Pěstování lichořeřišnice

Lichořeřišnice není jen léčivá rostlina a ozdoba pokrmů, je to i krásná bohatě kvetoucí jednoletka. Za místa původního výskytu jsou považovány oblasti táhnoucí se od Argentiny až po Mexiko.

Botanický popis

Lichořeřišnice je jednoletá dužnatá rostlina s krátkým, bohatě větveným kořenem. Lodyha je plazivá a dlouhá až 3 m, vysoká kolem 25 cm, v závislosti na odrůdě. Listy jsou sivě zelené, lysé, s celokrajnou a mělce laločnatou, štítnatou čepelí a dlouhými ovíjivými řapíky. Květy jsou pětičetné, horní tři okvětní listy jsou odlišné od spodních, prostřední vybíhající v ostruhu, která je dlouhá až 4 cm. Korunní lístky jsou velké až 6 cm, volné, okrouhlé, barva se odvíjí od odrůdy, od žluté do tmavě červené. Květy mají dlouhé ovíjivé stopky. Rostlina kvete od června do října. Plodem jsou tobolky, které se rozpadají na 3 plůdky.

Pěstování a množení

U nás ji lze pěstovat jako jednoletou rostlinu v záhoně nebo v květináči. Ven vyséváme po 15. květnu, po ledových mužích. Rostlina nesnese mráz. Sejeme minimálně 10 cm od sebe a do hloubky cca 2 cm. Běžně se seje také po třech semenech do jednoho důlku. (Spon se liší v závislosti na odrůdě 20 až 40 cm x 30 až 50 cm.) Pro lepší klíčení se doporučuje semena na pár hodin namočit do vody. Semena klíčí 7 až 21 dní. Na konci sezóny je vhodné vzít si z vlastních rostlin semena na další sezónu.

Lichořeřišnici lze předpěstovat doma, v pařeništi nebo ve skleníku, ale nemá příliš ráda přesazování, doporučuje se spíše přímý výsev. Nejlépe předpěstovat v nádobě, ve které ji dáte po "zmrzlých" ven.

Spotřeba osiva je 2,5 g/m2, při předpěstování stačí 150 g osiva pro 1000 rostlin. Rostlina dává přednost slunnému místu, ale zvládá růst i v polostínu, tam ale méně kvete. Není náročná na půdu, má ráda propustnou, chudší půdu, s podílem jílu. Pokud je půda dobře zásobena živinami, především dusíkem, rostou více listy než květy.

Význam pěstování

Často se využívá v polokultuře jako pomocná rostlina. Má hned několik významů – funkce estetická, ochranná, půdopokryvná a láká opylovače. Například se sadí pod ovocné stromy a keře, do zeleninových záhonů nebo do kraje květinových záhonů, protože ji mají v oblibě mšice, které dají přednost lichořeřišnici před tím, co chceme chránit. Kromě mšic chrání také před housenkami, slimáky, mravenci a myšmi. Z listů lichořeřišnice se vyrábí i přírodní postřik proti škůdcům. Často si jí můžeme povšimnout v permakulturních zahradách, kde je častým společníkem rajčat, zelí, kedluben, brokolic, okurků nebo třeba tykví všeho druhu.

Choroby a škůdci

Nejhorší škůdce pro lichořeřišnici je dřepčík - Phyllotreta, který dokáže zlikvidovat celé porosty. Dřepčíci jinak hojně napadají, často i totálně zlikvidují, brukvovitou zeleninu. Vykusují do listů drobné dírky. Jsou to 1,5–3 mm velcí černí brouci s kovově lesklými krovkami přezimují v půdě, kam na jaře kladou vajíčka a v létě se líhnou dospělci, kteří jsou nejaktivnější za suchého slunečného počasí. Jako ochrana před dřepčíky se v permakulturních zahradách vysazuje máta.

Další škůdci, kteří si rádi pochutnají na rostlinách lichořeřišnice, jsou plži (např. Deroceras reticulatum, Tandonia budapestensis, Arion rufus, A.hortensis). Zanechávají za sebou slizové stopy a výkusy na celé rostlině i na kořenech. Škůdci vyhledávají především chutnější mladé rostlinky a ty dokáží celé zlikvidovat. Přípravků pro ochranu před plži je mnoho druhů.

Dalším škůdcem, který svoji pozornost opět dělí mezi brukvovité a rostliny lichořeřišnice je bělásek zelný - Pieris brassicae, přesněji jeho housenky. Vykusují v listech otvory a mohou poškodit i vzrostlý vrchol. Zanechávají za sebou tmavé výkaly, které znehodnotí rostliny. Nejlepší ochranou je včasný sběr housenek, čím jsou větší, tím větší škody způsobují.

V neposlední řadě se na likvidaci rostlin mohou podílet také mšice - např. Aphis fabae, A. frangulae, Myzus persicae, Cavariella aegopodii, Brachycorynella asparagi, Pemphigus bursarius. Silně napadené rostliny zaostávají v růstu, výhony se deformují, mladé rostliny mohou i uhynout.

Z patogenních hub lze jmenovat padlí - Leveillula tropaeolicola, které se vyskytuje spíše v jižní Evropě, vytváří bělavé povlaky na rubové straně listů a na líci lze vidět žloutnoucí a postupně zasychající hnědé skvrny.

Mezi další půdní patogeny, vyskytující se na lichořeřišnici patří původcě bílé hniloby - Sclerotinia sclerotiorum, původce černé hniloby kořenů - Berkeleyomyces basicola, syn. Thielaviopsis basicola.Tyto pagony se mohou projevit až s časovým zpožděním, může se jednat například o zaostávání v růstu, žloutnutí nebo přímo zasychání listů atd. Rostliny takto napadené nelze ochránit, je třeba je zlikvidovat.

Podobně se může projevit původce listové skvrnitosti Ascochyta tropaeoli, rzi Uromyces tropaeoli a dvoubytná Coleosporium tropaeoli s mezihostitelem na druzích rodu Pinus.