumava a Šumavské 

podhůří, Českobudějovicko), v podhůří Králického Sněžníku, v Jeseníkách a Javorníkách. 

Mimo chráněná území, zejména na polopřirozených mikrostanovištích v kulturních porostech, 

je ohrožen především zásahy do vodního režimu. (MB) 


68), MARCHAND (1980: no. 551), MICHAEL et al. (1983: no. 45), PAPOUŠEK (2004: no. 405). 

Lactarius uvidus (Fr.: Fr.) Fr. EN 

ryzec vodnatý 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod některými listnáči, zejména břízami a vrbami v podmáčených 

lesích, prameništích a jiných vlhkých místech na kyselých až neutrálních půdách. 

V minulosti byl často zaměňován za podobné druhy ryzců ze sekce Uvidi. V poslední době 

byl zaznamenán např. na Šumavě, v Novohradských horách, na Českomoravské vrchovině 

a v Jeseníkách. Je ohrožen zejména vysoušením mokřadů a eutrofizací příhodných stanovišť. 

(MB) 

Literatura: BASSO (1999: 209–215, 774, 815), HEILMANN-CLAUSEN et al. (1998: 82–83), KRÄNZLIN (2005: 

no. 76), MARCHAND (1980: no. 530), MICHAEL et al. (1983: no. 16), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 569). 

Lactarius zonarioides Kühner et Romagn. EN 

Syn.: Lactarius bresadolanus Singer 

ryzec Bresadolův 

M. Mykorhizní symbiont smrku a jedle rostoucí v horských lesích. Vyskytuje se na různých 

podložích. S oblibou roste na travnatých místech, v blízkosti vodních toků a podél lesních 

cest. V poslední době byl v ČR nalezen na několika místech na Šumavě, v Novohradských 

horách, na Králickém Sněžníku, v Beskydech a Hostýnských vrších. Na svých stanovištích 

je ohrožen necitlivým lesním hospodařením a zřejmě i sešlapáváním substrátu. (MB) 


81), MARCHAND (1980: no. 519), PAPOUŠEK (2004: 404), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 566). 

Lactarius zonarius (Bull.) Fr. VU 

Syn.: Lactarius scrobipes Kühner et Romagn., Lactarius zonarius var. scrobipes (Kühner 

et Romagn.) Bon, Lactarius insulsus sensu Neuhoff 

ryzec pásovaný 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod duby, habrem, bukem, kaštanovníkem, možná i pod 

jinými listnáči. V ČR se vyskytuje v dubohabřinách na zásaditém až neutrálním podloží a ve 

vápnomilných bučinách termofytika, popř. na jim podobných sekundárních stanovištích. 

V minulosti byl doložen z Českého krasu, Prahy, Troskovic v Českém ráji a Hluboké nad 

Vltavou v jižních Čechách. V poslední době je nalézán na několika místech v Českém krasu, 

v severní části Třeboňské pánve a na jižní Moravě. Mimo chráněná území je ohrožen necitlivými 

lesnickými zásahy, zejména velkoplošnou těžbou vedoucí k fragmentaci biotopů. (MB) 


no. 82), MARCHAND (1980: no. 517). 

Laurilia sulcata (Burt) Pouzar CR 

Syn.: Stereum sulcatum Burt 

157

pevník brázditý 

SL. Saprotrof rostoucí výhradně na padlých kmenech jehličnanů, v Evropě pouze na smrku. 

Severský kontinentálně-boreální, ve střední Evropě spíše horský druh. V ČR je znám jedině 

z Boubínského pralesa na Šumavě (už dlouhou dobu), kde byl nejnověji sbírán v roce 

2006. (ZP) 

Literatura: ERIKSSON & RYVARDEN (1976: 789–794), KOTLABA et al. (1995: 46–47), POUZAR (1958b: 

26–30). 

Lazulinospora cyanea (Wakef.) Burdsall et M. J. Larsen CR 

modrospórka blankytná 

SL. Saprotrof rostoucí na dřevě listnáčů i jehličnanů ve střední a severní Evropě. Český 

nález z roku 1988, pocházející z odkorněného dřeva topolu a vrby, byl druhý na světě. 

Lokalita, lužní les Prutina u Pardubic, skýtala velké množství hnijící dřevní hmoty, je však 

místem s ovzduším vysoce a trvale zatíženým imisemi. (KČ) 

Literatura: ČÍŽEK (1991: 75–80), JÜLICH (1984: 251). 

Leccinum crocipodium (Letell.) Watling VU 

kozák dubový 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na duby a habr. Roste na sušších místech v teplých oblastech. 

Jeho hlavní rozšíření je soustředěno mimo chráněná území. V Čechách se vyskytuje 

v Polabí a v okolí Mladé Boleslavi, na Moravě např. na Brněnsku a v okolí Luhačovic 

na Zlínsku. (MG) 

Literatura: COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 1707), GALLI (1998: 260–261), LANNOY & ESTADES 

(1995: 148–150, 209), PILÁT & DERMEK (1974: 136–137, tab. 73, sub L. nigrescens). 

Leccinum holopus (Rostk.) Watling NT 

kozák bílý 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na břízy. Vyhledává vlhčí a podmáčená místa, zejména 

rašeliniště, od středních poloh až po horské oblasti. Současné poznatky o jeho rozšíření 

mohou být zkresleny faktem, že všechny kozáky se světle zbarvenými plodnicemi byly 

v minulosti většinou určovány jako L. holopus. (MG) 

Literatura: COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 1715), LANNOY & ESTADES (1995: 76–77, 175), PAPOUŠEK 

(2004: no. 820), PILÁT & DERMEK (1974: 141–142, tab. 77). 

Leccinum piceinum Pilát et Dermek NT 

křemenáč smrkový 

M. Mykorhizní symbiont smrku. Roste na mírně kyselém podloží v podhorských a horských 

polohách. Byl popsán na základě nálezu z okolí Konstantinových Lázní v západních Čechách. 

Vyskytuje se roztroušeně po celém území ČR, přičemž nejvíce lokalit je v jižních 

Čechách. Na Moravě byl sbírán na několika místech ve Žďárských vrších. (MG) 

Literatura: LANNOY & ESTADES (1995: 136–137, 203), PAPOUŠEK (2004: no. 825), PILÁT & DERMEK 

(1974: 153–154, tab. 93). 

Leccinum roseofractum Watling DD 

kozák červenající 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na břízy. Roste zejména v podhůří a v horských oblastech, 

mnohem vzácněji v nížinách. Preferuje travnatá místa – okraje lesů, pastviny a louky. V ČR 

byl v poslední době sbírán jen v CHKO Poodří na Moravě; na svých dřívějších lokalitách 

158

v Čechách nebyl v poslední době zaznamenán. Vyhodnocení jeho rozšíření je komplikováno 

možností záměny za jiné druhy kozáků s růžovějící dužninou. (MG) 

Literatura: HAGARA (1992: 107), LANNOY & ESTADES (1995: 56–57, 166–167). 

Leccinum roseotinctum Watling CR 

křemenáč narůžovělý 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých lesích pod břízami. V ČR byl v poslední 

době nalezen u Neplachova v jižních Čechách. Ve střední Evropě všeobecně velmi vzácný 

druh. (MG) 

Literatura: LANNOY & ESTADES (1995: 108–109, 112–113, 192–193), PAPOUŠEK (2004: no. 822). 

Leccinum variicolor Watling NT 

kozák barvoměnný 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na břízy. Roste na vlhčích až podmáčených stanovištích, 

především na prameništích a přechodových rašeliništích, roztroušeně po celém území ČR. 

(MG) 

Literatura: LANNOY & ESTADES (1995: 86–90, 180–182), PAPOUŠEK (2004: no. 817). 

Leccinum vulpinum Watling DD 

křemenáč borový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod borovicemi. Vyskytuje se na písčitých půdách, s oblibou 

vyrůstá v podrostu vřesu a borůvky. Nejvíce lokalit v ČR se nachází v jižních Čechách, 

např. na Třeboňsku. Bývá zaměňován za velmi podobný křemenáč smrkový (L. piceinum), 

proto jeho rozšíření v ČR není dobře známo. (MG) 

Literatura: KOTLABA & JANDA (2006: 461), LANNOY & ESTADES (1995: 138–139, 204), PAPOUŠEK (2004: 

no. 824), PILÁT & DERMEK (1974: 152–153, tab. 91). 

Lentaria byssiseda (Pers.: Fr.) Corner ?EX 

Syn.: Lentaria soluta (P. Karst.) Pilát 

tužnatka dřevní 

ST–SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevu a opadaných listech v jehličnatých i listnatých 

lesích. V ČR byla nalezena pouze v Kinského sadech v Praze (1963). (OJ) 

Literatura: JÜLICH (1984: 81, sub Lentaria soluta), PILÁT (1972: 149, sub Lentaria soluta). 

Lentaria epichnoa (Fr.) Corner ?EX 

tužnatka tříslová 

SL. Saprotrof rostoucí na větvích, vzácněji na kořenech jehličnanů. V ČR je znám jediný 

nález, a to od Rudolfova u Českých Budějovic (1941). (OJ) 


Lentinellus auricula (Fr.) E. Ludw. ?EX 

Syn.: Lentinellus pilati Herink 

houžovec Pilátův 

SL. Saprotrof rostoucí na odumřelém dřevě listnáčů (buk, habr). V ČR byl nalezen pouze 

dvakrát, a to v rezervaci Diana u Tachova (1965) a v údolí Bubovického potoka v rezervaci 

Karlštejn v Českém krasu (1949). Obecně velmi vzácný druh. (DDv) 

Literatura: HERINK (1953a: 162–167, sub L. „piláti“), LUDWIG (2000: fig. 37.2., 2001: 225–226), 

MOREAU et al. (1999: 325–328, sub L. pilatii). 

159

Lentinellus bisus (Bres.) Kühner et Maire DD 

houžovec drobný 

SL. Saprotrof rostoucí na kmenech, větvích a větvičkách jehličnanů i listnáčů. Vyskytuje 

se spíše v chladnějších oblastech ve vyšších polohách. V poslední době byl nalezen např. 

na Radvanovickém hřbetu na Šumavě, v údolí Hodoňky u Hodonína na Českomoravské 

vrchovině nebo v údolí Moravy pod Králickým Sněžníkem. Většina nálezů v dřívější době 

v ČR určovaných jako L. omphalodes představuje právě L. bisus. Taxonomie této skupiny 

druhů není dořešena. (DDv) 

Literatura: MOREAU et al. (1999: 288–295, 308 dole). 

Lentinellus castoreus (Fr.) Kühner et Maire VU 

houžovec bobří 

SL. Saprotrof rostoucí na pahýlech a padlých kmenech jedle, méně často smrku a buku, 

vzácněji jiných dřevin (borovic, jilmů, klenu, osiky). Vyskytuje se zpravidla v porostech 

s přirozenou věkovou strukturou a dostatkem mrtvého dřeva; těžiště výskytu v ČR leží ve 

vyšších polohách, nejhojnější je na Šumavě. V ČR je známo 23 lokalit, z toho na 13 byl 

nalezen v poslední době. Je ohrožen zejména úbytkem hlavní hostitelské dřeviny. (DDv) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 106–107), KOTLABA & POUZAR (1962: 176–178), MOREAU et al. (1999: 

314–315, 342–351). 

Lentinellus flabelliformis (Bolton: Fr.) S. Ito DD 

houžovec vějířovitý 

SL. Saprotrof rostoucí na odumřelých větvích a větvičkách listnáčů. V ČR je známa jediná 

bezpečně doložená lokalita (Studený vrch = Ve Studeném u Stříbrné Skalice v Posázaví; 

1950, 1952). Taxonomicky nedořešený druh. (DDv) 

Literatura: MOREAU et al. (1999: 295–301, 309 dole), POUZAR (1950). 

Lentinellus ursinus (Fr.) Kühner EN 

houžovec medvědí 

SL. Saprotrof rostoucí na padlých kmenech a větvích listnáčů, zejména buku a habru. V ČR 

je známo asi 20 lokalit (z toho na polovině z nich byl nalezen po roce 1995), z nichž většina 

se nachází spíše v teplých oblastech. Převážná část lokalit leží na prudkých svazích 

v kaňonovitých údolích (Kabečnice a Týřovické skály na Křivoklátsku, Podyjí, „Myší díra“ 

u Bílovic) nebo v teplých nivách velkých řek (Veltrusy, Kroměříž, soutok Moravy a Dyje, 

Uherský Ostroh). (DDv) 

Literatura: KOTLABA & POUZAR (1965a: 182–183), MOREAU et al. (1999: 311–313, 328–341). 

Lentinellus vulpinus (Sowerby: Fr.) P. Karst. DD 

houžovec vlčí 

SL. Saprotrof rostoucí na odumřelém dřevě (v ČR na buku). V ČR jsou známy pouhé dva 

doložené nálezy – z okolí Slaného (1934) a z rezervace Žofínský prales (1997). Patří do 

systematicky obtížné skupiny druhů. (DDv) 

Literatura: MOREAU et al. (1999: 311 nahoře, 320–325). 

Lentinus suavissimus Fr. VU 

Syn.: Panus suavissimus (Fr.) Singer 

houževnatec vonný 

160

SP. Saproparazit rostoucí na dřevě listnatých dřevin, zejména vrb. Vyskytuje se v jižní 

části Čech (od Plzeňska po Českomoravskou vrchovinu), kde je po letech „útlumu“ v posledních 

letech znovu nalézán; jinde v ČR jsou známy jen izolované lokality. (PH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 239), HROUDA (2001: 41–43, fig. 3), KOTLABA (1957: 

231–235), PAPOUŠEK (2004: no. 436), PEGLER (1983: 103–105), PILÁT (1946: 5, 14–15, tab. 10). 

Lenzites warnieri Durieu et Mont. ?EX 

lupeník velkolupenný 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů. V ČR byl znám pouze z lužních lesů 

v rezervacích Cahnov a Ranšpurk na soutoku Moravy a Dyje. Poslední nález je z roku 

1958. (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (1990: 305, 2005: 691), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 379–381). 

Lepiota cortinarius J. E. Lange CR 

bedla pavučincová 

ST. Saprotrof rostoucí v jehličnatých a smíšených lesích na vápnitých půdách, zejména 

na jedlovém a smrkovém jehličí, méně na tlejícím listí nejrůznějších listnáčů. Je známa 

pouze z nálezů na Kladrubské hoře u Chýnova v jižních Čechách (osmdesátá léta 20. století). 

Obecně vzácný druh. (LZ) 

Literatura: CANDUSSO & LANZONI (1990: 204–205, fig. 19a), PRAVDA & TONDL (1990: 8–11), VELLINGA 

(2001: 120–121). 

Lepiota grangei (Eyre) Kühner EN 

Syn.: Lepiota ochraceocyanea Kühner 

bedla Grangeova 

ST. Saprotrof rostoucí na humózních nebo vápnitých půdách v teplomilných listnatých 

lesích, křovinách, parcích a při okrajích cest. V ČR byla nalezena v Českém středohoří, 

Českém krasu, v okolí Prahy, ve středním Polabí a v rezervaci Vyšenské kopce u Českého 

Krumlova. (LZ) 


et al. (1999: 247), PAPOUŠEK (2004: no. 744), VELLINGA (2001: 137). 

Lepiota ignicolor Bres. CR 

bedla ohnivá 

ST. Saprotrof rostoucí zejména v teplých oblastech na stanovištích stepního charakteru, 

méně v listnatých lesích, v pahorkatině a podhůří. Je známa z Českého středohoří, z okolí 

Prahy, z jižních Čech (rezervace Vyšenské kopce u Českého Krumlova a Žofínský prales) 

a z okolí Moravského Krumlova. Obecně vzácný druh. (LZ) 

Literatura: CANDUSSO & LANZONI (1990: 221–222), KOTLABA et al. (1995: 87), PAPOUŠEK (2004: no. 

743), TONDL (1997: 1–5). 

Lepiota ignivolvata Bousset et Joss. EN 

bedla ohňopochvová 

ST. Saprotrof rostoucí v opadu pod listnáči, zejména pod bukem a duby, méně pod smrkem, 

jedlí a borovicemi. Vyhledává vápnité půdy. Je známa z okolí České Lípy (vrch Děvín), z 

jižních Čech a Moravy. (LZ) 

161

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 229), CANDUSSO & LANZONI (1990: 155–158, fig. 11), 

COURTECUISSE & DUHEM (2000: no. 668), ENTZ et al. (1981: 3), HAGARA et al. (1999: 246), VELLINGA 

(2001: 122). 

Lepiota oreadiformis Velen. EN 

Syn.: Lepiota laevigata J. E. Lange 

bedla špičkovitá 

ST. Saprotrof rostoucí na suchých a výslunných (xerotermních) nelesních stanovištích. 

Dřívější sběry pocházejí ze středních Čech (okolí Mnichovic), novější nálezy jsou z Českého 

středohoří, Českého krasu, Průhonického parku u Prahy, okolí Mcel na Nymbursku, 

rezervace Luční na Táborsku a z jižní Moravy (okolí Kuřimi, Podyjí, Bílé Karpaty, oblast 

soutoku Moravy a Dyje). (LZ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 232), CANDUSSO & LANZONI (1990: 178–181, fig. 16a), 

VELENOVSKÝ (1920–1922: 215), VELLINGA (2001: 119–120). 

Lepiota pallida Locq. ex Bon et Candusso DD 

bedla bledá 

ST. Saprotrof rostoucí v xerotermních travinných porostech. Její rozšíření v ČR není dostatečně 

známo. Byla nalezena v oblasti Lounského středohoří. Obecně velmi vzácný druh. (LZ) 

Literatura: CANDUSSO & LANZONI (1990: 182–183, fig. 16b). 

Lepiota pyrochroa Malenç. DD 

bedla oranžová 

ST. Saprotrof s centrem rozšíření ve středozemní oblasti. Vyhledává světlé listnaté lesy 

na vápencovém podloží. V ČR byla nalezena u Mikulova na jižní Moravě v teplomilném 

lese pod dubem šípákem. (LZ) 

Literatura: ANTONÍN & VÁGNER (1997b), BON (1993: no. 3M), CANDUSSO & LANZONI (1990: 319–320, 

fig. 35d), COURTECUISSE & DUHEM (2000: no. 694), VELLINGA (2001: 142–143). 

Lepiota subincarnata J. E. Lange DD 

Syn.: Lepiota josserandii Bon et Boiffard 

bedla namasovělá 

ST. Saprotrof rostoucí na humózních, hlavně jílovitých půdách v parcích, zahradách, 

houštinách, v listnatých nebo smíšených lesích, a také na výsypkách. V ČR byla nalezena 

v sedmdesátých letech 20. století ve středním Polabí, nověji (devadesátá léta) u Rudolfova 

v jižních Čechách. Obecně vzácný druh. (LZ) 

Literatura: CANDUSSO & LANZONI (1990: 244–247, fig. 25a), VELLINGA (2001: 127–128). 

Lepiota thymiphila Velen. CR 

bedla mateřídoušková 

ST. Saprotrof rostoucí na xerofilních a termofilních skalních stepích svazu Festucion valesiacae. 

V Čechách je známa asi z desítky lokalit. Nejstarší je sběr Velenovského z Mnichovic 

u Říčan, nálezy z šedesátých let 20. století pocházejí z okolí Karlštejna a Prahy, 

v sedmdesátých a osmdesátých letech byla nalezena v Českém středohoří. Na Moravě byla 

zaznamenána v okolí Kuřimi v šedesátých letech 20. století. (LZ) 

Literatura: KLÁN (1975: 97–134), SARTORY & MAIRE (1924: 45), VELENOVSKÝ (1940: 50). 

162

Leptoporus mollis (Pers.: Fr.) Quél. NT 

bělochoroš fialovějící 

SPL. Saproparazit rostoucí na poraněných živých nebo odumřelých kmenech jehličnanů, 

v ČR především smrku. Roste ve Slavkovském lese, v Krkonoších, na Šumavě (nejhojnější 

výskyt v rámci ČR), v Novohradských horách a v Jeseníkách. (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 688), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 332), KOTIRANTA & NIEMELÄ 

(1993: 15, fig. A), KOTLABA (1984a: 100–101, fig. 25), PAPOUŠEK (2004: no. 291), RYVARDEN & 

GILBERTSON (1993: 382). 

Leucoagaricus wichanskyi (Pilát) Bon et Boiffard DD 

Syn.: Lepiota wichanskyi Pilát 

bedla Wichanského 

ST. Saprotrof s nepříliš známou ekologií. V Čechách byl nalezen v Kinského sadech v Praze 

(v detritu pod listnatými stromy), na Moravě v rezervaci Křivé jezero na Pálavě, v lese 

Střední Kapansko u Starého Poddvorova a v rezervaci Ranšpurk na soutoku Moravy a Dyje. 

Obecně vzácný druh. (LZ) 

Literatura: ANTONÍN & VÁGNER (1999: 225–226), BABOS (1970: 217–218), CANDUSSO & LANZONI (1990: 

382–385, fig. 43), PILÁT (1953c: 4–12, fig. 3–11, tab. 1 v příloze, sub Lepiota Wichanskýi), VELLINGA 

(2001: 102–103). 

Leucopaxillus compactus (Fr.) Neuhoff CR 

Syn.: Leucopaxillus tricolor (Peck) Kühner 

běločechratka trojbarvá 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v listnatých lesích, zejména pod duby, habrem a bukem, 

především na vápnitých půdách. V ČR je známo sedm lokalit, z toho čtyři z poslední doby. 

Jde o následující lokality: Karlštejn (1950) a Čertovy schody (2005) v Českém krasu, 

Kozí hůrka u Luk pod Medníkem ve středních Čechách (2002), rezervace Hády (1974) 

a okolí Horákovské myslivny (2001) v Moravském krasu a Zbrodský les u Dubňan (2006) 

a Roztrhánky u Ratíškovic (pravidelně od roku 1982) na jižní Moravě. (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 252), HAGARA et al. (1999: 177), MARCHAND (1986: 

no. 826), PILÁT (1951d: 58–59, fig. 47, sub Pleurotus ulmarius; 1956b: 172–174, sub L. tricolor). 

Leucopaxillus gentianeus (Quél.) Kotl. VU 

běločechratka hořká 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi, především v jehličnatých a smíšených lesích na vápnitých 

nebo humózních půdách. V ČR má více než třicet lokalit, např. v jižních Čechách, na Českomoravské 

vrchovině, ve Svratecké hornatině a v Moravském krasu. (VA) 

Literatura: BÍCHA (1994), KOTLABA (1966: 229–234), MARCHAND (1986: no. 823), SVRČEK (1965: 50, 

sub Leucopaxillus amarus). 

Leucopaxillus lepistoides (Maire) Singer CR 

běločechratka stepní 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi na travnatých xerotermních stanovištích. V ČR je známa 

ze čtyř lokalit v severozápadních Čechách – na Rané a Srdově v Lounském středohoří, 

z Prahy (Malá Chuchle-Barrandov, Radotínské údolí) a dále z Mohelenské hadcové stepi 

na jihozápadní Moravě a z rezervace Drahy v Bílých Karpatech. Je ohrožena zemědělskými 

a stavebními zásahy na vhodných stanovištích (přeměna na ornou půdu, stavba komunikací 

apod.). (VA) 

163

Literatura: BIBER (1986), CETTO (1970–1993: vol. 5, no. 1883), KOTLABA & POUZAR (1968: 95–102), 

KOTLABA et al. (1995: 65–66). 

Leucopaxillus paradoxus (Costantin et L. M. Dufour) Boursier DD 

běločechratka podivná 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v jehličnatých lesích na neutrálních nebo vápnitých půdách. 

V ČR byla nalezena zřejmě pouze v Českém krasu, v okolí Ochozu u Brna a na lokalitě 

Rendezvous u Valtic (1981). Všeobecně velmi vzácný druh. (VA) 

Literatura: BON (1995: 93), MOSER (1983: 139). 

Leucopaxillus rhodoleucus (Romell) Kühner CR 

běločechratka červenobílá 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v trávě mimo les nebo pod jehličnany, zejména v teplejších 

oblastech. V ČR byla zaznamenána jen v okolí Dubňan na jižní Moravě. Všeobecně velmi 

vzácný druh. (VA) 

Literatura: ANTONÍN & VÁGNER (1997a: 151), MOSER & JÜLICH (1985–2005: III Leucopaxillus 5, nahoře), 

SZEMERE (1966: 30–31). 

Lichenomphalia hudsoniana (H. S. Jenn.) Redhead, Lutzoni, Moncalvo et Vilgalys EN 

Syn.: Phytoconis viridis (Ach.) Redhead et Kuyper, Omphalina hudsoniana (H. S. Jenn.) 

H. E. Bigelow 

kalichovka Hudsonova 

L. Lichenizovaná houba rostoucí na zemi, především na rašelinné půdě, mimo les nebo 

v řídkých listnatých porostech. Byla sbírána na Rakovnicku, v Krkonoších, na Šumavě a na 

Českomoravské vrchovině. (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 213, sub Gerronema hudsonianum), KUYPER (1995d: 

91, sub Phytoconis viridis). 

Limacella ochraceolutea P. D. Orton DD 

slizobedla okrově žlutá 

ST. Saprotrof rostoucí v listnatých nebo smíšených lesích v trávě a humusu, nejčastěji 

pod bukem, duby a habrem, v teplejších oblastech. Z poslední doby jsou známy lokality 

v okolí Brna (rezervace Údolí Říčky, Zaječí hora u Soběšic), v Jamolicích a Starém Poddvorově. 

(ZB) 

Literatura: ANTONÍN & VÁGNER (1994: 71–72), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 164). 

Limacella vinosorubescens Furrer-Ziogas DD 

Syn.: Limacella delicata var. vinosorubescens (Furrer-Ziogas) Gminder 

slizobedla vínově načervenalá 

ST. Saprotrof rostoucí v listnatých a smíšených lesích pod bukem, duby a smrkem. Novější 

nálezy jsou známy z CHKO Poodří, Litovelského Pomoraví (rezervace Vrapač) a Přerovska 

(rezervace Žebračka). (ZB) 


Loreleia marchantiae (Singer et Clémençon) Redhead, Moncalvo, Vilgalys et Lutzoni CR 

Syn.: Omphalina marchantiae (Singer et Clémençon) Norvell, Redhead et Ammirati, 

Gerronema marchantiae Singer et Clémençon, Gerronema daamsii Marxm. et Clémençon 

kalichovka porostnicová 

164

SM. Saprotrof rostoucí na játrovkách, často na místech ovlivněných člověkem. V ČR je 

z poslední doby doložena jediná lokalita – Popelná hora u Stach na Šumavě, kde houba 

rostla na zápraží chalupy (1987). (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 214, sub Gerronema m.), KLÁN (1992: 121–122, sub 

Gerronema m.), KUYPER (1995e: 81, sub Omphalina m.). 

Loreleia postii (Fr.) Redhead, Moncalvo, Vilgalys et Lutzoni CR 

Syn.: Omphalina postii (Fr.) Singer, Gerronema postii (Fr.) Singer 

kalichovka Postova 

SM. Saprotrof rostoucí na játrovkách, často na člověkem ovlivněných místech, na spáleništích 

a ve sklenících. V ČR je z období po roce 1970 známo zřejmě jen šest lokalit – okolí 

Jetřichovic v NP České Švýcarsko, Lovosic v Českém středohoří, Malé Bělé u Velkého 

Rečkova na Mladoboleslavsku, rezervace Miletínky na Šumavě, okolí Třeboně a Hradce 

Králové. (VA) 

Literatura: KEIZER (1998: 193–194, sub Omphalina postii), KLÁN (1992: 122–123, sub Gerronema 

postii), KUYPER (1995e: 80–81, sub Omphalina postii). 

Lycoperdon atropurpureum Vittad. DD 

Syn.: Lycoperdon molle auct., Lycoperdon decipiens auct. 

pýchavka hnědopurpurová 

ST. Saprotrof rostoucí převážně v teplomilných doubravách. V ČR je známa jen z Průhonického 

parku u Prahy (1989) a z několika lokalit na jižní Moravě – Tišnov, Kuřim, Lelekovice 

u Brna a Žarošice (čtyřicátá a padesátá léta 20. století). Její rozšíření v ČR není dobře 

známé, neboť dlouho nebyla odlišována od podobného druhu L. molle. Obecně velmi 

vzácný druh. (FK, ZP et JŠ) 

Literatura: JÜLICH (1984: 489), MOSER & JÜLICH (1985–2005: VII Lycoperdon 2), ŠMARDA (1958: 350). 

Lycoperdon caudatum J. Schröt. EN 

Syn.: Lycoperdon pedicellatum Peck 

pýchavka ocasatá 

ST. Saprotrof dosud nalezený jen na mimolesních stanovištích na silně podmáčených slatinných 

a rašelinných loukách; mohla by se však objevit i na lesních stanovištích nebo na 

dřevním substrátu. Je známa z okolí Mnichovic u Prahy (1944), z jižních Čech, Českomoravské 

vrchoviny a okolí Brna (zde čtyřicátá a padesátá léta 20. století). (FK, ZP et JŠ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 517, sub L. pedicellatum), MOSER & JÜLICH (1985–2005: 

VII Lycoperdon 7), ŠMARDA (1958: 315–317, sub L. pedicellatum), WINTERHOFF (2000: 140–141). 

Lycoperdon decipiens Durieu et Mont. NT 

pýchavka klamná 

ST. Saprotrof rostoucí na skalních stepích a v teplých dubových a dubohabrových hájích 

v oblasti teplomilné květeny. Některé její nálezy jsou v herbářích uloženy pod různými 

jinými jmény, takže její rozšíření v ČR není dobře známé. (FK, ZP et JŠ) 

Literatura: MOSER & JÜLICH (1985–2005: VII Lycoperdon 4), PEGLER et al. (1995: 162–163), ŠMARDA 

(1958: 352–355). 

Lycoperdon mammiforme Pers. NT 

Syn.: Lycoperdon velatum Vittad. 

pýchavka závojová 

165

ST. Saprotrof rostoucí v listnatých, převážně dubových nebo dubohabrových lesích v oblasti 

teplomilné květeny. (FK, ZP et JŠ) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 388–389), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 336), ŠMARDA (1958: 

278, 343–345, sub L. mammaeforme), WINTERHOFF (2000: 147–149). 

Lycoperdon marginatum Vittad. EN 

Syn.: Lycoperdon candidum auct. 

pýchavka loupavá 

ST. Saprotrof rostoucí v písčitých borech, někdy v okolí lesních cest a na suchých okrajích 

lesů v porostech kostřav. V ČR je známa z dolního Pojizeří, středního Polabí, dolního Povltaví, 

jihozápadních Čech, okolí Brna a z jižní Moravy (většinou z padesátých let 20. století). 

Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et JŠ) 

Literatura: KREISEL (1962: 151–153, sub L. candidum), ŠMARDA (1958: 275, 322–325, fig. 79, sub 

L. candidum), WINTERHOFF (2000: 149). 

Lyophyllum deliberatum (Britzelm.) Kreisel EN 

Syn.: Lyophyllum infumatum (Bres.) Kühner 

líha zakouřená 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v listnatých i jehličnatých lesích. V ČR se vyskytuje roztroušeně, 

např. v Českém krasu, na Českomoravské vrchovině a na jižní Moravě. (VA) 

Literatura: CETTO (1970–1993: vol. 2, no. 602, sub L. infumatum), LANGE (1935–1940: fig. 31E, sub 

Clitocybe infumatum), VESELÝ et al. (1972: 182, sub L. infumatum). 

Lyophyllum leucophaeatum (P. Karst.) P. Karst. EN 

líha kouřová 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v listnatých, smíšených i jehličnatých lesích, s oblibou ve 

vrbových porostech v blízkosti vodních nádrží nebo vodních toků. Její celkové rozšíření 

v ČR není známé, z poslední doby je ale známo několik nálezů z jižních Čech (Táborsko), 

z okolí Ostravy (rezervace Přemyšov a příměstské lesy) a nejnověji z jižního svahu Tesáku 

v Hostýnských vrších (2006). (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 261), CETTO (1970–1993: vol. 3, no. 1029, sub 

L. fumatofoetens), CLÉMENÇON (1986: 69–70). 

Lyophyllum oldae (Svrček) Clémençon DD 

Syn.: Tephrocybe oldae Svrček 

líha Oldova 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v humózních lesích pod smrkem. V ČR byla zaznamenána 

v severozápadních, severních a jižních Čechách; v poslední době byla nalezena např. 

v údolí Malého vlčího potoka v NP České Švýcarsko. (VA) 

Literatura: CLÉMENÇON (1986: 70), SVRČEK (1972b: 210–212). 

Lyophyllum paelochroum Clémençon DD 

Syn.: Lyophyllum immundum (Berk.) Kühner 

líha nečistá 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v listnatých i jehličnatých lesích. V poslední době byla nalezena 

např. v Lázních Jeseník na severní Moravě. Její celkové rozšíření v ČR není známé. (VA) 

Literatura: BON (1999: 93), CLÉMENÇON (1986: 76), HAGARA (1987: no. 135), ŠMARDA (1960: 225, sub 

Tricholoma immundum). 

166

Lyophyllum rancidum (Fr.) Singer NT 

Syn.: Tephrocybe rancida (Fr.) Donk 

líha páchnoucí 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v listnatých a smíšených lesích, vzácněji mimo les, např. 

v remízcích a na hrázích rybníků. V ČR je známa z několika desítek lokalit, ale v posledních 

desetiletích znatelně ustupuje. (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 267), CETTO (1970–1993: vol. 3, no. 1034, sub Tephrocybe 

rancida), KUBIČKA (1976: 198, sub Tephrocybe rancida), PILÁT (1951b: 118–119, sub Collybia 

rancida), ŠMARDA (1960: 225, sub Tricholoma rancidum). 

Lyophyllum rhopalopodium Clémençon CR 

líha kyjonohá 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi pod listnáči. V ČR jsou známy dvě lokality – Sivický les 

u Mokré poblíž Brna (2006) a rezervace Čertoryje v Bílých Karpatech (1997). Všeobecně 

velmi vzácný druh. (VA) 

Literatura: BON (1999: 90), CLÉMENÇON (1986: 73–74). 

Lyophyllum transforme (Britzelm.) Singer DD 

Syn.: Lyophyllum trigonosporum (Bres.) Singer 

líha hranatovýtrusá 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi pod listnáči. V ČR je známa jen z několika lokalit, např. 

z Rychtářova na Drahanské vrchovině (2001). Všeobecně velmi vzácný druh. (VA) 

Literatura: BON (1999: 90), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 270), CLÉMENÇON (1986: 73). 

Macrolepiota konradii (Huijsman ex P. D. Orton) M. M. Moser DD 

Syn.: Lepiota konradii Huijsman ex P. D. Orton 

bedla Konradova 

ST. Saprotrof rostoucí v trávě a opadu listnatých i smíšených lesů, zejména při okrajích 

lesních cest a na pasekách. Je známa např. ze zámeckého parku v Šilheřovicích na severní 

Moravě. (LZ) 

Literatura: CANDUSSO & LANZONI (1990: 584–588, fig. 79), HAGARA et al. (1999: 248). 

Marasmiellus carneopallidus (Pouzar) Singer EN 

špička stepní 

ST. Saprotrof rostoucí na starých, rozkládajících se lodyhách a kořenech mateřídoušek, 

pelyňků, mochen, kostřav a růží na xerotermních trávnících. Vyskytuje se na několika lokalitách 

v severozápadních a středních Čechách (např. Lovoš, Raná, Roztocký háj, Podbaba 

v Praze). Všeobecně velmi vzácný druh vázaný na specifická stanoviště. (VA) 

Literatura: ANTONÍN & NOORDELOOS (1993: 163), KOTLABA et al. (1995: 68), POUZAR (1966c: 19–23, sub 

Micromphale carneo-pallidum). 

Marasmiellus tricolor (Alb. et Schwein.) Singer EN 

špička trojbarvá 

ST. Saprotrof rostoucí na tlejících zbytcích trav a jejich koříncích na otevřených trávnících, 

někdy zdánlivě na zemi. V ČR se vyskytuje ve dvou odrůdách – var. tricolor a var. graminis 

(Murrill) Singer. První z nich má v ČR tři lokality – Hrabůvka (1970), rezervace Větrníky 

na Vyškovsku (1999) a Váté písky u Bzence (1995), druhá má sedm lokalit – Jetřichovice v 

Českém Švýcarsku (2004), Ústí nad Orlicí (2004), Lanškroun (1989), Větrníky u Letovic 

167

na střední Moravě (1999), okolí Pouzdřanské stepi na jižní Moravě (1985) a Komňa (1987) 

a Kněždub (1997) v Bílých Karpatech. Všeobecně velmi vzácný druh. (VA) 

Literatura: ANTONÍN (1998: 4), ANTONÍN & NOORDELOOS (1993: 171–175), SINGER & HAUSKNECHT (1990: 

139–142, fig. 2a, 2, sub M. tricolor f. americanus et M. graminis). 

Marasmius caricis P. Karst. DD 

špička ostřicová 

ST. Saprotrof rostoucí na tlejících zbytcích ostřic v mokřadech, v bažinách a na okrajích 

rybníků. V ČR je v poslední době známa pouze z jediné lokality (Svinov – Rezavka na 

Ostravsku), je však pravděpodobné, že je pro svou drobnost přehlížena. (VA) 

Literatura: ANTONÍN (1996: 2), ANTONÍN & NOORDELOOS (1993: 71–73), CETTO (1970–1993: vol. 7, 

no. 2743, sub Gloiocephala caricis). 

Marasmius favrei Antonín DD 

Syn: Marasmius tremulae Velen. 

špička Favreho 

ST. Saprotrof rostoucí na tlejících listech topolů (Populus nigra, P. tremula). V ČR jsou 

doloženy dvě lokality z jižních Čech – Vimperky u Třeboně (1965) a rezervace Borkovická 

blata (2003). Odrůda jeřábová (M. favrei var. sorbi Antonín) je známa z dřívější doby od 

Sudoměřic u Tábora, nověji z rezervace Červené blato v jižních Čechách a okolí Horní 

Rozsíčky na Českomoravské vrchovině. (VA) 

Literatura: ANTONÍN (1991: 237–242), ANTONÍN (1996: 5), ANTONÍN & NOORDELOOS (1993: 58–61), 

VELENOVSKÝ (1947: 17, sub M. tremulae). 

Marasmius minutus Peck DD 

Syn.: Marasmius capillipes Sacc. 

špička vlasonohá 

ST. Saprotrof rostoucí na tlejících listech listnáčů, zejména topolů a vrb, vzácněji jasanů, 

jilmů, javorů a olší. V ČR je v poslední době doložená jediná lokalita – Vranovice na jižní 

Moravě. Houba je kvůli své drobnosti, zbarvení a fenologii zřejmě přehlížená. (VA) 

Literatura: ANTONÍN (1996: 6), ANTONÍN & NOORDELOOS (1993: 45–48), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: 

no. 280), SVRČEK (1972a: 117–118). 

Melanoleuca iris Kühner DD 

Syn.: Melanoleuca excissa var. iris (Kühner) Boekhout 

tmavobělka kosatcová 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi na lehčích půdách mimo les i v jehličnatých a listnatých 

lesích. V ČR byla nalezena u rašeliniště Padrtiny ve Žďárských vrších počátkem osmdesátých 

let 20. století, v poslední době byla zaznamenána poblíž Kozího Hrádku u Sezimova 

Ústí v jižních Čechách (1998). (VA) 

Literatura: BOEKHOUT (1995b: 157), BON (1995: 116), KLÁN (1983: 52–55). 

Melanoleuca verrucipes (Fr.) Singer EN 

tmavobělka bradavčitá 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi, většinou mimo les v trávě, zejména na humózní půdě, kompostu 

nebo dřevních úlomcích (mulči). V ČR je z poslední doby známo nanejvýš deset lokalit 

v těchto oblastech: Slavkovský les, Jeseníky, Ostravsko, Hostýnské vrchy a Brněnsko. (VA) 

Literatura: BOEKHOUT (1995b: 155), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 307), KUTHAN (1992: 16). 

168

Melanophyllum eyrei (Massee) Singer CR 

bedla zelenolupenná 

ST. Saprotrof rostoucí v opadu v listnatých lesích. V padesátých letech 20. století byla nalezena 

na Křivoklátsku, na Studeném vrchu u Stříbrné Skalice v Posázaví a ve Ždánickém 

lese. Poté byla nalezena až v roce 2004 v dubohabřině v rezervaci Radotínské údolí u Prahy. 

(ZP) 

Literatura: BON (1988: 282–283), KOTLABA et al. (1995: 85), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 410), SVRČEK 

(1949c). 

Melanophyllum heamatospermum (Bull.: Fr.) Kreisel NT 

Syn.: Melanophyllum canali Velen., Melanophyllum echinatum (Fr.: Fr.) Singer 

bedla krvavá 

ST. Saprotrof rostoucí jednotlivě nebo ve skupinkách v opadu na zemi, nejčastěji ve smíšených 

lesích, při okrajích lesních cest, v parcích a zahradách. Vyhledává vlhké půdy bohaté 

na živiny. (LZ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 258), CANDUSSO & LANZONI (1990: 72–76, fig. 1a), 

HAGARA et al. (1999: 243, no. 282 a,b), KEIZER (1998: 165), PAPOUŠEK (2004: no. 741), VELLINGA (2001: 

161–162). 

Merulicium fusisporum (Romell) J. Erikss. et Ryvarden ?EX 

kornatec vřetenovýtrusý 

SL. Saprotrof rostoucí na spadlých větvičkách smrku. V ČR byly známy dvě lokality (Poříčko 

u Ratají nad Sázavou, Soběslavská blata, obě mimo chráněná území). Obecně vzácný 

druh, a to i v severní Evropě, odkud je známo nejvíce lokalit. (ZP) 


Montagnea radiosa (Pall.) Šebek CR 

Syn.: Montagnea arenaria (DC.) Zeller 

květka písečná 

ST. Saprotrof rostoucí na písčitých místech nebo na stráních stepního charakteru mezi 

krátkostébelnými travami. Xerotermní druh. V ČR je znám jen z Českého středohoří (Raná 

a Černodoly u Loun), Kolínska (Chroustov u Radimi, 1970 a později) a z jižní Moravy 

(Rebešovice u Brna, Brno-Vinohrady, 1995; Milovice u Mikulova, 1995; Špidlák u Čejče). 

Obecně velmi vzácný druh. (FK et ZP) 

Literatura: ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995: 24), ANTONÍN & VÁGNER (1997a: 153), HAGARA et al. (1999: 

387), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 77), KOTLABA et al. (1995: 117–118), ŠEBEK (1958: 245–247). 

Mucronella aggregata Fr. DD 

ostenatka bílá 

SL–SF. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě některých listnáčů i jehličnanů, popř. na starých 

plodnicích chorošů. Obecně vzácný nebo spíše málo známý druh. Je zapotřebí po něm 

pátrat. (FK et ZP) 

Literatura: JÜLICH (1984: 113). 

Mucronella flava Corner EN 

ostenatka žlutá 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě hlavně jehličnanů. Vyskytuje se převážně v bukojedlových 

pralesích, např. v Boubínském pralese na Šumavě nebo v rezervaci Polom 

169

v Železných horách. Obecně vzácný nebo spíše málo známý druh. Je zapotřebí po něm 

dále pátrat. (FK et ZP) 

Literatura: JÜLICH (1984: 113). 

Multiclavula mucida (Pers.: Fr.) R. H. Petersen EN 

Syn.: Lentaria mucida (Pers.: Fr.) Corner 

kyjanka slizká 

L. Lichenizovaná houba, jejímž fotobiontem je sinice rodu Coccomyxa. Roste na tlejícím 

odkorněném dřevě padlých kmenů buku, jilmu, smrku a jedle v přirozených až pralesovitých 

porostech. V ČR je známa ze Šumavy (např. rezervace Boubínský prales, Medvědice 

na svahu hory Stožec a Jelení vrch u Černého Kříže) a Novohradských hor (rezervace 

Žofínský prales). Je ohrožena odklízením padlých stromů. (OJ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 440), JÜLICH (1984: 80), PILÁT (1958b: 182–183, tab. 

36; 1972: 149), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 122, horní obr.). 

Mutinus caninus (Huds.: Pers.) Fr. NT 

psivka obecná 

ST–SL. Saprotrof se značně nepravidelnou fruktifikací rostoucí v létě zejména v listnatých, 

méně ve smíšených a jehličnatých lesích na humózních půdách z tlejících kousků dřeva 

nebo kolem silně zetlelých pařezů. V poslední době je nalézána méně často než v minulosti. 

(FK et ZP) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 381), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 332), PAPOUŠEK (2004: no. 

848), PEGLER et al. (1995: 177, 178, fig. 141, 142), PILÁT (1958a: 50–54). 

Mycena diosma Krieglst. et Schwöbel EN 

helmovka dvojvonná 

ST. Saprotrof rostoucí na opadu a v detritu, obvykle v bučinách, méně ve smíšených lesích 

přirozeného charakteru. V ČR je známo kolem patnácti lokalit v severozápadních 

a jižních Čechách a na severní, jižní a východní Moravě. (VA) 

Literatura: ANTONÍN & FELLNER (1984), ANTONÍN & VÁGNER (1985: 112), BREITENBACH & KRÄNZLIN 

(1991: no. 328), ROBICH (2003: 97–100). 

Mycena flos-nivium Kühner CR 

helmovka sněžná 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě, šiškách a jiných zbytcích jehličnanů. V ČR je 

známo pouze pět doložených nálezů: před rokem 1955 z okolí Poříčka v Posázaví, Boubínského 

pralesa a okolí Včelné pod Boubínem, po roce 1990 z hory Černý les v Želnavské 

hornatině u Volar a z rezervace Žofínský prales v Novohradských horách. Všeobecně velmi 

vzácný druh. (VA) 

Literatura: BERAN (1996: 15), KUBIČKA (1963: 40–41), PAPOUŠEK (2004: no. 484), ROBICH (2003: 

496–500), SVRČEK & KUBIČKA (1971b: 107). 

Mycena laevigata (Lasch) Gillet VU 

helmovka hladká 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě a pařezech jehličnanů, zejména smrku a borovic, 

mnohem vzácněji listnáčů (buk). V ČR je častější pouze v přirozených lesích jižních Čech 

(Šumava, Novohradské hory). (VA) 

170

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 343), KUBIČKA (1963: 77–78), KUBIČKA (1973: 217), 

PAPOUŠEK (2004: no. 493), ROBICH (2003: 259–263). 

Mycena longiseta Höhn. DD 

helmovka dlouhoštětinatá 

ST. Saprotrof rostoucí na tlejících bylinných zbytcích a tlejícím jehličí a šiškách jehličnanů 

(smrk, limba). V ČR jsou známy nálezy, a to z Krkonoš a Šumavy (rezervace Boubínský 

prales). Pro drobnost plodnic je zřejmě přehlížená. (VA) 

Literatura: HOLEC (1993: 175), KUBIČKA (1963: 78–80), MAAS GEESTERANUS (1992: 25–27), ROBICH 

(2003: 259–263). 

Mycena megaspora Kauffman CR 

helmovka velkovýtrusá 

SM. Saprotrof rostoucí na rašeliništích a podmáčených místech v porostech rašeliníků 

a jiných mechů (např. Dicranum, Polytrichum), jak na otevřených místech, tak v lesích. 

V ČR byla po roce 1970 sbírána v rezervaci Božídarské rašeliniště v Krušných horách, 

na Studniční hoře v Krkonoších a v rezervacích Modravské slatě na Šumavě, Pařezitý rybník 

u Řásné na Českomoravské vrchovině a Rašeliniště Skřítek v Jeseníkách. (VA) 

Literatura: MAAS GEESTERANUS (1992: 101–104), PILÁT (1968a), ROBICH (2003: 522–526). 

Mycena picta (Fr.: Fr.) Harmaja DD 

helmovka širokolupenná 

ST–SL. Saprotrof rostoucí ve smrčinách a horských smíšených lesích na opadu, v jehličí 

a na tlejících zbytcích dřeva listnáčů i jehličnanů. Po roce 1970 byla nalezena na Šumavě 

(Boubínský prales) a v Beskydech. Pro svou drobnost a nenápadnost může být přehlížena. 

(VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 353), HOLEC (1993: 177). 

Mycena pseudocorticola Kühner EN 

helmovka koromilná 

SL. Saprotrof rostoucí na mechatých kmenech živých listnáčů. V ČR se vyskytuje roztroušeně, 

nejčastěji v teplejších oblastech. Byla nalezena např. v Novohradských horách, Litovelském 

Pomoraví, Poodří, Hostýnských vrších, v okolí Brna, na Pálavě a v oblasti soutoku 

Moravy a Dyje. (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 356), KUBIČKA (1950b: 6–9), PAPOUŠEK (2004: no. 510), 

ROBICH (2003: 665–669). 

Mycenastrum corium (Guers.: Pers.) Desv. NT 

škárka hvězdicovitá 

ST. Saprotrof rostoucí na nelesních, výslunných, zpravidla narušovaných stanovištích se 

zvýšeným obsahem dusíku v půdě (poblíž kompostů a starých hnojišt, okraje akátových 

porostů, pastviny). V ČR existuje celkem 37 historických lokalit, z nichž naprostá většina 

leží v teplých oblastech (Podkrušnohoří, Polabí, jižní Morava). V poslední době byla nalezena 

na devíti lokalitách. (FK et ZP) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 394), ŠEBEK (1958: 388–392), ŠVECOVÁ (2000: 138–137). 

Mycocalia denudata (Fr.) J. T. Palmer DD 

hnízdovička obnažená 

171

ST–SL. Saprotrof rostoucí na trouchnivém dřevu, úlomcích rostlin, mechu apod. na vlhkých 

až bažinatých lokalitách. V ČR byla nalezena např. u rybníka poblíž Božkova u Mnichovic 

ve středních Čechách (1942) a u Hůreckého potoka u Svojkovic na Rokycansku 

(1955), v poslední době nikde. Vzácný nebo spíše přehlížený druh, po kterém je třeba 

pátrat. (FK et ZP) 

Literatura: CEJP (1958: 666–669, sub Nidularia d.), CEJP & PALMER (1963: 117–119), PEGLER et al. 

(1995: 71, 73, fig. 46, 47). 

Mycocalia duriaeana (Tul.) J. T. Palmer DD 

hnízdovička červenoperidiová 

SL. Saprotrof nalezený v ČR v polesí Cháchov u Rokycan (1961) na ležící větvi olše. 

Obecně vzácný nebo možná spíše přehlížený druh. Je nutno po něm pátrat. (FK et ZP) 

Literatura: CEJP & PALMER (1963: 119–120), PEGLER et al. (1995: 72, 73, fig. 48, 49). 

Mycocalia minutissima (J. T. Palmer) J. T. Palmer DD 

hnízdovička jednoperidiová 

ST. Saprotrof rostoucí na zbytcích mechů, trav, sítin a dřeva (jasan aj.). V ČR je známa 

ze zahrady v Rokycanech (1961) a z okolí Bohdalce u Žďáru nad Sázavou na Českomoravské 

vrchovině (1960). Obecně vzácný nebo spíše přehlížený druh. Je třeba po něm pátrat. 

(FK et ZP) 

Literatura: CEJP & PALMER (1963: 120–122), PEGLER et al. (1995: 70, 73, fig. 44, 45). 

Myriostoma coliforme (With.: Pers.) Corda CR 

mnohokrčka dírkovaná 

ST. Saprotrof rostoucí na písčitých nebo skalně stepních půdách s podložím vyvřelých 

hornin (spilit), většinou pod keři nebo stromy. V Čechách je známa pouze z Čertovy skály 

na Křivoklátsku (1996), na Moravě jen z okolí Pohořelic (1960) a Hodonína (1963). 

Obecně velmi vzácný druh. (FK et ZP) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 404), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 20), KOTLABA & KOCOURKOVÁ 

(2000: 1–4), MARVANOVÁ (1961: 77–81), STANĚK (1958: 400–402), WICHANSKÝ (1964: 47, foto v příloze). 

Neolentinus degener (Kalchbr.) P. Hrouda EN 

Syn.: Lentinus cyathiformis (Schaeff.: Fr.) Bres. 

houževnatec pohárovitý 

SP. Saproparazit rostoucí v ČR na listnatých dřevinách, zejména na topolech; způsobuje 

hnědou hnilobu dřeva. Jeho typickým biotopem jsou lužní lesy. V rámci ČR se jedná o výrazně 

teplomilný druh s výskytem omezeným na oblasti Pojizeří, Polabí, Hornomoravského, 

Dolnomoravského a Dyjsko-svrateckého úvalu. Ojediněle byl nalezen u Bašky na Frýdecko- 

-Místecku a u Hranic na Moravě (1989). Ze Žďárska byly publikovány výjimečné nálezy 

na smrku (KOTLABA 1957). (PH) 

Literatura: DERMEK (1973c), HAGARA et al. (1999: 138, sub L. degener), HROUDA (2001: 54–56, fig. 3, 5), 

KNÍŽEK (2003: 95–96 + foto, sub L. cyathiformis), KOTLABA (1957: 233–235, sub L. cyathiformis), 

KOTLABA & POUZAR (1967: 24–28, tab. 63, sub L. degener), PEGLER (1983: 189–191, sub L. cyathiformis), 

PILÁT (1946: 5, 12–14, tab. 5–9, sub L. cyathiformis). 

Odonticium romellii (S. Lundell) Parmasto CR 

zubatka Romellova 

SL. Saprotrof rostoucí na zetlelém dřevě jehličnanů. Severský (boreální) druh. V ČR byl 

172

nalezen jen v Povydří na Šumavě (1997). Jeho ochrana je v současnosti zajištěna přísným 

režimem této první zóny národního parku Šumava. (ZP) 


Oliveonia subviolacea (Peck) M. J. Larsen ?EX 

Syn.: Ceratobasidium atratum (Bres.) D. P. Rogers, Hydrabasidium subviolaceum (Peck) 

J. Erikss. et Ryvarden, Scotomyces subviolaceus (Peck) Jülich 

kornatec černošedý 

SL. Saprotrof rostoucí na hnijícím dřevu ve smrčinách (i vysázených). Ještě před rokem 

1970 byl vzácně nalézán ve středních Čechách, na Českomoravské vrchovině a v Západních 

Karpatech. Z pozdější doby už žádné nálezy nejsou známy. Nelze vyloučit redukci 

jeho výskytu vlivem kontinentalizace klimatu. (ZP) 


Omphaliaster asterosporus (J. E. Lange) Lamoure EN 

kalichovka hvězdovýtrusá 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi na otevřených travnatých a mechatých stanovištích v kulturních 

jehličnatých lesích. V ČR je v současnosti známo nanejvýš deset lokalit – v severních 

Čechách (České Švýcarsko a okolí Teplic), na Šumavě, v jižních Čechách (Táborsko, 

Novohradské hory), východních Čechách (Čeperka v Polabí) a ve Žďárských vrších (okolí 

Telecího u Poličky). (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 377), KUYPER (1995b: 78), PAPOUŠEK (2004: no. 481), 

STRNAD (1949: 24, sub Omphalia asterospora), ŠUTARA (1987: 1–5). 

Omphalina baeospora Singer DD 

Syn.: Arrhenia baeospora (Singer) Redhead, Lutzoni, Moncalvo et Vilgalys 

kalichovka drobnovýtrusá 

ST. Saprotrof rostoucí na kamenitých půdách a skalách, obvykle na tlejících zbytcích 

mechů a lišejníků. V ČR je známa jediná (typová) lokalita v Ostravě. (VA) 

Literatura: CLÉMENÇON (1982: 216), KUYPER (1995e: 87), SINGER (1977: 120–121). 

Omphalina cyanophylla (Fr.) Quél. CR 

kalichovka namodralá 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě jehličnanů (smrku a jedle) v přirozených porostech. 

V ČR je známa pouze z rezervace Žofínský prales v Novohradských horách (opakované 

nálezy na jediném smrkovém kmenu v první polovině devadesátých let 20. století). (VA) 

Literatura: BERAN (1996: 14), CETTO (1970–1993: vol. 7, no. 2770), PAPOUŠEK (2004: no. 480), TONDL 

(1995: 9–11). 

Omphalina demissa (Fr.: Fr.) Quél. DD 

kalichovka nízká 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi pod listnáči. Byla sbírána např. u Žarošic ve Ždánickém 

lese. Její rozšíření v ČR není známo. (VA) 

Literatura: CLÉMENÇON (1982: 205–206), HERINK & KOTLABA (1975: 164–165), KUYPER (1995e: 81–82). 

Omphalina discorosea (Pilát) Herink et Kotl. CR 

Syn.: Omphalina lilaceorosea Svrček et Kubička 

kalichovka lužní 

173

SL. Saprotrof rostoucí v lužních lesích na rozkládajících se kmenech listnáčů, zejména 

jilmů, vzácněji topolů. V ČR je známa z Pálavy (rezervace Křivé jezero), zejména však 

z lužních lesů na soutoku Moravy a Dyje (rezervace Cahnov a Ranšpurk). Je ohrožená těžbou 

dřeva a dalšími lesnickými zásahy v lužních lesích. (VA) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 150–151), HERINK & KOTLABA (1975: 157–166), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLO- 

PEDIE (2003: 80), KOTLABA (1992), KOTLABA et al. (1995: 58–59), PILÁT (1934: 278–279, sub Omphalia 

discorosea), SVRČEK & KUBIČKA (1971a: 193–195, tab. XI–XII, sub Omphalina lilaceorosea). 

Omphalina epichysium (Pers.: Fr.) Quél. EN 

kalichovka leptoniová 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě jehličnanů, zejména smrku a jedle, ale i listnáčů 

(buk), nejčastěji v přirozených horských porostech. V ČR je známa ze západních a jižních 

Čech (Šumava, Novohradské hory, Jindřichohradecko) a severovýchodní Moravy (Beskydy). 

Mimo rezervace je ohrožena především lesnickými zásahy. (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 378), CLÉMENÇON (1982: 208), KOTLABA et al. (1995: 

59–60), SVRČEK & KUBIČKA (1971b: 108). 

Omphalina grossula (Pers.) Singer EN 

Syn.: Chrysomphalina grossula (Pers.) Norvell, Redhead et Ammirati 

kalichovka matná 

SL. Saprotrof rostoucí na rozkládajícím se dřevě jehličnanů, zejména smrku, jedle a borovice 

lesní, především v přirozených až pralesovitých porostech ve vyšších polohách (např. 

Šumava, Novohradské hory, Beskydy, Moravský kras). (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 75, sub Camarophyllus grossulus), CETTO (1970–1993: 

vol. 3, no. 1118, sub Camarophyllus grossulus), KUYPER (1995e: 80). 

Omphalina hepatica (Fr.) Gillet DD 

kalichovka masová 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi mimo les v porostech mechů a v trávě. Její celkové rozšíření 

v ČR není známé. V posledních letech je známa jen z rezervace Mrtvý luh na Šumavě. 

Někdy bývá spojována s druhem Omphalina pyxidata (kalichovka pánvičkovitá). (VA) 

Literatura: BON (1997: 126), CLÉMENÇON (1982: 212), LANGE (1935–1940: fig. 60F, sub Omphalina 

demissa). 

Omphalina oniscus (Fr.: Fr.) Quél. CR 

kalichovka černohnědá 

SM. Saprotrof rostoucí v porostech rašeliníků na rašelinných i jiných zamokřených stanovištích. 

V poslední době byla sbírána na Šumavě (okolí Kvildy, rezervace Malá niva 

a U Cettlovy Hůrky) a na Jindřichohradecku (rašeliniště Malá Zvůle na břehu rybníka Polom 

poblíž obce Mosty). Její celkové rozšíření v ČR není známo. Je ohrožena zejména 

odvodňováním vhodných stanovišť. (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 382), CLÉMENÇON (1982: 209), KUYPER (1995e: 85–86). 

Omphalina philonotis (Lasch) Quél. DD 

kalichovka vodní 

SM. Saprotrof rostoucí v rašeliníku. Byla sbírána např. na Soběslavských blatech a v rezervaci 

Červené blato u Šalmanovic v jižních Čechách. Její celkové rozšíření v ČR není 

známo. (VA) 

174

Literatura: CLÉMENÇON (1982: 208–209), KOTLABA & KUBIČKA (1960: 96), KUYPER (1995e: 85), 

PŘÍHODA et al. (1987: no. 129). 

Omphalina rickenii Hora DD 

Syn.: Omphalina cupulata (Fr.) P. D. Orton 

kalichovka Rickenova 

ST. Saprotrof rostoucí v porostech mechů mimo les na vápnitých půdách, ale i kolem starých 

zdí. Byla nalezena např. v Královské oboře (Stromovce) v Praze (padesátá léta 20. století). 

Její celkové rozšíření v ČR není známo. (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 384), KUYPER (1995e: 86–87), PILÁT & CHARVÁT (1950a: 

5–6, sub Cantharellus cupulatus), SVRČEK (1950: 59). 

Omphalina sphagnicola (Berk.) M. M. Moser EN 

kalichovka rašeliníková 

SM. Saprotrof rostoucí v porostech rašeliníků na rašeliništích od podhůří do hor. V ČR je 

známa ze Šumavy, z jižních Čech, Žďárských vrchů a Jeseníků. Je ohrožena zejména 

odvodňováním vhodných stanovišť. (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 386), CLÉMENÇON (1982: 208), Holec in ALBRECHT et 

al. (2003: 640), KOTLABA & KUBIČKA (1960: 96). 

Osteina obducta (Berk.) Donk EN 

Syn.: Grifola ossea (Kalchbr.) Pilát 

trsnateček kosťový 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě, nejčastěji na pařezech jehličnanů, převážně modřínu. 

V ČR je znám jen z nemnoha lokalit, hlavně ze střední a severní Moravy. Nejnovější 

nález je z okolí Vápenek v Bílých Karpatech (2005). (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (1990: 349, 2005: 701–702), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 413), HAGARA 

et al. (1999: 115, 2006: 145), KOTLABA (1984a: 169–170), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 422–424, 

sub Oligoporus obductus). 

Panaeolus antillarum (Fr.) Dennis CR 

kropenatec teutonský 

SK. Saprotrof rostoucí na koňském hnoji. V minulosti (před rokem 1950) byl v ČR nalezen 

v okolí Prahy a poblíž Košetic u Pelhřimova na Českomoravské vrchovině. Nověji 

byl zaznamenán u Adršpachu (devadesátá léta 20. století). Obecně vzácný druh. (JBo) 

Literatura: GERHARDT (1996: 28–32), HLAVÁČEK (1997: 49–54), LUDWIG (2000: fig. 59.12.). 

Panaeolus guttulatus Bres. CR 

kropenatec kapkovitý 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v listnatých i jehličnatých lesích. Jeho ekologie není dostatečně 

dobře známa, snad je částečně koprofilní. V devadesátých letech 20. století byl nalezen 

u Dukovan na jihozápadní Moravě. V Evropě obecně velmi vzácný druh. (JBo) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 314), GERHARDT (1996: 107), KRIEGLSTEINER et al. 

(1984: no. 11), LUDWIG (2000: fig. 59.11.). 

Panaeolus olivaceus F. H. Møller DD 

kropenatec olivový 

175

SK. Saprotrof rostoucí na trusu. V ČR je doložen herbářovými položkami z třicátých až 

šedesátých let 20. století. Je patrně přehlížen nebo zaměňován za jiné druhy. (JBo) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 315), GERHARDT (1996: 67–69), LUDWIG (2000: fig. 

59.5.). 

Panaeolus phalaenarum (Fr.) Quél. DD 

kropenatec kořenující 

SK. Saprotrof rostoucí na koňském hnoji. Je znám např. z Českého krasu. Někteří autoři jej 

považují pouze za varietu druhu Panaeolus semiovatus, za který může být zaměňován. (JBo) 

Literatura: GERHARDT (1996: 24–28, sub Panaeolus semiovatus var. phalaenarum), HLAVÁČEK (1997: 

49–54), LUDWIG (2000: fig. 59.15.), MENSER (1997: 64–65). 

Panaeolus semiovatus (Sowerby: Fr.) S. Lundell NT 

kropenatec prstenitý 

SK. Saprotrof rostoucí na koňském hnoji. Vyskytuje se zejména ve vyšších polohách 

(Krkonoše, Šumava), vzácněji v nížinách (např. v okolí Prahy). Vzhledem k současnému 

rozšiřování pastvin lze v budoucnu předpokládat jeho hojnější výskyt. (JBo) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 318), GERHARDT (1996: 23, sub Panaeolus semiovatus 

var. semiovatus), LUDWIG (2000: fig. 59.13.), STAMETS (1996: 80–82). 

Panaeolus cinctulus (Bolton) Sacc. EN 

Syn.: Panaeolus subbalteatus (Berk. et Broome) Sacc. 

kropenatec lemovaný 

ST–SK. Saprotrof rostoucí na pohnojených místech, na hnoji nebo i na slámě na pastvinách, 

polích apod. Roste zřejmě roztroušeně po celém území ČR. (JBo) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 311), GERHARDT (1996: 78–84), LUDWIG (2000: fig. 

59.6.), PILÁT (1953c: 44–46, 43: fig. 50–51, sub Panaeolus subbalteatus), STAMETS (1996: 81–82). 

Panellus violaceofulvus (Batsch: Fr.) Singer CR 

pařezník fialovoplavý 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě jehličnanů, převážně jedle, zejména v přirozených 

porostech. V ČR byl sbírán na Milešovce v Českém středohoří (1953), v údolí Drahoňovického 

potoka u Poříčka v Posázaví (1953), v Boubínském pralese na Šumavě (1969), 

v sedmdesátých letech 20. století a počátkem devadesátých let byl nalezen v rezervaci 

Žofínský prales v Novohradských horách. Nejnověji byl nalezen na lokalitě Debrník u Železné 

Rudy na Šumavě (2006). (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 392), MOSER & JÜLICH (1985–2005: III Panellus 1, 

dole), SVRČEK (1954b: 129, sub Panellus ringens). 

Panus lecomtei (Schwein.) Corner EN 

Syn.: Panus rudis Fr., Lentinus strigosus (Schwein.) Fr. 

hlíva chlupatá 

SP. Saproparazit rostoucí v ČR téměř výhradně na listnatých dřevinách, ponejvíce na buku. 

Druh s výrazným poklesem výskytu v druhé polovině 20. století. V Čechách byl vždy 

vzácný (nepotvrzen od roku 1954); na Moravě se vyskytuje roztroušeně, v poslední době 

byl sbírán v Beskydech, v okolí Brna, ve Ždánickém lese a v Hostýnských vrších. (PH) 

Literatura: CETTO (1970–1993: vol. 3, no. 1122), HAGARA et al. (1999: 136), HROUDA (2001: 61–63, fig. 4), 

PEGLER (1983: 124–128, sub Lentinus strigosus), PILÁT (1935: 162–165, tab. 69, sub Pleurotus rudis). 

176

Peniophora aurantiaca (Bres.) Höhn. et Litsch. EN 

kornatka oranžová 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvých větvích olše zelené, a to jak na spadlých, tak na větvích 

v korunách. Je velmi hojná v oblastech přirozeného výskytu olše zelené (v Novohradských 

horách a okolí) v nadmořských výškách 500–600 m. Její další výskyt bude snad zajištěn, 

pokud nebude v této oblasti ohrožena olše zelená. (ZP) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 146), ERIKSSON & RYVARDEN (1979: 920–922), PAPOUŠEK 

(2004: no. 180). 

Peniophora pilatiana Pouzar et Svrček CR 

kornatka Pilátova 

SL. Saprotrof, který v ČR roste na ležících větvích různých keřů z čeledi růžovitých (hlohy, 

hrušeň, růže, trnka), méně i na dřínu a dubu pýřitém. V padesátých a šedesátých letech 

20. století to byl dosti častý druh na křovinatých lesostepních stráních v oblasti teplomilné 

květeny. V současnosti je na ústupu. Poslední lokalitou, kde dosud roste, je step naproti 

Maškovu mlýnu v Radotínském údolí u Prahy. Úbytek nálezů má zřejmě spojitost s klimatickými 

změnami. Mimo území ČR se vyskytuje ve Středozemí (Francie, Portugalsko, 

Španělsko, Maroko) a dále v Německu a na Slovensku. (ZP) 

Literatura: BOIDIN (1965: 213–214, 1994: 331), POUZAR & SVRČEK (1953: 180–183). 

Perenniporia fraxinea (Bull.: Fr.) Ryvarden EN 

Syn.: Fomes cytisinus (Berk.) Gillet 

troudnatec jasanový 

SPL. Saproparazit rostoucí na bázích a kořenech živých, později odumřelých listnáčů. V ČR 

je znám hlavně z jižní Moravy. Nejnovější nálezy jsou z Janova hradu u Lednice (2005) 

a ze zámeckého parku v Lednici (2006). (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (1990: 369, 2005: 711), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 370), HAGARA et 

al. (2006: 165), KOTLABA (1984a: 156), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 453–454). 

Perenniporia medulla-panis (Jacq.: Fr.) Donk EN 

pórnatka chlebová 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, především dubů. Většina lokalit v ČR 

leží v jižních a východních Čechách a na severní Moravě. Nejnovější nález je z Ostravy- 

-Třebovic (2002). (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (1990: 371, 2005: 712), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 369), KOTIRANTA & 

NIEMELÄ (1993: 51), KOTLABA (1984a: 155), MOSER & JÜLICH (1985–2005: V Perenniporia 1, dole), 


Perenniporia narymica (Pilát) Pouzar CR 

pórnatka narymská 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů. V ČR byla zatím nalezena jen v rezervaci 

Vývěry Punkvy v Moravském krasu (2005). Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 713), PIERI & RIVOIRE (1998: 39–44, sub Diplomitoporus meridionalis), 

PILÁT (1936–42: 317, tab. 212b, sub Trametes narymica), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 457–458), 

SPIRIN et al. (2005: 42–45, tab. 5). 

Perenniporia subacida (Peck) Donk CR 

pórnatka nakyslá 

177

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, především smrku, výjimečně listnáčů. 

V ČR je známa jen ze Šumavy – z rezervací Boubínský prales a Malá niva u Lenory. Nejnovější 

nález je z Boubínského pralesa (2004). Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (1990: 379, 2005: 715), HOLEC & POUZAR (1998: 67–68), KOTIRANTA & NIEMELÄ 

(1993: 78), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 462–463). 

Phaeocollybia arduennensis Bon CR 

Syn.: Phaeocollybia hilaris (Fr.) sensu E. Horak, Phaeocollybia cidaris (Fr.) sensu Bresinsky, 

Phaeocollybia jennyae (P. Karst.) R. Heim sensu J. E. Lange, M. M. Moser 

kržatka štíhlá 

ST. Saprotrof rostoucí v jehličnatých, zejména smrkových lesích vyšších poloh na kyselých, 

živinami chudých půdách. V ČR byla nalezena jen na dvou lokalitách – v rezervaci Velké 

bahno v Šumavském podhůří (2004) a poblíž Horní Bečvy v Beskydech (1999). (MB) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 398), LABER (1982: 91, 93, 96; 1991: 115–116), 

LUDWIG (2000: fig. 62.2.). 

Phaeocollybia cidaris (Fr.) Romagn. CR 

kržatka rohonohá 

ST. Saprotrof rostoucí v jehličnatých, zejména smrkových lesích vyšších poloh na kyselých, 

živinami chudých půdách. V ČR byla v minulosti doložena z lokality Ostrov – Bohdalov 

na Českomoravské vrchovině (1949, 1950). V poslední době, o více než padesát let později, 

byla nalezena na Lužnickém vrchu v Novohradských horách a poblíž Malont v Novohradském 

podhůří. Je ohrožena necitlivými lesnickými zásahy vedoucími k fragmentaci 

biotopů. (MB) 

Literatura: LABER (1991: 114–115), PAPOUŠEK (2004: no. 596). 

Phaeocollybia festiva (Fr.) R. Heim EN 

kržatka olivová 

ST. Saprotrof rostoucí v jehličnatých a smíšených lesích na kyselých půdách, především 

v opadu smrku a borovic. Z dřívější doby je známa z lokalit Ostrov – Bohdalov (1949) 

a Žákova hora (1955) na Českomoravské vrchovině. Později byla nalezena v Černém lese 

u Sudoměřic u Tábora (1992) a na vrchu Filipka u Nýdku ve Slezských Beskydech (1994). 

V poslední době byla zaznamenána v rezervaci Broumovská bučina v Českém lese, v Povydří 

na Šumavě, na Lužnickém vrchu v Novohradských horách, poblíž Malont v Novohradském 

podhůří, na lokalitách Svatá Anna poblíž Černovic a Holejtna u Těšenova na 

Českomoravské vrchovině a Jamník u Starých Hamrů v Beskydech. Protože se vyskytuje 

převážně v hospodářských lesích, je ohrožena necitlivými lesnickými zásahy vedoucími 

k fragmentaci biotopů. (MB) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 400), KOTLABA et al. (1995: 102), LABER (1982: 95–97), 

LUDWIG (2000: fig. 62.3.), PAPOUŠEK (2004: no. 600). 

Phaeocollybia christinae (Fr.) R. Heim EN 

Syn.: Phaeocollybia lateraria A. H. Sm., Naucoria hilaris sensu Ricken, Romagn. 

kržatka Kristinina 

ST. Saprotrof rostoucí v jehličnatých a smíšených lesích na kyselých půdách, především 

v opadu smrku a borovic. Z období před rokem 1970 jsou doloženy její nálezy zejména 

z Českomoravské vrchoviny; byla také nalezena v Bílých Karpatech. V poslední době 

byla sbírána na Šumavě, v Novohradských horách a v Novohradském podhůří. Protože 

178

se vyskytuje převážně v hospodářských lesích, je ohrožena necitlivými lesnickými zásahy 

vedoucími k fragmentaci biotopů. (MB) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 399), DÄHNCKE (1993: 831), LABER (1982: 97–98), 

LUDWIG (2000: fig. 62.4.), PAPOUŠEK (2004: no. 598). 

Phaeocollybia jennyi (P. Karst.) R. Heim EN 

Syn.: Phaeocollybia cidaris (Fr.) R. Heim sensu Kühner et Romagn., M. M. Moser, 

Phaeocollybia christinae (Fr.) R. Heim sensu R. Heim, Bresinsky 

kržatka Jennyina 

ST. Saprotrof rostoucí v jehličnatých, zejména smrkových lesích na kyselých, živinami 

chudých půdách od pahorkatiny do hor, s oblibou na lesních světlinách. Z období před 

rokem 1970 jsou doloženy její nálezy zejména z Českomoravské vrchoviny a byla také 

nalezena v Beskydech. V poslední době byla sbírána v Novohradském podhůří, na Českomoravské 

vrchovině, na Orlickoústecku a v Beskydech. Protože se vyskytuje převážně v hospodářských 

lesích, je ohrožena necitlivými lesnickými zásahy vedoucími k fragmentaci biotopů. 

(MB) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 401), LABER (1982: 91–92), LUDWIG (2000: fig. 62.5., 

sub Phaeocollybia jennyae), PAPOUŠEK (2004: no. 599). 

Phaeocollybia lugubris (Fr.) R. Heim VU 

Syn.: Phaeocollybia spadicea A. H. Sm. 

kržatka špičatá 

ST. Saprotrof rostoucí zejména v jehličnatých, méně často v listnatých lesích na kyselých 

půdách od pahorkatiny do hor. Dřívější nálezy i nálezy z poslední doby pocházejí zejména 

z těchto oblastí: Šumava, Šumavské podhůří, Novohradské hory, Novohradské podhůří, 

Českomoravská vrchovina, Orlickoústecko, Beskydy. Protože se vyskytuje převážně v hospodářských 

lesích, je ohrožena necitlivými lesnickými zásahy vedoucími k fragmentaci 

biotopů. (MB) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 402), DÄHNCKE (1993: 830), LABER (1982: 94, 96), 

LUDWIG (2000: fig. 62.1.), MANN (1991: 81–82), PAPOUŠEK (2004: no. 597). 

Phaeogalera dissimulans (Berk. et Broome) Holec DD 

Syn.: Pholiota oedipus (Cooke) P. D. Orton, Phaeogalera oedipus (Cooke) Romagn., 

Hemipholiota oedipus (Cooke) Bon 

čepičatka hlízonohá 

ST–SL. Saprotrof rostoucí v chladnějších a vlhčích obdobích roku na tlejícím listí a v dřevní 

drti pod listnáči, v Evropě nejčastěji pod topoly a jasany v lužních lesích a údolích potoků 

a řek. V ČR je zatím známa z nemnoha lokalit: Průčelská rokle a okolí osady Sedlo poblíž 

Ústí nad Labem (2005), okolí obce Choroušky na Mělnicku (2006), údolí Bubovického 

potoka v rezervaci Karlštejn (2005) a údolí Jezernice mezi Podhořím a Peklem u Hranic 

na Moravě (2001 – první nález v ČR). Je zřejmě přehlížená. (JH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 436, sub Pholiota oedipus), HOLEC (2003a: 77–85), 

NOORDELOOS (1999: 102–103, sub Pholiota oedipus). 

Phaeogalera stagnina (Fr.) Kühner EN 

Syn.: Galerina stagnina (Fr.) Kühner 

čepičatka bažinná 

SPM. Saproparazit rostoucí v kobercích rašeliníku nebo jiných vlhkomilných mechů 

179

v nejrůznějších typech rašelinišť od pahorkatiny do hor, vzácněji v porostech rašeliníku 

na jiných stanovištích (např. v podmáčených smrčinách nebo horských smíšených lesích). 

V ČR se vyskytuje roztroušeně. V poslední době byla nalezena např. na Šumavě, v Novohradských 

horách, na Třeboňsku a v Jeseníkách. Je ohrožena likvidací mokřadů. (JH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (2000: no. 404), GULDEN et al. (1985: 37–38, sub Galerina 

stagnina), WATLING & GREGORY (1993: 81–82, fig. 98, 101,104). 

Phallus hadriani Vent.: Pers. NT 

Syn.: Phallus imperialis Schulzer 

hadovka valčická 

ST. Saprotrof rostoucí nehojně až vzácně na písčitých, štěrkovitých i humózních půdách, 

převážně synantropně v zahradách, parcích, na říčních březích apod. V poslední době je 

známa z Polabí. (FK et ZP) 

Literatura: DOBEŠOVÁ (2003: 58–59), HAGARA et al. (1999: 383), PEGLER et al. (1995: 174, 175, fig. 

139, 140), PILÁT (1958a: 66–70). 

Phanerochaete avellanea (Bres.) J. Erikss. et Hjortstam NT 

Syn: Corticium avellaneum Bres. 

kornatec oříškový 

SL. Saprotrof rostoucí na ležících větvích různých listnáčů, zejména růží, dubů atd. Typický 

druh křovinatých porostů na lesostepích v oblasti teplomilné květeny. V poslední době je 

méně častý. (ZP) 

Literatura: ERIKSSON et al. (1981: 1072), POUZAR & SVRČEK (1953: 178). 

Phellinus cavicola Kotl. et Pouzar CR 

ohňovec dutinový 

SL. Saprotrof rostoucí na ležících odumřelých kmenech nebo větvích listnáčů, někdy i v dutinách 

pařezů. V ČR je dosud známý pouze z parku v Průhonicích u Prahy (lokalita typu), kde 

byl jeho výskyt nejnověji ověřen v roce 2006. Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: KOTLABA (1996: 25–28), KOTLABA & POUZAR (1995: 155–159, 1997: 189–192). PIERI & 

RIVOIRE (2000: 307–311). 

Phellinus ferrugineofuscus (P. Karst.) Bourdot CR 

ohňovec rezavohnědý 

SL. Saprotrof s horským charakterem rozšíření, rostoucí na ležících kmenech smrku, výjimečně 

jiných jehličnanů. V ČR je znám pouze z rezervací Boubínský prales na Šumavě 

a Žofínský prales v Novohradských horách. Poslední nález je z roku 1999 (Žofínský prales). 


Literatura: BERNICCHIA (1990: 398–399), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 312), KOTIRANTA & NIE- 

MELÄ (1993: 31), KOTLABA (1965: 21–30), PAPOUŠEK (2004: no. 202), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 

485–486). 

Phellinus laevigatus (Fr.) Bourdot et Galzin VU 

ohňovec hladký 

SL. Saprotrof rostoucí na odumírajících a mrtvých listnáčích, především na bříze. V ČR 

je znám z nemnoha lokalit v jižních Čechách, a to především na Šumavě, kde roste hlavně 

ve dvou typech biotopů: v lemech rašelinišť (blatkových borů) a v reliktních borech s břízou 

na balvanitých svazích a skalách. (FK, ZP et PV) 

180

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 317), NIEMELÄ (1972: 41–59), RYVARDEN & GILBERTSON 

(1994: 495–496). 

Phellinus lundellii Niemelä VU 

ohňovec Lundellův 

SPL. Saproparazit rostoucí na živých i odumřelých kmenech nebo větvích listnáčů, v ČR 

hlavně bříz. Roste především ve vyšších polohách v Krkonoších a na Šumavě. Jedná se o 

boreálně-montánní element. (FK, ZP et PV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 318), KRIEGLSTEINER (2000a: 458–459), NIEMELÄ (1972: 

41–59), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 497–498). 

Phellinus nigrolimitatus (Romell) Bourdot et Galzin NT 

ohňovec ohraničený 

SL. Saprotrof rostoucí na starých padlých kmenech jehličnanů, především smrku, v přirozených 

lesích nebo pralesích, v horských, výjimečně podhorských polohách. Je znám hlavně 

ze soutěsek říčky Kamenice v Českém Švýcarsku, z Krkonoš, Šumavy, Novohradských 

hor, Českomoravské vrchoviny, Hrubého Jeseníku a Beskyd. (FK, ZP et PV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 320), KOTIRANTA & NIEMELÄ (1993: 32), KOTLABA 

(1972: 91–102), PAPOUŠEK (2004: no. 197), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 501–502). 

Phellinus pilati Černý EN 

ohňovec Pilátův 

PL. Specializovaný parazit rostoucí pouze na topolu šedém a topolu bílém, převážně v lužních 

lesích. V ČR je znám z řady lokalit na jižní Moravě. Poslední nálezy rourkatých plodnic 

jsou z rezervace Pohansko u Břeclavi (1993), Bořího lesa (Rendezvous) u Valtic (1995) 

a z rezervace Křivé jezero na Pálavě (2006). (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 724), ČERNÝ (1968: 1–13, 1989: 82–85), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 

503–505). 

Phellinus populicola Niemelä EN 

ohňovec topolový 

PL. Specializovaný parazit rostoucí pouze na topolu bílém, topolu osice a jejich kříženci 

topolu šedém. Je znám z nemnoha lokalit ve středních a jižních Čechách a na jižní Moravě. 

Poslední nálezy jsou z přírodního parku Černická obora na Táborsku (1999) a z rezervace 

Pohansko u Břeclavi (1998). (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 726), ČERNÝ (1989: 79–80), HAGARA et al. (2006: 131), KOTIRANTA & 

NIEMELÄ (1993: 65), KOTLABA (1984a: 25), MOSER & JÜLICH (1985–2005: V Phellinus 12), NIEMELÄ 

(1975: 96–97), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 508–509). 

Phellinus pouzarii Kotl. CR 

ohňovec Pouzarův 

SL. Saprotrof rostoucí výhradně na padlých kmenech jedle. V ČR je znám pouze z rezervací 

Boubínský prales na Šumavě, Žofínský prales v Novohradských horách a Mionší v Beskydech 

(lokalita typu). Poslední sběry jsou z roku 1995 (Boubínský prales, Žofínský prales). 

Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 104, 2006: 129), KOTLABA (1968a: 24–31), KOTLABA et al. (1995: 

47–48), MOSER & JÜLICH (1985–2005: V Phellinus 24), PAPOUŠEK (2004: no. 196), RYVARDEN & 

GILBERTSON (1994: 509–510). 

181

Phellinus pseudopunctatus A. David, Dequatre et Fiasson CR 

ohňovec jižní 

SPL. Saproparazit rostoucí na živých a posléze mrtvých kmenech listnáčů. V ČR je zatím 

znám jen z ojedinělých nálezů na Moravě, a to z obory v Náměšti nad Oslavou (1992) 

a z rezervace Cahnov na soutoku Moravy a Dyje (1993). Obecně velmi vzácný druh. (FK, 

ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 726), HAGARA et al. (1999: 105, 2006: 130), RYVARDEN & GILBERTSON 

(1994: 511–512), VAMPOLA (1993: 1–3). 

Phellinus rhamni (M. Bondartseva) H. Jahn CR 

ohňovec řešetlákový 

SPL. Saproparazit rostoucí hlavně na odumírajících a mrtvých větvích výhradně řešetláku 

počistivého. Je znám z více lokalit, v posledních 40 letech ale jen z Čertovy skály na Křivoklátsku 

(1970), Císařské rokle u Srbska (1967) a hadcové stepi u Mohelna (1994). Obecně 


Literatura: BERNICCHIA (1990: 421, 2005: 728), KOTLABA (1984a: 33), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 

514–515). 

Phellodon confluens (Pers.) Pouzar EN 

Syn.: Phellodon amicus (Quél.) Banker 

lošáček statný 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na listnaté dřeviny. V ČR roste v listnatých a smíšených 

porostech se zastoupením dubů. Vyskytuje se roztroušeně. V poslední době byl sbírán na 

vrchu Kozí horka u obce Bohuliby v dolním Posázaví (2002), na hrázích rybníků Naděje 

u Klece a Vyšehrad u Staré Hlíny v jižních Čechách (2001, resp. 2004) a na hrázích rybníků 

Lodrant u Trusnova a Rozkoš u Týniště nad Orlicí ve východních Čechách (obé 2001). 

(PH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 268), DVOŘÁK & HROUDA (2005: 16, tab. 9), HROUDA 

(1999: 115–118), MAAS GEESTERANUS (1975: 19–20, 84, fig. 4, tab. 4), PAPOUŠEK (2004: no. 133), 

POUZAR (1956: 74–76), TONDL (2002: 6–7 + foto na obálce). 

Phellodon connatus (Schultz: Fr.) P. Karst. NT 

Syn.: Phellodon melaleucus (Sw.: Fr.) P. Karst. 

lošáček tmavý 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na jehličnaté i listnaté dřeviny. Většina nálezů v ČR pochází 

z jehličnatých lesů, zejména ze smrčin. Hojnější je v jižní části Čech a Moravy, téměř 

zcela chybí v severních oblastech ČR. (PH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 269, sub P. melaleucus), CETTO (1970–1993: vol. 3, 

no. 1154, sub P. melaleucus), DVOŘÁK & HROUDA (2005: 15, tab. 9), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 

133), HROUDA (1999: 113–114, sub P. melaleucus), MAAS GEESTERANUS (1975: 20–21, 84–85, fig. 5, 

tab. 4–5, sub P. melaleucus), PAPOUŠEK (2004: no. 132, sub P. melaleucus), POUZAR (1956: 73, sub 

P. melaleucus). 

Phellodon niger (Fr.: Fr.) P. Karst. NT 

lošáček černý 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na jehličnaté i listnaté dřeviny. Většina nálezů v ČR pochází 

z jehličnatých lesů, zejména z borů a smrčin. Hojnější je v jižní části Čech a Moravy, 

v severních oblastech ČR jsou známy jen izolované lokality. (PH) 

182

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 270), DVOŘÁK & HROUDA (2005: 15, tab. 8), HOUBY, 

ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 133), HROUDA (1999: 111–113), KRIEGLSTEINER (2000a: 384–385), MAAS 

GEESTERANUS (1975: 21–23, 85, tab. 5–6), PAPOUŠEK (2004: no. 134), POUZAR (1956: 69). 

Phellodon tomentosus (L.: Fr.) Banker NT 

Syn.: Phellodon cyathiformis (Schaeff.) P. Karst. 

lošáček číškovitý 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na jehličnaté i listnaté dřeviny. Většina českých nálezů 

pochází z jehličnatých lesů, zejména ze smrčin. Relativně četný je výskyt v oblasti od západních 

Čech po Českomoravskou vrchovinu, druh naopak téměř chybí v severních oblastech 

ČR; překvapivě řídký je i jeho výskyt na Moravě. (PH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 271), DVOŘÁK & HROUDA (2005: 15, tab. 8), HAGARA et 

al. (1999: 72–73), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 132), HROUDA (1999: 115–116), KRIEGLSTEINER 

(2000a: 386–387), MAAS GEESTERANUS (1975: 23–24, 85–86, fig. 6, tab. 6), PAPOUŠEK (2004: no. 135), 

POUZAR (1956: 68, 74). 

Phlebia albida H. Post ?EX 

Syn: Corticium subcostatum (P. Karst.) Bourdot et Galzin 

žilnatka žebírkatá 

SL. Saprotrof rostoucí na ležících větvích a kmenech listnáčů, zejména mimo les. V minulosti 

se řídce vyskytovala ve středních a jižních Čechách. Po roce 1970 nebyla nalezena. (ZP) 

Literatura: ERIKSSON et al. (1981: 1084–1087), POUZAR & SVRČEK (1953: 177–178). 

Phlebia centrifuga P. Karst. EN 

žilnatka bledá 

SL. Saprotrof rostoucí na padlých kmenech jedle a smrku, vzácněji buku. Význačný druh 

horských bukojedlových pralesů. Vyskytuje se např. v rezervacích Boubínský prales na 

Šumavě a Žofínský prales v Novohradských horách, na Moravě v Beskydech, výjimečně 

v nižších polohách (Moravský kras). Je potenciálně ohrožena degradací pralesních a přirozených 

porostů, na které je vázána. (ZP) 

Literatura: ERIKSSON et al. (1981: 1093–1097), HAGARA et al. (2006: 97). 

Phlebia queletii (Bourdot et Galzin) M. P. Christ. EN 

Syn.: Odontia queletii Bourdot et Galzin 

žilnatka Quéletova 

SL. Saprotrof rostoucí na větvích jedle. Vyskytuje se v moravských Karpatech (Beskydy). 

Je známa dosud jen z pralesních porostů v rezervacích. Obecně velmi vzácný druh, který 

by mohl být ohrožen úbytkem jedle. (ZP) 

Literatura: ERIKSSON et al. (1981: 1148–1150), JÜLICH (1984: 166–167). 

Phleogena faginea (Fr.: Fr.) Link EN 

prachovečník bukový 

SL. Saprotrof vyrůstající z borky nebo holého dřeva stojících odumřelých i padlých kmenů 

listnáčů, nejčastěji buku, habru a javorů, méně i jiných. Vyskytuje se velmi nahodile v listnatých 

lesích (bučiny, dubohabřiny, lužní lesy) od nížiny do podhůří. V ČR byl nalezen 

od padesátých let 20. století přibližně na deseti lokalitách. V poslední době byl zaznamenán 

v rezervaci Žofínský prales v Novohradských horách, hlavně však na Moravě (rezervace 

Černý les I. na Hlučínsku, Polanský les v Poodří a U Výpustku v Moravském krasu, 

183

Kladeruby nad Oslavou, NP Podyjí a rezervace Cahnov a Ranšpurk na soutoku Moravy 

a Dyje). Je ohrožen odstraňováním mrtvých a padlých kmenů z lesů. (JH) 

Literatura: HOLEC (2003b: 33–37), JÜLICH (1984: 400–401), KRIEGLSTEINER (2000a: 67–68), PILÁT 

(1956a: 91–94; 1957a: 144–146, tab. 18/b). 

Pholiota elegans Jacobsson CR 

šupinovka elegantní 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě, kůře, detritu a na zemi v surovém humusu, např. 

v jehličí nebo listí a na rostlinných zbytcích. Je známa ze dřeva listnáčů, hlavně buku, 

vzácněji jehličnanů, z různých typů přirozených lesů (bučin, suťových lesů, horských smíšených 

lesů), od pahorkatiny do hor. V ČR je zatím známa z těchto lokalit: Milešovka v Českém 

středohoří, hora Spáleniště na Šumavě, rezervace Žofínský prales v Novohradských 

horách, údolí Veličky a rezervace Javořina v Bílých Karpatech. (JH) 

Literatura: HOLEC (1997: 50–55, fig. 5; 2001a: 127–131; 2004b: 12–15, foto na zadní straně obálky). 

Pholiota henningsii (Bres.) P. D. Orton CR 

šupinovka Henningsova 

SPM. Saproparazit rostoucí na odumírajících rostlinkách rašeliníku, méně často jiných 

mechů. V Evropě je známa z nejrůznějších typů rašelinišť (ne však horských) a dále z rašelinných 

luk, okolí rybníků a z podmáčených smrčin. V ČR byla chybně uváděna ze šesti 

lokalit (KOTLABA et al. 1995), revize však ukázala, že rostla jen na třech z nich (okolí rybníka 

Řežabinec u Písku, Soběslavská neboli Borkovická blata a V rájích u Třeboně, viz 

HOLEC 2002b). V poslední době byl ověřen výskyt pouze na lokalitě Řežabinec. Je ohrožena 

likvidací mokřadních biotopů. (JH) 

Literatura: HOLEC (2001a: 141–145; 2002b: 69–74, tab. I(5), II(6)), KOTLABA et al. (1995: 93, vyobrazení 

je netypické!). 

Pholiota heteroclita (Fr.) Quél. VU 

šupinovka zavalitá 

PL–SL. Parazit nebo saprotrof rostoucí na kmenech starých nebo odumírajících bříz, olší 

a jeřábu ptačího v horských polohách, jak v přirozených společenstvech (lemy rašelinišť, 

reliktní bory), tak na člověkem vytvořených stanovištích (stromořadí). Je známa z břehu 

Padrťského rybníka v Brdech, z řady lokalit na Šumavě a nejnověji také z rezervací Rapotická 

březina v Novohradských horách a Borkovická blata na Táborsku. Je ohrožena 

kácením starých alejí a likvidací lesních lemů rašelinišť. (JH) 

Literatura: DÄHNCKE (1993: 616), HOLEC (1996: 11, 2001a: 162–166), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 455). 

Pholiota jahnii Tjall.-Beuk. et Bas NT 

šupinovka tmavošupinná 

PL–SL. Parazit rostoucí na bázích kmenů, kořenových nábězích a kořenech stromů, resp. 

saprotrof rostoucí na dřevě ukrytém v půdě. Preferuje dřevo listnáčů, ale je známa i z jehličnanů. 

Vyskytuje se nehojně až vzácně v lesích, na okrajích lesních cest a lesních luk, 

zejména v bučinách a doubravách, méně v kulturních smrčinách s borovicí, od nížiny do 

nižších horských poloh, na většině území ČR, ale velmi roztroušeně. (JH) 

Literatura: HOLEC (1996: 7, 2001a: 58–63), PAPOUŠEK (2004: no. 665). 

Pholiota pinicola Jacobsson DD 

šupinovka nahnědlá 

184

SPL–SL. Saproparazit až saprotrof rostoucí na pařezech, kořenech nebo padlých kmenech 

jehličnanů, převážně borovice lesní, méně často smrku ztepilého. V ČR je pravidelněji 

nacházena v kulturních borech a smrko-borových lesích v jižních Čechách, v jiných oblastech 

jen ojediněle (např. na Šumavě), od pahorkatiny do nižších horských poloh. Málo 

známý a teprve nedávno popsaný druh, vyžadující zvýšenou pozornost. (JH) 

Literatura: HOLEC (1996: 11, 2001a: 153–156), PAPOUŠEK (2004: no. 671). 

Pholiota squarrosoides (Peck) Sacc. EN 

šupinovka ježatá 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, v ČR téměř výlučně buku. Roste na starých 

padlých tlejících kmenech nebo pahýlech, nejčastěji v přirozených bučinách nebo horských 

smíšených lesích s bukem (často majících pralesovitý charakter), výjimečně i v člověkem 

ovlivněné krajině. Známa zejména z horských poloh, méně z nížiny a pahorkatiny. 

V poslední době jsou známy tyto lokality: Radotínské údolí u Prahy (na živé vrbě křehké 

zpevňující mlýnský náhon), rezervace Ve Studeném v Posázaví, hory Smrčina a Plechý 

a Boubínský prales na Šumavě, dále rezervace Žofínský prales v Novohradských horách, 

Fabián na Jindřichohradecku, Selský les u Lanškrouna, Salajka a Mionší v Beskydech, 

Razula v Javorníkách a Čerňava v Hostýnských vrších. Je ohrožena vyklízením padlých 

kmenů z přirozených porostů a likvidací starých stromů v kulturní krajině. (JH) 

Literatura: HOLEC (1996: 7, 2001a: 63–68), PAPOUŠEK (2004: no. 661), ŠKUBLA (2000: 83, horní obrázek, 

sub Pholiota squarrosa). 

Pholiota subochracea (A. H. Smith) A. H. Smith et Hesler VU 

Syn.: Pholiota nematolomoides (J. Favre) M. M. Moser 

šupinovka třepenitkovitá 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, v ČR téměř výhradně na smrku. Roste 

hlavně na silně rozloženém dřevě (často pokrytém mechem) pařezů, větví ležících na zemi, 

padlých kmenů a rovněž na dřevě ukrytém v půdě. Vyskytuje se vzácně v přirozených porostech 

typu horských smíšených lesů s bukem, smrkem a jedlí, klimaxových a podmáčených 

smrčin a rašelinných lesů v lemech horských vrchovišť a blatkových borů. V ČR je 

zatím známa jen ze Šumavy, Novohradských hor a Jeseníků, v Evropě se jedná o druh 

s boreálně-montánním rozšířením. Je ohrožena fragmentací biotopů a vyklízením padlých 

kmenů z lesů. (JH) 

Literatura: HOLEC (1996: 7; 1997: 46–50, fig. 4; 2001a: 91–96), PAPOUŠEK (2004: no. 669). 

Phyllotopsis nidulans (Pers.: Fr.) Singer NT 

hlíva hnízdovitá 

SL. Saprotrof rostoucí na listnatých i jehličnatých dřevinách. V ČR se jedná o druh převážně 

vyšších a chladnějších poloh s roztroušeným, ale relativně stabilním výskytem (okolí 

Prahy a Český les, jižní oblast Čech od Šumavy po Českomoravskou vrchovinu, Jeseníky 

a moravské Karpaty). (PH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 393), HROUDA (2001: 64–65, fig. 7), KRIEGLSTEINER 

(2001: 22–23), PILÁT (1935: 169–171, tab. 70–71, sub Pleurotus nidulans), TYTTL (1939: sub Pleurotus 

nidulans). 

Pilatoporus ibericus (Melo et Ryvarden) Kotl. et Pouzar CR 

bělotroudnatec iberijský 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů i listnáčů. V ČR roste pouze v lužním 

185

pralese v rezervaci Ranšpurk v oblasti soutoku Moravy a Dyje; poslední nález je z roku 

2000. Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (1990: 199, sub Fomitopsis iberica), HAGARA et al. (1999: 127, 2006: 162), 

RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 259–260, sub Fomitopsis iberica), VAMPOLA (1996b: 85–90). 

Pleurotus calyptratus (Lindbl.) Sacc. EN 

hlíva čepičkatá 

SP. Saproparazit rostoucí v ČR výhradně na topolech (zejména na mrtvém dřevě, ale v 20 % 

případů zaznamenán i na živých stromech); způsobuje bílou hnilobu dřeva. V podmínkách 

ČR se jedná o teplomilný druh s výskytem donedávna omezeným na oblasti Dyjsko- svrateckého 

a Dolnomoravského úvalu a Podyjí. V devadesátých letech 20. století však byla nalezena 

také ve východních Čechách (Bělečko: rezervace Buky u Vysokého Chvojna; Račice 

nad Trotinou: les Hořička, 1997). Nejnověji byla nalezena na haldě Lučina v Ostravě (2006). 

(PH) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 134–135), HILBER (1982: 246–254), HROUDA (2001: 67–69, fig. 7), 

KOTLABA & POUZAR (1965c: 53–56, tab. IV. za str. 68), PILÁT (1935: 112, tab. 46). 

Pleurotus cornucopiae (Paulet) Rolland VU 

hlíva miskovitá 

SP. Saproparazit rostoucí na listnatých dřevinách, hlavně na jilmech. V podmínkách ČR se 

jedná o teplomilný druh. V Čechách jsou známy jen izolované lokality v Polabí – zámecký 

park v Hoříně u Mělníka (1996 a 1999) a kopec Svatého Jana v Novém Hradci Králové 

(1993). Četnější a stabilnější je výskyt v lužních lesích nejjižnější části Moravy. (PH) 

Literatura: CETTO (1970–1993: vol. 3, no. 688), HAGARA et al. (1999: 136), HILBER (1982: 126–135), 

HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 160), HROUDA (2001: 72–74, fig. 6, 7), KRIEGLSTEINER (2001: 26–27), 

STEJSKAL (1925). 

Pleurotus eryngii (DC.: Fr.) Quél. CR 

hlíva máčková 

SP. Saproparazit rostoucí na kořenech a bázích stonků miříkovitých a hvězdnicovitých 

rostlin. Teplomilný druh mající v ČR zřejmě severní okraj areálu. Roste výlučně na stepních 

stanovištích s výskytem hostitelských rostlin (v ČR téměř výhradně máčky ladní). Byla 

sbírána v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století v severních Čechách (okolí Braňan 

u Mostu, naposledy v roce 1989), po třicetileté pauze byla nalezena na jižní Moravě (Kamenný 

vrch u Kurdějova, 2002; Porážky v Bílých Karpatech, 2004). (PH) 

Literatura: ANTONÍN & BIEBEROVÁ (2005), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 396), DERMEK (1973a), 

DERMEK (1974: 57–59, tab. 85 mezi str. 56 a 57), HAGARA et al. (1999: 135), HILBER (1982: 38–118), 

HROUDA (2001: 75–78, fig. 7), PILÁT (1935: 132–133), POSPÍŠIL (1952: 85–87). 

Pluteus aurantiorugosus (Trog) Sacc. VU 

Syn.: Pluteus coccineus (Massee) J. E. Lange 

štítovka šarlatová 

SL. Saprotrof rostoucí na odumřelém dřevě listnáčů, především buku, dubů, habru, jasanů, 

javorů a jilmů. V Čechách, kde je vzácnější, byla sbírána v zámeckém parku v Hoříně 

u Mělníka, v Českém krasu a v Praze (Kinského sady). Větší počet lokalit je znám na jižní 

Moravě (Pálava, Ždánický les, okolí Břeclavi, Valtický háj, rezervace Rendezvous, Cahnov 

a Ranšpurk). (AV) 

186

Literatura: CETTO (1970–1993: vol. 2, no. 537), HAGARA et al. (1999: 218), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE 

(2003: 70), KOTLABA et al. (1995: 81–82), ŠMARDA & KŘÍŽ (1957: 46–47, sub Pluteus coccineus). 

Pluteus exiguus (Pat.) Sacc. DD 

štítovka drobná 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě listnatých stromů, nejčastěji buku, dubů a habru, 

většinou v přirozených lesích s velkým množstvím tlejícího dřeva. Je známa např. ze Železných 

hor (rezervace Polom) a z Českomoravské vrchoviny (rezervace Žákova hora). (AV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 108), VELLINGA (1990: 41). 

Pluteus hispidulus (Fr.: Fr.) Gillet VU 

štítovka huňatá 

SL. Saprotrof rostoucí v přirozených porostech na padlých tlejících kmenech, pařezech 

a větvích listnáčů, především buku, dubů, habru a jasanů. V ČR je rozšířena od nížin do 

podhůří, v horách jen výjimečně. Roste např. v jižních Čechách (Novohradské hory, Českobudějovicko, 

Jindřichohradecko), v Hostýnských vrších, v okolí Brna a v lužních lesích na 

soutoku Moravy a Dyje. (AV) 

Literatura: LANGE (1935–1940: fig. 70B), PAPOUŠEK (2004: no. 711), SVRČEK & KUBIČKA (1964: 172). 

Pluteus chrysophaeus (Schaeff.) Quél. NT 

Syn.: Pluteus luteovirens Rea 

štítovka žlutozelenavá 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě různých listnáčů, především buku, dubů, habru 

a jasanů. Vyskytuje se v bukových a dubových pralesních rezervacích na celém území 

ČR od nížiny až do hor, např. na Šumavě, v Novohradských horách, Litovelském Pomoraví, 

Beskydech a v lužních lesích na soutoku Moravy a Dyje. (AV) 

Literatura: CETTO (1970–1993: vol. 5, no. 1875, sub P. luteovirens), HAGARA et al. (1999: 218, sub 

P. luteovirens), KUBIČKA (1969: 110–113, sub P. luteovirens), PAPOUŠEK (2004: no. 715), PHILLIPS 

(1981: 120, sub P. luteovirens). 

Pluteus luctuosus Boud. EN 

štítovka lemovaná 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě různých listnáčů, především buku, dubů, habru, 

jasanů a jilmů. Je známa např. z Českého Švýcarska, jižních Čech (rezervace Fabián na 

Jindřichohradecku) a jižní Moravy (okolí Brna, Pálava, soutok Moravy a Dyje). (AV) 


Pluteus minutissimus Maire DD 

Syn.: Pluteus podospileus f. minutissimus (Maire) Vellinga 

štítovka droboučká 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě různých listnáčů, především dubů, habru a jasanu, 

ale také olší a vrb. V Čechách je známa např. z parku v Třeboni, na Moravě z lužních pralesů 

na soutoku Moravy a Dyje (rezervace Cahnov a Ranšpurk). Někteří mykologové ji 

považují za pouhou formu druhu Pluteus podospileus Sacc. et Cub. (AV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 118), CETTO (1970–1993: vol. 6, no. 2346), CITÉRIN 

& EYSSARTIER (1998: 58, fig. 4B). 

187

Pluteus pellitus (Pers.: Fr.) P. Kumm. NT 

štítovka bílá 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejících padlých kmenech, pařezech a spadlých větvích listnáčů, 

především buku a dubů, nejčastěji v přirozených lesích, kde na zemi leží velké množství 

odumřelého dřeva, ale také na člověkem vytvořených stanovištích (parky a hráze rybníků 

apod.). Roste roztroušeně na celém území ČR. (AV) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 216), PAPOUŠEK (2004: no. 710), VELLINGA (1990: 37). 

Pluteus phlebophorus (Ditmar: Fr.) P. Kumm. EN 

štítovka síťnatá 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě listnáčů, především buku, dubů a habru. Vyskytuje 

se nejčastěji v přirozených a pralesovitých porostech s velkým množstvím tlejícího dřeva, 

např. na Šumavě, v Novohradských horách, na Českomoravské vrchovině, v Beskydech, 

v okolí Brna a Kuřimi a v lužních lesích na soutoku Moravy a Dyje. (AV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 116), HAGARA et al. (1999: 220), PAPOUŠEK (2004: no. 

720). 

Pluteus podospileus Sacc. et Cub. EN 

štítovka vločkatá 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě listnáčů, především dubů, buku a habru, ale také 

olší a vrb, hlavně v přirozených až pralesovitých porostech. Je známa např. z jižních Čech 

(podhorské a horské smíšené lesy s převahou buku), z Hostýnských vrchů a lužních lesů 

na soutoku Moravy a Dyje na jižní Moravě. (AV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 119), PAPOUŠEK (2004: no. 718), PHILLIPS (1981: 118). 

Pluteus pseudorobertii M. M. Moser et Stangl DD 

štítovka bělavá 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě listnáčů, hlavně dubů. Byla nalezena na několika 

místech v Čechách (např. Komořany u Prahy) i na Moravě (rezervace Vrapač v Litovelském 

Pomoraví, Rendezvous u Valtic a Cahnov a Ranšpurk na soutoku Moravy a Dyje, 

údolí Rokytné u Tavíkovic a rezervace Miroslavské kopce na Znojemsku). (AV) 

Literatura: CETTO (1970–1993: vol. 5, no. 1873). 

Pluteus roseipes Höhn. DD 

štítovka růžovonohá 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejících padlých kmenech a pařezech jehličnanů, ale také na 

hromadách kůry a pilin. V Evropě roste od pahorkatin až do subalpinského pásma. V ČR 

byla sbírána v Šumavském podhůří (Libín u Prachatic) na tlejícím dřevě jedle bělokoré. 

(AV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 124), CETTO (1970–1993: vol. 4, no. 1431). 

Pluteus thomsonii (Berk. et Broome) Dennis EN 

štítovka Thomsonova 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě různých listnatých stromů, především buku, dubů, 

topolů a habru, často také z detritu nebo ze zbytků trouchnivého dřeva ukrytého v zemi, 

v přirozených až pralesovitých porostech od nížiny do hor. Je známa např. z Posázaví, ze 

Šumavy, z jižních Čech (Táborsko, Třeboňsko, Českobudějovicko, Novohradské hory, 

188

Jindřichohradecko), Železných hor, Beskyd, Hostýnských vrchů a jižní Moravy (okolí 

Brna, Podyjí, Znojemsko, Ždánický les). (AV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 126), KEIZER (1998: 221), LANGE (1935–1940: fig. 

71D), PAPOUŠEK (2004: no. 721), SVRČEK (1962: 170). 

Pluteus umbrosus (Pers.: Fr.) P. Kumm. VU 

štítovka stinná 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, především buku a dubů. Vyskytuje se 

nejčastěji v přirozených a pralesovitých porostech s dostatkem tlejícího dřeva. V ČR roste 

od nížiny až do hor, např. na Kokořínsku, v Českém lese, na Šumavě, v jižních Čechách 

(Českobudějovicko, Novohradské hory, Jindřichohradecko), na Českomoravské vrchovině, 

v Moravském krasu, Podyjí, Hostýnských vrších a lužních lesích na soutoku Moravy 

a Dyje. (AV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 127), HAGARA et al. (1999: 217), PAPOUŠEK (2004: no. 

712), PHILLIPS (1981: 119). 

Podofomes trogii (Fr.) Pouzar CR 

Syn.: Fomes corrugis (Fr.) Cooke 

troudnatec svraskalý 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvých kořenech (zdánlivě ze země), bázích mrtvých kmenů 

nebo na pařezech jehličnanů, nejčastěji jedle. V ČR je známý hlavně ze střední a severovýchodní 

Moravy. Nejnovější nález je z rezervace Vývěry Punkvy v Moravském krasu 


Literatura: BERNICCHIA (2005: 736), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 399, sub Ischnoderma trogii), 

KOTLABA (1984a: 120–121), KRIEGLSTEINER (2000a: 571–572), PILÁT (1936–42: 361, tab. 241b, 242, 

244a, sub Fomes corrugis), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 550–552). 

Polyporus alveolarius (DC.: Fr.) Bondartsev et Singer EN 

choroš voštinovitý 

SL. Saprotrof rostoucí na odumřelých větvích, výjimečně na ležících kmenech či na pařezech 

listnáčů. V ČR roste hojněji jen v lužních lesích na severní Moravě a ve Slezsku a také 

na střední a jihovýchodní Moravě. Nejnovější nálezy jsou z Kroměříže (2005), z okolí 

Tovačova a z rezervace Žebračka na Přerovsku (obé 2006) a z lesa Kapansko u Starého 

Poddvorova na Hodonínsku (2004). (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (1990: 473, sub Polyporus mori; 2005: 737), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: 

no. 419, sub Polyporus mori), HAGARA et al. (1999: 108, sub Polyporus alveolarius), HAGARA et al. 

(2006: 135), KOTLABA (1984a: 172–173, fig. 64, 65, sub Polyporus mori), KRIEGLSTEINER (2000a: 

602–604), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 558–559). 

Polyporus rhizophilus Pat. CR 

choroš travní 

SPG. Saproparazit rostoucí jako jediný z chorošů na odumírajících nebo odumřelých bázích 

velkých trav, hlavně kavylů, a to v oblasti teplomilné květeny. V ČR roste hlavně 

v Českém středohoří a na jižní Moravě. Nálezy z poslední doby pocházejí z vrchu Brtník 

v Českém středohoří (1995), NP Podyjí (1999) a Pouzdřanské stepi (2002). Obecně velmi 


Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 420), HAGARA et al. (1999: 109, 2006: 136), KOTLABA 

(1984a: 173–174, fig. 66), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 574–576). 

189

Polyporus umbellatus Pers.: Fr. VU 

choroš oříš 

SPL. Saproparazit rostoucí spíše v teplejších oblastech na kořenech a bázích kmenů 

živých i odumřelých listnatých stromů a na pařezech, nejčastěji dubů. V ČR je častější ve 

středních Čechách, v Polabí a na střední a východní Moravě. V devadesátých letech 20. 

století byl nalezen mezi Smrčím a Červenicemi u Železného Brodu a poblíž Bílého Kamene 

u Jihlavy. V poslední době byl několikrát nalezen v jižních Čechách (Táborsko, Českobudějovicko) 

a také v Litovelském Pomoraví, na Přerovsku a v Bílých Karpatech. (FK, 

ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 747), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 405, sub Dendropolyporus 

umbellatus), HAGARA et al. (1999: 109–110; 2006: 137), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 156), 

KOTIRANTA & NIEMELÄ (1993: 53), KRIEGLSTEINER (2000a: 616–618), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 

583–585). 

Porotheleum fimbriatum Pers.: Fr. CR 

pavučinopórka brvitá 

SL. Saprotrof rostoucí většinou na silnějších ležících větvích nebo kmenech listnáčů, výjimečně 

jehličnanů. V ČR je známa z Týřovických skal na Křivoklátsku, od Hluboké nad 

Vltavou (1990), z Bítova a z Moravského krasu (2005). Obecně velmi vzácný druh, častější 

v karpatské oblasti. (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 770, sub Stromatoscypha fimbriata), HAGARA et al. (1999: 94, 2006: 117), 

PAPOUŠEK (2004: no. 163), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 649–650, sub Stromatoscypha fimbriata). 

Postia ceriflua (Berk. et M. A. Curt.) Jülich CR 

bělochoroš ohrnutý 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, vzácněji i listnáčů. V ČR jsou známy 

pouze tři lokality na západní Moravě, a to Čeřínek u Jihlavy (1954), Javůrek u Velké Bíteše 

(1955) a údolí říčky Brtnice u Střížova nedaleko Jihlavy (1990). Obecně velmi vzácný 

druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: DAVID (1980: 10–13, sub Spongiporus cerifluus), KOTLABA (1984a: 92–93, sub Tyromyces 

cerifluus), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 406–407, sub Oligoporus cerifluus). 

Postia floriformis (Quél.) Jülich CR 

bělochoroš květový 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, především smrku, vzácněji listnáčů. 

Vyskytoval se roztroušeně v celé ČR. Nejvíce starších lokalit je známo ve středních Čechách. 

Poslední sběry jsou z Bělobranského doubí nedaleko Sezemic u Pardubic a z Jablonného 

nad Orlicí (obé 1976). (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (1990: 321; 2005: 696–697, sub Oligoporus f.), KOTLABA (1984a: 90–92, sub 

Tyromyces f.), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 408–409, sub Oligoporus f.). 

Postia folliculocystidiata (Kotl. et Vampola) Niemelä CR 

bělochoroš terčovitý 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů i listnáčů. V ČR je znám pouze z typové 

lokality v údolí řeky Želivky u Borovska ve středních Čechách (1964) a z lužního pralesa 

Ranšpurk na soutoku Moravy a Dyje (2002). Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: KOTLABA & VAMPOLA (1993: 59–64, sub Oligoporus folliculocystidiatus), NIEMELÄ et al. 

(2001: 9), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 409–410, sub Oligoporus folliculocystidiatus). 

190

Postia placenta (Fr.) M. J. Larss. et Lombard EN 

pórnatka placentová 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, nejčastěji smrku. V ČR je známa jen 

z ojedinělých nálezů v západních, středních a jižních Čechách, z Českomoravské vrchoviny, 

severní Moravy a Moravského krasu. Nejnovější sběry jsou z Panského lesa u Zbilid 

nedaleko Jihlavy (2004) a z rezervace Polom v Železných horách (2006). (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 702–703, sub Oligoporus placentus), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: 

no. 339, sub Tyromyces placenta), HAGARA et al. (1999: 117, sub Oligoporus placenta; 2006: 148, 

sub Oligoporus placenta), PAPOUŠEK (2004: no. 287, sub Oligoporus placenta), RYVARDEN & GILBERTSON 

(1994: 424–425, sub Oligoporus placentus). 

Postia septentrionalis (Vampola) Renvall CR 

pórnatka severní 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, zejména smrku. V ČR je známa jen 

ze dvou nálezů, a to z Ostrovce u Čimelic v jižních Čechách a z rezervace V Podolánkách 

v údolí Čeladenky v Moravskoslezských Beskydech (1970). Obecně velmi vzácný druh. 


Literatura: RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 430, sub Oligoporus s.), VAMPOLA (1991b: 144–149, sub 

Oligoporus s.). 

Postia simanii (Pilát ex Pilát) Jülich CR 

bělochoroš Šimanův 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů i listnáčů. V ČR je znám pouze ze 

dvou lokalit na Šumavě (Blatný vrch, 1970; Přední Mlynářská slať, 1994). Obecně velmi 


Literatura: BERNICCHIA (1990: 339, sub Oligoporus s.; 2005: 704, sub Oligoporus s.), KOTLABA (2001b: 

237), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 431, sub Oligoporus s.). 

Postia subcaesia (A. David) Jülich EN 

bělochoroš lužní 

SL. Saprotrof rostoucí na odumřelých větvích a kmenech listnáčů. Z Čech je známa jediná 

lokalita – poblíž Mcel u Nymburka (1995); jinak roste hlavně v teplých oblastech jižní 

Moravy. Některé sběry mohou být zaměněny za podobný, teprve nedávno popsaný bělochoroš 

drobný (Postia alni Niemelä et Vampola). (FK, ZP et PV) 

Literatura: HAGARA et al. (2006: 146), KOTLABA (1984a: 99, sub Tyromyces subcaesius), RYVARDEN & 

GILBERTSON (1994: 434–435, sub Oligoporus subcaesius). 

Postia undosa (Peck) Jülich VU 

bělochoroš vlnitý 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, hlavně smrku, velmi vzácně listnáčů, 

a to především v horských polohách (Krkonoše, Šumava, Jeseníky). (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (1990: 345, sub Oligoporus undosus; 2005: 708, sub O. undosus), HAGARA et 

al. (1999: 116, sub O. undosus; 2006: 147, sub O. undosus), KOTLABA (1984a: 86–87, fig. 21, sub 

Tyromyces undosus), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 437–438, sub O. undosus). 

Pouzaroporia subrufa (Ellis et Dearn.) Vampola CR 

pórnatka nahnědlá 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů. V ČR je známa pouze z lužních lesů na 

191

jižní Moravě. Nejnovější nález je z rezervace Křivé jezero na Pálavě (2005). (FK, ZP et PV) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 111; 2006: 140, sub Ceriporiopsis subrufa), KOTLABA (1984a: 122, 

sub Fibroporia subrufa), RYVARDEN & GILBERTSON (1993: 202–203, sub Ceriporiopsis subrufa), 

VAMPOLA (1992a: 57–61). 

Psathyrella caput-medusae (Fr.) Konrad et Maubl. EN 

křehutka hlava Medúzina 

SL. Saprotrof rostoucí na pařezech, převážně jehličnanů (zejména smrku). Vyskytuje se 

jak v přirozených, tak v člověkem vytvořených stanovištích (parky). V poslední době je 

její výskyt doložen pouze ze šesti lokalit (střední Povltaví: Světice u Říčan, Šumava: Lenora; 

Novohradské podhůří: Kaplice; Českomoravská vrchovina: Hartvíkov, Bedřichov; 

Přerov: městský park). (MV) 

Literatura: KITS VAN WAVEREN (1985: 118–121), ŠKUBLA (2000: no. 114), VAŠUTOVÁ (2006: 9), VESELÝ et 

al. (1972: 263). 

Psathyrella cotonea (Quél.) Konrad et Maubl. CR 

křehutka vlnatá 

SL. Saprotrof rostoucí na kmenech nebo pařezech listnáčů (buk, bříza) i jehličnanů (smrk), 

někdy také u bází stromů nebo na jejich ztrouchnivělých zbytcích. Vyskytuje se jak v přirozených, 

tak na člověkem vytvořených stanovištích (parky). V poslední době je doložen 

její výskyt ze čtyř lokalit (Šumava: Žlebský vrch; Novohradské hory: rezervace Hojná 

Voda, Lužnický vrch; Třeboňsko: vrch Nadějov). (MV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 327), HAGARA et al. (1999: 261), KITS VAN WAVEREN 

(1985: 127–130), VAŠUTOVÁ (2006: 10). 

Psathyrella chondroderma (Berk. et Broome) A. H. Sm. DD 

křehutka zrněná 

SL. Saprotrof rostoucí na kmenech a pařezech jehličnanů. V poslední době je známa z několika 

málo lokalit, a to převážně na Moravě (Javorův kopec u Žďáru nad Sázavou, Dolejší 

Kunčice v Jesenickém podhůří). Obecně velmi vzácný druh. (MV) 

Literatura: CETTO (1970–1993: vol. 3, no. 1297), KITS VAN WAVEREN (1985: 191–192), VAŠUTOVÁ 

(2006: 17). 

Psathyrella maculata (C. S. Parker) A. H. Sm. DD 

křehutka skvrnitá 

SL. Saprotrof rostoucí na pařezech, zejména listnáčů, jak v přirozených společenstvech, 

tak na člověkem vytvořených stanovištích (parky). V poslední době je doložena z jediné 

lokality: Velemín v Českém středohoří. (MV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 334), KITS VAN WAVEREN (1985: 124–126), VAŠUTOVÁ 

(2006: 10) 

Psathyrella populina (Britzelm.) Kits van Wav. EN 

křehutka lesní 

SL. Saprotrof rostoucí na kmenech listnáčů. V ČR se vyskytuje ve dvou typech biotopů 

– v bučinách středních až horských poloh, kde je vázána na buk, jilm horský nebo javor 

klen (Krkonoše) a v aluviálních porostech nižších poloh, kde roste zejména na topolech 

a jasanu (střední Čechy a jižní Morava). (MV) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 262), KITS VAN WAVEREN (1985: 121–124), VAŠUTOVÁ (2006: 9–10). 

192

Psathyrella sphagnicola (Maire) J. Favre CR 

křehutka rašeliníková 

SM. Saprotrof vázaný na rašeliník. V současnosti je známa jen z pěti lokalit v jižních Čechách: 

okolí rybníka Řežabinec u Písku, rezervace Malá niva a Kyselovský les na Šumavě, 

rezervace Staré jezero na Třeboňsku a Malá Zvůle u Mostů na Jindřichohradecku. (MV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 358), KITS VAN WAVEREN (1985: 203–205), VAŠUTOVÁ 

(2006: 18). 

Psathyrella spintrigeroides P. D. Orton DD 

křehutka bělovláknitá 

SL. Saprotrof rostoucí na kmenech listnáčů, především buku. V ČR je známa pouze z rezervace 

Žofínský prales v Novohradských horách. (MV) 

Literatura: CETTO (1970–1993: vol. 7, no. 2625), KITS VAN WAVEREN (1985: 171–172). 

Psathyrella typhae (Kalchbr.) A. Pearson et Dennis EN 

křehutka orobincová 

ST. Saprotrof rostoucí na rozkládajících se zbytcích mokřadních jednoděložných rostlin 

(orobinec, suchopýr, ostřice, puškvorec). V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století 

bylo v ČR doloženo 13 lokalit. V poslední době je známa pouze z pěti lokalit: rezervace 

Řežabinec na Písecku, rezervace Luží u Lovětína na Jindřichohradecku, rezervace Pastvisko 

u Brna, Žebračka na Přerovsku a Hrubý Mechnáč v Bílých Karpatech. Vzhledem 

k tomu, že houba tvoří plodnice hlavně v červnu a začátkem července, a to na lokalitách, 

které jsou mykology opomíjeny, je pravděpodobně přehlížena. (MV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 360), KITS VAN WAVEREN (1985: 134–137), KOTLABA 

(1959: 169–175), VAŠUTOVÁ (2006: 10–11). 

Pseudoclitocybe beschidica Singer et Kuthan DD 

strmělka beskydská 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejících kmenech jehličnanů (jedle). V ČR je spolehlivě doložena 

pouze z typové lokality – rezervace Mionší v Beskydech. Taxonomická hodnota tohoto 

druhu není vyjasněna. (VA) 

Literatura: SINGER & KUTHAN (1980: 70–71). 

Pseudoclitocybe expallens (Pers.: Fr.) Singer DD 

strmělka vybledající 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v jehličnatých lesích, podél cest, na travnatých a ruderalizovaných 

místech. V ČR byla v poslední době zaznamenána jen v jižních Čechách (rezervace 

Vyšenské kopce) a na jižní a jihozápadní Moravě (rezervace Nad řekami u Hrubšic a Havranické 

vřesoviště v Podyjí). (VA) 

Literatura: BON (1987: 131, 1997: 161). 

Pseudotomentella atrocyanea (Wakef.) Burdsall et M. J. Larsen CR 

vatovka modrovýtrusá 

SL. Saprotrof rostoucí na dřevě listnáčů i jehličnanů v mírném i tropickém pásmu. V ČR 

byla zatím sbírána jedině v hromadě větví z poraženého smrku u Drhovic na Táborsku 

(1994). (KČ) 


193

Pseudotomentella atrofusca M. J. Larsen ?EX 

vatovka tmavohnědá 

SL. Saprotrof rostoucí na padlých kmenech, větvích i v detritu, většinou jehličnanů, zejména 

borovic. V ČR byla sbírána jen jednou (v roce 1952) na zbytcích kořenů a humusu 

habru na lokalitě Koda u Srbska (sběr byl určen až v roce 2001). Vyskytuje se velmi vzácně 

v mírném pásmu Eurasie a Ameriky. Dva nové evropské nálezy (Španělsko, 2004) dávají 

naději, že by mohla být znovu nalezena i v ČR. (KČ) 

Literatura: ČÍŽEK (2006a: 1–5), KÕLJALG (1996: 50–53). 

Pseudotomentella humicola M. J. Larsen CR 

vatovka přezkatá 

SL. Saprotrof rostoucí na vlhkých místech na tlejícím dřevě jehličnanů. V ČR byla nalezena 

v rezervaci Malá niva u Lenory na Šumavě (1998). Obecně velmi vzácný druh. Nálezy 

ze světa pocházejí hlavně z vyšších poloh. (KČ) 

Literatura: ČÍŽEK (2002a: 1–4). 

Pseudotomentella nigra (Höhn. et Litsch.) Svrček CR 

vatovka černá 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevu jehličnanů, zřídka i buku. V ČR byla sbírána jen 

jednou, a to v Povydří na svahu vrchu Baba u Srní na Šumavě (1997). V Evropě obecně 

vzácný druh. (KČ) 

Literatura: ČÍŽEK (2000: 1–5). 

Psilocybe atrobrunnea (Lasch) Gillet CR 

Syn.: Psilocybe turficola J. Favre 

lysohlávka rašelinná 

SM. Saprotrof rostoucí v rašeliníku. V ČR je známo pouze pět lokalit – rezervace Babylon 

v NP České Švýcarsko a čtyři jihočeské: rezervace Velká niva a Malá niva u Lenory na 

Šumavě, Bor u Šalmanovic a rezervace Losí blato na Třeboňsku. Čtyři z pěti uvedených 

nálezů byly učiněny v období 2003–2005. (JBo) 

Literatura: BOROVIČKA (2006a: 3–9, fig. 3–4), KUBIČKA (1953: 42–44, sub Psilocybe turficola), LUDWIG 

(2000: fig. 72.4., sub Psilocybe turficola), STAMETS (1996: 88–89), WATLING & GREGORY (1987: 52–53, 

sub Psilocybe turficola). 

Psilocybe bohemica Šebek ex Šebek EN 

Syn.: Psilocybe cyanescens Wakef. sensu Krieglsteiner p. p., auct. 

lysohlávka česká 

ST-SL. Saprotrof rostoucí na zbytcích dřeva na vlhkých stanovištích v roklích a údolích potoků 

zejména pod listnáči (javory, jasan, jíva, olše), méně pod jehličnany. V ČR je známa 

z přibližně dvaceti lokalit v Čechách (Krkonoše a Podkrkonoší, Posázaví) a na Moravě 

(Olomoucko). Tvoří plodnice pozdě na podzim. Je ohrožena necitlivými lesnickými zásahy 

a nepřímo také intenzivním sběrem (jedná se o halucinogenní houbu). (JBo) 

Literatura: BOROVIČKA (2006c), BOROVIČKA & HLAVÁČEK (2001: 57–65, foto na příloze uvnitř, foto na 

přední obálce), HERINK (1950, sub Hypholoma coprinifacies), PILÁT (1969: fig. 27, sub Psilocybe 

cyanescens), PILÁT & UŠÁK (1959: no. 128b, sub Hypholoma coprinifacies), ŠEBEK (1983). 

Psilocybe laetissima Hauskn. et Singer DD 

lysohlávka zářivá 

194

ST. Saprotrof rostoucí v xerotermních trávnících a stepích v humusu, na stařině a jiných 

rostlinných zbytcích. V ČR je doposud známa z jediné lokality – úbočí vrchu Kosov u Berouna 

v Českém krasu. (JBo) 

Literatura: HAUSKNECHT & SINGER (1986), KOTLABA et al. (1995: 92), LUDWIG (2000: fig. 72.14.), 

NOORDELOOS (1999: 50–51). 

Pterula multifida Fr. EN 

štětináček bělavý 

ST. Saprotrof rostoucí na jehličí nebo na větvičkách jehličnatých stromů ležících na zemi 

v jehličnatých a smíšených lesích, především ve vyšších polohách, např. na Šumavě, 

v Novohradských horách (Lužnický vrch), na Náchodsku (Jeřičky) a v Železných horách 

(rezervace Krkanka). (OJ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 477), HAGARA et al. (1999: 67), KRIEGLSTEINER (2000b: 

59–61), PAPOUŠEK (2004: no. 346). 

Pycnoporellus fulgens (Fr.) Donk NT 

Syn.: Polyporus fibrillosus P. Karst. 

oranžovec vláknitý 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, hlavně jedle a smrku, méně často listnáčů 

(buk). Nejbohatší oblastí výskytu v Čechách je Šumava, další lokality byly zjištěny ve 

středních a jižních Čechách. Na Moravě byl nalezen v Jeseníkách, Moravskoslezských Beskydech, 

Javorníkách, Hostýnských vrších a Moravském krasu. Přestože se v poslední době 

šíří, zůstává druhem preferujícím přirozené lesy a tudíž potenciálně ohroženým. (FK, ZP 

et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (1990: 485, 2005: 750), HAGARA et al. (1999: 114, 2006: 144), HOLEC (2004a: 

295–296), KOTIRANTA & NIEMELÄ (1993: 87), KRIEGLSTEINER (2000a: 573–574), RYVARDEN & 

GILBERTSON (1994: 592–593). 

Ramaria aurea (Schaeff.: Fr.) Quél. DD 

kuřátka zlatá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod bukem. Starší sběry pocházejí např. z okolí Prahy 

a z Českého krasu, v poslední době byla nalezena v rezervaci Oheb v Železných horách 

(2005). Obecně vzácný druh, navíc pravděpodobně často zaměňovaný za jiné žlutě zbarvené 

druhy rodu Ramaria. (OJ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 459), FRANCHI & MARCHETTI (2001: 37), GERHARDT 

(1997: 584), KRIEGLSTEINER (2000b: 67), PILÁT (1958b: 172–173, fig. 13–15, tab. 31), RAILLERE & 

GANNAZ (1999: 56). 

Ramaria botrytis (Pers.: Fr.) Ricken EN 

kuřátka květáková 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v lesích pod listnáči, zejména pod duby a bukem, především 

na vápencovém podloží, s oblibou na okrajích příkopů a na hrázích rybníků. Jsou 

známa např. z okolí Oseku u Hořovic na Berounsku, z Českého krasu a Budějovické pánve. 

(OJ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 461), FRANCHI & MARCHETTI (2001: 26), JINDŘICH (2003a: 

8–10), KRIEGLSTEINER (2000b: 68), PAPOUŠEK (2004: no. 341), PILÁT (1958b: 166–167, fig. 9, tab. 27, 

28), RAILLERE & GANNAZ (1999: 58). 

195

Ramaria decurrens (Pers.) R. H. Petersen DD 

kuřátka sbíhající 

ST. Saprotrof rostoucí na humózních půdách pod listnáči, vzácně pod jehličnany. V ČR 

jsou zatím známa převážně v oblasti teplomilné květeny (Bořeň u Bíliny, rezervace Karlické 

údolí v Českém krasu, Ovčí hora u Liberce-Machnína, rezervace Váté písky na jižní 

Moravě). Všechny sběry pocházejí z poslední doby. (OJ) 

Literatura: FRANCHI & MARCHETTI (2001: 14), JINDŘICH (1999a: 6–11), RAILLERE & GANNAZ (1999: 75). 

Ramaria fennica (P. Karst.) Ricken CR 

kuřátka finská 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v teplých lesích pod listnáči, kde tvoří mykorhizu s bukem, 

duby a habrem. V minulosti byla známa z Černolic u Dobřichovic ve středních Čechách 

a z jižní Moravy. V poslední době byla sbírána v rezervaci Karlštejn v Českém krasu 

(2001), v rezervaci Údolí Říčky u Brna (2001) a u Ratíškovic na Hodonínsku (1998). V ČR 

je potvrzen výskyt dvou variet, dříve pokládaných za samostatné druhy: R. fennica var. 

fennica a R. fennica var. fumigata (Peck) Corner. (OJ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 468, sub R. fumigata), FRANCHI & MARCHETTI (2001: 

23), JINDŘICH (2005: 63–64), KRIEGLSTEINER (2000b: 73), PILÁT (1958b: 174–177, sub R. fumigata), 

PILÁT & UŠÁK (1959: no. 154b, sub R. fumigata), RAILLERE & GANNAZ (1999: 80–87). 

Ramaria flava (Schaeff.: Fr.) Quél. DD 

kuřátka žlutá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod bukem a jedlí v listnatých a smíšených lesích. Z minulosti 

jsou známa z Českého krasu, v poslední době byla nalezena např. na Krásné stráni 

u Dobřichovic v Českém krasu (2005) a v rezervaci Karlovská bučina na Liberecku (2001). 

Přesné rozšíření tohoto nepochybně vzácného druhu není známo mj. proto, že bývá 

zaměňován za jiné druhy kuřátek se žlutě zbarvenými plodnicemi. (OJ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 464), FRANCHI & MARCHETTI (2001: 28), KRIEGLSTEINER 

(2000b: 75–76), RAILLERE & GANNAZ (1999: 89). 

Ramaria flavescens (Schaeff.) R. H. Petersen DD 

kuřátka žlutavá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v teplých lesích pod duby a buky, ale také pod smrky 

v nižších a středních polohách. Z poslední doby jsou doložena z rezervace Karlštejn i z jiných 

lokalit v Českém krasu a také z Novohradských hor. Jejich přesné rozšíření v ČR 

není známo mj. proto, že tento druh bývá zaměňován za jiné druhy kuřátek se žlutooranžově 

zbarvenými plodnicemi. (OJ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 465), FRANCHI & MARCHETTI (2001: 31), JINDŘICH (2003b: 

6–8), KRIEGLSTEINER (2000b: 76), PAPOUŠEK (2004: no. 335), RAILLERE & GANNAZ (1999: 91). 

Ramaria flavigelatinosa Marr et D. E. Stuntz DD 

kuřátka zrosolovatělá 

M. Mykorhizní symbiont. V ČR je znám až z poslední doby, a to z mladších kulturních 

smrčin a smrko-borových porostů v okolí Malont v Novohradském podhůří, na Lužnickém 

vrchu v Novohradských horách a u Pelhřimova na Českomoravské vrchovině. (OJ) 

Literatura: FRANCHI & MARCHETTI (2001: 33), PAPOUŠEK (2004: no. 343), RAILLERE & GANNAZ (1999: 93). 

196

Ramaria flavobrunnescens (G. F. Atk.) Corner DD 

kuřátka žlutohnědá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod duby a bukem ve smíšených a listnatých lesích od 

nížin do podhůří. V ČR jsou známa až z poslední doby, např. z okolí Oseku u Hořovic na 

Berounsku, z Liberecka, z Orlovické hory ve Všerubské vrchovině a z rezervace Krkanka 

v Železných horách. (OJ) 


(2000b: 77), PILÁT (1958b: 173–174), RAILLERE & GANNAZ (1999: 95). 

Ramaria formosa (Pers.: Fr.) Quél. DD 

kuřátka sličná 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v teplých bučinách (např. květnatých a vápnomilných) 

i ve smíšených lesích. V herbářích jsou položky označené tímto jménem časté, většinou 

se ale jedná o chybné určení a druh je ve skutečnosti mnohem vzácnější. V poslední době 

existuje jen málo doložených nálezů, např. z Krásné stráně u Dobřichovic v Českém krasu 

(2005) a od Bědného rybníka u Studénky v CHKO Poodří (2000). (OJ) 


(2000b: 77), PILÁT (1958b: 169–170, fig. 10, 11, tab. 29, 30a), RAILLERE & GANNAZ (1999: 99). 

Ramaria gracilis (Pers.: Fr.) Quél. ?EX 

kuřátka křehká 

ST. Saprotrof rostoucí pod jehličnany a v jehličnatých lesích s bukem, od pahorkatin po 

horský stupeň. V ČR byla v minulosti nalezena na Kulivé hoře u Černošic (1957) a dvakrát 

na Moravě – na Uhlířském vrchu na Bruntálsku (1967 – poslední zaznamenaný nález v ČR) 

a na hoře Vysoká v Beskydech (1948). Všeobecně velmi vzácný druh. (OJ) 

Literatura: FRANCHI & MARCHETTI (2001: 19), JINDŘICH (1999b: 6–10), KRIEGLSTEINER (2000b: 70–80), 

PILÁT (1958b: 161–162), RAILLERE & GANNAZ (1999: 100). 

Ramaria largentii Marr et D. E. Stuntz CR 

kuřátka horská 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí ve starších jehličnatých lesích vyšších poloh, kde tvoří 

mykorhizu s jedlí a smrkem. V ČR byla zatím nalezena na třech lokalitách, a to na Lužnickém 

vrchu v Novohradských horách, u rezervace Trčkov v Orlických horách (2005) a poblíž 

Heřmanovic v Jeseníkách (2005). Mohou být zaměněna za jiné druhy kuřátek tvořící 

žlutě zbarvené plodnice. Jsou ohrožena těžbou starších porostů. (OJ) 


(2000b: 81), PAPOUŠEK (2004: no. 344), RAILLERE & GANNAZ (1999: 108). 

Ramaria lutea (Vittad.) Schild DD 

kuřátka nažloutlá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v bučinách a smíšených lesích, občas i v kulturních 

smrčinách. V ČR jsou doložena jen z okolí Včelné pod Boubínem na Šumavě, Malont 

v Novohradském podhůří a z rezervace Strádovské Peklo u Libáně na Chrudimsku. Přesné 

rozšíření tohoto druhu není známo mj. proto, že bývá zaměňován za jiné druhy kuřátek 

se žlutě zbarvenými plodnicemi. (OJ) 


197

Ramaria ochracea (Bres.) Corner ?EX 

kuřátka okrová 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě listnáčů, např. buku, výjimečně akátu. V ČR je 

znám jediný nález, a to z pralesovité rezervace Diana v Českém lese (1966). Novější nálezy 

nejsou známy, zřejmě i proto, že tento druh bývá zaměňován za jiné druhy kuřátek 

s podobně zbarvenými plodnicemi. (OJ) 

Literatura: JINDŘICH (1999b: 6–11), FRANCHI & MARCHETTI (2001: 14), PAPOUŠEK (2004: no. 337), 

RAILLERE & GANNAZ (1999: 121). 

Ramaria pallida (Schaeff.) Ricken DD 

Syn.: Ramaria mairei Donk 

kuřátka Maireova 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v acidofilních a mezofilních bučinách, v bučinách se 

smrkem a jedlí a také v horských smrčinách s jedlí. V minulosti bývala v ČR hojnější, byla 

známa např. z rezervace Karlštejn v Českém krasu (pod jménem R. mairei). V poslední době 

byla nalezena např. u Valů – Lepějovic ve východních Čechách (2005). Obecně vzácný 

druh. (OJ) 


(2000b: 83), PILÁT (1958b: 177–178, sub R. mairei), RAILLERE & GANNAZ (1999: 123). 

Ramaria rubripermanens Marr et D. E. Stuntz DD 

kuřátka načervenalá 

M. Mykorhizní symbiont. V ČR rostou na teplých místech pod listnáči, ale vyskytují se 

i v kulturních jehličnatých lesích, kde vystupují až do středních poloh (kolem 600 m. n. m.). 

Jsou známa např. z Oldřichova v Hájích na Liberecku, z Lužnického vrchu v Novohradských 

horách a z rezervace Tesák v Hostýnských vrších. Jsou snadno zaměnitelná za jiné 

druhy rodu Ramaria tvořící plodnice s červenými konečky větví. Tento druh je z podobných 

druhů z okruhu R. botrytis nejhojnější. (OJ) 

Literatura: FRANCHI & MARCHETTI (2001: 25), JINDŘICH (2003a: 8–10), KRIEGLSTEINER (2000b: 85), PA- 

POUŠEK (2004: no. 345), RAILLERE & GANNAZ (1999: 136). 

Ramaria sanguinea (Pers.) Quél. DD 

kuřátka krvavá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí na neutrálních až bazických půdách. Upřednostňuje bukové 

lesy na vápencovém podloží. Z posledních let existují doložené nálezy jen z rezervace 

Karlštejn v Českém krasu, z Oldřichova v Hájích na Liberecku, Chmelné na Pelhřimovsku 

a Krhanic v Posázaví. (OJ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 474), FRANCHI & MARCHETTI (2001: 33), JINDŘICH (2004: 

3–5), KRIEGLSTEINER (2000b: 86), RAILLERE & GANNAZ (1999: 139). 

Ramaria spinulosa (Pers.: Fr.) Quél. DD 

kuřátka osténkatá 

M. Mykorhizní symbiont. V ČR jsou zatím známa jen z rezervace Karlické údolí v Českém 

krasu, kde byla nalezena v dubohabřině na vápencovém podloží. Podle literatury se vyskytují 

i ve vyšších polohách pod bukem, smrkem a jedlí. Jejich rozšíření v ČR není známo. (OJ) 

Literatura: FRANCHI & MARCHETTI (2001: 40), KRIEGLSTEINER (2000b: 88), RAILLERE & GANNAZ (1999: 144). 

198

Ramaria subtilis (Coker) Schild DD 

kuřátka útlá 

M. Mykorhizní symbiont. Roste v nejrůznějších typech lesů, ale upřednostňuje listnáče 

(buk, duby, lípu). V poslední době byla nalezena v Českém krasu, opakovaně u Prodašic 

na Mladoboleslavsku a dále v jižních Čechách. (OJ) 


Ramaria suecica (Fr.) Donk ?EX 

kuřátka švédská 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí na tlejícím jehličí, s oblibou v horských jehličnatých lesích. 

Jediný sběr v ČR pochází z Borského lesa u Vodňan v jižních Čechách (1936). (OJ) 

Literatura: FRANCHI & MARCHETTI (2001: 17), PILÁT (1958b: 168), RAILLERE & GANNAZ (1999: 154). 

Ramaria subbotrytis (Coker) Corner EN 

kuřátka lososová 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v teplejších lesích pod duby a bukem, se kterými tvoří 

mykorhizu. Jsou známa z několika lokalit ve středních Čechách (např. Osek u Hořovic, 

rezervace Karlštejn a Karlické údolí v Českém krasu), jižních Čechách (např. u Zlivi 

a Hluboké nad Vltavou) a na jižní Moravě (rezervace Ranšpurk). Jsou snadno zaměnitelná 

za jiné druhy rodu Ramaria tvořící podobně zbarvené plodnice. (OJ) 

Literatura: JINDŘICH (2002: obr. na barevné příloze), PAPOUŠEK (2004: no. 340), RAILLERE & GANNAZ 

(1999: 149). 

Ramariopsis crocea (Pers.: Fr.) Corner CR 

kuřinec šafránový 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi mezi trávou v lesích. V literatuře je udáván i pod pěnišníky 

a jalovci, v ČR roste v sadech a parcích. V minulosti byl nalezen v Kinského sadech v Praze 

a v lese Kapansko u Čejkovic na jižní Moravě. V poslední době byl sbírán na Písečném 

vrchu v Teplicích (2001) a poblíž Brna-Jehnic (2006). Obecně velmi vzácný druh. (OJ) 

Literatura: JÜLICH (1984: 83), OERTEL & FUCHS (2001: 190), PILÁT (1958b: 229). 

Ramariopsis pulchella (Boud.) Corner CR 

kuřinec hezký 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v lesích a sadech. V minulosti byl doložen z řady lokalit, 

např. z Petřínských sadů v Praze a z Děviček u Dolních Věstonic na jižní Moravě. V posledních 

15 letech nebyl v ČR zaznamenán. (OJ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 451), JÜLICH (1984: 83–84), KRIEGLSTEINER (2000b: 

35), PILÁT (1958b: 228). 

Ramariopsis subarctica Pilát CR 

kuřinec subarktický 

SM. Saprotrof rostoucí na rašeliništích v polštářích mechů (např. Dicranum elongatum) 

a v bultech rašeliníků. Jediné dva sběry v ČR pocházejí z Krkonoš z rezervací Prameny 

Labe a Prameny Úpy, kde byl tento druh nalezen v moruškových klečových porostech na 

humolitu a na vrchovištních rašeliništích. V ČR se jedná o jedinečný houbový glaciální 

relikt a obecně o velmi vzácný boreálně-arktický druh. (OJ) 

Literatura: ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995: 23), FELLNER (1996), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 78), 

JÜLICH (1984: 83), PILÁT (1971: 10, tab. I). 

199

Ramariopsis tenuiramosa Corner DD 

kuřinec izabelový 

ST. Saprotrof rostoucí v opadu listnatých stromů. Starší sběry pocházejí z jižních Čech 

(např. Čimelice, Březinka u Nových Dvorů) a z jižní Moravy. V poslední době byl nalezen 

u Mohelna na jižní Moravě (1995). (OJ) 


Resinomycena saccharifera (Berk. et Broome) Redhead CR 

Syn.: Mycena quisquiliaris (Joss.) Kühner 

helmovka mizivá 

ST. Saprotrof rostoucí na tlejících zbytcích nejrůznějších bylin, keřů a trav, např. z rodů 

třtina, vřes, ostřice, šicha, sítina, rákos a ostružiník. V ČR je známa pouze z okolí Mirošovice 

ve středních Čechách (1939) a ze dvou lokalit na Třeboňsku (1957 a 1971). (VA) 

Literatura: ANTONÍN & NOORDELOOS (1993: 175–177, sub Marasmiellus ornatissimus; 2004: 164–167), 

COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 614), KOTLABA & KUBIČKA (1960: 98, sub Delicatula quisquiliaris), 

KUBIČKA (1957: 102–104, sub Delicatula quisquiliaris). 

Rhodocollybia fodiens (Kalchbr.) Antonín et Noordel. CR 

penízovka nabodlá 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi v podhorských a horských jehličnatých lesích. V ČR jsou 

z poslední doby známy dvě lokality, obě z jižních Čech – Frahelž v Třeboňské pánvi a Pohoří 

na Šumavě v Novohradských horách. (VA) 

Literatura: ANTONÍN & NOORDELOOS (1997: 128–131), CETTO (1970–1993: vol. 3, no. 1037). 

Rhodocybe obscura (Pilát) M. M. Moser CR 

rudoušek tmavý 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi ve smrčinách na vápencovém podloží. V minulosti byl sbírán 

na deseti lokalitách v Čechách a jedné na Moravě, v poslední době byl nalezen jen na 

dvou lokalitách na Moravě – Kokorský les na Přerovsku (2006) a okolí Mokré u Brna. (VA) 

Literatura: ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995: 32, 49), BARONI (1981: 95–96), KOTLABA et al. (1995: 75–76), 

PILÁT (1952, sub Rhodopaxillus obscurus; 1953c: 67–68, sub Rhodopaxillus obscurus). 

Rhodotus palmatus (Bull.: Fr.) Maire CR 

hlívovec ostnovýtrusý 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvých kmenech a větvích listnáčů, v ČR byl nalezen pouze na 

jilmech (jilm drsný v horách, jilm vaz nebo jilm habrolistý v nížině). Má dvě hlavní oblasti 

výskytu – v horských suťových lesích na Šumavě (rezervace Medvědice, Zátoňská hora, 

Jilmová skála a Černý les) a v lužních lesích na jižní Moravě (rezervace Cahnov, Ranšpurk 

a Sekulská Morava). Kromě toho byl v poslední době nalezen ještě v rezervaci Chlumská 

stráň v údolí Berounky, Rabštejn v Jeseníkách a v těsném sousedství Brněnské přehrady. 

Je ohrožen zánikem jilmů na lokalitách (odumírání dospělých jedinců a postupný rozklad 

padlých kmenů). (VA) 

Literatura: ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995: 16, 41), BERAN & TONDL (1997: 16–17, 23), HOUBY, ČESKÁ 

ENCYKLOPEDIE (2003: 78), KOTLABA et al. (1995: 74–75). 

Rigidoporus crocatus (Pat.) Ryvarden EN 

Syn.: Poria nigrescens Bres. 

pórnatice černající 

200

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, hlavně jedle, vzácněji listnáčů, převážně 

v přirozených lesích nebo pralesích. Nejnovější nálezy jsou z rezervací Boubínský 

prales na Šumavě (2004) a Žofínský prales v Novohradských horách (2005). V ČR je 

častější pouze na severovýchodní Moravě (Beskydy). (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 752), HAGARA et al. (1999: 112, sub Rigidoporus nigrescens; 2006: 

141), KOTLABA (1984a: 72, sub Rigidoporus nigrescens), PAPOUŠEK (2004: no. 244, sub Rigidoporus 

nigrescens), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 599–600). 

Rimbachia arachnoidea (Peck) Redhead DD 

Syn.: Mniopetalum globisporum Donk 

mecháček kulatovýtrusý 

PM. Parazit rostoucí na meších, nejčastěji na měříku, méně na ploníku, kroucenci a dalších. 

V ČR byl nalezen např. na lokalitě Komárovský chobot na Táborsku a poblíž Svinova 

v Poodří. Všeobecně velmi vzácný druh. (VA) 

Literatura: KUYPER (1995f: 135), SENN-IRLET & MOREAU (2003: 147–149). 

Rimbachia bryophila (Pers.: Fr.) Redhead DD 

Syn.: Mniopetalum bryophilum (Pers.: Fr.) Donk 

mecháček mechový 

PM. Parazit rostoucí na živých meších, zejména na měříku, v jehličnatých a smíšených lesích. 

Byl nalezen např. v Praze a okolí (Roblín, Řeporyje), v rezervaci Boubínský prales a v okolí 

Lázní Bělovec u Náchoda. Celkové rozšíření tohoto druhu v ČR není známo. (VA) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 172), KUYPER (1995f: 135), SENN-IRLET & MOREAU (2003: 150–151). 

Rubinoboletus rubinus (W. G. Smith) Pilát et Dermek EN 

hřib rubínový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v teplejších listnatých a smíšených lesích, někdy také v parcích 

a na hrázích a okrajích rybníků. Tvoří mykorhizu s duby. V poslední době byl nalezen 

v severozápadních Čechách (Teplicko), v Polabí (Dymokury), v jižních Čechách (Horní 

rybník u obce Novosedly, rezervace Luční), v Přerově (městský park), na Mikulovsku (hráz 

Pouzdřanského rybníka) a na Hodonínsku (les Roztrhánky u Ratíškovic). (JŠ et VJ) 

Literatura: MUÑOZ (2005: 661–662, fig. 36a–c, sub Chalciporus rubinus), PAPOUŠEK (2004: no. 776, 

sub Chalciporus rubinus), PILÁT & DERMEK (1974: 75–76), PROCHÁZKA (1960: 144–145, sub Suillus 

rubinus), SKÁLA (2003: 25–28, foto na zadní obálce). 

Russula albonigra Krombh. EN 

holubinka černobílá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v bukových lesích a pod břízou bělokorou, méně v smrko- 

-borových lesích od pahorkatin do hor. Preferuje písčité, spíše kyselejší až slabě alkalické 

půdy. V ČR bylo do roku 1995 zaznamenáno 27 lokalit, a to roztroušeně na celém území 

ČR kromě východních Čech a severovýchodní Moravy. Po roce 1995 byla zaznamenána 

na Šumavě, v Novohradském podhůří, ve východních Čechách a na jižní Moravě. (HD) 

Literatura: GALLI (2003: 46–47), KOTLABA et al. (1995: 103–104), KRÄNZLIN (2005: no. 87), MICHAEL 

et al. (1983: no. 70), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 530), SARNARI (1998: 178–183). 

Russula alnetorum Romagn. NT 

Syn.: Russula pumila Rouzeau et F. Massart 

holubinka olšinná 

201

M. Mykorhizní symbiont olší vyskytující se roztroušeně na celém území ČR, zejména 

podél potoků a řek, v lužních lesích, na prameništích a na okrajích rašelinišť. Je ohrožena 

ničením mokřadů. (HD) 

Literatura: ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995: 76), BOROVIČKA (2005a: 29–32, fig. 1–2), GALLI (2003: 

212–213, sub R. pumila), KOTLABA et al. (1995: 104), KRÄNZLIN (2005: no. 88), MICHAEL et al. (1983: 

no. 163, sub R. pumila), SARNARI (1998: 531–537). 

Russula anthracina Romagn. DD 

holubinka uhlová 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí na vlhčích kyselých stanovištích v listnatých a smíšených 

lesích, většinou pod bukem, dubem, smrkem a jedlí od pahorkatin do podhůří. Jediné dva 

nálezy v ČR pocházejí z lokality Pomyslov u Debrníka na Soběslavsku v jižních Čechách 

(2001) a z rezervace Coufavá u Adamova poblíž Brna (1985). (HD) 

Literatura: CETTO (1970–1993: vol. 4, no. 1510), COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 1347), GALLI 

(2003: 50–51), KOTLABA (2002: 35–36), KRÄNZLIN (2005: no. 94). 

Russula brunneoviolacea Crawsh. EN 

holubinka hnědofialová 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých a smíšených lesích pod duby, bukem a břízami, 

na kyselých chudších půdách, od pahorkatiny do hor. V ČR byla v minulosti nalezena 

na několika lokalitách na Šumavě, v Kobylici u Nového Bydžova ve východních Čechách 

(1993) a v Zámecké oboře v Náměšti nad Oslavou na jižní Moravě. V poslední době 

byla zaznamenána v rezervaci Žofínský prales v Novohradských horách (2005), na vrchu 

Nadějov na Třeboňsku (2006) a ve Filipovském údolí v Bílých Karpatech (2003). (HD) 

Literatura: GALLI (2003: 336–337), KRÄNZLIN (2005: no. 102), MARCHAND (1977: no. 470), MICHAEL 

et al. (1983: no. 95), SARNARI (2005: 1286–1290). 

Russula carpini R. Girard et Heinem. NT 

holubinka habrová 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí výhradně pod habrem. Dává přednost těžším půdám, 

spíše vápnitým, vyskytuje se však i na půdách neutrálních či slabě kyselých. V ČR roste 

již od května v teplých dubohabřinách, vyskytuje se však i pod solitérními habry v parcích. 

Je známa ze středních a jižních Čech; na Moravě roste nehojně, zejména v lužních 

lesích – v poslední době je známa např. z CHKO Poodří, Přerovska a oblasti soutoku 

Moravy a Dyje. (HD) 

Literatura: BOROVIČKA (2005a: 64–68, fig. 21–24), EINHELLINGER (1987: tab. 5), GALLI (2003: 420–421), 

KRÄNZLIN (2005: no. 104), MICHAEL et al. (1983: no. 164), SARNARI (2005: 972–976). 

Russula consobrina (Fr.: Fr.) Fr. VU 

holubinka smutná 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí ve vlhčích až podmáčených horských smrčinách. Do 

roku 1995 byly známy čtyři lokality v Čechách (Sedmihorky u Turnova, Černý Kříž na 

Šumavě, Herálec a Telecí ve Žďárských vrších) a dvě na Moravě (rezervace Rejvíz a Rašeliniště 

Skřítek v Jeseníkách). V poslední době byla nalezena na řadě lokalit na Šumavě a na 

dvou lokalitách v Novohradských horách. (HD) 

Literatura: GALLI (2003: 162–163), KOTLABA et al. (1995: 105), KRÄNZLIN (2005: no. 111), MICHAEL et al. 

(1983: no. 74), PAPOUŠEK (2004: no. 362), SARNARI (1998: 587–592), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 534). 

202

Russula curtipes F. H. Møller et Jul. Schäff. DD 

holubinka krátkonohá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v bučinách na kyselých, častěji však neutrálních nebo zásaditých 

půdách od pahorkatiny do hor. V minulosti byla nalezena v okolí Semické hůrky 

u Lysé nad Labem (1979) a v rezervaci Salajka v Beskydech (1981), v poslední době pak 

v rezervacích Chynínské buky na Plzeňsku a Žofínský prales v Novohradských horách, 

na vrchu Nadějov na Třeboňsku a v rezervaci Psí kuchyně na Orlickoústecku. (HD) 

Literatura: GALLI (2003: 402–403), KRÄNZLIN (2005: no. 114), MICHAEL et al. (1983: no. 115), PAPOUŠEK 

(2004: no. 384), SARNARI (2005: 1002–1006). 

Russula decipiens (Singer) Kühner et Romagn. EN 

holubinka hájová 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí hlavně pod duby, méně pod habrem a bukem ve světlých 

travnatých lesích a na hrázích rybníků. Na Moravě roste roztroušeně, v Čechách je vzácnější. 

Z dřívější doby jsou známy lokality Lány, Zbraslav a Černošice u Prahy (1930) a Čimelice 

na Písecku (1962, 1964). V poslední době byla opakovaně nalezena v rezervaci 

Luční u Tábora; je také doložena z hrází rybníků u Studénky v CHKO Poodří (2001) a ze 

tří rezervací v Bílých Karpatech (2004–2005). (HD) 

Literatura: GALLI (2003: 472–473), KRÄNZLIN (2005: no. 117), SARNARI (1998: 690–694), SVRČEK 

(1966b: 225–231), SVRČEK et al. (1984: 154–155). 

Russula faginea Romagn. DD 

holubinka buková 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v bučinách na vápnitých nebo humózních půdách. V minulosti 

byla doložena z vrchu Boubová v Českém krasu, z Javornické hornatiny (1994) a z lokality 

Liboháj u Chotěboře na Havlíčkobrodsku (1977). V poslední době byla nalezena 

v rezervaci Žofínský prales v Novohradských horách (1995), v rezervaci Bukové kopce 

(2005) a na vrchu Nadějov (2006) na Třeboňsku. (HD) 

Literatura: GALLI (2003: 368–369), KRÄNZLIN (2005: no. 130), MARCHAND (1977: no. 477), MICHAEL et 

al. (1983: no. 107c), SARNARI (2005: 896–901). 

Russula gracillima Jul. Schäff. DD 

holubinka štíhlá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v lesích na vlhkých místech pod břízami a vrbami, s oblibou 

v terénních depresích. Preferuje kyselé půdy v nižších polohách. V ČR je známa 

např. z vrchu Moučenka u Horažďovic v Šumavském podhůří, z lokality Vranovsko u Hlinice 

na Táborsku a z arboreta MZLU u Křtin poblíž Brna. (HD) 



Russula helodes Melzer EN 

holubinka rašelinná 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v blatkových borech, podmáčených smrčinách a v lesních 

lemech horských vrchovišť. Tvoří mykorhizu se smrkem, ale pravděpodobně také 

s břízou pýřitou a borovicí blatkou. Je známa zejména z jižních Čech – z rezervace Borkovická 

blata u Soběslavi (kde byla objevena pro vědu), dále z okraje rezervace Losí blato 

na Třeboňsku, z přírodního parku Polánka na Táborsku, z Černého údolí a rezervace Pohořské 

rašeliniště v Novohradských horách a z řady lokalit na Šumavě (např. Modravské 

203

slatě, okolí Horské Kvildy, Černý Kříž, Malá niva); kromě toho byla nalezena také na 

malém rašeliništi Jelení louže mezi pískovcovými skalami v Českém Švýcarsku u Hřenska. 

Je ohrožena vysoušením lokalit v důsledku odvodňování nebo odstraňování vegetačního 

krytu. (HD) 

Literatura: COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 1391), GALLI (2003: 246–247), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE 

(2003: 76), KOTLABA et al. (1995: 105–106), MELZER (1930), SARNARI (1998: 626–630). 

Russula luteotacta Rea NT 

holubinka citlivá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí převážně v teplejších oblastech pod duby, bukem, habrem 

a lískou, zejména na vápnitých a humózních půdách. Lze ji však nalézt i na mírně kyselých 

půdách. Velká část nálezů v ČR pochází z hrází rybníků, např. v jižních a východních 

Čechách a na severovýchodní Moravě. Roste i v dubohabřinách v okolí Brna a v Bílých 

Karpatech. (HD) 

Literatura: GALLI (2003: 196–197), KRÄNZLIN (2005: no. 157), MICHAEL et al. (1983: no. 141), PAPOUŠEK 

(2004: no. 369), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 548), SARNARI (1998: 672–677). 

Russula maculata Quél. et Roze VU 

holubinka skvrnitá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí na vápnitých půdách pod listnatými stromy, zejména 

duby, habrem, lískou, lípami a bukem, převážně na teplejších stanovištích nižších poloh. 

Je známa např. z okolí Prahy, jihočeských vápencových lokalit, jižní a jihozápadní Moravy 

a Bílých Karpat. (HD) 

Literatura: GALLI (2003: 466–469), KRÄNZLIN (2005: no. 158), MICHAEL et al. (1983: no. 162), SARNARI 

(1998: 695–699), SVRČEK et al. (1984: 151–153). 

Russula persicina Krombh. VU 

holubinka broskvová 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v teplých listnatých lesích, zejména pod duby, bukem a 

lískou na vápencovém i jiném zásaditém podloží. Je známa zejména z Českého středohoří, 

Českého krasu, jižní Moravy a Bílých Karpat. V poslední době byla nalezena také v rezervaci 

Vyšenské kopce v jižních Čechách a u sádrovcového Stříbrného jezera u Opavy. 

(HD) 

Literatura: GALLI (2003: 198–199), HERINK (1961: 206–210), KRÄNZLIN (2005: no. 181), MICHAEL et 

al. (1983: no. 146), SARNARI (1998: 667–672), SVRČEK et al. (1984: 107–108). 

Russula puellula Ebbesen, F. H. Møller et Jul. Schäff. DD 

holubinka dceruščina 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod bukem, popř. i jinými listnatými dřevinami, na humózních 

půdách. V ČR je doložena např. z rezervací Žofínský prales v Novohradských 

horách a Ranšpurk na soutoku Moravy a Dyje (1996). (HD) 

Literatura: GALLI (2003: 320–321), KRÄNZLIN (2005: no. 186), MICHAEL et al. (1983: no. 132), SARNARI 

(2005: 1198–1202). 

Russula raoultii Quél. EN 

holubinka Raoultova 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v bučinách, ale také pod břízami a ve smíšených lesích 

s borovicí a jedlí. Dává přednost zásaditým, vlhčím, humózním půdám v pahorkatině 

204

a podhůří. V ČR je známa např. z NP České Švýcarsko, masivu Králického Sněžníku 

(2004) a NP Podyjí (1995). (HD) 

Literatura: COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 1366), GALLI (2003: 172–173), HAGARA et al. (1999: 

316), KRÄNZLIN (2005: no. 189), SARNARI (1998: 538–541). 

Russula roseipes Bres. EN 

holubinka růžovonohá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v jehličnatých a smíšených lesích, nejčastěji pod borovicemi, 

na kyselém podloží. V ČR je známa z okolí Čelákovic ve středních Čechách, vrchu 

Moučenka u Horažďovic v Šumavském podhůří, přírodního parku Kukle, z polesí Chlum 

u Čimelic a Borky u Mirotic na Písecku, Doubí na Táborsku a z rezervace Váté písky na 

Hodonínsku. (HD) 



Russula salmoneolutea Landa et Fellner DD 

holubinka lososovožlutá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v horských bučinách. Je známa z Krkonoš (1983) z nadmořských 

výšek 850–1050 m, odkud byla popsána jako nový druh pro vědu. Poté byla 

autory popisu určena i ze Šumavy (1988–1990). (HD) 

Literatura: LANDA & FELLNER (1986). 

Russula solaris Ferd. et Winge VU 

holubinka sluneční 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí výhradně v bučinách na humózních půdách od pahorkatin 

do hor. V ČR je známa zejména z těchto oblastí: Český kras, Brdy, Šumava, Novohradské 

hory, vyšší polohy Třeboňska, Jeseníky, Beskydy, Javorníky, Ždánický les, NP 

Podyjí. (HD) 

Literatura: COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 1367), GALLI (2003: 170–171), HAGARA et al. (1999: 

317), KRÄNZLIN (2005: no. 201), SARNARI (1998: 541–545), ŠMARDA (1958: 212–214). 

Russula sphagnophila Kauffman VU 

holubinka rašeliníková 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v rašeliníku, vázaný na břízu pýřitou a snad i na jehličnany. 

V ČR se vyskytuje v rašelinných lesích se smrkem, borovicí a břízou lemujících vrchoviště 

a blatkové bory nebo přímo v rašelinných březinách. Je známa ze Šumavy, Novohradských 

hor, Třeboňska a Hrubého Jeseníku. (HD) 

Literatura: COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 1444), GALLI (2003: 338–339), KRÄNZLIN (2005: no. 

202), MARCHAND (1977: no. 471). 

Russula subrubens (J. E. Lange) Bon DD 

holubinka mokřadní 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v mokřadech pod některými druhy vrb (např. vrba ušatá, 

vrba pětimužná), obvykle ve společnosti hygrofilních mechů. Roste také pod olšemi a jasany 

na okraji rákosin. V minulosti byla doložena z lokality Mokré louky na Třeboňsku (osmdesátá 

léta 20. století), v poslední době byla zaznamenána poblíž Staňkovského rybníka 

u Chlumu u Třeboně (2006) a v okolí Libavé v Oderských vrších (2000). (HD) 

Literatura: COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 1470), SVRČEK et al. (1984: 136). 

205

Russula veternosa Fr. DD 

holubinka mdlá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v bučinách, vzácněji pod duby na vápnitých nebo humózních 

půdách. Z minulosti je známa např. z rezervace Karlštejn v Českém krasu (1994) 

a z okolí Brna – vrchu Zlobice u Kuřimi (1972), rezervace Jelení skok (1986) u Útěchova 

a Těsnohlídkova údolí (1983). V poslední době byla nalezena v rezervacích Žofínský prales 

v Novohradských horách (2005) a Bukové kopce na Třeboňsku (2005) a také na vrchu 

Nadějov na Třeboňsku (2006). (HD) 


211), MICHAEL et al. (1983: no. 159), SARNARI (1998: 758–762). 

Russula violacea Quél. DD 

holubinka fialová 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí na travnatých místech pod listnatými stromy, zejména 

pod duby, topoly a břízami na různých typech půd. Z dřívější doby (1979, 1981) je doložena 

z Mokrých luk u Třeboně. V poslední době byla nalezena v jižních Čechách (arboretum 

botanické zahrady v Táboře a rezervace Vyšenské kopce u Českého Krumlova), 

u Štáblovic na Opavsku (2000) a v okolí Brna. (HD) 

Literatura: COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 1385), GALLI (2003: 230–231), MICHAEL et al. (1983: 

no. 143b), PAPOUŠEK (2004: no. 375). 

Russula viscida Kudrna NT 

holubinka lepkavá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v přirozených i kulturních lesích pod jehličnany i listnáči, 

většinou ve vysokokmenných porostech, na nejrůznějších typech půd, od pahorkatiny 

do hor. Vyskytuje se roztroušeně, ale nehojně na celém území ČR. (HD) 

Literatura: GALLI (2003: 348–349), KOTLABA et al. (1995: 106–107), KRÄNZLIN (2005: no. 216), MELZER 

(1951), MICHAEL et al. (1983: no. 129), SARNARI (2005: 854–861), SVRČEK et al. (1984: 131–132). 

Russula zvarae Velen. DD 

holubinka Zvárova 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v teplých listnatých lesích v pahorkatině a na hrázích 

rybníků, a to hlavně pod duby na vlhčích, živinami bohatých, neutrálních až bazických 

půdách. V minulosti byla sbírána na hrázi rybníka Nečisto na Táborsku (osmdesátá léta 

20. století) a na vrchu Zlobice u Kuřimi (1972, 1974). Z poslední doby je doložena z hráze 

rybníka Starý Kravín na Táborsku. (HD) 


218), PAPOUŠEK (2004: no. 388), SARNARI (2005: 1303–1307), VELENOVSKÝ (1920–1922: 913). 

Sarcodon fennicus (P. Karst.) P. Karst. CR 

lošák finský 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v jehličnatých lesích. V ČR se v minulosti vyskytoval 

vzácně na izolovaných lokalitách, a to pouze v Čechách. Poslední zaznamenaný nález pochází 

od samoty Buzičky v lese Buzíček u Buzic poblíž Blatné v jižních Čechách (1974). 

(PH) 

Literatura: DVOŘÁK & HROUDA (2005: 26–27, tab. 20), HROUDA (1999: 148, 150–151), MAAS GEESTERANUS 

(1975: 63–64, 104–105, fig. 42, tab. 31). 

206

Sarcodon glaucopus Maas Geest. et Nannf. EN 

Syn.: Sarcodon amarescens (Quél.) Quél. 

lošák sivonohý 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na jehličnaté dřeviny. V minulosti se v ČR vyskytoval 

vzácně na izolovaných lokalitách, v poslední době byl sbírán jen v jižních Čechách, a to na 

Táborsku – Velký Hutecký les u Hlinice (1998 a 2000), v Novohradském podhůří – okolí 

Klení (2000), Dalekých Popelic (2002) a Malont (2006) a v Novohradských horách – Lužnický 

vrch u Lužnice (2002). (PH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 274), CETTO (1970–1993: vol. 3, no. 1157, sub 

S. amarescens), DVOŘÁK & HROUDA (2005: 26, tab. 19–20), HROUDA (1999: 147–149), MAAS GEESTERANUS 

(1975: 64–65, 105, fig. 43–44, tab. 31), PAPOUŠEK (2004: no. 129). 

Sarcodon imbricatus (L.: Fr.) P. Karst. NT 

lošák jelení 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na smrk. V minulosti v ČR dosti běžný druh; v šedesátých 

až osmdesátých letech 20. století prodělal výrazný ústup. V poslední době je opět poměrně 

hojný v jižních a středních Čechách a na jižní Moravě, jinde se vyskytuje roztroušeně. (PH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 275), DVOŘÁK & HROUDA (2005: 24, tab. 16), HAGARA 

et al. (1999: 72), MAAS GEESTERANUS (1975: 58–60, 102–103, fig. 38, tab. 24–26), PAPOUŠEK (2004: 

no. 126), SCHMIDT-STOHN (2001: 48–53). 

Sarcodon leucopus (Pers.) Maas Geest. et Nannf. CR 

Syn.: Sarcodon laevigatus (Sw.: Fr.) P. Karst. 

lošák hladký 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v jehličnatých lesích, zejména ve smrčinách. V minulosti 

se v ČR vyskytoval vzácně na izolovaných lokalitách. Zřejmě naposledy byl sbírán v lese 

Roztrhánky u Ratíškovic na jižní Moravě (1982). Druh ustupující i v okolních státech. (PH) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 277), CETTO (1970–1993: vol. 3, no. 1155, sub S. laevigatus), 

DERMEK (1973b), DVOŘÁK & HROUDA (2005: 25, tab. 18), HROUDA (1999: 140, 142–143), 

MAAS GEESTERANUS (1975: 60–61, 103, fig. 39, tab. 27–28), MARCHAND (1976: no. 350). 

Sarcodon scabrosus (Fr.) P. Karst. EN 

lošák hořký 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na jehličnaté i listnaté dřeviny. V ČR převažují nálezy 

z jehličnatých lesů, hlavně borů. Vyskytuje se na několika lokalitách v jižních Čechách – 

V starém u Nedvědic (2001), Borovanský vrch u Čeřejova (1995), hráz rybníka Naděje 

u Klece (1996–1997), okolí Dalekých Popelic (2002), Lužnický vrch u Lužnice (2002); 

jinde v ČR jen vzácně – Čertův dub u Chocně (2002). (PH) 

Literatura: ARNOLDS (2003: 63–64, fig. 32), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 279), DVOŘÁK & 

HROUDA (2005: 26, tab. 19), HROUDA (1999: 146–147), MAAS GEESTERANUS (1975: 68–69, 108, fig. 

47–48, tab. 33–35), PAPOUŠEK (2004: no. 128), POUZAR (1956: 66–67, fig. 3 za str. 70, sub Hydnum 

scabrosum). 

Sarcodon squamosus (Schaeff.) Quél. VU 

lošák šupinatý 

M. Mykorhizní symbiont vázaný na borovici, rostoucí s oblibou na písčitých půdách. Je 

poměrně hojný v jižních Čechách, jinde se vyskytuje roztroušeně. Až do konce 20. století 

nebyl tento druh běžně odlišován od lošáku jeleního (Sarcodon imbricatus). (PH) 

207

Literatura: ARNOLDS (2003: 60–61, fig. 29), CETTO (1970–1993: vol. 2, no. 759), DVOŘÁK & HROUDA 

(2005: 24, tab. 17), KOTLABA & POUZAR (2000: 5–7), KUČERA (1933, sub Hydnum squamosum), 

PAPOUŠEK (2004: no. 127), SCHMIDT-STOHN (2001: 48–53). 

Sarcodon versipellis (Fr.) Quél. ?EX 

lošák balzámový 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v jehličnatých lesích, zejména ve smrčinách na vápnitém 

podkladu. V minulosti se v ČR vyskytoval vzácně na izolovaných lokalitách, od roku 1944 

nepotvrzený. Nejistý je nález z Dubcových kopců u Kateřinice na Vsetínsku (1971). Lze 

očekávat výskyt v karpatské oblasti vzhledem ke vzácnému výskytu ve slovenských Karpatech 

(i tam byl ovšem naposledy sbírán před více než 20 lety – Jánska dolina u Liptovského 

Jána, 1985). Jde o druh značně ustupující i v okolních státech. (PH) 


HROUDA (2005: 25–26, tab. 27–18), HROUDA (1999: 142, 144–145), KRIEGLSTEINER (2000a: 392–393), 

KUBIČKA (1971), MAAS GEESTERANUS (1975: 61–63, 103–104, fig. 40–41, tab. 29–30). 

Sarcodontia crocea (Schwein.) Kotl. NT 

Syn.: Sarcodontia setosa (Pers.) Donk 

hrotnatka zápašná 

PL. Parazit rostoucí na starých jabloních, vzácněji na jiných ovocných dřevinách. Je potenciálně 

ohrožena ubýváním sadů se starými neošetřovanými stromy. Silně ustupuje v celé 

střední Evropě. (DDv) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 179), HAGARA et al. (1999: 79), KOTLABA (1953: 

118–119), PAPOUŠEK (2004: no. 147). 

Scytinostroma galactinum (Fr.) Donk CR 

tlustěnka mléčná 

SL. Saprotrof rostoucí na pařezech a ležících kmenech listnáčů, hlavně habru a buku. V Čechách 

se vyskytuje jen u Zbraslavi (Hradiště) a v okolí Heřmanova Městce, na Moravě 

v okolí Náměšti nad Oslavou a Moravských Knínic. Vzhledem k vzácnosti výskytu je v ČR 

ohrožena. V celé Evropě je vzácná, hojně se však vyskytuje v Severní Americe. (ZP) 

Literatura: HALLENBERG (1985: 24–27, fig. 16), JÜLICH (1984: 197). 

Scytinostroma odoratum (Fr.) Donk NT 

tlustěnka smrková 

SL. Saprotrof rostoucí na padlých větvích a kmenech smrku v horských a podhorských 

jehličnatých lesích (přirozených i umělých). V ČR se řídce vyskytuje v Českém Švýcarsku, 

Krkonoších, na Šumavě, v Železných horách a na Českomoravské vrchovině. Ochrana je 

možná především ponecháváním dřevní hmoty v lesích. (ZP) 

Literatura: HALLENBERG (1985: 30–32), JÜLICH (1984: 197), PARMASTO (1970). 

Sistotrema confluens Pers.: Fr. VU 

rozděrka splývavá 

ST. Saprotrof rostoucí v detritu v jehličnatých i listnatých lesích, hlavně na Plzeňsku, ve 

středních a jižních Čechách a na Českomoravské vrchovině. V poslední době byla nalezena 

v okolí Nové Vsi u Světlé nad Sázavou (1995), v údolí Hlubokého potoka u Malonic 

(2002), v okolí Malont v Novohradském podhůří a nejnověji v Povydří na Šumavě (2005). 


208

Literatura: BERNICCHIA (2005: 765–766), HAGARA et al. (1999: 74; 2006: 83), PAPOUŠEK (2004: no. 

162), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 612–613). 

Sistotrema heteronemum (J. Erikss.) Å. Strid ?EX 

kornatka různobarvá 

SL–ST. Saprotrof rostoucí na hnijícím dřevě jehličnanů i listnáčů, na zbytcích kapradin, 

méně na půdě v zahradách. V ČR je doložena z jediné lokality – hory Plechý na Šumavě 

(1929). Žádný další výskyt nebyl od té doby zaznamenán. Obecně velmi vzácný druh, rozšířený 

především v severní Evropě. (ZP) 

Literatura: ERIKSSON (1958: 13–14), ERIKSSON et al. (1984: 1338–1339), JÜLICH (1984: 134). 

Sistotrema muscicola (Pers.) S. Lundell CR 

rozděrka blanitá 

SL–ST. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů i jehličnanů, v detritu na větvičkách 

a zbytcích bylin, zřídka na meších. V ČR je známo šest lokalit – Radotínské údolí u Prahy, 

okolí Řevnic v brdských Hřebenech, údolí Vůznice u Nižboru v Brdech (1951), Nemyšl 

u Tábora (1949), okolí Frýdlantu (1994) a lužní les při Pohansku u Břeclavi (1998). Obecně 


Literatura: BERNICCHIA (2005: 766–767), ERIKSSON et al. (1984: 1341–1345), RYVARDEN & GILBERTSON 

(1994: 615), VAMPOLA (1991a: 6–8). 

Skeletocutis alutacea (J. Lowe) Jean Keller CR 

kostrovka kožovitá 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů i listnáčů. V ČR je známa jen ze čtyř 

lokalit: okolí Řevnic v brdských Hřebenech (1948), Vidrholec u Klánovic u Prahy (1953), 

Ve Studeném = Studený vrch u Stříbrné Skalice (1982) a Bašta u Šanova v Bílých Karpatech 


Literatura: BERNICCHIA (2005: 757), KRIEGLSTEINER (2000a: 577), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 620), 

VAMPOLA & POUZAR (1996a: 13–15). 

Skeletocutis odora (Sacc.) Ginns EN 

Syn.: Poria tschulymica Pilát 

kostrovka páchnoucí 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, nejčastěji smrku a jedle, výjimečně i listnáčů. 

V ČR je známa jen z několika lokalit v jižních Čechách, Moravském krasu a ve Vsetínských 

vrších. Nejnovější nálezy jsou z rezervací Žofínský prales v Novohradských horách, 

Fabián na Jindřichohradecku (obé 2005) a Vývěry Punkvy v Moravském krasu (2005, 

2006). (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERAN (1996: 16, sub S. tschulymica), BERNICCHIA (2005: 764), KOTIRANTA & NIEMELÄ 

(1993: 33), KOTLABA (1984a: 123–124, sub Incrustoporia tschulymica), NIEMELÄ (1998: 19–22), 

PAPOUŠEK (2004: no. 267, sub Antrodia odora), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 631–632). 

Skeletocutis stellae (Pilát) Jean Keller CR 

pórnatka Stellina 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, nejčastěji smrku a jedle v původních 

lesích a pralesích. V ČR je známa zejména ze Šumavy (rezervace Boubínský prales, Medvědice 

na hoře Stožec, Ždanidla u Prášil); byla nalezena také v rezervaci Žofínský prales 

209

v Novohradských horách a v Moravskoslezských Beskydech. Obecně velmi vzácný druh. 


Literatura: KOTIRANTA & NIEMELÄ (1993: 66), KOTLABA (2001b: 238), NIEMELÄ (1998: 24–27), 


Sparassis nemecii Pilát et Veselý EN 

kotrč Němcův 

PL. Parazit rostoucí u pat a na bázích jehličnatých stromů, především jedle, méně smrku 

a modřínu, zejména ve smíšených lesích bukojedlového stupně. Je znám např. ze Šumavy, 

Blanského lesa, Novohradských hor, Vsetínska, Hostýnských vrchů a podhůří Bílých Karpat. 

Jednou z příčin jeho ohrožení je ústup hlavní hostitelské dřeviny. Někteří autoři jej ztotožňují 

s druhem Sparassis brevipes Krombh. (= S. laminosa Fr.). (DDv) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 67), JÜLICH (1984: 95), KREISEL (1983: 676–677, sub Sparassis 

brevipes), PAPOUŠEK (2004: no. 347), PILÁT & VESELÝ (1932: 97–100, fig. 1–2). 

Spongipellis delectans (Peck) Murrill EN 

plstnatec bukový 

SPL. Saproparazit rostoucí na živých i odumřelých kmenech, větvích a pařezech listnáčů, 

nejčastěji buku. V ČR je častější ve Slezsku a na jižní Moravě. Zatím poslední nález je 

z rezervace Býčí skála v Moravském krasu (2003). (FK, ZP et PV) 

Literatura: ČERNÝ (1979: 99–105), KOTLABA (1984a: 105, fig. 29), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 

643–644). 

Spongipellis litschaueri Lohwag CR 

plstnatec jižní 

SPL. Saproparazit rostoucí na živých i odumřelých kmenech a silných větvích listnáčů, v ČR 

pouze dubů. Je znám ze tří lokalit na jižní Moravě: vrch Křižák u Moravského Krumlova 

(1964), údolí řeky Oslavy nedaleko Náměšti nad Oslavou (1985) a Boří les (Rendezvous) 

u Valtic (naposledy v roce 2006). Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: ČERNÝ (1989: 74, sub Spongipellis schulzeri), KOTLABA (1984a: 103–104), KOTLABA & 

POUZAR (1965b: 69–78). 

Spongipellis pachyodon (Pers.) Kotl. et Pouzar CR 

plstnatec tlustoostný 

SPL. Saproparazit rostoucí na živých i odumřelých kmenech, větvích a pařezech listnáčů. 

V ČR je znám jen z ojedinělých nálezů: Chomutov-Horní Ves (1967), Pavlíkov u Rakovníka 

(1970), Černická obora u Bechyně (1957, 1958), hráz rybníka Svět u Třeboně (1953) a rezervace 

Velký Špičák u Třeště (2004). Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 767–768), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 411), KOTLABA (1984a: 

102–103), KRIEGLSTEINER (2000a: 583–584), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 645–646). 

Steccherinum aridum Svrček ?EX 

Syn.: Steccherinum cremeoalbum Hjortstam 

ostnateček suchý 

SL. Saprotrof rostoucí na odumřelých spadlých větvích a padlých kmenech listnáčů. V ČR 

je znám pouze jeden nález z Blanska u Kaplice v Novohradském podhůří (1970), a to na 

větvích břízy pýřité. Obecně velmi vzácný druh, rostoucí zejména v severní Evropě. (ZP) 

Literatura: ERIKSSON et al. (1984: 1386–1389), SVRČEK (1973: 204–205). 

210

Steccherinum oreophilum Lindsey et Gilb. EN 

bránovitka přezkatá 

SL. Saprotrof rostoucí většinou na mrtvých větvích listnáčů. Je známa z ojedinělých nálezů 

na Křivoklátsku, Šumavě, Soběslavsku, Českomoravské vrchovině, Brněnsku a Znojemsku. 

Poslední nálezy jsou z rezervace Opolenec u Sudslavic poblíž Vimperka v Šumavském 

podhůří (1996) a z okolí Lukova u Znojma (1995). (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 297–298, sub Irpex oreophilus), ERIKSSON et al. (1984: 1401, 1403), 

KOTLABA (1984a: 81–82), NIEMELÄ & SAARENOKSA (1985: 70–74). 

Steccherinum robustius (J. Erikss. et S. Lundell) J. Erikss. ?EX 

ostnateček statný 

SL. Saprotrof rostoucí hlavně na mrtvých stojících i padlých kmenech jilmů. V ČR je znám 

pouze z pralesních rezervací Ranšpurk a Cahnov na soutoku Moravy a Dyje na jižní Moravě, 

kde byl naposledy sbírán v šedesátých letech 20. století. (ZP) 

Literatura: ERIKSSON et al. (1984: 1402–1404, fig. 736–739). 

Stereopsis vitellina (Plowr.) D. A. Reid CR 

pevníkovka žloutková 

ST. Saprotrof rostoucí v humusu v jehličnatých lesích. V minulosti byl sbírán na lokalitě 

Žebrák u Dobříše ve středních Čechách a v Rukávečské oboře (= Květovská obora) u Milevska 

v jižních Čechách, v poslední době v údolí Hrádeckého potoka u Srní na Šumavě 

(1997). (ZP) 

Literatura: HOLEC & POUZAR (1998: 69), JÜLICH (1984: 210), REID (1965: tab. 45: fig. 3–6). 

Stereum subpileatum Berk. et M. A. Curtis CR 

Syn.: Xylobolus subpileatus (Berk. et M. A. Curtis) Boidin 

pevník polokloboukatý 

SL. Saprotrof v Evropě rostoucí na padlých kmenech a pařezech dubů. Význačný druh 

teplých dubových lesů (zejména s dubem cerem) v oblasti submediteránní květeny. V ČR 

je známa jediná lokalita – rezervace Rendezvous u Valtic na jižní Moravě (1981), která 

navazuje na oblast souvislejšího výskytu v Rakousku a na Slovensku. (ZP) 

Literatura: JÜLICH (1984: 209), KOTLABA (1985b). 

Stropharia albocrenulata (Peck) Kreisel EN 

Syn.: Pholiota albocrenulata (Peck) Sacc. 

límcovka vroubkovaná 

PL–SL. Parazit až saprotrof rostoucí na bázích živých kmenů, pařezech a mrtvém dřevě 

listnáčů i jehličnanů (např. topol osika, dub, buk, smrk, jedle). V ČR se vyskytuje vzácně 

a nahodile jak v lesích (většinou polopřirozených až kulturních), tak např. v parcích a na 

hrázích rybníků, od nížiny do nižších horských poloh. V Evropě obecně vzácná houba. 

(JH) 

Literatura: KOTLABA (1984b: 1–3), KOTLABA et al. (1995: 91–92), KREISEL & LAZEBNÍČEK (1967: 33–39), 

PAPOUŠEK (2004: no. 679). 

Stropharia albonitens (Fr.) P. Karst. EN 

límcovka bílá 

ST. Saprotrof rostoucí v trávě, na zemi nebo na zbytcích rostlin na vlhkých místech v listnatých 

lesích (např. v olšinách) i mimo les, také na prameništích. Je známa např. ze Šumavy 

211

(rezervace Velké bahno) a z několika lokalit na Moravě (rezervace Dářko ve Žďárských 

vrších, Valašské Klobouky, rezervace Čertoryje v Bílých Karpatech). Podobná límcovka 

černovýtrusá (Stropharia melasperma), která roste především na travnatých místech, je 

zřejmě hojnější. (JBo) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 454), LUDWIG (2000: fig. 84.3.), PILÁT (1953c: 46, 41: 

fig. 49), SVRČEK & VANČURA (1987: 227). 

Stropharia hornemannii (Fr.: Fr.) S. Lundell et Nannf. EN 

límcovka očesaná 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů i listnáčů (v ČR např. smrk, buk, břízy), 

nejčastěji na silně rozložených padlých kmenech, pařezech a na dřevní drti. Vyskytuje se 

v prostředí horského smíšeného lesa tvořeného bukem, smrkem a jedlí, v přirozených horských 

a podmáčených smrčinách a v rašelinných lesích tvořených smrkem, borovicí lesní 

a břízou pýřitou, od submontánního po supramontánní stupeň. Vzácný druh s boreálně- 

-montánním rozšířením. V ČR je pravidelněji nacházena pouze na Šumavě, v poslední 

době byla zaznamenána také v Novohradském podhůří. Je ohrožena vyklízením padlých 

kmenů z lesů. (JH) 

Literatura: COURTECUISSE & DUHEM (1994: no. 1276), HERINK et al. (1957: 13–20), NOORDELOOS (1999: 


Stropharia inuncta (Fr.) Quél. CR 

límcovka natřená 

ST. Saprotrof rostoucí na loukách a pastvinách v trávě a mechu. Přestože jde o dobře poznatelný 

druh, jeho nálezy v ČR jsou ojedinělé. V posledních letech byla nalezena např. 

v Libušíně u Kladna, poblíž Nepomuku u Šalmanovic v jižních Čechách, v podhůří Králického 

Sněžníku a v lužních lesích na soutoku Moravy a Dyje. (JBo) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 457), LUDWIG (2000: fig. 84.9.), WATLING & GREGORY 

(1987: 65–66). 

Suillosporium cystidiatum (D. P. Rogers) Pouzar CR 

kornatec přehrádkovaný 

SL. Saprotrof rostoucí na hnijících zbytcích dřeva jehličnanů. V ČR byl nalezen na Šumavě 

jednou ve dvacátých letech 20. století (lokalita citována jako „Plešný“, tj. zřejmě 

hora Plechý), podruhé nedávno na hoře Strážný u obce Strážný (2001), též na Šumavě. Je 

rozšířen na severní polokouli v boreálních společenstvech, všude je velmi vzácný. Vzhledem 

k velké vzácnosti je v ČR potenciálně ohrožen. Jeho další existenci umožní zachování 

dosavadního režimu v chráněných územích na Šumavě. (ZP) 

Literatura: ERIKSSON et al. (1984: 1448–1449), JÜLICH (1984: 231–232). 

Suillus flavidus (Fr.: Fr.) J. S. Presl EN 

klouzek žlutavý 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí zejména v přechodových rašeliništích v pahorkatině 

a podhůří, méně často na podmáčených místech v kulturních borových lesích na kyselém 

podkladu, vždy v kobercích rašeliníků. Tvoří mykorhizu s borovicemi se dvěma jehlicemi 

ve svazečku, především s borovicí lesní, borovicí blatkou a ve vyšších polohách s borovicí 

klečí. V poslední době byl nalezen v Krušných horách, na Plzeňsku, v rezervacích Prameny 

Klíčavy na Křivoklátsku, Tetřevská slať na Šumavě a Velké bahno v Šumavském 

podhůří, na Táborsku (Turovecký les), Soběslavských blatech a na Třeboňsku. Na Moravě 

212

yl nalezen zřejmě jen ve Žďárských vrších (1948). Mimo chráněná území je ohrožen likvidací, 

odvodňováním a fragmentací vhodných biotopů. (JŠ et VJ) 

Literatura: BERAN & TONDL (1997: 17–18, 24), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 276), KOTLABA & 

JANDA (2006: 459), MUÑOZ (2005: 626), PAPOUŠEK (2004: no. 812), PILÁT & DERMEK (1974: 57). 

Suillus lakei var. landkammeri (Pilát et Svrček) Engel et Klofac EN 

klouzek douglaskový Landkammerův 

M. Mykorhizní symbiont tvořící mykorhizu s douglaskou. Byl popsán na základě sběrů 

z okolí Solopysk u Černošic ve středních Čechách (1949). V poslední době byl nalezen 

v Polabí (Nymbursko) a na několika lokalitách na jižní Moravě. (JŠ et VJ) 

Literatura: CHINKOVÁ & POUZAR (1955: 76–82, sub Boletinus lakei), PILÁT & DERMEK (1974: 49–50, 

tab. 6, sub Boletinus lakei subsp. landkammeri), PILÁT & SVRČEK (1949: 1–8, tab. I–IV, sub Boletinus 

tridentinus subsp. landkammeri). 

Suillus sibiricus Singer CR 

klouzek sibiřský 

M. Mykorhizní symbiont. Tvoří mykorhizu s některými borovicemi, jež mají pět jehlic 

ve svazečku. V ČR byl doposud nalezen na jediné lokalitě – v zámeckém parku v Českém 

Krumlově v jižních Čechách. V Evropě roste pod borovicí limbou a borovicí rumelskou, 

vzácněji pod vejmutovkou. (JŠ et VJ) 

Literatura: GALLI (1998: 70–71), KLUZÁK (1990: 51–55), MUÑOZ (2005: 627–628), PAPOUŠEK (2004: 

no. 809), PŘÍHODA (1971: 140–146). 

Suillus tridentinus (Bres.) Singer EN 

klouzek tridentský 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v jehličnatých a smíšených lesích pod modříny, se kterými 

tvoří mykorhizu. Dává přednost zásaditým až neutrálním půdám. Na území ČR se 

nejčastěji vyskytuje v pahorkatinách a podhůří. V poslední době byl nalezen v severozápadních 

Čechách (Teplicko), v oblasti Džbánu a v jižních Čechách; na Moravě byl zaznamenán 

na lokalitě Vápenky a v rezervaci Zahrady pod Hájem v Bílých Karpatech. Je 

ohrožen zejména kácením modřínů a nepřímo i sběrem plodnic houbaři. (JŠ et VJ) 

Literatura: GALLI (1998: 68–69), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 272), MUÑOZ (2005: 617–618), 

PILÁT & DERMEK (1974: 54–55), PILÁT & UŠÁK (1952: no. 26b). 

Thelephora atrocitrina Quél. ?EX 

plesňák citronový 

M–ST. Saprotroficko-symbiotický pozemní druh xerotermních dubohabrových hájů na 

vápencovém podloží. V padesátých a šedesátých letech 20. století byl v ČR dvakrát sbírán 

u Kuřimi a v okolí Brna. (KČ) 

Literatura: JÜLICH (1984: 255), NOVACKÝ (1956: 103–105). 

Thelephora caryophyllea (Schaeff.) Fr. CR 

plesňák karafiátový 

ST. Saprotrof a zřejmě i symbiont v borových lesích na teplejších lokalitách. Ještě ve čtyřicátých 

letech 20. století byl občas sbírán např. v Českém krasu, v jižních Čechách a na Moravě, 

o desetiletí později už jen na Brněnsku (1948–1956) a v okolí Olomouce (1963). V poslední 

době byl nalezen v jižních Čechách a také v Brně a okolí (2001, 2005, 2006). (KČ) 

Literatura: JÜLICH (1984: 254), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 94), VESELÝ et al. (1972: 117). 

213

Tomentella duemmeri (Wakef.) M. J. Larsen CR 

vatička Duemmerova 

SL. Saprotrof rostoucí na dřevu listnáčů v tropickém, subtropickém a mírném pásmu. V ČR 

byla nalezena na dřevu lípy na vrchu Vysoká stráň u Hostimi (1961) a na dřevě dubu u Taslarova 

mlýna v Radotínském údolí (2001) v Českém krasu. Obecně velmi vzácný druh. (KČ) 

Literatura: ČÍŽEK (2002b: 1–5). 

Tomentella galzinii Bourdot CR 

vatička Galzinova 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejících pařezech a větvích listnatých dřevin. V ČR je známa ze 

dvou sběrů na dřevě buku z rezervace Koda v Českém krasu (2002). Obecně vzácný druh. 

(KČ) 


Tomentella griseoumbrina Litsch. ?EX 

vatička šedohnědá 

SL. Saprotrof rostoucí na dřevě jehličnanů, zřídka listnáčů. V ČR byla nalezena pouze jednou, 

a to v roce 1953 na kořenu habru na vrchu Zlatý Kůň u Koněprus v Českém krasu. 

Pro jisté odchylky od typu byl tento nález M. Svrčkem popsán jako var. obscura. (KČ) 

Literatura: JÜLICH (1984: 248), KÕLJALG (1996: 172–175), SVRČEK (1960b: 191, 217). 

Tomentella testaceogilva Bourdot et Galzin EN 

vatička hlínožlutá 

SL. Saprotrof rostoucí hlavně na pařezech, kmenech a spadlých větvích listnatých dřevin, 

vzácněji na jehličnanech, v mechu a na detritu. Ke starším lokalitám na Berounsku, Pardubicku 

a v okolí Brna přibyly v poslední době nálezy z okolí Zadní Kopaniny a Radotína 

(2001, 2002) v Českém krasu. (KČ) 

Literatura: ČÍŽEK (2004a: 1–6), JÜLICH (1984: 246, sub T. rhodophaea). 

Tomentellopsis pusilla Hjortstam CR 

vatovečka drobnovýtrusá 

SL. Saprotrof rostoucí výhradně na dřevě listnáčů v mírném pásmu severní polokoule. V ČR 

byla nalezena v roce 1956 v Českém středohoří, v poslední době na dřevě topolu u Borohrádku 

na Rychnovsku ve východních Čechách (2003) a na dřevě dubu a javoru v rezervaci 

Cahnov na soutoku Moravy a Dyje (1995 a 1998). (KČ) 

Literatura: ČÍŽEK (2004b: 1–5), JÜLICH (1984: 240). 

Tomentellopsis zygodesmoides (Ellis) Hjortstam CR 

vatovečka hnědavá 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevu jehličnanů a listnáčů v nižších a středních polohách. 

Před rokem 1974 byl několikrát nalezen v Českém středohoří a v jižních Čechách, 

v poslední době byl sbírán na dřevě břízy u Zadní Kopaniny (2000) a na dřevě habru v rezervaci 

Koda (2002) v Českém krasu. (KČ) 

Literatura: ČÍŽEK (2006b: 1–5), JÜLICH (1984: 240), KÕLJALG (1996: 74–76). 

Trametes cervina (Schwein.) Bres. NT 

outkovka jelení 

214

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvých kmenech a někdy i pařezech listnáčů. Poměrně teplomilný 

druh. V ČR je častější jen na jihovýchodní Moravě. Nejnovější nálezy jsou z rezervace 

Vývěry Punkvy v Moravském krasu (2006), od Koryčan ve Chřibech (2004) a z Bořího 

lesa (Rendezvous) u Valtic (2001). (FK, ZP et PV) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 119, sub Antrodia c.; 2006: 159), KOTLABA (1984a: 131, sub Antrodia 

c.), PAPOUŠEK (2004: no. 284, sub Antrodia c.), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 653–655). 

Trechispora candidissima (Schwein.) Bondartsev et Singer DD 

pórnovitka bělostná 

SL. Saprotrof rostoucí na silně zetlelém dřevě listnáčů i jehličnanů. V ČR je známa pouze 

z jediného, dosud nepublikovaného nálezu z roku 1995 na Studeném vrchu v Bílých Karpatech. 

Vzácný druh, o jehož skutečném rozšíření existuje zatím jen málo poznatků. (FK, 

ZP et PV) 

Literatura: LARSSON (1994), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 670), VAMPOLA (1996a: 17–22). 

Trechispora mollusca (Pers.: Fr.) Liberta DD 

Syn.: Poria mollusca (Pers.: Fr.) Cooke 

pórnovitka sněhobílá 

SL. Saprotrof rostoucí na silně zetlelém dřevě listnáčů i jehličnanů. Byla nalezena v Novohradských 

horách (1990), v rezervaci Červené blato na Třeboňsku (1994) a v Podyjí (1990); 

nejnovější nález je z rezervace Velká niva u Lenory na Šumavě (2003). Vzácnější druh, o 

jehož skutečném rozšíření existuje zatím jen málo poznatků, neboť naprostá většina v ČR 

tímto jménem označených nálezů je ve skutečnosti hojná pórnovitka měchýřkatá (Trechispora 

hymenocystis). (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 780), LARSSON (1994), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 673–674), 

VAMPOLA (1996a: 17–22). 

Tremellodendropsis tuberosa (Grev.: Fr.) D. A. Crawford ?EX 

Syn.: Aphelaria tuberosa (Grev.: Fr.) Corner 

plošnatka hlízovitá 

ST. Saprotrof rostoucí na zemi. V ČR je známa jen z minulosti, a to ze Smetanových sadů v 

Hořicích v Podkrkonoší (1966) a z Kinského sadů v Praze (1958), kde rostla na zemi 

v trávě pod listnáči. Druh obecně vzácný v celé Evropě. (OJ) 

Literatura: FRANCHI & GENNARI (2004: 69–74), PILÁT (1958b: 242, sub Aphelaria t.), PILÁT (1959: 84, 

sub Aphelaria t.). 

Tremiscus helvelloides (DC.: Fr.) Donk NT 

rosolovec červený 

SL. Saprotrof rostoucí na dřevě jehličnanů ležícím na zemi nebo ukrytém v půdě s dostatečným 

obsahem uhličitanu vápenatého, přítomného díky vápencovému nebo opukovému 

podloží (nebo díky navážce vápencového štěrku na lesní cesty apod.). Preferuje chladnější 

polohy (zaříznutá údolí s inverzním klimatem nebo horské oblasti), často se objevuje podél 

lesních cest. Je znám např. z pahorkatiny Džbán na Kladensku, z okolí Chýnova na Táborsku 

a ze Šumavy. V ČR je vzhledem k nedostatku vhodných lokalit vzácný, jinak bývá 

na příhodných lokalitách (např. ve vápencových pohořích Slovenska) hojný. (JH) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 56), PAPOUŠEK (2004: no. 113), VESELÝ et al. (1972: 97). 

215

Trichaptum biforme (Fr.) Ryvarden EN 

Syn.: Hirschioporus pargamenus (Fr.) Bondartsev et Singer 

bránovitec dvoutvarý 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, hlavně buku. V ČR je znám z ojedinělých 

nálezů na Českomoravské vrchovině, v Bílých Karpatech a v lužních lesích na soutoku 

Moravy a Dyje. Nejnovější nález je z rezervace Velký Špičák u Třeště (2004). (FK, 

ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 782), HAGARA et al. (1999: 126), HAGARA et al. (2006: 160), KOTIRANTA 

& NIEMELÄ (1993: 90), KOTLABA (1984a: 117–118, fig. 81, sub Hirschioporus pergamenus), RYVARDEN 

& GILBERTSON (1994: 678–679). 

Tricholoma apium Jul. Schäff. EN 

čirůvka celerová 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod borovicí lesní, méně často pod smrkem na kyselých 

půdách. V poslední době bylo nejvíce nálezů zaznamenáno v jižních Čechách (Táborsko, 

Novohradské podhůří). (VA) 

Literatura: NOORDELOOS & CHRISTENSEN (1999: 119–120), PAPOUŠEK (2004: no. 539), RIVA (2003: 798). 

Tricholoma atrosquamosum (Chevall.) Sacc. EN 

čirůvka černošupinatá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých a smíšených lesích, zejména v bučinách na 

vápnitých půdách. V poslední době je známo kolem deseti lokalit, např. v Českém krasu, 

Moravském krasu, na Tišnovsku a v lužních lesích pod Pálavou. Je ohrožena především 

necitlivými lesnickými zásahy. (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 411), KOTLABA et al. (1995: 63), RIVA (2003: 776), 

ŠMARDA (1960: 225). 

Tricholoma basirubens (Bon) Riva et Bon EN 

čirůvka růžovotřenná 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých a smíšených lesích, zejména pod bukem, 

především na vápnitých půdách. V posledních letech je doložena pouze z Českého krasu, 

jižní Moravy a Bílých Karpat. (VA) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 163), RIVA (2003: 777). 

Tricholoma batschii M. Chr. et Noordel. DD 

Syn.: Tricholoma fracticum (Britzelm.) Kreisel 

čirůvka prstenitá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v jehličnatých lesích na vápnitých půdách; je vázaný na 

dvojjehlicové borovice. V poslední době byla nalezena např. v jižních Čechách (rezervace 

Vyšenské kopce), v Moravském krasu, v Přerově a Bystřici pod Hostýnem (intravilány) 

a v Bílých Karpatech (rezervace Zahrady pod Hájem). Její celkové rozšíření v ČR není 

známo. (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 419, sub T. fracticum), HAGARA et al. (1999: 167), 

RIVA (2003: 808). 

Tricholoma bonii Basso et Candusso DD 

čirůvka Bonova 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v řídkých listnatých lesích i mimo les pod listnáči. 

216

V poslední době je v ČR doložena z jediné lokality (Brno-Líšeň). Její celkové rozšíření 

v ČR není známo. (VA) 

Literatura: ANTONÍN & VÁGNER (1999: 227–228), RIVA (2003: 780). 

Tricholoma cingulatum (Almfelt: Fr.) Jacobasch NT 

čirůvka kroužkatá 

M. Mykorhizní symbiont vrb. Roste jak na přirozených, tak na člověkem ovlivněných stanovištích. 

Vyskytuje se roztroušeně na celém území ČR. (VA) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 163), NOORDELOOS & CHRISTENSEN (1999: 136–137), RIVA (2003: 778). 

Tricholoma colossus (Fr.) Quél. CR 

čirůvka obrovská 

M. Mykorhizní symbiont borovic rostoucí na sušších stanovištích na písčitých půdách. V ČR 

je v poslední době známa jen z jižních Čech (Třebovice na Českokrumlovsku, Nesměň 

a Bělá v Novohradském podhůří, Dvorec u Borovan v Třeboňské pánvi). (VA) 

Literatura: HERINK (1965: 198–200), PAPOUŠEK (2004: no. 546), PILÁT (1953c: 66–69), PILÁT & UŠÁK 

(1959: no. 60), RIVA (2003: 809). 

Tricholoma dulciolens Kytöv. CR 

čirůvka menší 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod smrkem a borovicí. V ČR je známa pouze ze západních 

Čech – údolí potoka Hadovka pod hradem Krasíkov (1963, 1966), Loučky u Konstantinových 

Lázní (1970). Její poslední nález pochází z roku 1972 (Zádub u Mariánských 

Lázní). (VA) 

Literatura: KOTLABA & POUZAR (1992: 2–3), KYTÖVUORI (1989: 73–76), RIVA (2003: 754–756, sub 

T. nauseosum f. gracilis). 

Tricholoma filamentosum (Quél.) Alessio CR 

čirůvka vláknitá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod listnáči i jehličnany na vápnitých půdách. V ČR je 

známo jen několik nálezů z Českého krasu (kopce Boubová a Javorka v rezervaci Karlštejn) 

a po jednom z okolí Soběšic u Brna a Mokré v Moravském krasu (2006). (VA) 

Literatura: CETTO (1970–1993: vol. 7, no. 2774, sub Tricholoma pardinum var. filamentosum), RIVA 

(1988: 202–204, 442–443), RIVA (2003: 773). 

Tricholoma focale (Fr.) Ricken CR 

čirůvka límcová 

M. Mykorhizní symbiont borovic, rostoucí v písčitých borech na kyselém podloží. Její 

lokality jsou roztroušeny po velké části území ČR, ale většina nálezů pochází z období 

před rokem 1970. V poslední době je známa jen z jižních Čech (Roudná u Tábora, Třebovice 

na Českokrumlovsku, rezervace Červené blato na Třeboňsku). Je ohrožena necitlivými 

lesnickými zásahy. (VA) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 168–169), HÁJEK (1984: 2–3), HERINK (1965: 144–149), RIVA (2003: 

812). 

Tricholoma fucatum (Fr.: Fr.) P. Kumm. EN 

čirůvka peřestá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod jehličnany (smrk, borovice) na kyselých půdách. 

217

Nejvíce nálezů z poslední doby pochází z jižních Čech (Šumava, Novohradské hory a podhůří, 

Táborsko). (VA) 

Literatura: NOORDELOOS & CHRISTENSEN (1999: 115–116), PAPOUŠEK (2004: no. 537), RIVA (2003: 796), 

ŠMARDA (1950: 58–59). 

Tricholoma inamoenum (Fr.: Fr.) Gillet EN 

čirůvka nevonná 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v podhorských a horských jehličnatých lesích, zejména 

pod smrkem a jedlí, především na vápnitých půdách. V poslední době jsou v ČR známy 

jen ojedinělé nálezy (střední a jižní Čechy, severní Morava). Její celkové rozšíření v ČR 

není známo. (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 422), NOORDELOOS & CHRISTENSEN (1999: 142–143), 

RIVA (2003: 770). 

Tricholoma inocybeoides A. Pearson DD 

čirůvka vláknicovitá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod listnáči i jehličnany (jedle) v lesích, méně v parcích 

a na dalších člověkem ovlivněných stanovištích. V ČR jsou známy dvě doložené lokality 

na Ostravsku – Ostrava-Zábřeh a halda Lučina v Ostravě. (VA) 

Literatura: MARCHAND (1986: no. 857), RIVA (2003: 781). 

Tricholoma inodermeum (Fr.) Gillet DD 

čirůvka hnědočervená 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v jehličnatých, zejména borových lesích na vápencovém 

podloží. V minulosti byla v ČR nalezena v Obřím dole v Krkonoších. V poslední době byla 

zaznamenána pouze u Štramberka na severní Moravě. (VA) 

Literatura: ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995: 13 et 39), KOTLABA et al. (1995: 61–62), RIVA (2003: 800). 

Tricholoma joachimii Bon et Riva CR 

Syn.: Tricholoma singeri Kuthan 

čirůvka Joachimova 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v prosvětlených lesích pod jehličnany (smrk, borovice), 

vzácně je uváděna z listnatých porostů. V poslední době je v ČR známa jen z jižních Čech 

– z Turoveckého lesa u Plané nad Lužnicí a z vrchu Kluk u Českých Budějovic. (VA) 

Literatura: KOTLABA et al. (1995: 62–63), KUTHAN (1982, sub T. singeri), MARCHAND (1986: no. 870), 

RIVA (2003: 795). 

Tricholoma nauseosum (A. Blytt) Kytöv. CR 

čirůvka větší 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod borovicí, smrkem a jedlí. V minulosti byla nalezena 

na několika lokalitách v jižních Čechách. V poslední době je v ČR doložena pouze od 

Malont v Novohradském podhůří. (VA) 

Literatura: KYTÖVUORI (1989: 69–72), PAPOUŠEK (2004: no. 544), RIVA (2003: 810). 

Tricholoma orirubens Quél. VU 

čirůvka růžovolupenná 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých a smíšených lesích pod bukem, duby a lískou. 

Její lokality jsou zřejmě roztroušeny po celé ČR, ale jejich počet není přesně znám. Byla 

218

nalezena např. ve Velké Chuchli v Praze, v rezervaci Vyšenské kopce u Českého Krumlova 

v jižních Čechách, v Moravském krasu (Pustý žleb, Mokrá) a v okolí Kobylí na jižní 

Moravě, v rezervacích Čertoryje a Zahrady pod Hájem v Bílých Karpatech a v okolí Velkých 

Karlovic v Javorníkách. (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 425), KUBIČKA (1976: 198), NOORDELOOS & CHRISTENSEN 

(1999: 133–134), PILÁT (1951e: 99–100), RIVA (2003: 777). 

Tricholoma pardinum (Pers.) Quél. CR 

Syn.: Tricholoma pardalotum Herink et Kotl. 

čirůvka tygrovaná 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod listnáči (buk) i jehličnany (jedle), výhradně na vápnitých 

půdách. V období od roku 1970 byla nalezena u Roblína ve středních Čechách, 

v Dubských vrších u Chýnova v jižních Čechách, v okolí Jeseníku na severní Moravě, na 

Písečném vrchu u Letovic na západní Moravě, v rezervaci Hornek u Ochozu v Moravském 

krasu u Ostrovačic u Brna, v Brně-Soběšicích a ve Vsetíně. (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 426, sub T. pardalotum), HERINK & KOTLABA (1967, 

sub T. pardalotum), NOORDELOOS & CHRISTENSEN (1999: 148), PILÁT (1951e: 97–100), PILÁT & UŠÁK 

(1959b: no. 68), RIVA (2003: 772). 

Tricholoma psammopus (Kalchbr.) Quél. VU 

čirůvka modřínová 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod modřínem, vzácně pod jinými jehličnany (jedle, 

borovice). V poslední době jsou doložené nálezy z jižních Čech, např. na Táborsku, Českobudějovicku 

a Českokrumlovsku, a ze severní i jižní Moravy, např. v Jihlavských vrších, 

Hrubém Jeseníku, v okolí Štramberka a na Bílé hoře v Brně. (VA) 

Literatura: MÍKA (1998: 17), NOORDELOOS & CHRISTENSEN (1999: 122–123), PAPOUŠEK (2004: no. 540), 

PILÁT & UŠÁK (1959b: no. 70), RIVA (2003: 798), ŠEBEK (1979: 166). 

Tricholoma radotinense Pilát et Charvát ex Veselský et Kuthan ?EX 

čirůvka radotínská 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod smrkem a borovicemi na vápnitém podkladu. V ČR 

měla v minulosti jen čtyři lokality (kromě Radotína u Prahy např. údolí Kačáku u Unhoště), 

poslední nálezy jsou však ze šedesátých let 20. století. (VA) 

Poznámka (J. Holec, Z. Pouzar): jméno je platně zveřejněno teprve v publikaci VESELSKÝ & KUTHAN 

(1969), kde je uvedena jak latinská diagnóza, tak hlavně přesná citace typové položky, která chybí 

v knize PILÁT & UŠÁK (1959: no. 64). 

Literatura: PILÁT & CHARVÁT (1950b: 122–124, sub T. guernisaci), PILÁT & UŠÁK (1959: no. 64), 

RIVA (1988: 365–368, 546–547), VESELSKÝ & KUTHAN (1969: 115–117). 

Tricholoma squarrulosum Bres. DD 

čirůvka šupinkatá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod duby a buky (vzácněji pod smrky a borovicemi) 

na vápnitých půdách. Z poslední doby jsou doloženy dvě lokality – okolí Mladé Boleslavi 

a Milovice na jižní Moravě. Její celkové rozšíření v ČR není známo. (VA) 

Literatura: KUBIČKA (1956: 122–123, sub T. atrosquamosum subsp. squarrulosum), NOORDELOOS & 

CHRISTENSEN (1999: 133, sub T. atrosquamosum var. squarrulosum), RIVA (2003: 776). 

219

Tricholoma stans (Fr.) Sacc. DD 

čirůvka pochybná 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod borovicemi na lehčích písčitých půdách. V poslední 

době byla sbírána v jižních Čechách (Sezimovo Ústí na Táborsku, Peršlák a Hajnice v Zadním 

lese na Jindřichohradecku) a na jižní Moravě (rezervace Váté písky na Hodonínsku). 

Její celkové rozšíření v ČR není známo. (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 434), RIVA (1988: 373–376, 552–553; 2003: 805), 

TONDL (1992b: 7). 

Tricholoma striatum (Schaeff.: Fr.) Ricken DD 

Syn.: Tricholoma albobrunneum (Pers.: Fr.) P. Kumm. 

čirůvka bělohnědá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod borovicí lesní na sušších, lehčích (písčitých) a kyselých 

půdách. Její celkové rozšíření v ČR není známo. V poslední době byla zaznamenána 

v polesí Doubí u Jedlan na Táborsku. (VA) 

Literatura: LANGE (1935–1940: fig. 16A), NOORDELOOS & CHRISTENSEN (1999: 123–124, sub T. albobrunneum), 

PHILLIPS (1981: 39, sub T. albobrunneum), ŠEBEK (1979: 166, sub T. albobrunneum), 

ŠMARDA (1960: 225, sub T. albobrunneum), TONDL (1992b: 7). 

Tricholoma sudum (Fr.) Quél. DD 

čirůvka světlá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod borovicemi na kyselých písčitých půdách. V poslední 

době byla sbírána v rezervaci Váté písky na Hodonínsku. Její celkové rozšíření v ČR 

není známo. (VA) 

Literatura: MORAVEC (1960: 104), NOORDELOOS & CHRISTENSEN (1999: 142), RIVA (1988: 167–169, 

424–425), RIVA (2003: 767). 

Tricholoma ustaloides Romagn. DD 

čirůvka opálená 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v listnatých lesích, parcích a na hrázích rybníků, nejčastěji 

pod bukem a duby. V poslední byla době sbírána ve středních Čechách, v jižních Čechách 

(hráz rybníka Luční na Táborsku), na severní Moravě (rezervace Kotvice v Poodří) 

a na střední Moravě (rezervace Doubrava v Litovelském Pomoraví, kopec Durana u Úsobrna 

na Drahanské vrchovině). Její celkové rozšíření v ČR není známo. (VA) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1991: no. 440), NOORDELOOS & CHRISTENSEN (1999: 127), RIVA 

(2003: 809). 

Tricholoma viridilutescens M. M. Moser EN 

čirůvka olivově hnědá 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v jehličnatých lesích (smrk, borovice), popř. ve smíšených 

lesích s bukem a břízou na kyselém podloží. V poslední době byla sbírána na Šumavě, 

v Novohradských horách a podhůří, na Táborsku a v okolí Týna nad Vltavou. (VA) 

Literatura: HAGARA (1987: no. 143), RIVA (1988: 288–290, 494–495; 2003: 791). 

Tubaria confragosa (Fr.) Harmaja EN 

kržatka vrásčitá 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů (hlavně břízy, olše, vrby, dále např. topol, 

buk), výjimečně i jehličnanů, hlavně na silně rozložených kmenech, pařezech, větvích 

220

ležících na zemi apod. Vyskytuje se ve vlhkých a chladných biotopech, např. v podmáčených 

smrčinách s příměsí břízy, v lesních lemech rašelinišť tvořených smrkem, borovicí 

a břízou, v blatkových borech apod., od podhůří do hor, vzácněji v pahorkatině. V ČR je 

známa z Krkonoš, řady lokalit na Šumavě, dále z Novohradských hor, Novohradského podhůří, 

Třeboňska, Soběslavska a severní Moravy. (JH) 

Literatura: ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995: 78, 83, foto na 5. straně barevné přílohy), BERAN & TONDL 

(1997: 18, 24), HOLEC (2000: 165), PAPOUŠEK (2004: no. 658). 

Tubulicrinis angustus (D. P. Rogers et Weresub) Donk DD 

kornatec štíhlý 

SL. Saprotrof rostoucí na ležících větvích a kmenech jehličnanů (borovice lesní, borovice 

blatka, smrk ztepilý) na bažinatých místech. V ČR jsou známy čtyři nálezy na Šumavě 

z poslední doby (blatková rašeliniště U Cettlovy Hůrky u Prášil a Hůrecké slatě u Nové 

Hůrky). V Evropě roste řídce v horských lesích, např. v Alpách, a také v severských oblastech. 

(ZP) 

Literatura: HJORTSTAM et al. (1988: 1528–1529), JÜLICH (1984: 223). 

Tubulicrinis globisporus K. H. Larss. et Hjortstam ?EX 

kornatec kulatovýtrusý 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů. V ČR byl znám z Krkonoš (Labský 

důl, ležící smrk, 1962) a ze Šumavy (nad Černým jezerem, ležící smrk, 1964). V Evropě 

obecně vzácný druh, rostoucí ojediněle ve Skandinávii a v Alpách. (ZP) 


Tubulicrinis medius (Bourdot et Galzin) Oberw. NT 

kornatec mlhavý 

SL. Saprotrof rostoucí na hnijícím dřevu (dub, smrk, borovice). V ČR jsou známy starší 

nálezy ze středních Čech (rezervace Týřov na Křivoklátsku, Poříčko v Posázaví) a z Boubínského 

pralesa, všechny z poloviny šedesátých let 20. století. V posledních letech byl 

sbírán pouze na Šumavě (Povydří: Horní Hrádky, Čeňkova Pila). Vzhledem k malému 

počtu lokalit je potenciálně ohrožen. Má širokou ekologickou amplitudu, v Evropě je rozšířen 

jak v lesích teplých oblastí, tak v boreálně-montánních lesích. (ZP) 


Tulasnella calospora (Boud.) Juel DD 

Syn.: Prototremella calospora Boud. 

tulasneovka krásnovýtrusá 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě a kůře zejména borovic, topolů, dubů, javorů a buku, 

často společně s jinými druhy rodu Tulasnella, resp. i zástupců dalších rodů kornatcovitých 

hub, zvláště rodu Botryobasidium. Poprvé byla v ČR sbírána v roce 1948 na Křivoklátsku, 

poté až v roce 1989 v parku Lázní Bohdaneč u Pardubic a v roce 1994 v Podyjí. (KČ) 

Literatura: JÜLICH (1984: 455), PILÁT (1957a: 70, 78), ROBERTS (1994b: 1238–1244). 

Tulasnella pinicola Bres. EN 

Syn.: Tulasnella tremelloides Wakef. et A. Pearson, Tulasnella sordida Bourdot et Galzin 

tulasneovka rosolovitá 

SL. Saprotrof rostoucí na kůře a holém hnijícím dřevě listnáčů a jehličnanů. Poprvé byla 

221

v ČR sbírána v roce 1926 na Semilsku, v uplynulých dvaceti letech byla nalezena jedenkrát 

na Pardubicku a několikrát v oblasti soutoku Moravy a Dyje. (KČ) 

Literatura: JÜLICH (1984: 458), PILÁT (1957: 70–79), ROBERTS (1994a: 1431–1452). 

Tulostoma melanocyclum Bres. EN 

palečka nazrzlá 

ST. Saprotrof rostoucí v oblasti teplomilné květeny, na skalních stepích nebo v nížinách 

na píscích s řídkou vegetací. Význačně suchomilný druh. V ČR je známa asi z deseti lokalit 

v Českém krasu, okolí Prahy a na jižní Moravě. (FK et ZP) 

Literatura: JÜLICH (1984: 513), MOSER & JÜLICH (1985–2005: VII Tulostoma 7), POUZAR (1958a: 

600–601). 

Tulostoma moravecii Pouzar ?EX 

palečka Moravcova 

ST. Saprotrof rostoucí v zapojené travnaté xerotermní skalní stepi na vápencovém podkladu. 

Suchomilný druh. V ČR je známa z jediné lokality – Lochkovského údolí v Praze 

(lokalita typu) z roku 1952, kde už pravděpodobně vymizela. Obecně velmi vzácný druh. 

Je zapotřebí po ní pátrat. (FK et ZP) 

Literatura: CALONGE (1998: 243–244), MOSER & JÜLICH (1985–2005: VII Tulostoma 8), POUZAR (1958a: 

596–597). 

Tulostoma pulchellum Sacc. ?EX 

Syn.: Tulostoma hollosii Z. Moravec 

palečka Hollosova 

ST. Saprotrof rostoucí na hlinité nebo písčité půdě s řídkou xerotermní vegetací. Suchomilný 

druh. V ČR byla nalezena jen v Prokopském údolí v Praze (1951 a 1952, typová 

lokalita druhu T. hollosii, který se později ukázal být synonymem T. pulchellum), kde už 

pravděpodobně vymizela. Obecně velmi vzácný druh, po kterém je třeba pátrat. (FK et ZP) 

Literatura: KREISEL (2004: 107–110), MORAVEC (1956: 36–37, sub T. hollosii), POUZAR (1958a: 604–606, 

sub T. hollosii). 

Typhula erythropus (Pers.): Fr. DD 

paluška rudonohá 

SH. Saprotrof rostoucí na tlejících zbytcích rostlin pod listnáči na vlhkých místech, hlavně 

v olšinách. V minulosti byla nalezena v Třeboni (1961). V poslední době byla nalezena 

nad vrchem Kacíř u Trutnova a v rezervacích Kačerov v Orlických horách a Přemyšov 

u Ostravy. Pro drobnost plodnic je pravděpodobně přehlížena. Je ohrožena vysoušením 

a kácením olšin. (OJ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1996: no. 431), JÜLICH (1984: 91), KRIEGLSTEINER (2000b: 46–47), 

PILÁT (1958b: 197). 

Typhula euphorbiae (Fuckel) Fr. ?EX 

paluška pryšcová 

SH. Saprotrof rostoucí na odumřelých stoncích pryšce chvojky. V ČR byla sbírána jedině 

v Mnichovicích u Říčan (1923). Podle literatury může růst i na tlejících listech ořešáku. 

(OJ) 


222

Typhula quisquiliaris (Fr.: Fr.) Henn. ?EX 

paluška hasivková 

SH. Saprotrof rostoucí téměř výhradně na odumřelých stoncích hasivky orličí. Jediným 

doloženým nálezem v ČR je sběr z Konstantinových Lázní (1968). (OJ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 433), JÜLICH (1984: 86–87), KRIEGLSTEINER (2000b: 

50), PILÁT (1972: 160). 

Typhula sclerotioides (Pers.) Fr. ?EX 

paluška hlízečkatá 

SH. Saprotrof rostoucí na odumřelých zbytcích rostlin v subalpinském pásmu (v ČR např. 

na mléčivci horském, v literatuře uváděn dále např. na devětsilu), vzácněji v nižších polohách, 

v zahradách a parcích. V ČR byla nalezena v Labském dole v Krkonoších (1925) 

a v Kinského sadech v Praze (1963). (OJ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 434), JÜLICH (1984: 87), PILÁT (1972: 161). 

Typhula uncialis (Greville) Berthier DD 

paluška palcovitá 

SH. Saprotrof rostoucí na odumřelých zbytcích rostlin, zejména na starých řapících devětsilu, 

na vlhkých místech v lese i mimo les. V Čechách jsou v poslední době známy nálezy 

z Orlických hor, a to z okolí rezervace Kačerov (2003), častější je její výskyt v nivách potoků 

a řek na severní Moravě; byla nalezena také ve Filipovském údolí v Bílých Karpatech. 

(OJ) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 436), JÜLICH (1984: 87), KRIEGLSTEINER (2000b: 52), 

PILÁT (1958b: 205, sub Pistillaria uncialis). 

Typhula variabilis Riess ?EX 

paluška mnohotvará 

SH–SG. Saprotrof rostoucí na lodyhách rostlin a listech trav. Byla sbírána např. v Praze- 

-Motole (1963) a u Kuřimi poblíž Brna (1942). (OJ) 


Tyromyces fumidiceps G. F. Atk. CR 

bělochoroš poříční 

SL. Saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů v každoročně zaplavovaných oblastech 

v blízkosti velkých řek. V ČR je znám pouze jeden nález z lužního lesa Sekulská Morava 

na soutoku Moravy a Dyje (1996). Obecně velmi vzácný druh. (FK, ZP et PV) 

Literatura: PIERI & RIVOIRE (1996: 184, Atlas, tab. 319), RENVALL & KAARO (1998: 123–126), RYVARDEN 

& GILBERTSON (1994: 689–691), VAMPOLA & POUZAR (2006: 14–17). 

Tyromyces kmetii (Bres.) Bondartsev et Singer CR 

bělochoroš Kmeťův 

SL. Saprotrof rostoucí na ležících kmenech a větvích listnáčů, hlavně lísky a buku. V ČR 

je znám od Čertovy skály u Týřovic na Křivoklátsku (1979), z Hradišťské hory u Kaplice 

v Novohradském podhůří (1970) a z rezervace Mionší v Beskydech (1969). Obecně velmi 


Literatura: HAGARA et al. (1999: 117, 2006: 148), KOTLABA (1984a: 95–96), MOSER & JÜLICH (1985–2005: 

V Tyromyces 2, nahoře), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 690–692). 

223

Tyromyces wynnei (Berk. et Broome) Donk CR 

bělochoroš Wynneův 

ST–SL. Saprotrof rostoucí na zemi v detritu, někdy i na spodní straně ležících větví a na 

pařezech, převážně listnáčů. V ČR jsou známy čtyři lokality: okolí Rokytovce u Mladé 

Boleslavi (1991–1994), Suchá hora u Bílovic nad Svitavou nedaleko Brna (1992) a okolí 

Mikulčic (1979) a Pohořelic (1966) na jižní Moravě. (FK, ZP et PV) 

Literatura: BERNICCHIA (2005: 787), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1986: no. 333, sub Loweomyces wynnei), 

KOTLABA (1991: 8–10), RYVARDEN & GILBERTSON (1994: 696–697). 

Vararia cremeoavellanea Pouzar CR 

vidlenka smetanová 

SL. Saprotrof rostoucí na zbytcích větviček, listů a dřeva listnáčů (duby, šeřík). Vyskytuje 

se na teplých stanovištích (křoviny, okraje lesů) v CHKO Křivoklátsko a Český kras. Obecně 

vzácný druh. Mimo území ČR byl nalezen ještě v jižní Francii. (ZP) 

Literatura: POUZAR (1982: 141–143). 

Vararia dura (Bourdot et Galzin) J. Erikss. ?EX 

Syn.: Dichostereum durum (Bourdot et Galzin) Pilát 

vidlenka tvrdá 

SL. Saprotrof rostoucí na dřevě listnáčů, v ČR např. na bázích stojících dubů. Ze dvacátých 

let 20. století existuje doklad o jejím nálezu z okolí Mníšku pod Brdy. Poslední nález v ČR 

je z lesa Kersko u Poříčan v Polabí (1967). Obecně velmi vzácný druh. (ZP) 

Literatura: BOIDIN & LANQUETIN (1980: 387–394), KOTLABA (1968b: 147), PILÁT (1926: 223–224). 

Vararia investiens (Schwein.) P. Karst. CR 

vidlenka nažloutlá 

SL. Saprotrof rostoucí na padlých kmenech a zbytcích dřeva hlavně listnáčů, v ČR buku. 

Je známa pouze z rezervace Čerňava v Hostýnských vrších (sedmdesátá léta 20. století). 

V Evropě je dále známa z Francie, severní Evropy, Slovenska a Ukrajiny. (ZP) 

Literatura: HALLENBERG (1985: 49–50), JÜLICH (1984: 270). 

Volvariella caesiotincta P. D. Orton VU 

kukmák dřevní 

SL. Saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě listnatých stromů, především buku, habru, jilmů 

a dubů, vzácně smrku, hlavně v dubohabřinách a vápnomilných bučinách, výjimečně na 

ruderálních stanovištích. Vyskytuje se v nížině a pahorkatině, zejména ve středních a jižních 

Čechách a na severní i jižní Moravě. (AV) 

Literatura: ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995: 56, 68), BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 129), FELLNER & 

HÁLEK (1986: 107–109), KOTLABA et al. (1995: 80–81), PAPOUŠEK (2004: no. 705). 

Volvariella murinella (Quél.) Courtec. EN 

kukmák myší 

ST. Saprotrof rostoucí na humózní půdě a tlejících zbytcích rostlin a listí v lesích, parcích 

a zahradách. Roste ve středních Čechách (Český kras) ale hlavně na Moravě (okolí Přerova, 

Náměšť na Hané, Hostýnské vrchy, Brno a okolí, Pálava, Ždánický les, rezervace 

Velký Kuntínov u Boleradic, Znojemsko). (AV) 


(1935–1940: fig. 67B), PILÁT (1951d: 8). 

224

Volvariella pusilla (Pers.: Fr.) Singer EN 

kukmák maličký 

ST. Saprotrof rostoucí na holé zemi mezi travou a nízkými mechy ve světlých lesích, parcích 

a zahradách, ale také na ruderálních stanovištích. Byl sbírán na Českomoravské vrchovině 

(rezervace Žákova hora), v rezervaci Žebračka u Přerova a v okolí Brna (Stránská 

skála, Těsnohlídkovo údolí). (AV) 


(1935–1940: fig. 68C), MICHAEL et al. (1987: no. 35). 

Volvariella surrecta (Knapp) Singer CR 

kukmák cizopasný 

PF. Parazit rostoucí pozdě na podzim na rozkládajících se plodnicích strmělky mlženky, 

výjimečně i strmělky kyjonohé a snad i některých čirůvek. V poslední době byl nalezen 

v Plzni (zahrada u Náměstí míru), v okolí Roblína u Prahy, v Praze (Hostivařský lesopark) 

a v Táboře (údolí Lužnice). (AV) 

Literatura: BREITENBACH & KRÄNZLIN (1995: no. 134), HAGARA et al. (1999: 199), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLO- 

PEDIE (2003: 404), KUČERA (1999: 9), LANGE (1935–1940: fig. 68B), RYMAN & HOLMÅSEN (1992: 388). 

Volvariella taylorii (Berk.) Singer DD 

kukmák Taylorův 

ST. Saprotrof rostoucí v lesích, zahradách a parcích na zemi a v detritu pod listnáči i jehličnany. 

V osmdesátých letech 20. století byl sbírán ve sklenících v Paskově u Frýdku- 

-Místku. Byl nalezen na několika lokalitách na jižní Moravě, např. v širším okolí Brna 

(Mokerský les u Mokré, Suchá a Zaječí hora u Soběšic) a na soutoku Moravy a Dyje (rezervace 

Ranšpurk a Pohansko). V poslední době je znám nález ze Lhenic na Prachaticku 

v jižních Čechách. Někteří mykologové považují tento taxon za pouhou odrůdu kukmáku 

maličkého – Volvariella pusilla (Pers.: Fr.) Singer. (AV) 

Literatura: HAGARA et al. (1999: 214), LANGE (1935–1940: fig. 68F), PILÁT & UŠÁK (1959: no. 144b). 

Vuilleminia cystidiata Parmasto CR 

větvovka teplomilná 

SL. Saprotrof rostoucí na suchých trčících větvích hlohů v teplých oblastech na křovinatých 

a polostepních lokalitách. Roste jihozápadně od Prahy (Barrandova skála, Radotínské 

údolí u Zadní Kopaniny) a severně od Brna (1942). Jinde v Evropě roste na růžích, jilmech, 

trnce a dalších listnáčích. Na místech nálezů se vyskytuje pravidelně. (ZP) 

Literatura: HJORTSTAM et al. (1988: 1592–1593), KOTLABA & POUZAR (1993). 

Vuilleminia megalospora Bres. ?EX 

větvovka velkovýtrusá 

SL. Saprotrof. V ČR je znám jediný nález z okolí Třeboně na dubu letním ze začátku 20. století. 

Později nebyla nalezena a je pravděpodobné, že vymizela. Význačný druh, hojný ve 

Středozemí na větvích různých dubů, např. na dubu cesmínolistém. (ZP) 

Literatura: BOIDIN & LANQUETIN (1983: 270–271, fig. 1/A), BRESADOLA (1926: 12), JÜLICH (1984: 

129–130). 

Xenasma pruinosum (Pat.) Donk EN 

kornatec ojíněný 

SL. Saprotrof rostoucí na dřevě listnáčů (habr, javor klen, lípy) v oblasti teplomilné květeny. 

225

V minulosti byl několikrát nalezen v Pavlovských vrších na jižní Moravě (šedesátá léta 

20. století), v poslední době je znám také z Českého krasu (rezervace Karlštejn a Radotínské 

údolí). Druh závislý na dostatku vhodné dřevní hmoty v rezervacích. (ZP) 

Literatura: HJORTSTAM et al. (1988: fig. 856–857), JÜLICH (1984: 226). 

Xerocomus moravicus (Vacek) Herink CR 

hřib moravský 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí v teplých listnatých lesích a na hrázích rybníků pod 

duby, se kterými tvoří mykorhizu. Z minulosti je znám z několika lokalit na jižní Moravě 

(zejména z okolí Žarošic ve Ždánickém lese). Po roce 1980 bylo objeveno několik lokalit 

v jižních Čechách – rezervace Luční (pravidelný výskyt), hráze rybníků Rožberk a Starý 

Kravín na Táborsku a hráz rybníka Služebný na Třeboňsku. Nejnověji je doložen z okolí 

Dymokur u Nymburka ve středních Čechách (2006). (JŠ et VJ) 

Literatura: BERAN & TONDL (1997: 9, 20), HERINK (1964: 193–203, tab. 54, XIII–XIV), HOUBY, ČESKÁ 

ENCYKLOPEDIE (2003: 280), KOTLABA & JANDA (2006: 457), PAPOUŠEK (2004: no. 768), PILÁT & DERMEK 

(1974: 89–90, tab. 38), VACEK (1946: 36–37, sub Boletus moravicus). 

Xerocomus ripariellus Redeuilh DD 

hřib mokřadní 

M. Mykorhizní symbiont rostoucí pod olšemi a duby. Vyskytuje se zejména v lužních lesích 

nebo na podmáčených stanovištích v nižších polohách. V ČR je zatím znám z jižní 

a střední Moravy, pravidelně se vyskytuje na Přerovsku. Donedávna nebyl rozlišován od 

podobně zbarvených druhů rodu Xerocomus a proto jeho skutečné rozšíření v ČR není 

dobře známo. (MG) 

Literatura: GALLI (1998: 110–111), LADURNER & SIMONINI (2003: 245–258, 466–470: fig. 217–225), 

LANNOY & ESTADES (2001: 62). 

Xerula caussei Maire DD 

Syn.: Xerula nigra (Dörfelt) Dörfelt 

slizečka černá 

SL. Saprotrof rostoucí na zemi v bučinách na vápnitých půdách. V ČR je v poslední době 

známa z jediné lokality – Hornek v Moravském krasu. Všeobecně velmi vzácný druh. (VA) 

Literatura: BOEKHOUT (1995a: 183), DÖRFELT (1973: 28–35, sub Oudemansiella nigra). 

Xerula melanotricha Dörfelt EN 

slizečka chlupatá 

SL. Saprotrof rostoucí na silně zetlelém dřevě jehličnanů, především jedle, obvykle na vápnitých 

půdách. V ČR je známo asi patnáct lokalit (Plzeňsko, Brdy, jižní Čechy, Českomoravská 

vrchovina, Drahanská vrchovina, Moravský kras, Brněnsko, Hostýnské vrchy). (VA) 

Literatura: ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995: 33 et 49), BIEBEROVÁ (2000: 6–8), BREITENBACH & KRÄNZLIN 

(1991: no. 448), HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003: 76), KOTLABA (2001a: 15–22). 

226

Literatura 

ALBRECHT J. et al. (2003): Českobudějovicko. – In: MACKOVČIN P. & SEDLÁČEK M. [eds.], Chráněná 

území ČR, svazek VIII, Brno. 

ANTONÍN V. (1991): Studies in marasmioid fungi – V. Marasmius favrei, a new species for the taxon 

usually called Marasmius tremulae. – Mycol. Helv. 4: 237–242. 

ANTONÍN V. (1996): Klíč k určování středoevropských druhů rodů Marasmius a Setulipes. – Mykol. 

Listy no. 58: 1–11. 

ANTONÍN V. (1998): Klíč k určování evropských druhů rodu Marasmiellus. – Mykol. Listy no. 65: 

1–8. 

ANTONÍN V. (2003): A revision of the type specimens of new species of Delicatula (Agaricales, 

Tricholomataceae) described by Josef Velenovský. – Czech Mycol. 54(3/4): 205–233. 


ANTONÍN V. & BIEBEROVÁ Z. (2005): Dva nové nálezy vzácné hlívy máčkové (Pleurotus eryngii) na 

Moravě. – Sborn. Klubu Přírod. Brno, 2005: 3–8. 

ANTONÍN V. & FELLNER R. (1984): Nové nálezy hub v Československu. 21. Mycena diosma Krieglsteiner 

et Schwöbel. – Čes. Mykol. 38: 161–163. 

ANTONÍN V. & NOORDELOOS M. E. (1993): A monograph of Marasmius, Collybia and related genera 

in Europe. Part 1: Marasmius, Setulipes, and Marasmiellus. – In: Libri Botanici, vol. 8, Eching. 

ANTONÍN V. & NOORDELOOS M. E. (1996): Gymnopus herinkii nov. spec. – Czech Mycol. 48: 309–323. 

ANTONÍN V. & NOORDELOOS M. E. (1997): A monograph of Marasmius, Collybia and related genera 

in Europe. Part 2: Collybia, Gymnopus, Rhodocollybia, Crinipellis, Chaetocalathus, and additions 

to Marasmiellus. – In: Libri Botanici, vol. 17, Eching. 

ANTONÍN V. & NOORDELOOS M. E. (2004): A monograph of the genera Hemimycena, Delicatula, 

Fayodia, Gamundia, Myxomphalia, Resinomycena, Rickenella and Xeromphalina (tribus 

Mycenae sensu Singer, Mycena excluded). – Eching. 

ANTONÍN V. & ŠKUBLA P. (2000): Interesting macromycetes found in the Czech and Slovak Republics. 

– In: Fungi non delineati, vol. 11, Alassio. 

ANTONÍN V. & VÁGNER A. (1985): Nálezy vzácnějších a méně známých makromycetů na Moravě – I. – 

Acta Mus. Morav., Sci. Natur. 70: 109–114. 

ANTONÍN V. & VÁGNER A. (1994): New, rare and less known macromycetes in Moravia (Czech 

Republic) – II. – Acta Mus. Morav., Sci. Natur. 78 (1993): 69–78. 

ANTONÍN V. & VÁGNER A. (1997a): New, rare and less known macromycetes in Moravia (Czech 

Republic) – III. – Acta Mus. Morav., Sci. Natur. 81 (1996): 147–156. 

ANTONÍN V. & VÁGNER A. (1997b): New, rare and less known macromycetes in Moravia (Czech 

Republic) – IV. – Acta Mus. Morav., Sci. Biol. 82: 29–38. 


Republic) – VI. – Acta Mus. Morav., Sci. Biol. 84: 223–233. 


Republic) – VII. – Acta Mus. Morav., Sci. Biol. 90: 263–279. 

ANTONÍN V., VÁGNER A. & VAMPOLA P. (2000): Flóra makromycetů. – In: VICHEREK J. et al. [eds.], 

Flóra a vegetace na soutoku Moravy a Dyje, p. 25–82, Brno. 

ANTONÍN V., VAMPOLA P. & VLASÁK J. (1995): Nové nálezy vzácné outkovky neladné – Dichomitus 

squalens na Moravě a Slovensku. – Mykol. Listy no. 54: 4–7. 

ANTONÍN V., ČERNÝ A., MANN J. & VALTER J. (1989): Krásnopórka chlupatá – Albatrellus hirtus 

(Cooke) Donk nalezena v Československu. – Čes. Mykol. 43: 61–64. 

ARNOLDS E. (1992): Notulae ad floram agaricinam neerlandicam – XIX. A revision of Dermoloma 

(J. Lange) Sing. – 1. – Persoonia 14(4): 519–532. 

ARNOLDS E. (1993): Notulae ad floram agaricinam neerlandicam – XX. A revision of Dermoloma 

(J. Lange) Sing. – 2. – Persoonia 15(2): 187–196. 

ARNOLDS E. (2003): De Stekelzwammen en Pruikzwammen van nederland en België. – Coolia 46(3), 

supplement: 1–96. 

227

BABOS M. (1970): Zajímavá a vzácná bedla Lepiota Wichanskýi Pilát v Maďarsku. – Čes. Mykol. 

24(4): 217–219. 

BARAL H. O. (1984): Taxonomische und ökologische Studien über Sarcoscypha coccinea agg., 

Zinnoberrote Kelchbecherlinge. – Zeitschr. Mykol. 50(1): 117–145. 

BARONI T. J. (1981): A revision of the genus Rhodocybe Maire (Agaricales). – Beih. Nova Hedwigia 

67: 1–194. 

BAS C. (1995): Flammulina P. Karst. – In: BAS C. et al. [eds.], Flora agaricina neerlandica, vol. 3, 

p. 170–173, Rotterdam etc. 

BASSO M. T. (1999): Lactarius Pers. – In: Fungi Europaei, vol. 7, Alassio. 

BENEŠ R. (1934): Nový druh rodu Psalliota Fr. – Čas. Čs. Houb. 14: 9–10, 80–81. 

BERAN M. (1996): Houby Českokrumlovska. – Český Krumlov. 

BERAN M. (2001): Cortinarius limonius (Fr.: Fr.) Fr. Pavučinec žlutoplavý. – Mykol. Listy no. 79, 

příloha Galerie našich hub – VIII. 

BERAN M. (2003): Druhy a infraspecifické taxony podrodu Dermocybe rodu Cortinarius nalezené 

na území ČR a SR. – Mykol. Listy no. 84–85: 1–20. 

BERAN M. & TONDL F. (1997): Chráněné houby v jižních Čechách. – České Budějovice. 

BERNICCHIA A. (1990): Polyporaceae s. l. in Italia. – Bologna. 

BERNICCHIA A. (2005): Polyporaceae s. l. – In: Fungi Europaei, vol. 10, Alassio. 

BIBER J. (1986): Další krok v ochraně vzácných a ohrožených druhů hub. – Mykol. Listy no. 23: 

12–13. 

BIDAUD A., MOËNNE-LOCCOZ P. & REUMAUX P. (1994): Atlas des Cortinaires. Vol 6. – La Roche-sur- 

-Foron. 

BIEBEROVÁ Z. (2000): Dvě nové lokality slizečky chlupaté – Xerula melanotricha na Moravě. – 

Mykol. Listy no. 72: 6–8. 

BIEBEROVÁ Z. (2003): Nová lokalita choroše outkovky neladné – Dichomitus squalens – na Moravě. – 

Mykol. Listy no. 84–85: 28–30. 

BÍCHA V. (1994): Běločechratka hořká – Leucopaxillus gentianeus (Quél.) Kotl. v jižních Čechách. – 

Mykol. Sborn. 71: 19–20. 

BIZIO E., FRANCHI P. & MARCHETTI M. (1998): Appunti di micoflora boreo – alpina. I. Il genere 

Helvella. – Riv. Micol. 41: 217–242. 

BOEKHOUT T. (1995a): Xerula Maire. – In: BAS C. et al. [eds.], Flora agaricina neerlandica, vol. 3, p. 

181–184, Rotterdam etc. 

BOEKHOUT T. (1995b): Melanoleuca Pat. – In: BAS C. et al. [eds.], Flora agaricina neerlandica, vol. 3, 


BOERTMANN D. (1995): The genus Hygrocybe. – In: Fungi of Northern Europe, vol. 1, Greve. 

BOHUS G. (1995): Agaricus studies, XIII. – Mikol. Közlem. 34: 5–36. 

BOIDIN J. (1965): Le genre Peniophora sensu stricto en France (Basidiomycetes). – Bull. Soc. Mycol. 

Fr. 34: 161–169, 213–219. 

BOIDIN J. (1994): Les Peniophoraceae des parties tempérées et friodes de l’ hémisphères nord 

(Basidiomycotina). – Bull. Soc. Linn. Lyon 63: 317–334. 

BOIDIN J. & GILLES G. (1998): Contribution a l´étude des genres Dendrocorticium, Dendrodontia et 

Dentocorticium (Basidiomycotina). – Cryptog. Mycol. 19: 181–202. 

BOIDIN J. & LANQUETIN P. (1980): Contribution a l’ ètude du genre Dichostereum Pilat (Basidiomycetes, 

Lachnocladiaceae). – Bull. Soc. Mycol. Fr. 96: 381–406. 

BOIDIN J. & LANQUETIN P. (1983): Les genres Vuilleminia et Corticium sensu stricto (Basidiomycètes) 

en France. – Bull. Soc. Mycol. Fr. 99: 269–279. 

BOIDIN J., LANQUETIN P. & GILLES G. (1997): Contribution à la connaissance du genre Asterostroma 

1889 (Basidiomycotina). – Bull. Soc. Mycol. Fr. 113: 269–301. 

BON M. (1987): The mushrooms and toadstools of Britain and north-western Europe. – Jersey. 

BON M. (1988): Pareys Buch der Pilze. – Hamburg etc. 

BON M. (1993): Les Lepiotes. – In: Flore Mycologique dÉurope, vol. 3, Documents Mycologiques, 

Mém. hors Sér. 3, Lille. 

228

BON M. (1995): Tricholomataceae 1. – In: Die Großpilzflora von Europa, vol. 2, Eching. 

BON M. (1997): Les clitocybes, omphales et ressemblants. – In: Flore mycologique d’Europe, vol. 4, 

Documents Mycologiques, Mém. hors Sér. 4, Lille. 

BON M. (1999): Les collybio-marasmïoïdes et ressemblants. – In: Flore mycologique d’Europe, vol. 5, 

Documents Mycologiques, Mém. hors Sér. 5, Lille. 

BON M. & ROUX P. (2003): Clé analytique de la familie Strophariaceae Singer & A.H. Smith. – Doc. 

Mycol. 33 (no. 129): 3–54. 

BOROVIČKA J. (2005a): Poznáváme holubinky III. Holubinka olšinná – Russula alnetorum Romagn. – 


BOROVIČKA J. (2005b): Poznáváme holubinky IV. Holubinka habrová – Russula carpini Girard et 

Heinem. – Mykol. Sborn. 82: 64–68. 

BOROVIČKA J. (2006a): Lysohlávka rašelinná – Psilocybe atrobrunnea (Lasch) Gillet v České republice. 

– Mykol. Sborn. 83: 3–9. 

BOROVIČKA J. (2006b): Poznámky k muchomůrce šiškovité – Amanita strobiliformis a příbuzným 

druhům ze sekce Lepidella. – Mykol. Sborn. 83: 43–46. 

BOROVIČKA J. (2006c): New variety of Psilocybe moravica and notes on Psilocybe bohemica. – 

Czech Mycol. 58: 75–80. 

BOROVIČKA J. & HLAVÁČEK J. (2001): Modrající lysohlávky (Psilocybe) v České republice II. Psilocybe 

bohemica Šebek, lysohlávka česká. – Mykol. Sborn. 78: 57–65. 

BRANDRUD T. E., LINDSTRÖM H., MARKLUND H., MELOT J. & MUSKOS S. (1989–1997): Cortinarius Flora 

photographica. Vol. 1–4. – Matfors. [Swedish version] 

BRANDRUD T. E., LINDSTRÖM H., MARKLUND H., MELOT J. & MUSKOS S. (1990–1998): Cortinarius Flora 

photographica. Vol. 1–4. – Matfors. [English version] 

BREITENBACH J. & KRÄNZLIN F. (1981): Pilze der Schweiz. Vol. 1. – Luzern. 




BREITENBACH J. & KRÄNZLIN F. (1994): Über einen kritischen Rübling, zwei seltene Tintlinge sowie 

ein kurioses Tintlings-Wachstum in der Schweiz. – Zeitschr. Mykol. 60: 25–34. 



BRESADOLA G. (1926): Selecta mycologica II. – Studi Tridentini 7: 1–31. 

BUREL J. (2004a): NPR Žofínský prales (2. část). – Mykol. Sborn. 81: 31–33. 

BUREL J. (2004b): Hnojník lesní – Coprinus silvaticus Peck. – Mykol. Sborn. 81: 63–64. 

BUREL J. & JANDA V. (2002): Příspěvek k poznání mykoflóry Českého krasu. Patyčka černozelená – 

Leotia atrovirens Pers.: Fr. – Mykol. Sborn. 79: 9–10. 

CALONGE F.D. (1998): Gasteromycetes. I. – In: Flora Mycologica Iberica, vol. 3, Madrid. 

CANDUSSO M. (1997): Hygrophorus s. l. – In: Fungi Europaei, vol. 6, Alassio. 

CANDUSSO M. & LANZONI G. (1990): Lepiota s. l. – In: Fungi Europaei, vol. 4, Saronno. 

CAPELLI A. (1984): Agaricus. – In: Fungi Europaei, vol. 1, Saronno. 

CEJP K. (1958): X. řád Nidulariales – hnízdovkotvaré. – In: PILÁT A. [ed.], Gasteromycetes, houby 

– břichatky, p. 633–682, Praha. 

CEJP K. & PALMER J. T. (1963): Rody Nidularia Fr. a Mycocalia J. T. Palmer v Československu 

a Mycocalia sphagneti J. T. Palmer sp. nov. z Anglie. – Čes. Mykol. 17: 113–126. 

CETTO B. (1970–1993): I funghi dal vero. Vol. 1–7. – Trento. 

CITÉRIN M. & EYSSARTIER G. (1998): Clé analytique du genre Pluteus Fr. – Doc. Mycol. 28 (no. 111): 

47–67. 

CLÉMENÇON H. (1981): Kompendium der Blätterpilze. I. Collybia. – Zeitschr. Mykol. 47: 5–25. 

CLÉMENÇON H. (1982): Kompendium der Blätterpilze. Europäische omphalinoide Tricholomataceae. – 

Zeitschr. Mykol. 48: 195–237. 

CLÉMENÇON H. (1986): Schwärzende Lyophyllum-Arten Europas. – Zeitschr. Mykol. 52: 61–84. 

COURTECUISSE R. & DUHEM B. (1994): Guide des champignons de France et dÉurope. – Paris. 

229

COURTECUISSE R. & DUHEM B. (2000): Guide des champignons de France et dÉurope. – Paris. 

ČERNÝ A. (1966): Hnědák šafránový – Phaeolus croceus (Pers. ex Fr.) Pat. – nový choroš pro ČSSR. 

– Čes. Mykol. 20: 90–96. 

ČERNÝ A. (1968): Phellinus pilatii sp. nov., ein sehr schädlicher Parasit an Populus alba L. und 

Populus canescens Smith. – Čes. Mykol. 22: 1–13. 

ČERNÝ A. (1979): Bělochoroš bukový – Spongipellis delectans (Peck) Murr. – nový choroš pro 

ČSSR. – Čes. Mykol. 33: 99–105. 

ČERNÝ A. (1982): Biologie rezavce Andersonova – Inonotus andersonii a jeho výskyt v Československu. 

– Čes. Mykol. 36: 11–19. 

ČERNÝ A. (1989): Parazitické dřevokazné houby. – Praha. 

ČÍŽEK K. (1990): Dva zajímavé nálezy rosolovkovitých hub z východních Čech. – Čes. Mykol. 44: 

31–34. 

ČÍŽEK K. (1991): Lazulinospora cyanea (Corticiaceae), nový druh resupinátních bazidiomycetů 

z Československa. – Čes. Mykol. 45: 75–80. 

ČÍŽEK K. (1999): Vatičkovité houby České republiky a Slovenska IV. Pseudotomentella atrocyanea – 

vatovka modrovýtrusá. – Mykol. Listy no. 68: 8–12. 

ČÍŽEK K. (2000): Vatičkovité houby České republiky a Slovenska V. Pseudotomentella nigra – 

vatovka černá. – Mykol. Listy no. 72: 1–5. 

ČÍŽEK K. (2002a): Vatičkovité houby České republiky a Slovenska X. Pseudotomentella humicola – 

vatovka přezkatá. – Mykol. Listy no. 80: 1–4. 

ČÍŽEK K. (2002b): Vatičkovité houby České republiky a Slovenska XII. Tomentella duemmeri – 

vatička Duemmerova. – Mykol. Listy no. 83: 1–5. 

ČÍŽEK K. (2003): Vatičkovité houby České republiky a Slovenska XIV. Tomentella galzinii – 

vatička Galzinova. – Mykol. Listy no. 86: 1–4. 

ČÍŽEK K. (2004a): Vatičkovité houby České republiky a Slovenska XV. Tomentella testaceogilva – 

vatička hlínožlutá. – Mykol. Listy no. 88: 1–6. 

ČÍŽEK K. (2004b): Vatičkovité houby České republiky a Slovenska XVI. Tomentellopsis pusilla – 

vatovečka drobnovýtrusá. – Mykol. Listy no. 90–91: 1–5. 

ČÍŽEK K. (2006a): Vatičkovité houby České republiky a Slovenska XVIII. Pseudotomentella atrofusca 

– vatovka černohnědá. – Mykol. Listy no. 95: 1–5. 

ČÍŽEK K. (2006b): Vatičkovité houby České republiky a Slovenska XIX. Tomentellopsis zygodesmoides 

– vatovečka hnědavá. – Mykol. Listy no. 96: 1–5. 

DÄHNCKE R. M. (1993): 1200 Pilze in Farbfotos. – Aarau. 

DAVID A. (1980): Etude du genre Tyromyces sensu lato: repartition dans les genres Leptoporus, 

Spongiporus et Tyromyces sensu stricto. – Bull. Soc. Linn. Lyon 49: 6–56. 

DECKEROVÁ H. (2003): Reakce hub na zaplavení lužních lesů. – Živa 2003/3: 105–107. 

DENNIS R. W. G. (1978): British Ascomycetes. – Vaduz. 

DENNIS R. W. G. (1981): British Ascomycetes. Revised edition. – Vaduz. 

DERMEK A. (1973a): Hliva kotúčová (č. hlíva máčková) – Pleurotus eryngii (DC ex Fr.) Quél. na 

južnom Slovensku. – Mykol. Sborn. 50: 3–4. 

DERMEK A. (1973b): Tri zriedkavé druhy húb z čeľade plesňovkovitých – Thelephoraceae. – Mykol. 

Sborn. 50: 33–34. 

DERMEK A. (1973c): Houževnatec pohárovitý – Lentinus degener Kalchbr. in Fr. [= Lentinus cyathiformis 

(Schaeff. ex Fr.) Bres. s. Bres.]. – Mykol. Sborn. 50: 81–82. 

DERMEK A. (1974): Hlíva kotúčová – Pleurotus eryngii (DC. ex Fr.) Quél. na Slovensku. – Čes. 

Mykol. 28(1): 57–59. 

DERMEK A. (1977): Atlas našich húb. – Bratislava. 

DERMEK A. (1979): Fungorum rariorum icones coloratae. Pars IX. – Vaduz. 

DERMEK A. (1987): Fungorum rariorum icones coloratae. Pars XVII. – Berlin-Stuttgart. 

DISSING H. (1966): The genus Helvella in Europe, with special emphasis on the species found in 

Norden. – Dansk Bot. Ark. 25(1): 1–172. 

DOBEŠOVÁ M. (2003): Hadovka valčická na sídlišti. – Mykol. Sborn. 80: 58–59. 

230

DÖRFELT H. (1973): Oudemansiella nigra spec. nov., und ihre phytocönologischen Beziehungen. – 

Čes. Mykol. 27: 27–32. 

DVOŘÁK D. & HROUDA P. (2005): Ježaté houby (lošáky a korálovce). – Brno. 

EINHELLINGER A. (1987): Die Gattung Russula in Bayern. – Berlin & Stuttgart. 

ELBORNE S. A. (1995): Hohenbuehelia S. Schulz. – In: BAS C. et al. [eds.], Flora agaricina neerlandica, 

vol. 3, p. 158–166, Rotterdam, Brookfield. 

ENTZ J., PELDA Z. & SEDLÁČEK J. (1981): Příspěvek k poznání vzácnějších druhů hub z Liberecka I. – 


ERIKSSON J. (1958): Studies in Corticiaceae (Botryohypochnus Donk, Botryobasidium Donk, and 

Gloeocystidiellum Donk). – Svensk Bot. Tidskr. 52: 1–17. 

ERIKSSON J. & RYVARDEN L. (1973): The Corticiaceae of North Europe. Vol. 2. – Oslo. 



ERIKSSON J., HJORTSTAM K. & RYVARDEN L. (1979) [„1978“]: The Corticiaceae of North Europe. Vol. 5. 

– Oslo. 

ERIKSSON J., HJORTSTAM K. & RYVARDEN L. (1981): The Corticiaceae of North Europe. Vol. 6. – Oslo. 

ERIKSSON J., HJORTSTAM K. & RYVARDEN L. (1984): The Corticiaceae of North Europe. Vol. 7. – Oslo. 

FASSATIOVÁ O. (1954): Housenice menší – Cordyceps gracilis Grev., nová pro Československo. – Čes. 

Mykol. 8: 21–25. 

FAVRE J. (1948): Les associations fongiques des hauts-marais jurassiens et de quelques régions 

voisines. – Bern. 

FELLNER R. (1980): Russula pumila found in Czechoslovakia. – Čes. Mykol. 34: 35–44. 

FELLNER R. (1981): Some rare agarics from the Krkonoše (Giant Mountains). I. Inocybe acutella 

Bon. – Čes. Mykol. 35: 102–107. 

FELLNER R. (1996): Registr kriticky ohrožených druhů hub. – Příroda, Praha, 6: 183–195. 

FELLNER R. & HÁLEK V. (1986): Nové nálezy hub v Československu. – Čes. Mykol. 40: 107–109. 

FRANCHI P. & GENNARI A. (2004): Funghi interessanti della Toscana – Riv. Micol. 47(1): 69–74. 

FRANCHI P. & MARCHETTI M. (2001): Introducione allo studio del genere Ramaria in Europa. – In: 

Fungi non delineati, vol. 16, Alassio. 

GALLI R. (1998): I Boleti. – Milano. 

GALLI R. (2001): Le Amanite. – Milano. 

GALLI R. (2003): Le Russule. – Milano. 

GALLI R. (2005): Gli Agaricus. – Milano. 

GENNARI A. & LOSI C. (1997): Funghi interessanti della Toscana – Riv. Micol. 40(3): 261–269. 

GERHARDT E. (1996): Taxonomische Revision der Gattungen Panaeolus und Panaeolina (Fungi, 

Agaricales, Coprinaceae). – Stuttgart. 

GERHARDT E. (1997): Der große BLV Pilzführer für unterwegs. – München. 

GERHARDT E. (1999): Houby. – Praha. 

GMINDER A. & KRIEGLSTEINER G. J. (2003): Die Großpilze Baden-Württembergs. Vol. 4. – Stuttgart. 

GRANMO A., LAESSØE T. & SCHUMACHER T. (1999): The genus Nemania s. l. (Xylariaceae) in Norden. – 

Sommerfeltia 27: 1–96. 

GULDEN G. (1980): Alpine Galerinas with special reference to their occurrence in South Norway at 

Finse on Hardangervidda. – Norw. J. Bot. 27: 219–253. 

GULDEN G., JENSSEN K. M. & STORDAL J. (1985): Arctic and alpine fungi. Vol. 1. – Oslo. 

HÄFFNER J. (1987): Die Gattung Helvella. – Zeitschr. Mykol., Beih. 7: 1–165. 

HAGARA L. (1987): Atlas húb. – Martin. 

HAGARA L. (1992) Huby – dvojníky. – Bratislava. 

HAGARA L. (1993): Atlas hub. – Martin. 

HAGARA L. (2002): Hypochnella violacea – vzácna huba našich luhov. – Mykol. Listy no. 80: 4–6. 

HAGARA L. (2003): Rod Hyphodontia na Slovensku (Basidiomycota, Corticiaceae). – Ms. [Dis. pr.; 

depon. in: Botanický ústav SAV, Bratislava; Mykologické odd. Národního muzea, Praha.] 

HAGARA L., ANTONÍN V. & BAIER J. (1999): Houby. – Praha. 

231

HAGARA L., ANTONÍN V. & BAIER J. (2006): Velký atlas hub. – Praha. 

HÁK J. (1991): Cortinarius pseudocrassus Orton na Jihlavsku. – Mykol. Listy no. 43: 1–3. 

HALLENBERG N. (1980): New taxa of Corticiaceae from N. Iran. – Mycotaxon 11: 447–475. 

HALLENBERG N. (1983): Hericium coralloides and H. alpestre (Basidiomycetes) in Europe. – Mycotaxon 

18(1): 181–189. 

HALLENBERG N. (1985): The Lachnocladiaceae and Coniophoraceae of North Europe. – Oslo. 

HANSEN L. & KNUDSEN H. [eds.] (2000): Nordic macromycetes. Vol. 1. Ascomycetes. – Copenhagen. 

HAUSKNECHT A. & SINGER R. (1986): A new species of Psilocybe (Agaricales). – Pl. Syst. Evol. 151: 

295–301. 

HAVELÍK L. (1992): Kropenatec teutonský. – Mykol. Sborn. 69: 152. 

HEILMANN-CLAUSEN J., VERBEKEN A. & VESTERHOLT J. (1998): The genus Lactarius. – In: Fungi of 

Northern Europe, vol. 2, Mundelstrup. 

HEINEMANN P. (1977): Les Psalliotes. – Bruxelles. 

HERINK J. (1950): Třepenitka modrající (Hypholoma coprinifacies (Roll.) Her.) – nový středomořský 

typ lupenatých hub v Československu. – Čes. Mykol. 4: 16–20. 

HERINK J. (1953a): Lentinellus Piláti sp. n., nový druh rodu houžovec (Lentinellus Karst. em. 

Kühner). – Čes. Mykol. 7: 162–167. 

HERINK J. (1953b): Penízečka liláková – Baeospora myriadophylla (Peck) Singer v Československu. – 

Čes. Mykol. 7: 80–89. 

HERINK J. (1955): Ucháčovec šumavský – Helvellela gabretae (Kavina) Pouz. et Svrček v Československu. 

– Čes. Mykol. 9: 151–156. 

HERINK J. (1959): Šťavnatkovité houby pahorku „Velká Horka“ u Mnichova Hradiště. – Sborn. 

Severočes. Mus., přír. vědy, 1(1958): 53–86. 

HERINK J. (1961): Holubinka liláková – Russula lilacea Quél. a holubinka broskvová – Russula 

persicina Krombh. s. Melz. et Zv. – Čes. Mykol. 15: 206–210. 

HERINK J. (1964): Kožešník moravský – Xerocomus moravicus (Vacek) Herink. – Čes. Mykol. 18(4): 

193–203, tab. 54, XIII–XIV. 

HERINK J. (1965): Čirůvka obrovská – Tricholoma colossus (Fr.) Quél. v Československu. – Čes. 

Mykol. 19: 197–200. 

HERINK J. & KOTLABA F. (1967): Rozšíření čirůvky tygrované v Československu a její správné 

jméno. – Čes. Mykol. 21: 1–11. 

HERINK J. & KOTLABA F. (1975): What is Rhodocybe xylophila Vasiľk. and Omphalina lilaceorosea 

Svr. et Kub.? – Čes. Mykol. 29: 157–166. 

HERINK J., KOTLABA F. & POUZAR Z. (1957): Límcovka očesaná – Stropharia hornemannii (Fr. ex Fr.) 

Lund. et Nannf., v Československu. – Čes. Mykol. 11: 13–20. 

HILBER O. (1982): Die Gattung Pleurotus. – Vaduz. 

HJORTSTAM K., LARSSON K.-H. & RYVARDEN L. (1988): The Corticiaceae of North Europe. Vol. 8. – 

Oslo. 

HLAVÁČEK J. (1976): Systematické problémy skupiny Edules rodu Agaricus. II. Šupinaté druhy ze 

stirps Edulis. – Mykol. Sborn. 53: 97–102. 

HLAVÁČEK J. (1981): Pečárka vločkatá, Agaricus subfloccosus (Lge.) Pilát. Pozoruhodné druhy 

žampiónů I. – Mykol. Sborn. 58: 97–99. 

HLAVÁČEK J. (1982): Systematické problémy skupiny Edules rodu Agaricus V. Stirps Villaticus 

Hlaváček (1.). – Mykol. Sborn. 59: 97–103. 

HLAVÁČEK J. (1983): Systematické problémy skupiny Edules rodu Agaricus VI. Stirps Villaticus 

Hlav. (2). – Mykol. Sborn. 60: 2–8. 

HLAVÁČEK J. (1984a): Nový československý druh žampiónů – Agaricus biberi sp. n. – Mykol. 

Sborn. 61: 73–74. 

HLAVÁČEK J. (1984b): Pozoruhodné druhy žampiónů III. Pečárka tlustonohá – Agaricus spissicaulis 

Møller. – Mykol. Sborn. 61: 68–72. 

HLAVÁČEK J. (1984c): Pahřib zlatožlutý – Phlegmacium vitellinopes (Secretan) Moser. – Mykol. 

Sborn. 61: 16–19. 

232

HLAVÁČEK J. (1985a): Pahřiby (Phlegmacia) ze skupiny Orichalcei Moser. – Mykol. Sborn. 62: 97–106. 

HLAVÁČEK J. (1985b): Modré pahřiby – sekce Coerulescentes rodu Phlegmacium (Fr.) Wünsche. – 


HLAVÁČEK J. (1985c): Pozoruhodné druhy žampiónů (Agaricus) IV. Agaricus maskae, pečárka 

Maškova. – Mykol. Sborn. 62: 57–60. 

HLAVÁČEK J. (1986): Pozoruhodné druhy žampiónů (Agaricus) VII.: Agaricus benesii (Pilát) Singer 

a Agaricus deylii Pilát. – Mykol. Sborn. 63: 97–103. 

HLAVÁČEK J. (1991): Pečárka Gennadiho, Agaricus gennadii (Chatin et Boudier) Orton. – Mykol. 

Sborn. 68: 5–8. 

HLAVÁČEK J. (1997): Rod žluťák, Anellaria Karst. v České republice. – Mykol. Sborn. 74: 49–54. 

HLAVÁČEK J. (2001): Vzácné, kritické a nové taxony pečárek (Agaricus) I. – Mykol. Sborn. 78: 113–120. 

HØILAND K. (1983): Cortinarius subgenus Dermocybe. – Opera Bot. 71: 1–113. 

HOLEC J. (1993): Ecology of macrofungi in the beech woods of the Šumava mountains and Šumava 

foothills. – Čes. Mykol. 46: 163–198. 

HOLEC J. (1996): Klíč k určování šupinovek (Pholiota) a přehled druhů známých z České republiky. – 


HOLEC J. (1997): First records of Pholiota subochracea and Pholiota elegans in the Czech Republic. – 

Czech Mycol. 50: 45–56. 

HOLEC J. (2000): Chráněné houby. – Ochr. Přír. 55(6): 163–167. 

HOLEC J. (2001a): The genus Pholiota in central and western Europe. – In: Libri Botanici, vol. 20, 

Eching. 

HOLEC J. (2001b): Remarks to the taxonomy of Gymnopilus josserandii based on records from the 

Bohemian Forest (Czech Republic). – Czech Mycol. 53(2): 131–137. 

HOLEC J. (2001c): Vzácné houby z rodů Cordyceps a Phaeocollybia na Šumavě – rozbor taxonomie 

a ekologie nových nálezů z Povydří a celkové shrnutí výskytu. – Silva Gabreta 6: 87–96. 

HOLEC J. (2002a): Ježatec různozubý (Creolophus cirrhatus) na Boubíně – první nález na Šumavě a 

nejvýše položený v Čechách. – Mykol. Listy no. 83: 8–10. 

HOLEC J. (2002b): Rare fungus Pholiota henningsii in the Řežabinec nature reserve (Czech Republic) 

– record after 43 years. – Čas. Nár. Muz., řada přírod., 170: 69–74 („2001“). 

HOLEC J. (2003a): Taxonomy and nomenclature of Pholiota dissimulans with respect to Phaeogalera 

oedipus. – Sydowia 55(1): 77–85. 

HOLEC J. (2003b): Prachovečník bukový – Phleogena faginea, hromadný výskyt v Podyjí a poznámky 

k jeho rozšíření v České republice. – Mykol. Listy no. 84–85: 33–37. 

HOLEC J. (2004a): Distribution and ecology of the rare polypore Pycnoporellus fulgens in the Czech 

Republic. – Czech Mycol. 56: 291–302. 

HOLEC J. (2004b): Nové lokality vzácného druhu Pholiota elegans v České republice. – Mykol. Listy 

no. 90–91: 12–15. 

HOLEC J. (2005a): The genus Gymnopilus (Fungi, Agaricales) in the Czech Republic with respect 

to collections from other European countries. – Sborn. Nár. Muz. Praha, Ser. B 61: 1–52. 

HOLEC J. (2005b): Klíč k určování druhů rodu Gymnopilus známých z České republiky s poznámkami 

k jednotlivým druhům. – Mykol. Listy no. 93: 10–16. 

HOLEC J. (2005c): Distribution and ecology of Camarops tubulina (Ascomycetes, Boliniaceae) in the 

Czech Republic and remarks on its European distribution. – Czech Mycol. 57(1–2): 97–115. 

HOLEC J. & POUZAR Z. (1998): New records of rare fungi in the Šumava mountains (Czech Republic). 

II. – Čas. Nár. Muz., řada přírod., 167: 61–72. 

HOLEC J. & SUKOVÁ M. (2002): Notes on the taxonomy of Cordyceps longisegmentis based on 

collections from the Czech Republic. – Czech Mycol. 54(1–2): 105–111. 

HOLEC S. & ZELENÝ L. (2004): Další lokalita masenky lišejníkové v Čechách. – Mykol. Listy no. 

90–91: 6–10. 

HOLEC J., NOVOTNÝ M. & SUKOVÁ M. (2002): První nálezy vzácné rašeliništní houby čihovitky blatní 

(Sarcoleotia turficola) na české straně Šumavy. – Silva Gabreta 8: 109–116. 

233

HOLUBOVÁ-JECHOVÁ V. (1969): New species of the genus Oidium Link ex Fr. emend. Linder. – Čes. 

Mykol. 23: 209–221. 

HOUBY, ČESKÁ ENCYKLOPEDIE (2003). – Reader’s Digest Výběr, Praha. 

HROUDA P. (1999): Hydnaceous fungi of the Czech Republic and Slovakia. – Czech Mycol. 51(2–3): 

99–155. 

HROUDA P. (2001): Pleurotoid fungi of the family Polyporaceae in the Czech Republic and Slovakia. – 

Czech Mycol. 53(1): 29–87. 

CHAMURIS G. P. (1988): The non-stipitate stereoid fungi in the northeastern United States and adjacent 

Canada. – Mycol. Memoir 14: 1–247. 

CHARVÁT I. (1953): Strmělka ojíněná – Clitocybe pruinosa (Lasch) Fr. – Čes. Mykol. 7: 13–18. 

CHARVÁT I. (1958): Vodohlav isabelový – Hydrocybe isabellina (Batsch ex Fr.) Rick. – Čes. Mykol. 

12: 12–14, tab. 29. 

CHINKOVÁ C. & POUZAR Z. (1955): Hřibovec Lakeův – Boletinus Lakei (Murr.) Sing. roste v Československu. 

– Čes. Mykol. 9(2): 76–82. 

JACKSON H. S. (1948): Studies in Canadian Thelephoraceae I. Some new species of Corticium. – 

Canad. J. Res., ser. C, vol. 26: 143–157. 

JACOBSSON S. (1991): Pholiota in northern Europe. – Windahlia 19: 1–86 („1990“). 

JAHN H. (1979): Pilze die an Holz wachsen. – Herford. 

JAHN H. (1986): On the differences between Coltricia cinnamomea and Coltricia perennis. – Windahlia 

16: 21–25. 

JINDŘICH O. (1999a): Klíč k určování kuřátek rodu Ramaria, podrodu Echinoramaria. – Mykol. Listy 

no. 69: 6–11. 

JINDŘICH O. (1999b): Klíč k určování kuřátek z podrodu Lentoramaria rodu Ramaria. – Mykol. Listy 

no. 71: 6–10. 

JINDŘICH O. (2002): Kuřátka lososová – Ramaria subbotrytis (Coker) Corner v Českém krasu po 41 letech. 

– Mykol. Sborn. 79: 11–12. 

JINDŘICH O. (2003a): Kuřátka jarmuzová (Ramaria botrytis) a kuřátka narůžovělá (Ramaria rubripermanens) 

– snadno zaměnitelné druhy. – Mykol. Listy no. 86: 8–10. 

JINDŘICH O. (2003b): Kuřátka žlutavá – Ramaria flavescens v Českém krasu. – Mykol. Sborn. 80 

(1/2003): 6–8. 

JINDŘICH O. (2004): Kuřátka krvavá – Ramaria sanguinea (Pers.) Quél. – Mykol. Sborn. 81(1/2004): 

3–5. 

JINDŘICH O. (2005): Kuřátka finská varieta zakouřená – Ramaria fennica (Karst.) Ricken var. fumigata 

(Peck) Schild, vzácný druh v Českém krasu – Mykol. Sborn. 82 (2/2005): 63–64. 

JOSSERAND M. (1943): Notes critiques sur quelques champignons de la région lyonnaise (3 e Série). – 

Bull. Soc. Mycol. Fr. 59: 5–34. 

JOSSERAND M. (1958): Une espéce nouvelle de tricholomée: Tricholoma (Dermoloma) hygrophorus. – 

Bull. Soc. Mycol. Fr. 74(4): 482–491. 

JÜLICH W. (1972): Monographie der Athelieae (Corticiaceae, Basidiomycetes). – Willdenowia, Beih. 

7: 1–283. 

JÜLICH W. (1984): Die Nichtblätterpilze, Gallertpilze und Bauchpilze. – In: Kleine Kryptogamenflora, 

vol. 2b/1, Stuttgart. 

JÜLICH W. & STALPERS J. A. (1980): The resupinate non-poroid Aphyllophorales of the temperate 

northern hemisphere. – In: Koninklijke Nederlandse Akademie van Wetenschappen Verhandenlingen, 

Afd. Natuurkunde, Tweede Reeks 74, Amsterdam. 

KAVINA K. (1926): Fragmenta mycologica. – Věda Přír. 7: 248–249. 

KAVINA K. (1929): Příspěvek k biologii a morfologii Sarcosoma globosum (Schmidel) Rehm. – 

Mykologia, Praha, 6: 105–113. 

KEIZER G. J. (1998): Encyklopedie hub. – Praha. 

KINNUNEN J. & NIEMELÄ T. (2005): North European species of Ceriporiopsis (Basidiomycota) and 

their Asian relatives. – Karstenia 45: 81–90. 

234

KITS VAN WAVEREN E. (1985): The Dutch, French and British species of Psathyrella. – Persoonia, 

Suppl. Vol. 2: 1–300. 

KLÁN J. (1975): Mykoflóra Lounského středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon. in: Knih. Kat. Bot. 

Přírod. Fak. UK, Praha.] 

KLÁN J. (1978): Flammulina ononidis Arnols, ein besonderer Steppen-Samtfussrübling in der 

Tschechoslowakei. – Čes. Mykol. 32: 205–214. 

KLÁN J. (1981): Fayodia gracilipes – kalichovka dvouvýtrusá – v Československu. – Mykol. Listy 

no. 4: 2–4. 

KLÁN J. (1983): Melanoleuca iris in Czechoslovakia (Agaricales, Tricholomataceae). – Čes. Mykol. 

37: 52–55. 

KLÁN J. (1992): Two Gerronema species growing on Marchantia thalli. 1. G. marchantiae Sing. et 

Clém., 2. G. postii (Fr.) Sing. – Čes. Mykol. 46: 121–125. 

KLEIBL M. (2003): Vzácný nález (Battarraea stevenii). – Mykol. Sborn. 80: 115. 

KLUZÁK Z. (1990): První nález klouzku sibiřského – Suillus sibiricus v českých zemích. – Sborn. 

Jihočes. Muz. České Budějovice, přír. vědy, 30: 51–55. 

KNÍŽEK R. (2003): Zajímavý nález houževnatce pohárovitého. – Mykol. Sborn. 80(3): 95–96. 

KÕLJALG U. (1996): Tomentella (Basidiomycota) and related genera in Temperate Eurasia. – Oslo. 

KONRAD P. & MAUBLANC A. (1924–1937): Icones selectae Fungorum. Vol. 1–6. – Paris. 

KOSKI-KOTIRANTA S. & NIEMELÄ T. (1988) [„1987“]: Hydnaceous fungi of the Hericiaceae, Auriscalpiaceae 

and Climacodontaceae in northwestern Europe. – Karstenia 27: 43–70. 

KOTIRANTA H. & NIEMELÄ T. (1993): Uhanalaiset käävät Suomessa. – Vesi- ja ympäristöhallinnon 

Julkaisula, sarja B, 17: 1–116. 

KOTIRANTA H. & SAARENOKSA R. (2000): Three new species of Hyphodontia (Corticiaceae). – Ann. 

Bot. Fenn. 37: 255–278. 

KOTLABA F. (1953): Nebezpečný parazit jabloní – Sarcodontia crocea (Schweinitz) c. n. – Čes. 

Mykol. 7(3): 117–123. 

KOTLABA F. (1955): Nový druh mykoflory ČSR – Trametes subsinuosa Bres. – Čes. Mykol. 9: 83–90. 

KOTLABA F. (1957): Lokality dvou vzácných houževnatců v Československu. – Čes. Mykol. 11: 

231–235. 

KOTLABA F. (1958): Zajímavá euroasijská houba kožnatka purpurová – Hymenochaete Mougeotii 

(Fr.) Cooke. – Čes. Mykol. 12: 136–143. 

KOTLABA F. (1959): Křehutička orobincová – Psathyrella Typhae (Kalchbr.) Kühner in Favre 

v Československu. – Čes. Mykol. 6: 169–175. 

KOTLABA F. (1965): Boreální ohňovec rezavohnědý – Phellinus ferrugineofuscus (P. Karst.) Bourd. 

– nalezen v Československu. – Čes. Mykol. 19: 21–30. 

KOTLABA F. (1966): Rozšíření běločechratky hořké – Leucopaxillus gentianeus (Quél.) comb. nov. 

v Československu a poznámky k její nomenklatuře. – Čes. Mykol. 20: 229–236. 

KOTLABA F. (1968a): Phellinus pouzarii sp. nov. – Čes. Mykol. 22: 24–31. 

KOTLABA F. (1968b): Podzimní exkurze československých mykologů do Kerska r. 1967. – Čes. 

Mykol. 22: 146–148. 

KOTLABA F. (1971): Šamonie modrající – Chamonixia caespitosa Rolland, nová vzácná břichatkovitá 

houba v Československu. – Čes. Mykol. 25(1): 43–46. 

KOTLABA F. (1972): Ekologie a rozšíření ohňovce ohraničeného – Phellinus nigrolimitatus (Romell) 

Bourd. et Galz. v Československu. – Čes. Mykol. 26: 91–102. 

KOTLABA F. (1982): Rozšíření hvězdovky Pouzarovy a otázka jejího endemismu. – Čes. Mykol. 36: 

206–210. 

KOTLABA F. (1984a): Zeměpisné rozšíření a ekologie chorošů (Polyporales s. l.) v Československu. – 

Praha. 

KOTLABA F. (1984b): Pholiota albocrenulata nalezena v Čechách. – Mykol. Listy no. 13: 1–4. 

KOTLABA F. (1985a): Průhonický park a ochrana hub. – Zprav. Ochr. Přír. Okr. Praha-západ 6(4): 

62–63. 

235

KOTLABA F. (1985b): Pozoruhodný pevník Stereum subpileatum (Aphyllophorales), jeho ekologie 

a rozšíření. – Čes. Mykol. 39: 193–204. 

KOTLABA F. (1987a): Cystostereum murraii – pevník vonný (Corticiaceae), jeho ekologie a zeměpisné 

rozšíření v Československu. – Čes. Mykol. 41: 129–138, tab. 7–9. 

KOTLABA F. (1987b): Ekologie a rozšíření mizejících mykorrhizních hub Clavariadelphus truncatus 

a Gomphus clavatus. – In: Ekologie mykorrhiz a mykorrhizních hub, p. 120–129, Pardubice. 

KOTLABA F. (1989): Houby (Macromycetes) rašeliniště Soběslavská blata v jižních Čechách. – In: 

KUTHAN J. [ed.], Houby rašelinišť a bažinatých lesů v Československu, p. 15–24, Praha. 

KOTLABA F. (1991): Dvě nové lokality bělochoroše Wynneova (Tyromyces Wynnei) v Československu. – 


KOTLABA F. (1992): Kalichovka lužní – vzácná houbová kráska lužních lesů Moravy. – Živa 40: 

102–104. 

KOTLABA F. (1993): Pátrejme po masečníku kulovitém – Sarcosoma globosum! – Mykol. Listy no. 

49: 8–10. 

KOTLABA F. (1994a): Urnička pohárová – vzácná houba časného jara. – Živa 42: 4–5. 

KOTLABA F. (1994b): Jarní houbový květ – ohnivec zimní. – Živa 42: 152–153. 

KOTLABA F. (1995a): Druhý doplněk k cévnatým rostlinám a houbám Soběslavských blat. – Mykol. 

Listy no. 56: 9–17. 

KOTLABA F. (1995b): Ekologie a rozšíření vzácné houby zubatečku zavěšeného (kornatcovité) v České 

republice. – Sborn. Jihočes. Muz. České Budějovice, přír. vědy, 35: 35–38. 

KOTLABA F. (1996): Ohňovec dutinový – nový choroš v Průhonickém parku. – Zprav. Ochr. Přír. 

Okr. Praha-západ 17: 25–28. 

KOTLABA F. (2000): Třetí příspěvek k houbám Soběslavských blat. – Mykol. Listy no. 73: 1–13. 

KOTLABA F. (2001a): První nálezy pozoruhodné lupenaté houby slizečky chlupaté (Tricholomataceae) 

v jižních Čechách a její rozšíření v Česku a na Slovensku. – Sborn. Jihočes. Muz. České Budějovice, 

přír. vědy, 41: 15–22. 

KOTLABA F. (2001b): Vybrané vzácné chorošovité houby Šumavy. – Silva Gabreta 7: 235–240. 

KOTLABA F. (2002): Bohatá mykologická lokalita u Debrníka na Soběslavsku. – Sborn. Jihočes. 

Muz. České Budějovice, přír. vědy, 42: 25–42. 

KOTLABA F. (2003): Prášivka polní – mizející břichatkovitá houba našich polí. – Živa 51: 256. 

KOTLABA F. (2004): Čtvrtý příspěvek k houbám Soběslavských blat. – Mykol. Listy no. 89: 1–6. 

KOTLABA F. & JANDA V. (2006): Pojďte s námi na hříbky. – Vesmír 85: 456–461. 

KOTLABA F. & KOCOURKOVÁ J. (2000): První nález velmi vzácné břichatky mnohokrčky dírkované 

v Čechách. – Mykol. Listy no. 75: 1–4. 

KOTLABA F. & KUBIČKA J. (1960): Die Mykoflora des Moores „Rotes Moos“ bei Schalmanowitz in 

ihrer Beziehung zur Mykoflora der südböhmischen Torfgebiete. – Čes. Mykol. 14: 90–100. 

KOTLABA F. & POUZAR Z. (1959): Nový nález vzácné houby špičatičky stepní – Galeropsis desertorum 

Velen. et Dvoř. v Československu a poznámky k rodu Galeropsis Velen. – Čes. Mykol. 

13: 200–211. 

KOTLABA F. & POUZAR Z. (1962): Lupenaté a hřibovité houby (Agaricales) Dobročského pralesa na 

Slovensku. – Čes. Mykol. 16: 173–191. 

KOTLABA F. & POUZAR Z. (1965a): Lentinellus ursinus (Fr.) Kühn. – houžovec medvědí v Československu. 

– Čes. Mykol. 19: 182–186. 

KOTLABA F. & POUZAR Z. (1965b): Spongipellis litschaueri Lohwag a Tyromyces kmetii (Bres.) 

Bond. et Sing., dva vzácné bělochoroše v Československu. – Čes. Mykol. 19: 69–78. 

KOTLABA F. & POUZAR Z. (1965c): Další nálezy hlívy čepičkaté – Pleurotus calyptratus (Lindbl. in 

Fr.) Sacc. – v Československu. – Čes. Mykol. 19: 53–56, tab. IV. 

KOTLABA F. & POUZAR Z. (1966a): Haasiella, a new agaric genus and H. splendidissima sp. nov. – 

Čes. Mykol. 20: 135–140. 

KOTLABA F. & POUZAR Z. (1966b): Pstřeňovec – Buglossoporus gen. nov., nový rod chorošovitých 

hub. – Čes. Mykol. 20: 81–89. 

236

KOTLABA F. & POUZAR Z. (1967): Rozšíření houževnatce pohárovitého – Lentinus degener Kalchbr. 

in Fr. – v Československu. – Čes. Mykol. 21: 24–28. 

KOTLABA F. & POUZAR Z. (1968): Leucopaxillus lepistoides (R. Maire) Sing. v Československu. – 

Čes. Mykol. 22: 95–104. 

KOTLABA F. & POUZAR Z. (1974): Další lokality ucháče svazčitého – Gyromitra fastigiata (Krombh.) 

Rehm – v Čechách s poznámkami k rodové příslušnosti ucháčů a destic. – Čes. Mykol. 28: 

84–95, tab. I, II. 

KOTLABA F. & POUZAR Z. (1985): Pórnatka pomerančová – Auriporia aurulenta – nová chorošovitá 

houba v Československu. – Čes. Mykol. 39: 36–38. 

KOTLABA F. & POUZAR Z. (1987): Geastrum berkeleyi v Československu. – Čes. Mykol. 41: 115–119. 

KOTLABA F. & POUZAR Z. (1992): Tricholoma nauseosum a T. dulciolens, dvě „nové“ čirůvky 

v Československu. – Mykol. Listy no. 48: 2–4. 

KOTLABA F. & POUZAR Z. (1993): Tři druhy komplexu Vuilleminia comedens (houby kornatcovité) 

v bývalém Československu. – Sborn. Jihočes. Muz. České Budějovice, přír. vědy, 33: 27–32. 

KOTLABA F. & POUZAR Z. (1995): Phellinus cavicola, a new xanthochroic setae-less polypore with 

coloured spores. – Czech Mycol. 48: 155–159. 

KOTLABA F. & POUZAR Z. (1997): Further localities of Phellinus cavicola in Europe. – Czech Mycol. 

49: 189–192. 

KOTLABA F. & POUZAR Z. (2000): Přehlížený druh našich lošáků – Sarcodon squamosus. – Mykol. 

Listy no. 74: 5–7. 

KOTLABA F. & POUZAR Z. (2003a): Dvě další lokality hvězdovky Šmardovy u nás. – Mykol. Listy 

no. 84–85: 31–33. 

KOTLABA F. & POUZAR Z. (2003b): Masenka lišejníkovitá – Hypocreopsis lichenoides (tvrdohouby) 

nalezena v Čechách. – Mykol. Listy no. 86: 4–6, foto na přední obálce. 

KOTLABA F. & POUZAR Z. (2004): Nápadná časně jarní lupenatá houba penízovka jarní – Collybia 

verna. – Mykol. Listy no. 87: 1–3. 

KOTLABA F. & VAMPOLA P. (1993): Oligoporus folliculocystidiatus, a new polypore species allied to 

Oligoporus cerifluus. – Czech Mycol. 47: 59–64. 



KOUT J. (2006): Nálezy dvou zajímavých a vzácných druhů hub ze skupiny Aphyllophorales v Čechách 

– Hericium erinaceus a Aleurodiscus disciformis. – Mykol. Listy no. 96: 20–23. 

KRAMPERA P. (1970): Vzácný lošák z Poříčan. – Mykol. Sborn. 47(6–7): 88–89. 

KRÄNZLIN F. (2005): Pilze der Schweiz. Vol. 6. – Luzern. 

KREISEL H. (1962): Die Lycoperdaceae der Deutschen Demokratischen Republik. Floristische und 

taxonomische Revision. – Feddes Repert. 64: 89–201. 

KREISEL H. (1983): Taxonomie von Sparassis laminosa Fr. sensu lato (Basidiomycetes). – Feddes 

Repert. 94(9–10): 675–682. 

KREISEL H. (2004): Tulostoma pulchellum in Brandenburg – neue für Deutschland. – Zeitschr. 

Mykol. 70: 107–110. 

KREISEL H. & LAZEBNÍČEK J. (1967): Límcovka vroubkovaná – Stropharia albocrenulata (Peck) Kreisel 

nalezena v Československu. – Čes. Mykol. 21: 33–39. 

KRIEGLSTEINER G. J. (1983): Über neue, seltene, kritische Makromyzeten in der Bundesrepublik 

Deutschland. IV. – Zeitschr. Mykol. 49: 73–106. 

KRIEGLSTEINER G. J. [ed.] (2000a): Die Großpilze Baden-Württembergs. Vol. 1. – Stuttgart. 

KRIEGLSTEINER G. J. [ed.] (2000b): Die Großpilze Baden-Württembergs, Vol. 2. – Stuttgart. 

KRIEGLSTEINER G. J. [ed.] (2001): Die Großpilze Baden-Württembergs. Vol. 3. – Stuttgart. 

KRIEGLSTEINER G. J. et al. (1984): Über neue, seltene, kritische Makromyzeten in der Bundesrepublik 

Deutschland. V. – Zeitschr. Mykol. 50: 41–86. 

KŘÍŽ M. (2003): Mozkovka rosolovitá – Ascotremella faginea v Českém středohoří – Mykol. Sborn. 

80: 8. 

237

KŘÍŽ M. (2006): Lokalita pavučince šedomodravého – Cortinarius dionysae Rob. Henry na Mělnicku. 

– Mykol. Sborn. 83: 10–11 + příl. 

KUBIČKA J. (1950a): Nález zajímavé šťavnatky: voskovky liškové (Hygrocybe cantharellus [Schw.] 

Fr.). – Čes. Mykol. 4: 96–97. 

KUBIČKA J. (1950b): Helmovka koromilná (Mycena pseudocorticola Kühner). – Čes. Mykol. 4: 6–9. 

KUBIČKA J. (1953): Příspěvek k poznání lysohlávky rašelinné – Psilocybe turficola Favre. – Čes. 

Mykol. 7: 42–44. 

KUBIČKA J. (1955a): Coryne turficola Boud. – čihovitka blatní v Čechách. – Čes. Mykol. 9: 90–91. 

KUBIČKA J. (1955b): Další lokalita Lachnea pseudoampezzana Svrček. – Čes. Mykol. 9: 192. 

KUBIČKA J. (1956): Tricholoma atrosquamosum (Chev.) Sacc. ssp. squarrulosum (Bres.) Konrad. – 

čirůvka černošupinatá, odr. šupinkatá. – Čes. Mykol. 10: 122–124. 

KUBIČKA J. (1957): Žebernatka bezkolencová – Delicatula quisquiliaris (Joss.) Cejp na slatinách 

Třeboňska. – Čes. Mykol. 11: 102–104. 

KUBIČKA J. (1963): Výsledky studia helmovek – Mycena S. F. Gray – v Belanských Tatrách na Slovensku. 

– Čes. Mykol. 17: 35–42, 77–88. 

KUBIČKA J. (1965): Hydnellum auratile (Britz.) Maas Geesteranus v ČSSR. – Čes. Mykol. 19: 113. 

KUBIČKA J. (1969): Pluteus luteovirens Rea. – Čes. Mykol. 23: 110–114. 

KUBIČKA J. (1971): Nové nálezy hub v Československu. 8. Sarcodon versipellis (Fr.) Quél. – Čes. 

Mykol. 25: 149. 

KUBIČKA J. (1973): Přehled dosud publikovaných druhů hub z Boubínského pralesa na Šumavě. – 

Čes. Mykol. 27: 212–228. 

KUBIČKA J. (1975): Houby státní přírodní rezervace „Vyšenské kopce“ u Českého Krumlova. – Čes. 

Mykol. 29: 25–34. 

KUBIČKA J. (1976): Druhý příspěvek k mykofloře jihočeských vápencových oblastí (vrch Ostrý 

u Domanic v okrese Strakonice). – Čes. Mykol. 30: 193–199. 

KUBIČKA J. (1981): Nový lošák pro naše území. – Mykol. Listy no. 3: 14. 

KUBIČKA J. & SVRČEK M. (1955): Helmovka sazová – Mycena fuliginaria (Batsch ex Fr.) Bres. v Československu. 

– Čes. Mykol. 9: 19–23. 

KUČERA J. (1933): Lošák šupinatý – Hydnum squamosum Schaeff. – Čas. Čs. Houb. 13: 82. 

KUČERA T. (1999): Nález druhu Volvariella surrecta na Plzeňsku. – Mykol. Listy no. 70: 9. 

KÜHNER R. (1935): Le genre Galera (Fries) Quélet. – Paris. 

KUTHAN J. (1982): A new species of the genus Tricholoma: Tricholoma singeri spec. nova. – Čes. 

Mykol. 36(1): 7–10. 

KUTHAN J. (1992): Mycoflora of large-scale greenhouse plantation of salad cucumbers. – Čes. Mykol. 

46: 1–32. 

KUTHAN J. & ŠEDIVÝ J. (1971): Pulveroboletus lignicola (Kallenb.) Pil. – hřib dřevožijný v Československu. 

– Čes. Mykol. 25(3): 135–139, tab. IX. 

KUYPER T. W. (1995a): Haasiella Kotl. & P. – In: BAS C. et al. [eds.], Flora agaricina neerlandica, 

vol. 3, 63–64, Rotterdam etc. 

KUYPER T. W. (1995b): Omphaliaster Lamoure – In: BAS C. et al. [eds.], Flora agaricina neerlandica, 

vol. 3, p. 78, Rotterdam etc. 

KUYPER T. W. (1995c): Cyphellostereum D. Reid – In: BAS C. et al. [eds.], Flora agaricina 

neerlandica, vol. 3, p. 63, Rotterdam etc. 

KUYPER T. W. (1995d): Phytoconis Bory – In: BAS C. et al. [eds.], Flora agaricina neerlandica, vol. 3, 


KUYPER T. W. (1995e): Omphalina Quél. – In: BAS C. et al. [eds.], Flora agaricina neerlandica, vol. 3, 


KUYPER T. W. (1995f): Rimbachia Pat. – In: BAS C. et al. [eds.], Flora agaricina neerlandica, vol. 3, 


KUYPER T. W. (1995g): Arrhenia Fr. – In: BAS C. et al. [eds.], Flora agaricina neerlandica, vol. 3, 


238

KUYPER T. W. (1995h): Clitocybe (Fr.) Staude – In: BAS C. et al. [eds.], Flora agaricina neerlandica, 

vol. 3, p. 42–62, Rotterdam etc. 

KYTÖVUORI I. (1989): The Tricholoma caligatum group in Europe and North Africa. – Karstenia 

28(1988): 65–77. 

LABER D. (1982): Die europäischen Arten der Gattung Phaeocollybia (Wurzelschnitzlinge) und ihr 

Vorkommen in südlichen Schwarzwald. – Zeitschr. Mykol. 48(1): 89–98. 

LABER D. (1991): Ergänzung zu „Die europäischen Arten der Gattung Phaeocollybia und ihr 

Vorkommen in südlichen Schwarzwald“. – Zeitschr. Mykol. 57(1): 109–116. 

LADURNER H. & SIMONINI G. (2003): Xerocomus s. l. – In: Fungi Europaei, vol. 8, Alassio. 

LANDA J. & FELNER R. (1986): Some rare agarics from the Krkonoše (Giant Mountains). II. Russula 

salmoneolutea sp. nov. – Čes. Mykol. 40: 234–246. 

LANGE J. E. (1935–1940): Flora agaricina danica. Vol. 1–5. – Copenhagen. 

LANGER E. (1994): Die Gattung Hyphodontia John Eriksson. – In: Bibliotheca Mycologica, vol. 154, 

Berlin. 

LANGER G. (1994): Die Gattung Botryobasidium Donk (Corticiaceae, Basidiomycetes). – In: Bibliotheca 

Mycologica, vol. 158, Berlin. 

LANNOY G. & ESTADES A. (1995): Monographie des Leccinum d’Europe. – La Roche-sur-Foron. 

LANNOY G. & ESTADES A. (2001): Les Bolets. – In: Flore mycologique d’Europe, vol. 6, Amiens. 

LAZEBNÍČEK J. (1967): Rozšíření hřibu bronzového – Boletus aereus Bull. ex Fr. em. Quél. – v Československu. 

– Čes. Mykol. 21(3): 164–176, tab. 65. 

LAZEBNÍČEK J. (1970): Trepkovitka šafránová – Crepidotus crocophyllus (Berk.) Sacc., nový druh 

evropské mykoflóry. – Čes. Mykol. 24: 78–85. 

LUCCHINI G. (1997): I Funghi del cantone Ticino. – Gentilino. 

LUDWIG E. (2000): Pilzkompendium. Band 1. Abbildungen. – Eching. 

MAAS GEESTERANUS R. A. (1975): Die Terrestrischen Stachelpilze Europas. – Amsterdam. 

MAAS GEESTERANUS R. A. (1992): Mycenas of the Northern Hemisphere. II. Conspectus of the Mycenas 

of the Northern Hemisphere. – In: Koninklijke Nederlandse Akademie van Wetenschappen 

Verhandenlingen, Afd. Natuurkunde, Tweede Reeks 90, Amsterdam. 

MANN J. (1991): Phaeocollybia lugubris (Fr.) Heim – kržatka špičatá (nálezy vzácnějších druhů 

hub). – Mykol. Sborn. 68: 81–82. 

MARCHAND A. (1971): Champignons du Nord et du Midi. Vol. 1. – Perpignan. 









MARVANOVÁ L. (1961): Nález Myriostoma coliforme (Dicks. ex Pers.) Corda a jiných vzácných břichatek 

u Pohořelic na Moravě. – Čes. Mykol. 15: 77–81. 

MELZER V. (1930): Russula helodes, sp. n. – Bull. Soc. Mycol. Fr. 45 (1929): 284–286. 

MELZER V. (1951): Holubinka lepkavá – Russula viscida Kudrna. – Čes. Mykol. 5: 6–9. 

MENSER G. P. (1997): Hallucinogenic and poisonous mushroom field guide. – Berkeley, California. 

MICHAEL E., HENNIG B. & KREISEL H. (1983): Handbuch für Pilzfreunde. Vol. 5. – Jena. 




MICHEL H., DUHEM B. & TRICHIES G. (2005): Nouveau regard sur Poria millavensis. – Bull. Soc. 

Mycol. Fr. 121(1): 29–46. 

MIKŠÍK M. (2005a): Vzácný nález trepkovitky šafránové – Crepidotus crocophyllus (Berk.) Sacc. – 

Mykol. Sborn. 82: 122–123. 

239

MIKŠÍK M. (2005b): Nová lokalita hvězdovky Berkeleyovy – Geastrum berkeleyi. – Mykol. Sborn. 

82: 124. 

MÍKA F. (1998): Mykoflóra západočeské vápencové oblasti. Vrch Moučenka u Horažďovic v okrese 

Klatovy. – Mykol. Listy no. 67: 3–19. 

MØLLER F. H. (1950): Danish Psalliota species. Part II. – Friesia 4: 135–220. 

MONTECCHI A. & SARASINI M. (2000): Funghi ipogei dÉuropa. – Trento. 

MORAVEC J. (1967): Příspěvek k hodnocení rodu Verpa Swartz ex Pers. a Ptychoverpa Boud. – Čes. 

Mykol. 21: 74–77, tab. 11. 

MORAVEC J. (1980): Helvella leucopus Pers. in Czechoslovakia (Discomycetes, Helvellaceae). – Čes. 

Mykol. 34: 214–216, tab. 4. 

MORAVEC Z. (1956): Tulostoma hollosii sp. n. – nový druh palečky v Československu. – Preslia 28: 

34–41. 

MORAVEC Z. (1958): 6. rod Battarrea Pers. – battarrovka. – In: PILÁT A. [ed.], Gasteromycetes, houby – 

břichatky, p. 621–624, Praha. 

MORAVEC Z. (1960): The Mohelno serpentine steppe. – Čes. Mykol. 14: 101–108. 

MOREAU P.-A. & WUILBAUT J.-J. (2001): Le point sur Collybia oreadoides (Passerini) P.D. Orton. – 

Bull. Mycol. Bot. Dauphiné-Savoie 161: 41–47. 

MOREAU P.-A., ROUX P. & MASCARELL G. (1999): Une étude du genre Lentinellus P. Karst. en 

Europe. – Bull. Soc. Mycol. Fr. 115(3): 229–373. 

MOSER M. (1983): Die Röhrlinge und Blätterpilze. – In: Kleine Kryptogamenflora, ed. 5, vol. 2b/2, 

Stuttgart. 

MOSER M. & JÜLICH W. [ed.] (1985–2005): Farbatlas der Basidiomyceten. Fasc. 1–23. – Stuttgart & 

Berlin. 

MOSER M. & KELLER G. (1977): Dermocybe saligna spec. nov., eine mit Salix assoziierte Dermocybe- 

-Art. – Zeitschr. Pilzk. 43: 207–212. 

MUÑOZ J. A. (2005): Boletus s. l. – In: Fungi Europaei, vol. 2, Alassio. 

MUSUMECI E.: http://www.sentieriboschivi.ch/serie1/bolbitiusvariicolor.htm. 

NANNFELDT J. A. (1972): Camarops Karst. (Sphaeriales – Boliniaceae). With special regard to its 

European species. – Svensk Bot. Tidskr. 66: 335–376. 

NAUTA M. M. (2001): Agaricus L. – In: NOORDELOOS M. et al. [eds.], Flora agaricina neerlandica, 

vol. 5, p. 23–61, Lisse etc. 

NEVILLE P. & POUMARAT S. (2004): Amaniteae. Amanita, Limacella & Torrendia. – In: Fungi 

Europaei, vol. 9, Alassio. 

NIEMELÄ T. (1972): On Fennoscandian Polypores. II. Phellinus laevigatus (Fr.) Bourd. et Galz. and 

P. lundellii Niemelä, n. sp. – Ann. Bot. Fenn. 9: 41–59. 

NIEMELÄ T. (1975): On Fennoscandian Polypores. IV. Phellinus igniarius, P. nigricans and P. populicola, 

n. sp. – Ann. Bot. Fenn. 12: 93–122. 

NIEMELÄ T. (1985): On Fennoscandian Polypores 9. Gelatoporia n. gen. and Tyromyces canadensis, 

plus notes on Skeletocutis and Antrodia. – Karstenia 25: 21–40. 

NIEMELÄ T. (1994): Five species of Anomoporia – rare polypores of old forests. – Ann. Bot. Fenn. 

31: 93–115. 

NIEMELÄ T. (1998): The Skeletocutis subincarnata complex (Basidiomycetes), a revision. – Acta 

Bot. Fenn. 161: 1–35. 

NIEMELÄ T. (2005): Käävat – puiden sienet (Polypores, lignicolous fungi). – In: Norrlinia, vol. 13, 

Helsinki. 

NIEMELÄ T. & SAARENOKSA R. (1985): Dentipellis fragilis and Steccherinum oreophilum: Finnish 

records of hydnaceous fungi. – Karstenia 25: 70–74. 

NIEMELÄ T. & SAARENOKSA R. (1989): On Fennoscandian Polypores 10. Boletopsis leucomelaena 

and B. grisea described and illustrated. – Karstenia 29: 12–28. 

NIEMELÄ T. et al. (2001): Novelties and record of poroid Basidiomycetes in Finland and adjacent 

Russia. – Karstenia 41: 1–21. 

240

NOORDELOOS M. E. (1988): Entolomataceae Kotl. & P. – In: BAS C. et al. [eds.], Flora agaricina 

neerlandica, vol. 1, p. 77–177, Rotterdam etc. 

NOORDELOOS M. E. (1992): Entoloma s. l. – In: Fungi Europaei, vol. 5, Saronno. 

NOORDELOOS M. E. (1995a): Callistosporium Sing. – In: BAS C. et al. [eds.], Flora agaricina neerlandica, 

vol. 3, p. 104, Rotterdam etc. 

NOORDELOOS M. E. (1995b): Resupinatus Nees – In: BAS C. et al. [eds.], Flora agaricina neerlandica, 

vol. 3, p. 166–167, Rotterdam etc. 

NOORDELOOS M. E. (1999): Strophariaceae Sing. & Smith. – In: BAS C. et al. [eds.], Flora agaricina 


NOORDELOOS M. E. (2004): Entoloma s. l. Supplemento. – In: Fungi Europaei, Vol. 5b, Alassio. 

NOORDELOOS M. E. & CHRISTENSEN M. (1999): Tricholoma (Fr.: Fr.) Staude. – In: BAS C. et al. [eds.], 

Flora agaricina neerlandica, vol. 4, p. 107–148, Rotterdam etc. 

NOVACKÝ A. (1956): Thelephora atrocitrina Quélet – plesňovka sivastožltá v Československu. – 

Čes. Mykol. 10: 103–105. 

NÚÑEZ M. & RYVARDEN L. (1997): The genus Aleurodiscus (Basidiomycota). – In: Synopsis Fungorum, 

vol. 12, Oslo. 

OERTEL B. & FUCHS H. G. (2001): Pilzfloristische Beobachtungen. – Zetschr. Mykol. 67(2): 184–195. 

ORTON P. D. (1960): New check list of British Agarics and Boleti. Part III. Notes on genera and 

species in the list. – Trans. Brit. Mycol. Soc. 43(2): 159–439. 

ORTON P. D. & WATLING R. (1979): Coprinaceae Part 1. Coprinus. – In: HENDERSON D. M. et al. 

[eds.], British fungus flora, vol. 2, Edinburgh. 

OTTO P. (1997): Kommentierter Bestimmungsschlüssel der terrestrischer Stachelpilze Deutschlands 

mit taxonomischen und nomenklatorischen Anmerkungen. – Boletus 21(1): 1–21. 


PARMASTO E. (1970): The Lachnocladiaceae of the Soviet Union. – Tartu. 

PARRA L. A. (2003): Contribution to the knowledge of the genus Agaricus. – In: Fungi non delineati, 

vol. 24, Allasio. 

PARRA L. A. (2005): Nomenclatural study of the genus Agaricus L. (Agaricales, Basidiomycotina) 

of the Iberian Peninsula and Balearic Islands. – In: Cuadernos de Trabajo de Flora Micológica 

Ibérica, vol. 21, Madrid. 

PARRA L. A. & SUÁREZ E. (2002): El género Agaricus L.: Fr. en España. IX. Agaricus subfloccosus 

(J. E. Lange) Hlaváček, primera cita in España. – Bol. Soc. Micol. Madrid 26: 165–168. 

PEGLER D. N. (1983): The genus Lentinus: a world monograph. – In: Kew Bulletin, Add. Ser., 

Vol. 10, Kew. 

PEGLER D. N., LAESSØE T. & SPOONER B. M. (1995): British puffballs, earthstars and stinkhorns. – 

Kew. 

PETRINI L. E. & MÜLLER E. (1986): Haupt- und Nebenfruchtformen europäischer Hypoxylon-Arten 

(Xylariaceae, Sphaeriales) und verwandte Pilze. – Mycol. Helv. 1: 501–627. 

PETRINI L. E. & ROGERS J. D. (1986): A summary of the Hypoxylon serpens complex. – Mycotaxon 

26: 401–436. 

PHILLIPS R. (1981): Mushrooms and other fungi of Great Britain & Europe. – London. 

PIERI M. & RIVOIRE B. (1996): A propos de quelques polypores (Aphyllophoromycetidae) rares ou 

critiques recoltes recemment. – I. – Bull. Soc. Mycol. Fr. 112: 163–187. 

PIERI M. & RIVOIRE B. (1997): A propos du genre Ceriporia Donk (Aphyllophoromycetideae). – 

Bull. Soc. Mycol. Fr. 113: 193–250. 

PIERI M. & RIVOIRE B. (1998): À propos de quelques polypores (Aphyllophoromycetidae) rares ou 

critiques recoltées récemment. – II. – Bull. Soc. Mycol. Fr. 114(2): 39–51. 

PIERI M. & RIVOIRE B. (2000): Le genre Phellinus. Quelques espèces rares ou critiques récoltées en 

France. Avec une clé des espèces du genre Phellinus s. l. signalées en Europe occidentale. – 

Bull. Soc. Mycol. Fr. 116(4): 305–331. 

PILÁT A. (1925): Tři druhy Hydnaceí, nové pro Čechy. – Mykologia 2: 52–56. 

PILÁT A. (1926): Monographie der mitteleuropäischen Aleurodiscineen. – Ann. Mycol. 24: 203–230. 

241

PILÁT A. (1930): Monographie der europäischen Stereaceen. – Hedwigia 70: 10–156, tab. 1–3. 

PILÁT A. (1934): Addiamenta ad floram Sibiriae Asiaeque orientalis mycologicam, pars II. – Bull. 

Soc. Mycol. Fr. 49 (1933): 256–339. 

PILÁT A. (1935): Pleurotus Fr. – hlíva. – In: KAVINA K. & PILÁT A. [eds.], Atlas hub evropských, vol. 2, 

Praha. 

PILÁT A. (1936–42): Polyporaceae – Houby chorošovité. – In: KAVINA K. & PILÁT A. [eds.], Atlas 

hub evropských, vol. 3, Praha. 

PILÁT A. (1940a): Hymenomycetes Carpatorum orientalium. – Sborn. Nár. Mus. Praha, Ser. B 

2 (3): 37–80. 

PILÁT A. (1940b): Species novae boreali-americanae generis Poria. – Stud. Bot. Čechosl. 3: 1–4. 

PILÁT A. (1946): Evropské druhy houževnatců (Lentinus Fr.). – In: KAVINA K. & PILÁT A. [eds.], 

Atlas hub evropských, vol. 5, Praha. 

PILÁT A. (1948): Hlíva číšovcová (Pleurotus cyphelliformis Berk.) v Čechách. – Čes. Mykol. 2: 

74–77. 

PILÁT A. (1949a): Lošák sírožlutý (Calodon sulphureum [Kalchbr.] Quél.) na Moravě a v Čechách. 

– Čes. Mykol. 3: 16–19. 

PILÁT A. (1949b): Druhý nález hlívy číšovcovité (Pleurotus cyphelliformis Berk.) v Čechách. – 

Čes. Mykol. 3: 23. 

PILÁT A. (1950): Vzácná teplomilná houba: náramkovitka žlutozelená – Armillaria luteovirens 

(A. et S.) Sacc. – Čes. Mykol. 4: 141–145. 

PILÁT A. (1951a): Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. – Praha. 

PILÁT A. (1951b): Penízovka páchnoucí – Collybia rancida Fr. – naše málo známá jedlá houba. – 

Čes. Mykol. 5: 117–120. 

PILÁT A. (1951c): The Bohemian species of the genus Agaricus. – Sborn. Nár. Mus. Praha, Ser. B 

7(1): 3–142. 

PILÁT A. (1951d): Hymenomycetes novi vel minus cogniti Čechoslovakiae. – Stud. Bot. Čechosl. 

12(1): 1–72. 

PILÁT A. (1951e): Čirůvka tygrovitá – Tricholoma pardinum Quél., – jedna z nejzákeřnějších jedovatých 

hub. – Čes. Mykol. 5: 97–100. 

PILÁT A. (1951f): Hřib zlatoporý – Boletus auriporus Peck. – Čes. Mykol. 5(3–5): 76–79, tab. 3. 

PILÁT A. (1952): Rudočechratka tmavá – Rhodopaxillus obscurus Pilát 1951 je snad totožná s africkou 

rudočechratkou černající – Rhodopaxillus nigrescens Maire 1945. – Čes. Mykol. 6: 94–97. 

PILÁT A. (1953a): Zajímavá nová hlízenka (Sclerotinia) pro Československo. – Čes. Mykol. 7: 

115–117. 

PILÁT A. (1953b): Housenice střevlíková – Cordyceps entomorrhiza (Dicks.) Link v Československu. 

– Čes. Mykol. 7: 21–25. 

PILÁT A. (1953c): Hymenomycetes novi vel minus cogniti Čechoslovakiae, II. – Sborn. Nár. Mus. 

Praha, Ser. B 9(2): p. 3–109, tab. 1–10. 

PILÁT A. (1953d): Hřib Quéletův – Boletus Queletii Schulzer v Čechách. – Čes. Mykol. 7(2): 65–69, 

tab. 10. 

PILÁT A. (1954): Pečárka Maškova. Agaricus maskae Pilát, nový druh z blízkého příbuzenstva pečárky 

velkovýtrusé. – Čes. Mykol. 8: 159–165. 

PILÁT A. (1955): Vláknice potměchuťová – Inocybe dulcamara (A. et S. ex Fr.) Quél. a vláknice 

zemní – Inocybe terrigena (Fr.) Kühner. – Čes. Mykol. 9: 157–161. 

PILÁT A. (1956a): Phleogena faginea (Fr.) Link – prachovečník bukový v Karpatech. – Čes. Mykol. 

10: 91–94. 

PILÁT A. (1956b): Leucopaxillus tricolor (Peck) Kühner – čechratkovec trojbarvý v Čechách. – 

Čes. Mykol. 10: 172–174. 

PILÁT A. (1957a): Übersicht der europäischen Auriculariales und Tremellales unter besonderer 

Berücksichtigung der tschechoslowakischen Arten. – Sborn. Nár. Mus. Praha, Ser. B 13(4): 

p. 115–210, tab. 14–39. 

242

PILÁT A. (1957b): Přehled evropských druhů řádu prakyjankovitých – Protoclavariales Heim. – 

Čes. Mykol. 11: 66–95. 

PILÁT A. (1958a): I. řád Phallales – hadovkotvaré. – In: PILÁT A. [ed.], Gasteromycetes, houby – 

břichatky, p. 36–95, Praha. 

PILÁT A. (1958b): Přehled hub kyjankovitých – Clavariaceae se zvláštním zřetelem k československým 

druhům. – Sborn. Nár. Mus. Praha, Ser. B. 14(3–4): 129–255. 

PILÁT A. (1959): Vzácnější kyjankovité houby nalezené v Čechách r. 1958. – Čes. Mykol. 13: 73–85. 

PILÁT A. (1962): Kuřátko Zollingerovo – Clavaria zollingeri Lév. – v Čechách. – Čes. Mykol. 16: 

6–8. 

PILÁT A. (1965): Hřib dřevožijný – Pulveroboletus lignicola (Kallenb.) comb. nov. na Šumavě? – 

Čes. Mykol. 19(3): 180–181. 

PILÁT A. (1968a): Poznámky k ekologii helmovky velkovýtrusé. – Čes. Mykol. 22: 93–94. 

Pilát A. (1968b): Boletus gabretae sp. nov. bohemica ex affinitate Boleti junquillei (Quél.) Boud. – 

Čes. Mykol. 22: 167–170, tab. 69. 

PILÁT A. (1969): Houby Československa ve svém životním prostředí. – Praha. 

PILÁT A. (1971): Species nova turficola generis Ramariopsis (Donk) Corner: Ramariopsis subarctica 

sp. nov. – Čes. Mykol. 25: 10, tab. I. 

PILÁT A. (1972): Beitrag zur Kenntnis der tschechoslowakischen Clavariaceen sensu ampl. – 

Sborn. Nár. Muz. Praha, Ser. B 27(4): 133–173 („1971“). 

PILÁT A. & DERMEK A. (1974): Hríbovité huby. – Bratislava. 

PILÁT A. & CHARVÁT I. (1950a): Cantharellus cupulatus Fr. – liška pohárkovitá v Československu. – 

Čes. Mykol. 4: 3–6. 

PILÁT A. & CHARVÁT I. (1950b): Čirůvka Guernisacova – Tricholoma guernisaci Crouan in Čechoslovakia. 

– Čes. Mykol. 4: 121–127. 

PILÁT A. & SVRČEK M. (1949): Boletinus tridentinus (Bres.) subsp. Landkammeri subspecies nova 

bohemica. – Sborn. Nár. Mus. Praha, Ser. B 5(7): 1–8, tab. I–IV. 

PILÁT A. & SVRČEK M. (1953): O meším oušku sivém – Leptotus glaucus – ve smyslu Batschově- 

-Friesově a Quéletově i pozdějších autorů. – Čes. Mykol. 7: 8–13. 

PILÁT A. & UŠÁK O. (1952): Naše houby. – Praha. 

PILÁT A. & UŠÁK O. (1959): Naše houby. II. Kritické druhy našich hub. – Praha. 

PILÁT A. & VESELÝ R. (1932): O novém druhu kotrče z Krkonoš: kotrči Němcově, Sparassis Němecii 

sp. n. – Čas. Čs. Houb. 12: 97–100, fig. 1–2. 

PILÁT A. [ed.] et al. (1958): Gasteromycetes. Houby – břichatky. – In: Flora ČSR, ser. B, vol. 1, 

Praha. 

PODPĚRA J. (1941): Císařka (Amanita caesarea Pers.), průvodce našich teplobytných hájů a lesů a 

její zeměpisné rozšíření ve střední Evropě. – Pr. Morav. Přírod. Společ., svazek XIII., spis 3, 

p. 1–16, Brno. 

POSPÍŠIL V. (1952): Pleurotus Eryngii (DC.) Fr. v Československu. – Čes. Mykol. 6: 85–87. 

POUZAR Z. (1950): Houževnatec kalichovitý – Lentinus omphalodes Fr. var. flabelliformis (Bolton) 

Pilát v Čechách. – Čes. Mykol. 4: 97. 

POUZAR Z. (1954): Cytidiella Melzeri g. n. et sp. n., nový typ resupinátních hub číšovcovitých. – 

Čes. Mykol. 8: 125–129. 

POUZAR Z. (1955): Sbírejte lošákovité houby! – Čes. Mykol. 9: 95–96. 

POUZAR Z. (1956): Příspěvek k poznání našich kloboukatých lošáků. – Čes. Mykol. 10: 65–76. 

POUZAR Z. (1958a): 1. rod Tulostoma Pers. ex Pers. – palečka. – In: PILÁT A. [ed.], Gasteromycetes, 

houby – břichatky, p. 589–613, Praha. 

POUZAR Z. (1958b): Stereum sulcatum Burt in Peck, nový a vzácný pevník československé mykoflóry. 

– Čes. Mykol. 12: 26–30. 

POUZAR Z. (1960): The Kersko Forest in the Central Elbe Region. – Čes. Mykol. 14: 129–132. 

POUZAR Z. (1961): Lošákovec blankytný – Hydnellum caeruleum (Hornem. ex Fr.) P. Karst. – Čes. 

Mykol. 15: 131–132. 

POUZAR Z. (1966a): Studies in the taxonomy of the Polypores I. – Čes. Mykol. 20: 171–177. 

243

POUZAR Z. (1966b): Studies in the taxonomy of the Polypores II. – Folia Geobot. Phytotax. 1: 356–375. 

POUZAR Z. (1966c): Micromphale carneo-pallidum spec. nov., nová stepní houba podobná špičce 

obecné. – Čes. Mykol. 20: 18–24. 

POUZAR Z. (1967): Studies in the taxonomy of the Polypores III. – Čes. Mykol. 21: 205–212. 

POUZAR Z. (1968): Notes on some of our species of the genus Lactarius II. – Čes. Mykol. 22: 20–23. 

POUZAR Z. (1972): Hypoxylon fraxinophilum spec. nov. and H. moravicum spec. nov., two interesting 

species found on Fraxinus angustifolia. – Čes. Mykol. 26: 129–137. 

POUZAR Z. (1979): Notes on taxonomy and nomenclature of Nummularia (Pyrenomycetes). – Čes. 

Mykol. 33: 207–219, tab. XI–XII. 

POUZAR Z. (1981): Faerberia, a genus of cantharelloid fungi. – Čes. Mykol. 35: 185–188. 

POUZAR Z. (1982): Taxonomic studies in resupinate fungi I. – Čes. Mykol. 36: 141–145. 

POUZAR Z. (1983): Problém identity naší battarrovky. – Mykol. Listy no. 12: 3–8. 

POUZAR Z. (1984): Klíč k určování našich mecháčků – Arrhenia (Leptoglossum). – Mykol. Listy 

no. 16: 7–10. 

POUZAR Z. (1985a): Reassessment of Hypoxylon serpens-complex I. – Čes. Mykol. 39: 15–25. 

POUZAR Z. (1985b): Reassessment of the Hypoxylon serpens-complex II. – Čes. Mykol. 39: 129–134. 

POUZAR Z. (1986a): A key and conspectus of Central European species of Biscogniauxia and Obolarina 

(Pyrenomycetes). – Čes. Mykol. 40: 1–10. 

POUZAR Z. (1986b): Camarops subgen. Bolinia in Czechoslovakia. – Čes. Mykol. 40: 218–222. 

POUZAR Z. (2001): Notes on the taxonomy and distribution of Aphyllophorales I. – Czech Mycol. 

53: 121–131. 

POUZAR Z. & HOLUBOVÁ-JECHOVÁ V. (1969): Botryobasidium simile spec. nov., a perfect state of 

Oidium simile Berk. – Čes. Mykol. 23: 97–101. 

POUZAR Z. & SVRČEK M. (1953): O některých druzích dřevních hub, význačných pro středočeskou 

vápencovou oblast. – Čes. Mykol. 7: 176–183. 

PRAVDA V. & TONDL F. (1990): Lepiota cortinarius J.E. Lange v Československu. – Mykol. Listy no. 

39: 8–11. 

PROCHÁZKA A. (1960): Klouzek rubínový – Suillus rubinus (W. G. Smith) Singer. – Čes. Mykol. 

14(3): 144–145, tab. 39. 

PŘÍHODA A. (1951): Z ekologie houby Lachnea pseudoampezzana Svrček. – Ochr. Přír. 6: 108–109. 

PŘÍHODA A. (1971): Klouzek sibiřský – Suillus sibiricus (Sing.) Sing. – a mykorrhizy limby (Pinus 

cembra) v Československu. – Čes. Mykol. 25(3): 140–146. 

PŘÍHODA A., URBAN L., NIČOVÁ-URBANOVÁ V. & URBAN L. ml. (1986): Kapesní atlas hub 1. – Praha. 

PŘÍHODA A., URBAN L., NIČOVÁ-URBANOVÁ V. & URBAN L. ml. (1987): Kapesní atlas hub 2. – Praha. 

RAILLERE M. & GANNAZ M. (1999): Les Ramaria Européennes. – Bellegarde sur Valserine. 

REDEUILH G. (1985a): Contribution à ľ étude des Bolets: I. – Bull. Soc. Mycol. Fr. 101(4): 373–412. 

REDEUILH G. (1985b): Boletus depilatus Redeuilh sp. nov. – Bull. Soc. Mycol. Fr. 101(4): Atlas 241. 

REDEUILH G. (1985c): Boletus impolitus Fr. – Bull. Soc. Mycol. Fr. 101(4): Atlas 242. 

REDEUILH G. (1992): Etude critique de Boletus rhodopurpureus Smot. – Bull. Soc. Mycol. Fr. 108: 

87–100. 

REID D. A. (1965): A monograph of the stipitate stereoid fungi. – Beih. Nova Hedwigia 18: p. 1–388, 

tab. 1–48. 

REID D. A. (1974): A monograph of the British Dacrymycetales. – Trans. British Mycol. Soc. 62: 

433–494. 

RENVALL P. & KAARO J. (1998): Tyromyces fumidiceps – an addition to the polypore flora of North 

Europe. – Folia Crypt. Eston. 33: 123–126. 

RICKEN A. (1915): Die Blätterpilze. Vol. 1, 2. – Leipzig. 

RIVA A. (1988): Tricholoma (Fr.) Staude. – In: Fungi Europaei, Vol. 3, Saronno. 

RIVA A. (2003): Tricholoma (Fr.) Staude. Supplemento. – In: Fungi Europaei, Vol. 3a, Alassio. 

ROBERTS P. (1994a): Globose and ellipsoid-spored Tulasnella species from Devon and Surrey and 

a key to the genus in Europe. – Mycol. Res. 92: 1431–1452. 

244

ROBERTS P. (1994b): Long spored Tulasnella species from Devon with additional notes on allantoid- 

-spored species. – Mycol. Res. 98: 1235–1244. 

ROBICH G. (2003): Mycena dÉuropa. – Trento. 

ROUX P. & GARCIA G. (1999): Les espèces noircissantes de la tribu Resupinatae Sing. – In: Fungi non 

delineati, vol. 7: 52–60. 

RYMAN S. & HOLMÅSEN I. (1992): Pilze. – Braunschweig. 

RYVARDEN L. & GILBERTSON R. L. (1993): European Polypores. Part 1. Abortiporus – Lindtneria. – 

In: Synopsis Fungorum, vol. 6, Oslo. 

RYVARDEN L. & GILBERTSON R. L. (1994): European Polypores. Part 2. Meripilus – Tyromyces. – In: 

Synopsis Fungorum, vol. 7, Oslo. 

SARNARI M. (1998): Monografia ilustrata del Genere Russule in Europa. Tomo primo. – Trento. 

SARNARI M. (2005): Monografia illustrata del genere Russula in Europa. Tomo secondo. – Trento. 

SARTORY A. & MAIRE L. (1924): Champignons Tchécoslovaques. Espèces nouvelles du genre Lepiota 

décrites par Velenovsky. – Ann. Soc. Linn. Lyon 71: 45–56. 

SENN-IRLET B. & MOREAU P.-A. (2003): Notes on three Rimbachia species from the Alps. – Czech 

Mycol. 54: 145–154. 

SCHAEFER Z. (1968): Lactarii Cechoslovaci rariores vel novi IX. – Čes. Mykol. 22: 14–19. 

SCHMIDT-STOHN G. (2001): Sarcodon imbricatus und S. squamosus – zwei vermischte Arten. – Boletus 

24(1): 48–53. 

SINGER R. (1977): Amerikanische und asiatische Agaricales, die in Europa und Nordafrika vorkommen. 

– Zeitschr. Pilzk. 43: 119–130. 

SINGER R. & HAUSKNECHT A. (1990): Some interesting agarics from eastern Austria. – Pl. Syst. Evol. 

170: 133–150. 

SINGER R. & KUTHAN J. (1976): Notes on Boletes. – Čes. Mykol. 30: 143–155. 

SINGER R. & KUTHAN J. (1980): Comparison of some lignicolous white-spored American agarics 

with European species. – Čes. Mykol. 34: 57–73. 

SKÁLA E. (1995): Hvězdovka Berkeleyova – Geastrum berkeleyi Massee v Českém středohoří. – 

Mykol. Sborn. 72: 117–119. 

SKÁLA E. (2003): Hřib rubínový (Rubinoboletus rubinus) nalezen na Teplicku. – Mykol. Listy no. 

84–85: 25–28. 

SMOTLACHA F. (1952): Sluneční hřiby (Boleti solares). – Mykol. Sborn. 29(1): 29–33. 

SOOP K. (2005): Cortinarius in Sweden. – Mora. 

SPIRIN W. A. & ZMITROVICH I. V. (2003): Notes on some rare polypores, found in Russia. I: Genera 

Antrodiella, Gelatoporia, Irpex, Oxyporus, Pilatoporus, and Porpomyces. – Karstenia 434: 67–82. 

SPIRIN W. A., ZMITROWICH I. V. & MALYSHEVA V. F. (2005): Notes on Perenniporiaceae. – Folia Crypt. 

Petropolitana, no. 3: 1–67. 

STAMETS P. (1996): Psilocybin mushrooms of the world. – Berkeley, California. 

STANĚK V. J. (1954): Hvězdovka Pouzarova – Geastrum Pouzari sp. n. – nová břichatkovitá houba 

nalezená v Československu. – Čes. Mykol. 8: 100–107, fig. 1–6, tab. 15. 

STANĚK V. J. (1956): Hvězdovka Šmardova – Geastrum Šmardae sp. n. – Čes. Mykol. 10: 18–23. 

STANĚK V. J. (1958): 4. čeleď Geastraceae – hvězdovkovité. – In: PILÁT A. [ed.], Gasteromycetes, 


STANGL J. (1989): Die Gattung Inocybe in Bayern. – Hoppea 46: 5–388. 

STEJSKAL V. (1925): Hlíva miskovitá. – Mykologia 2: 24–26. 

STRNAD J. (1949): První nález kalichovky osténkaté (Omphalia asterospora Lange) v Československu. 

– Čes. Mykol. 3: 24. 

SUKOVÁ M. & SVRČEK M. (2001): Hlízenka Curreyova (Myriosclerotinia curreyana) v Čechách. – 


SUNHEDE S. (1989): Geastraceae (Basidiomycotina). – In: Synopsis fungorum, vol. 1, Oslo. 

SVRČEK M. (1947): Pindara terrestris Vel. – Pindarovka zemní na Táborsku. – Čes. Mykol. 1: 45–47. 

SVRČEK M. (1948): Galera coprophila Kühner v Československu. – Čes. Mykol. 2: 88–89. 

245

SVRČEK M. (1949a): České druhy podčeledi Lachneoideae (čel. Pezizaceae). Bohemian species of 

Pezizaceae subf. Lachneoideae. – Sborn. Nár. Mus. Praha, Ser. B 4(6): p. 1–95, tab. 1–12 

(„1948“). 

SVRČEK M. (1949b): O nálezu Pseudotapesia Pilati Vel. v Čechách. – Čes. Mykol. 3: 30–32. 

SVRČEK M. (1949c): Bedla Eyreova, Lepiota Eyrei (Massee) Lange, v Čechách. – Čes. Mykol. 3: 

104–106. 

SVRČEK M. (1950): Ještě o lišce pohárkovité (Cantharellus cupulatus Fr.). – Čes. Mykol. 4: 59. 

SVRČEK M. (1953a): Nové, vzácné nebo méně známé československé houby bedlovité. I. rod Leptonia 

(Fr.) Quél. – Trávnička. – Čes. Mykol. 7: 56–62. 

SVRČEK M. (1953b): Mykoflora údolí potoka Klíčavy na Křivoklátsku. – Čas. Nár. Mus., Oddíl 

Přírod., 122: 204–215. 

SVRČEK M. (1953c): Vzácné a méně známé druhy hub sbírané na exkurzích floristické sekce. – Čes. 

Mykol. 7: 136–139. 

SVRČEK M. (1954a): Trávnička modrá – Leptonia euchroa (Pers. ex Fr.) Gill. – Čes. Mykol. 8: 46. 

SVRČEK M. (1954b): Druhý příspěvek k poznání mykoflóry Českého Středohoří. – Čes. Mykol. 8: 

129–134. 

SVRČEK M. (1955a): Několik zajímavých druhů našich větších vřeckatých hub. – Čes. Mykol. 9: 

14–19, tab. 17. 

SVRČEK M. (1955b): O dvou zajímavých diskomycetech z Brdských Hřebenů. – Čes. Mykol. 9: 

161–165. 

SVRČEK M. (1956a): Nové, vzácné nebo méně známé československé houby bedlovité III. – Čes. 

Mykol. 10: 174–183. 

SVRČEK M. (1956b): Podzimní výstava hub 1955 v Národním museu v Praze. – Čes. Mykol. 10: 

27–30. 

SVRČEK M. (1957): Kubičkia tatrensis gen. n. et sp. n., a poznámky o rodech Coryne a Ombrophila. – 

Čes. Mykol. 11: 32–41. 

SVRČEK M. (1958): 3. čeleď Hydnangiaceae – lanýžovcovité. – In: PILÁT A. [ed.], Gasteromycetes, 


SVRČEK M. (1960a): Eine mykofloristische Skizze der Umgebung von Karlštejn (Karlstein) im 

Mittelböhmen. – Čes. Mykol. 14(2): 67–86. 

SVRČEK M. (1960b): Tomentelloideae Čechoslovakiae, genera resupinata familiae Thelephoraceae 

s. str. – Sydowia 14: 170–243. 

SVRČEK M. (1962): Příspěvek k poznání českých hub lupenatých (Agaricales). – Čes. Mykol. 16: 

161–172. 

SVRČEK M. (1963): Wynnella atrofusca (Beck) Svrček, comb. nov. – Čes. Mykol. 17: 45–46, tab. 48. 

SVRČEK M. (1965): Lupenaté houby z Čech. – Čes. Mykol. 19: 43–51. 

SVRČEK M. (1966a): Agaricales aus Böhmen. II. – Čes. Mykol. 20: 141–150. 

SVRČEK M. (1966b): Russula cremeoavellanea Sing. a R. decipiens (Sing.) Kühn. et Romagn., dvě 

vzácné holubinky v Čechách. – Čes. Mykol. 21: 225–231. 

SVRČEK M. (1969a): Nové rody operkulátních diskomycetů (Pezizales). – Čes. Mykol. 23: 83–96. 

SVRČEK M. (1969b): Bolinia tubulina (Alb. et Schw. ex Fr.) Sacc. v Československu. – Čes. Mykol. 

23: 118–122. 

SVRČEK M. (1970): Hygrocybe sciophana (Fr.) Wünsche. – Čes. Mykol. 24: 125–128. 

SVRČEK M. (1972a): Nové nálezy hub v Československu. 11. Marasmius capillipes Saccardo. – Čes. 

Mykol. 26: 117. 

SVRČEK M. (1972b): Tephrocybe oldae spec. nov., eine neue Art aus Böhmen. – Čes. Mykol. 26: 

210–212. 

SVRČEK M. (1972c): Miladina gen. nov., eine neue Gattung für Peziza lechithina Cooke. – Čes. 

Mykol. 26: 213–216. 

SVRČEK M. (1973): Nové druhy resupinátních basidiomycetů z Čech. – Čes. Mykol. 27: 201–206. 

SVRČEK M. (1974): New or less known Discomycetes. II. – Čes. Mykol. 28: 129–139. 

246

SVRČEK M. (1977): New combinations and new taxa in Operculate Discomycetes (Pezizales). – 

Čes. Mykol. 31: 69–71. 

SVRČEK M. (1978): Diskomycety jižních Čech. I. (I. část). – Sborn. Jihočes. Muz. České Budějovice, 

přír. vědy, 18: 71–80, 81–93. 

SVRČEK M. (1979): A taxonomic revision of Velenovský's types of Operculate Discomycetes 

(Pezizales) preserved in National Museum, Prague. – Acta Musei Nationalis Pragae, Ser. B 32 

(2–4): 115–194 („1976“). 

SVRČEK M. (1981): Katalog operkulátních diskomycetů (Pezizales) Československa. I. (A-N), II. 

(O-W), III. – Čes. Mykol. 35: 1–24, 64–89, 134–151. 

SVRČEK M. (1983): Nové a vzácnější Agaricales z Čech. – Čes. Mykol. 37: 212–236. 

SVRČEK M. (1985): Mykoflóra Prahy a nejbližšího okolí. – Natura Pragensis 4: 1–83. 

SVRČEK M. (1994): Škrobnatec terčovitý – mizející houba našich dubů (Aleurodiscus disciformis – 

a disappearing fungus of our oaks) – Zprav. Ochr. Přír. Okr. Praha-západ 14–15: 8–10. 

SVRČEK M. (1996): Houby. – Praha. 

SVRČEK M. (2000): Nové a vzácné lupenaté houby (Agaricales) z jižních Čech VI. – Sborn. Jihočes. 

Muz. České Budějovice, přír. vědy, 40: 23–31. 

SVRČEK M. & KUBIČKA J. (1964): Houby Žofínského pralesa v Novohradských horách. – Čes. 

Mykol. 18: 157–179. 

SVRČEK M. & KUBIČKA J. (1968): Beitrag zur Kenntnis der operculaten Discomyceten des Gebirges 

Jeseníky (Hochgesenk) in der Tschechoslowakei. – Čes. Mykol. 22: 180–185. 

SVRČEK M. & KUBIČKA J. (1971a): Omphalina lilaceorosea spec. nov. – Čes. Mykol. 25: 193–196. 

SVRČEK M. & KUBIČKA J. (1971b): Druhý příspěvek k poznání mykoflory Žofínského pralesa v Novohradských 

horách. – Čes. Mykol. 25: 103–111. 

SVRČEK M. & MORAVEC J. (1968): Helvella branzeziana sp. nov., eine neue Spezies aus Böhmen. – 

Čes. Mykol. 22: 87–89. 

SVRČEK M. & MORAVEC J. (1972): O druhu Helvella fastigiata Krombholz. – Čes. Mykol. 26: 1–8. 

SVRČEK M. & POUZAR Z. (1970): Cejpomyces gen. nov., a new genus of resupinate Hymenomycetes 

(Corticiaceae). – Čes. Mykol. 24: 5–11. 

SVRČEK M. & VANČURA B. (1987): Houby. – Praha. 

SVRČEK M., EHRHART J. & ERHARTOVÁ M. (1984): Holubinky. – Praha. 

SZEMERE L. (1966): Leucopaxillus rhodoleucus (Romell) Kühner. – Čes. Mykol. 20: 30–31. 

ŠEBEK S. (1958): VI. řád: Podaxales – nožníkotvaré. 3. čeleď Mycenastraceae – škárkovité. – In: 

PILÁT A. [ed.], Gasteromycetes, houby – břichatky, p. 234–252 et 386–392, Praha. 

ŠEBEK S. (1964): Břichatkovité houby písečné přesypové oblasti ve středním Polabí. – Čes. Mykol. 

18(2): 109–116. 

ŠEBEK S. (1973): Naše chřapáčovité a smržovité houby. – Poděbrady. 

ŠEBEK S. (1979): Mykoflóra „Semické hůrky“ (okr. Nymburk). – Čes. Mykol. 33: 159–169. 

ŠEBEK S. (1980): Nové nálezy muchomůrky olšové – Amanita friabilis (P. Karst.) Bas. – Čes. Mykol. 

34(1): 92–97. 

ŠEBEK S. (1983): Lysohlávka česká – Psilocybe bohemica. – Čes. Mykol. 37: 177–181. 

ŠEBEK S. (1985): Muchomůrka Beckerova – Amanita beckerii Huijsman – v ČSSR. – Čes. Mykol. 

39: 138–143. 

ŠEBEK S. (1986): Houby některých nelesních stanovišť ve středním Polabí. – In: KUTHAN J. [ed.], 

Houby nelesních stanovišť ČSSR: písky, stepi, černavy, p. 7–13, Praha. 

ŠEBEK S. (1990): Trusovka tečkovaná – mizející houba evropské mykoflóry? – Mykol. Sborn. 67: 

88–92. 

ŠKUBLA P. (2000): Nový atlas hub do kapsy. – Bratislava. 

ŠMARDA F. (1950): Čirůvka peřestá (Tricholoma fucatum Fr.) na Moravě. – Čes. Mykol. 4: 58–59. 

ŠMARDA F. (1958): Holubinka sluneční – Russula solaris Ferd. et Winge. – Čes. Mykol. 12: 212–214. 

ŠMARDA F. (1960): Mykofloristická charakteristika rostlinných společenstev Čebínky u Brna. – Čes. 

Mykol. 14(4): 222–228. 

247

ŠMARDA F. (1966): Některé vzácné nebo jinak zajímavé druhy hub zjištěné v rámci průzkumu 

v r. 1965. – Mykol. Zprav. 10(1): 27–29. 

ŠMARDA F. (1972): Pilzgesellschaften einiger Laubwälder Mährens. – Přírod. Pr. Úst. Čs. Akad. 

Věd Brno 6(6): 1–53. 

ŠMARDA F. & KŘÍŽ K. (1957): Pluteus coccineus (Cooke) Massee – štítovka šarlatová. – Čes. Mykol. 

11: 46–48. 

ŠUTARA J. (1984): Houby doubrav Želenického vrchu, Kaňkova a Vršíčku v Českém Středohoří. – 

In: KUTHAN J. [ed.], Houby teplomilných doubrav Československa, p. 27–29, Praha. 

ŠUTARA J. (1987): Omphaliaster asterosporus. – Mykol. Listy no. 30: 1–5. 

ŠUTARA J. (1992): Boletus hypochryseus, nový hřib ze skupiny druhu Boletus piperatus. – Čes. 

Mykol. 46: 203–208. 

ŠVECOVÁ A. (2000): Škárka hvězdicovitá – Mycenastrum corium (Guers. in DC.) Desv. u Kadaně 

v západních Čechách. – Mykol. Sborn. 77: 136–137. 

ŠVECOVÁ A. & ŠVEC Z. (1984): K ekologii druhu Catinella olivacea (Batsch ex Pers.) Bourd. – Mykol. 

Sborn. 66: 22–23. 

TERMORSHUIZEN A. J. (1995): Armillaria (Fr.: Fr.) Staude. – In: BAS C. et al. [eds.], Flora agaricina 

neerlandica, vol. 3: 34–39, Rotterdam etc. 

TONDL F. (1992a): Myriosclerotinia caricis-ampullaceae (Nyberg) Buchw. na Šumavě. – Mykol. 

Listy no. 48: 4–7. 

TONDL F. (1992b): Houby na hadcích v SPR Miletínky na Šumavě. – Mykol. Listy no. 46: 3–8. 

TONDL F. (1995): Omphalina cyanophylla roste v Žofínském pralese. – Mykol. Listy no. 54: 9–11. 

TONDL F. (1997): Bedlička ohnivá (Lepiota ignicolor) – poznámky k ekologii a rozšíření. – Mykol. 

Listy no. 60: 1–5. 

TONDL F. (2002): Lošáček statný (Phellodon confluens) skutečně roste na hrázi rybníka Naděje na 

Třeboňsku. – Mykol. Listy no. 80: 6–7. 

TRUSZKOWSKA W. (1965): Niektóre Pyrenomycetes zebrane w Puszczy Białowieskiej. II. – Acta 

Mykol. 1: 105–120. 

TYTTL F. (1939): Hlíva oranžová. – Čas. Čs. Houb. 19: 65–66. 

ULJÉ C. B. & NOORDELOOS M. E. (1997): Studies in Coprinus IV. – Persoonia 16: 265–333. 

VACEK V. (1937): Bezprstenná václavka. – Čas. Čs. Houb. 17: 10–11. 

VACEK V. (1946): Boletus moravicus, species nova čechoslovaca. – Stud. Bot. Čechosl. 7(1): 36–37. 

VAMPOLA P. (1989): Pórnatka klamná – Ceriporiopsis aneirina – vzácný druh naší mykoflóry. – 


VAMPOLA P. (1991a): Rozděrka blanitá – Sistotrema muscicola – nový druh československé 

mykoflóry. – Mykol. Listy no. 42: 6–8. 

VAMPOLA P. (1991b): Pórnatka severní – Oligoporus septentrionalis, nový choroš československé 

mykoflóry. – Čes. Mykol. 45: 144–149. 

VAMPOLA P. (1991c): Oxyporus philadelphi – ostropórka síťkovitá, nový choroš středoevropské 

mykoflóry. – Čes. Mykol. 45: 150–154. 

VAMPOLA P. (1992a): Pouzaroporia, gen. nov. – nový rod chorošů. – Čes. Mykol. 46: 57–61. 

VAMPOLA P. (1992b): Severoamerický choroš Fibroporia radiculosa (pórnatka sírožlutá) nalezen 

v Československu. – Čes. Mykol. 46: 223–227. 

VAMPOLA P. (1993): Mediteránní choroš ohňovec jižní – Phellinus pseudopunctatus nalezen na 

Moravě. – Mykol. Listy no. 50: 1–3. 

VAMPOLA P. (1994a): Poznámky ke komplexu bělochoroše modravého – Postia caesia. – Mykol. 

Listy no. 52: 5–7. 

VAMPOLA P. (1994b): Pórnatka pomerančová – Auriporia aurulenta – poprvé nalezena v Čechách. – 


VAMPOLA P. (1995a): Pórnatka kamčatská – Anomoporia kamtschatica – zajímavý druh naší 

mykoflóry. – Mykol. Listy no. 55: 11–13. 

VAMPOLA P. (1995b): Pórnatka žlutobílá – Junghuhnia luteoalba – nový choroš pro Českou republiku. 

– Mykol. Listy no. 55: 19–20. 

248

VAMPOLA P. (1995c): Příspěvek k poznání pórnatky třásnité – Junghuhnia separabilima. – Mykol. 

Listy no. 56: 1–5. 

VAMPOLA P. (1996a): Poznámky k určování poroidních druhů rodu Trechispora. – Mykol Listy no. 

58: 17–22. 

VAMPOLA P. (1996b): New localities of Pilatoporus ibericus in Europe and Asia. – Czech Mycol. 49: 

85–90. 

VAMPOLA P. & POUZAR Z. (1993): Příspěvek k poznání vzácného resupinátního choroše Amyloporia 

sitchensis. – Čes. Mykol. 46: 213–222. 

VAMPOLA P. & POUZAR Z. (1996a): Skeletocutis alutacea a Skeletocutis kuehneri – dva nové druhy 

chorošů pro Českou republiku. – Mykol. Listy no. 58: 13–16. 

VAMPOLA P. & POUZAR Z. (1996b): Notes on some species of genera Ceriporia and Ceriporiopsis 

(Polyporaceae). – Czech Mycol. 48: 315–324. 

VAMPOLA P. & POUZAR Z. (1996c): Contribution to the knowledge of the Central European species 

of the genus Antrodiella. – Czech Mycol. 49: 21–33. 

VAMPOLA P. & POUZAR Z. (2006): Příspěvek k poznání vzácného bělochoroše poříčního – Tyromyces 

fumidiceps. – Mykol. Listy no. 97: 14–17. 

VAMPOLA P. & VÁGNER A. (1995): Vzácná pórnatka široká – Hyphodontia latitans – nalezena na 

Moravě. – Mykol. Listy no. 55: 16–18. 

VAMPOLA P. & VLASÁK J. (1992): Dichomitus albidofuscus a Gelatoporia subvermispora – dva nové 

choroše pro Československo. – Čes. Mykol. 46: 114–120. 

VAMPOLA P., KOTLABA F. & POUZAR Z. (1995): Rezavec jilmový – Inonotus ulmicola – zajímavý 

dvojník rezavce šikmého – Inonotus obliquus. – Mykol. Listy no. 55: 13–16. 

VAŠUTOVÁ M. (2006): Preliminary checklist of the genus Psathyrella in the Czech Republic. – Czech 

Mycol. 58: 1–29. 

VELENOVSKÝ J. (1920–1922): České houby. – Praha. 

VELENOVSKÝ J. (1930): Galeropsis gen. nov. – Mykologia 7: 105–106. 

VELENOVSKÝ J. (1934): Monographia Discomycetum Bohemiae. – I.–II. – Praha. 

VELENOVSKÝ J. (1940): Novitates mycologicae. – Praha ("1939"). 

VELENOVSKÝ J. (1947): Novitates mycologicae novissimae. – Praha. 

VELLINGA E. C. (1986): The genus Flammulaster (Agaricales) in the Netherlands and adjacent 

regions. – Persoonia 13: 1–26. 

VELLINGA E. C. (1990): Pluteaceae Kotl. et Pouzar. – In: BAS C. et al. [eds.], Flora agaricina 


VELLINGA E. C. (1995): Tribus Biannulariae Sing. ex Bas. – In: BAS C. et al. [eds.], Flora agaricina 

neerlandica, vol. 3, p. 176, Rotterdam etc. 

VELLINGA E. C. (2001): Macrolepiota Sing., Chlorophyllum Mass., Leucocoprinus Pat., Leucoagaricus 

(Locq. ex) Sing., Lepiota (Pers.: Fr.) S.F. Gray, Chamaemyces Batt. ex Earle, Cystolepiota Sing., 

Melanophyllum Velen. – In: NOORDELOOS M. E. et al. [eds.], Flora agaricina neerlandica, vol. 5, 

p. 64–162, Lisse etc. 

VESELSKÝ J. & KUTHAN J. (1969): Čirůvka radotínská – Tricholoma radotinense Pilát et Charvát ex 

Pilát et Ušák. – Čes. Mykol. 23: 115–117. 

VESELÝ R. (1934): Amanita – Muchomůrka. – In: KAVINA K. & PILÁT A. [eds.], Atlas hub evropských, 

vol. 1, p. 1–32, tab. 1–8, Praha. 

VESELÝ R. (1957): Příspěvek k biologii masečníku kulovitého – Sarcosoma globosum (Schmid) 

Rehm. – Čes. Mykol. 11: 30–32. 


VESTERHOLT J. (2002): Contribution to the knowledge of species of Entoloma subgenus Leptonia. – 

In: Fungi non delineati, vol. 21, Alassio. 

VLASÁK J. (1989): Dvě nové lokality rezavce Andersonova v Československu. – Mykol. Listy no. 

34: 13–14. 

VLASÁK J. (1990): Antrodiella citrinella – nový choroš pro ČSFR. – Čes. Mykol. 44: 238–239. 

249

WATLING R. (1982): Bolbitiaceae: Agrocybe, Bolbitius and Conocybe. – In: Henderson D. M. et al. 

[eds.], British Fungus Flora, Agarics and Boleti, vol. 3: 1–139, Edinburgh. 

WATLING R. & GREGORY M. N. (1987): Strophariaceae & Coprinaceae pp. – In: WATLING R. & 

GREGORY M. N. [eds.], British Fungus Flora, Agarics and Boleti, vol. 5: 1–121, Royal Botanic 

Garden, Edinburgh. 

WATLING R. & GREGORY N. M. (1993): Cortinariaceae p.p. – In: WATLING R. et al. [eds.], British 

fungus flora, Agarics and Boleti, vol. 7: 1–131, Edinburgh. 

WHALLEY A. (2000): Poronia Willd. – In: HANSEN L. & KNUDSEN H. [eds.], Nordic macromycetes, 

Vol. 1. Ascomycetes, Copenhagen. 

WIESER S. (1986): Kuřátka Clavaria rosea na Karlovarsku. – Arnika 34: 123. 

WICHANSKÝ E. (1960): Několik zajímavějších druhů hub hřibovitých a bedlovitých z nálezů v letech 

1958 a 1959. – Čes. Mykol. 14(1): 40–49. 

WICHANSKÝ E. (1962): Bedla Konradova – Lepiota konradii P.D. Orton v Čechách. – Mykol. Sborn. 

39(5–6): 65–66. 

WICHANSKÝ E. (1967): Dvě bedly. – Mykol. Sborn. 44(5–8): 85–86. 

WINTERHOFF W. (2000): Epigäische Gasteromycetanae. – In: KRIEGLSTEINER G. J. [ed.], Die Großpilze 

Baden-Württembergs, vol. 2: 103–183, Stuttgart. 

YU Y.-M. & ROGERS J. D. (1996): A revision of the genus Hypoxylon. – Mycol. Memoir 20: (1)–(15), 

1–365. 

YU Y.-M., ROGERS J. D., SAN MARTIN F. & GRANMO A. (1998): The genus Biscogniauxia. – Mycotaxon 

66: 1–98. 

ZAVŘEL J., JINDŘICH O. & HOUDA J. (2002): Housenice menší – Cordyceps gracilis Grev. v Českém 

středohoří. – Mykol. Sborn. 79: 109–114. 

ZÍTA V. (2001): Lokalita hvězdovky Šmardovy po deseti letech. – Mykol. Sborn. 78: 85–88. 

ZÍTA V. (2005): Nová lokalita vzácné břichatky Geastrum berkeleyi v České republice. – Mykol. 

Listy no. 93: 16–17. 

250

Závěry (Jan Holec & Lenka Edrová) 

Celkový počet druhů a zastoupení systematických skupin hub v Červeném 

seznamu 

Červený seznam hub (makromycetů) České republiky obsahuje celkem 904 taxony, 

konkrétně 903 druhy, z nichž jeden je v seznamu uveden jako dva samostatné 

poddruhy (Cortinarius splendens subsp. splendens, C. s. subsp. meinhardii) 

a pět druhů je dále upřesněno do hodnoty variety. V dalším textu budeme pro 

zjednodušení používat počet 904 druhů (oba poddruhy druhu C. splendens lze 

pro účely dalších úvah a výpočtů považovat za druhy, což mimochodem dělají 

i někteří taxonomové). 

Ze systematického hlediska se jedná o 81 druhů vřeckovýtrusných hub (Ascomycota) 

a 823 druhů stopkovýtrusných hub (Basidiomycota). Tento nepoměr 

(který udiví zejména proto, že vřeckovýtrusné houby jsou obecně početnější skupinou 

než houby stopkovýtrusné) je dán tím, jak byla skupina makromycetů pro 

Červený seznam definována. Z vřeckovýtrusných hub byly zahrnuty pouze nápadnější 

druhy s velkými plodnicemi nebo stromaty, zatímco drobné diskomycety 

nebo houby mikroskopických rozměrů nebyly hodnoceny. Nízký počet vřeckovýtrusných 

hub uvedených v Červeném seznamu tedy neznamená, že by tyto 

houby byly ohrožené méně než houby stopkovýtrusné. Červený seznam, který 

by obsahoval drobné druhy vřeckovýtrusných hub, by museli vytvořit specialisté 

na tuto skupinu. Jeho vznik však není příliš reálný, protože specialistů je u nás 

velice málo a podrobnější údaje o rozšíření těchto hub často chybějí. 

počet druhů 

600 

500 

400 

300 

200 

100 

0 

2 

282 

Obr. 1: Zastoupení ekologických skupin hub. 

40 

lichen. my korh. par. + saprop ar. sap rotrof. mění zp ůsob 

výživy 

kategorie trofismu 

567 

13 

251

Zastoupení ekologických skupin hub 

Zastoupení ekologických skupin hub v Červeném seznamu shrnuje obr. 1. Nejpočetněji 

zastoupenými skupinami jsou saprotrofní houby (567 druhů, tj. 63 %) 

a mykorhizní houby (282 druhů, tj. 31 %), mnohem menší je zastoupení parazitů 

a saproparazitů (40 druhů, tj. 5 %). Zbývající jedno procento druhů tvoří lichenizované 

houby a druhy, které v průběhu života střídají způsob výživy (např. takové, 

které jsou zpočátku jasnými parazity a později saprotrofními houbami, nebo 

druhy, u nichž je obtížné rozlišit, zda jsou mykorhizní nebo saprotrofní). 

počet druhů 

Obr. 2. Počet druhů parazitů a saproparazitů v jednotlivých kategoriích trofismu 

(zkratky viz Metodika). 

Zastoupení různých skupin parazitů a saproparazitů v Červeném seznamu ukazuje 

obr. 2. Převažující skupinou jsou lignikolní paraziti a saproparaziti, tj. houby 

žijící na živých nebo odumírajících dřevinách. Z ostatních skupin jsou zastoupeni 

paraziti na hmyzu, na plodnicích hub a na mechorostech a saproparaziti na travách 

a mechorostech. 

Mezi saprotrofními houbami (obr. 3, 4) výrazně převažují dvě skupiny – lignikolní 

neboli dřevožijné druhy (255 druhů, tj. 28 % z celkového počtu druhů v seznamu 

a 45 % ze všech saprotrofních hub) a terestrické neboli pozemní druhy 

(249 druhů, tj. 28 % z celkového počtu druhů v seznamu a 44 % ze všech saprotrofních 

hub). Tyto dvě skupiny hub jsou ekologicky velice vyhraněné a navzájem 

odlišné (např. charakterem plodnic, enzymatickou výbavou, způsobem života), 

takže je nutné uvádět je ve všech analýzách zvlášť. Zbývající malou skupinu 

saprotrofních hub (obr. 3, 4) tvoří druhy vázané na určité speciální substráty 

(antrakofilní houby: popel a uhlíky, graminikolní: tlející části trav, herbikolní: 

tlející části bylin, muscikolní: tlející mechy, koprofilní: exkrementy) nebo houby 

s nevyhraněnou vazbou na substrát. 

252 

16 

14 

12 

10 

8 

6 

4 

2 

0 

2 

3 

6 

5 

PE PF PL PM SP SPG SPL SPM 

7 


1 

14 

2

Na závěr lze říci, že hlavními ekologickými skupinami hub v Červeném seznamu 

jsou mykorhizní houby (31 %), lignikolní saprotrofní houby (28 %) a terestrické 

saprotrofní houby (28 %). To velmi dobře vystihuje situaci v přírodě, kdy 

přinejmenším v lesních ekosystémech střední Evropy bývají tyto tři skupiny hub 

zastoupeny přibližně třetinami na celkovém složení mykoflóry makromycetů. 

Z lignikolních hub se jedná především o choroše, kornatcovité houby a některé 

rody lupenatých hub; z terestrických druhů o lupenaté houby a některé menší skupiny 

hub nelupenatých (např. kyjankovité). 

počet druhů 

Obr. 3. Počet druhů saprotrofů v jednotlivých kategoriích trofismu (zkratky viz 

Metodika). 

počet druhů 

250 

200 

150 

100 

50 

0 

250 

200 

150 

100 

50 

0 

4 2 5 

SA SG SH SH- 

SG 

255 

1 

7 

1 

SK SK- 

ST- 

SL 

255 249 

Obr. 4. Počet druhů saprotrofů v jednotlivých kategoriích saprotrofismu (zkratky viz 

Metodika). 

1 

SL SL- 

SF 


249 

2 

SL- 

SH 

14 

3 

SM ST ST- 

SA 

SL ST ostatní 


63 

1 

ST- 

SK 

22 

ST- 

SL 

253

Ohrožení hub (makromycetů) v České republice 

Jednotlivé kategorie ohrožení jsou v Červeném seznamu zastoupeny těmito počty 

druhů (viz též obr. 5): 

kategorie 

ohrožení 

?EX CR EN VU NT DD celkem 

počet druhů 84 229 227 75 72 217 904 

% 9 25 25 8 8 24 100 

počet druhů 

Obr. 5. Počet druhů hub v jednotlivých kategoriích ohrožení. 

Velmi překvapivý je velký počet nezvěstných druhů, které tvoří celou desetinu 

Červeného seznamu. Je to smutné konstatování, které ale dobře odráží skutečnost, 

že příroda v České republice byla zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech 

20. století silně a negativně zasažena lidskou civilizací. Tato problematika je podrobně 

rozebrána v kapitole o příčinách ohrožení hub v ČR. Musíme jen věřit 

tomu, že vymizení některých druhů hub z naší přírody má i přirozené příčiny 

(sukcesní změny biotopů, přirozený přesun areálů hub) a nebylo způsobeno lidským 

vlivem. Pevně také doufáme, že zveřejnění seznamu nezvěstných druhů 

podnítí mykology k intenzivnímu pátrání po nich a že toto pátrání bude alespoň 

v některých případech úspěšné, takže se některé z nezvěstných druhů přesunou 

v dalším vydání Červeného seznamu do kategorie kriticky nebo silně ohrožených 

druhů. 

Celou jednu polovinu Červeného seznamu tvoří druhy kriticky ohrožené a ohrožené, 

tj. takové, které jsou po roce 1970 známy v prvním případě z jedné až pěti 

lokalit, v druhém případě z 6–20 lokalit nebo takové, jejichž počet lokalit proti 

minulosti výrazně poklesl. Řada z nich se vyskytuje jen v maloplošných chráněných 

územích, kde je sice jejich existence momentálně zajištěna, ale s případnou 

změnou hospodaření v rezervacích mohou snadno vymizet. Zde se dobře ukazuje, 

254 

250 

200 

150 

100 

50 

0 

84 

229 

227 

?EX CR EN VU NT DD 

75 

kategorie ohrožení 

72 

217

jak důležitými centry biodiverzity hub jsou některé rezervace, zejména ty, které 

chrání zbytky pralesovitých porostů nebo obecně zbytky přirozených ekosystémů. 

Analýza četnosti výskytu jmen některých lokalit v Červeném seznamu ukazuje, 

že nejdůležitějšími rezervacemi tohoto typu jsou Boubínský prales na Šumavě, 

Žofínský prales v Novohradských horách, Karlštejn v Českém krasu, Vývěry 

Punkvy v Moravském krasu, Mohelenská hadcová step na jižní Moravě, Ranšpurk, 

Cahnov a Rendezvous na jihovýchodní Moravě a Mionší a Salajka v Beskydech. 

Významnými centry biodiverzity hub jsou i některé rezervace, chránící člověkem 

vytvořené nebo silně ovlivněné biotopy, např. Luční (hráz rybníka) a Vyšenské 

kopce v jižních Čechách. Z větších krajinných celků jsou v Červeném seznamu 

nejčastěji zmiňovány okolí Prahy (zejména Český kras), České středohoří, Šumava, 

Novohradské hory (a jižní Čechy obecně), dále okolí Brna (zejména Moravský 

kras a oblast jižně od Brna), lužní lesy na soutoku Moravy a Dyje a dále 

Beskydy, Poodří a Bílé Karpaty. Tyto oblasti se částečně kryjí s oblastmi intenzivnějšího 

mykologického průzkumu, není ale náhoda, že severozápadní a severní 

oblasti Čech jsou v Červeném seznamu zmiňovány mnohem méně často. Příčinou 

je jejich silné ovlivnění člověkem (přirozená společenstva jsou tam vzácná, v druhé 

polovině 20. století byly tyto oblasti silně zasažené imisemi). 

Problematická je ochrana těch kriticky ohrožených a silně ohrožených druhů, 

které nejsou vázány na přirozené ekosystémy, a tudíž se vyskytují většinou mimo 

rezervace. Jde např. o některé hřibovité houby a obecně o řadu mykorhizních 

hub (např. z rodů Inocybe, Lactarius, Russula, Tricholoma), o některé kornatcovité 

a šťavnatkovité houby nebo některé hvězdovky. Tyto houby mají v krajině 

víceméně nahodilý výskyt a někdy rostou i poblíž lidských sídel nebo dokonce 

uvnitř nich (skládky, rumiště, zahrady, parky apod.). 

Když sečteme nezvěstné a ohrožené druhy (s vyloučením druhů v kategorii DD, 

tedy těch, jejichž ohrožení není dostatečně známo), dojdeme k číslu 687 druhů. 

To představuje kolem 20–25 % z celkového odhadovaného počtu druhů makromycetů 

v ČR (3–4 000 druhů). Ukazuje se tedy, že celá pětina až čtvrtina našich 

makromycetů je více či méně ohrožena, což je alarmující počet. 

Přesto jsme mírní optimisté a věříme, že další vydání Červeného seznamu bude 

nejen důkladněji propracované po odborné stránce, ale bude i druhově chudší. 

Opravňují nás k tomu mnohdy překvapivé nálezy vzácných a ohrožených druhů 

hub v letech 2000–2006 i skutečnost, že některé složky životního prostředí se 

v ČR za posledních 15 let výrazně zlepšily (např. kvalita vzduchu a vody). 

Na závěr přejeme všem uživatelům Červeného seznamu, aby jim dobře sloužil 

a podnítil další zájem o studium makromycetů v České republice. 

255

Poděkování 

Děkujeme všem spolupracovníkům a kolegům, kteří poskytli údaje o svých nálezech 

druhů zařazených do Červeného seznamu. Jsou to (v abecedním řazení) 

V. Balner, J. Čáp, R. Fellner, Z. Hájek (nar. 1932), J. Hák, S. Holec, R. Knížek, 

K. Kos, J. Kramoliš, M. Kříž, I. Kautmanová, J. Landa, A. Lepšová, T. Papoušek, 

J. Polčák, V. Pravda, E. Skála, J. Slavíček, P. Špinar, A. Švecová, M. Tomšovský 

a F. Tondl. Děkujeme J. W. Jongepierovi za jazykovou revizi anglického souhrnu. 

Zvláštní poděkování patří L. Edrové z mykologického oddělení Národního muzea, 

která díky výborným znalostem programů Microsoft Office a doslova mravenčímu 

úsilí při odstraňování chyb a překlepů v rukopisu přispěla ke zdárné přípravě 

textu pro tisk. V konečné fázi jí též pomáhal pan L. Šafránek. Děkujeme R. Pohlové 

za pomoc při prosazování projektu Červeného seznamu hub na Agentuře 

ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR). AOPK ČR děkujeme za finanční podporu 

během práce na projektu a za možnost publikovat Červený seznam ve sborníku 

Příroda. První z editorů děkuje za finanční podporu od GA ČR (projekt 

206/04/0356) a Ministerstva kultury ČR (výzkumný záměr MK00002327201). 

256

Summary 

Red List of fungi (macromycetes) of the Czech Republic 

A first version of the Red List of threatened fungi of the Czech Republic (CR) is 

presented. Theoretically, a Red List should be the first basic document if a wise 

and serious approach in conservation of any group of organisms is applied. However, 

due to various historical circumstances, the first publication evaluating the 

threat of fungi in the area of the contemporary Czech Republic was the Red Book 

of the Slovak and Czech Republics (KOTLABA et al. 1995). This book contains 

119 species of fungi, which are described in detail (morphological description, 

biology, ecology, local and world distribution) and are all documented by a colour 

illustration and a distribution map. The low number of species does not reflect 

the real situation of threat to fungi and the species have to be considered examples 

of threatened groups of macrofungi. 

As a next step in the conservation of fungi in the CR, 46 species were included 

into the list of organisms protected by law in 1992. Most of them were selected 

from those elaborated in the Red Book (see above). These protected species were 

presented to the general public by ANTONÍN & BIEBEROVÁ (1995). In 2005, mycologists 

proposed to update and extend the list, which then included 95 species of 

fungi to be judged by lawmakers in the near future. 

In 2002, J. Holec and M. Beran (editors) addressed mycologists (both professionals 

and amateurs) in the Czech Republic to interest them to collaborate on 

the Red List of threatened fungi. Most of them reacted positively and so in 2003 

a team of 22 authors was created (for names of authors and elaborated genera of 

fungi see the chapter Materials and Methods [Metodika in Czech]). 

The subsequent work on the List was led by the following principles: 1. categories 

of threat by IUCN were used but slightly modified (see below); 2. as it is 

a first version of the Red List in the Czech Republic, some groups of fungi are 

elaborated less intensively (they are represented by a lower number of species 

than those really threatened – e.g. Geoglossaceae, cyphelloid fungi, Agaricus, 

Conocybe, Entoloma, Galerina, Inocybe) or fully omitted (Alnicola, Naucoria, 

Hebeloma, hypogeous fungi) due to the lack of specialists or their lack of time; 

3. the threat of individual species is evaluated exclusively according to the situation 

in the Czech Republic; 4. the threat is evaluted according to the „recent“ 

situation, i.e. according to the occurrence in the years 1995–2005 (some records 

made in 2006 were also included); this period is characterised by a slightly more 

frequent occurrence of some rare species when compared with the „worst years“ 

(about 1971–1990) when negative human impact on nature (acid rain, air and 

water pollution etc.) was the highest; 5. the threat of individual species is evaluated 

according to the number of localities found in the period 1995–2005 or by 

comparison of their occurrence in this period with the former state, i.e. until 

1970 (the period when the occurrence of fungi was still „rather normal“; this period 

is termed “original state” in next paragraphs); 6. the Red List contains only 

257

species which have been revised taxonomically (using the morphological species 

concept) and proved to be „good species“ (except for several species described 

from the Czech Republic in the past 50 years); this means that e.g. some 

new taxa described by J. Velenovský but not revised to date are not included; 

7. various groups and genera are elaborated in a slightly different way depending 

on the fact if the author is a specialist of this group (having long-term data and 

rich field experience with them) or not; 8. only macromycetes with fruitbodies 

or stromata larger than 2 mm are included, a group which represents the common 

scope of field mycologists and is well documented by published and herbarium 

data; 9. the Red List is not only an enumeration of threatened taxa but 

also contains data on the individual species useful for local mycologists and 

people working in nature conservation (for details see below). 

The following categories of threat were used (based on IUCN guidelines, see 

IUCN 2001, 2005; for references see the chapter Material and Methods [Metodika 

in Czech]; the categories were slightly modified owing to the specific biology 

and ecology of fungi and history of the environmental load in the Czech Republic. 

?EX: probably extinct – taxa not found after 1970. This category is not included 

in the IUCN materials (see above), however, with fungi we never know if 

the mycelium is present in the substrate even in the situation when no fruitbodies 

have been found for a long time. This was the reason to incorporate probability 

(with the symbol ‘?’) into category EX. In such taxa, the data on the last 

recorded locality are added. 

CR: critically endangered – rare and threatened taxa known from a low number 

of localities (1–5) situated in threatened habitats (like wetlands, mowed meadows, 

virgin forests etc.) or taxa rapidly disappearing (number of localities not 

more than 10% of the original state) due to successional changes in habitats (e.g. 

shrubs encroaching on rock steppes or meadows) or due to the high environmental 

load. In such taxa, the authors mention all localities known since 1971 (according 

to published and herbarium data and unpublished finds of the authors and 

their colleagues). 

EN: endangered – taxa with a low number of localities (6–20) or taxa disappearing 

(number of localities up to 50% of the original state) due to the environmental 

load. In such taxa, the authors list areas of occurrence in the CR (according to 

published and herbarium data and unpublished finds of the authors and their colleagues). 

VU: vulnerable – taxa slightly but distinctly disappearing (number of localities 

up to 50–80% of the original state) in the whole CR or in some areas of the 

CR. It mostly relates to taxa growing in disappearing habitats (like oligotrophic 

meadows and pastures, wetlands, rock steppes etc.) or taxa affected by air pollution, 

eutrophication etc. (e.g. some mycorrhizal fungi). In such taxa, the authors 

give the areas of occurrence in the CR (according to published and herbarium 

data and unpublished finds of the authors and their colleagues). 

258

NT: near-threatened – taxa potentially threatened in the near future due to the 

environmental load or taxa depending on special management of their habitats 

(mowing of meadows, pasturing, occurrence of old or dying trees in avenues etc.) 

or species with an ephemerous character of occurrence on temporary substrates. 

Finally, species considered rare or disappearing in the past but recently found at 

new localities are also classified to this category. 

DD: data deficient – this is in fact not a category of threat but only a statement 

that the status of threat is not known due to lacking data. In such taxa, it is 

desirable to obtain more data to evaluate their category of threat in the future. 

Examples: newly described taxa recently known from one or several localities 

but potentially much more distributed, rare taxa with taxonomic problems, taxa 

that are considered by the specialists to be rare, in which case their inclusion in 

the Red List helps to collect more data on their occurrence and status of threat. 

In the next paragraphs, the term „species“ will be used instead of „taxon“ as 

almost all taxa included in the Red List are species. The data on individual species 

are given by different authors (or small teams of authors), who are in most 

cases specialists of these taxa. The authors used their own data and long-term, in 

older generation of mycologists (F. Kotlaba, Z. Pouzar, M. Svrček) even lifelong, 

experience, which is a valuable contribution to the Red List. The authors also 

used reliable recent data from their field collaborators (mostly mycological friends 

and colleagues) and published data. Most authors further used herbarium data 

from the largest mycological herbaria in the CR (especially PRM, BRNM and 

CB). Consequently, the texts on the species have a reliable basis and represent 

a valuable core of information on ecology, distribution and status of threat of 

the taxa in the List. 

The text on the taxa is structured as follows: 

1. Latin name with authors abbreviations; 2. important synonyms (not given 

in all species); 3. Czech name (the List should also serve as a reference for the 

national nomenclature); 4. category of threat (for abbreviations see above); 5. indication 

of trophic group (see chapter Material and Methods [Metodika in Czech]); 

6. ecology, distribution and status of threat in the Czech Republic; 7. abbreviations 

of authors (see chapter Material and Methods); 8. Literature on the taxonomy 

and iconography of the species in question. The references cover the description 

of macro- and microcharacters, line drawings of microcharacters and a colour illustration 

(drawing, painting or photograph). Common Czech literature was primarily 

selected, if absent, references to foreign floras, monographs or journals were 

added. In some species, basic mycofloristic publications were also cited, however, 

the literature does not cover all published data on the occurrence of the species 

in the CR. The chief aim of the references is to demonstrate the taxonomic 

concept used and to help mycologists and people working in nature conservation 

to identify the taxa which are in many cases very rare and not described or not 

depicted in Czech mycological literature. 

259

The Red List comprises data on 904 species (5 of them given more exactly to the 

rank of variety) of macromycetes, of which 81 are ascomycetes and 823 basidiomycetes. 

From the trophical point of view, there are 2 species of lichenised basidiomycetes 

(lichenised ascomycetes, i.e. the core of lichens, are not included in this 

List; a Red List of lichens of the CR will be published by lichenologists); 282 

mycorrhizal fungi (31%); 40 parasites and saproparasites (5%); 567 species of 

saprotrophic fungi (63%), most of them lignicolous saprotrophs (255 species = 

28% of the total number of species) and terrestrial saprotrophs (249 species = 

28% of the total number of species). The remaining group (8%) is represented 

by species with intermediate trophism (e.g. mycorrhizal-saprotrophic) and saprotrophic 

fungi confined to special substrata (e.g. anthracophilous, fungicolous, 

graminicolous, herbicolous, coprophilous, muscicolous). For complete data, tables 

and graphs, see the chapter Conclusions [Závěry in Czech]. 

Concerning the categories of threat, the results are as follows: 

Category of threat ?EX CR EN VU NT DD Total 

Number of species 84 229 227 75 72 217 904 

% 9 25 25 8 8 24 100 

When the probably extinct and really threatened species are considered (those 

classified as DD must be excluded in this case), we obtain a number of 687 species. 

The expected number of macromycetes in the Czech Republic is about 

3000–4000 (there is no published checklist for the CR) so that about 20–25% of 

the mycobiota of the Czech Republic is more or less threatened. This is really 

alarming! 

There is a surprisingly high number of probably extinct species, which however 

well correlates with the high environmental load in the Czech Republic, 

especially in the period 1970–1990. The classification of taxa in this category 

should initiate intensive search for them in the field which could render new finds, 

especially now that some positive changes (lower rate of air and water pollution) 

have been recently observed in the CR. The same relates to taxa classified as DD. 

We hope and wish that the next version of the Red List of fungi of the Czech 

Republic will be more exact and especially poorer in species. 

260

Rejstřík latinských jmen 

Rejstřík je řazen abecedně podle druhových jmen. Tučně jsou zvýrazněna ta jména, 

pod kterými jsou druhy uvedeny v Červeném seznamu. Normálním písmem jsou 

vytištěna synonyma a jména, pod kterými jsou jednotlivé druhy uvedeny v použité 

literatuře. 

abietina, Hohenbuehelia 125 

abundans, Clitocybula 92 

acicola, Desmazierella 50 

acris, Lactarius 150 

acuta, Clavaria 88 

acutella, Inocybe 143 

adaequata, Inocybe 143 

aereus, Boletus 76 

agaricoides, Endoptychum 112 

agaricoides, Secotium 112 

aggregata, Byssonectria 48 

aggregata, Inermisia 48 

aggregata, Mucronella 169 

albida, Phlebia 183 

albidofuscus, Dichomitus 111 

albidum, Gerronema 85 

albobrunneum, Tricholoma 220 

albocarneus, Lactarius 150 

albocremeus, Lactarius 156 

albocrenulata, Pholiota 211 

albocrenulata, Stropharia 211 

albomellea, Auriculariopsis 110 

albomellea, Cytidiella 110 

albonigra, Russula 201 

albonitens, Stropharia 211 

alboviridis, Kavinia 149 

alexandri, Clitocybe 91 

alnetorum, Cortinarius 94 

alnetorum, Russula 201 

alnetorum, Telamonia 94 

alni, Postia 191 

alpestre, Hericium 125 

alutacea, Skeletocutis 209 

alutaceum, Podostroma 59 

alveolarius, Polyporus 189 

amarescens, Sarcodon 207 

amarus, Leucopaxillus 163 

ambigua, Anomoporia 71 

ambigua, Conocybe 92 

ambigua, Galera 92 

amicus, Phellodon 182 

amigochrous, Cortinarius 106 

amoenolens, Cortinarius 94 

analogum, Hypochnicium 142 

anatina, Leptonia 112 

anatina, Leptonia 112 

anatinum, Entoloma 112 

andersonii, Inonotus 147 

aneirina, Ceriporiopsis 87 

angustisporum, Botryobasidium 81 

angustus, Tubulicrinis 221 

annae, Agaricus 64 

anserinus, Cortinarius 95 

anthracina, Russula 202 

anthracina, Vacinia 59 

antillarum, Panaeolus 175 

apium, Tricholoma 216 

appendiculata, Inocybe 144 

appendiculatus, Boletus 77 

aquatica, Cudoniella 50 

arachnoidea, Rimbachia 201 

arbustivus, Hygrophorus 135 

arduennensis, Phaeocollybia 178 

arenaria, Montagnea 169 

argillacea, Clavaria 88 

argillacea, Jaapia 148 

argillaceum, Hypoxylon 54 

aridum, Steccherinum 210 

arvalis, Agrocybe 66 

aspera, Amanita 69 

aspideus, Lactarius 150 

asterospora, Clavaria 88 

asterospora, Omphalia 173 

asterosporus, Omphaliaster 173 

atramentosus, Hydropus 129 

atratum, Ceratobasidium 173 

atripes, Inocybe 147 

atrobrunnea, Psilocybe 194 

atrocinereum, Dermoloma 110 

atrocitrina, Thelephora 213 

atrocyanea, Pseudotomentella 193 

atrofusca, Clavaria 88 

atrofusca, Pseudotomentella 194 

atrofusca, Wynnella 63 

atropuncta, Camarophyllopsis 85 

atropunctus, Hygrophorus 85 

atropurpurea, Nemania 57 

atropurpureum, Lycoperdon 165 

261

atrosquamosum subsp. squarrulosum, 

Tricholoma 219 

atrosquamosum var. squarrulosum, 

Tricholoma 219 

atrosquamosum, Tricholoma 216 

atrovirens, Leotia 55 

aurantia, Aleuria 47 

aurantiaca, Peniophora 177 

aurantiacum, Hydnellum 126 

aurantiacum, Hydnellum 126 

aurantiorugosus, Pluteus 186 

aurantioturbinatus, Cortinarius 98 

aurantius, Aleurodiscus 67 

auratile, Hydnellum 126 

aurea, Ramaria 195 

aureofulvus, Cortinarius 95 

aureum, Limacium 136 

aureus, Hygrophorus 136 

auricula, Lentinellus 159 

auriporus, Boletus 74 

auriscalpium, Hohenbuehelia 126 

auriscalpium, Hohenbuehelia 126 

aurora, Cantharellus 85 

auroturbinatus, Cortinarius 98 

aurulenta, Auriporia 74 

avellanea, Phanerochaete 180 

avellaneum, Corticium 180 

babingtonii, Entoloma 112 

babingtonii, Pachyella 60 

babingtonii, Psilopeziza 60 

badiosanguineus, Lactarius 150 

badium, Geastrum 118 

baeospora, Arrhenia 173 

baeospora, Omphalina 173 

balaenae, Ceriporiopsis 87 

balteatocumatilis var. laetus, Cortinarius 95 

balteatocumatilis, Cortinarius 95 

balteatus, Cortinarius 95 

barbularum, Clitocybe 91 

barbularum, Omphalina 91 

basirubens, Tricholoma 216 

batschii, Tricholoma 216 

beckeri, Amanita 68 

bellulus, Gymnopilus 122 

benesii, Agaricus 64 



berkeleyi, Geastrum 118 

beschidica, Antrodiella 72 

beschidica, Pseudoclitocybe 193 

biberi, Agaricus 64 

262 

bibulus, Cortinarius 95 

biforme, Trichaptum 216 

biformis, Clavulinopsis 90 

bisphaerigera, Fayodia 115 

bisus, Lentinellus 160 

blennius var. fluens, Lactarius 152 

bloxamii, Entoloma 113 

bohemica, Psilocybe 194 

bohemica, Psilopeziza 60 

bohemica, Pulvinaria 60 

bolaris, Rutstroemia 61 

bonii, Tricholoma 216 

botrytis, Ramaria 195 

botrytis, Ramaria 198 

bourdotii, Clavaria 149 

branzeziana, Helvella 51 

bresadolae, Inocybe 144 

bresadolanus, Agaricus 64 

bresadolanus, Lactarius 157 

brevipes, Sparassis 210 

brunneoviolacea, Russula 202 

bryophila, Rimbachia 201 

bryophilum, Mniopetalum 201 

bucknallii, Cystolepiota 109 

bucknallii, Lepiota 109 

buchsii, Pyronema 48 

byssiseda, Lentaria 159 

caerulescens, Cortinarius 96 

caerulescens, Hymenogaster 88 

caerulescentium, Cortinarius 96 

caeruleum, Hydnellum 127 

caesarea, Amanita 68 

caesiocyaneus, Cortinarius 96 

caesiotincta, Volvariella 224 

caespitosa, Chamonixia 87 

calamistrata, Inocybe 144 

caliciiformis, Crinula 54 

callisteus, Cortinarius 96 

calophyllus, Hygrophorus 136 

calospora, Inocybe 144 

calospora, Prototremella 221 

calospora, Tulasnella 221 

calyptratus, Pleurotus 186 

calyptriformis, Hygrocybe 129 

camarophyllus var. calophyllus, 

Hygrophorus 136 

camarophyllus, Hygrophorus 136 

campestre, Geastrum 118 

campestris, Dichomitus 111 

campestris, Trametes 111 

canali, Melanophyllum 169

candida, Calvatia 84 

candidissima, Trechispora 215 

candidum, Lycoperdon 166 

caninus, Mutinus 170 

cantharellus, Hygrocybe 129 

capillipes, Marasmius 168 

capitata, Cordyceps 49 

capitatum, Hyphoderma 141 

capreolarius, Hygrophorus 136 

caput-medusae, Psathyrella 192 

carbonaria, Faerberia 115 

carbonarium, Geopetalum 115 

caricis, Gloiocephala 168 

caricis, Marasmius 168 

caricis-ampullaceae, Myriosclerotinia 56 

caricis-ampullaceae, Sclerotinia 56 

carneo-pallidum, Micromphale 167 

carneopallidus, Marasmiellus 167 

caroli, Agaricus 64 

carpineti, Dermocybe 102 

carpini, Russula 202 

cartilaginea, Exidia 115 

caryophyllea, Thelephora 213 

casimiri, Inocybe 146 

castoreus, Lentinellus 160 

catinus, Geopyxis 62 

catinus, Tarzetta 62 

caudatum, Lycoperdon 165 

caussei, Xerula 226 

cavicola, Phellinus 180 

ceciliae, Amanita 68 

centrifuga, Phlebia 183 

cephalotricha, Hemimycena 124 

ceracea, Hygrocybe 130 

ceriflua, Postia 190 

cerifluus, Oligoporus 190 

cerifluus, Spongiporus 190 

cerifluus, Tyromyces 190 

cervina, Antrodia 215 

cervina, Trametes 214 

chestersii, Hypoxylon 57 

chestersii, Nemania 57 

chlorophana, Hygrocybe 131 

chondroderma, Psathyrella 192 

christinae, Phaeocollybia 178 

christinae, Phaeocollybia 179 

chrysaspis, Hygrophorus 136 

chrysenteron, Calocybe 84 

chrysolita, Dermocybe 99 

chrysolitus, Cortinarius 99 

chrysophaeus, Pluteus 187 

chrysophylla, Chrysomphalina 121 

chrysophylla, Omphalina 121 

chrysophyllum, Gerronema 120 

cidaris, Phaeocollybia 178 



cilicioides, Lactarius 151 

cinctulus, Panaeolus 176 

cinerea, Bankera 75 

cingulatum, Tricholoma 217 

cinnamomea, Coltricia 92 

cinnamomeoluteus, Cortinarius 96 

cirratus, Creolophus 108 

citrina var. glutinipes, Hygrocybe 131 

citrina, Barlaea 48 

citrina, Hygrocybe 130 

citrina, Hygrocybe 131 

citrinella, Antrodiella 72 

citriolens, Lactarius 151 

claricolor, Cortinarius 97 

clavata, Spathularia 62 

clavatus, Gomphus 121 

clavus, Cudoniella 50 

cliduchus, Cortinarius 101 

coccinea, Hygrocybe 130 

coccineocrenata, Hygrocybe 130 

coccineus, Pluteus 186 

coerulescens, Cortinarius 96 

coerulescens, Phlegmacium 96 

colemanniana, Hygrocybe 130 

coliforme, Myriostoma 172 

collabens, Junghuhnia 149 

colossus, Tricholoma 217 

colymbadinus, Cortinarius 99 

compactus, Leucopaxillus 163 

comtulus, Agaricus 65 

concinna, Otidea 57 

concinnus, Cortinarius 107 

concrescens, Hydnellum 127 

confluens, Phellodon 182 

confluens, Sistotrema 208 

confragosa, Tubaria 220 

conica, Verpa 63 

connatus, Phellodon 182 

consobrina, Russula 202 

cookeianum, Geoglossum 51 

coprinifacies, Hypholoma 194 

coprophila, Conocybe 92 

coralloides, Hericium 125 

cordyceps, Hypocrea 59 

corium, Helvella 52 

corium, Mycenastrum 171 

cornea, Calocera 83 

263

cornucopiae, Pleurotus 186 

coronaria, Pustularia 62 

coronaria, Sarcosphaera 61 

coronatum, Geastrum 118 

corrugata, Hymenochaete 140 

corrugis, Fomes 189 

cortinarius, Lepiota 161 

corydalina, Inocybe 144 

costifera, Helvella 52 

cotonea, Psathyrella 192 

crassa, Amyloporia 70 

crassa, Antrodia 70 

crassa, Sarcosphaera 61 

crassipes, Morchella 56 

crassus, Cortinarius 104 

craterium, Urnula 62 

cremeoalbum, Steccherinum 210 

cremeoavellanea, Vararia 224 

cremor, Lactarius 151 

crispa, Helvella 53 

crocata, Hymenochaete 141 

crocatus, Rigidoporus 200 

crocea, Ramariopsis 199 

crocea, Sarcodontia 208 

croceifolius, Cortinarius 100 

croceus, Aurantioporus 74 

croceus, Hapalopilus 74 

croceus, Phaeolus 74 

crocipodium, Leccinum 158 

crocophyllus, Crepidotus 108 

cruenta, Hymenochaete 141 

cumatilis, Cortinarius 97 

cumulatum, Hydnellum 127 

cuneifolium, Dermoloma 110 



cupreorufus, Cortinarius 102 

cupulata, Omphalina 175 

cupulatus, Cantharellus 175 

curreyana, Myriosclerotinia 56 

curreyana, Sclerotinia 57 

curtipes, Russula 203 

cyanea, Lazulinospora 158 

cyanescens, Psilocybe 194 

cyanophylla, Omphalina 173 

cyathiformis, Lentinus 172 

cyathiformis, Phellodon 183 

cyphelliformis, Hohenbuehelia 126 

cyphelliformis, Pleurotus 126 

cyphelloides, Hemimycena 125 

cystidiata, Vuilleminia 225 

cystidiatum, Suillosporium 212 

264 

cystidiatus, Ceraceomyces 86 

cytisinus, Fomes 177 

daamsii, Gerronema 164 

dargelasii, Sarcosphaera 62 

decipiens, Gymnopilus 122 

decipiens, Lycoperdon 165 

decipiens, Lycoperdon 165 

decipiens, Russula 203 

decurrens, Ramaria 196 

degener, Lentinus 172 

degener, Neolentinus 172 

delectans, Spongipellis 210 

deliberatum, Lyophyllum 166 

delicata var. vinosorubescens, Limacella 164 

demissa, Omphalina 173 

demissa, Omphalina 174 

denudata, Mycocalia 171 

denudata, Nidularia 172 

depilatus, Boletus 77 

desertorum, Galeropsis 117 

devoniensis, Agaricus 65 

deylii, Agaricus 66 

diabolus, Hydnellum 128 

digitalina, Conocybe 92 

digitalina, Galera 93 

dichotoma, Clavulinopsis 90 

dichroum, Entoloma 113 

dichrous, Gloeoporus 121 

dichrous, Hygrophorus 139 

dionysae, Cortinarius 97 

diosma, Mycena 170 

disciformis, Aleurodiscus 67 

discorosea, Omphalia 174 

discorosea, Omphalina 173 

discoxanthus, Hygrophorus 136 

dissimulans, Phaeogalera 179 

dissingii, Helvella 53 

diversidens, Hydnum 108 

duemmeri, Tomentella 214 

dulciolens, Tricholoma 217 

dura, Vararia 224 

duriaeana, Mycocalia 172 

durum, Dichostereum 224 

ectypa, Armillaria 73 

edulis subsp. pinicola, Boletus 78 

echinatum, Melanophyllum 169 

echinocephala, Amanita 69 

echinospora var. autumnalis, Plicaria 58 

echinospora, Peziza 57 

echinospora, Plicaria 58

echinosporus, Coprinus 93 

elaeodes, Callistosporium 83 

elegans, Geastrum 118 

elegans, Pholiota 184 

elegantior, Cortinarius 97 

elegantissimus, Cortinarius 98 

eliae, Amanita 68 

ellipsosporum, Botryobasidium 81 

emilii-dlouhyi, Dermoloma 110 

entomorrhiza, Cordyceps 49 

epichloe, Hemimycena 124 

epichnoa, Lentaria 159 

epichysium, Omphalina 174 

erastii, Hyphodontia 141 

erinaceus, Hericium 125 

erubescens var. persicolor, Hygrophorus 139 

erubescens, Hygrophorus 137 

erubescens, Limacium 137 

eryngii, Pleurotus 186 

erythrocephalus, Coprinus 93 

erythropus, Typhula 222 

esculenta var. crassipes, Morchella 56 

esculenta, Morchella 56 

euchlorus, Rhodophyllus 113 

euchroa, Leptonia 113 

euchroum, Entoloma 113 

euchrous, Rhodophyllus 113 

euphorbiae, Typhula 222 

evernia, Telamonia 98 

evernius, Cortinarius 98 

evosmus, Lactarius 151 

excissa var. iris, Melanoleuca 168 

exiguus, Pluteus 187 

expallens, Pseudoclitocybe 193 

extinctorius, Coprinus 94 

eyrei, Melanophyllum 169 

faginea, Ascotremella 47 

faginea, Phleogena 183 

faginea, Russula 203 

fagiphila, Collybia 123 

fagiphilus, Gymnopus 123 

falcata, Clavaria 88 

farinacea, Antrodiella 72 

fastigiata, Gyromitra 51 

favrei var. sorbi, Marasmius 168 

favrei, Lactarius 156 

favrei, Marasmius 168 

fechtneri, Boletus 77 

fechtneri, Plicaria 58 

fennae, Flammulina 116 

fennica var. fennica, Ramaria 196 

fennica var. fumigata, Ramaria 196 

fennica, Ramaria 196 

fennicus, Sarcodon 206 

ferrugineofuscus, Phellinus 180 

ferrugineum, Hydnellum 127 

fervidoides, Cortinarius 98 

fervidus, Cortinarius 98 

festiva, Phaeocollybia 178 

fibrillosus, Polyporus 195 

fibrosa, Inocybe 144 

filamentosum, Tricholoma 217 

filiformis, Xylaria 63 

fimbriata, Stromatoscypha 190 

fimbriatella, Junghuhnia 149 

fimbriatum, Porotheleum 190 

firma, Agrocybe 66 

fissa, Arrhenia 73 

fissiliformis, Antrodiella 72 

flabelliformis, Lentinellus 160 

flagellum, Hericium 125 

flava, Mucronella 169 

flava, Ramaria 196 

flava, Spathularia 62 

flavescens, Antrodia 112 

flavescens, Diplomitoporus 112 

flavescens, Ramaria 196 

flavida, Spathularia 62 

flavidus, Suillus 212 

flavigelatinosa, Ramaria 196 

flavobrunnescens, Ramaria 197 

floriforme, Geastrum 119 

floriforme, Hydnellum 126 

floriformis, Oligoporus 190 

floriformis, Postia 190 

floriformis, Tyromyces 190 

flos-nivium, Mycena 170 

fluens, Lactarius 152 

fluxilis, Hohenbuehelia 126 

focale, Tricholoma 217 

fodiens, Rhodocollybia 200 

foetens, Camarophyllopsis 85 

foetens, Camarophyllus 85 

foetens, Hygrotrama 85 

folliculocystidiata, Postia 190 

folliculocystidiatus, Oligoporus 190 

fomentarius, Fomes 121 

formosa, Ramaria 197 

fornicata, Hygrocybe 130 

fornicatum, Geastrum 119 

fracidus, Chamaemyces 87 

fracticum, Tricholoma 216 

fragilis, Calvatia 84 

265

franchetii, Amanita 69 

fraudans, Inocybe 145 

fraxinea, Perenniporia 177 

fraxinophilum, Hypoxylon 54 

friabilis, Amanita 69 

friesii, Cantharellus 86 

frondosa, Grifola 121 

fucatum, Tricholoma 217 

fulgens, Caloscypha 48 

fulgens, Gymnopilus 122 

fulgens, Pycnoporellus 195 

fuliginaria, Mycena 129 

fuligineo-alba, Bankera 75 

fuliginosa, Hymenochaete 141 

fuliginosus f. speciosus, Lactarius 155 

fuliginosus, Lactarius 152 



fulvoochrascens, Cortinarius 104 

fumatofoetens, Lyophyllum 166 

fumidiceps, Tyromyces 223 

fumigata, Ramaria 196 

fumosa, Clavaria 89 

fumosellus, Rhodophyllus 113 

furfuracea, Boidinia 76 

furfuraceum, Gloeocystidiellum 76 

furvida, Dermocybe 104 

fuscescens, Camarophyllus 135 

fuscescens, Hygrocybe 135 

fuscopurpurea, Collybia 123 

fuscopurpureus, Marasmius 123 

fusispora, Inermisia 48 

fusisporum, Merulicium 169 

gabretae, Boletus 77 

gabretae, Gyromitra 60 

gaillardiana, Geopyxis 62 

galactinum, Scytinostroma 208 

gallica, Cristinia 108 

galzinii, Tomentella 214 

gemmata, Amanita 68 

gennadii, Agaricus 67 

gentianeus, Leucopaxillus 163 

gentilis, Aureoboletus 74 

gentilis, Xerocomus 74 

geogenium, Hydnellum 127 

glabrum, Geoglossum 51 

glaucopus, Sarcodon 207 

glaucus, Geotus 73 

gliocyclus, Hygrophorus 137 

globisporum, Mniopetalum 201 

globisporus, Tubulicrinis 221 

266 

globosum, Sarcosoma 61 

glossoides, Calocera 83 

glutinipes, Hygrocybe 131 

glutinopallens, Lactarius 150 

gracilis, Cordyceps 50 

gracilis, Ramaria 197 

gracillima, Russula 203 

graminis, Marasmiellus 168 

grammata, Inocybe 145 

grangei, Lepiota 161 

granulata, Coprobia 49 

granulata, Humaria 49 

granulosus, Flammulaster 116 

graveolens, Bovista 82 

grisea, Boletopsis 76 

griseoumbrina var. obscura, Tomentella 214 

griseoumbrina, Tomentella 214 

grossula, Chrysomphalina 174 

grossula, Omphalina 174 

grossulus, Camarophyllus 174 

guernisaci, Tricholoma 219 

guttulatus, Panaeolus 175 

gymnocarpa, Inocybe 145 

hadriani, Phallus 180 

haemacta, Inocybe 145 

heamatospermum, Melanophyllum 169 

hedrychii, Hygrophorus 137 

hedrychii, Limacium 137 

helobia, Hygrocybe 131 

helodes, Russula 203 

helvelloides, Cortinarius 98 

helvelloides, Telamonia 98 

helvelloides, Tremiscus 215 

hemichrysus, Buchwaldoboletus 82 

henningsii, Pholiota 184 

hepatica, Omphalina 174 

hepaticus, Lactarius 152 

herinkii, Ceriporia 86 

herinkii, Gymnopus 123 

herpeticus, Cortinarius 98 

heteroclita, Pholiota 184 

heteronemum, Sistotrema 209 

hiemale, Cerocorticium 121 

hiemale, Globulicium 121 

hilaris, Naucoria 178 

hilaris, Phaeocollybia 178 

hirsutum, Geoglossum 62 

hirsutum, Trichoglossum 62 

hirtella, Inocybe 145 

hirtus, Albatrellus 148 

hirtus, Jahnoporus 148

hispidulus, Pluteus 187 

hollosii, Tulostoma 222 

holopus, Leccinum 158 

hornemannii, Stropharia 212 

houghtonii, Clitocybe 91 

hudsoniana, Lichenomphalia 164 

hudsoniana, Omphalina 164 

hudsonianum, Gerronema 164 

humicola, Pseudotomentella 194 

hungarica, Bovista 82 

hungaricum, Geastrum 119 

huronensis var. huronensis, Cortinarius 99 

huronensis var. olivaceus, Cortinarius 99 

hygrophorus, Dermoloma 111 

hygrophorus, Tricholoma 111 

hymenocystis, Trechispora 215 

hypochnoidea, Athelopsis 74 

hypochryseus, Chalciporus 87 

hystrix, Inocybe 146 

iberica, Fomitopsis 186 

ibericus, Pilatoporus 185 

ignicolor, Lepiota 161 

ignivolvata, Lepiota 161 

imbricatus, Sarcodon 207 

imbricatus, Sarcodon 207 

immundum, Lyophyllum 166 

immundum, Tricholoma 166 

imperiale, Catathelasma 86 

imperialis, Phallus 180 

impolitus, Boletus 77 

impolitus, Boletus 78 

inamoenum, Tricholoma 218 

inaurata, Amanita 68 

incana, Leptonia 113 

incanum, Entoloma 113 

infumatum, Clitocybe 166 

infumatum, Lyophyllum 166 

ingrata, Hygrocybe 131 

inocybeoides, Tricholoma 218 

inodermeum, Tricholoma 218 

insidiosum, Conferticium 121 

insidiosum, Gloeocystidiellum 121 

insipida, Hygrocybe 131 

insulsus, Lactarius 151 

insulsus, Lactarius 157 

intermedia, Hygrocybe 132 

intermedium, Hypoxylon 54 

intertextum, Botryobasidium 81 

inuncta, Stropharia 212 

investiens, Vararia 224 

ionides, Calocybe 84 

ionides, Rugosomyces 84 

iris, Melanoleuca 168 

irrigata, Hygrocybe 132 

irrorata, Lepiota 87 

isabellina, Hydrocybe 99 

isabellinus, Cortinarius 99 

jaapii, Galerina 117 

jacobi, Inocybe 146 

jahnii, Pholiota 184 

jennyae, Phaeocollybia 178 

jennyae, Phaeocollybia 179 

jennyi, Phaeocollybia 179 

joachimii, Tricholoma 218 

josserandii, Dermoloma 111 

josserandii, Gymnopilus 122 

josserandii, Lepiota 162 

junceus, Rhodophyllus 113 

juncinum, Entoloma 113 

junquilleus, Boletus 78 

jurana, Inocybe 143 

jurana, Sarcoscypha 61 

kamtschatica, Anomoporia 71 

karstenii, Hygrophorus 137 

kmetii, Tyromyces 223 

konradiana, Collybia 123 

konradii, Hygrocybe 133 

konradii, Lepiota 167 

konradii, Macrolepiota 167 

krjukowense, Hydnangium 112 

lacera, Junghuhnia 149 

lacerata, Clitocybula 92 

lacmus, Hygrocybe 132 

lacteus, Irpex 148 

lacunarum, Lactarius 152 

laeta, Hygrocybe 132 

laeticolor, Clavulinopsis 90 

laetissima, Psilocybe 194 

laeve, Cyphellostereum 109 

laevigata, Lepiota 162 

laevigata, Mycena 170 

laevigatus, Phellinus 180 

laevigatus, Sarcodon 207 

lageniforme, Geastrum 119 

lakei subsp. landkammeri, Boletinus 213 

lakei var. landkammeri, Suillus 213 

lakei, Boletinus 213 

laminosa, Sparassis 210 

lampropoda, Leptonia 114 

lampropus, Entoloma 113 

267

lanipes, Agaricus 68 

lanuginosa, Inocybe 146 

lapponica, Amylocystis 70 

largentii, Ramaria 197 

lateraria, Phaeocollybia 178 

latitabundus, Hygrophorus 138 

latitans, Hyphodontia 142 

latitans, Chaetoporellus 142 

laxum, Asterostroma 73 

lecithina, Miladina 56 

lecomtei, Panus 176 

legaliae, Boletus 78 

lepida, Hygrocybe 129 

lepistoides, Leucopaxillus 163 

leporinus, Hygrophorus 138 

leptophylla, Inocybe 146 

leucomelaena, Boletopsis 76 

leucomelaena, Helvella 52 

leucomelas, Paxina 52 

leucophaeatum, Lyophyllum 166 

leucopus, Helvella 53 

leucopus, Sarcodon 207 

leucotricha, Leucoscypha 55 

leucoxantha, Discina 50 

leucoxantha, Gyromitra 51 

ligatus, Hygrophorus 137 

lignicola, Buchwaldoboletus 83 

lignicola, Kuehneromyces 149 

lignicola, Pholiota 150 

lignicola, Pulveroboletus 83 

lichenoides, Hypocreopsis 54 

lilaceorosea, Omphalina 173 

lilacina, Calvatia 84 

lilacinus, Lactarius 153 

limbatum, Geastrum 120 

limonius, Cortinarius 99 

limulatus, Flammulaster 116 

litoralis, Agaricus 64 

litschaueri, Spongipellis 210 

lividocaeruleus, Aleurodiscus 68 

lividus, Gyrodon 124 

longisegmentis, Cordyceps 49 

longisegmentis, Cordyceps 50 

longiseta, Mycena 171 

luctuosus, Pluteus 187 

lugubris, Phaeocollybia 179 

lundellii, Phellinus 181 

luridus, Lactarius 153 

lutea, Camarops 48 

lutea, Ramaria 197 

luteoalba, Clavulinopsis 90 

luteoalba, Junghuhnia 149 

268 

luteola, Boubovia 48 

luteola, Humaria 48 

luteoochracea, Clavulinopsis 90 

luteoolivaceum, Callistosporium 83 

luteotacta, Russula 204 

luteovirens, Armillaria 117 

luteovirens, Pluteus 187 

lutescens, Cantharellus 85 

macounii, Clavulicium 90 

macra, Antrodia 71 

macrocalyx, Pustularia 62 

macropus, Helvella 52 

macropus, Macropodia 52 

macropus, Macroscyphus 52 

macrospora, Dendrothele 110 

macrospora, Vuilleminia 110 

macrosporopsis, Corticium 110 

macrosporus, Aleurodiscus 110 

maculata, Psathyrella 192 

maculata, Russula 204 

madidum, Entoloma 113 

mairei var. zonatus, Lactarius 153 

mairei, Amanita 69 

mairei, Conocybe 93 

mairei, Hemimycena 124 

mairei, Lactarius 153 

mairei, Ramaria 198 

majalis, Telamonia 99 

malicoria, Dermocybe 100 

malicorius, Cortinarius 100 

mammaeforme, Lycoperdon 166 

mammiforme, Lycoperdon 165 

mandensis, Humaria 49 

marginatum, Lycoperdon 166 

marchantiae, Gerronema 164 

marchantiae, Loreleia 164 

marchantiae, Omphalina 164 

marchii, Hygrocybe 134 

marzuolus, Hygrophorus 138 

maskae, Agaricus 64 

maskae, Agaricus 69 

mattirolanus, Elasmomyces 112 

medium, Asterostroma 73 

medium, Botryobasidium 81 

medius, Tubulicrinis 221 

medulla-panis, Perenniporia 177 

megalospora, Vuilleminia 225 

megaspora, Mycena 171 

melaena, Pseudoplectania 59 

melaleucus, Phellodon 182 

melanocephalum, Geastrum 119

melanocephalus, Trichaster 119 

melanocyclum, Tulostoma 222 

melanotricha, Xerula 226 

melanotus, Cortinarius 100 

melasperma, Stropharia 212 

melastoma, Plectania 59 

melastoma, Sarcoscypha 59 

melizeus, Hygrophorus 137 

melizeus, Hygrophorus 137 

mellea var. tabescens, Armillaria 73 

mellita, Ceriporia 86 

melzeri, Cytidiella 110 

mentschulensis, Poria 72 

mentschulensis, Tyromyces 73 

meridionalis, Diplomitoporus 177 

mesotephrus, Hygrophorus 138 

metamorphosa, Ceriporia 86 

millavensis, Botryodontia 81 

miniata, Hygrocybe 131 

minutispora var. pallescens, Plicaria 58 

minutissima, Mycocalia 172 

minutissimus, Pluteus 187 

minutus, Marasmius 168 

mirabile, Hydnellum 128 

moënne-loccozii, Cortinarius 100 

molle, Lycoperdon 165 

mollicula, Byssocorticium 83 

mollis, Leptoporus 163 

mollusca, Poria 215 

mollusca, Trechispora 215 

montagnei, Coltricia 92 

moravecii, Tulostoma 222 

moravicus, Boletus 226 

moravicus, Xerocomus 226 

morganii, Hygrophoropsis 135 

mori, Polyporus 189 

moseri, Lactarius 154 

mougeotii, Eccilia 114 

mougeotii, Entoloma 114 

mougeotii, Hymenochaete 141 

mougeotii, Rhodophyllus 114 

mucida, Holwaya 54 

mucida, Lentaria 170 

mucida, Multiclavula 170 

mucronella, Hygrocybe 133 

multifida, Pterula 195 

muricatus, Flammulaster 116 

murinacea, Hygrocybe 133 

murinella, Volvariella 224 

murrayi, Cystostereum 109 

muscicola, Sistotrema 209 

musteus, Lactarius 153 

myceliosa, Anomoporia 71 

myceliosa, Ceriporiopsis 71 

myosotis, Hypholoma 142 

myosotis, Nematoloma 142 

myosotis, Pholiota 142 

myriadophylla, Baeospora 75 

myxotricha, Hohenbuehelia 126 

myxotricha, Pleurotus 126 

nanceiensis, Cortinarius 100 

narymica, Perenniporia 177 

narymica, Trametes 177 

nauseosum f. gracilis, Tricholoma 217 

nauseosum, Tricholoma 218 

nematolomoides, Pholiota 185 

nemecii, Sparassis 210 

nemoreus, Hygrophorus 138 

nidulans, Phyllotopsis 185 

nidulans, Pleurotus 185 

niger, Phellodon 182 

nigra, Oudemansiella 226 

nigra, Plicaria 58 

nigra, Pseudotomentella 194 

nigra, Xerula 226 

nigrella, Otidella 60 

nigrella, Pseudoplectania 59 

nigrescens, Leccinum 158 

nigrescens, Poria 200 

nigrescens, Rigidoporus 201 

nigrolimitatus, Phellinus 181 

nigroolivacea, Catinella 49 

nitidum, Entoloma 114 

nitiosa, Hygrocybe 133 

nitrata, Hygrocybe 133 

nivalis, Collybia 123 

nivalis, Gymnopus 123 

obducta, Osteina 175 

obductus, Oligoporus 175 

obliquus, Inonotus 121 

obscura, Rhodocybe 200 

obscuro-semisanguinea, Dermocybe 104 

obscurus, Rhodopaxillus 200 

odora, Antrodia 209 

odora, Skeletocutis 209 

odoratum, Scytinostroma 208 

odoratus, Cortinarius 101 

odorifer, Cortinarius 101 

odorifer, Phlegmacium 101 

oedipus, Hemipholiota 179 

oedipus, Phaeogalera 179 

oedipus, Pholiota 179 

269

ochracea, Ramaria 198 

ochraceocyanea, Lepiota 161 

ochraceolutea, Limacella 164 

ochraceum, Gloeocystidiellum 121 

ochroleucum, Asterostroma 74 

ochroleucum, Asterostroma 74 

ochrophyllus, Cortinarius 101 

oldae, Lyophyllum 166 

oldae, Tephrocybe 166 

olida, Hygrophoropsis 135 

olidus, Cortinarius 101 

olivacea, Catinella 49 

olivaceofusca, Dermocybe 102 

olivaceofuscus, Cortinarius 102 

olivaceus, Panaeolus 175 

omphaliformis, Lactarius 154 

omphalodes, Lentinellus 160 

omphalodes, Pyronema 60 

oniscus, Omphalina 174 

ononidis, Flammulina 116 

onychina, Calocybe 84 

onychinus, Rugosomyces 84 

oocardii, Humaria 60 

oocardii, Pulvinaria 60 

oreadiformis, Lepiota 162 

oreadoides, Collybia 124 

oreadoides, Gymnopus 123 

orellanoides var. speciosssimus, 

Cortinarius 105 

orellanus, Cortinarius 102 

oreophilum, Steccherinum 211 

oreophilus, Irpex 211 

orichalceum, Phlegmacium 102 

orichalceus, Cortinarius 102 

orirubens, Tricholoma 218 

ornatissimus, Marasmiellus 200 

ossea, Grifola 175 

ovina, Hygrocybe 133 

ovoidea, Amanita 69 

paelochroum, Lyophyllum 166 

pachyodon, Spongipellis 210 

pallida, Discina 62 

pallida, Lepiota 162 

pallida, Ramaria 198 

palmatus, Rhodotus 200 

paludosa, Agrocybe 67 

paludosa, Bovista 82 

palustris var. huronensis, Dermocybe 99 

palustris var. palustris, Cortinarius 99 

palustris var. sphagneti, Cortinarius 107 

palustris, Cortinarius 99 

palustris, Dermocybe 99 

270 

paradoxus, Leucopaxillus 164 

pardalotum, Tricholoma 219 

pardinum var. filamentosum, Tricholoma 217 

pardinum, Tricholoma 219 

pargamenus, Hirschioporus 216 

parvula, Hygrocybe 133 

pearsonii, Lactarius 153 

peckii, Hydnellum 128 

pedicellatum, Lycoperdon 165 

pellitus, Pluteus 188 

pendula, Trametes 148 

pendulus, Irpicodon 148 

percomis, Cortinarius 102 

perplexa, Hygrocybe 134 

persicina, Russula 204 

persicolor, Calocybe 84 

persicolor, Hygrophorus 138 

persicolor, Rugosomyces 84 

persimilis, Hemimycena 125 

persistens var. konradii, Hygrocybe 133 

persoonii, Hygrophorus 139 

pes-caprae, Albatrellus 67 

phalaenarum, Panaeolus 176 

phalloides, Battarraea 75 

philadelphi, Oxyporus 81 

philonotis, Omphalina 174 

phlebophorus, Pluteus 188 

picaceus, Coprinus 94 

piceae, Hygrophorus 139 

piceinum, Leccinum 158 

piceinum, Leccinum 159 

picta, Mycena 171 

pilati, Lentinellus 159 

piláti, Lentinellus 159 

pilati, Phellinus 181 

pilati, Pseudotapesia 49 

pilatiana, Peniophora 177 

pilatii, Lactarius 154 

pilatii, Lentinellus 159 

pinicola, Fomitopsis 72 

pinicola, Pholiota 184 

pinicola, Tulasnella 221 

pinophilus, Boletus 78 

piperatus, Chalciporus 87 

piriodora, Inocybe 145 

pistillaris, Clavariadelphus 90 

pithyophila, Helvella 53 

placenta, Oligoporus 191 

placenta, Postia 191 

placenta, Tyromyces 191 

placentus, Oligoporus 191 

placida, Leptonia 114

placidum, Entoloma 114 

placidus var. gracilis, Rhodophyllus 114 

plana, Camarops 48 

plicatella, Conocybe 93 

podospileus f. minutissimus, Pluteus 187 

podospileus, Pluteus 187 

podospileus, Pluteus 188 

poetarum, Hygrophorus 139 

polonense, Hyphoderma 143 

polonense, Hypochnicium 143 

polonensis, Hyphodermopsis 143 

populicola, Phellinus 181 

populina, Psathyrella 192 

porphyrophaeum, Entoloma 114 

porphyropus, Cortinarius 103 

porrea, Collybia 123 

postii, Gerronema 165 

postii, Loreleia 165 

postii, Omphalina 165 

pouzarii, Geastrum 119 

pouzarii, Phellinus 181 

praestans, Cortinarius 103 

pragensis, Dermoloma 111 

prasinum, Phlegmacium 103 

prasinus, Cortinarius 103 

pratensis, Camarophyllus 134 

pratensis, Hygrocybe 133 

pratensis, Hygrocybe 138 

prescotii, Cantharellopsis 85 

protractum, Microstoma 55 

pruinosa, Clitocybe 91 

pruinosum, Xenasma 225 

psammopus, Tricholoma 219 

pseudoampezzana, Hiemsia 54 

pseudoampezzana, Lachnea 54 

pseudoclusilis, Fayodia 118 

pseudocorticola, Mycena 171 

pseudocrassus, Cortinarius 103 

pseudocuneifolium, Dermoloma 111 

pseudolimbatum, Geastrum 120 

pseudopunctatus, Phellinus 182 

pseudoregius, Boletus 79 

pseudorobertii, Pluteus 188 

psittacina var. perplexa, Hygrocybe 134 

pterosporus, Lactarius 154 

pudica, Inocybe 147 

pudorinus, Hygrophorus 139 

puellula, Russula 204 

pulchella, Ramariopsis 199 

pulchellum, Tulostoma 222 

pulchellus, Cortinarius 95 

pulchrum, Byssocorticium 83 

pulvinus, Buglossoporus 82 

pumila, Russula 201 

punctata, Poronia 59 

punctatus, Phellinus 121 

punicea, Hygrocybe 134 

pura, Neobulgaria 57 

purpurascens var. largusoides, 


purpurascens, Cortinarius 104 

purpurascens, Hygrophorus 139 

purpurea, Clavaria 89 

purpureus var. le-galiae, Boletus 78 

purpureus var. macrosporus, Cortinarius 104 

purpureus, Cortinarius 104 

pusilla, Tomentellopsis 214 

pusilla, Volvariella 225 

pusilla, Volvariella 225 

putilla, Collybia 123 

putillus, Gymnopus 123 

putillus, Marasmius 123 

pyriodora var. incarnata, Inocybe 145 

pyrochroa, Lepiota 162 

pyxidata, Omphalina 174 

queletii, Boletus 79 

queletii, Helvella 53 

queletii, Hygrophorus 140 

queletii, Inocybe 146 

queletii, Odontia 183 

queletii, Phlebia 183 

quercinus, Buglossoporus 82 

quercinus, Piptoporus 82 

querna, Biscogniauxia 47 

quisquiliaris, Delicatula 200 

quisquiliaris, Mycena 200 

quisquiliaris, Typhula 223 

radiatum, Boreostereum 80 

radicellata, Clitocybe 91 

radiculosa, Antrodia 71 

radiculosa, Fibroporia 71 

radiosa, Montagnea 169 

radotinense, Tricholoma 219 

ramentacea, Antrodia 71 

rancida, Collybia 167 

rancida, Tephrocybe 167 

rancidum, Lyophyllum 167 

rancidum, Tricholoma 167 

raoultii, Russula 204 

reai, Hygrocybe 133 

regius, Boletus 79 

reidii, Hygrocybe 134 

271

eniformis, Hohenbuehelia 126 

repanda, Biscogniauxia 47 

repanda, Nummularia 47 

repraesentaneus, Lactarius 154 

resimus, Lactarius 155 

resinascens, Ceriporiopsis 87 

retiruga, Arrhenia 73 

rhamni, Phellinus 182 

rhizophilus, Polyporus 189 

rhodoleucus, Leucopaxillus 164 

rhodophaea, Tomentella 214 

rhodopurpureus, Boletus 79 

rhodoxanthus, Boletus 79 

rhopalopodium, Lyophyllum 167 

rickeniana, Conocybe 93 

rickenii, Omphalina 175 

riederi, Cortinarius 104 

ringens, Panellus 176 

ripariellus, Xerocomus 226 

rixosa, Poria 149 

robustius, Steccherinum 211 

romagnesianus, Coprinus 94 

romagnesii, Agaricus 64 

romagnesii, Lactarius 155 

romellii, Odonticium 172 

rosea, Clavaria 89 

rosea, Fomitopsis 117 

roseipes, Pluteus 188 

roseipes, Russula 205 

roseofractum, Leccinum 158 

roseotinctum, Leccinum 159 

rostratus, Lactarius 151 

rouxii, Cordyceps 49 

rubellus, Cortinarius 104 

rubescens, Amanita 69 

rubinus, Chalciporus 201 

rubinus, Rubinoboletus 201 

rubinus, Suillus 201 

rubripermanens, Ramaria 198 

rubrocinctus, Lactarius 155 

rubrosanguineus, Boletus 80 

rudis, Panus 176 

rudis, Pleurotus 176 

ruginosus, Lactarius 155 

rugosa, Cudoniella 61 

russocoriacea, Hygrocybe 134 

russocoriaceus, Camarophyllus 134 

russula, Hygrophorus 140 

saccatum, Geastrum 120 

saccharifera, Resinomycena 200 

saginus, Cortinarius 105 

272 

sajanensis, Kavinia 149 

salicina, Antrodia 71 

salicina, Plicaria 58 

saliciphila, Peziza 58 

saligna, Dermocybe 96 

salmoneolutea, Russula 205 

salmonicolor, Hapalopilus 124 

salmonicolor, Lactarius 155 

salmonicolor, Sarcoporia 124 

salor, Cortinarius 105 

sanguifluus, Lactarius 156 

sanguinea, Ramaria 198 

saniosa, Peziza 58 

satanas, Boletus 80 

scabrosum, Hydnum 207 

scabrosus, Sarcodon 207 

scaurus var. herpeticus, Cortinarius 98 

scaurus, Cortinarius 105 

sciophana, Hygrocybe 134 

sclerotioides, Typhula 223 

scoticus, Lactarius 156 

scrobiculatum, Hydnellum 128 

scrobipes, Lactarius 157 

semilibera, Mitrophora 56 

semilibera, Morchella 56 

semiovatus var. phalaenarum, Panaeolus 176 

semiovatus var. semiovatus, Panaeolus 176 

semiovatus, Panaeolus 176 

semiovatus, Panaeolus 176 

semisanguifluus, Lactarius 156 

semisupina, Antrodiella 72 

separabilima, Junghuhnia 149 

separabilimus, Chaetoporus 149 

septentrionalis, Oligoporus 191 

septentrionalis, Postia 191 

septocystidia, Candelabrochaete 85 

serrulata, Leptonia 114 

serrulatum, Entoloma 114 

serrulatus, Rhodophyllus 114 

setosa, Sarcodontia 208 

schaefferi, Cortinarius 102 

schulzeri, Spongipellis 210 

schweinitzii, Phaeolus 83 

sibiricus, Suillus 213 

silvaticus, Agaricus 64 

silvaticus, Coprinus 94 

silvicola, Wynnella 63 

simanii, Oligoporus 191 

simanii, Postia 191 

simile, Botryobasidium 81 

simplicior, Biscogniauxia 47 

singeri, Tricholoma 218

sitchensis, Amyloporia 71 

sitchensis, Antrodia 71 

smardae, Geastrum 120 

socialis, Armillaria 73 

sodagnitum, Phlegmacium 106 

sodagnitus, Cortinarius 105 

solaris, Russula 205 

solitaria, Amanita 69 

solitaria, Helvella 53 

soluta, Lentaria 159 

sordida, Tulasnella 221 

spadicea, Helvella 53 

spadicea, Hygrocybe 135 

spadicea, Phaeocollybia 179 

spadicellus, Cortinarius 106 

speciosissimus, Cortinarius 104 

speciosus, Hygrophorus 140 

spelaiophilus, Coprinus 94 

sphaerospora, Pseudorhizina 60 

sphagneti, Cortinarius 107 

sphagneti, Dermocybe 107 

sphagneti, Lactarius 156 

sphagnicola, Omphalina 175 

sphagnicola, Psathyrella 193 

sphagnogena, Dermocybe 107 

sphagnophila, Pseudoplectania 60 

sphagnophila, Russula 205 

spilomeus, Cortinarius 106 

spinosulus, Lactarius 156 

spintrigeroides, Psathyrella 193 

spinulosa, Ramaria 198 

spissicaulis, Agaricus 64 

spissicaulis, Agaricus 66 

splendens subsp. meinhardii, 


splendens subsp. splendens, Cortinarius 106 

splendens, Inocybe 146 

spongiosipes, Hydnellum 128 

squalens, Dichomitus 111 

squamosum, Hydnum 208 

squamosus, Sarcodon 207 

squamulifer var. caroli, Agaricus 64 

squamulifer, Agaricus 64 



squamuliferus var. caroli, Agaricus 64 

squarrosa, Pholiota 185 

squarrosoides, Pholiota 185 

squarrulosum, Tricholoma 219 

stagnina, Galerina 179 

stagnina, Phaeogalera 179 

stans, Tricholoma 220 

stellae, Skeletocutis 209 

stepposa, Agrocybe 67 

stercoreus, Cyathus 109 

stevenii, Battarraea 75 

straminea, Floccularia 117 

striaepes, Conocybe 93 

striatula, Gamundia 118 

striatum, Tricholoma 220 

strigosus, Lentinus 176 

strombodes, Chrysomphalina 88 

suaveolens, Hydnellum 129 

suavissimus, Lentinus 160 

suavissimus, Panus 160 

subabrupta, Odontia 109 

subabruptus, Crustomyces 109 

subacida, Perenniporia 177 

subappendiculatus, Boletus 80 

subarctica, Ramariopsis 199 

subbalteatus, Panaeolus 176 

subbellulus, Gymnopilus 123 

subbotrytis, Ramaria 199 

subcaesia, Postia 191 

subcaesius, Oligoporus 191 

subcaesius, Tyromyces 191 

subcostatum, Corticium 183 

subericaeum, Hypholoma 142 

subfloccosus, Agaricus 66 

subfuliginosa, Hymenochaete 141 

subincarnata, Lepiota 162 

subinconspicua, Athelopsis 74 

submembranacea, Amanita 69 

submonticulosum, Hypoxylon 54 

subochracea, Pholiota 185 

subpileatum, Stereum 211 

subpileatus, Xylobolus 211 

subpubescens, Conocybe 93 

subpurpurascens, Cortinarius 104 

subrubens, Russula 205 

subrufa, Ceriporiopsis 192 

subrufa, Fibroporia 192 

subrufa, Pouzaroporia 191 

subsinuosa, Trametes 71 

subsphaerosporus, Gymnopilus 122 

subsquamosa, Boletopsis 76 

subsulphureum, Amylocorticium 70 

subtilis, Clavulinopsis 91 

subtilis, Hemimycena 125 

subtilis, Ramaria 199 

subtortus, Cortinarius 107 

subvalidus, Cortinarius 105 

subvermispora, Ceriporiopsis 120 

subvermispora, Gelatoporia 120 

273

subvermispora, Poria 120 

subviolacea, Oliveonia 173 

subviolaceum, Hydrabasidium 173 

subviolaceus, Scotomyces 173 

succosa, Peziza 58 

sudum, Tricholoma 220 

suecica, Ramaria 199 

sulcata, Laurilia 157 

sulcatum, Stereum 157 

sulfureo-isabellinum, Cerocorticium 117 

sulphureoisabellina, Flavophlebia 117 

sulphureoisabellinum, Corticium 117 

surrecta, Volvariella 225 

sydowii, Humaria 56 

sylvanus, Resupinatus 126 

tabacina f. crocea, Hymenochaete 141 

tabescens, Armillaria 73 

tabidus, Lactarius 154 

tardum, Hydnellum 129 

taylorii, Volvariella 225 

tenebrosa, Inocybe 147 

tenuiramosa, Ramariopsis 200 

tephroleucus, Hygrophorus 140 

terrestre, Byssocorticium 83 

terrestris, Byssonectria 48 

terrestris, Byssoporia 83 

terrestris, Pindara 58 

terrigena, Inocybe 147 

terrigenus, Cejpomyces 86 

tessulatus, Hypsizygus 143 

testaceogilva, Tomentella 214 

thomsonii, Pluteus 188 

thuretiana, Exidia 115 

thymiphila, Lepiota 162 

ticinense, Hypoxylon 55 

tjallingiorum, Entoloma 113 

tjallingiorum, Entoloma 114 

tomentosa, Bovista 82 

tomentosus, Phellodon 183 

trachycarpa, Plicaria 59 

trachycarpa, Plicariella 59 

transforme, Lyophyllum 167 

tremelloides, Tulasnella 221 

tremulae, Marasmius 168 

tricolor f. americanus, Marasmiellus 168 

tricolor var. graminis, Marasmiellus 167 

tricolor var. tricolor, Marasmiellus 167 

tricolor, Leucopaxillus 163 

tricolor, Marasmiellus 167 

tridentinus subsp. landkammeri, 

Boletinus 213 

274 

tridentinus, Suillus 213 

trigonosporum, Lyophyllum 167 

trogii, Ischnoderma 189 

trogii, Podofomes 189 

truncatus, Clavariadelphus 89 

truncorum, Vibrissea 63 

tschulymica, Incrustoporia 209 

tschulymica, Poria 209 

tschulymica, Skeletocutis 209 

tubaria, Dermocybe 107 

tubarius, Cortinarius 107 

tuberosa, Aphelaria 215 

tuberosa, Tremellodendropsis 215 

tubulina, Bolinia 48 

tubulina, Camarops 48 

tubulina, Hypoxylon 48 

turficola, Coryne 61 

turficola, Ombrophila 61 

turficola, Psilocybe 194 

turficola, Sarcoleotia 61 

turgidus, Cortinarius 107 

turunda, Hygrocybe 135 

typhae, Epithele 115 

typhae, Psathyrella 193 

uliginosa, Dermocybe 107 

uliginosus var. obtusus, Cortinarius 107 

uliginosus, Cortinarius 107 

ulmarius, Hypsizygus 143 

ulmarius, Pleurotus 163 

ulmicola, Inonotus 148 

umbellatus, Dendropolyporus 190 

umbellatus, Polyporus 190 

umbilicatum, Geastrum 118 

umbrosus, Pluteus 189 

uncialis, Pistillaria 223 

uncialis, Typhula 223 

undosa, Postia 191 

undosus, Oligoporus 191 

undosus, Tyromyces 191 

undulata, Cotylidia 108 

unguinosa, Hygrocybe 132 

ursinus, Lentinellus 160 

ustaloides, Tricholoma 220 

uvidus, Lactarius 157 

vaillantii, Antrodia 72 

variabilis, Typhula 223 

variecolor, Cortinarius 103 

variicolor, Bolbitius 76 

variicolor, Leccinum 159 

velatum, Lycoperdon 165

vellereum, Granulobasidium 143 

vellereum, Hypochnicium 143 

velutinum, Hydnellum 128 

venetus, Cortinarius 100 

venosa, Disciotis 51 

venustissima, Haasiella 124 

verna, Amanita 70 

verna, Collybia 123 

vernalis, Kuehneromyces 149 

vernus, Gymnopus 123 

verrucipes, Melanoleuca 168 

versipellis, Sarcodon 208 

veternosa, Russula 206 

villosa, Cyathipodia 53 

villosa, Helvella 53 

vinosorubescens, Limacella 164 

violacea var. rosella, Lachnea 57 

violacea, Hypochnella 142 

violacea, Lachnea 57 

violacea, Parascutellinia 57 

violacea, Russula 206 

violaceofulvus, Panellus 176 

violascens, Bankera 75 

virginea var. fuscescens, Hygrocybe 135 

viride, Microglossum 55 

viridilutescens, Tricholoma 220 

viridis, Phytoconis 164 

viscida, Russula 206 

vitellina, Hygrocybe 135 

vitellina, Stereopsis 211 

vitellinopes, Phlegmacium 101 

vitellinus, Bolbitius 76 

vitellinus, Cortinarius 106 

vittadinii, Amanita 70 

vogesiaca, Pseudoplectania 59 

volvatus, Cortinarius 100 

vulpinum, Leccinum 159 

vulpinus, Lentinellus 160 

warnieri, Lenzites 161 

whitei, Inocybe 147 

wichanskyi, Lepiota 163 

Wichanskýi, Lepiota 163 

wichanskyi, Leucoagaricus 163 

wojewodae, Dendrothele 110 

wynnei, Loweomyces 224 

wynnei, Tyromyces 224 

xanthocephalus, Clavariadelphus 89 

xanthophyllum, Callistosporium 83 

xanthophyllus, Cortinarius 108 

xanthopus, Cantharellus 85 

zollingeri, Clavaria 89 

zonarioides, Lactarius 157 

zonarius var. scrobipes, Lactarius 157 

zonarius, Lactarius 151 

zonarius, Lactarius 157 

zonatum, Hydnellum 127 

zvarae, Russula 206 

zygodesmoides, Tomentellopsis 214 

275

276

Rejstřík českých jmen 

Rejstřík je řazen abecedně podle jmen rodů a druhů. Jména rodů jsou vytištěna 

tučně a z důvodu úspory místa se u jednotlivých jmen druhů neopakují. 

baňka velkokališná: 61, battarrovka Stevenova: 75, bedla bledá: 162, Bucknallova: 109, 

Grangeova: 161, Konradova: 167, krvavá: 169, mateřídoušková: 162, namasovělá: 162, ohnivá: 

161, ohňopochvová: 161, oranžová: 162, orosená: 87, pavučincová: 161, špičkovitá: 162, 

Wichanského: 163, zelenolupenná: 169, běločechratka červenobílá: 164, běločechratka hořká: 

163, běločechratka podivná: 164, běločechratka stepní: 163, běločechratka trojbarvá: 163, 

bělochoroš fialovějící: 163, bělochoroš Kmeťův: 223, bělochoroš květový: 190, bělochoroš lužní: 

191, bělochoroš ohrnutý: 190, bělochoroš poříční: 223, bělochoroš Šimanův: 191, bělochoroš 

terčovitý: 190, bělochoroš vlnitý: 191, bělochoroš Wynneův: 224, bělotroudnatec iberijský: 185, 

bělozub nafialovělý: 75, osmahlý: 75, bochníček potoční: 60, bolinka černohnědá: 48, ploská: 48, 

žlutá: 48, bránovitec dvoutvarý: 216, bránovitka mléčná: 148, bránovitka přezkatá: 211, 

čepičatka bažinná: 179, hlízonohá: 179, mokřadní: 117, černorosol bělavý: 115, chrupavčitý: 115, 

čihovitka blatní: 61, čirůvečka Emila Dlouhého: 110, Josserandova: 111, klínolupenná: 110, 

pražská: 111, trávníková: 111, čirůvka bělohnědá: 220, Bonova: 216, broskvová: 84, celerová: 

216, černošupinatá: 216, fialková: 84, hnědočervená: 218, Joachimova: 218, kroužkatá: 217, 

límcová: 217, menší: 217, modřínová: 219, nevonná: 218, obrovská: 217, olivově hnědá: 220, 

onyxová: 84, opálená: 220, peřestá: 217, pochybná: 220, prstenitá: 216, radotínská: 219, 

růžovolupenná: 218, růžovotřenná: 216, světlá: 220, šupinkatá: 219, tygrovaná: 219, větší: 218, 

vláknicovitá: 218, vláknitá: 217, zlatavá: 84, číšenka výkalová: 109, 

destice žlutavá: 50, dřevnatka vláskovitá: 63, dřevomor černý: 57, Chestersův: 57, jasanový: 54, 

oranžový: 55, tenký: 54, ďubkatec Montagneův: 92, skořicový: 92, 

hadovka valčická: 180, helmovka dlouhoštětinatá: 171, dvojvonná: 170, hladká: 170, hlavatá: 

124, koromilná: 171, Maireova: 124, mecháčkovitá: 125, mizivá: 200, přepodobná: 125, sněžná: 

170, širokolupenná: 171, trávomilná: 124, velkovýtrusá: 171, hlinák šafránový: 74, hlíva 

čepičkatá: 186, hnízdovitá: 185, chlupatá: 176, máčková: 186, miskovitá: 186, hlívička 

číšovcovitá: 126, dvouvýtrusá: 126, jedlová: 125, stopkatá: 126, hlívovec ostnovýtrusý: 200, 

hlízenka sítinová: 56, vodní: 56, hnízdovička červenoperidiová: 172, jednoperidiová: 172, 

obnažená: 171, hnojník červenohlavý: 93, ježatovýtrusý: 93, lesní: 94, Romagnesiho: 94, strakatý: 

94, trvanlivý: 94, holubinka broskvová: 204, buková: 203, citlivá: 204, černobílá: 201, 

dceruščina: 204, fialová: 206, habrová: 202, hájová: 203, hnědofialová: 202, krátkonohá: 203, 

lepkavá: 206, lososovožlutá: 205, mdlá: 206, mokřadní: 205, olšinná: 201, Raoultova: 204, 

rašeliníková: 205, rašelinná: 203, růžovonohá: 205, skvrnitá: 204, sluneční: 205, smutná: 202, 

štíhlá: 203, uhlová: 202, Zvárova: 206, housenice hlavatá: 49, menší: 50, střevlíková: 49, 

velkovýtrusá: 50, houževnatec pohárovitý: 172, vonný: 160, houžovec bobří: 160, drobný: 160, 

medvědí: 160, Pilátův: 159, vějířovitý: 160, vlčí: 160, hrbolatka běločerná: 76, hnědá: 76, 

hrotnatka zápašná: 208, hřib borový: 78, bronzový: 76, dřevožijný: 83, Fechtnerův: 77, horský: 

80, královský: 79, Le Galové: 78, maličký: 87, mokřadní: 226, moravský: 226, Moserův: 80, 

nachový: 80, plavý: 78, pružný: 74, přívěskatý: 77, purpurový: 79, Quéletův: 79, rubínový: 201, 

rudonachový: 79, růžovník: 79, satan: 80, sírový: 82, skvrnitý: 77, šumavský: 77, žlutý: 78, 

hvězdnatka lužní: 74, prostřední: 73, řídká: 73, hvězdovka Berkeleyova: 118, drsná: 118, 

klenbová: 119, kvítkovitá: 119, lahvicovitá: 119, Pouzarova: 119, stepní: 120, Šmardova: 120, 

tuhová: 118, uherská: 119, vakovitá: 120, vlasohlavá: 119, vypouklá: 118, 

choroš oříš: 190, travní: 189, voštinovitý: 189, chřapáč bělonohý: 53, branžežský: 51, černý: 52, 

chlupatý: 53, okrový: 53, pýřitý: 52, Quéletův: 53, rýhonohý: 52, 

jazourek srstnatý: 62, ježatec různozubý: 108, 

277

kačenka náprstkovitá: 63, káčovka dubová: 47, jeřábová: 47, ploská: 47, kalichovka černohnědá: 

174, drobnovýtrusá: 173, Hudsonova: 164, hvězdovýtrusá: 173, leptoniová: 173, lužní: 173, 

masová: 174, matná: 174, namodralá: 173, nízká: 173, osténkatá: 115, porostnicová: 164, Postova: 

165, půvabná: 124, rašeliníková: 175, Rickenova: 175, vodní: 174, zimní: 118, zlatolupenná: 120, 

žlutolupenná: 88, kališník běločerný: 52, kavinovka bělozelená: 149, klouzek douglaskový 

Landkammerův: 213, sibiřský: 213, tridentský: 213, žlutavý: 212, korálovec jedlový: 125, ježatý: 

125, kornatec cystidový: 86, černošedý: 173, galský: 108, hlavičkatý: 141, krásný: 83, 

kulatovýtrusý: 221, kůžičkovitý: 143, mlhavý: 221, nazelenalý: 74, ojíněný: 225, oříškový: 180, 

otrubičnatý: 76, oválný: 81, podobný: 81, polský: 143, pozemní: 86, praskající: 85, prostřední: 81, 

přehrádkovaný: 212, štíhlý: 221, úzkovýtrusý: 81, velkovýtrusý: 110, vínově hnědavý: 90, 

vlhkomilný: 148, vřetenovýtrusý: 169, Wojewodův: 110, zápašný: 142, zimní: 121, žlutavý: 117, 

žluťoučký: 70, kornatka oranžová: 177, Pilátova: 177, různobarvá: 209, koroveček ztloustlý: 

121, kosmatka borová: 50, fialová: 57, kostrovka kožovitá: 209, páchnoucí: 209, kotrč Němcův: 

210, kozák barvoměnný: 159, bílý: 158, červenající: 158, dubový: 158, kožovka chladnomilná: 

141, purpurová: 141, svraštělá: 140, šafránová: 141, teplomilná: 141, krásnopórka chlupatá: 148, 

kozí noha: 67, krásnorůžek smržovitý: 83, krasočíška žlutá: 48, kropenatec kapkovitý: 175, 

kořenující: 176, lemovaný: 176, olivový: 175, prstenitý: 176, teutonský: 175, kržatka Jennyina: 

179, Kristinina: 178, olivová: 178, ostnitá: 116, rohonohá: 178, šikmá: 116, špičatá: 179, štíhlá: 

178, vrásčitá: 220, zrnitá: 116, křehutka bělovláknitá: 193, hlava Medúzina: 192, lesní: 192, 

orobincová: 193, rašeliníková: 193, skvrnitá: 192, vlnatá: 192, zrněná: 192, křemenáč borový: 

159, narůžovělý: 159, smrkový: 158, kukmák cizopasný: 225, dřevní: 224, maličký: 225, myší: 

224, Taylorův: 225, kuřátka finská: 196, horská: 197, krvavá: 198, křehká: 197, květáková: 195, 

lososová: 199, Maireova: 198, načervenalá: 198, nažloutlá: 197, okrová: 198, osténkatá: 198, 

sbíhající: 196, sličná: 197, švédská: 199, útlá: 199, zlatá: 195, zrosolovatělá: 196, žlutá: 196, 

žlutavá: 196, žlutohnědá: 197, kuřinec hezký: 199, izabelový: 200, subarktický: 199, šafránový: 

199, kůžička bledohnědá: 110, květka písečná: 169, kyj uťatý: 89, žlutotemenný: 89, kyjanka 

černohnědá: 88, hlínová: 88, hvězdovýtrusá: 88, purpurová: 89, růžová: 89, slizká: 170, špičatá: 

88, zakouřená: 89, Zollingerova: 89, kyjovečka krásná: 90, mnohotvará: 90, rozdvojená: 90, útlá: 

91, žlutobílá: 90, žlutookrová: 90, kyjovenka plavá: 59, 

lanýžovec holubinkový: 112, líha hranatovýtrusá: 167, kouřová: 166, kyjonohá: 167, nečistá: 166, 

Oldova: 166, páchnoucí: 167, rozpukaná: 143, zakouřená: 166, límcovka bílá: 211, natřená: 212, 

očesaná: 212, vroubkovaná: 211, liška Friesova: 86, žlutavá: 85, liškovec spáleništní: 115, lištička 

vonná: 135, lopatička kyjovitá: 62, lošáček černý: 182, číškovitý: 183, statný: 182, tmavý: 182, 

lošák balzámový: 208, finský: 206, hladký: 207, hořký: 207, jelení: 207, sivonohý: 207, šupinatý: 

207, lošákovec blankytný: 127, ďubkatý: 128, hnědooranžový: 126, kruhatý: 127, libovonný: 129, 

nahloučený: 127, narůžovělý: 129, oranžový: 126, palčivý: 128, podivný: 128, rezavý: 127, 

sametový: 128, sírožlutý: 127, lupeník velkolupenný: 161, lupénka vlnitá: 108, lysohlávka česká: 

194, rašelinná: 194, zářivá: 194, 

masečník kulovitý: 61, masenka lišejníkovitá: 54, mecháček hladký: 109, kulatovýtrusý: 201, 

mechový: 201, síťnatý: 73, stepní: 73, míhavka vodní: 63, miladinka vodní: 56, mísenka 

oranžová: 47, mnohokrčka dírkovaná: 172, modralka laponská: 70, modrospórka blankytná: 

158, mozkovka rosolovitá: 47, mrvenka zrnitá: 49, muchomůrka Beckerova: 68, císařka: 68, 

drsná: 69, Eliina: 68, jarní: 70, ježohlavá: 69, Maireova: 69, olšová: 69, šedoblanitá: 69, šupinatá: 

68, vejčitá: 69, Vittadiniho: 70, 

náramkovec císařský: 86, náramkovitka žlutozelená: 117, 

ohnivec černý: 59, jurský: 61, zimní: 55, ohnivka spáleništní: 60, ohňovec dutinový: 180, hladký: 

180, jižní: 182, Lundellův: 181, ohraničený: 181, Pilátův: 181, Pouzarův: 181, rezavohnědý: 180, 

řešetlákový: 182, topolový: 181, opeňka jarní: 149, oranžovec vláknitý: 195, oranžovka 

vřetenovýtrusá: 48, ostenatka bílá: 169, žlutá: 169, ostnateček statný: 211, suchý: 210, 

ostropórka síťkovitá: 81, ouško citronové: 57, horské: 63, outkovečka beskydská: 72, citronová: 

278

72, jilmová: 72, naoranžovělá: 72, outkovka jelení: 214, labyrintická: 71, neladná: 111, polní: 111, 

vrbová: 71, žlutavá: 112, 

palečka Hollosova: 222, Moravcova: 222, nazrzlá: 222, paluška hasivková: 223, hlízečkatá: 223, 

mnohotvará: 223, palcovitá: 223, pryšcová: 222, rudonohá: 222, pařezník fialovoplavý: 176, 

patyčka černozelená: 55, pavučinec anýzový: 101, azurový: 96, bažinný: 107, blankytný: 98, 

bledolilákový: 96, citronový: 99, černošupinkatý: 100, datlový: 105, elegantní: 97, 

fialovolilákový: 95, hezoučký: 95, hnědofialový: 95, chřapáčovitý: 98, isabelový: 99, jablkový: 

103, lilákový: 105, mirabelkový: 94, modrolilákový: 97, mokřadní: 107, načervenalý nevroubený: 

104, nádherný: 102, nadmutý: 107, nafialovělý: 105, nachový: 104, nancyský: 100, 

náramkovcový: 103, ohňobarvý: 98, okrovolupenný: 101, olivově hnědý: 102, olivově žlutý: 107, 

olšový: 94, oranžovolupenný: 100, páchnoucí: 101, plyšový: 102, podsaditý: 105, pochvatý: 100, 

porfyronohý: 103, postříkaný: 98, překrásný: 106, překrásný Meinhardův: 106, rašeliníkový: 99, 

skořicově žlutý: 96, skvělý: 104, skvrnatý: 104, skvrnitý: 106, sladkovonný: 101, smrčinný: 106, 

světlobarvý: 97, šedomodravý: 97, temný: 99, tlustomasý: 103, zlatohnědý: 102, zlatonohý: 98, 

zlatooranžový: 95, žlutolupenný: 108, žlutooranžový: 96, pavučinopórka brvitá: 190, pazoubek 

Cookeův: 51, rašeliníkový: 51, zelený: 55, pečárka Annina: 64, Benešova: 64, Biberova: 64, 

Bresadolova: 64, devonská: 65, Deylova: 65, Gennadiho: 65, Karlova: 64, Maškova: 65, 

růžovolupenná: 65, šupinkatá: 66, tlustonohá: 66, vlnatá: 65, vločkatá: 66, penízečka liláková: 75, 

penízovka dřípená: 92, Herinkova: 123, jarní: 123, jehlicová: 116, Konradova: 123, letní: 116, 

masová: 123, nabodlá: 200, olivová: 83, špičkovitá: 123, trsnatá: 92, pevník brázditý: 158, 

polokloboukatý: 211, vonný: 109, zlatohnědý: 80, pevníkovka žloutková: 211, pindarovka 

zemní: 58, plesňák citronový: 213, karafiátový: 213, plešivka bělostná: 84, fialová: 84, 

ploskovička olivová: 49, plošnatka hlízovitá: 215, plstnatec bukový: 210, jižní: 210, tlustoostný: 

210, podloubník siný: 124, pokožkovka orobincová: 115, polnička bažinná: 67, hlízkovitá: 66, 

pevná: 66, stepní: 67, pórnatice černající: 200, pórnatka Herinkova: 86, hnědobílá: 111, 

chlebová: 177, jemná: 87, kamčatská: 71, klamná: 87, kořínkatá: 149, nahnědlá: 191, nakyslá: 

177, narymská: 177, oranžová: 124, placentová: 191, pomerančová: 74, proměnlivá: 86, 

pryskyřičnatá: 87, severní: 191, sírožlutá: 71, sitková: 71, slámožlutá: 120, sporná: 149, Stellina: 

209, široká: 142, tlustá: 70, třásnitá: 149, Vaillantova: 72, vláknitá: 71, žlutobílá: 149, pórnovitka 

bělostná: 215, pozemní: 83, sněhobílá: 215, prachovečník bukový: 183, prášivka bažinná: 82, 

polní: 82, žaludicovitá: 82, psivka obecná: 170, pstřeňovec dubový: 82, pýchavka 

hnědopurpurová: 165, klamná: 165, loupavá: 166, ocasatá: 165, závojová: 165, 

rezavec Andersonův: 147, jilmový: 148, ronivka sazová: 129, rosoloklihatka čirá: 57, rosolovec 

červený: 215, rozděrka blanitá: 209, splývavá: 208, rudoušek tmavý: 200, ryzec bažinný: 152, 

bledoslizký: 150, Bresadolův: 157, citlivý: 153, citronový: 151, hnědočervený: 150, 

hnědoskvrnitý: 152, honosný: 154, chloupkatý: 156, jablečný: 151, játrohnědý: 152, 

kalichovkovitý: 154, krvomléčný: 156, křídlatovýtrusý: 154, lemovaný: 150, lilákový: 153, 

lososový: 155, Maireův: 153, maličký: 151, ohrnutý: 155, osténkatý: 156, ostrý: 150, pásovaný: 

157, Pilátův: 154, polokrvomléčný: 156, rašeliníkový: 156, Romagnesiho: 155, rudohrdlý: 155, 

řídkolupenný: 155, sazový: 152, strakatý: 153, vodnatý: 157, 

řasnatka ježatovýtrusá: 57, modromléčná: 58, síromléčná: 58, spáleništní: 59, vrbová: 58, 

sametovka klanolupenná: 93, Maireova: 93, opýřená: 92, pestrá: 93, pochybná: 92, rýhonohá: 93, 

výkalová: 92, slizečka černá: 226, chlupatá: 226, slizobedla okrově žlutá: 164, vínově 

načervenalá: 164, slizopórka dvoubarvá: 121, slzečník měnlivý: 76, smrž polovolný: 56, 

tlustonohý: 56, strmělka bělavá: 85, beskydská: 193, Houghtonova: 91, ojíněná: 91, suchomilná: 

91, šedoplstnatá: 91, vybledající: 193, stročkovec kyjovitý: 121, střechan bedlovitý: 112, 

šamónie modrající: 87, škárka hvězdicovitá: 171, škrobnatec namodralý: 68, oranžový: 67, 

terčovitý: 67, špičatička stepní: 117, špička Favreho: 168, ostřicová: 168, stepní: 167, trojbarvá: 

167, vlasonohá: 168, šťavnatka básnická: 139, březnovka: 138, dvoubarvá: 139, Hedrychova: 

137, hnědobílá: 138, holubinková: 140, Karstenova: 137, kozí: 136, načervenalá: 137, nádherná: 

279

140, napurpurovělá: 139, oranžová: 139, Quéletova: 140, rezavějící: 136, růžová: 138, 

růžovolupenná: 136, slizoprstenná: 137, smrková: 139, šedobílá: 138, špinavá: 140, vínová: 136, 

zaječí: 138, zlatá: 136, žíhaná: 135, štětináček bělavý: 195, štítovka bělavá: 188, bílá: 188, 

drobná: 187, droboučká: 187, huňatá: 187, lemovaná: 187, růžovonohá: 188, síťnatá: 188, stinná: 

189, šarlatová: 186, Thomsonova: 188, vločkatá: 188, žlutozelenavá: 187, šupinovka 

drobnovýtrusá: 122, elegantní: 184, Henningsova: 184, ježatá: 185, kulatovýtrusá: 122, nahnědlá: 

184, pozemní: 122, rašeliníková: 122, tmavošupinná: 184, třepenitkovitá: 185, zavalitá: 184, 

terčka žilnatá: 61, terčovnice síťnatá: 51, tlustěnka mléčná: 208, smrková: 208, tmavobělka 

bradavčitá: 168, kosatcová: 168, trepkovitka šafránová: 108, troudnatec jasanový: 177, růžový: 

117, svraskalý: 189, trsnatec lupenitý: 121, trsnateček kosťový: 175, trusovka tečkovaná: 59, 

třepenitka pomněnková: 142, vlhkožijná: 142, tulasneovka krásnovýtrusá: 221, rosolovitá: 221, 

tužnatka dřevní: 159, tříslová: 159, 

ucháč svazčitý: 51, ucháčovec šumavský: 60, urnička pohárová: 62, ušíčko černavé: 59, černé: 

59, rašeliníkové: 60, 

václavka bažinná: 73, bezprstenná : 73, vatička Duemmerova: 214, Galzinova: 214, hlínožlutá: 

214, šedohnědá: 214, vatovečka drobnovýtrusá: 214, hnědavá: 214, vatovka černá: 194, 

modrovýtrusá: 193, přezkatá: 194, tmavohnědá: 194, větvovka teplomilná: 225, velkovýtrusá: 

225, vidlenka nažloutlá: 224, smetanová: 224, tvrdá: 224, vláknice bezzávojná: 145, Bresadolova: 

144, dymnivková: 144, hořkomandlová: 145, jablečná: 145, Jacobova: 146, jurská: 143, 

Kazimírova: 146, krvavá: 145, lepovýtrusá: 144, mokřadní: 143, nádherná: 146, ověšená: 144, 

pozemní: 147, Quéletova: 146, statná: 144, špinavá: 144, štětinatá: 146, tmavonohá: 147, zardělá: 

147, žlutovláknitá: 145, vodnička potoční: 50, voskovec fialový: 142, voskovečka 

černotečkovaná: 85, zápašná: 85, voskovička černavá: 54, voskovka bažinná: 131, cihlová: 134, 

citronová: 131, Colemannova: 130, červenající: 131, granátová: 134, hnědožlutá: 135, hořká: 133, 

juchtová: 134, kluzká: 132, kluzkonohá: 131, Konradova: 133, ledková: 133, lišková: 129, luční: 

133, maličká: 133, mírná: 131, nafialovělá: 132, nahnědlá: 135, ovčí: 133, prostřední: 132, 

příjemná: 129, Reidova: 134, šarlatová: 130, tmavošupinkatá: 135, veselá: 132, vosková: 130, 

vroubkovaná: 130, výstřední: 130, žloutková: 135, 

závojenka Babingtonova: 112, buková: 114, dvoubarvá: 113, hnědofialová: 114, kachní: 112, 

lesklá: 114, modrá: 113, Mougeotova: 114, naběhlá: 113, pilovitá: 114, plavozelenavá: 113, 

sítinová: 113, šedohnědá: 114, vlhká: 113, zemnička bílá: 55, žlutavá: 48, zimnička mechová: 54, 

zubateček zavěšený: 148, zubatka Erastova: 141, Romellova: 172, tvrdá: 109, zvonkovka 

žlutavá: 62, 

žilnatka bledá: 183, Quéletova: 183, žebírkatá: 183. 

280

Vzor citace kompletního Červeného seznamu 

HOLEC J. & BERAN M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České 

republiky. – Příroda, Praha, 24: 1–282. 

Vzor citace příspěvku jednoho autora nebo skupiny autorů 

(podíl jednotlivých autorů viz Metodika) 

KOTLABA F. & POUZAR Z. (2006): Battarraea, Cyathus, Elasmomyces, Endoptychum, 

Hymenochaete, Montagnea, Mucronella, Mutinus, Mycenastrum, Mycocalia, 

Myriostoma, Phallus, Tulostoma. – In: HOLEC J. & BERAN M. [eds.], Červený 

seznam hub (makromycetů) České republiky, Příroda, Praha, 24. 

Vzor citace zpracování jednoho druhu 

POUZAR Z. (2006): Biscogniauxia repanda (Fr.: Fr.) Kuntze. – In: HOLEC J. & BE- 

RAN M. [eds.], Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Příroda, 

Praha, 24: 47. 

Vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR 

Tisk: Omikron, Praha 

Náklad: 1 000 ks 

Praha, 2006 

ISBN 80-87051-02-5 

ISSN 1211-3603 

© Agentura ochrany přírody a krajiny, Praha

Červený seznam hub (makromycetů) České republiky

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?