ČESKOSLOVENSKÁ VĚDECKÁ SPOLEČNOST PRO MYKOLOGII ČESKÁ 3-4 ACADEM IA / PRAHA I Č E R V E N E C 1993 I ISSN

Transkript

1 ČESKOSLOVENSKÁ VĚDECKÁ SPOLEČNOST PRO MYKOLOG ČESKÁ ACADEM A / PRAHA Č E R V E N E C 1993 SSN

2 ČESKÁ MYKOLOGE Časopis Čs. vědecké společnosti pro mykologii k šířeni znalosti hub po stránce vědecké i praktické pošt. přihr. 106, Praha 1 Ročník 46 Číslo 3-4 Červenec 1992 Vedoucí redaktor: prof. RNDr. Zdeněk Urban, DrSc. Redakční rada: RNDr. Dorota Brillová, CSc.; RNDr. Marie Červená, CSc; RNDr. Petr Fragner; MUDr. Josef Herink; RNDr. Věra Holubová, CSc.; inž. Cyprián Paulech, CSc.; RNDr. Václav Šašek, CSc. Výkonný redaktor: RNDr. Mirko Svrček, CSc. Příspěvky zasílejte na adresu výkonného redaktora: Národní muzeum, Václavské nám. 68, Praha 1, telefon Podáváni novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt Praha č. j. 249/93 - NP ze dne Dvojčíslo 1-2 vyšlo 1. dubna 1993 OBSAH M. Svrček: Nové nebo méně známé diskomycety. XX J. Holec: Ekologie makromycetů v bučinách Šumavy a Šumavského podhůří J. Š u t a r a : Boletus hypochryseus, nový hřib ze skupiny druhu Boletus piperatus V. Antonín: Studie špičkovitých hub - V. Marasmius teplocensis, nový druh sekce Sicci rostoucí ve skleníku P. Vampola a Z. Pouzar: Příspěvek k poznání vzácného resupinátního choroše Amyloporia sitchensis P. Vampola: Severoamerický choroš Fibroporia radiculosa (pómatka sirožlutá) nalezen v Československu P. Va m p o 1a : Choroš ostropórka rozlitá - Oxyporus obducens a jeho variabilita P. V a m p o 1a : Příspěvek k poznání choroše ostropórky korové - Oxyporus corticola V. Antonín: Prvni nález hlívy nádobkovité - Chaetocalathus craterellus (Dur. et Lév.) Singer v Albánii L. Marvanová, V. Kalousková, D. Hanuláková a L. Scháněl: Mikromycety Zbrašovských jeskyni A. Nováková-Řepová a J. Chalupský: Mikroskopické houby izolované z roupice Fridericia galba (Oligochaeta, Enchytraeidae) F. Jaroš: ncidencia otráv hubami, vrátane muchotrávky zelenej za posledných 40 rokov v okrese Trenčín na Slovensku Z. Jesenská, E. Piecková a D. Bernát: Vztahy termorezistentných mikromycét zo zeminy voči sacharóze, chloridu sodnému a ph E. SlávikováaR. Vadkertiová: Ekologickéštúdiumkvasiniekzrybníkov M i h á 1: Frekvencia a stálost' výskytu - metoda dominantných druhov húb v bučine po ťažbovom zásahu...284

3 New or less known Discomycetes. XX. Nové nebo méně známé diskomycety. XX. M irko Svrček Fifteen new species and one new genus (Tatraea) of Discomycetes according to the material collected in the former Czechoslovakia are described: Calycellina angulata, C. nemorosa, C. operta, C. praetermissa, Conchatium collinum, Cystopezizella fallax, M ollisia amyloidea, M. epityphicola, M. ponticulorum, M. viridula, Parorbiliopsis luzulae-sylvaticae, Phaeohelotium melleoflavum, Ph. pallidolilacinwn, Tapesia citrinopigmentosa, T. variabilispora. Two new combinations are proposed (Calycellina nigrostipitata and Tatraea dumbirensis). Je popsáno patnáct nových druhů a jeden nový rod (Tatraea) diskomycetů z územi bývalého Československa: Calycellina angulata, C. nemorosa, C. operta, C. praetermissa, Conchatium collinum, Cystopezizella fallax, M ollisia amyloidea, M. epityphicola, M. ponticulorum, M. viridula, Parorbiliopsis luzulae-sylvaticae, Phaeohelotium melleoflavum, Ph. pallidolilacinum, Tapesia citrinopigmentosa, T. variabilispora. Jsou provedena dvě přeřazení (Calycellina nigrostipitata a Tatraea dumbirensis). Calycellina angulata sp. nov. Apothecia mm diam., dense gregaria, granuliformia, conspecte irregulariter angulata, basi brevissime attenuata, sessilia, molliter camosa, immutabiliter Candida, nivea, glabra, disco mox applanato denique usque subconvexo, immarginato. Excipulum parte basali cellulis subglobosis minutis, 2-4 pm diam., marginem versus usque ad 12 x 8 jim magnis, oblongo-ellipsoideis, tenuiter tunicatis, hyalinis; margo excipuli integer ex hyphis breviter anguste cylindraceis, jim crassis, apice obtusis, hyalinis. Cellulae omneš excipuli in solutione Melzeri dilute lutescentes, non dextrinoideae. Asci (-35) x 7-8 pm late vel oblongo-clavati, breviter crasseque stipitati, apice obtuse angustati, pariete paulo incrassato ( um, apice usque ad 1 jim), 8-spori (sporis distichis), poro solutione Melzeri distincte caerulescenti. Paraphyses jim crassae, ramosae subflexuosae, septatae, apice obtusae, hyalinae, minute guttulatae. Ascosporae 6-7 x jim, cuneato-cylindraceae, rectae, poliš obtusis, eguttulatae. - Descriptio secundum apothecia viva. Habitat ad paginam inferiorem corticis trunci iacentis Betulae pubescentis. Bohemia meridionalis: Hamr prope Chlum u Třeboně, pagus Kostky, in sylva iuxta rivulum Kostecký potok, in Piceeto denso humido 10. V leg. M. Svrček (holotypus PRM). W ell marked by the conspicuously angled, pure white, immarginate apothecia resembling minute granules densely gregarious on the inner side o f bark o f a fallen birch trunk, by small asci and ascospores. The habitat was a moist cold and dense Piceetum, microclimatically agreeing with similar stands in mountains. Helotium immarginatum Karst. (1871) on decorticated wood o f Betula in Finland, seems to be, according to the type specimen examined by Dennis (1956) closely allied. t differs in somewhat larger asci,

4 Č e sk A m y k o lo g ie 46 (3-4) 1992 elliptical ascospores and a stout cylindrical base o f cup-shaped, not angled apothecia surrounded by hyaline anchoring hyphae. Calycellina nemorosa sp. nov. Apothecia mm diam., plerumque dense gregaria, patellaria, orbicularia, basi angustato-sessilia, mox applanata, disciformia lateque sessilia, subcamosa, immarginata, margine minutissime fimbriato, disco albo vel luteolo, vulnerato sat conspecte ferrugineo- rubescenti; pars externa receptaculi albida vel luteola, subtiliter fibrillosa, subnuda. Excipulum parte basali textura prismática cellulis angulatis, saepeque elongatis flexuosisque, 7-17 x 5-7 pm magnis, ecoloratis, tenuiter tunicatis (parietibus im crassis), marginem versus in textura ex hyphis angustis dense intricatis transientibus; margo integer ex hyphis pm longis, 2-3 pm crassis, hyalinis, apice obtusis, rarior subangustatis, laevibus, eguttulatis. Excipulum in solutione Melzeri partim violaceo- coloratum, partim flavo-coloratum. Asci x 5-6 jim, oblongo-clavati, basi breviter crasseque stipitati atque truncati, apice attenuati, 8-spori (sporis monostichis), poro solutione Melzeri non caerulescenti. Paraphyses simplices, pm crassae, hyalinae, eguttulatae, apice non dilatatae vel parum dilatatae, obtusae, rectae, ascis aequilongae. Ascosporae x nm (plerumque x 1.5 jim), angustissime fusiformes, basim versus longe attenuatae, rectae, eguttulatae. Descriptio secundum apothecia viva. H a b i t a t ad folia emortua anni praecedenti parte basali plantae vivae Luzula luzuloides (= L. nemorosa subsp. luzuloides, L. albida). Bohemia centralis: Praha 4, in sylva Krčský les, in querceto subarido, solo acido, 27. V leg. M. Svrček (holotypus PRM). Distinguished from allied species occurring on Luzula by relatively large apothecia with pure white, later yellowish disc turning rust-reddish, by long, narrowly fusiform ascospores and slender paraphyses. Apothecia covered the under part o f dead leaves at bases o f living plants. Pezizella chamaeleontina Svr. (1958) and Cistella luzulina (Phillips) Matheis (1976), both described on dead leaves o f Luzula sylvatica are different in many characteristics. Also Calycellina luzulae (Vel.) Svr. (1985) and Pezizella ebumea (Rob. ex Desm.) Dennis (1956) -this occurring on grasses, and recorded by Dennis (1986) on Luzula arcuata from Hebrides-represent a different species. Pezizella cruentata (Karst.) Raitviir ap. Raitv. et Sirko (1968) on dead culms o f grasses and similar in some respects, has apothecia with a short cylindrical stalk and paraphyses pointed above, longer than the asci (Dennis 1956, as Helotium cruentatum Karst.). Calycellina operta sp. nov. Apothecia mm diam., solitaria, gregaria usque fasciculata, patellaria, mox applanata, disciformia usque subconvexa, immarginata (margine subacuto, integro), disco albido vel pure albo in statu húmido, immutabilia, sicca albida, margine extusque nuda, 150

5 S v r č e k : N e w o r le s s k n o w n D is c o m y c e te s. XX. albida, parte basali subfusca atque brevissime stipitiformiter attenuato-sessilia obscureque colorata, sed etiam distincte breviter atro-stipitata. Excipulum textura prismatica usque globulosa, cellulis ellipsoideis x 9-11 (im magnis vel globosis, 8-18 pm diam., hyalinis vel subhyalinis, pallide fuligineis, tenuiter tunicatis, marginem versus minoribus, hyphis marginalibus cylindraceis usque clavatis, 0-2-septatis, apice rotundatis, longis, um crassis, tenuiter tunicatis, ecoloratis, guttulis impletis. Pars basalis excipuli e cellulis irregulariter angulato-subglobosis, 6-9 pm diam., subcrasse tunicatis, obscure brunneis, sed etiam nonnullis pigmento dilute luteoviridi impletis. Asci x 9-11 pm, oblongo-clavati, deorsum sensim attenuati, basi dilatati, apice angustati poro solutione Melzeri distincte caerulescenti, 8-spori, sporis distichis. Paraphyses haud ramosae, apice pm dilatatae et plerumque curvatae, obtusae, hyalinae, guttulis oleosis impletae. Ascosporae x (2.5-) pm, oblongo-fusiformes, latere uno applanatae, rectae vel subcurvatae, apicibus obtusis, angustatis, statu vivo guttulis minutissimis impletae. - Descriptio secundum apothecia viva. Habitat in fissuris corticis parte basali trunci vivi Alniglutinosae. Bohemia meridionalis: Čimelice prope Písek, Vrábsko, in sylva Mýto infra piscinam Vosovický rybník, in Alneto cum Urtica dioica, 10. V leg. M. Svrček (holotypus PRM). Easily distinguished by the habitat, apothecia were hidden in fissures o f a living alder trunk near its base. The species is characterized by small white immarginate apothecia with a short stem-like brownish or blackish base, and long, subfusiform ascospores. Pezizella nigrostipitata Svr. (1982), also with shortly black-stipitate white apothecia differs in small asci with inamyloid pore and minute ascospores. This species should be transferred to the genus Calycellina-. Calycellina nigrostipitata (Svr.) Svrček, comb. nov. Basionymum: Pezizella nigrostipitata Svrček, Čes. Mykol. 36: 151,1982. Calycellina praetermissa sp. nov. Apothecia (-0.3) mm diam., solitaria, raro bifasciculata, obconica, basi breviter stipitata, orbicularia, immarginata, interdum paulum flexuosa, disco permanenter piano, primum pellucida, ecolorata, subalba, centro tinctu cinereo, mox tinctu luteolo, denique et in exsiccatis pallide melleo-lutea vel fuscidula, tota nuda. Excipulum textura globulosa vel subglobosa, cellulis parte basali angulato-globosis, parvis, 5-7 (im diam., hyalinis vel luteolis, tenuiter tunicatis, marginem versus elongatis; margo integer, hyphis breviter cylindraceis, 2-3 pm crassis, obtusis. Asci x 7-8 pm, late clavati, deorsum breviter attenuati, apice obtusi, poro in solutione Melzeri non caerulescenti, 8-(4-) spori. Paraphyses tenuiter filiformes, pm crassae, parte superioři ramosae flexuosaeque, apice non dilatatae, hyalinae. Ascosporae x 2.5 (-3) pm, anguste cylindraceae vel fusoideo-cylindraceae, plerumque curvatae, semper guttulis binis polaribus instructae. - Descriptio secundum apothecia viva. 151

6 Č e s k á m y k o lo g ie 46 (3-4) 1992 Habitat ad paginam inferiorem foliorum deiectorum anni praeteriti Salicis fragilis et S. cinereae (in foliis huius Salicis apothecia ad pilos laminae insidentia). Bohemia meridionalis: Třeboň, in alneto paludoso U Jindrů dieto, 22. X leg. J. Kubíčka (holotypus PRM). Psilocistella cejpi (Vel.) Svr. (1978) - Microscypha cejpi (Vel.) Svr. (1985) and Parorbiliopsis salicis Svr. (1991), both occurring also on dead leaves o f Salix spp., are different chiefly in the structure o f the excipulum and size o f the ascospores. Calycellina indumenticola Graddon (1974) has clavate marginal cells and ascospores 6-8 x pm. Conchatium collinum sp. nov. Apothecia pm diam., gregaria, minutissima, regulariter rotundata, patellaria, basi lata in superficie foliorum sessilia (non erumpentia), glabra, pallide melleo-luteola, vel dilute brunneola, extus paulum pallidiora, margine integro. Excipulum textura oblita ex hyphis flexuosis, 3-5 pm crassis, septatis, dilute luteis, parietibus cartilagineo-incrassatis. Asci (-45) x pm, subcylindracei, basi brevissime crasseque stipitati, apice late rotundati, in preparato aquoso facile secemibiles. Paraphyses parcae, simplices, 2 pm crassae, apice non dilatatae, rectae, obtusae, ascis aequilongae, hyalinae, eguttulatae. Ascosporae 6-7 x pm, inaequaliter oblongae polis obtusis, eguttulatae (plurimae solum adhuc in ascis observavi). Habitat ad folia emortua (anni praeteriti) deiecta Fragariae collinae (= F. viridis). - Descriptio secundum apothecia viva. Bohemia septentrionalis: České středohoří, mons Lipská hora (686 m s. m.) prope pagum Lipa, in prato stepposo sub cacumine montis, loco insolato, árido, solo fonolitico, 21. V leg. M. Svrček (holotypus PRM). No similar fungus occurs on dead leaves o f Fragaria, a host on which only very few Discomycetes are known. The habitat was a very dry sunny exposition overgrown with xerothermous and thermophilous plants. Cystopezizella fallax sp. nov. Apothecia mm diam., gregaria usque contigua, patellaria mox plana, basi subattenuato sessilia, dein late sessilia, tota pure alba, immutabilia, conspecte molliter carnosa usque succosa, margine subtilissime puberula vel subnuda, obtusa, immarginata. Excipulum ex hyphis cylindraceis pm crassis, septatis, hyalinis, parietibus incrassatis ( pm), parte basali in cellulas usque ad 15 x 5 pm magnis, sensim dilatatis transientibus, parte marginali cellulis cylindraceis, pm crassis vel plurimis vesiculo-clavatis 5-6 pm dilatatis, sed etiam hyphis piliformibus x 2 pm instructum. Excipulum in solutione Melzeri violaceo-cinerascente coloratum. Asci x 6-7 pm, oblongo-clavati, apice obtusi poro amyloideo, deorsum sensim angustati, basi saepe bifurcati. Paraphyses infra ramosae, pm crassae, non dilatatae, obtusae, rectae, hyalinae. Ascosporae 6 - llx l.5-2 pm, anguste cylindraceae, latere uno 152

7 S v rc e k : N e w o r le s s k n o w n D is c o m y c e te s. XX.. -. Calycellina angulata Svr. (holotype). Apothecia, marginal excipular hyphae, ascospores, excipular cells, im ascus, paraphyses Calycellina nemorosa Svr. (holotype). Two apothecia, ascospores, ascus, paraphysis, marginal excipular hyphae, basal excipular cells Calycellina operta Svr. (holotype). Apothecia, ascospores, paraphyses, ascus, marginal excipular hyphae (in center, left under higher magnification), basal excipular cells (right), apex of two asci with amyloid pores Calycellina praetermissa Svr. (holotype). Apothecia, ;/;» ascospores, portion of excipulum, asci, paraphyses Conchatium collinum Svr. (holotype). Two apothecia, ascospores, asci, paraphysis, marginal portion of excipulum Cystopezizella fallax Svr. (holotype). Marginal H portion of excipulum, ascospores, asci, paraphysis M ollisia epityphicola Svr. (holotype). Apothecia, H ascospores, paraphyses, ascus, marginal portion of excipulum Mollisia amyloidea Svr. (holotype). Asci and paraphyses with amyloid granules in the upper part, ascospores, marginal portion of excipulum (right), superficial excipular cells (left). M. Svrček del. H 153

8 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3-4) 1992 applanato, rectae, rare subcurvatae, guttulis minutissimis sparsis impletae. - Descriptio secundum apothecia viva. Habitat ad lignum putridum madidum trunci iacentis Betulaependulae. Bohemia centralis: montes Brdské hřebeny, Dobřichovice, sylvestria U obrázku, 1. V leg. M. Svrček (holotypus PRM). Resembles genus Hyaloscypha, from which differs in structure o f the excipulum. Mollisia amyloidea sp. nov. Apothecia usque ad 1 mm diam., sessilia, orbicularia, sicca saepe margine integro, erecto, disco plano vel concavo, cinereo, exsiccato albido vel sordide pallide luteolo, receptáculo extus dilute brunneo, nudo, hypothallo nullo. Excipulum textura globulosa cellulis globosis pm diam., tenuiter tunicatis, dilute brunneis, parte basali minoribus (3-5 pm diam.), solutione Melzeri obscure rubrobrunnescentibus (sed non dextrinoideis). Ad superficiem excipuli extemi cellulae globosae 8-10 pm diam. pallide brunneae, haud numerosae laxe singulariterque occummt. Margo excipuli integer, cellulis breviter clavatis vel subcylindraceis x 5-9 pm magnis, subhyalinis vel brunneolis. Asci x 4 pm, oblongo-clavati, basi breviter stipitati, apice obtusi poro solutione Melzeri distincte caerulescenti, 8-spori. Paraphyses pm crassae, apice obtusae, non dilatatae, hyalinae, ascis aequilongae. nter ascos atque ad hyphas hypothecii copia magna granulorum usque ad 1 pm diam. vi solutione Melzeri fortiter caerulescentibus conspecte adest. Ascosporae x pm, anguste fusiformes, latere uno applanatae, rectae polis obtusis, eguttulatae. Habitat ad culmos emortuos graminis Secale cereale. Bohemia centralis: Mnichovice, loco Chlum, V leg. J. Velenovský (holotypus PRM ). - Descriptio secundum apothecia exsiccata. This is Tapesia mutabilis (Berk, et Br.) Phillips sensu Velenovský 1934 (p. 140) pro parte, but not the original T. mutabilis, which is a different species with ascospores x pm large, and occurring chiefly on A ira (Deschampsia) cespitosa (Massee 1895, Clark 1980, Cannon et al. 1985). The description o f Tapesia mutabilis ss. Velenovský (1934) contains characteristics o f two species, viz. M ollisia amyloidea and Tapesia variabilispora (see also this species). f constant, the presence o f strongly amyloid granules or extracellular matter among the asci and on hyphae o f the hypothecium will be good taxonomic character. Mollisia epityphicola sp. nov. Apothecia mm diam., solitaria vel sparse gregaria, raro 2-3 aggregata, regulariter orbicularia, late sessilia vel indistincte angustato-sessilia, non erumpentia, mox disciformia, anguste obscure usque nigro-marginata, disco húmido obscure caeruleo-griseo vel nigro- subcaeruleo, sicco pallidiore, sed plerumque tinctu distincte caesio; pars externa nigra vel nigrobrunnea, nuda; apothecia exsiccata maxima e parte atra vel subatra. Excipulum textura globulosa, cellulis globosis, obscure fuscis vel atrofuscis, 8-10 pm diam., 154

9 SvrC ek : N e w o r less know n D iscom ycetes. XX. ig!hiff) so^ni i s ill/ i H l B 1» iin o li 'Mm, f9r' Vi M ollisia ponticulorum Svr. (holotype). Apothecia, asci, and paraphyses with amyloid granules in the upper part, ascospores M ollisia viridula Svr. (holotype). Marginal portion of excipulum, ascospores, asci, paraphyses Parorbiliopsis luzulae-sylvaticae Svr. (holotype). Apothecia, ascospores, excipular cells, asci, paraphyses Phaeohelotium melleoflavum Svr. (holotype). Two apothecia, marginal portion of excipulum, marginal cells, ascospores, ascus, paraphysis Phaeohelotium pallidolilacinum Svr. (holotype). Three apothecia, ascospores (one germinating), paraphyses, asci, hyphae of medullar excipulum, excipular cells Tapesia citrinopigmentosa Svr. (holotype). Ascus, paraphyses, ascospores, marginal excipular cells Tapesia variabilispora Svr. (holotype). Portion of hymenium with granular matter above asci and paraphyses, ascospores, marginal hyphae and cells of excipulum Tatraea dumbirensis (Vel.) Svr. Apothecia (young and mature, Slovakia: Fabova hola, Fagus, 14. V. 1950), ascus (with amyloid apex), ascospores, part of apothecium in diagrammatic section. M. Svrček del. 155

10 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3 4) 1992 parietibus incrassatis ( - 2 pm), hyphis marginalibus x 4-5 pm, cylindraceo- clavatis, ecoloratis. Asci x pm, oblongo-clavati, basi breviter crasseque attenuati, apice obtusi poro solutione Melzeri caerulescenti, 8-spori, sporis distichis. Paraphyses copiosae, oleo impletae, hyalinae, apice dilatatae et saepe irregulariter inflatae (4-5 pm), rectae, ascis aequilongae. Ascosporae x 2 pm, cuneatae, deorsum angustato-acutae, uno latere applanatae, rectae, eguttulatae. - Descriptio secundum apothecia viva. Habitat ad bases emortuas aqua imbutas Typhae latifoliae. Bohemia meridionalis: Třeboň, ad marginem piscinae Stupský rybník 5. V leg. J. Kubíčka (holotypus PRM ). W ell characterized by the dark blue-greyish up to blackish-blue apothecia when fresh and almost black in dried state as well as by form o f paraphyses inflated at their apices. Mollisia epitypha (Karst.) Sacc. is according to the revision o f Karsten s type (Dennis 1950) conspecific with Mollisia palustris (Rob.) Karst., perhaps only as a host form. Mollisia ponticuloram sp. nov. Apothecia mm diam., sessilia, orbicularia, gregaria, patellaria, dein explanata, anguste marginata, extus brunnea, nuda, disco vivo ci'nereo-griseo, subiculo nullo. Excipulum textura globulosa, pm crassum, stratum externum e cellulis globosis brunneis usque ad 12 pm diam., parietibus incrassatis, stratum internum e cellulis pallidioribus, tenuiter tunicatis, usque ad 16 pm diam. Hyphae marginales dilute brunneae, clavato-cylindraceae, usque ad 25 x 5-8 pm, tenuiter tunicatae. Thecium in solutione aquoso NH4OH ecoloratum, hypothecium subcrassum, ecoloratum. Pars basali excipuli hyphis singularibus longis, pm crassis dilute brunneis, ramosis, parietibus paulo incrassatis instructa. Asci x 6-7 pm cylindraceo-clavati, apice angustati poro solutione Melzeri distincte caerulescenti. Paraphyses pm crassae, hyalinae, absque guttulis oleosis, obtusae, ascos non superantes. n solutione Melzeri granula atrata conspecta parva ( pm) in copia vasta in apicibus ascorum atque paraphysium oriuntur. Ascosporae 7-12 (-15) x pm, inaequaliter obtuse fusiformes vel subcuneatae, subcurvatae, eguttulatae vel guttulis binis minutis polaribus, rarissime septo único tenui instructae. Habitat ad lignum nudum fabrefactum (asser ponticuli viae sylvaticae) coniferarum (probabiliter Pini sylvestris). Bohemia orientalis: Českomoravská vrchovina, Račin, in turfosis Padrtiny (area tuta), 26. V leg. M. Svrček (holotypus PRM). - Descriptio secundum apothecia exsiccata. The distinguishing character o f the species are very numerous blackish granules distinctly visible in M elzer s reagent in the upper part o f asci and paraphyses. f constant, their presence should be good taxonomic character. Apothecia were collected on bare wood o f a pile in a small bridge. 156

11 S v r č e k : N e w o r le s s k n o w n D is c o m y c e te s. XX. Mollisia viridula sp. nov. Apothecia mm diam., orbicularia, late sessilia, solitaria, sparsa, tota dilute olivaceo-viridia vel olivaceo-luteoviridia, disco piano vel subconvexo, obtuse pallidioreque marginata, nuda, molliter carnosa, extus concolor, tantum subtus olivaceo-brunnea; hypothallus nullus. Excipulum textura globulosa, cellulis globosis vel angulato-globosis, parte basali usque ad 11 pm diam., olivaceo-luteobrunneis usque brunneis, parietibus pm incrassatis, marginem versus minoribus (5-7 pm diam.), dilute luteis, sed etiam disperse usque saturate aureoluteo coloratis, tenuiter tunicatis; hyphae marginales x pm, cylindraceae vel clavato-cylindraceae, obtusae, hyalinae, partim oleosae. Asci x 7-9 pm, oblongo-usque late clavati, apice rotundati, poro in solutione Melzeri non caerulescenti, deorsum sensim stipitati, 8-spori, sporis distichis. Paraphyses simplices, 2-3 pm crassae, totae pigmento dilute lúteo oleáceo impletae, apice rectae, obtusae, non dilatatae, ascis aequilongae. Ascosporae 7-9 x pm, obtuse cylindraceae raro ellipsoideae, guttulis binis maioribus praeditae, plerumque medio septo único tenui instructae. - Descriptio secundum apothecia viva. Habitat ad lignum putridum trunci iacentis Fagisylvaticae (in superficie violaceo- rubro coloratae). Bohemia meridionalis: Lásenice apud Jindřichův Hradec, in sylvestria Markétský revír, area tuta Fabiánek dicta, 14. V leg. J. Kubíčka et M. Svrček (holotypus PRM). Few apothecia only, well marked by olivaceous or yellow-green colour and obtusely cylindrical uniseptate ascospores filled with two large guttules, have been collected on rotten wood o f a fallen beech trunk. The wood was conspicuously violet-red coloured, and the relation between this colour and apothecia cannot be excluded. Parorbiliopsis luzulae-sylvaticae sp. nov. Apothecia mm diam., subcrasse carnosa, superficialia, non erumpentia, pure alba, paulum pellucida, basi angustato-sessilia, solitaria, disco piano, immarginato, orbiculari, margine acuto, plus minusve obtuse subangulato, nudo, Excipulum ecoloratum, textura plerumque prismatica, cellulis angulato- late ellipoideis usque oblongo-ellipsoideis, 6-16 pm diam., parietibus ca. 1 pm crassis, hyalinis, marginem versus cellulis minoribus. Asci x 5-6 pm, breviter late clavati, apice angustati poro in solutione Melzeri haud caerulescenti vel indistincte caerulescenti, basi brevissime crasseque stipitati, 8 (-6) - spori, sporis partim pluristichis, subfirme cohaerentes. Paraphyses basi pm crassae, apice pm sensim clavato-incrassatae, obtusae, rectae vel subrectae, ecoloratae, cum ascis aequilongae. Ascosporae x pm, oblongae, latere uno applanatae, apicibus obtusis vel obtuso angustatis, rectae vel paulisper curvatae, eguttulatae, saepe bicellulares, hyalinae, septo tenui in medio instructae. - Descriptio secundum apothecia viva. Habitat ad folia emortua (ad basim caulis) Luzulae sylvaticae (= L. maximae). Bohemia meridionalis: montes Novohradské hory, in sylva virgínea Žofinský prales (area tuta) 13. V leg. M. Svrček (holotypus PRM). 157

12 Č e s k á m y k o lo g ie 46 (3-4) 1992 Some remarks on discomycetes occurring on Luzula spp. are discussed at the description o f Calycellina nemorosa. Phaeohelotium melleoflavum sp. nov. Apothecia mm diam., solitaria, patellaria denique explanata, basi angustato- sessilia, dein late sessilia, subtus hyphis sparsis hyalinis affixa, tota dilute melleo-flava, nuda, margine attenuato albido, interdum flexuoso. Excipulum textura globulosa, parte basali cellulis pm diam., luteolis, globosis vel late ellipsoideis, conspecte tenuiter tunicatis, marginem versus minoribus, hyalinis; pars marginalis hyphis clavatis vel cylindraceo-clavatis, ca. 20 x pm; excipulum in solutione Melzeri tantum dilute lutescens. Hypothecium pm crassum, cellulis pm diam., subglobosis, hyalinis, parietibus admodum tenuibus. Asci x pm, anguste clavati, deorsum sensim stipitati, apice obtusi poro in solutione Melzeri fortiter caerulescenti, 8- spori, sporis partim distichis. Paraphyses sparsae, pm crassae, simplices, apice non dilatatae, rectae, hyalinae, intus minutissime granulosae, ascis aequilongae. Ascosporae 7-9 x pm, anguste cuneatae, rectae, eguttulatae vel cum guttulis binis minutis polaribus. - Descriptio secundum apothecia exsiccata. Habitat ad ramulum decorticatum deiectum Populinigrae. Bohemia meridionalis: Kaplice, in valle ñuminis Malše, in sylva apud locum Schröder, 31. V leg. M. Svrček (holotypus PRM). W ell separated from all Phaeohelotium species by pale honey colour o f apothecia, structure o f the excipulum and small spores. Phaeohelotium pallidelilacinum sp. nov. Apothecia mm diam., solitaria, crasse molliterque carnosa, in stipitem brevem obconico-angustata, immarginata, nuda, disco plano dein subconvexo, pallide lilacino; pars externa receptaculi atque stipitis tinctu luteolo. Excipulum textura globulosa, dilute lilaceo- rosea, cellulis globosis, late ellipsoideis usque elongato-ellipsoideis, subtenuiter tunicatis, usque ad 22 pm diam., in exsiccatis etiam subangulatis x 8-12 pm, in solutione Melzeri non coloratis. Hypothecium atque medulla stipitis textura intricata ex hyphis longis, cylindraceis, 3-5 pm crassis, crebre septatis, tenuiter tunicatis, hyalinis, nudis. Asci x 8-12 pm, cylindracei, basi sensim breviter stipitati, apice subtruncati, poro magno pm diam., in solutione Melzeri caerulescenti instructo, 8-spori, sporis distichis. Paraphyses 1.5 pm crassae, simplices, apice plerumque 3-5 pm irregulariter dilatatae, saepe subflexuosae, hyalinae. Ascosporae (7.5-) x 4-5 pm, inaequaliter late ellipsoideae, oblongo- usque late fusiformes, polis angustatis vel obtusis, statu vivo semper biguttulatae, in apotheciis exsiccatis minute guttulatae, saepe guttulis 2-3 parvis donatae, raro uniseptatae, hyalinae. - Descriptio secundum apothecia viva. Apothecia exsiccata in solutione aquosa NH4OH sordide vinaceo-roseo colorata usque rubra, excipulum sub microscopio roseum vel fuscoroseum observavi. 158

13 S v r č e k : N e w o r le s s k n o w n D is c o m y c e te s. XX. Habitat ad lignum putridum Pinimughonis in turfosis montanis. Slovakia: montes Vysoké Tatry, apud lacum Trojrohé pleso, prope casam alpinam Kežmarská chata, 1614 m s. m., 7. X. 1958, leg. M. Svrček (holotypus PRM). A peculiar species easily recognized by the pale lilac colour o f disc, pale lilac-rose excipulum and form o f the ascospores, as well as apices o f paraphyses. The habitat is a virgin stand o f Pin us mugho on a nature peat-bog at the margin o f a small lake in the high mountains o f Slovakia. Tapesia citrinopigmentosa sp. nov. Apothecia mm diam., dense gregaria, crasse disciformia, late sessilia, orbicularia dein subflexuosa, extus brunnea, disco ceraceo-luteo, sicca subcinereo vel luteo-cinereo, margine integro, nudo, in subiculo arachnoideo-reticulato inconspicuo insidentia. Hyphae subiculi usque ad 8 pm crassae, parietibus valde incrassatis (-2 pm), brunneae, septatae, laxe intricatae et reticulum laxum, parum distinctum in superficie culmorum formantes. Excipulum textura globulosa, cellulis globosis usque ad 12 pm diam., dilute brunneolis, solutione Melzeri saturate rubro-brunnescentibus (sed non dextrinoideis), marginem versus cellulis globosis vel late ellipsoideis, parietibus parum incrassatis; hyphae marginales x 5-7 pm, cylindraceae vel subclavatae, tenuiter tunicatae, subhyalinae, nudae, in solutione aquosa NH4OH citrino-flavae, pigmento citrino impletae. Cellulae hypothecii 3-7 pm diam., subglobosae, tenuiter tunicatae, hyalinae, in solutione Melzeri brunneolae. Thecium hyalinum sed etiam partim citrino-coloratum est. Asci x 4-5 pm, anguste clavato-cylindracei, deorsum breviter attenuati, apice obtusi poro solutione Melzeri fortiter caerulescenti, 8 (-6) spori, sporis partim distichis. Paraphyses pm crassae, hyalinae, obtusae, nudae vel parte superioři subtiliter granuloso-incrustatae, hyalinae vel pigmento citrino impletae, ascos non superantes. Ascosporae x pm, tenuiter aciculares vel fusiformes, uno latere applanatae, polis obtuse angustatis, rectae, eguttulatae. - Descriptio secundum apothecia exsiccata. Habitat ad culmos emortuos Moliniae caeruleae. Bohemia cen t ra 1i s : Mnichovice-Božkov,5. X leg. J. Velenovský (holotypusprm ). The specimen o f the species described above was determined by Velenovský as "Tapesia moliniae V el., a nomen nudum in herbario, and published by him under the name Tapesiagriscopallida Feltg. (sensu Vel. 1934). This name does not exist, a correct one is M ollisia griseoalbida Feltg. (1901), different from the Velenovský s fungus. Our Tapesia citrinopigmentosa differs from other graminicolous Tapesia and M ollisia species in the presence o f lemon-yellow pigment in apothecia, chiefly in the paraphyses and marginal excipular cells. As hyphae o f the hypothallus are mostly scarcely present, the species could be identified as a Mollisia species, too. 159

14 Č e s k á m y k o lo g ie 46 (3-4) 1992 Tapesia variabilispora sp. nov. Apothecia usque ad 1.5 mm diam., uda cinerea, sicca sordide brunneola, subcrassa, margine integro, in superficie hypothalli haud densi sed bene conspicui, obscure brunnei insidentia. Hyphae hypothalli 3-5 pm crassae, brunneae, septatae. Excipulum textura globulosa cellulis globosis usque ad 15 pm diam., saturate rubrobrunneis, non dextrinoideis, parietibus incrassatis; hyphis marginalibus cylindraceis vel clavato- cylindraceis usque ad 50 x 3-6 pm, hyalinis, solutione Melzeri tinctu lúteo usque brunneo. Asci x 5-6 pm, anguste clavato-cylindracei, basi sensim attenuati, apice obtusi poro fortiter solutione Melzeri caerulescenti, 8-spori, sporis partim distichis. Paraphyses 2 pm crassae, non dilatatae, obtusae, ascos non superantes, hyalinae. Supra ascos stratum subcrassum sed haud continuum e granulis minutissimis hyalinis adest. Ascosporae 5-12 x pm, forma magnitudineque admodum variabiles, breviter cuneatae usque longe oblongo-fusiformes, plerumque latere uno applanatae, polis angustatis, obtusis vel subacutis, rectae vel subcurvatae, eguttulatae. - Descriptio secundum apothecia exsiccata. Habitat ad culmos emortuos Koelcriaesp. (AT. macrantha vel. K. pyramidata). Bohemia centralis: Mnichovice, supra molam Zitův mlýn, 11. V leg. J. Velenovský (holotypus PRM ). This is one o f two specimens determined by Velenovský and described by him in 1934 under the name Tapesia mutabilis (Berk, et Br.) Phillips. The second one PRM is also a new species, M ollisia amyloidea (see remarks to it). found the spores o f Tapesia variabilispora extremely variable in size and form even in the same apothecium. The presence o f granular layer above the asci and their taxonomic value must be revised in the future. Tatraea gen. nov. Genus Discomycetum ordinis Helotiales probabiliter ex affinitate generis Hymenoscyphus sed textura apothecii valde diversum: 1. hypothecium distincte evolutum, crassum, obscure coloratum, e cellulis isodiametricis formátům; 2. excipulum medulläre e textura intricata, hyphis cylindraceis, hyalinis; 3. excipulum externum e cellulis magnis, globosis vel angulatis, tenuiter tunicatis, hyalinis vel dilute brunneo-coloratis. Apothecia obconica, maiora (usque ad 10 mm diam.), subcartilaginea, basi stipitiformiter attenuata, stipite rugoso usque costato, tota obscure cinerea vel brunneocinerea. Asci magni, usque ad 200 pm longi, poro magno solutione Melzeri fortiter caerulescenti. Ascosporae magnae, usque ad 25 x 8 pm, guttulis magnis impletae, reniformi-subcurvatae, hyalinae. Stroma nullum. Ad ligna emortua, non colorata, plerumque dura arborum frondosarum rare coniferarum. Typus generis: Helotium dumbirensewt lenovský, Monographia Discomycetum Bohemiae p. 188, tab. 20, fig. 18,

15 S v r č e k : N e w o r le s s k n o w n D is c o m y c e te s. XX. Adhuc species»mica nota: Tatraea dumbirensis (Vel.) Svrček comb. nov. - Basionymum: Helotium dumbirense Velenovský, Mon. Discom. Boh. p. 188, This very distinct discomycete has been identified in the past by me as Rutstroemia macrospora (Peck) Kanouse in Wehmeyer, and recorded under this name in my previous papers (1961, 1985). A t present, consider our Czechoslovak collections o f this discomycete distinct from the Peck s species and Velenovsky s Helotium dumbirense as a correct specific name for it. Morphologically it is different from all genera close to Hymenoscyphus and in my opinion presents an independent genus characterized chiefly by the structure o f apothecia, differentiated in three distinctly distinguishable layers: 1. a thick dark coloured hypothecium formed o f isodiametric cells; 2. excipulum medullare o f cylindrical colourless hyphae (textura intricata); 3. excipulum externum o f globose or angled cells light brownish coloured. There are also some other characteristic, as size and shape o f apothecium, colour, large asci, ascospores etc. Tatraea dumbirense occurs on rotten frondose, rarely coniferous wood o f fallen trunks or on branches, chiefly o f Fagus in Bohemia, Moravia and Slovakia in old beech virgin forests in mountains, but also at lower altitudes in mixed frondose woods. Some specimens examined: Bohemia: monies Šumava, in sylva virginea Boubínský prales (area tuta), ad truncos iacentes Fagi sylvaticae X leg. M. Svrček - Šumava: Březník, in monte Blatský vrch (1368 m s. m.), ad truncum iacentem Sorbi aucupariae 5. X leg. M. Svrček. - Montes Novohradské hory, in sylva virginea Žofinský prales (area tuta), ad truncos deiectos Fagi sylvaticae et Abietis albae 3. X leg. J. Kubička et M. Svrček. - Klikov prope Suchdol nad Lužnicí, in fageto in codice F a gil. X leg. J. Kubička et M. Svrček. Moravia: Žďár nad Sázavou, in sylva virginea Žákova hora (area tuta), ca. 800 m s. m., ad truncum Fagi iacentem, 23. V leg. Fr. Šmarda (det. M. Svrček). - Hostýnské vrchy, Kelčský Javomik, ca. 600 m s. m., ad codicem Fagi 17. X leg. H. Zavřel (det. M. Svrček). Slovakia: Slovenské Rudohorie, in valle Gajdošova dolina infra montem Fabova hola (1398 m s. m.), ad ramos deiectos Fagi 14. V leg. M. Svrček. - Nízké Tatry, in monte Ďumbier, ad lignum frondosum in aqua immersum, V. 1930, leg. K. Cejp, det. J. Velenovský ut Helotium dumbirense Vel. (holotypus, PRM ; cf. Svrček 1984). - Nízké Tatry, in valle Trangoška supra Březno nad Hronom, m s. m., in fagetis montanis virgineis ad truncos iacentes atque ramos Fagi, frequens, X. 1960, leg. M. Svrček (cf. 1961). - Kokošovce, pagum Sigord (distr. Prešov), in declivitate collis Hradová, ad rivulum Šťavnica, ca. 500 m s. m. in sylva frondosa (praecipue Quercus dalechampii), ad lignum arboris frondosae 23. X leg. J. Herink, det. M. Svrček. References C A N N O N P. F., H AW KSW ORTH D. L. et SHERWOOD-PKE M. A. (1985): The British Ascomycotina. An annotated checklist. - Kew. CLARK M. C. (1980): A fungus flora of Warwickshire. - London. DENNS R. W. G. (1950): Karsten s species of Mollisia. - Kew Bull. 1950: DENNS R. W. G. (1956): A revision of the British Helotiaceae in the herbarium of the Royal Botanic Garden, Kew, with notes on related European species. - Mycol. Pap., Kew, 62: DENNS R. W. G. (1986): Fungi of the Hebrides. - Royal Botanic Gardens, Kew. FELTGEN J. ( ): Vorstudien zu einer Pilz-Flora des Grossherzogstum Luxemburg GRADDON W. D. (1974): Some new Discomycete species. - Trans. Brit. Mycol. Soc. 63: KARSTEN P. A. (1871): Mycologia Fennica. 1. Discomycetes. - Bidr. Kánn. Fini. Nat. Folk

16 Č eská My k o l o g ie 46 (3-4) 1992 MASSEE G. (1895): British Fungus Flora London. MATHES W. (1976): Cistella amenticola sp. nov. nebst Bemerkungen über einige andere Cistella-Arten. - Friesia 11: SVRČEK M. (1958): Nové druhy diskomycetů z Belanských Tater. - Čes. Mykol. 12: SVRČEK M. (1962): Diskomycety z Nízkých Tater, nalezené během posjezdové exkurze. SEM Čes. Mykol. 16: SVRČEK M. (1978): New or less known Discomycetes. X. - Čes. Mykol. 32: SVRČEK M. (1982): New or less known Discomycetes. X. - Čes. Mykol. 36: SVRČEK M. (1985): Notes on the genus Hyaloscypha (Helotiales). - Čes. Mykol. 39: SVRČEK M. (1985): A taxonomie revision of noperculate Discomycetes described by J. Velenovský in the genus Helotium, preserved in National Museum, Pragus. - Sborn. Nár. Muz. Praha XL B (3-4) 1984: SVRČEK M. (1991): New or less known Discomycetes. XX. - Čes. Mykol. 45: VELENOVSKÝ J. (1934): Monographia Discomycetum Bohemiae Prague. Address of the author: RNDr. Mirko Svrček, CSc., Národní muzeum, Sectio mycologica, Praha 1, Czech Republic. 162

17 Ecology of macrofungi in the beech woods of the Šumava mountains and Šumava foothills Ekologie makromycetů v bučinách Šumavy a Šumavského podhůří Jan H olec The fungi of the order Agaricales s. 1. and several families of ungilled fungi and gasteromycetes were studied in the beech woods of the southeastern part of the Sumava mountains and Sumava foothills (Czechoslovakia). Altogether, 230 species were recorded on 8 permanent plots (50 x 50 m) during the years The terrestrial fungi were closely associated with a particular layer of the surface humus and substrate, and the lignicolous fungi were associated with wood in various stages of decay. The occurrence of mycorrhizal fungi was influenced above all by the mycorrhizal partner, altitude, and climate. The species composition, number of mycorrhizal and terrestrial species on the individual plots, and their share were determined by the humus type, microrelief, and the thickness of the detritus layer. The occurrence of lignicolous fungi was in close relation to the degree of naturalness of the wood, substrate diversity of the plot and the mesoclimate. The results are summarized in the mycosociological tables and compared by the use of cluster analysis and diagrams. V bučinách jihovýchodní části Šumavy a Šumavského podhůři byly studovány houby rádu Agaricales s. 1. a dále několik čeledí nelupenatých a brichatkovitých hub. Na 8 trvalých plochách o velikosti 50 x 50 m jsem během vegetačních sezón v letech nalezl celkem 230 druhů hub. Terestrické druhy byly těsně vázány na určitou vrstvu nadložního humusu a substrát v této vrstvě, lignikolní druhy na dřevo v různých stadiích rozkladu. Výskyt mykorrhizních druhů byl ovlivněn především přítomností mykorrhizniho partnera, nadmořskou výškou a klimatem. Druhové složení, počet mykorrhiznich a terestrických hub na jednotlivých plochách a jejich poměr byl dán formou humusu, mikroreliéfem plochy a tloušťkou vrstvy detritu. Výskyt lignikolnich druhů těsně koreloval se stupněm přirozenosti lesa, nabídkou substrátů na ploše a jejím mezoklimatem. Výsledky jsou shrnuty v syntetických mykocenologických tabulkách a porovnány pomocí grafů a shlukové analýzy. ntroduction Mull, moder, and acid soil beech woods were in the past the typical climax woods communities o f the Sumava mountains and Sumava foothills (Mikyška et al. 1968). Up to now they have been preserved only in small and scattered remains, especially in protected areas (state nature reserves the Boubin Virgin Forest, Zátoňská hora, Medvědice, Stožec, the Milešice Virgin Forest and protected nature monument Libin). However, only the mycoflora o f the Boubin Virgin Forest is well known and described e. g. by Herink (1947), Kotlaba et Pouzar (1951) and Kubička (1960, 1973, 1982). The other natural as well as man influenced beech woods in this area have not been studied. Generally, both the mycoflora o f Czechoslovak and European beech woods is well known and summarized e. g. by Lisiewska (1972, 1974), Darimont (1973), Dorfelt (1985), and Fellner (1985). The authors published summary tables and surveys o f the occurrence o f individual species in various types o f beech woods. However, the knowledge o f the relationship between the

18 Č e s k á m y k o lo g ie 46 (3-4) 1992 occurrence o f macrofungi and soil properties is still insufficient. Some works mentioned above deal with this problem too, but it was thoroughly examined only by Tyler (1984, 1985) in the beech woods o f southern Sweden. He found that the general indicator o f the soil properties, which is o f the most importance for the occurrence o f macrofungi, is the metal ion saturation percentage and organic matter content o f the topsoil. The chief aim o f this work is first to obtain a thorough survey o f the occurence o f the chosen groups o f macrofungi in the beech woods o f the Sumava mountains and Sumava foothills. Secondly, this study aims to reveal which ecological factors determine the species composition, number o f species, and proportions o f various ecological groups o f fungi in these woods. Thus, the core o f the work lies in the study o f the relationship between fungi and habitat conditions (above all humus properties) on the permanent plots. Material and methods n the small and very heterogeneous remains of the beech woods in the Sumava mountains, the permanent plots (50 x 50 m) were selected according to the following criteria: the dominance of the beech (Fagus silvatica) in the tree layer (at least 90 % of the total canopy cover), the total canopy cover at least 75 %, herbaceous layer belonging to one association, and if possible, the presence of wood of all tree species occurring on the plot in various stages of decay and the presence of stands with similar tree species composition in the vicinity. The phytosociological relevés on the plots were made by using the Braun-Banquet cover-abundance scale (in Mueller-Dombois et Ellenberg 1974). The nomenclature of the phytosociological units is according to Moravec et al. (1982). Three soil profiles were made on each plot during 3-5 Mai After the litter layer had been carefully removed, three samples were taken on each plot from the surface humus (Op and 0 H) and three from the humous topsoil (A h) using a small shovel. The samples were pooled to form two composite samples (the total weight of one composite sample was about 1 kg). The soil analysis was carried out in the laboratory of the Forestry and Came Management Research nstitute in Jiloviště - Strnady. The < 2 mm fraction was dried out at room temperature and analyzed according to the following methods: 1) ph j^q - measured immediately by glass electrode in soil extract with distilled water, 2) phkc1 - in extract with 1 M KC1 after 24 hours, 3) exchangeable cations (Ca, Mg, K, Na) - in extract with 1 N NH4C1 by the use of atomic absorption spectrometry, 4) the total N content - spectrophotometric analysis after mineralization according to Kjeldahl, 5) organic C content - titration by adding Na2S20 } after mineralization with the mixture of the sulphuric acid and potassium bichromate, 6) humus percentage - obtained from the C content by using the coefficient 1,724. The layers of the surface humus (O) are designated in the text as layer L (O l - litter layer), layer F (O f - fermentation layer), and layer H (0 H - humification layer); the layers of the mineral soil as humous topsoil (A h) and layer B. The layers L and F together are named detritus (D). The English terminology of the soil types is used according to FAO (1968, 1969), German and Czech synonyms according to Miickenhausen (1970) and Němeček, Smolíková et Kutilek (1990). The surface humus layers were distinguished after Babel (1971). The plots were observed at least once or twice a month during the vegetation season. Five plots were observed for 3 years ( ), and three plots for 2 years (1989, 1990). The study comprises species belonging to the Agaricales s. 1., Phallaceae, Lycoperdaceae, Cantharellaceae, Cla vulinaceae and Hericiaceae. All fruitbodies found were counted and their substrate and occurrence in particular soil layer was recorded (according to the location of the basal mycelium). All species were collected and examined microscopically. The determination of the difficult species was discussed with Dr. Pouzar. The genera Marasmius, Collybia and Armillaria were reexamined by Dr. V. Antonin, the species of genus Russula by ng. J. Landa and the species of genus Lactarius by M. Beran. The main works used for the species identification were Jiilich (1984), Moser (1978), Bas et al. (1988, 1990), and the monographs of the individual genera. The collections are deposited in the herbarium of the Department of Botany of the Charles University in Prague (PRC). 164

19 H o l e c : E c o l o g y o f m a c r o f u n g i The number of fruitbodies of the individual species was added each year separately and expressed by using the following scale: 1-1-9, , The use of a relatively rough scale was necessary because of the different number of collecting days on the individual plots. From the synthetic features of the mycosociological units (Šmarda 1968, Darimont 1973, Fellner 1987), the constancy is used and expressed as the number of plots where the particular species was found at least once. The cluster analysis of the similarity of the species composition on the individual plots was computed by means of the PC-ORD program (McCune 1987) according to Ward s method. The similarity of the species composition was computed by the use of Euclidean distance. The presence (expressed as +) of the species on the plot was transformed for PC-ORD program by means of FYTORD program (Brabec 1989) according to van der Maarel scale (Westhoff et van der Maarel 1973). The following terms are used in the description of the habitat conditions: Degree of naturalness of the wood (according to Westhoff 1983, slightly modified): 1) near natural wood - almost not influenced by man; 2) subnatural wood - the tree species composition is natural, the age and space structure was slightly changed by random cutting and clearing in the past; 3) managed subnatural wood - the tree species composition is natural, the age structure is homogeneous thanks to the regular cutting and clearing. The phases of development of the wood were determined according to Ellenberg (1988). Substrate diversity for lignicolous fungi: 1) big - the wood of all tree species occurring on the plot in all stages of decay is present; 2) middle - only fallen beech, exceptionally spruce stems in initial stages of decay present; 3) small - only beech stumps are numerous, exceptionally fallen beech stems, the total amount of dead wood is small; 4) slight - only scattered beech stumps are present, exceptionally fresh fallen beech stems. The microrelief: 1) regular - the soil surface is almost plane with uniform surface humus layer; 2) irregular - the soil surface with small elevations around big stones and fallen trees where the mineral soil is naked and with small depressions where the leaf litter is accumulated. The plot consists of a mosaic of different microhabitats. The vicinity of the plot: 1) undisturbed - the plot is surrounded by the continuous wood with a similar tree species composition; 2) disturbed - in the vicinity is e. g. a clearing or a forest road. The ecological groups of fungi: 1) M - ectomycorrhizal fungi, 2) P - lignicolous parasites, 3) S - saprophytic fungi: 3a) St - terrestrial fungi that can be subdivided more accurately into fungi growing in detritus (Sd - on substrate in layers L and F), humicolous fungi (Sh - in layers H or A h) fungicolous fungi (Sf - on the remains of old fruitbodies in the soil). 3b) The second group of saprophytes is represented by the lignicolous fungi (S) living on dead wood. Localization of the plots The permanent plots were distributed in southern Bohemia (Czechoslovakia) in Prachatice district. B 1 - Boubin 1: 2,6 km ESE of the Kubova huť village, E slope of the Bazum ridge (Bazumský hřbet = Paženi), m above sea level. B 2 - Boubin 2: 2,9 km SE of the Kubova huť village, SE slope of the Bazum ridge, m a. s. 1. Z 1 - Zátoňská hora: 2 km E of the Zátoň village, SW slope of the Zátoň mountain, m a. s. 1. M l - Medvědice: 2,4 km NNE of the Stožec village, NNE slope of the small ridge E of the hill of the Stožec mountain, 940 m a. s. 1. RH 1 - Radvanovický hřbet: 1,7 km NNE of the České Žleby village, E slope of the southern part of the Radvanovice ridge, m a. s. 1. L - Libin 1: 3,2 km SSE of the centre of Prachatice, NE slope of the Libin mountain, m a. s. 1. L 2 - Libin 2: 2,9 km SSE of the centre of Prachatice, NE slope of the Libin mountain, m a. s. 1. P 1 - U Piláta: 2,8 km S of the Vitějovice village, ENE slope of Nebahov mountain, m a. s. 1. The precise localization of the plots in the stands is described by Holec (1991). The plots B 1 - RH 1 are located in the Sumava mountains, the plots L 1, L 2, and P 1 in the Sumava foothills. Habitat conditions on the plots The bedrock of all plots are the acid silicate rocks. On the plot P 1 occurs granulite, on the plots L 1 and L 2 migmatite (Čech et al. 1963). The bedrock on the plots B 1, B 2, Z 1 and RH 1 consists of biotitic paragneiss; on the plot M 1of porphyric amphibole-biotitic granodiorite (Kodym et al. 1963). 165

20 » ^? U ebahov ^ n i ~ L g v g ; g «' i ± ka L^ " ^ l0 e llty Jjj F 1 EH 1 M l Z 1 L B 2 B 1 plot -.,,, _. Calamagrostio v i l l o - _.n 1 Denteno enneapnylli - Fagetum 8ee _ Fegetiun association g_ submontane loner montane upper montane vegetation b elt altitu d e /m/ K moderately moderately cold cold clim atic region S warm MT 3 CH 7 OH 6 /Quitt 1971/ if % acid brown forest so il /caflibisol/ lep tic podzol s o il type 3 ^ g moder mull moder - mull raw humus humus type ~ percentege/ah/ " g 4,3-4,8 4,2-4,4 4,3 4,2-4,4 4,0-4,2 phk20/ah/ & 10,0-14,5 14, ,5 14,5-17,0 C/N r a tio of the Y '. surface humus >3 thin thick thin thick thin /l ^ f /3 lbyer ^ managed subnaturel near natural wood subnatuxal wood near natural wood ro?noao ^ natu wood ram ess optimal - terminal terminal lete ter- terminal late terminal phase of develop B T.inel ment, age,. jjj, substr. d iv ers ity sligh t small big middle big for lignio< fungi irregular regular irregular regular m icrorelief disturbed undisturbed v ic in it y of the plot

21 H o le c: Ec o lo g y o f m acro fu ng i ph ( F H ) ">g[kg Ca 2 * [ F H ) X M \ 4,7 \ 2400 \ 4,6 \ \ 4,5 \ \ * \ 4.3 \ \ 4.2 V > * P1 Z1 RH1 L 2 L1 Ml B 2 B1 Z1 L2 B2 L1 M1 P B1 RH 1 ph la h ) mgjkg Ca2* la h ) t 4.4 \ 700 \ 4.3 \ 600 \ 4.2 > k \ \ 4,0 \ 300-3,9 *------* 200 RH1 Z1 L1 M1 L 2 B 2 B1 Z1 L2 M1 L1 RH 1 B2 B1 Fig. 1 - Gradients of the p H ^ Q - value and Ca content in the range of the permanent plots. The measurement was not carried out on the plot P 1 in the humous topsoil. F - fermentation layer, H - humification layer, - humous topsoil. 167

22 - - ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3-4) 1992 mm i 70 - ~j _ r - p p, n 50 - r-i Í.0 - = -1 C/N B 2 Z1 Ml R H1 L 1 L2 P S - H n i li nni i i B 1 B 2 Z1 M1 R H1 L 1 L2 P1 Fig. 2 - The thickness of the individual layers of the surface humus measured on three soil profiles per plot and the C/N ratio of the layers F + H. The upper graph: upper part of the bar - layer L, middler part - layer F (L + F = detritus), hatched part - layer H. Note the distinct correlation between these two factors

23 H o l e c : E c o l o g y o f m a c r o f u n g i The other ecological factors are summarized in table 1. The plots can be divided into three groups. The first group consists of acid soil beech woods of the association Calamagrostio villosae-fagetum Mikyska 1972 in the montane belt (B 1, B 2). n the cold and humid climate at the altitude about 1100 m a. s. 1., the raw humus of the intermediate form moder-mor develops. t is characterised by very low ph value (4,0-4,2) and by relatively high C/N ratio that shows only slight mineralization. Under such conditions the leptic podzol (Rosterde, kryptopodzol) with characteristic reddish-brown or rusty-brown layer B y j develops here. The second group involves the mull-moder and mull beech woods (brown earth-mull-moder beech woods and brown earth-mull beech woods according to Ellenberg 1988) of the association Dentario enneaphylli-fagetum Oberdorfer ex W. et A. Matuszldewicz 1960 in the montane belt (Z 1, M 1, RH 1, L 1, L 2). At the somewhat lower altitude and warmer climate and on the acid brown forest soils (Cambisol, Braunerde, kambizem oligobazicka - hnfeda lesni puda), the humus of the intermediate form moder-mull or true mull develops. t shows higher ph values (4,2-4,9) and more favourable C/N ratio than raw humus. The third group involves the moder beech wood with very poor herbaceous layer in the submontane belt (P 1). The development of the moder is caused among others by the drying of the surface humus in summer as a consequence of warmer climate at the altitude about 600 m and the open area (clearing) in the vicinity. Fig. 3 shows that the plant community is a very good indicator of the habitat conditions. The division of the plots almost agrees with the division mentioned above. However, it is obvious that on the basis of criteria mentioned above, the habitat conditions on many plots are very similar (Table 1). The other ecological factors are summarized in the middle part of table 1. The ph value increases from raw humus to mull (Fig. 1). The thickness of the detritus layer (Fig. 2) correlates with the C/N ratio because the plots B 2, L 2 and Z 1 with thick detritus layer show higher C/N ratio than the other plots (Table 1). The thick layer of leaf litter caused by very dense canopy cover releases by the decay a relatively high amount of Ca. This is very striking above all on the plot Z 1. (Fig. 1). t may be concluded that the humus form and the thickness of the surface humus layer are the most sensitive indicators of habitat conditions. The last part of table 1 describes the changes in the tree species composition and in the space and age structure of the wood that were caused by forest management. The plots represent a range from the managed subnatural woods to near natural woods in optimal, terminal, or late terminal phase of development. All plots are located in continuous wood stands; only the plot P 1 is adjacent to the clearing. The hererogeneity of the plots P 1, Z 1, and L 1 is increased by the irregular microrelief that causes the changing of sites with thick layer of surface humus and sites with naked humous topsoil. Results and discussion The occurrence of the fungi on permanent plots and their association with the substrate Mycorrhizal fungi Their occurrence and constancy are given in table 2. From the total number o f 72 species, 30 species were found only on one plot (41,7 % ) and 12 on two plots (16,7 % ). t means that more than one half o f mycorrhizal fungi were the species with low constancy. These species are rare (e. g. Russula salmoneolutea) or associated only with specific habitat conditions or their fructification is sporadic. Ten species (12,5 %) occur on 6-8 plots: Boletus fragilipes, Laccaria affinis, L. amethystea, Lactarius subdulcis, Russula cyanoxantha, R. ochroleuca, R. fellea, R. nigricans, Amanita rubescens, and Porphyrellus porphyrosporus. They dominate by the number o f fruitbodies too. The genera with the 169

24 Table 2 - The occurrence of the mycorrhizal fungi on the permanent plots. The f i r s t number: number of years when the species vas observed, the second number: number of fru itb o d ie s recorded in the course of one year accord1ng to the sea la mentioned in M aterial and Methods. C: constancy. B 1 D 2 Z 1 Ml RH 1 L L 2 P C years of in vestiqation Boletus f r a g ilip e s C. Martin Laccaria a f f i n i s (S in g.) Bon Laccaria amethystea ( B u l l. ) M u rri L actarius su bdu lcis (B u l l.: F r.) S. F. Gray Russula cyanoxantha (S c h a e f f.) Fr Russula ochroleuca P e rs Amanita rubescens Pers. O F r. ) Russula f e l l e a (F r. : F r. ) Fr Russula nigrican s Fr $ * > Porphyrellus porphyrosporus (F r. in Fr. et lltik) G lib. T r Russula amethystina Q u^l O H Boletus subtomentosus L Hygrophorus eburneus CBull.s F r. ) Fr L actarius blennius <Fr.> Fr i Russula brunneovlolacea Cravsh Russula laurocerasi M elzer \8 Russula n a lre l Sing Russula rig id a Velen Russula aurora Krombh. sensu M elzer et Zv^ra Boletus bad1us ( F r. ) J Fr C ortln a riu s d ellbu tu s Fr Hydnum rufescens Fr Amanita ba tta rra e Boud Hygrophorus pustulatus ( P e rs.: F r. ) Fr. 1.1 ' Russula emetica (S c h a e f f.) P e rs.: Fr Lactarius p a llld u s (P e rs.: F r. ) Fr L ac ta riu s ruginosus Romagn Russula vesca Fr nocybe assim ilata ( B r i t z. ) S acc Amanita mappa (B atsch) QncH

25 Laccaria proxima (B oud.) Pat nucybe napipes Lange Cantharellus tubaeform ls ( B u l l. ) Fr Amanita gemmata CFr.> B e rtillo n C ortin ariu s sp Amanita suhmembranacea (Bon) Griiger nocybe geophylla (F r. : F r. ) Kuram Gyroporus cyanescens (B u l l.: F r. ) Qu^l L actarius v e lle re u s ( F r. ) Fr Amanita phalloides ( F r. ) Link Boletus calopus Fr Tricholoma u stale (F r. Fr. ) Kumm Amanita subalpina Moser Hygrophorus hyacinthinus Quel nocybe fu sc ld u la Velen O Lactarius lig n io tu s Fr m Russula salmoneolutea Landa et F e lln e r C ortin ariu s sp ^ Russula xerarapelina (S c h a e f f.) Fr l r C o rtin a riu s sp ^ nocybe p etiginosa ( F r. ) G i l l Hygrocybe sp ^ L actarius picinus Fr > Russula chloroides (Krombh.) B r e s Tricholoma columbetta ( F r. ) Kumm T ylo p ilu s fe lle u s (B u l l. : F r. ) P. Karst Russula lila c e a Qu l Russula nauseosa ( P e r s. ) Fr C o rtin a riu s sp Hygrophorus penarius Fr nocybe jacobi KUhn nocybe soluta Velen Russula v lo le ip e s Qu^l Boletus edu lis B u ll. : Fr L ac ta riu s piperatus (L. : F r. ) Pers Russula olivacea (S c h a e f f.) Pers Strobllom yces stro b ila c e u s (S co p.: F r. ) Berk C anth arellus c ib a r iu s Fr C ra te r e llu s cornucopioides ( L. ) Pers Tricholoma saponaceum ( F r. ) Kumra ^ Tricholoma sulphureum (B u l l. : F r. ) Kumm Tricholoma sc lodes ( P e r s. ) M artin

26 _. -,, Č e s k á m y k o lo g ie 46 (3-4) 1992 greatest number o f species were Russula (19), Lactarius (8), Amanita (7), nocybe (7), Cortinarius (5), Tricholoma (5), and Boletus (5). The spruce (Picea abies) forms native and regular admixture on all plots. Fir (Abies alba) occurs on the plots B 1, B 2 and Z 1. Thus, it is not possible to decide explicitly if the species recorded form mycorrhizae with beech only. Consequently, the association with mycorrhizal partner is evaluated by using the literature data (e. g. Trappe 1962; Lisiewska 1972, 1974; Darimont 1973; Dorfelt 1973; Krieglsteiner 1980, 1987; Krieglsteiner et al. 1984; Kreisel et al. 1987). The following species belong to the fungi associated above all with the beech: Hygrophorus ebumeus, L. pallidus, L. subdulcis, L. blennius, Russula fellea, R. mairei, R. olivacea, R. violeipes, R. salmoneolutea, Tricholoma ustale, and T. sciodes. The following species recorded on the permanent plots are associated with beech and other deciduous trees: Amanita phalloides, nocybe petiginosa,. jacobi, Hygrophorus penarius, Lactarius ruginosus, Russula aurora, Russula brunneoviolacea, R. laurocerasi, R. lilacea, R. rígida, Strobilomyces strobilaceus, and Tricholoma columbetta. These 23 species make up only one third o f the total number o f species observed. The admixture o f coniferous trees on the permanent plots is slight but the influence on the occurrence o f fungi is considerable. t enables the growth o f the following spruce species: Amanita battarrae, A. submembranacea, A. subalpina, Cantharellus tubaeformis, Hygrophorus hyacinthinus, H. pustulatus, Laccaria affinis, Lactarius ligniotus, L. picinus, Russula amethystina, and R. nauseosa all o f which represent 13 % o f the total species number. The other species recorded (38 = 52,7 %) occur according to the literature both in deciduous and in coniferous or mixed woods. The presence o f species with the main centre o f distribution in the montane belt is conspicious. They occur above all on the plot B 1 and B 2 and belong to the spruce symbionts: Amanita submembranacea, A. subalpina, Hygrophorus hyacinthinus, nocybe napipes, Lactarius ligniotus, and Russula amethystina. n the spruce woods o f the Boubin mountain, Lepšová (1988) recorded many species that occur on my plots: Amanita rubescens, Amanita battarrae, Hygrophorus pustulatus, Boletus badius, nocybe napipes, Lactarius ligniotus, Russula emetica, and R. ochroleuca. These species grow here thanks to the presence o f spruce and show that their occurrence is not restricted to pure spruce woods only. From the beech woods in the colline belt o f southern Moravia, Šmarda (1972) described the mycoassociation Russulo (solari)-lactarietum pallidae. On his plots, species with the centre o f distribution in colline and submontane belt dominate (e. g., Boletus edulis, Craterellus comucopioides, Russula olivacea, Strobilomyces strobilaceus, Tricholoma saponaceum, T. sciodes, and T. sulphureum). n agreement with his results, these species 172

27 H o l e c : E c o l o g y o f m a c r o f u n g i were found only on the plot P 1 at the altitude o f 600 m a. s. 1. On the other hand, the species o f the lower altitudes were observed in the montane belt at the altitude o f m: Lactarius pallidus, L. ruginosus, Amanita phalloides, nocybe jacobi,. geophylla,. petiginosa, Russula lilacea, and R. violeipes. However, characteristic and dominant species o f Smarda s association as Russula foetens, R. maculata, R. solans, R. lepida, and Dermocybe cinnabarina are lacking on my plots and seem to be restricted to lower altitudes. Fellner (1985) described the mycoassociation Russulo salmoneoluteae- Amanitetum submembranaceae from the beech woods o f the Krkonoše mountains. Although its characteristic species almost all occur on my plots, the plots from Krkonoše differ by a smaller number o f species (8-15, exceptionally 20) that relate to the wood damage caused by air pollution. The number o f species on my plots was nearly two times higher (15-37). n addition, the species composition on the individual plots differs considerably (Fig. 3, Table 2) and cannot be identified with Fellner s association. Terrestrial fungi Their occurrence and constancy are given in table 3. From the total number o f 69 species, 27 species were found on one plot only (39,1 %), and 11 species (15,5 %) on two plots. These species may be rare, or their fructification and occurrence on the plots is occasional. Ten species were observed on 6-8 plots (14 % ): Collybia asema, C. aquosa, C. peronata, Mýcena galopus, M. pura, M. sanguinolenta, M. zephirus, Galerina sp. 1, Psathyrella friesii, and P. impexa. The genera with the greatest number o f species were Mycena (17), Collybia (12), Clitocybe (6), Entoloma (5), and Psathyrella (4). The influence o f the altitude on the occurrence o f the individual species o f terrestrial fungi was not so pronounced as in mycorrhizal fungi. Lisiewska (1972) observed the same situation in Poland where identical species grow in the low-lying as well as in the montane beech woods. However, the genera Agaricus, Lepista, and Macrolepiota mentioned by Šmarda (1972) from the beech wood in the colline belt were not found on my plots, obviously because o f the acid to very acid surface humus and because o f colder climate. Species growing in layer L on almost undecayed beech leaves (Table 5): 6 species (8,7 % o f the total number o f terrestrial species on the plots) - Collybia peronata, Clitocybe menthiodora, C. ditopus (on the spruce needles), Mycena mucor, M. stylobates, M. rorida. Species growing in the fermentation layer (F) on decaying beech leaves, bark, nuts, and herbaceous plants: 36 species (52,2 %); e. g. Psathyrella friesii, P. impexa, Collybia aquosa, C. dryophila, Mycena cinerella, M. vitilis, M. zephirus, and other species with index F (Table 5). Species growing both in layer L and F (in detritus): 10 species (14,5 %) - Collybia asema, C. confluens, C. hariolorum, Cystoderma carcharías, Marasmius androsaceus (on 173

28 Table 3 - The occurrence of the torresl.rlal furnl on the permanenet plots. Hxp 1anatory notes see Material and Methods and table 2. B 1 D M l RH 1 L L 2 P i C years of nvestigation Sh Clavullna c 1nerea (Bull.: Fr.) Schroet Entoloma conferendum (B rltz.) Noordel Collybia maculata (Alb. et Schv.: F r.) Kumm Phollota gummosa (Lasch) Sing Armlllarla bulbosa (Barla) Kile et Vatllng Entoloma nltens (Velen.) Noordel Coprlnus semi tails Orton Clitocybe glbba (Pers.: Fr.) Kumm fy g Sh - Sd * Phallus lmpudlcus L. : Pers ^ Entoloma polltun (Pers.: Fr.) Donk q Sd Collybia asema (Fr.: Fr.> Kumm Collybia peronata CBolt.: F r.) Kumm Q Mycena pura (Pers.: Fr.) Kumm Psathyrella frie sii Kits van Vav w Psathyrella mpexa (Romagn.) Bon ^ VO Collybia aquosa (Bull.: Fr.) Kumm Galerlna sp Mycena zephirus (Fr. : Fr.) Kumm Collybia confluens (Pers.: F r.) Kumm Mycena amlcta (F r.) Qu l Mycena clnerella P. Karst Mycena metata (F r.) Kumm Collybia dryophlla (Bull.-' Fr. ) Kumm Cystoderma carcharias (Pers.) Fayod F1ammu1aster carpophllus (F r.) Earle Galerlna sp Psllocybe crobulus (Fr.) M. Lange ex Sing Strobllurus esculentus (Vulf.: Fr.) Sing

29 My ce i in vltl s CFr. ) Qur* i: 11l.ocyhe 1angel Horn Collybia tuberosa (Dull.: Fr.) Kumm Marasmlus androsaceus CL.) Fr Mycena stylobates (Pers.: Fr.) Kumm Collybia harlolorum (DC. : Fr.) Quél Psathyrella murclda (Fr.) Kits van Vav Galerlna atklnsonlana A. H. Smith Collybia cookel (Ores.) J. D. Arnold Collybia obscura Favre Clitocybe nenthlodora Harmala Pseudoc11tocybe cyathlformls (Bull.: Fr.) Sing Mycena f 1lopes (Bull.: Fr.) Kumm Clitocybe fragrans (Vith.: F r.) Kumm Conocybe rlckenlana Sing Mycena longlseta Höhn Mycena rorlda (Scop.: F r.) Quél Mycena mucor (Batsch : Fr. ) G ill O Nyctalls asterophora Fr S Pluteus sal lclnus (Pers.: Fr.) Kumm ? Mycena capí 1laris (Schum.: F r.) Kumm pfl Mycena dlosma Krieglsteiner et Schvöbel O Mycena flavescens Velen Coprlnus domestlcus (Bolt.: F r.) S. F. Gray Lycoperdon echlnatum Pers.: Pers q Marasmlus cohaerens (Alb. et Schv. F r.) ^3 Cooke et Quél. Clitocybe ditopus (F r.: F r.) Gi n Entoloma nldorosum (F r.) Quél O Coprlnus xanthothrlx Romagn Marasmlus rotula (Scop.: Fr.) Fr Tubarla sp ~ Clitocybe clavlpes (Pers.: F r.) Kumm Mycena polyadelpha (Lasch) Kllhn Collybia clrrhata (Schum.: F r.) Kumm Sd - S Mycena galopus (Pers.: F r.) Kumm Mycena sanguinolenta (Alb. et Schv.: Fr.) Kumm Entoloma cetratum (Fr.: F r.) Moser Stropharla aeruginosa (Curtis : F r.) Quél Stropharla caerulea Kreisel Agrocybe praecox (Pers.: F r.) Kumm Psathyrella obtusata (Fr. ) A. H. Smith L n

30 ON Table 4 - The occurrence of the lignicolous fungi on.he permanent plots. Exp nna tory notes see hnl.erial and Methods arid table 2. n i n 2 Z 1 M l Ri l l L L 2 P C years of investigation S d - S Pholota lenta (P e rs.: Fr.) Sing Cystoderma longlsporum (KUhn.) lelnem. et Thoeri S Megocollybla platyphylla (Pers.: Fr.) Kotl. et Pouz. O* Mycena galerlculata (Scop.: F r.) S. F. Gray Mycena haematopus (Pers.: F r.) Kumm * > Mycena renatl Quél Oudemans 1e 11a nucida (Sclirad.: Fr.) llohn X Pluteus ntrlcapl 1lus CDnlsch) Fnyod llypholoma sub 1ater 111urn (Fr. ) Quél R Marasmlus allioceus ( Jnc»i- : Fr. ) Fr On Galerlna marglnata (Uatnch) KUhn Y llypholoma fasciculare (lluds.: Fr.) Kumm Kuehneromyces mutabilis (Schaeff.: Fr. ) Sing. et A.. Smith Mycena abramsl Murrl ^ Mycena maculata P. Karst G Mycena polygramma (D ull.: Fr.) S. F. Gray Polyporus vari us (P ers.) Fr Xerula rad 1cata (Relit.: Fr. ) Dürfelt Mycena crocata (Schrad.: Fr.) Kumm Mycena leptocephala (Pers.: Fr.) G ill Mycena rubromarg1nata (Fr.: Fr.) Kumm Mycena v 1ridlmarg1nata P. Karst Mycena viscosa (Seer.) R. Maire Pluteus pouzarl attus Sing

31 Mycena stipata Maas Geest.eranus et Schvübel Galerlna triscop«(f r.) KUhn Lycoperdon foetldum Don llerlctun f lagel lum (Scop. ) Pers llypholoma capnoldes (F r.: Fr. ) Kumm Coprlnus micaceus (D ull.: F r.> Fr Lycoperdon perlatum Pers.: Pers Mycena arcanqellana Dres. n Barsall Galerlna pseudocamerlna Sing Mycena purpureofusca (Peck) Sacc ^ Panellus stypticus (B ull.: F r.) P. Karst O Tricholoraopsis rutllans (Schaeff.: Fr.) Sing Galerlna sty llfe ra (Atk.) A.. Smith et Sing H Galerlna sp P Gymnopllus hybrldus (F r.: F r.) Sing O Pluteus punctlpes Orton n Clitocybula lacerala (Scop.) Métrod Xeromphalia campanella (Batsch : Fr.) R. Malre O Lycoperdon pyrlforme Schaeff.: Pers Dolbitlus aleurlatus ( F r. : F r.) Sing. 1.1 l. l > Omphallna sp. 2.^ po Phyllotopsls nldulons (Pers.: Fr.) Sing llypholoma marginatum (P ers.) Schroet b Tricho1omops1s decora ( F r. ) Sing O Psathyrella plluliform ls (B ull.: F r.) Orton Polyporus brumal s (P ers.) :Fr Galerlna ampullaceocystls Orton Crepldotus applanatus (P ers.) Kumm Crepldotus subsphacrosporus (Lange) KUhn. et Romagn. Mycena picta (F r.) llamaja Mycena eplpterygla (Scop.*- Fr. ) S. F. Gray Mycena fagetorun (F r.) Gill Mycena sllvae - nlgrae Maas Geesteranus et SchwdJbel

32 00 B l B 2 Z 1 M l RH 1 L L 2 P C years of investigation Omphalina eplchyslum (P ers.: Fr.) Quél Pleurotus ostreatus (Jacq.: F r.) Kumm Fluteus roselpes Höhn Galerlna slderoides (F r.) KUhn Mycena olida Bres Mycena simia KUhn Mycena nlvelpes M urrlll Anal 1laria cepistlpes Velen Phol lota f lasuaans (F r.) Kumm Pluteus atromarg1natus (S in g.) KUhn Lentlnellus cochleatus (P ers.: Fr.) P. Karst ^ Entoloma hlspldulum (M. Lange) Noordel ] Hydropus marglnellus (P ers.: Fr. ) Sing j* Hydropus trlchodermus (Joss, in KUhn.) Sing * Phollota flammuloides Moser ^ Stropharla albocyanea (F r.) Quél O Hydropus subalplnus (Höhn.) Sing Lentlnus adhaerens (Alb. et Schv. - Fr. ) Fr ^ Clitocybe llg n a t llls (P ers.: F r.) P. Karst Phollota astragallna (F r.) Sing ^ Psathyrella fragrans A. H. Smith Psathyrella fulvescens var. brevlcystls Kits van Vav. j Galerlna clnctula Orton vo Crepldotus mollis (Schaeff.: F r.) Kumm Pluteus phlebophorus (Dltm.: F r.) Kumm Pleurotus serotinus (Schrad.) Fr P - S Psathyrella sarcocepha1us ( F r. ) Sing Phollota cerífera (P. K arst.) P. Karst Polyporus squamosus (Huds.) Fr P Armllia rla ostoyae (Romagn.) Herlnk Phollota squarrosa (M Ull.: F r. ) Kumm Pleurotus pulmonarlus ( F r. ) Quél

33 H o l e c : Ec o l o g y o f m a c r o f u n g i needles), Mycena amicta, M. galopus, M. metata, Mycena pura, and Strobilurus esculentus (spruce cones). Species growing in layer H or A},: 10 species (14,5 % ) - Clavulina cinerea, Entoloma conferendum, etc. (Table 5). Species growing on the decaying mosses (on the soil surface, stones and fallen stems): 6 species (8,7 %) - Galerina sp. 1 and sp. 2, G. atkinsoniana, Clitocybe langei, Pseudoclitocybe cyathiformis, and Lycoperdon echinatum. Fungicolous species: Nyctalis asterophora, Collybia tuberosa. t is obvious that the individual species o f terrestrial fungi are divided into various layers o f the surface humus or humous topsoil and grow on specific substrate in these layers (e. g. leaves, bark, nuts, plant rests, cones). The microrelief is o f a great importance for the occurrence o f terrestrial fungi. n the depressions where the leaf litter is accumulated grows regularly e. g. Collybia peronata, on the flat sites where the layer F consists o f mixture o f beech leaves, bark, and small twigs occurs e. g. Mycena amicta and on the sites without surface humus e. g. Clavulina cinerea is to be found. Table 1 is the evidence o f differences in humus form, thickness o f the surface humus layer, microrelief and other properties o f humus and soil. Consequently, the number o f species and the species composition on the individual plots differ considerably. The species growing in individual layers o f the surface humus correspond to the various succession stages o f the decay o f the leaves and other components o f detritus. Only a small number o f species decompose the leaves in layer L. The most important members o f these fungi are Collybia asema and above all C. peronata. The group o f species growing in the fermentation layer is very numerous. This layer is the place o f the greatest occurrence o f mycelia and represents the layer with the highest biological activity. Fourty one species from the total number o f terrestrial fungi recorded on all plots (69) occur on the distinguishable remains o f beech leaves in the surface humus. The other species grow on substrate mentioned above. Lignicolous fungi Their occurrence and constancy are summarized in table 4. From the total number o f 89 species found on all plots, 33 species (37,1 % ) were recorded on one plot only and 21 (24,4 % ) on two plots. t means that two thirds o f lignicolous species were scarce within the framework o f the plots. t is related to the small area investigated because the plot o f 2500 m2 cannot provide all substrate types in various stages o f decay needed for the growth o f some lignicolous species. Fourteen species occurred on 6-8 plots (15,7 % o f the total number o f lignicolous species): Megacollybia platyphylla, Mycena galericulata, M. haematopus, M. renati, Oudemansiella mucida, Pholiota lenta, Pluteus atricapillus, etc. 179

34 Č e s k á m y k o lo g ie 46 (3-4) 1992 Table 5 - The occurrence of te rr e s t r ia l fungi on substrates in various layers of surface humus and humous to p s o il. C= constancy. H: H Ah. b a : bark. co= spruce cones. d v : decaying wood. fr= old fru itbo d ies of Russula or Lactarius. g r - grass leaves. lv: beech leaves, mo: decaying mosses, nd= spruce needles, nu: beech nuts. The species groving on mosses can be observed on stones (s t o ). stumps (s tu ) or stems Cste). : 1-5 records. : 6-20 records. more than 20 records. C species lay substrate er lv qr nd nu co ba dv mo f r 4 Clavulina cinerea H -*- *-+ 4 Entoloma conferendum H 1 C ollybia maculata H 1 Pholiota gummosa H + 1 A m i 1la r ia bulbosa H 1 Entoloma nitens H 1 Coprlnus serai t a i l s H 1 C litocybe glbba H Sh - Sd 3 Phallus irapudlcus H 3 Entoloma politura H 8 C ollybia asema L 7 C ollybia peronata L -*- *-+ 7 Mycena pura L 7 P sath yrella f r i e s i i F + 7 P sath yrella impexa F + 6 C ollybia aquosa F 6 Galerlna sp. 1 Sto Mycena zephirus F *-++ 5 C ollybia confluens F + * + 5 Mycena amicta F L Mycena cin e re l la F -* 5 Mycena metata F -* 4 C ollybia dryophila F + * 4 Cystoderma carcharias F -* Flammulaster carpophl lus F * + 4 Galerlna sp. 2 Ste 4 Psilocybe crobulus F + 4 Strobllu ru s esculentus F + 3 Mycena v i t i l i s F 3 C litocybe 1angel Sto + 3 C ollybia tuberosa F «- 3 Marasmlus androsaceus L

35 H o l e c : Ec o l o g y o f m a c r o f u n g i C sp ecies lay substrate e r lv gr nd nu co ba dv rao f r 3 Mycena stylobates L 3 C ollybia harlolorum F L + 3 Psath yrella murcida F L 2 Galerlna atklnsonlana Sto Stu -* 2 C ollybia cookei F * 2 C ollybia obscura F 2 Clitocybe menthiodora L 2 Pseudoc11tocybe cyathi- Sto + formis 2 Mycena f l lopes F Clitocybe fragran s F 2 Conocybe rlckenlana F 1 Mycena lon giseta F -* 1 Mycena ro rld a L + 1 Mycena mucor L 1 Nyctalis asterophora F 1 Pluteus s a lic ln u s F 1 Mycena c a p ll l a r is F 1 Mycena diosma F + 1 Mycena flavescen s F + 1 Coprlnus domesticus F L ^ 1 Lycoperdon echlnatum Ste + 1 Marasmlus cohaerens F 1 Clitocybe ditopus L 1 Entoloma nldorosum F 1 Coprlnus xanthothrix F 1 Marasmlus ro tu la F 1 Tubarla sp. F 1 Clitocybe c la vip e s F 1 Mycena polyadelpha F 1 C ollybia c lrrh a ta F Sd - S 7 Mycena ga 1 opus F -*-+ +-*- +-+ L + 7 Mycena sanguinolenta F * 5 Entoloma cetratum F 2 Stropharla aeruginosa F + 2 Stropharla caerulea F 2 Agrocybe praecox F 1 Psath yrella obtusata F 181

36 Č e s k á m y k o lo g ie 46 (3-4) 1992 Table 6 - The occurrence of the lignicolous fungi on wood n various stages of decay. C= constancy. A: Abies alba. C: wood of conifers. F: Fagus sllv a tlc a. p: Plcea abies b r :branches, rt: roots of the living trees above the soli surface. se= fallen steins. ste= stems of the living trees. s u - stumps, v: wood in so il. 1-5 records records. more than 20 records. C species tree part stage of decay sp. of tree S d - S 8 Phollota lenta F br.v sometimes on beech leaves n layer L or F 7 Cystoderma longisporum F lse.su * + ++ * A se -* sometimes on decaying mosses on stones, wood and soli 8 Megacollybla platyphylla F se.su.br.v 1 sometimes n layer F around the fa lle n beech stems 8 Mycena galericulata F s e.s u.br.v 8 Mycena haematopus F se.su. br.v 8 Mycena renatl F se.b r.v -* + -* 8 Oudemans iel la mucida F se.su.br 8 Pluteus a tric a p lllu s F s e.s u.br.v -* Hypholoma sub 1ater 111um F se.su + -* 7 Marasmlus a ll laceus F se.b r.v > 6 Galerlna marglnata F s e.s u.br.v C su 6 Hypholoma fasciculare F se.su + ++ J se 6 Kuehneromyces mutabilis F se.su -* 6 Mycena abrams 1 C se +-* -*- -* -»- 5 Mycena maculata C se.su 5 Mycena polygramma F v 5 Polyporus varlus F br -* 5 Xerula radicata F v 4 Mycena crocata F se.b r.v 4 Mycena leptocephala F su C se 4 Mycena rubromarg 1nata C se -* 4 Mycena v 1ridlmarg 1nata C se.su 4 Mycena vlscosa A se.su. v 4 Pluteus pouzarlanus C se.su 3 Mycena stlpata F se + C se 3 Galerlna triscopa F se C se 3 Lycoperdon foetldum F se.su 3 Herlclum flagellum A se -* -*- 3 Hypholoma capnoldes C se.su - 3 Coprlnus mlcaceus F se.su - +-* 3 Lycoperdon perlatum F se.v observed also in layer L 3 Mycena arcangel iana F se.su.br +-* -* 2 Galerlna pseudocamerlna F se A se 2 Mycena purpureofusca C s e.su.v -*--* - 2 Panellus stypticus F se «- + 2 Tricholomops is rutllan s C se.su - * 2 Galerlna sty life ra F se A br 182

37 H olec: Eco lo g y of m acrofungi C species tree part stage o f decay sp. of tree Galerlna sp. 3 C se *"* + 2 Gymnopllus hybrldus C se.br 2 Pluteus punctlpes F se 2 Clltocybula lacerata C se 2 Xeromphalla canpanel la C se.su 2 Lycoperdon p y rlforme F se * A su -* 2 Bolbitius aleurlatus F se.su - 2 Omphalina sp. A se.w -* 2 Phyllotopsis nldulans F se * + 2 Hypholoma marginatum C su.br -*- 2 Tr icholomops is decora C se 2 Psathyrella p 11u 11form 1s F se.su -* 2 Polyporus brumal is F se.br -» 1 Galerlna ampul laceocystls F se.br 1 Crepldotus applanatus F se 1 Crepldotus subsphaero - A se sporus 1 Mycena picta F se observed also in layer F on bark 1 Mycena epipterygla P br -* 1 Mycena fagetorum F v -* 1 Mycena silv a e - nigrae A su -* 1 Omphalina epichysium A se 1 Pleurotus ostreatus F se 1 Pluteus roseipes A se -* 1 Galerlna sideroldes A su 1 Mycena olida F se + 1 Mycena simia P se - 1 Mycena niveipes F v 1 Arm lllaria cepistipes F se «1 Pholiota flammans C se 1 Pluteus atromarginatus C se 1 Hydropus trichodermus A se 1 Lentinellus cochleatus A su + 1 Entoloma hlspidulum P v 1 Hydropus marglnellus A su 1 Phollota flammuloldes F su -* 1 Stropharla albocyanea F v 1 Hydropus subalplnus F br 1 Lentlnus adhaerens C su -* 1 Clitocybe l l g n a t il ls F se -* 1 Phol iota astragal ina P su - 1 Psathyrella fragrans F se -* 1 Psathyrella fulvescens F se 1 Galerina cinctula F v + 1 Crepldotus m ollis F se -* 1 Pluteus phlebophorus F se 1 Pleurotus serotinus F se P - S 4 Psathyrella sarcocephalus F ste 3 Pholiota c e rífe ra F s t e.rt.s e 3 Polyporus squamosus F ste.se P 2 Arm lllaria ostoyae P rt 2 Pholiota squarrosa F rt A rt 2 Pleurotus pulmonarius P ste 183

38 C e s k a m y k o l o g e 46 (3-4) 1992 (Table 4). The genera with the greatest number o f species were Mycena (21), Galerina (8), Pholiota (6), Pluteus (6), Hypholoma (4), and Psathyrella (4). Many species belong to critical or rare fungi, e. g. Entoloma hispidulum, Hydropus trichoderma, Mycena picta, M. silvae-nigrae, Pluteus roseipes, Pholiota flammuloides, and Psathyrella fulvescens. On the high-lying plots B 1, B 2, and Z 1 (scarcely also on the plots M 1, L 1 and L 2), some montane species were found. However, they belong to the coniferous woods fungi: Mycena viridimarginata, Pluteus pouzarianus, Hericium flagellum, Omphalina epichysium, and Hydropus marginellus. Only on the beech wood, 45 species were observed (50,5 %), e. g. above mentioned species with high constancy, Polyporus varius, Mycena crocata, Coprinus micaceus, etc. (Table 6). On the coniferous wood, 33 species were found (37,1 %). On both spruce and fir wood 17 species were observed, e. g. Mycena maculata, M. rubromarginata, Pluteus pouzarianus, etc. Five species were recorded on the spruce wood only: Armillaria ostoyae, Entoloma hispidulum, Mycena epipterygia, M. simia, Pholiota astragalina; on the fir wood only there were 11 species: Crepidotus subsphaerosporus, Galerina sideroides, Hericium flagellum, Hydropus marginellus, H. trichoderma, Lentinellus cochleatus, Mycena silvae-nigrae, M. viscosa, Omphalina epichysium, and Pluteus roseipes. On both deciduous and coniferous wood, 11 species were recorded (12,4 %): Cystoderma longisporum, Galerina pseudocamerina, G. stylifera, G. triscopa, G. marginata, Hypholoma fasciculare, Lycoperdon pyriforme, Mycena leptocephala, M. stipata, Pleurotus pulmonarius, and Pholiota squarrosa. t is surprising that beech wood species make only 50 % o f all species observed. The small admixture o f spruce and fir wood causes the considerable increasing o f species number, although the amount o f beech wood on the plots is always higher. On the wood in various stages o f decay, a great number o f mycoassociations were described and summarized e. g. by Darimont (1973), Runge (1980), Kreisel (1985), and Fellner (1988). These fungal communities are located on individual stems, stumps, and pieces o f wood, and are characterized mostly by ascomycetes or species o f the order Aphyllophorales s. 1. The comparison with my plots is not possible, as these groups o f fungi have not been studied and the species on one plot have been recorded on various substrate. The occurrence o f the fruitbodies o f individual species was observed in dependence on the stage o f wood decay. The fruitbodies were found mostly in more stages, but each species had a peak o f its fructification in a particular stage (Table 6). These characteristic species o f the individual stages o f the wood decay are listed in the following 184

39 H o l e c : E c o l o g y o f m a c r o f u n g i survey. For the evaluation o f the stage o f wood decay, simple empirical scale based on easily recognizable features was used: Stage 1: fresh-fallen stems, twigs and branches with bark and without any visible changes in the wood structure - Oudemansiella mucida, Kuehneromyces mutabilis. Stage 2: wood without bark, the wood structure is slightly damaged but still hard - Mycena renati, M. viscosa, Hypholoma fasciculare, H. sublateritium, Pleurotus pouzarianus, and Polyporus varius. Stage 3: rotten wood with distinct damaged structure, by the touch is soft, but the initial shape o f stem or branch is still visible - Mycena galericulata, M. haematopus, M. abramsi, M. rubromarginata, M. purpureofusca, Galerina marginata, Hericium flagellum, Hypholoma capnoides, Pholiota lenta, and Pluteus atricapillus. Stage 4: the wood structure is completely destroyed, the wood is soft, decayed into pulp and partly mixed with surface humus, the initial shape is not discemable - Cystoderma longisporum, Megacollybia platyphylla, Marasmius alliaceus, Mycena crocata, M. arcangeliana, M. maculata, M. polygramma, M. stipata, M. viridimarginata, and Lycoperdon perlatum. The occurrence o f fungi on the wood in various stages o f decay studied e. g. Kuthan (1988) with the help o f similar scale. His results are almost identical with those o f mine. Kreisel (1961) and e. g. Runge (1975) distinguished the initial, optimal and final phase o f fungal succession on dead wood. Stage 1 corresponds to the initial phase when the fungi o f the order Aphyllophorales s. 1. should dominate and when only a small number o f gilled fungi was observed (Table 6). Stage 2 seems to correspond to the beginning o f optimal phase and stage 3 belong obviously to the late optimal phase or early final phase. Since stage 3, the number o f species increases considerably. Stage 4 represents the final phase of succession where the great number o f species were observed but mostly rare or in a small number o f fruitbodies. Relations between the ecological factors on the plots and the occurrence of fungi The species with the constancy 6-8 have a relatively broad ecological amplitude in the range o f the plots investigated because o f the occurrence on plots that differ significantly in the habitat conditions. On the other hand, some species with constancy 1-4 were associated distinctly with specific ecological factors on some plots. Such species have seemingly narrower ecological amplitude in the range o f beech woods investigated and can serve as ecological indicators o f the habitat conditions. 185

40 Č e s k á m y k o lo g ie 46 (3-4) 1992 Mycorrhizal fungi Some species with lower constancy show a distinct preference for particular humus type that relates also to ph value and C/N ratio (Table 1). Only on the plots with mull or mullmoder (scarcely also on the plot P 1 with moder, but with the highest ph value o f all plots), Gyroporus cyanescens, nocybe assimilata,. geophylla, Lactarius pallidus, L. ruginosus, Amanita citrina, and A. submembranacea were found. The same edaphic preference o f these species observed Tyler (1984) with exception o f Amanita citrina that he observed on more acid soils and Lactarium ruginosus that was not found by him. Amanita submembranacea seems to have no distinct preference for humus type, as it was found e. g. by Kubička (1982) in acid raw humus too. The next species associated with mull were nocybe geophylla and. petiginosa. They are regarded to be an element o f the beech woods on calcareous soils (e. g. Dorfelt 1985, Kreisel et al. 1987). However, they can also grow in montane beech woods on acid silicate rocks, obviously thanks to the presence o f the mull with favourable biological properties (Table 1). To the plots with raw humus and moder, Russula aurora and R. mairei were confined. Cantharellus tubaeformis, Cortinarius delibutus, nocybe napipes, and Laccaria proxima were observed only on the plots with raw humus. These observations agree with the data given by Tyler (1984). To this group belong also Amanita subalpina, Hygrophorus hyacinthinus, and Lactarius ligniotus that are associated with spruce. The biggest number o f species was recorded on the plots Z 1, P 1, and B 1 (Fig. 4). However, their species composition differs considerably (Fig. 3). On the plot B 1 occur many species associated with raw humus and observed also in spruce woods (Lepšová 1988). On the other hand, on the plot P 1 ( m a. s. 1.) there occur mainly species without distinct soil preference and growing above all in the colline and submontane belt. These species are almost lacking on other plots. The occurrence o f Amanita phalloides, Craterellus comucopioides, and Strobilomyces strobilaceus relates to the slight warm climate o f this plot. Acidophilous species Cantharellus cibarius and Boletus calopus occur on places with naked humous topsoil whose ph was by 0,2-0,3 lower than the ph of surface humus (Holec 1991). Plot Z 1 represents somewhat heterogeneous habitat where the places with thick mull layer change with places without surface humus (Table 1). The community o f mycorrhizal fungi is composed o f a mixture o f species with various ecological demands. Surprising is the presence o f many species that should occur at lower altitude and milder climate. Their occurrence at the altitude o f 990 m is obviously enabled by the sunny SW aspect o f the plot. A relatively high Ca content o f the surface humus (Fig. 1) corresponds to the occurrence o f species mentioned above all on calcareous soils (nocybe geophylla,. petiginosa, Lactarius ruginosus). Their presence as well as the occurrence o f many mull preferring species can be explicated by favourable properties o f 1 8 6

41 H o l e c : Ec o l o g y o f m a c r o f u n g i the mull that is the richest one o f all plots. On the other hand, acidophilous species Cantharellus tubaeformis and Tylopilus felleus grow here on highly decayed wood in soil. The species Laccaria affmis, Lactarius vellereus, and nocybe sp. div. prefer the sites with naked humous topsoil. The smallest number o f mycorrhizal species occurs on the plots M 1, RH 1, and L 2. Although the properties o f the mull humus on the plots M 1 and RH 1 are very similar to that one on the plot Z 1, the number o f species is considerably lower. The only difference o f these plots is the microrelief. The plots M 1, RH 1, and L 2 are covered by a continuous layer o f mull that is obviously unfavourable for the occurrence o f some mycorrhizal species. The same results published Tyler (1984) and Kost et Haas (1989). They also observed that on sites with mull or big nutrient supply the number and percentage o f mycorrhizal species is lower than on sites with poorer and more acid humus. The only difference between the plots L 1 - L 2 and B 1 - B 2 is the thickness o f the detritus layer that is bigger on the plots L 2 and B 2. The number o f species on these plots is smaller than on the plots L 1 and B 1 with thin detritus layer. A ll factors discussed are summarized in fig. 4. t is obvious that a great number o f mycorrhizal species can be found in all vegetation belts o f beech woods investigated. However, the species composition is different in every belt (Table 2, Fig. 3). The heterogeneity o f the plot caused by irregular microrelief (Z 1, P 1, L 1) enables the occurrence o f a greater number o f species than the homogeneous layer o f mull (M 1, RH 1). The cluster analysis show (Fig. 3) that the division o f the plots based on the species composition o f mycorrhizal fungi is very similar to that one based on the analysis o f the plant relevés. t means that the occurrence o f fungi on the plots is in close relation to the factors that determine also the species composition o f the plant community. The species composition and the number o f species in beech woods represented by permanent plots is influenced above all by the following factors: 1 - The presence o f the mycorrhizal partner. The species with high constancy do not require special habitat conditions. The only condition o f their occurrence on the plots seems to be the presence o f the partner tree species. 2 - The altitude together with the climate define above all the species composition. Some species were observed only in the montane belt, other species in the submontane belt. The distribution o f these species over the altitude gradient was very distinct. Some species were observed at higher altitude than it is common for them (on mull). 3 - The humus type and the ph value influence mainly the species composition on the plot. The humus type preference o f some species is very distinct. Such species were confined to mull and mull-moder or to raw humus only. Many species do not require a 187

42 ..._.., - - : # : -- ;, v y -... ^ C e s k a m y k o l o g ie 46 (3-4 ) 1992 specific humus type. The continuous layer o f mull seems to be unfavourable for some mycorrhizal species. 4 - The microrelief and the thickness o f the detritus layer. On the plots with regular microrelief (covered by continuous detritus layer), the number o f species was smaller than on the plots with irregular microrelief where some mycorrhizal species occur on places with naked humification layer or humous topsoil. On the plots with thick detritus layer, the number o f species is smaller in comparison with similar plots covered with a thin detritus layer. The thick layer o f detritus seems to have an inhibition effect on the occurrence (or fructification?) o f the mycorrhizal fungi. The influence o f the microclimate was not studied precisely, but its importance can be demonstrated on the plot P 1 where some warmth requiring species o f the genera Amanita, Boletus, Lactarius, and Russula grow at the sunny margin o f the plot that is adjacent to a clearing. The influence o f other ecological factors was not studied. Terrestrial fungi n most terrestrial fungi, the distinct preference for the particular humus type was not observed. Generally, the correlation between the occurrence o f individual species and ecological factors on the plot was less distinct than in the group o f mycorrhizal fungi. The association o f terrestrial fungi with substrates in individual layers o f the surface humus was much more pronounced. The evaluation o f the ecological demands o f species with constancy 1 (66 % o f the total number o f terrestrial species) is not possible because o f their scattered or rare occurrence. n addition, the distribution o f many typical beech wood fungi at the locality seems to be random. Such species are not inevitably recorded on the relatively small plot investigated. Both Tyler (1984) and e. g. Lisiewska (1972) also did not observe the distinct humus type preference o f terrestrial fungi. They found most species in a broad range o f various beech woods. t is caused by the fact that beech leaves as the main substrate are present in all types o f beech woods. The species Phallus impudicus and Collybia hariolorum show the correlation o f their occurrence with warmer climate o f the plots in the Sumava foothills. The biggest number o f species was recorded on the plots Z 1, M 1 and RH 1 with mull (Fig. 5). Their fermentation layer is very diverse and consists o f leaves, rests o f plants, bark, and pieces o f wood. The decay o f surface humus proceeds continually thanks to the relatively favourable ph valaue, moderately cold and humid climate, and steady mesoclimate inside the near natural ("v irg in ) wood (M 1, Z 1) or subnatural wood with dense canopy cover (RH 1). t represents very favourable conditions for the growth o f terrestrial fungi as well as the continuous detritus layer (M 1, RH 1) or thick and diverse detritus layer (Z 1). The importance o f factors mentioned results from the comparison with 188

43 H o le c: Ec o lo g y o f m acro fu ng i V M , \k. 1.6 T 7, i i i i L 7, i i i i i Fig. 3 - Cluster analysis of the similarity of the spccics composition on the permanent plots. The similarity is expressed by the use of the Euclidean distance. V - vascular plants (on the basis of phytosociological relevés), M - mycorrhizal fungi, T - terrestrial fungi, L - lignicolous fungi.

44 ! ' Q 01 l l & m y c o r r h iz a l fu n g i S' N ^ J S 40 r - n F p -. %i 30 n 5 20 E 2? * 5 S > s-g o " * r a i? * g* O Ui 2 i r r e g u l a r r e g u la r i r r e g u l a r r e g u la r m i o r o r e l i e f i 1 1 thin thick thin ^ thin detritus la*8r 2. g ^ 4, ,2-4,4 4,3 4,2-4,4 4,0-4,2 p «H 0 (Ah ) Q- moder m u ll moder - m u ll raw humus humus typ e O Q a i 9 < i t f l t ^dei -+> P 1 RH 1 M 1 Z 1 L 1 L 2 B 2 B 1 PLOT , 1 s v> S 5'

45 & rt OQ 3 <?* 1 O ^i 3 f a S terrestrial.fungi ' H 1 a l cr -*> f ], SC Hi S c H S 0 - O = R1 m F " 1& 8 Z n S S 5 3 i l «..J r % o m an aged ^au b n atu ral n e a r n a tu r a l wood a u b n a tu ra l wood n e a r n a tu r a l wood r a fn e a a * na*u~ ^ S, 3 ^ o \Q $ ~ 5' 1 1 disturbed undisturbed o ^ th ^ p lo t g. - ' rregular regular irregular regular ralororellef g thin thiok thin thlolc thin /L^F/" " raoder mull moder - mull raw huraua humus type 0 «P1 RH 1 M 1 Z 1 L L 2 B 2 B1 PLOT

46 C eskà MYKOLOGŒ 46 (3-4) 1992 the plot P 1 where only 7 species o f terrestrial fungi occur. The slight warm climate o f the plot together with the open area in the vicinity cause the drying o f the surface humus in summer. Such fluctuation o f the mesoclimate and discontinuation o f the decomposition is extremely unfavourable for the occurrence and fructification o f the terrestrial fungi. Fewer species were recorded on the plots with raw humus (B 1, B 2) and mull-moder (L 2). These humus types are not so favourable for the terrestrial fungi as mull. t shows distinctly the plot B 2 where the thick, uniform, and acid detritus layer enables the growth o f only restricted number o f species. The importance o f the microrelief results from the comparison o f the plots L 1 and L 2. The irregular microrelief on the plot L 1, where the places without detritus layer occur, relates to smaller number o f species in comparison with the plot L 2 where the microrelief is regular. According to the similarity o f the species composition o f the terrestrial fungi, the plots were divided into two main groups (Fig. 3). The first group consists o f mull beech woods and the plot B 1, the second one o f the the mull-moder, moder, and acid soil beech woods. The division o f the plots is different from the division based on the similarity o f the plant communities or communities o f mycorrhizal fungi (Fig. 3). t means that the occurrence of the terrestrial fungi is determined by other combination o f ecological factors than in the case o f mycorrhizal fungi. The seemingly slight difference between plots B 1 and B 2 in the thickness o f the humus layer causes the big difference o f the species composition on these plots. The same effect has the microrelief on the plots L 1 and L 2. However, the second reason o f these differences is the random occurrence o f many terrestrial species, as was mentioned above. The species composition and the number o f species o f terrestrial fungi in the beech woods represented by permanent plots is influenced above all by the following factors (Fig. 5): 1 - The humus type influences above all the number o f species on the plot. Mull is the most favourable humus type for the occurrence o f a great number o f species including taxa with rare or random character o f occurrence and distribution. 2 - The mesoclimate. The steady mesoclimate o f near natural woods and subnatural woods with dense canopy cover form very favourable conditions for terrestrial fungi. On such plots they grow without the disturbing influence o f the drying o f the surface humus and without the big temperature and humidity fluctuations. These fluctuations are increased on the plot with open area in the vicinity and cause the reduction o f the species number. 3 - The microrelief. The number o f species is higher on the plots with homogeneous detritus layer caused by regular microrelief than on the plots where the detritus layer is removed in some sites because o f the irregular microrelief. Thus, the space available for the terrestrial fungi is decreased, as most o f species grow in the detritus layer. 192

47 H o l e c : Ec o l o g y o f m a c r o f u n g i 4 - The thickness o f the detritus layer. The thick layer o f detritus represents a relatively uniform substrate for terrestrial fungi. On such plots (B 2, L 2), the number o f species is smaller than on the plots with diverse mull layer (Z 1, M 1, and RH 1), where the proportions o f the individual surface humus layers are well-balanced. The other factors as microclimate, influence o f the animals, etc. were not studied. Lignicolous fungi The biggest number o f species was found in the near natural woods on the Boubin mountain (B 1, B 2). The big substrate diversity is combined with the steady mesoclimate o f the natural wood (Fig. 6). n addition, these plots are located in an extensive complex o f similar woods that represent natural refugium o f many rare lignicolous macrofungi (Kubička 1973). Although the habitat conditions on the plots Z 1 and M 1 are very similar, these plots are located in small remains o f near natural woods. t seems to be the cause o f the smaller number o f species observed. The plots L 1 and L 2 (subnatural woods) and RH 1 (managed subnatural wood) are occupied by a considerably smaller number o f species. t is in relation to the middle or small substrate diversity o f these plots where only stumps and fresh fallen stems occur. The smallest number o f lignicolous species was observed on the plot P 1 because o f slight substrate diversity and big fluctuation o f the mesoclimate that causes the drying o f the wood in summer. The occurrence o f Mycena crocata on the plots with mull only is very interesting. t grows on small pieces o f decaying wood in the soil. The association with mull was also observed by Tyler (1984). The cluster analysis (Fig. 3) shows a similarity o f the species composition on the plots B 1, B 2, and Z 1. These plots are located in the Boubin mountain group and are characterized by admixture o f fir and spruce. The occurrence o f species associated with coniferous and particularly fir wood delimitates this group o f plots. On the other plots the fir absent and the spruce is present very scarcely. The plot P 1 differs by the occurrence o f species frequent in the cultural woods (Table 4) and growing on wood in initial stages o f decay. Fig. 6 shows that the number o f species and the presence o f many rare and infrequent species are in close relation to the increasing degree o f naturalness o f the wood and increasing substrate diversity o f the plot. The mesoclimate is also very important. t is influenced by the character o f the wood on the plot and in the vicinity. The temperature and humidity fluctuations inside the wood effect unfavourably on the occurrence and fructification o f lignicolous fungi. The other important factors such as the mission damage o f wood or the composition o f the substrate were not studied. 193

48 : > 'sd s- s? rt OQ ^ X o 8 i - H 0 n lig n ico lo u s fungi g. 3 H 8 i 50- i i. _ n i r n S! 40- "" * f (? 3 f > H. S Z s S f 2C- 8 f a c 2. & 3 8 * ^ S io- Y s. s i a a disturbed undisturbed o ^ t h e ^ l o t.u ^ «1 n M «-» «S S 'is S ^ J S S * ' ^ managed subnatural near natural wood subnatural wood near natural wood ca*u_ wood rainess r i 1 RH 1 M 1 Z 1 L 1 L 2 B 2 B1 PLO T g* L, c/> 8 5

49 H o le c: Ec o lo g y o f m acro fu ng i The share of the ecological groups of fungi on the plots The share o f the lignicolous species o f the order Agaricales in the total number o f species observed on individual plots rises along with the increasing degree o f naturalness o f the wood. n the managed subnatural wood it amounts to about 25 % (P 1), in the near natural woods to about 45 % (B 1, B 2). The causes have already been discussed. The proportion o f the terrestrial and mycorrhizal species is determined above all by the properties o f the surface humus. The thick detritus layer, the presence o f mull, and regular microrelief prefer the occurrence o f the terrestrial fungi and restrict the occurrence o f many mycorrhizal species. t is clearly distinct on the plots M 1, RH 1, and L 2, where the share o f terrestrial fungi is about 45 % and the share o f mycorrhizal fungi about 25 % only. The ratio o f the mycorrhizal and the terrestrial fungi varies from 1 : 1,6 to 1 : 2,1 in favour o f terrestrial fungi. On the other hand, on the plots with mull (Z 1) and mull-moder (L 2), but with irregular microrelief the share o f both terrestrial and mycorrhizal fungi is about 30 % and their ratio is approximately 1,2 : 1 in favour o f mycorrhizal species. Thus, the considerable influence o f the irregular microrelief (or in other words the heterogeneity o f the plot surface) on the proportion o f these two ecological groups o f fungi is apparent. The ratio is 1 : 1 on the plots B 1 and B 2 with raw humus. t is obvious that the ratio o f mycorrhizal and terrestrial fungi is closely related to the humus type and increases in favour o f mycorrhizal fungi on the sites with acid raw humus. The same conclusion made Tyler (1984) who observed even an 70 % share o f mycorrhizal species on the plots with strongly acid raw humus (phkc1 2,8-3,2). Kost et Haas (1989) also observed a small number o f mycorrhizal species in the woods with mull or with big amount o f nutrients in humus and soil. Fellner (1985) shows that in the beech woods o f the Krkonoše mountains the mycorrhizal fungi form about 40 % o f the total number o f macrofungi recorded. n my case, 72 mycorrhizal species (31 %) were found on the plots in the Sumava mountains and Sumava foothills o f the total number o f 230 species. However, in both cases the percentage is not precise, because many ungilled and corticioid macrofungi as well as ascomycetes were not studied. The conclusions mentioned are derived from the observations in almost undisturbed woods. The plot P 1 shows the importance o f unsteady mesoclimate (in consequence o f the clearing near the plot) on the occurrence o f the mycorrhizal and terrestrial fungi. Their ratio 5,8 : 1 demonstrates that the habitat conditions are very unfavourable for the terrestrial fungi and that the occurrence o f some terrestrial species is not possible under such conditions.

50 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3 4) 1992 Conclusions The total number o f species recorded on all 8 plots is 230. The numbers o f species on individual plots vary from 56 to 108. The number o f species, the interesting species composition on the individual plots, and the occurrence o f many rare fungi show that the beech woods o f the Sumava mountains and the Sumava foothills are very valuable localities from the mycological viewpoint. They represent rare remains o f natural vegetation with typical mycoflora o f montane and submontane beech woods. n comparison with the mycoflora o f imission damaged beech woods o f the Krkonoše mountains, the mycoflora o f the beech woods in the Sumava mountains seems to be still relatively undisturbed. The influence o f various ecological factors on the occurrence o f fungi has been observed. The decisive role o f the humus type, ph value, microrelief, and the thickness o f the detritus layer on the occurrence, number o f species, and ratio o f the mycorrhizal and terrestrial fungi has been demonstrated. The occurrence and number o f lignicolous species on the plot is in close relation to the degree o f naturalness o f the wood. These conclusions demonstrate the necessity o f a detailed analysis o f the habitat conditions that is o f great importance for the right interpretation o f ecological data concerning both the individual species and the ecological groups o f macrofungi. Generally, the macrofungi can serve as good indicators o f some ecological factors (e. g. the properties o f the surface humus). Kost (1991), for example, came to the same conclusion. The views o f the status and role o f the macromycetes in ecosystem were summarized and discussed e. g. by Apinis (1972), Kreisel (1985), and Fellner (1987). M y field observations are in accordance with Apinis s opinion (Apinis 1972) that the fungal community in particular community o f vascular plants in a particular site can be regarded as a complex o f synusies. The synusies consist o f species growing together, e. g. in individual layers o f surface humus (L, F, H, A h) or on specific substrate (e. g. wood in various stages o f decay). Acknowledgements The article is dedicated to my teacher, Prom. Ped. Aleš Záveský, who introduced me to the beauty and diversity of the nature and nature sciences. thank him as well as Prof. Z. Kluzák for the introduction to mycology during my secondary school studies, and PhDr. R. Fellner, CSc., Doc. RNDr. V. Skalický, CSc., and Prom. Biol. Z. P o u z a r, CSc., for their help with the present study that represents a part of my dissertation. References APNS A. E. (1972): Facts and problems. - Mycopathol. Mycol. Appl., The Hague, 48: BABEL U. (1971): Gliederung und Beschreibung des Humusprofils in Mitteleuropäischen Wäldern. - Geoderma 5:

51 H o l e c : E c o l o g y o f m a c r o f u n g i BAS C. et al. (1988): Flora agaricina neerlandica, vol p., Rotterdam. BAS C. et al. (1990): Flora agaricina neerlandica, vol p., Rotterdam. BRABEC E. (1989): FYT - editor fytocenologických tabulek. - ms. [computer program, Průhonice]. ČECH V. et al. (1963): Geologická mapa ČSSR 1: M XXV České Budějovice. - Praha. DARM ONT F. (1973): Recherches mycosociologiques dans les forets de Haute Belgique. -nst. Roy. Sei. Natur. Belg. Mém., Brussels, no. 170: DÖRFELT H. (1973): Beträge zur Pilzgeographie des hercynischen Gebietes. - Hercynia, Leipzig, 10: DÖRFELT H. (1985): Charakteristische Pilze verbreiteter Pflanzengesellschaften. - n: Michael - Hennig - Kreisel, Handbuch für Pilzfreunde, ed. 3, vol. 4: 83-95, Jena. ELLENBERG H. (1988): Vegetation ecology of central Europe p., Cambridge. FAO (1968): Definitions of soil units for the soil map of the world. - World Soil Resources Rep., Roma, no. 11: FAO (1969): Supplement to definitions of soil units for the soil map of the world. - World Soil Resources Rep., Roma, no. 37: FELLNER R. (1985): Ektomykorrhizni houby klimaxových lesnich společenstev při homi hranici lesa v imisnich oblastech Krkonoš p., Praha [cand. diss.; depon. in: ÚAEE VŠZ Kostelec n. Č. 1.]. FELLNER R. (1987): Poznámky k mykocenologické syntaxonomii. 1. Zásady výstavby syntaxonomické klasifikace mykocenóz. - Čes. Mykol., Praha, 41: FELLNER R. (1988): Poznámky k mykocenologické syntaxonomii. 2. Přehled syntaxonomické klasifikace mykocenóz respektujici zásadu jednoty substrátu a trofismu. - Čes. Mykol., Praha, 42: HERNK J. (1947): Houbová květena Boubínského pralesa. - Zlatá Stezka, Vodňany, 15: , , HOLEC J. (1991): Agaricales v bučitiách jihovýchodní části Šumavy a Šumavského podhůří p., Praha [dipl. comment; depon. in: Dept, of Botany, Charles University]. JÜLCH W. (1984): Die Nichtblätterpilze, Gallertpilze und Bauchpilze. - n: Gams H., Kleine Kryptogamenflora, 2b/1: 1-626, Jena. KODYM O. et al. (1963): Geologická mapa ČSSR 1: M XXV Strakonice. - Praha. KOST G. (1990): Fungi as bioindicators in forest communities. - n: Reisinger A. et Bresinski A. [red.], Fourth international mycological congress. Abstracts, p.. 133, Regensburg. KOST G. et H AAS H. (1989): Die Pilzflora von Bannwäldern in Baden - Württemberg. - n: Mykologische und ökologische Untersuchungen in Waldschutzgebieten 4: 1-182, Freiburg. KOTLABA F. et POUZAR Z. (1951): Příspěvek k poznání pralesa na Boubině. - Čes. Mykol., Praha, 5: KRESEL H. (1961): Die Entwicklung der Mykozönose an Fagus - Stubben auf norddeutschen Kahlschlägen. - Feddes Repert. Beih., Berlin, 139: KRESEL H. (1985): Pilzsoziologie. - n: Michael - Hennig - Kreisel, Handbuch für Pilzfreunde, ed. 3, vol. 4: 67-95,Jena. KRESEL H. et al. (1987): Pilzflora der Deutschen Demokratischen Republik p., Jena. KREGLSTENER G. J. (1980): Über einige neue, seltene, kritische Makromyzeten in der Bundesrepublik Deutschland. - Z. Mykol., Schwäbisch Gmünd, 46: KREGLSTENER G. J. et al. (1984): Über neue, seltene, kritische Makromyzeten in der Bundesrepublik Deutschland V. - Z. Mykol., Schwäbisch Gmünd, 50: KREGLSTENER G. J. (1987): Zur Verbreitung und Ökologie der Gattung Russula in der Bundesrepublik Deutschland (Mitteleuropa). - Beih. Z. Mykol., Schwäbisch Gmünd, 7: KUBÍČKA J. (1960): Die höheren Pilze des Kubani - Urwaldes im Böhmerwald. - Čes. Mykol., Praha, 14: KUBÍČKA J. (1973): Přehled dosud publikovaných druhů hub z Boubínského pralesa na Šumavě. - Čes. Mykol., Praha, 27: KUBÍČKA J. (1982): Amanita submembranacea na Boubině. - Mykol. Listy, Praha, no. 7: KUTH AN J. (1988): Makromyeety SPR Černý les - část Komora u Šilhéřovic, okr. Opava. - n: Kuthan J. [red.], Houby bučin v Československu, 36-47, Praha. LEPŠOVÁ A. (1988): Význam studia plodnic makromycetů pro biomonitorování změn v lesním ekosystému p., ms [cand. diss.; depon. in: Dept, of Botany, Charles University, Prague], 197

52 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3~4) 1992 LSEWSKA M. (1972): Mycosociological research on macromycetes in beech forest associations. - Mycopathol. Mycol. Appl., The Hague, 48: LSEWSKA M. (1974): Macromycetes of beech forests within the eastern part of the Fagus area in Europe. - Acta Mycol., Warszawa, 10: M K Y Š K A R. et al. (1968): Geobotanická mapa ČSSR. 1. České země. - n: Vegetace ČSSR, ser. A, 2: 1-204, Praha. McCUNE B. (1987): Multivariate analysis on the PC-ORD system. A software documentation report. - Holcomb Res. nst., Butler University, ndianopolis. M ORAVEC J. et al. (1982): Die Assoziationen mesophiler und hygrophiler Laubwälder in der Tschechischen Sozialistischen Republik. - n: Vegetace ČSSR, ser. A, 12: 1-296, Praha. MOSER M. (1978): Die Röhrlinge und Blätterpilze. - n: Gams H., Kleine Kryptogamenflora, ed. 4, vol. 2b/2: 1-532, Jena. MUELLER-DOMBOS D. et ELLENBERG H. (1974): Aims and methods of vegatation ecology p., New York. M ÜCKENHAUSEN E. (1970): Fonschritte in der Systematik der Böden der Bundesrepublik Deutschland. - Mitt. Deutsch. Bodenk. Gesellsch. 10: NĚMEČEK J., SM OLÍKOVÁ L. et KUTlLEK M. (1990): Pedologie a paleopedologie p., Praha. QUTT E. (1971): Klimatické oblasti Československa. - Stud. Geogr., Brno, 16: RUNGE A. (1975): Pilzsukzession auf Laubholzstümpfen. - Z. Pilzk., Schwäbisch Gmünd, 41: RUNGE A. (1980): Pilz - Assoziationen auf Holz in Mitteleuropa. - Z. Mykol., Schwäbisch Gmünd, 46: ŠM ARDA F. (1968): Kriterien der soziologischen Bewertung der Pilze. - Čes. Mykol., Praha, 22: ŠMARDA F. (1972): Pilzgesellschaften einiger Laubwälder Mährens. - Přírod. Pr. Úst. ČSAV v Brně 6: TRAPPE J. M. (1962): Fungus associates of ectotrophic mycorrhizae. - Bot. Rew., New York, 28: TYLER G. (1984): Macrofungi of Swedish beech forest p., Lund. TYLER G. (1985): Macrofungal flora of Swedish beech forest related to soil organic matter and acidity characteristics. - Forest. Ecol. Management 10: WESTHOFF V. (1983): Man's attitude towards vegetation. - n: Holzner W., Werger M. J. E. et kusima. [red.], Man s impact on vegetation, 7-24, The Hague. WESTHOFF V. et van der M AAR EL E. (1973): The Braun - Blanquet approach. - n: Whittaker R. H. [red.], Ordination and classification of communities, , The Hague. The author s adress: Jan Holec, Department of Botany, Charles University, Benátská 2, Praha 2, Czech Republic. 198

53 H o l e c : E c o l o g y o p m a c r o f u n g i mm r ' ~ ~ i i B 1 B 2 Z 1 M1 R H1 L 1 L 2 P B 1 B 2 Z 1 M1 R H1 L 1 L2 P 1

54 Č e s k á m y k o lo g ie 46 (3-4) 1992 PH ( F H) m9 N ( F H) 4,9 2aoo X M ' \ 4,7 \ 2400 \ 4,6 \ \ 4,5 \ 2000 \ 4,4 V ^800 P1 Z1 RH1 L 2 L1 M1 B 2 B1 Z1 L2 B2 L1 M1 Pí B1 RH 1

55 H o l e c : Ec o l o g y o f m a c r o f u n g i ph (Ah ) rngjkg Ca2*(Ah ) 4, t 4,4 \ 700 \ 4,3 \ 600 \ 4,2 N k 500-4,1 \ 400 \ 4,0 \ 300-3,9 N RH1 Z1 L1 H L 2 B 2 B1 Z1 L2 M1 L1 RH 1 B2 B1 V n i i _ Z 1 1_ M R H L1 L P n B2 M L- B B Z M RH1 i p i r U L

56 Č eská m y k o lo g ie 46 (3-4) 1992 T 1,U i i i i l i B Z M RH B 21 L1 L P L 7, i i i i i i B B Z M1 L RH L P

57 Boletus hypochryseus, nový hřib ze skupiny druhu Boletus piperatus Boletus hypochryseus, a new bolete from the Boletus piperatus group JosefŠutara Je popsán nový druh čeledi Boletaceae, Boletus hypochryseus. Tento hřib se od nejblíže příbuzného druhu, kterým je Boletus piperatus, odlišuje živě žlutým zbarvením rourek a pórů. A new species of the family Boletaceae, Boletus hypochryseus, is described. This bolete is distinguished from the most dosely related species, Boletus piperatus, by a vivid yellow colour of the tubes and pores. V roce 1981 jsem na mykologické exkurzi v údolí Křešického potoka u řeky Sázavy nalezl dvě dospělé plodnice malého hříbka, který velice připomínal druh Boletus piperatus Bull.: Fr. - hřib pepmý. Nalezené plodnice však měly, na rozdíl od hř. pepmého, živé žlutý hymenofor. Ačkoliv jsem se tímto nálezem zabýval poměrně dlouhou dobu, nedokázal jsem ho se žádným známým taxonem ztotožnit. Na základě jediného sběru jsem si netroufal dělat unáhlené taxonomické závěry, a proto jsem ho odložil do herbáře s přesvědčením, že se snad k němu ještě někdy vrátím. Taková příležitost se mi naskytla až v roce 1990, kdy se mi tento hříbek dostal znovu do rukou. Poslal mi ho pan J. Sedláček, který ho nalezl v Jizerských horách nedaleko od Liberce. Pan Sedláček mi s pěkným exsikátem dvou mladých plodnic zaslal i popis makroznaků a několik barevných diapozitivů. Po prostudování tohoto materiálu jsem se rozhodl popsat tento taxon jako nový druh. Boletus hypochryseus Šutara sp. nov. Pileus 1,5-3 cm, ochraceus, cinnamomeus, cupreus vel ferrugineus, primům fere hemisphaericus et subtomentosus, dein convexus vel convexo-explanatus et glabrescens, interdum subviscidus. Tubuli adnati vel subdecurrentes, lutei. Pori satis magni, angulati, lutei. Stipes subcilindricus, tenuis, fragilis, ochraceus vel ferrugineus, subtiliter granulatus, interdum glabrescens, mycelio luteo. Velům nullum. Caro pallide subluteola vel pallide subcinnamomea, in parte basali lutea, secta immutabilis. Sapor subpiperatus. Affinis Boleti piperati, sed tubuli et pori lutei. Specimen typicum (holotypus) in herbario Musei Nationalis Pragae conservatum est; Bohemia, in declivibus vallis ad rivum Křešický potok, prope Rataje nad Sázavou, ad terram in silva conifera (Picea excelsa et Pinus silvestris), 7. X. 1981, leg. J. Šutara, PRM Klobouk 1,5-3 cm, okrový, skořicový, měďově zbarvený nebo rezavohnédý, zprvu téméř polokulovitý a jemně plstnatý, potom klenutý nebo ploše klenutý a víceméně olysávající, za vlhka poněkud slizký. Rourky 3-5 mm dlouhé, ke třeni připojené, slabě sbíhající nebo i trochu stlačené u vrcholu třené, od mládí do dospělosti živě žluté. Póry ve srovnání s malou velikostí plodnic poměrně velké (většinou 0,5-1 mm), hranaté, živě žluté jako stěny rourek, na otlačených místech neměnlivé nebo zvolna slabé hnědnoucí. T ř e ň 2-4 cm dlouhý, 4-7 mm široký, téměř válcovitý, někdy naspodu poněkud zúžený, křehký, okrově žlutý nebo rezavý, kromě nejhořejší části kde je často živě žlutý, na povrchu je

58 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3 4) 1992 pokrytý velice drobnými narezavělými zrníčky, které někdy ve stáří olysávají; bazální mycelium živě žluté. Velům partiale (ani žádné jiné velům) není vyvinuto. D u ž n i n a světle nažloutlá nebo světle skořicově nadechlá, v bázi třené sytě žlutá, na řezu prakticky neměnlivá. Vůně nenápadná, chuť mírně palčivá, pepmá. Výtrusy 8-11 (-12) x (3,3-) 3,5-4,3 (-4,7) um, boletoidního tvaru, tj. elipsoidně vřetenité v čelním pohledu a inequilaterální se zřetelnou suprahilámí depresí v profilu, pod světelným mikroskopem hladké, ve vodě a v NH 4OH světle žlutohnědavé, v Melzerově činidle zčásti světle medové a zčásti sytě hnědé, dextrinoidní. Hymenofor má tramu bilaterální, přechodného typu mezi typem boletoidním a phylloporoidním, někdy spíše phylloporoidní. Mediostratum (15-)20-30(-40) um široké, husté uspořádané, negelifikované, tvořené vláknitými, na sebe namačkanými, 2-4(-6) pm širokými hyfami. Laterální stratům jim široké, slabé divergentní, v určitém vývinovém stadiu poněkud gelifikované, tato gelifikace je však mnohem slabší než u pravých hřibů z okruhu Boletus edulis. Hyfy laterálního strata jsou od sebe nepatrně oddálené (tj. nedotýkající se navzájem), hladko- a tenkostěnné (4-)6-10(-14) um široké. Hymenium 20-25(-30) pm tlusté. Subhymenium um. Bazidie 23-40(-46) x 7-10(-13) um, víceméně kyjovité, zpravidla 4-výtrusé. Pleurocystidy (30-)40-59 x 6-15 pm, nápadné, vyčnívající až 35 pm nad hymenium, úzce nebo široce vřetenité, lahvicovité nebo i skoro kyjovité, většinou bezbarvé a na povrchu hladké, v menším množství pokryté tenkou, nažloutlou či nahnědlou inkrustací, která je dobře viditelná ve vodě, avšak v některých alkáliích a dokonce i v Melzerově činidle se víceméně rozpouští, takže v těchto roztocích obvykle není zjistitelná. Tato inkrustace je podobného typu jako inkrustace cystid u druhu Boletus piperatus. Cheilocystidy, které jsou x 7-13 pm velké, se tvarem a inkrustací v podstatě neliší od pleurocystid. Jak pleurocystidy, tak cheilocystidy jsou roztroušeny jednotlivě (nejsou tedy uspořádány ve skupinách jako u zástupců rodu Suillus). Pokož ka klobouku tvořená spleteným trichodermem, v mládí vzpřímeným, v dospělosti víceméně polehlým. Hyfy trichodermu (4-)6-13(-19) pm široké, s nahnědlým obsahem, na povrchu někdy gelifikované. Koncové buňky trichodermových hyf jsou většinou válcovité se zaoblenými konci, v menším množství i protáhle kyjovité nebo protáhle vřetenité. Tra ma klobouku volněji uspořádaná, stavěná ze všesměmě spletených hyf, které jsou hladko- a tenkostěnné, často nadmuté, (3-)6-20(-27) pm široké. Obsah hyf je nenápadný, skoro bezbarvý. Povrch třené je tvořený kaulohymeniem pokrývajícím celou horní polovinu a ještě část spodní poloviny třené. V mládí je vrstva kaulohymenia souvislá, později se s růstem třené postupně roztrhává na malé skupinky kaulobazidiol, kaulocystid a řídce roztroušených kaulobazidií. Kaulobazidie x 8-13 pm, kyjovité, většinou 4výtrusé. Kaulocystidy x 8-13 pm, víceméně vřetenité nebo skoro kyjovité. Pod kaulohymeniem nebylo zjištěno žádné laterální stratům. Bazální tomentum je

59 Šu t a r a : B o l e t u s h y p o c h r y s e u s spletí velice volné zamotaných hyf, které jsou hladko- a tenkostěnné, 2-6(-10) pm široké. T r a m a t ř e n é je hustě stavěná, s hyfami podélně orientovanými, víceméně rovnoběžnými, vláknitými nebo nadmutými, 4-20(-25) pm širokými. Hyfy s olejovitým obsahem, tzv. oleifery, se nacházejí jak ve třeni, tak v klobouku i hymenoforu. na septách nebyly nalezeny v žádné části plodnice. Přezky Studovaný materiál Čechy:- zhruba 3 km na VJV od obce Rataje nad Sázavou, na svazích údolí Křešického potoka, okr. Kutná Hora, na zemi v mladém jehličnatém lese, pod smrky (Picea excelsa) a borovicemi (Pinus silvestris), cca 380 m n. m., 7. X. 1981, leg. J. Šutara, PRM (holotypus) a JŠ 2016 (isotypus). - Jizerské hory, na úpatí vrchu Svinské čelo, poblíž obce Ferdinandov, okr. Liberec, na zemi v listnaté části lesa (Betula verrucosa, Fagus silvatica), cca 600 m n. m., 12. X. 1989, leg. J. Sedláček, PRM a JŠ (Pozn.: Zkratka JŠ znamená herb. J. Šutara.) Poznámky Druh Boletus hypochryseus se celkovým vzhledem, morfologickými znaky a anatomickou stavbou velice podobá hřibům ze skupiny Boletus piperatus. Ani jeden druh z této skupiny však nemá od mládi do dospělosti tak nápadně žlutý hymenofor jako B. hypochryseus. Druh Boletus piperatus má zbarvení hymenoforu (jak stěny rourek, tak póry) skořicové, oranžovorezavé, hnědorezavé nebo kalné červenohnědé. Druh Boletus amarellus Quél. má Pores... rose-rouge (viz Quélet 1883). Boletus pierrhuguesii Boud., který je snad jenom synonymem předchozího druhu, má Poris... ore rubescenti (viz Boudier 1900). U druhu Boletus pseudorubiiws Thirring je zbarvení hymenoforu popsáno v originální diagnóze takto: Poros... roseo-rubros,... tubulos rubros (viz Thirring 1962). Severoamerický druh Boletus rubinellus Peck má tubes... dingyreddish, becoming subferruginous (viz Peck 1889). Další severoamerický druh Boletuspseudorubinellus Smith et Thiers má tubes... bright rose-red overall including the pores (viz Smith et Thiers 1971) a druh Boletus piperatoides Smith et Thiers má tubes... dull ochraceous, staining dingy inky blue when bruised; pores near snuff-brown (yellow-brown), staining bluish (viz Smith et Thiers 1971). Poděkováni Autor je velice zavázán prom. biol. Z. Pouzarovi, CSc., vedoucímu mykologického odděleni Národního muzea v Praze (PRM), za kritické připomínky k rukopisu článku. Panu J. Sedláčkovi jsem povděčen za poskytnutí pěkného materiálu druhu Boletus hypochryseus. Summary n 1981 collected an interesting small bolete which was very similar to Boletus piperatus Bull.: Fr. n contradistinction to B. piperatus, however, the bolete had a vivid yellow hymenophore. n 1990 received a further material of this fungus. After examination of that material have decided to describe it as a new species. Boletus hypochryseus sp. nov. Pileus cm, ochraceous, cinnamon, coppery-reddish or ferruginous brown, at first nearly hemisphaeric and subtomentose, then convex or plano-convex and more or less glabrescent, subviscid when moist. Tubes 3-5 mm, adnate, subdecurrent, or faintly depressed around the stipe, vivid yellow from youth to maturity. Pores rather large, angular, vivid yellow like the tube sides, unchanging or slightly staining brown when bruised. Stipe 2-4 cm long, 4-7 mm broad, subcylindric, occasionally tapering downwards, ochreous or ferruginous, except for the uppermost part where it is often vivid yellow; on the surface it is covered with very fine granular subferruginous particles, sometimes glabrescent with age; the basal tomentum vivid yellow. Velum partiale not 205

60 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3-4) 1992 present. Flesh pale yellowish or pale subcinnamon, vivid yellow in the stipe base, unchanging when cut. Odor inconspicuous, taste subacrid, peppery. Spores 8-ll(-12) x (3.3-) (-4.7) (am, of a boletoid shape, i.e. ellipsoid-fusoid in face view and inequilateral with a suprahilar depression in profile, smooth under the light microscope; pale yellow-brownish in water and NH4OH; partly pale melleous and partly deep brown (dextrinoid) in Melzers reagent. Hymenophoral trama bilateral, of an intermediate type between the boletoid and phylloporoid one, sometimes rather phylloporoid. Mediostratum densely arranged, non-gelatinous. Lateral stratum slightly divergent and slightly gelified, not so dense as the mediostratum. Pleurocystidia and cheilocystidia fusiform, lageniform or almost clavate, mostly colourless and smooth, less frequently covered with a thin yellowish or brownish incrustation, scattered (not forming tufts and clusters), very similar to the cystidia of Boletus piperatus. Pileus cuticle a trichodermium, more or less collapsed at maturity. The trichodermal hyphae (4-)6-13(-19) Jim broad, occasionally gelified. Stipe covering composed of a caulohymenium with caulobasidioles, caulocystidia and sparsely scattered, sporulating caulobasidia. No lateral stratum was observed under the caulohymenium. No clamp-connections were found. Literatura BOUDER E. (1900): Champignons nouveaux de France. - Bull. Soc. Mycol. Fr., Paris, 16: PECK C. H. (1889): Boleti of the United States. - Bull. New York State Mus. 2 (8): QUÉLET M. L. (1883): Quelques espéces critiques ou nouvelles de la Flore Mycologique France. - Ass. Fr. Av. Sei., La Rochelle, 11: , ( 1882 ) SMTH A. H. et THERS H. D. (1971): The Boletes of Michigan p., Ann Arbor. THRRNG E. (1962): Boletus (Suillus) pseudorubinus Thirring nov. spec. - ein Beitrag zur Klärung der Zwergröhrlings-Arten. - Zeitschr. Pilzk., Bad Heilbrunn, 28: Adresa autora: Josef Sutara, Proseticka 239, Teplice, Czech Republic. 206

61 Šu tara: Boletus hypochryseus 1. Boletus hypochryseus. - a) Mladé plodnice (PRM ). - b) Trichoderm na povrchu klobouku v mladém stadiu. - c) Výtrusy (PRM , holotypus). - d) Cheilocystidy (PRM ). - e) Pleurocystidy (PRM ). Boletus hypochryseus. - a) Young carpophores (PRM ). - b) Trichodermium on the pileus surface in a young stage. - c) Spores (PRM , holotype). - d) Cheilocystidia (PRM ). - e) Pleurocystidia (PRM ). 207

62 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3~4) 1992 č*l ^ y / V < 2t ' ^ 3 l! 2. Boletus hypochryseus. - c) Podélný řez dospělou plodnici (PRM , holotypus). - a, b) Buňky kaulohymenia z homi poloviny třené. - d, e) Buňky kaulohymenia ze spodni poloviny třené. Boletus hypochryseus. - c) A longitudinal section of a mature carpophore (PRM , holotype). - a, b) Cells of the caulohymenium from the upper half of the stipe. - d, e) Cells of the caulohymenium from the lower half of the stipe

63 Studies in marasmioid fungi - V. Marasmius teplicensis, a new species of the sect. Sicci growing in a greenhouse Studie špičkovitých hub - V. Marasmius teplicensis, nový druh sekce Sicci rostoucí ve skleníku Vladimír Antonín A new species, Marasmius teplicensis Antonin & Skála, is described from a greenhouse in the Botanical garden in Teplice (Bohemia, Czech Republic). t belongs to the sect. Sicci, series Haematocephali. Marasmius teplicensis Antonin & Skála je popsán jako nový druh pro védu ze skleníku botanické zahrady v Teplicích (Česká republika). Patří do sekce Sicci, serie Haematocephali. Species belonging to the large sect. S icci o f the genus Marasmius mostly grow in tropical and subtropical regions. Only a few o f them occur in temperate zone. Some o f the tropical species may occur, however, in greenhouses (e.g. Antonin 1988, Antonin, Desjardin & Gsell 1992). An interesting Marasmius species was found in the Botanical garden in Teplice in t differs distinctly from all known species, and is, therefore, described as new. n the description o f the basidiospores, the following abbreviations are used: E, the quotient o f the length and width in any one basidiospore, and Q, the mean o f E-values. Marasmius teplicensis Antonin & Skála sp. nov. Pileus mm latus, semiglobatus vel campanulatus, striatus, ochraceo-griseus usque brunneo-griseus. Lamellae remotae (L = 15-20), venis non conjunctae, cremae vel pallide griseo-ochraceae, acie brunnea. Stipes 30-60/1-1,5 mm, laevis, apice cremeus, basim versus brunneus usque brunneo-niger. Basidiosporae 17,5-22 x 3-5 lim, claviformes usque lacrymiformes. Cheilocystidia 9-19 x 4-9 tim, statura cellulis pileipellis similia. Pleurocystidia x 6-10 nm, cylindrica vel fusiformia, saepe cuneato-rostrata. Hyphae dextrinoidae, fibulatae. Pileipellis hymeniformis, e cellulis similibus cellulis hymenodermatis Marasmii sicci constructa: cellulae x 5-12 nm, apice diverticulis nodulosis, 2-10(-15) nm longis, flavobrunneis vel brunneis omatae. Hab. Ad radices palmae Phoenicis dactyliferae in callidario horti botanici teplicensis. Holotypus: Boohemia, Teplice, in horto botanico, E. Skála legit (herbario BRNM No ); eodem loco iterum E. Skála legit (topotypus, item in herbario BRNM No asservatur). Pileus mm broad, hemispherical to campanulate, with slightly depressed centre, deeply radially striate, finely tomentose under the lens; ochraceous-grey when young, becoming darker with age (up to brown-grey), with darker centre, without orange or red tinge. Lamellae distant, L = (mostly 18-19), lamellulae rare (1 = 0-1), free to almost free, sometimes attached to the adnexed pseudocollarium, non-intervenose; cream coloured to pale greyish-ochraceous, with brown edge. Stipe 30-60/1-1.5 mm, thin, hollow, tough, smooth, glabrous, slightly broadened at base, with white mycelial tomentum; cream coloured above, pale brown below when young, then dark brown to black below. Flesh whitish, thin, smell very aromatical on drying.

64 Č e s k á m y k o lo g ie 46 (3 4) 1992 Basidiospores x 3-5(-5.7) pm, E = (3.5-) , Q = 4.9, narrowly clavate to long drop-shaped, smooth, hyaline, inamyloid, thin-walled. Basidia x 7-9 pm, clavate, 4-spored, clamped. Basidioles x pm, various in shape, clavate, cylindric, fusoid, often with a large more or less apical drop, hyaline, clamped. Cheilocystidia 9-19 x 4-9 pm, in form o f broom cells o f the Siccus-type, clavate, clamped, with obtuse, slightly nodulose, yellow-brown, 2-9 x 1-2 pm large projections in upper part. Pleurocystidia x 6-10 pm, narrowly cylindric to narrowly fusoid, often obtusely to subacutely rostrate, clamped, hyaline. Hyphae o f context dextrinoid, clamped, cylindric or rarely slightly inflated, branched, thin-walled and hyaline, 3-17 pm wide; in cortex o f stipe 3-8 pm wide, yellow-brown, thick-walled (up to 3.5 pm). Pileipellis hymeniform, composed o f clavate broom cells o f the Siccus-type, x 5-12 pm, thin-walled in the basal part, thick-walled and yellow-brown or brown pigmented in upper part and in the nodulose, 2-10(-15) pm long projections. H a b i t a t : On roots o f Phoenix dactylifera as well as on bark mixed with peat-loam soil. Czech Republic: Teplice, botanical garden, on roots o f Phoenix dactylifera, , E. Skála (B R N M , Holotype). - ibid., on bark mixed with peat-loam soil, , E. Skála (B R N M , Holotype). Marasmius teplicensis belongs to subsect. Siccini Sing, by having dextrinoid hyphae, and to the ser. Haematocephali Sing, by having well-developed pleurocystidia. t is characterized by the colour o f the pileus, rather large basidiospores, long pleurocystidia, and obtuse, rather long projections o f the broom cells. So far, it has only been collected in the type locality in the Botanical Garden in Teplice. n Europe, only Marasmius siccus (Schw.) Fr. and Marasmius skalae Antonin are related to M. teplicensis. However, Marasmius siccus differs in having a brightly coloured ochraceous to orange pileus, the mostly concolorous lamellar edge, a developed disc at the stipe base, slightly smaller and narrower basidiospores ( x /2.5-/ pm), longer cheilocystidia (8-17 pm), and growing on dead leaves. Marasmius skalae, also found in greenhouses only, differs by having a pale, rusty-brown to ochraceous pileus, smaller basidiospores (/12-/13-19 x pm, E = , Q = 3.3), smaller cheilocystidia (10-12 x pm), larger pleurocystidia (32-92 x pm), and by growing on soil. Marasmius fulvoferrugineus Gilliam (specimens studied: U.S.A., Tennessee, Great Smoky Mts. Nat. Park, Cades Cove, Crib Gap, 22. V. 1991, leg. V. Antonin ; ibid., Gregory Ridge Trail, 29. V leg. V. Antonin ;) from North America has closer lamellae (L = 23-28), smaller basidiospores (15-18 x pm), and absent or rarely developed pleurocystidia. Marasmius sierraleonensis Beeli from Africa (Pegler 1977) 2 1 0

65 A n t o n ín : M arasm is teplicensis differs especially by the dull yellowish to rusty brown pileus, and absence o f pleurocystidia. The South-American species Marasmius hypophaeus Berk. & Curt, differs by having smaller pileus (7-17 mm), more distant lamellae (L = 11-14), and apically rounded pleurocystidia (Singer 1976; lectotype FH!); M. montagneanus Sing, has golden- ochraceous to ferrugineous pileus, concolorous lamellar edge, shorter pleurocystidia (27-43 ' x pm), and grows on leaves (Singer 1976; holotype, L L!); M. tenuisetulosus (Sing.) Sing, is distinguished by the concolorous edge o f the distant lamellae (L = 13-16), smaller basidiospores ( x 3-4 pm), and short projections o f broom cells (Singer 1964). The macroscopically similar North-American species Marasmius plicatulus Peck 'rijg (specimen studied: U.S.A., Washington, Fort Flagler State Park, 16. X. 1981, leg. G. Mueller, TE N N 44672) differs in particular by having smaller basidiospores ( /- 16.6/ x jim), and absence o f pleurocystidia (Desjardin 1987). H Acknowledgements would like to thank to the curators of the cited herbaria for the loan of specimens; the Hesler Endowment Found for a grant enabling me to study and collect American Marasmius species similar to M. teplicensis during my stay at the University of Tennessee in Knoxville, to Dr. Michel E. Noordeloos (Leiden, The Netherlands) for correction my English manuscript, and to Dr. Josef Herink (Mnichovo Hradiště, Czech Republic) for correction a Latin diagnosis. References ANTONÍN V. (1988): Marasmius skalae, a new species from a greenhouse from Czechoslovakia. - Mycol. H Helvetica, Bern, 3: ANTONÍN V., DESJARDN D. E. et GSELL H. (1992): Studies in marasmioid fungi - V. Marasmius anisocystidiatus, a new species in sect. Sicci. - Mycol. Helvetica, Bern, 5: DESJARDN D. E. (1987): New and noteworthy marasmioid fungi from California. - Mycologia 79: PEGLER D. N. (1977): A preliminary agaric flora of East Africa. - Kew Bull., Addit. Ser. 9: SNGER R. (1964): Marasmius congolais recueillis par Mme. Goossens-Fontana et d autres collecteurs Beiges. - Bull. Jard. Botan. Bruxelles, 34: H SNGER R. (1976): Marasmieae (Basidiomycetes- Tricholomataceae). - Flora Neotropica, New York, 17: Address of author: Vladimir Antonin, Moravian Museum, Dept, of Botany, Zelný trh 6, Bmo, Czech Republic.

66 Č e s k á m y k o lo g ie 46 (3-4) 1992 fwj i ^ n Marasmius teplicensis (Holotype): 1. broom cells of the pileipellis, 2. basidiospores, 3. cheilocystidia, 4. pleurocystidia. Scale bar = 10 jim.

67 Příspěvek k poznání vzácného resupinátního choroše Amyloporia sitchensis Contribution to the knowledge of a rare resupinate polypore Amyloporia sitchensis Petr Vampola a Zdeněk Pouzar Je uveden podrobný popis a také údaje o zeměpisném rozšířeni v Evropě velmi vzácného resupinátního choroše Amyloporia sitchensis (Baxt.) Vampola et Pouzar comb. nov. Současně jsou diskutovány nejdůležitější rozlišovací znaky makroskopicky velmi podobných druhů Amyloporia crassa (P. Karet.) Domaň. a Amyloporia sordida (Ryv. et Gilberts.) Vampola et Pouzar comb. nov. The detailed description and data on geographic distribution in Europe are given of very rare resupinate polypore Amyloporia sitchensis (Baxt.) Vampola et Pouzar comb. nov. The distinguishing features of two dosely related species Amyloporia crassa (P. Karet.) Domaň. and Amyloporia sordida (Ryv. et Gilberts.) Vampola et Pouzar comb. nov. are discussed. Chorošovité houby patří ve světé k nejčastéji studovaným skupinám vyšších hub a zdálo by se tedy, že jsou i dobře známé. Avšak není tomu tak, neboť téměř v každém rodě této skupiny lze najít řadu nevyřešených taxonomických a nomenklatorických problémů. Každoročně tedy i zde přibývá řada nových druhů a naopak jména některých dříve popsaných taxonů se stávají pouhými synonymy. K zvlášť problematickým rodům chorošů do nedávná patřil velmi široký a značně heterogenní rod Poria, do kterého byly v podstatě řazeny téměř všechny choroše s resupinátními plodnicemi. Takovéto široké pojetí bylo nadále neudržitelné a tento široký rod se posmpně rozpadl do menších a lépe charakterizovatelných skupin. Jedna z těchto menších skupin nyní sdružuje víceleté resupinátní druhy, jejichž hlavními integrujícími znaky jsou různě silná amyloidita tramy, různý stupeň rozpustnosti skeletových hyf v KOH a nápadná křídovitost starších vrstev rourek. O odděleni čtyř druhů s takovýmito vlastnostmi se nejprve pokusili Bondarcev a Singer publikaci nového rodu Amyloporia (Bondarcev et Singer 1941, Bondarcev 1953, Singer 1944), který později emendoval a o další druh rozšířil Domaňski (1972, 1974). Se stejným záměrem, avšak s rozdílným názorem na možnost použiti rodového jména Amyloporia, publikovaly Davidová a Tortičová nový rod Amyloporiella (David et Tortič 1984), který v jejich pojetí zahrnoval 5 druhů. Pro úplnost je třeba ještě uvést, že zcela nedávno Krieglsteiner (1991) přeřadil do rodu Amyloporiella dalši druh, v Německu určovaný jako Poria saxonica Doerfelt. Tato houba však do této skupiny nepatří a jak uvádí Vampola (1993), je pouhým synonymem Fibroporia radiculosa (Peck) Parm. Tímto příspěvkem bychom chtěli mykologické veřejnosti přiblížit vzácný druh resupinátního choroše, který současně klademe do rodu Amyloporia. když jsme si vědomi určitých nomenklatorických pochybnosti a značně rozdílných názorů na oprávněnost používáni rodového jména Amyloporia, pro potřebu této práce je akceptujeme. Nedávno totiž Ryvarden (1991) nové typifikoval rodové jméno Amyloporia herbářovým dokladem, který patří k druhu Amyloporia xantha (Fr.: Fr.) Bond., a tím umožnil dalši používání tohoto rodového jména. Amyloporia sitchensis (Baxt.) Vampola et Pouzar comb. nov. - Basionymum: Poria sitchensis Baxter, Pap. Mich., Acad., Sci, Arts Lett. 23:293, Přestože Amyloporia sitchensis roste také v Evropě, za areál jejího rozšíření byla až do nedávná považována pouze Severní Amerika. Poprvé tuto houbu nalezl D. V. Baxter v červnu 1933 na Picea sitchensis v Kalifornii a v témže roce učinil ještě další tři nálezy na

68 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3 4) 1992 dvou různých lokalitách na Aljašce. U aljašských nálezů byla v jednom případě hostitelem Tsuga heterophylla, ve dvou případech pak opět Picea sitchensis. V průběhu dalších čtyř let, do roku 1937, zjistil Baxter tuto houbu ještě na několika dalších lokalitách, a to ve státech daho a New Mexico. Také počet hostitelů se zvýšil o další dva druhy, a to o Pinus monticola a Pinus ponderosa. V roce 1937, kdy byl již Baxter definitivně přesvědčen o tom, že tato houba je neznámá v Severní Americe a současně není totožná s žádným ze známých evropských druhů, popsal ji jako nový druh pod jménem Poria sitchensis Baxt. (Baxter 1938). Jako typus vybral položku, kterou sbíral v září 1933 poblíž města Sitka na Aljašce a kterou uložil ve svém herbáři pod číslem XX-23155a (nyní M C H ) (Fig. 2a). Podezření, že tento druh může růst také v Evropě, jsme pojali při studiu bohatého materiálu zvláštní pómatky, uloženého v herbáři mykologického oddělení Národního muzea v Praze. Materiál představoval 20 položek pocházejících ze sedmi různých lokalit ze čtyř evropských zemí. Z menší části šlo o vlastní dosud neurčené sběry druhého z autorů, dvě položky byly stejným autorem označeny jako Poria boubinensis Pouzar ad int., avšak převážná část materiálu od různých sběratelů se skrývala pod chybným určením jako Poria crassa P. Karst. Studovaná kolekce s drobnými odchylkami v podstatě odpovídala popisům dvou severoamerických pómatek, a to Poria oleagina Overh. a Poria sitchensis Baxt. Jak jsme však zjistili, oba tyto druhy jsou v literatuře zaměňovány a tudíž i rozporně interpretovány. Z těchto důvodů bylo nezbytné prostudovat typový materiál, který byl zapůjčen v případě Poria oleagina z mykologického herbáře univerzity v Pennsylvanii (P A C M A Fig. 2c) a v případě Poria sitchensis z Baxterova herbáře uloženého v univerzitě v Michiganu (M CH - Fig. 2a). Výsledek srovnávacího studia typů prokázal identitu naší evropské houby se severoamerickým druhem Poria sitchensis Baxt. Je zajímavé, že první evropské položky sbíral A. Pilát na Podkarpatské Rusi již v roce 1936, tedy dva roky před publikací Baxterova nového druhu. Pilát však tehdy zřejmé podcenil důkladné studium mikroznaků a své nálezy chybně určil jako Poria crassa P. Karst. Vzhledem k vzácnosti Amyloporia sitchensis v Evropě je dále uveden popis této houby. Amyloporia sitchensis tvoří víceleté vrstevnaté a zcela rozlité plodnice, které jsou až 50 x 20 cm velké a až 15 mm tlusté. Nejstarší plodnice mohou mít výjimečně až 8 vrstev rourek, většina plodnic však má pouze 1 až 4 vrstvy. Charakteristickým znakem je křídovitost starších vrstev rourek, které nejprve prorůstají bílým myceliem a následně se přetvářejí v bílou drobivou hmotu. Rourky jsou tlustostěnné, v jednotlivých vrstvách 1-5 mm dlouhé, při okraji plodnic kratší. Rourky rostoucí ve svislé poloze na spodní části ležících kmenů vytvářejí rovnoměrně rozlitý povlak, kdežto rourky na šikmých plochách, tj. na bocích ležících kmenů a na pařezech, tvoří často jakési nápadné stupně. Na řezu jsou rourky krémově, později dřevově zbarvené. Póry jsou okrouhlé, 3 až 6 na 1 mm. Okraj plodnic je bud nepravidelně vatovitě rozlitý, nebo častěji tvoří úzký a tenký bělavý lem. 214

69 V a m p o l a a P o u z a r : A m y l o p o r ia s it c h e n s is Povrch čerstvých plodnic je nejprve krémový, u starých exemplářů až špinavě hnědý. Horní plocha rourkových stupňů a někdy také okraj plodnic mívají často pryskyřičnatý vzhled a jsou skořicově, nebo až tmavě červenohnědě zbarvené. Konzistence plodnic je za čerstva měkká, za sucha tvrdá a tuhá. Chuť dužiny je poněkud hořká a pach nepříjemně kyselý, připomínající směs pachů kysaného zelí a čerstvých plodnic Fomitopsis pinicola (Sw. : Fr.) P. Karst. H yfový systém je dimitický, tvořený generativními a skeletovými hyfami. Generativní hyfy jsou tenkostěnné, na přehrádkách s přezkami, 2-4,5 pm tlusté. Skeletové hyfy jsou tlustostěnné, jen výjimečně větvené, víceméně amyloidní, 2-6 pm tlusté. Při přípravě preparátu v 10% KOH se z tkáně uvolňují tukové kapky, které se spojují v jakési nepravidelné shluky, avšak stěna skeletových hyf zůstává neporušena a lze ji dobře pozorovat. Hymenium je tvořeno bazidiemi a velmi hojnými cystidiolami. Bazidie jsou tetrasporické, kyjovité, s bazální přezkou, x 4-7 pm velké. Cystidioly jsou vřetenovité, v horní části někdy mírně lahvicovitě protažené, ve spodní části s bazální přezkou, x 4-7 pm velké. Výtrusy jsou hyalinní, dlouze elipsoidní, 4-5,5 x 1,8-2,2 pm velké, štíhlostni poměr Q = 2,0-2,7 (poměr délky k šířce výtrusu) (Fig. 4B). Mikroznaky jsou pro správné určení Amyloporia sitchensis velmi důležité a z těchto důvodů je třeba také krátce komentovat dosud publikované ilustrace mikroznaků. Lowe ( fig. 78) znázorňuje v kresbě hymenia typového materiálu tři tlustostěnné cystidy, podle popisu vyčnívající z hymenia v délce až 20 pm. Podle našeho názoru nejsou tyto elementy cystidami v pravém slova smyslu, ale zřejmě představují pouze mímě zduřelé konce skeletových hyf, které náhodně prorostly vrstvou hymenia. Není také vyloučeno, že došlo k záměně a zmíněná ilustrace představuje zcela jiný druh. Také Gilbertson a Ryvarden (1986) zřejmě zaměnili dva příbuzné druhy a jejich fig. 51, označená jako A. sitchensis, zobrazuje podle našeho názoru mikroznaky A. sordida a naopak fig. 52, označená jako A. sordida, je podle našeho názoru výstižnou kresbou mikroznaků A. sitchensis. Oba autoři tuto chybu znovu zopakovali i ve své nové knize o evropských choroších (Ryvarden et Gilbertson 1993). Stejně chybné pojetí je i v práci Davidové a Tortičové (1984) a jejich fig. D, označená jako A. sordida, správně představuje mikroznaky A. sitchensis. Co se týče možných záměn Amyloporia sitchensis, je již z předcházejícího odstavce patrné, že nejčastěji zaměňovaným druhem je Amyloporia sordida (Ryv. et Gilberts.) Vampola et Pouzar comb. nov. (Basionymum: Antrodia sordida Ryvarden et Gilbertson, Mycotaxon 19:143, 1984), v Severní Americe známá také pod jménem Poria oleagina Overh. (neplatně publikované jméno). Typová položka tohoto druhu (Fig. 2c) se makroskopicky liší poněkud tmavší plodnicí s drobnějšími póry, kterých je 5-7 na 1 mm (Fig. 2d). Mikroskopicky se pak liší mírné tenčími skeletovými hyfami, které se v 10% roztoku KOH částečně rozpouštějí, a také štíhlejšími výtrusy, jejichž velikost a tvar mají 215

70 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3-4) 1992 podle našich měření hodnoty 4,2-4,8 x 1,3-1,7 pm, Q = 2,7-3,8 (Fig. 4c). Amyloporia sordida je dosud známá ze Severní Ameriky (Gilbertson et Ryvarden 1986), z Afriky (Ryvarden et Johansen 1980); v Evropě zatím byla nalezena pouze v Německu (Ryvarden et Gilbertson 1993). Dvě evropské lokality, které publikovaly Davidová a Tortičová (1984), patří ve skutečnosti druhu Amyloporia sitchensis. V Evropě je Amyloporia sitchensis zřejmě nejčastěji zaměňována s makroskopicky téměř nerozlišitelnou pómatkou tlustou - Amyloporia crassa (P. Karst) Domaň. (Fig. 3b, 3c). když čerstvé plodnice A. crassa bývají poněkud světlejší, někdy až téměř čistě bílé nebo krémové, nelze tento rozdílný znak vždy spolehlivě použít. Bezpečně a poměrně snadno však lze oba druhy rozlišit mikroskopicky. Skeletové hyfy A. crassa se totiž v 10% roztoku KOH zcela rozpouštějí a také velikost a tvar výtrusů jsou značně rozdílné a podle našich měření dosahují u tohoto druhu hodnot 4,4-7 (8) x 2,5-4 pm, Q = 1,4-2,0 (Fig. 4A). Z podobných mimoevropských druhů je možné jmenovat také Amyloporia carbonica (Overh.) Vampola et Pouzar comb. nov. (Basionymum: Poria carbonica Overholts, Can. J. Res. 21:232, 1943), kterou však lze okamžitě poznat podle velmi silné amyloidity hyf. Během tisku této práce jsme obdrželi od T. Niemelá dvě položky, z nichž jedna byla nedávno publikována jako první nález A. sitchensis pro Finsko (Niemelá et al. 1992). Od typických plodnic A. sitchensis se však tyto položky poněkud liší, a to nejenom makroskopicky bledšími a gracilnějšími plodnicemi s mentolovou vůní, ale také mikroskopicky delšími a na vrcholu až šídlovitě protaženými cystidiolami, nepatrně většími výtrusy a mírně silnější amyloiditou hyf. Protože ostatní evropský materiál A. sitchensis je zcela homogenní, tj. důležité rozlišovací znaky vykazují jen velmi malou variabilitu a velmi dobře odpovídají Baxterovu typu, nelze finské nálezy k tomuto druhu řadit. Finský materiál však jistě patří do rodu Amyloporia a podle našeho názoru by mohl představovat nový, dosud nepopsaný druh. Co se týče rozšíření a ekologie, je Amyloporia sitchensis zatím známa pouze ze Severní Ameriky a Evropy, kde roste na mrtvém dřevu jehličnanů a působí červenou hnilobu dřeva. Podrobné rozšíření v Severní Americe, včetně výčtu hostitelů, podali Gilbertson a Ryvarden (1986), na jejichž práci odkazujeme. Všechny dosud zjištěné evropské lokality uvádíme v následujícím přehledu. Lokality Amyloporia sitchensis v Evropé: Československo (Bohemoslovacia) Bohemia, silva virginea Boubínský prales apud Homi Vltavice, ad truncum iacentem Piceae abietis, 28. X. 1967, let. Z. Pouzar ut Poria boubinensis Pouzar ad int., rev. P. Vampola 17. V (PRM , ). - Slovacia, silva virginea Dobročský prales in valle Brótovo ap. Čiemý Balog, ad truncum iacentem Piceae abietis, 26. V. 1986, leg. et det. Z. Pouzar ut Poria crassa, rev. P. Vampola (PRM , ); ibid. 18. X et 20. X. 1989, leg. et det. J. Vlasák ut Antrodia crassa, rev. P. Vampola 10. V (herb. J. Vlasák 8809/11,8909/35a)

71 V a m p o l a a P o u z a r : A m y l o p o r ia s it c h e n s is Jugoslávie (Jugoslavia) Silva virginea Čorkova uvala in area tuta Plitvička jezera, ad truncos Piceae abietis et Abietis aibae, 3. X. 1978, leg. M. et S. Tortič (Za, L Y -A D viz David et Tortič (1984 ut A. sordida). Polsko (Polonia) Silva virginea Bialowieža ap. Hajnówka, pars Park Narodowy, quadrans no. 370, 369, 398, 399, ad truncos iacent. Piceae abietis (5 speciminia), 24. V V. 1973, leg. Z. Pouzar, det. P. Vampola et Z. Pouzar 1991 (PRM , , , , ); Silva virginea Starožyn ap. Mikaszówka prope Augustów, in codice Piceae abietis, 17. X. 1974, leg. Z. Pouzar, det. P. Vampola et Z. Pouzar 1991 (PRM ). Ukrajina (Ucrania) Carpatorossia, in silvis mixtis virgineis (Abies alba, Picea excelsa, Fagus sylvatica etc.) in valle rivi Liščenka prope vicum Trebušany, alt m s. m., Abies alba, V. 1936, leg. et det. A. Pilát ut Poria crassa, rev. P. Vampola (PRM 28696, 29028); Carpatorossia, in silvis mixtis virgineis (Abies alba, Picea excelsa, Fagus sylvatica etc.) in valle rivi Berlebaš prope vicum Trebušany, alt m s. m., Picea excelsa, V. 1937, leg. et det. A. Pilát ut Poria crassa, rev. P. Vampola (PRM , , , , ). Estonsko (Estonia) viz Ryvarden et Gilbertson 1993 ut Antrodia sitchensis. Summary The rare resupinate polypore Amyloporia sitchensis (Baxt.) Vampola et Pouzar comb. nov. known from North America, is occurring also in Europe and is now recorded here from 5 countries, i.e. from Czechoslovakia, Yugoslavia, Poland, Ukraine and Estonia. According to our revision of a specimen recently published as the first find of A. sitchensis for Finland (Niemelá at al. 1992), we can not confirm its identity with this species. For this reason Finland it is not included among European localities of A. sitchensis in this paper. The Finish material surely belongs to the genus Amyloporia, howewer, in our opinion it could possibly represent a new, till now undescribed species. A. sitchensis is very similar to Amyloporia crassa (P. Karst.) Domaň.)* as regards its macrofeatures, but differs in smaller spores and in skeletal hyphae not dissolving in potassium hydroxyde (KOH). The present authors discerned, on the basis of the study of the type material kindly lent by herbaria (MCH and PACM A), some confusion in literature of two species, viz. Poria sitchensis Baxter and Poria oleagina Overholts, which are sometimes wrongly interpreted. Poria oleagina, the correct name of which is now Amyloporia sordida (Ryv. et Gilberts.) Vampola et Pouzar, differs as regards macrocharacters by darker carpophores and smaller pores and as regards the features in microstructure it differs in narrower spores and in skeletal hyphae partially dissolving in solution of potassium hydroxyde (KOH). The last species has been indicated in Europe in Germany only (Ryvarden et Gilbertson 1993), but the two localities reported for it by David et Tortič (1984), refer really to Amyloporia sitchensis (Baxt.) Vampola et Pouzar. The authors accept here the generic name Amyloporia Bond et Sing, ex Sing. (= Amyloporiella David et Tortic) for a small group segregate of Antrodia P. Karst. ts typification is based on the work of Ryvarden (1991) where the generic name is typified by a specimen belonging to the species called mostly Poria xantha (Fr. : Fr.) Cooke sensu John Erikss. The present authors propose the following new combinations with the generic name Amyloporia: Amyloporia sitchensis (Baxt.) Vampola et Pouzar comb, nov., Amyloporia sordida (Ryv. et Gilberts.) Vampola et Pouzar comb. nov. and Amyloporia carbonica (Overh.) Vampola et Pouzar comb. nov. (see the p. 213,215 and 216 of the Czech text). ** Amyloporia crassa (P. Karst.) Domaňski, Grzyby (Fungi), (Polyporaceae., Mucronoporaceae.) in Flora Polska p. 92, 1965 (valid, publ.). 217

72 : Č eská m y k o lo g ie 46 (3-4) 1992 Literatura BAXTER D. V. (1938): Some resupinate polypores from the region of the Great Lakes. X. - Pap. Mich. Acad. Sei. Arts Lett., Ann Arbor, 23: BONDARCEV A. S. (1953): Trutovye griby evropejskoj časti SSSR i Kavkaza. - Moskva et Leningrad. BONDARCEV A. S. et SNGER R. (1941): Zur Systematik der Polyporaceen. - Ann. Mycol., Berlin, 39: DAVD A. et TORTČ M. (1984): Amyloporiella gen. nov. (Polyporaceae). Trans. 83: DOMAŇSK S. (1972): Fungi. Polyporaceae (resupinatae). - Warszawa. DOMANSK S. (1974): Mala flora grzybów. - Warszawa - Krakow. Brit. Mycol. Soc., London, GLBERTSON R. L. et RYVARDEN L. (1986): North American polypores. Vol. 1. Abortiporus - Lindtneria. - Oslo, p. KREGLSTENER G. J. (1991): Ober neue, seltene, kritische Makromyzeten in Westdeutschland X. Porlinge, Korallen-, Rinden- und Gallertpilze. - Zeitsch. Mykol., Schväbisch Gmünd, 57: LOW E J. L. (1966): Polyporaceae of North America. The genus Poria. - State Univ. N. Y. Coll. For. Tech. Publ. 90:1-183 p. NEMELÄ T. et al. (1992): New records of rare and threatened polypores in Finland. - Karstenia, Helsinki, 32: RYVARDEN L. (1991): Genera of polypores. Nomenclature and taxonomy. - Synopsis Fungonim, Oslo, 5: RYVARDEN L. et GLBERTSON R. L. (1993): European polypores. Vol. 1. Abortiporus - Lindtneria. - Oslo, p. RYVARDEN L. et JOHANSEN. (1980): A preliminary polypore flora of East Africa p., Oslo. V AM POLA P. (1993): Severoamerický choroš Fibroporia radiculosa (pómatka sirožlutá) nalezen v Československu. - Čes. Mykol., Praha, 46: Adresy autorů: Petr Vampola, Zižkova 87, Jihlava, Czech republic; Zdeněk Pouzar, CSc., Národní muzeum, Václavské nám. 68, Praha 1, Czech Republic

73 V a m p o l a a P o u z a r : A m y l o p o r ia s it c h e n s is roa \ M O $ \ «0 o «n<?n ^.Q p Q 1. - Amyloporia sitchensis (Baxt.) Vampola et Pouzar - A ) fragment hymenia, B ) výtrusy, C) bazidie, D ) cystidioly, E) generativni hyfy, F) skeletová hyfa. - A ) fragment of hymenium, B) spores, C) basidia, D ) cystidioles, E) generative hyphae, F) skeletal hypha. 219

74 Č e s k á m y k o lo g ie 46 (3-4) 1992 %/* * *«*v»v *, * * f»*2* * li l i y ť v 2 cm H r a». 3 mm ; Wr-!.'S:.,r7- r- - ' v ;é55 'V'1 S l a ř S íí Í Í ' v's.«" k*v:v í- w H ^ ^ j É p i ii M PX^%Í^MtMĚ^nĚk'»**.,«*/>«* ' w h m m k 2 cm lllí llllt 3 mm - « J,'** v u ?&**, a) Poria sitchensis Baxt. - typus, b) detail pórů, c) Poria oleagina Overholts - typus, d) detail pórů. - a) Poria sitchensis Baxt. - type from herb. D. V. Baxter no. XX-23155a (MCH), b) Poria sitchensis Baxt. - detail of pores of type from herb. D. V. Baxter no. XX-23155a (MCH), c) Poria oleagina Overh. - type (PACMA 00632), d) Poria oleagina Overh. - detail of pores of type (PACMA 00632)

75 V a m p o l a a P o u z a r : A m y l o p o r ia s it c h e n s is fa \^ ^ Í o mm 2 cm f i / í ^ l K j ^ S w ř L 3m 5 L, 3. - a) Amyloporia sitchensis (Baxt.) Vampola et Pouzar - Polsko, Bialowiežský prales, 27. V (PRM 87519), b) Amyloporia crassa (P. Karst.) Domaň. - Morava, les Březina u Velkých Heraltic (PRM 75669), c) Amyloporia crassa - detail pórů (PRM 75669). - a) Amyloporia sitchensis (Baxt.) Vampola et Pouzar - Poland, Bialowieža virgin forest near Hajnówka, on a trunk of Picea abies, 27. V. 1973, leg. Z. Pouzar, det. P. Vampola et Z. Pouzar 1991, (PRM 87519), b) Amyloporia crassa (P. Karst.) Domaň. - Czechoslovakia, Moravia, the forest "Březina near Velké Heraltice, on a stub of Picea abies, 4. X. 1969, leg. O. Žurek, det. Z. Pouzar (PRM 75669), c) Amyloporia crassa - detail of pores (PRM 75669). 221

76 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3 4) 1992 nv) 70 H? ^ o f ^ 5 ju n, 4. - Výtrusy tři makroskopicky velmi podobných druhů rodu Amyloporia Bond, et Sing. - Spores of three macroscopically very similar species of genus Amyloporia Bond, et Sing. - A ) Amyloporia crassa (P. Karst.) Domaň., B) Amyloporia sitchensis (Baxt.) Vampola et Pouzar - spores of type Poria sitchensis Baxt. from herb. D. V. Baxter no. XX-23155a (MCH), C) Amyloporia sordida (Ryv. et Gilberts.) Vampola et Pouzar - spores of type Poria oleagina Overh. (PACM A 00632). 222

77 Severoamerický choroš Fibroporia radiculosa (pórnatka sírožlutá) nalezen v Československu The North American polypore Fibroporia radiculosa was found in Czechoslovakia Petr Vampola Autor zveřejňuje nález rozlité chorošovité houby Fibroporia radiculosa (Peck) Parm. v Československu. Novou lokalitou tohoto vzácného druhu je Panský les u Zbilid v okrese Jihlava, v západní části Moravy (leg. et det. P. Vampola, 15. V. 1991, PRM , MJ 227/91). Tato nápadně žlutě zbarvená pórnatka roste saprofyticky na mrtvých jehličnanech a vzácně listnáčích. Dosud byla známa pouze ze Severní Ameriky, a to z Kanady, USA, Kostariky a Jamajky. V Evropě kromě Československa roste také v Německu a Rakousku, ale mykology je tam určována jako Poria saxonica Dorfelt. The author reports a finding of a resupinate polyporaceous fungus Fibroporia radiculosa (Peck) Parm. in Czechoslovakia. The forest Panský les near Zbilidy in the district Jihlava in the western part of Moravia is a new locality of this rare species (leg. et det. P. Vampola, 15th August 1991, PRM , MJ 227/91). This striking yellow Poria grows saprophytically on dead conifers and rarely on hardwoods. Till now it was known only froir North America, i.e. from Canada, USA, Costa Rica and Jamaica. Except Czechoslovakia this fungus grows in Europe in Germany and Austjia too but there it has been by mycologists determined as Poria saxonica Dorfelt. Choroše path' k nemnohým skupinám hub, u kterých jsou areály rozšíření jednotlivých druhů poměrně dobře známé. Zejména to platí o choroších Evropy a Severní Ameriky, které byly v poslední době předmětem několika dobrých monografických prací. Mykoflóra obou kontinentů je dosti podobná, Severní Amerika je však co do počtu známých druhů chorošů nepoměrně bohatší. Pro mnohé druhy je také Severní Amerika považována za jediný areál jejich rozšíření. Nálezy takovýchto druhů v jiných částech světa jsou proto vždy překvapením a budí oprávněnou pozornost mykologů. Nelze totiž uspokojivé zodpovědět, zda příčinou takovýchto překvapivých nálezů je extrémní vzácnost těchto druhů v jiných částech světa a tedy i možnost jejich dřívějšího přehlížení, nebo postupné šíření severoamerických druhů mimo mateřský kontinent. Ani jednu z obou možností nelze totiž jednoznačně vyloučit a zřejmě obě mohou být v určitých případech pravdivé. Jako konkrétní příklad je možno uvést nedávný nález pómatky sírožluté - Fibroporia radiculosa (Peck) Parm. v Československu (český název pórnatka sírožlutá je zde navrhován vzhledem k nápadnému sírovéžlutému zbarvení čerstvých plodnic). Novou lokalitou tohoto druhu je Panský les u Zbilid v okrese Jihlava, v západní části Moravy, v nadmořské výšce cca 650 m. Pórnatka sírožlutá zde roste převážně na pařezech, méně již na mrtvých kmenech smrku ztepilého ( Picea abies), lze ji však najít i na pařezech a ležících kmenech borovice lesní {Pinus sylvestris) a vzácně se může rozlévat i po starých plodnicích chorošů (např. Heterobasidion annosus). První doklady byly na zmíněné lokalitě sbírány 15. V (PRM , MJ 227/91).

78 Č e s k á m y k o lo g ie 46 (3-4) 1992 Přestože tento druh byl dosud znám pouze z některých zemí severoamerického kontinentu (Kanada, USA, Kostarika, Jamajka), není zřejmě československý nález prvním nálezem evropským. V Evropě byl totiž tento druh objeven již přibližně před třiceti lety v sousedním Německu a odsud později popsán jako nový druh pro vědu pod jménem Poria saxonica Dorfelt (1974). když jsem zatím neměl možnost studovat typus Poria saxonica, je vzhledem k výstižnému autorovu popisu druhu nepochybné, že obě houby jsou identické a Poria saxonica Dorfelt je pouze synonymem Fibroporia radiculosa (Peck) Parm. V Německu byl tento druh nalezen již na několika lokalitách (Dorfelt 1974, 1981, Krieglsteiner 1991) a zcela nedávno byl publikován také z Rakouska (Ricek 1989). Fibroporia radiculosa (Peck) Parmasto - Conspectus Systematis Corticiacearum, p. 177, Syn.: Polyporus radiculosus Peck, N. Y. State Mus. Ann. Rep. 40: 52, Poria radiculosa (Peck) Sacc., Syll. Fung. 6: 314, Antrodia radiculosa (Peck) Gilbn. et Ryv., Mycotaxon 22: 363, Poria flavida Murr., Mycologia 13: 174, Poria subradiculosa Murr., Mycologia 13: 175, Poria luteofímbriata Baxt., Mich. Acad. Sci. Arts Lett. Papers 23: 287, Poria saxonica Dorfelt, Veroff. Mus. Naturk. Karl- Marx-Stadt 8: 61, Amyloporiella saxonica (Dorfelt) Krieglsteiner, Zeitsch. f. Mykol. 57: 36, 1991 (invalid, publ.). Pórnatka sírožlutá tvoří jednoleté, nevrstevnaté a zcela rozlité plodnice v podobě nepravidelných, ale poměrně rozsáhlých povlaků plochy až několika dm2. Zejména na svislých plochách jsou povlaky nejprve hladké, bělavé nebo slabě zarůžovělé, místy však také sírověžluté a lze je poměrně snadno sloupnout ze substrátu. Teprve později se na nich vytvářejí rourky, které jsou na svislém podkladu nápadně stupňovité a dosahují délky až 6 mm. Rourky jsou u čerstvých plodnic poměrně tlustostěnné, sírověžluté zbarvené (jako rourky čerstvých plodnic Laetiporus sulphureus) a na řezu plodnicí nápadně kontrastují s bělavým subikulem. Ostří rourek je jemné brvité a na styku stěn rourek tvoří jakési malé špičky. Póry jsou okrouhlé až hranatě okrouhlé, 3-4 na 1 mm. Nápadným znakem jsou hojné, 0,5-2(3) mm tlusté rhizoidy, které jsou krémové zbarvené a pronikají hluboko do substrátu. Rhizoidy jsou nejpočetnéjší u plně vyvinutých plodnic rostoucích na dřevu již značně rozloženém hnilobou a naopak u mladých plodnic, rostoucích na relativně málo rozloženém dřevu, nejsou často vůbec patrné. Chuť čerstvých plodnic je mírná, snad jen nepatrně nakyslá, pach však je velmi silný a nepříjemný, připomínající směs pachů čerstvých plodnic Fomitopsispinicola a Gelatoporía pannocincta. Hyfový systém je dimitický, tvořený generativními a skeletovými hyfami. Generativní hyfy jsou tenkostěnné, hojně větvené, na přehrádkách s přezkami, ca 2-4,5 jim tlusté. Skeletové hyfy jsou 3-6 pm tlusté, tlustostěnné, nehojně větvené a jejich stěna v Melzerově činidle, zvláště u silnějších preparátů, působí dojmem slabé amyloidity. U preparátů připravených v KOH stěna skeletových hyf směrem dovnitř bobtná a postupně vyplní celý vnitřní prostor hyfy. Hymenium je tvořeno bazidiemi, bazidiolami a nehojnými vřetenovitými cystidiolami. Bazidie jsou tetrasporické, kyjovité, někdy v horní části 224

79 V a m p o l a : F ib r o p o r ia r a d ic u l o s a poněkud zaškrcené, s bazální přezkou, 17-27(30) x 6-7,5(9) pm velké. Spory jsou hyalinní, hladké, elipsoidní, 5-6,2(7,7) x 2,8-3,9 pm velké. K ověření správnosti určení československého nálezu byly jako srovnávací materiál použity dvě položky ze Severní Ameriky, a to pol. no z herbáře J. L. Lowe a pol. no z herbáře W. B. Cooka, které byly zapůjčeny z herbáře Národního muzea v Praze (PRM ,531895). Pórnatka sírožlutá je druhem saprofytickým, rostoucím převážně na mrtvém dřevu jehličnanů, velmi vzácně i listnáčů. Ze Severní Ameriky uvádějí Gilbertson a Ryvarden (1986) tyto rody hostitelů: Comus, Fraxinus, Larix, Liquidambar, Pinus, Platanus, Pseudotsuga, Quercus a Taxodium. Lombard a Gilbertson (1965), kteří mimo jiné popisují kultury tohoto druhu, pak navíc uvádějí ještě druhy rodů Castanea, Robinia a Tsuga. Z Československa, Německa a Rakouska je možno doplnit jako dalšího hostitele Picea abies. Z hlediska způsobu rozkladu dřeva patří pórnatka sírožlutá mezi houby celulozovomí a působí hnědou hnilobu. Literatura DÖRFELT H. (1974): Charakteristische Pilze der montanen Fichtenwälder des Oberen Westerzgebirges. - Veröff. Mus. Naturk. Karl-Marx-Stadt 8: DÖRFELT H. (1981): Poria saxonica H. Doerfelt - eine auffallende Pilzart montaner Fichtenforste im Westerzgebirge. - Ber. Arbeitsgem. sächs. Bot., N. F. 11: GLBERTSON R. L. et RYVARDEN L. (1986): North American polypores. Vol. 1, Abortiporus - Lindtneria p., Fungiflora, Oslo. KREGLSTENER G. J. (1991): Über neue, seltene, kritische Makromyzeten in Westdeutschland X. Porlinge, Korallen-, Rinden- und Gallertpilze. - Zeitschr. Mykol. 57: LOM BARD F. F. et GLBERTSON R. L. (1965): Sftidies of some western Porias with negative or weak oxidase reaction. - Mycologia 57: RCEK E. W. (1989): Die Pilzflora des Attergaues, Hausruck- und Kobemausserwaldes p., Wien. Adresa autora: Petr Vampola, Žižkova 87, Jihlava, ČR. 225

80 _ - Č e s k á m y k o lo g ie 46 (3-4) 1992 a ^ / 1. Fibroporia radiculosa (Peck) Pann. - Pórnatka sírožlutá. Panský les u Zbilid v okrese Jihlava, na pařezu smrku ztepilého, 15. V. 1991, leg. et det. P. Vampola (MJ 227/91); a) celkový pohled na plodnici, b) detail pórů. - The forest Panský les near Zbilidy in the district Jihlava, on stub of Picea abies, 15. V. 1991, leg. et det. P. Vampola (MJ 227/91); a) the whole look at the carpophore, b) detail of pores. Foto P. Vampola 2 2 6

81 V a m p o l a : F ib r o p o r ia r a d ic u l o s a 2. Fibroporia radiculosa (Peck) Parm. A ) výtrusy, B ) generativní hyfa, C) bazidie, D) skeletová hyfa. - A ) spores, B) generative hypha, C ) basidia, D ) skeletal hypha. P. Vampola del.

82 Choroš ostropórka rozlitá - Oxyporus obducens a jeho variabilita Oxyporus obducens, a polypore displaying variability Petr Vampola Autor na základě studia živého materiálu a herbářových položek z několika evropských zemi podává podrobný popis chorošovité houby Oxyporus obducens (Pers.) Donk a zdůrazňuje velkou variabilitu většiny rozlišovacích znaků. Srovnávacím studiem několika herbářových položek severoamerického druhu Oxyporus similis (Bres.) Ryv. zjistil, že tento druh je identický s evropskou houbou a jeho jméno řadi do synonymiky Oxyporus obducens (Pers.) Donk. A detailed description of the polypore Oxyporus obducens (Pers.) Donk is given on the basis of a study of fresh specimens as well as herbarium material from several European countries. Great variability of the distinguishing characters has been stressed. Upon comparison of several specimens of the North American Oxyporus similis (Bres.) Ryv., the author concluded that this species is identical with the European fungus, and therefore its name should be put in the synonymy of Oxyporus obducens (Pers.) Donk. Rod Oxyporus (Bourd. et Galz.) Donk byl vystaven v roce 1933 pro nepočetnou skupinu chorošů, z nichž 6 druhů roste i v Československu. Jsou to Oxyporus corticola (Fr.) Ryv., O. late-marginatus (Dur. et Mont.) Donk, O. obducens (Pers.) Donk, O. philadelphi (Parm.) Ryv., O. populinus (Schum.: Fr.) Donk a O. ravidus (Fr.) Bond, et Sing. (cf. Kotlaba 1984, Vampola 1991). Poslední ze jmenovaných druhů (O. ravidus) může být podle mých předběžných studií pouze kloboukatou formou (popřípadě subspecií) O. corticola; této problematice však věnuji samostatný článek. Mikroskopicky je rod Oxyporus charakteristický monomitickým hyfovým systémem, tj. je tvořen pouze generativními hyfami, které jsou hyalinní, tenkostěnné i tlustostěnné, s přehrádkami, avšak bez přezek. V hymeniu všech druhů ostropórek jsou přítomny hojné a často silně inkrustované cystidy, u některých druhů i mohutné gloeocystidy. Rozlišení jednotlivých druhů nebývá složité; k bezpečnému určení je však třeba mít fertilní plodnice. Sterilní plodnice nelze - až na výjimky - určit. Druhy rodu Oxyporus se odlišují dosti malým počtem mikroznaků; velikost a tvar výtrusů mají tedy při jejich určování zásadní význam. Tímto článkem chci upozornit na poměrně hojnou ostropórku rozlitou - Oxyporus obducens (Pers.) Donk, která je v literatuře rozporně hodnocena a často také chybně určována. Zatímco někteří autoři považují tuto houbu za dobrý druh (např. Domaňski 1965, Donk 1974, Jiilich 1984), jiní, a to zejména skandinávští mykologové (např. Ryvarden 1978), pokládají nesprávně Oxyporus obducens (Pers.) Donk pouze za rozlitou formu ostropórky topolové - Oxyporus populinus (Schum.: Fr.) Donk. Příčinou této nejednotnosti je zřejmě omyl, kterého se dopustili již švédští mykologové S. Lundell a J. A. Nannfeldt. Jejich položka no. 730 (vydaná v exsikátové sbírce Fungi exsiccati Suecici pod jménem Po/yporus obducens Pers.) totiž představuje skutečně pouze resupinátní formu Oxyporus populinus. Dalšího omylu se pak dopustil ještě estonský

83 V a m p o l a : O x y p o r u s o b d u c e n s mykolog E. Parmasto, neboť jeho položka no. 22, vydaná v roce 1957 pod jménem Oxyporus obducens v exsikátové sbírce Mycotheca Estonica (Fasc. ), je zcela jiný druh, a to Perenniporia subacida (Peck) Donk. Následně uvedený popis Oxyporus obducens je sestaven podle četných vlastních sběrů čerstvého materiálu a podle téměř stovky herbářových položek zapůjčených z několika československých herbářů, převážně však z herbáře mykologického oddělení Národního muzea v Praze (PR M ). Studovaný materiál představoval solidní kolekci sběrů tohoto druhu nejenom z Československa, ale i z několika dalších evropských zemí. Součástí této práce bylo i srovnávací studium severoamerického druhu Oxyporus sim ilis (Bres.) Ryv., rostoucího v Kanadě a USA. S Oxyporus obducens byl srovnáván kanadský materiál, a to položka no z herbáře Univerzity v Torontu, sbíraná v roce 1955 R. F. Cainem v Ontariu, a současně chybně určená jako Poria corticola (Fr.) Cooke. K nesprávnému výsledku vedla i následná revize této položky, provedená v roce 1982 J. C. Krugem, neboť potvrdila Cainovo chybné určení. Srovnávacím materiálem z U SA byla položka Poria sim ilis Bres. no z daha, ze sbírky zaslané do Národního muzea v Praze prof. J. L. Lowem, a dále pak dva sběry z Colorada a Minnesoty, které mi na požádání laskavě poslal norský mykolog L. Ryvarden. Výsledkem srovnávacího studia bylo zjištění, že severoamerický Oxyporus sim ilis (Bres.) Ryv. je totožný s Oxyporus obducens (Pers.) Donk. Do areálu rozšíření O. obducens, který byl dosud znám pouze z Evropy a Asie, tak přibyl další světadíl - Severní Amerika. Oxyporus obducens (Pers.) Donk (Meded. Bot. Mus. Univ. Utrecht, 9: 202, 1933). Syn.: Coriolus obducens (Pers.) Pilát, Bull. Soc. Mycol. France, 48: 14, 1932; Physisporus obducens (Pers.) Gillet, Champ. France, p. 697, 1878; Polyporus obducens Persoon, Mycol. Europ., 2: 104, 1825; Poria obducens (Pers.) Quélet, Enchirid. Fung., p. 180, 1886; Rigidoporus obducens (Pers.) Pouzar, Folia Geobot. Phytotax., Praha, 1: 368, 1966; Coriolus connatus subsp. obducens (Pers.) Bourdot et Galzin, Hymén. France, p. 570, 1928; Polyporus inhalatus Velenovský, České houby, vol. 4, p. 636, 1922; Poria similis Bresadola, Mycologia, 17: 76, 1925; Oxyporus similis (Bres.) Ryvarden, Norw. Joum. Bot., 19: 233, Exsikátové sbírky: P. Vampola: Polyporales exsiccati Čechoslovaciae, No. 6, 83. Plodnice jsou jednoleté, výjimečně i víceleté a vrstevnaté, většinou zcela rozlité, velmi zřídka i polorozlité se zřetelně vyvinutými malými klobouky, celé bílé nebo krémové, ve stán až hnědé. Klobouky jsou až 2,5 cm dlouhé, nejvýše 1 cm široké a 0,8 cm tlusté, na povrchu plstnaté nebo hustě krátce chlupaté. Rozlitá část plodnice může pokrývat substrát v souvislé ploše až několika dm2; tloušťka povlaku však zpravidla nepřesahuje 0,5 cm. Okraj plodnice je nepravidelný, tenký, jemně vatovitý a do ztracena přecházející na substrát; jen zřádka bývá na okraji vytvořen souvislý plstnatý lem až 2 mm široký. U imperfektního stadia (anamorfy) bývá okraj nebo i povrch plodnic prašnatý od silné vrstvy konidií. Subikulum v rozlité části většinou nepřesahuje tloušťku 1 mm. Dužnina je za čerstva měkká, za sucha pak tvrdá a křehká. Rourky jsou až 5 mm dlouhé, tenkostěnné, 229

84 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3~4) 1992 na ostří většinou rovné, na šikmých plochách často z boku částečně otevřené nebo potrhané. Póry jsou drobné, hranatě okrouhlé, 4-7 na 1 mm. H yfový systém je monomitický, tvořený pouze generativními hyfami s přehrádkami bez přezek. Hyfy jsou tenkostěnné i tlustostěnné, 2-4,5 pm tlusté. Bazidie jsou tetrasporické, kyjovité, 8-16 x 4-6 pm velké. Cystidy jsou velmi proměnlivé, válcovité nebo kyjovité, jen zřídka mírně vřetenovitě nadmuté, tenkostěnné i tlustostěnné, na vrcholu nebo i v celé délce většinou silně inkrustované, x 3,5-15 pm velké. Bazidiospory jsou hyalinní, elipsoidní, 3-5 x 2,6-3,5 pm velké, konidie většinou vejčitě elipsoidní, tlustostěnné, 7-15 x 6-9,5 pm velké. V Evropě roste Oxyporus obducens pouze na listnáčích (Jülich 1984, Kotlaba 1984), ze Severní Ameriky však jsou známé i nálezy na jehličnanech (Gilbertson et Ryvarden 1987). Tento druh tvoří dva typy plodnic, které jsou makroskopicky dosti rozdílné. Snadno poznatelné jsou plodnice z dutin stromů. Nejsou tak rozsáhlé a zpravidla jsou spojené s imperfektním stadiem, které je pouhým okem patrné v podobě čistě bílé až sytě okrové prašnaté vrstvy konidií. Podle mých zkušeností roste tento typ častěji až v podzimním období a v případě mírné zimy přetrvává do jarních měsíců. Plodnice z ležících kmenů a větví naopak tvoří velmi rozsáhlé povlaky a imperfektní stadium lze na nich nalézt jen výjimečně. Tento druhý typ odpovídá Bresadolovu pojetí Poria sim ilis z roste jak v Severní Americe, tak v Evropě. Zajímavé však je, že ze Severní Ameriky nejsou udávány plodnice s imperfektním stadiem, stejně jako polorozlité plodnice se zřetelně vyvinutými klobouky - i když přirozeně předpokládám, že i tam se vyskytují. Nasvědčuje tomu totiž nález z Pinaleno Mountains z Arizony, který pod jménem Poria sim ilis popisují Gilbertson a Lowe (1962) a u kterého pozorovali určitou tendenci k tvorbě klobouků. Tento fakt je velmi důležitý, neboť jde o první a zřejmě jedinou zmínku v severoamerické mykologické literatuře, naznačující možnost tvorby klobouků u tohoto druhu. Tento choroš, ať již pod jménem O. obducens nebo O. similis, je totiž v mykologické literatuře většinou charakterizován jako druh zcela rozlitý (např. Jülich 1984, Gilbertson et Ryvarden 1987), což však je nesprávné, neboť kloboukaté plodnice byly popsány jako forma pileolata již Bourdotem a Galzinem (1928). Bohužel faktory, které ovlivňují tvorbu klobouků u tohoto druhu, nelze zatím uspokojivě definovat. Zcela jistě však jde o celý komplex příčin nebo podmínek, který nemůže být v žádném případě zužován pouze na vhodnou pozici plodnice na substrátu. Je sice pravdou, že celá řada polorozlitých chorošů zpravidla tvoří klobouky vždy při růstu na svislém nebo šikmém podkladu, ovšem v případě O. obducens toto pravidlo neplatí. O. obducens tvoří zcela rozlité plodnice jak na vodorovném, tak i na šikmém nebo svislém podkladu a výjimečná tvorba klobouků má zřejmě jiné příčiny. Vysvětlení tohoto jevu musí být předmětem dalšího studia biologie této houby. Co se týče mikroznaků, nebyly u obou typů zjištěny podstatné rozdíly. U rozlitého typu z ležících kmenů můžeme sice častěji pozorovat mohutnější a více inkrustované cystidy, 2 3 0

85 V a m p o l a : O x y p o r u s o b d u c e n s avšak tento znak je velmi proměnlivý a mezi oběma typy lze najít přechodná stadia. Velmi důležitým a sjednocujícím znakem však je imperfektní stadium. Jak již bylo uvedeno, toto stadium je častější u typu z dutin kmenů a naopak u typu z ležících kmenů se vyskytuje jenom vzácně. Důležité však je, že toto stadium lze nalézt u obou typů a konidie jsou naprosto stejné. U jiných druhů rodu Oxyporus nebylo dosud imperfektní stadium pozorováno. Toto zjištění tedy prokazuje, že typ z dutin i typ z ležících kmenů představují pouze jeden, avšak velmi proměnlivý druh. Z těchto důvodů řadím Oxyporus sim ilis (Bres.) Ryv. do synonymiky k Oxyporus obducens (Pers.) Donk. Závěrem děkuji dr. F. Kotlabovi, CSc. a dr. Z. Pouzarovi, CSc. za pečlivé posouzení rukopisu tohoto článku a za zapůjčení obsáhlého herbářového materiálu ze sbírek Národního muzea v Praze. Literatura BOURDOT H. et GALZN A. (1928): Hyménomycetes de France. Sceaux. 761 p. DOM ANSKS. (1965): Grzyby, Polyporaceae. - Flora Polska, PAN, Warszawa. DONK M. A. (1974): Checklist of European Polypores. - Verh. Koninkl. Nederl. Akad. Wet., Natuurk., Tweede Reeks, Amsterdam, 62: GLBERTSON R. L. et LOWE J. L. (1962): Notes on western polypores, n. New distribution records. - Pap. Mich. Acad. Sci., Arts Lett., 47: GLBERTSON R. L. et RYVARDEN L. (1987): North American Polypores. Vol. 2. Megasporoporia - Wrightoporia. - Fungiflora, Oslo, p. JŮLCH W. (1984): Die Nichtblatterpilze, Gallertpilze und Bauchpilze. - n.: Kleine Kryptogamenflora Ub/1, p., Stuttgart et New York. K OTLABA F. (1984): Zeměpisné rozšíření a ekologie chorošů (Polyporales s. 1.) v Československu p., 123 map. in append., Praha. RYVARDEN L. (1978): The Polyporaceae of North Europe. Vol. 2. nonotus - Tyromyces. - Fungiflora, Oslo, p. VAM PO LA P. (1992): Oxyporus philadelphi - ostropórka síťkovitá, nový choroš středoevropské mykoflóry. - Čes. Mykol., Praha 45: Adresa autora: Petr Vampola, Žižkova 87, Jihlava, ČR

86 Č e s k á m y k o lo g ie 46 (3-4) 1992 Mb q O O o o C>0 0 n ^ ", 5xim, ^ G z h-sujtl, 1. Oxyporus obducens (Pers.) Donk. A ) fragment hymenia s bazidiemi, B) bazidiospory, C) tlustostěnné konidie, D) hyfy subicula.

87 V a m p o l a : O x y p o r u s o b d u c e n s Q\ 0 «*A # ř miwj\ J ^ y ji j j j j r yl 4 ŽÉf ÉĚ 0 Ě -' w í ^ l É? i t í f? <w J í 11 \ Í9 'MJ 1 2. Oxyporus obducens (Pers.) Donk. Cystidy. Del. P. Vampola 233

88 Příspěvek k poznání choroše ostropórky korové - Oxyporus corticola C o n trib u tio n to th e know ledge o f th e poly p o re O x y p o ru s co rtico la Petr Vampola Autor studoval obsáhlý herbářový materiál Oxyporus corticola (Fr.) Ryv. a Oxyporus ravidus (Fr.) Bond, et Sing, uložený v herbářích mykologického oddělení Národního muzea v Praze (PRM). Převážná část studovaného materiálu pocházela z evropských zemí, několik málo položek ze Sibiře a ze Severní Ameriky. Na základě srovnávacího studia došel autor k závěru, že obě houby jsou mikroskopicky shodné a Oxyporus ravidus (Fr.) Bond, et Sing, je tedy pouze kloboukatou formou (popřípadě subspecii) Oxyporus corticola (Fr.) Ryv. Současně autor studoval i duplikát položky chorošovité houby OxyporusphellodcndriBond. et L. Vassilj. in Bond. (T A A ), popsané ze Sibiře. Tato houba je bezpečné totožná s Oxyporus ravidus (Fr.) Bond, et Sing, v dosavadním pojetí, a proto autor řadí jméno Oxyporus phellodendri rovněž do synonymiky Oxyporus corticola (Fr.) Ryv. The author examined a comprehensive herbarium material of Oxyporus corticola (Fr.) Ryv. and Oxyporus ravidus (F t.) Bond, et Sing., preserved in the herbaria of the Mycological Department, National Museum, Prague (PRM). A major part of the specimens originates from European countries, while a few of these collections derives from Siberia and North America. On the basis of a comparative study the author reached the conclusion that the both above mentioned fungi are microscopically identical, and that Oxyporus ravidus (F t.) Bond, et Sing, is only a pileate form (or subspecies) of Oxyporus corticola (Fr.) Ryv. The author studied also a duplicate specimen of Oxyporus phellodendri Bond, et L. Vassilj. in Bond. (T A A ), a polypore described from Siberia. Reliably, this fungus is identical with Oxyporus ravidus (fr.) Bond, et Sing., in the present view. For this reason, the name Oxyporus phellodendri Bond, et L. Vassilj. in Bond, should be added to the synonymy of Oxyporus corticola (Fr.) Ryv., too. Při studiu a určování druhů rodu Oxyporus (Bourd. et Galz.) Donk činí mykologům potíže především rozlišování ostropórky korové - Oxyporus corticola (Fr.) Ryv. a ostropórky krémové - Oxyporus ravidus (Fr.) Bond, et Sing. Pokud mají plodnice zřetelně vyvinuté klobouky, jsou vždy snadno určeny jako Oxyporus ravidus, problémy však jsou s určováním zcela rozlitých plodnic. Podle makroznaků není možné rozlišit, zda se jedná o vždy rozlitý druh O. corticola, anebo o vzácnou rozlitou formu O. ravidus. Určení je tedy podmíněno studiem mikroznaků, o kterém se zmíním později. V praxi však jsou zcela rozlité plodnice většinou určovány jako O. corticola. S problematikou rozlitých a polorozlitých plodnic v rodě Oxyporus jsem se setkal při předcházejícím studiu ostropórky rozlité - O. obducens (Pers.) Donk. Přesvědčil jsem se, že jeden a tentýž druh, tvořící ve většině případů zcela rozlité plodnice, může za určitých podmínek vytvořit i plodnice polorozlité, se zřetelné vyvinutými klobouky. Klobouky pak mohou mít i vrstevnaté rourky (cf. Vampola 1993). Co je příčinou a co podmiňuje výjimečnou tvorbu klobouků u Oxyporus obducens, nelze bohužel zatím uspokojivě vysvětlit; jisté však je, že rozhodující roli nehraje pouze vhodná pozice plodnice na substrátu, jak se všeobecně u chorošů soudí. Problém je zřejmé mnohem složitější a bude vyžadovat další studium. Z uvedeného však přesto vyplývá, že samotná přítomnost nebo

89 V a m p o l a : O x y p o r u s c o r t ic o l a absence klobouků nemůže být v rodě Oxyporus považována za kritérium k rozlišení dvou druhů. Na základě tohoto zjištění jsem pojal určité podezření na možnou totožnost O. corticola a O. ravidus, neboť rozdíly v mikroznacích, uváděné v literatuře, nebyly příliš přesvědčivé. Jako podstatný rozdíl obou druhů byla uváděna velikost a tvar výtrusů. Posuzujeme-li literární údaje hodnot délky a šířky výtrusů, je většina autorů ve shodě v tom, že O. ravidus má výtrusy mírně delší a také štíhlejší (např. Jülich 1984, Pilát , Ryvarden 1978); jen výjimečně jsou udávány hodnoty velikosti výtrusů pro oba druhy téměř stejné (např. Domaňski 1974). Otázkou tvaru výtrusů obou druhů se nedávno podrobně zabývali také Kotlaba a Pouzar (1990). Oba autoři na základě studia bohatého materiálu v podstatě potvrdili původní nepublikovaný názor Jahnův, že výtrusy obou druhů jsou tvarově rozdílné. Podle jejich pozorování je v preparátu O. corticola většina spor pravidelně elipsoidních a jen několik málo poněkud vejčitých, kdežto všechny spory O. ravidus]sou vejčité, tj. zmenšené k vzdálenějšímu konci a nepatrně rozšířené k bazální části. Toto zjištění však bohužel není zcela v souladu s mým předchozím mikroskopickým pozorováním obou druhů a mé podezření na možnou totožnost O. corticola a O. ravidus nevyvrátilo. K prokázání předpokládané totožnosti O. corticola a O. ravidus proto bylo třeba provést důkladné srovnávací studium většího množství materiálu a mezi rozlitými a kloboukatými formami nalézt přechodná stadia, popřípadě ještě další společné znaky. Byl proto studován veškerý herbářový materiál O. corticola a O. ravidus uložený v herbářích mykologického oddělení Národního muzea v Praze (PR M ) a několik položek z dalších československých herbářů. Převážně šlo o sběry z evropských zemí, pouze několik položek bylo sebráno na Sibiři a v Severní Americe. Srovnávací studium jednoznačně potvrdilo, že mezi oběma houbami žádné podstatné mikroskopické rozdíly nejsou. Určitá variabilita v tvaru výtrusů, od elipsoidních až po dlouze vejčité, byla sice pozorována, ale to jak u plodnic zcela rozlitých, tak u plodnic s klobouky. Příčinou je zřejmě různý stupeň zralosti výtrusů, nebo i růst plodnic v extrémně rozdílných podmínkách. Podle mých předběžných pozorování mohou totiž některé druhy chorošů v extrémních podmínkách (např. v zimním období) tvořit výtrusy, které často svou velikostí značné přesahují výtrusy vytvořené za normálních podmínek. S touto variabilitou je tedy třeba v určitých mezích počítat a nepřisuzovat jí váhu opravňující k odlišení taxonu druhové hodnoty. Srovnávací studium O. corticola a O. ravidus dále prokázalo, že důležitým integrujícím a v literatuře opomíjeným mikroznakem jsou různé velké shluky slepených a často deformovaných výtrusů, které dosud u žádného jiného druhu v tomto rodě nebyly pozorovány. Na základě těchto skutečnosti se domnívám, že obě houby jsou totožné a O. ravidus je pouze kloboukatou formou (popřípadě subspecií) O. corticola. Tento názor není původní, neboť jej zastával již rakouský mykolog V. Litschauer, i když v opačném pojetí 2 3 5

90 Č e s k á m y k o l o g ie 46 (3-4 ) 1992 druhu a jeho formy. Lze se o tom přesvědčit v Pilátově monografii chorošů (Pilát ), kde na str. 449 je v poznámkách k Poria corticola Pilátem uvedeno: Litschauer se domnívá, že by tento druh mohl představovati resupinátní formu Trametes ravida Fr. Tento názor nepokládám za správný,.. Za správný takovýto názor zřejmě nepokládali ani další mykologové, neboť obě houby jsou v mykologické literatuře více než 150 let jednoznačně považovány za druhy odlišné a někdy řazené i do různých rodů. Jsem si proto vědom, že závěry mého srovnávacího studia zcela jistě vyvolají mezi mykology řadu rozporných názorů, které však by měly být podnětem k dalšímu cílenému studiu těchto Přestože nepovažuji O. ravidus za samostatný (dobrý) druh, připouštím, že tento typ je velmi význačný a stálý; z taxonomického hlediska může mít popř. hodnotu až subspecie. Z těchto důvodů také dále uvedená synonyma rozděluji do dvou skupin, a to zvlášť pro resupinátní typ a zvlášť pro typ pileátní. Příslušnou nomenklatorickou kombinaci zatím neprovádím a ponechávám ji k úvaze taxonomům. Považovali-li bychom však O. ravidus za subspecii, u které je tvorba klobouků geneticky podmíněna, mohli bychom snáze vysvětlit skutečnost, že areály rozšíření obou typů se v plném rozsahu nekryjí. Příkladem může být Severní Amerika, kde je rozlitý typ rozšířen téměř po celém kontinentu (cf. Gilbertson et Ryvarden 1987), kdežto polorozlitý typ s klobouky zde zatím nalezen nebyl. Součástí srovnávacího studia O. corticola a O. ravidus bylo i prověření nedávno popsané sibiřské houby Oxyporus phellodendri Bond, et L. Vassilj. in Bond Díky laskavosti norského mykologa L. Ryvardena jsem měl možnost důkladně prostudovat duplikát položky O. phellodendri sbírané estonským mykologem E. Parmastem 19. V na Acer mono v Kutuzovce, v Chabarovské oblasti východní části Sibiře (T A A ). Kresbu mikroznaků a popis této houby nedávno publikovali G. M. Jenssen a L. Ryvarden (1985), přehlédli však (zřejmě stejně jako autoři druhu) charakteristické gloeocystidy v hymeniu. Výsledkem mého srovnávacího studia je zjištění, že tato položka Oxyporus phellodendri je bezpečně totožná s houbou určovanou dosud jako Oxyporus ravidus /Fr.) Bond, et Sing. Po podrobném prostudování původního popisu Oxyporus phellodendri jsem pevně přesvědčen o omylu ruských mykologů, a proto řadím jméno Oxyporus phellodendri Bond, et L. Vassilj. in Bond, do synonymiky Oxyporus corticola (Fr.) Ryv. O xyporu s corticola (Fr.) Ryv. (Persoonia, 7: 19, 1972). Synonyma (resupinátní typ): Polyporus corticola Fr., Syst. Mycol. 1: 385, 1821; Poria corticola (Fr.) Cooke, Grevillea, 14: 113, 1886; Chaetoporus corticola (Fr.) Bond, et Sing., Ann. Mycol., 39: 51, 1941; Rigidoponis corticola (Fr.) Pouzar, Folia Geobot. Phytotax., Praha, 1: 368, 1966;? Poria salviae Berk, et Curt., Grevillea, 1: 65, 1872;? Poria vcsiculosis Berk, et Curt., Grevillea, 1: 65, 1872; Poria rostafinskii P. Karst., Bidr. kann. Fini. Nat. Folk, 25: 274, 1876; Polyporus rostafinskii P. Karst., Bidr. kánn. Fini. Nat. Folk (Myc. Fenn.), 25: 274, 1876; Physisporinus confiisus P. Karst., Findland Basidsvampar, p. 132, 1899; Poria separans Murrill,

91 V a m p o l a : O x y p o r u s c o r t ic o l a Mycologia, 12: 305, 1920; Poria viscina Bres., Mycologia, 17: 76, 1925; Poria litschaueri, Pilát, Bull. Soc. Mycol. Fr., 48: 41, 1932; PoriapearsoniiP\\ix, Trans. Brit. Mycol. Soc., 19: 196,1935. Exsikátové sbírky: S. Lundell et J. A. Nannfeldt: Fungi exsiccati Suecici, No. 154, 559, 1326, 2636, 2945; F. Petrák: Mycotheca generalis, No. 1934; P. Vampola: Polyporales exsiccati Čechoslovaciae, No. 82. Synonyma (pileátní typ): Polyporus ra vidus Fr., Epicr. 475, 1838; Polystictus ravidus (Fr.) Bres., Ann. Mycol., 1: 75, 1903; Coriolus ravidus (Fr.) Bourd. et Galz., Hymén. France, p. 564, 1928; Trametes ravida (Fr.) Pilát, Polyporaceae. n: Atlas Champ. Eur. 3: 272, 1939; Rigidoponis ravidus (Fr.) Pouzar, Folia Geobot. Phytotax., Praha, 1: 368, 1966; Daedalea rugosa Allesch., Saccardo, S. F. 9: 200, 1886; Oxyporus phellodendri Bond. et L. Vassilj. in Bond., Not. System. Sect. nst. V. L. Komarovii Acad. Sci. URSS (Bot. Mat. Spor. Rast.), Moskva et Leningrad, 16: 117, Exsikátové sbírky: V. Litschauer et H. Lohwag: Fungi selecti exsiccati Europaei, No. 19; P. Vampola: Polyporales exsiccati Čechoslovaciae, No. 81. Plodnice jednoleté nebo víceleté, rozlité nebo polorozlité s vytvořenými klobouky, celé krémové nebo okrově zbarvené, na rourkách někdy až hnědé, vzácně i rezavěhnědé. Klobouky jen výjimečně jednotlivé, většinou v početných skupinách střechovitě nad sebou, u víceletých plodnic mohou dosáhnout až 10 cm délky, 8 cm šířky a 5 cm tloušťky. Tloušťka sterilní dužniny (kontextu) nepřesahuje 1 cm. Povrch klobouků je většinou plstnatý, někdy však také slepeně chlupatý, anebo naopak téměř lysý, často mělce radiálně rýhovaný nebo v místech přirůstání nových vrstev hlouběji koncentricky brázditý. U víceletých plodnic jsou často klobouky na povrchu zelené, porostlé řasami nebo mechorosty a jsou pak velmi podobné ostropórce topolové - Oxyporus populinus (Schum.: Fr.) Donk. Okraj klobouků bývá většinou tenký a ostrý, buď rovný nebo zvlněný; na spodní straně tvoří někdy úzký sterilní lem v šířce až mm. Rozlité formy nebo rozlité části polorozlitých plodnic pokrývají substrát často ve velkých plochách až mnoha dm2 (tloušťka povlaků však zpravidla nepřesahuje 1 cm); okraj rozlitých plodnic bývá většinou ohraničen úzkým plstnatým lemem. Rourky jsou až 5 mm dlouhé, tenkostěnné, na ostří rovné nebo vzácněji roztřepené až jemně brvité, výjimečně i celé roztrhané a deformované; u víceletých plodnic mohou být rourky až v šesti vrstvách. Póry jsou většinou sytěji zbarvené než povrch plodnic a jsou hranatě okrouhlé, 2-5 na 1 mm. Plodnice jsou za čerstva měkké a pružné, za sucha pak tvrdé a někdy i resinózní. Hyfový systém je v kontextu i tramě monomitický, tvořený poměrně řídce spletenými generativními hyfami s přehrádkami bez přezek. Hyfy jsou hyalinní, tenkostěnné až tlustostěnné, někdy i inkrustované, 1,5-4,5(5) pm tlusté. V hymeniu jsou přítomny dva typy cystid, a to vzácnější válcovitě prohnuté, vřetenovité nebo široce kyjovité gloeocystidy se žlutavým obsahem, x 4-11 pm velké, anebo hojné inkrustované cystidy, které jsou buď válcovité nebo vřetenovité, tenkostěnné nebo vzácněji i tlustostěnné, x 2,5-6 pm velké; průměr inkrustované hlavy bývá nejčastěji 3-9 pm. Počet těchto cystid nebo množství inkrustace na hyfách má zřejmě vliv i na celkovou konzistenci rourek. Rourky s velmi hojnými inkrustovanými cystidami mohou být někdy i resinózní a po usušení velmi tvrdé, naopak plodnice s nehojnými cystidami bývají i po usušení poměrně měkké a snadno 2 3 7

92 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3 ~ 4 ) 1992 z nich lze řezat mikroskopické preparáty. Bazidie jsou hyalinní, tetrasporické, široce kyjovité, 8-18 x 4-9 pm velké. Výtrusy jsou hyalinní a hladké, široce elipsoidní až dlouze vejčité, 5-6,7(7) x (2,4)2,9-4,4 pm velké. Elipsoidní bývají ty výtrusy, které jsou ještě pevně spojené se sterigmaty; teprve plně vyzrálé spory jsou vejčité. Velmi důležitým a charakteristickým znakem při určování jsou také jakési nepravidelné shluky slepených výtrusů, čítající často až několik desítek kusů a dosahující rozměrů až 50 pm. Shluky spor jsou častější u starších plodnic s hojnými cystidami a spory jsou pravděpodobné slepovány sekretem vylučovaným hymeniálními cystidami, anebo uvolněným obsahem gloeocystid. U jiných druhů rodu Oxyporus se shluky výtrusů netvoří. V Československu je ostropórka korová rozšířena od nížiny do hor, těžiště výskytu však má v pahorkatině. Roste jak na listnáčích, tak na jehličnanech. Nejčastějšími hostiteli jsou Fagus sylvatica, Populus tremula a Abies alba. Podrobné údaje o rozšíření a ekologii tohoto druhu v Československu, rozdělené však zvlášť pro O. corticola a zvlášť pro O. ravidus, publikoval Kotlaba (1984). Literatura DOM ANSK S. (1974): Mala flora grzybów. Tom. Basidiomycetes, Aphylloporales p., Warszawa et Krakow. GLBERTSON R. L. et RYVARDEN L. (1987): North American polypores. Vol. 2. Megasporoporia - Wrightoporia p., Fungiflora, Oslo. JENSSEN G. M. et RYVARDEN L. (1985): Oxyporus borealis sp. nov. (Basidiomycetes, Polyporaceae) with a note on O. phellodendri. - Trans. Brit. Mycol. Soc. 84: JÜLCH W. (1984): Die Nichtblätterpilze, Gallertpilze und Bauchpilze. - n: Kleine Kryptogamenflora b/1, p., Stuttgart et New York. KOTLABA F. (1984): Zeměpisné rozšířeni a ekologie chorošů (Polyporales s. 1.) v Československu p., 123 map. in append., Praha. KOTLABA F. et POUZAR Z. (1990): Type snidies of polypores described by A. Pilát -. - Čes. Mykol., Praha, 44: PLÁT A. ( ): Polyporaceae - Houby chorošovité. - n: Atlas hub evropských 3: 1-624, tab , Praha. RYVARDEN L. (1978): The Polyporaceae of North Europe. Vol. 2. nonotus - Tyromyces p., Fungiflora, Oslo. VAM POLA P. (1993): Choroš ostropórka rozlitá - Oxyporus obducens a jeho variabilita. - Čes. Mykol., Praha, 46: Adresa autora: Petr Vampola, Žižkova 87, Jihlava, ČR

93 V a m p o l a : O x y p o r u s c o r t ic o l a n f\ 0 n ) ) i ) ) J ^ cřo o OOo Oxyporus corticola (Fr.) Ryv.: A ) gloeocystidy, B ) inkrustované hymeniálni cystidy, C) spory. Del. P. Vampola

94 First report of Chaetocalathus craterellus (Dur. & Lév.) Singer from Albania P rv n í nález hlívy n ád o b k o v ité - C h a eto calath u s c ra te re llu s (D ur. & Lév.) S in g er v A lbánii Vladimír Antonín Chaetocalathus craterellus (Dur. & Lév.) Sing, is reported from Albania for the first time, and its description is given. Hliva nádobkovitá - Chaetocalathus craterellus (Dur. & Lév.) Sing, je poprvé publikována z území Albánie a je podán její stručný popis. During my one-week stay in Albania in spring 1990, collected a small crepidotoid agaric growing on dead twigs o f shrubs in macchia. According to its distinct features, this fungus has been determined as Chaetocalathus craterellus. C h a eto calath u s c ra te re llu s (Dur. & Lév.) Singer Pileus up to 12 mm broad, crepidotoid to cyphelloid, tomentose to scaly-fibrillose, involute at margin; white to dirty white. Lamellae distinctly developed, rather close, with lamellulae (1 = 1); white to cream coloured. Stipe absent but a small stipe-like outgrowth (pseudostipe sensu Singer 1986) present. Basidiospores (fig. 2) x pm, broadly ellipsoid to ellipsoid, dextrinoid, thin-walled, smooth, hyaline. Basidia x pm, clavate, 4-spored, thinwalled, clamped. Basidioles x pm, clavate to cylindrical, hyaline, clamped. Cheilocystidia (fig. 1) x pm, variable in shape, clavate to fusoid, hyaline, non-dextrinoid, thin-walled, rostrate or branched in some digitate, thinwalled, x pm large projections above. Hyphae non-dextrinoid, thin-walled, clamped, hyaline, cylindrical, branched, up to 6 pm broad. Pileipellis made up o f very long, pm broad, thick-walled (walls up to 2.5 pm ), dextrinoid hairs, cylindrical to slightly fusoid at base, obtuse above (fig. 3). Locality: Albania, Diirres, on low hills about 6 km to South-East, m above sea level, on dead twigs of broadleaved shrubs, 29. V leg. et det. V. Antonin 90.16; specimen preserved in BRNM. This species is characterized especially by having a cyphelloid to crepidotoid shape, well developed white lamellae, dextrinoid basidiospores, and pileipellis made up o f long dextrinoid hairs similar to those o f Crinipellis scabellus (Alb. & Schw.: Fr.) Kuyper [= C. stipitaria\. Collected Albanian carpophores agree well with a colour photograph published by Perco (1988) from taly.

95 A n t o n í n : C h a e t o c a l a t h u s c r a t e r e l l u s Chaetocalathus craterellus is a Mediterranean-Atlantic species. t has been collected in various Mediterranean (France, taly, Portugal, Yugoslavia; Pilát 1935) and Atlantic countries (Great Britain; Reid 1968) but, recently, it has also been found in southern Germany (Matzke & Senn-rlet 1992). Moreover, Pilát (1935) has also published collections o f this species from South Africa and New Guinea. n my opinion, this species is more common in Albania. However, it has not been reported in papers dealing Albanian mycoflora until now. Acknowledgements wish to thank to Miss. Vilémova (Brno, Czech Republic) for correcting my English manuscript. References M ATZKE M. & SENN-RLET B. (1992): Chaetocalathus craterellus (Dur. et Lév.) Singer - Erstnachweis fur Deutschland. - Zeitschr. Mykol. 58: PERCO B. (1988): Un monile micologica.. Chaetocalathus craterellus (Dur. et Lév.) Sing. - Rivista Micol. 31: PLÁT A. (1935): Pleurotus Fr. - hliva. - n: Kavina K. et Pilát A. (red.), Atlas hub evropských. Sv.. Praha. RED D. A. (1968): Spring fungi in Corsica. - Rev. Mycol. 33: SNGER R. (1986): The Agaricales in modem taxonomy. Ed Koenigstein. Author s address: Vladimir Antonin, Moravian Museum, Zelný trh 6, CS Brno, Czech Republic

96 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3 ~ 4 ) 1992 m i t! &000 1 Chaetocalathus craterellus-. 1. cheilocystidia; 2. basidiospores; 3. dextrinoid hairs of the pileipellis. Scale bar = 10 lim

97 Microscopic fungi in the Zbrašov aragonite caves Mikromycety Zbrašovských jeskyní Ludmila Marvanová, Věra Kalouskova, Dana Hanuláková, Lubomír Scháněl The aragonite coating in some pans of the caves in Zbrašov (northern Moravia, ČSFR) is strewn with fragments of textile fibres, originating probably from the clothes of cave visitors. These filaments as well as the aragonite in their close vicinity are colonised by microscopic fungi. About fifty taxa have been identified. Spores of fungi in the aeroplankton in the caves mostly belong to other species than do occur on the aragonite. The species composition of the fungal community on aragonite is probably influenced by the temperature inside the caves. Aragonitová výzdoba ve Zbrašovských jeskyních je znatelné znečištěna úlomky textilních vláken pocházejících s největší pravděpodobnosti z oděvů návštěvníků. Tato vlákna i aragonit v jejich bezprostřední blízkosti jsou osídleny milaoskopickými houbami. Celkem bylo identifikováno asi 50 taxonů mikromycetů. Spory hub ve vzdušném prostoru jeskyni patři velkou většinou k jiným druhům než jsou ty, které se vyskytuji na aragonitu. Na formování společenstva mikromycetů na aragonitu má pravděpodobně vliv také teplota v jeskyních. ntroduction The aragonite caves o f Zbrašov were discovered in 1912 and made open to the public in The number o f visitig people is relatively high - about in a year - and has a rising trend. Aragonite occurs there in the form o f druse-shaped aggregates o f thin needles up to 8 cm long and 0.2 to 3 mm thick. Needles form bushy formations sometimes classified as aragonite anthodites. These aragonite druses are more or less grown through and about by wart-like aggregates o f calcite and amorphous aragonite. Mixtures o f magnesite and huntite are further minerals forming part o f aragonite aggregates. A continuous aragonite coating is known practicaly only in the so called Jurik s dome, where it covers part o f the roof and walls o f the formation called Curtain ( Opona ). n the last 15 years the cave operators have observed progressive greying o f the aragonite druses and in places also their red and brown pigmentation. Later, falling away o f small needles o f aragonite crystals and globules o f magnesite with huntite, several mm in diam., has been seen. The overall appearance o f the Curtain in Jurik s dome evoked an impression as if covered with dust (Moravek 1992). n a preliminary analysis o f samples o f aragonite from Zbrašov in 1990 in the Czechoslovak Collection o f Microorganisms, fragments o f textile fibres were found on the surface o f aragonite as well as on amorphous minerals. Several species o f microscopic fungi and bacteria were isolated from these substrates. Linking up with these preliminary results, in our present study we turned our attention above all to the identification o f textile fibres and to the isolation and determination o f micromycetes.

98 Č e s k á m y k o lo g ie 46 ( 3-4 ) 1992 Material and Methods Sampling was performed on May 28th 1991 in the Zbrašov caves in Jurik s dome, from the Curtain. Samples (pieces of crystalline and amorphous minerals and textile fibres) were collected with forceps into sterile bottles. nside the caves, there is a constant temperature of 15'C. Crystal fragments, pieces of amorphous aragonite and other minerals and minute tufts of textile fibres were put onto two sets of petri dishes with three kinds of nutrient media: malt extract agar, soil agar and water agar (Gams et al. 1987). One set was incubated for one week at 25 C, the other for three weeks at 15'C. During the incubation the dishes were currently inspected, the fungi isolated into pure culture and identified. Beside this, four petri dishes 9 cm diam. (two with soil agar, two with malt extract agar in a 0.5 cm thick layer, were exposed in the Jurik s dome under the Curtain for 4 hours. During the exposition there was normal operation (at that time an expedition of school children passed round). After transfer to the laboratory, two of the dishes (one of each medium) were incubated for one week at 25"C and two at 15 C for three weeks. The obtained colonies were treated as explained above. Samples for evaluation by electron microscope consisted of textile fibres and pieces of crystalline and amorphous minerals. They were divided into smaller portions which were metal plated by pulverizing Au cathode in argon atmosphere. Micrographs were taken with a scanning electron microscope JSM-35 of the Co. JEDL. Results and Discussion A. Documentation by means o f the scanning electron misroscope. The dust on the mineral surface consists o f tufts o f intertwined textile fibres. Cotton as well as wool and hairs o f Angora rabbits were demonstrated. Beside natural, also synthetic fibres were identified, with greatest probability o f polyester or polypropylene, some o f them with typical fibrillation at the end due to mechanical damage when using the clothing - wearing it. Viscose fibres with a hint o f certain degree o f degradation were also present. The fibre fragments originate most probably from clothing o f cave visitors: during the movement o f persons they fall away freely and by streaming air are carried onto the surface o f aragonite on the roof o f the Curtain, thus forming the above dusty coat. The continuing process o f crystallization causes that these fibres become covered with mineral particles and actually incorporated into the cave decoration. From P. Fig. 1 one can judge that textile fibres under the conditions in the cave represent a suitable substrate for the growth o f microscopic fungi which in turn can also pass onto the surface of aragonite (P. Fig. 2). B. Microscopic fungi in the air o f the Zbrašov caves and on the aragonite decoration. The list o f micromycetes identified is given in Tab. 1. According to the source o f isolates, the micromycetes found in the cave fall into two groups: a) taxa whose spores are a part o f the cave aeroplankton (A25 + A15); b) taxa occurring in close vicinity o f aragonite, either directly on the minerals or on textile fibres (M25 + M15). These two groups have only 4 taxa in common (c. 8 %). This suggests that at present the microflora on aragonite is so far not dependent on the presumed continuing delivery o f spores from

99 M a r v a n o v a e t a l.: M ic r o s c o p ic f u n g i in c a v e s outside in connection with the operation regime o f the caves; it probably forms a stable community which is renewed from its own sources. nside o f these two groups a further differentiation may be stated according to the incubation temperature preference. n the aeroplankton, the number o f psychro- and mesophylic species (in the sense o f Ainsworth 1943, i.e. with the growth optimum below 20 C or above it, respectively) is roughly balanced, whereas the number o f species from the mineral and from textile fibres obtained after incubation at 15 C (the obvious temperature in the ZbraSov caves) is 1.5 times as high as that obtained after incubation at 25 "C. This also points to a more or less specialized group o f microfungi occurring in this habitat. A conspicuous fact in comparing the species from the aeroplankton with those from the aragonite is the relative frequent occurrence o f Verticillium sp., Aspergillus versicolor, Acremonium cf. atrogriseum, A. cf. verruculosum, less A. murorum also directly on fragments o f aragonite and the other minerals. O f particular interest are A. cf. verruculosum and A. cf. atrogriseum, the former appearing in abundance only among the isolates from 15 C, the latter from 25'C. According to available literature it was possible to determine them only approximately and the fact that they might be new species cannot be excluded. n cultures o f Verticillium sp. an ascomycete closely resembling the insufficiently known Torrubiella minutissima Lagarde (1917) appeared repeatedly. t was described as a mycoparasite on Cordyceps from French caves. White fusiform ascomata grew in our cultures particularly at 15 C under slow drying. Single perithecia without stroma, long cylindrical asci with thick truncate apex and needle-shaped ascospores are in accordance with the concept o f Torrubiella Boudier accepted by Samson et al. (1989). However, Muller and von Arx (1973) stress the separation o f ascospores into part-spores inside the ascus as generic feature. Tw o species o f this genus are reported in connection with Verticillium spp. sect. Prostrata (Gams 1971), but our fungus does not match the description o f any. The aeroplanktic spores belong partly to typical air-borne taxa like Cladosporium Link, Aspergillus Micheli and Penicillium Link, partly to representatives o f fungi on plant debris, in soil, or to entomopathogenous species. Remarkable is the occurence o f Aspergillus speluneus which was described from caves in the U.S.A. (Raper et Fennell 1965). When comparing the ecological characteristics known from the literature (Domsch et Gams 1972, Domsch et al. 1980) for species isolated by us from aragonite, we find that most o f them belong to xerotolerant ones, occurring in physically (sand dunes, desert soils) or physiologically (salty soils) dry habitats. Other species are known from calcareous soils ( Botrytis cinerea, Penicillium aurantiogriseum, P. canescens) and a number was isolated 2 4 5

100 Č e s k á m y k o lo g ie 46 ( 3-4 ) 1992 from caves or uranium mines (Alternaría altemata, Aspergillus versicolor, A. ustus, Botrytis cinerea, Cladosporium spp., Paecilomyces marquandii, Penicillium aurantiogriseum, P. brevicompactum, P. chrysogenum, P. implica turn, P. viridicatum). O f interest is also a relatively frequent occurrence o f basidiomycete anamorphs: all o f them are o f the arthroconidial type. Basidiomycetes are known as having complex enzyme equipment for decomposing hardly degradable substrates such as cellulose, lignin etc. n the Zbrašov caves they probably colonize textile fibres. A special position in the cave microflora is that o f entomopathogenic fungi, which probably enter the caves with their hosts. Papers on this theme were published from French and Algerian caves (Lagarde 1913, 1917, 1922). Some o f his findings have recently been confirmed. Rombach et Samson (1983) and Samson et al. (1984) point out the connection o f the so called troglophilic insects with some genera like Beauveria Vuill., Hirsute/la Pat., Paecilomyces Bain., Stilbella Lindau and Tritirachium Limber. From our isolates Engyodontium (syn. Beauveria) album, and Paecilomyces farinosus belong here. A negative effect o f micromycetes on mineral substrates was reported from Spain (De la Torre et al. 1990). Scanning electron microscope studies showed coating and corrosion o f mineral particles o f a historical building wal material by hyphae o f Penicillium glabrum (as P. frequentans) and also aggregation o f particles around the mycelium. The fungus produced organic acids in vitro. Also fungi isolated from sandstone monuments (Kuroczkin et al. 1990) produced organic acids, caused dilution o f calcium carbonate and formation o f calcium oxalate. Grote et al. (1990) reported oxidation o f divalent manganese to its insoluble tetravalent salts with the aid o f micromycetes isolated from rocks and stone buildings. The ability o f producing manganese salts and accumulating manganese in hyphae was also demonstrated. n the Zbrašov caves no traces o f ferric chloride have been found (Morávek 1992), and thus the origin o f red and brown pigmentation o f aragonite remains so far unexplained. Due to a relatively large amount o f micromycetes isolated from its surface, the discolouration might rather be ascribed to their activity. Some o f the species found are known as producers o f exogenous pink or red pigment: Emericellopsis terrícola, Aspergillus versicolor, and some species o f Penicillium. During decomposition o f organic substances such as wool, cotton or insect bodies, brown humic compounds may be formed. References ANSWORTH G. C. (1966): Ainsworth & Bisby s Dictionary of the fungi. 5. Ed. - Commonwealth Mycol. nst. Kew. DE L A TORRE M. A., LORENZO J. et GÓM EZ-ALARCÓN F. (1990): Effects of fungi growth on Spanish historic buildings. - V. nternational Mycological Congress, Regensburg. Abstracts: p DOMSCH K. H. et GAMS W. (1972): Fungi in agricultural soils. - Longman Group, London. 246

101 M a r v a n o v á e t a l.: M ic r o s c o p ic f u n g i in c a v e s DOMSCH K. H., GAM S W. et ANDERSON T.-H. (1980): Compendium of soil Fungi. - Academic Press, London. GAMS W. (1971): Die Cephalosporium-artige Hyphomyceten. - Gustav Fisher Verlag, Stuttgart. GAM S W V A N DER A A H. A., V A N DER PLAATS-NTERNK A. J., SAMSON R. A. et STALPERS. A. (1987): CBS Course of mycology. 3. Ed. - Centraalbureau voor Schimmelcultures, Baam-Delft. jjjfij GROTE G., KUROCZKN J., PETERSEN K. et KRUMBEN W. E. (1990): Manganese () oxidation by fungi isolated from stones and rocks from extreme environments. - V. nternational Mycological Congress, Regensburg. Abstracts: p KUROCZKN J., GROTE G., PETERSEN K. et KRUMBEN W. E. (1990): Studies on the formation of calcium oxalate by fungi isolated from sandstone monuments in West Germany. - V. nternational Mycological Congress, Regensburg. Abstracts: p LAGARDE J. (1913): Biospeleologica. Champignons, Ser Arch. Zool. expér. gén. 53: LAGARDE J. (1917): Biospeleologica. Champignons, Ser Arch. Zool. expér. gén. 56: LAGARDE J. (1922): Biospeleologica. Champignons, Ser Arch. Zool. expér. gén. 60: MORAVEK R. (1992): K výzkumu napadeni aragonitu ve Zbrašovských aragonitových jeskyních. - Ochrana přírody 47: MÜLLER E. et ARX J. A. von (1973): Pyrenomycetes, Meliolales, Coronophorales, Sphaeriales. n: Ainsworth G. C., Sparrow F. K. et Sussman A. S. (Eds.): The Fungi. Vol. V. A. A taxonomic Review with keys: Ascomycetes and Fungi mperfecti. - Academic Press, New York, San Francisco, London, pp RAPER K. B. et FENNELL D.. (1965): The Genus Aspergillus. - Williams and Wilkins, Baltimore. ROM BACH M. C. et SAM SON R. A. (1983): nsektenschimmels uit Limburgse kalkgrotten. - Natuurhist. Maandblad 72(3): SAMSON R. A., REENEN-HOEKSTRA E. et EVANS H. C. (1989): New species of Torrubiella (Ascomycotina: Clavicipitales) on insects from Ghana. - Stud. Mycol. No. 31: SAM SON R. A., ROM BACH M. C. et SEFERT K. A. (1984): Hirsutella guignardii and Stilbella kervillei, two troglobiotic entomogenous hyphomycetes. - Persoonia 12: S S S g f a f f l ä Addresses of authors: L. Marvanová, D. Hanuláková, Czech Collection of Microorganisms, Masaryk Uni- versity, Tvrdého 14, Brno; V. Kalousková, Wool Research nstitute, Václavská 26, Brno; L. Scháněl, Microbiological nstitute, Masaryk University, Tvrdého 14, Brno, Czech Republic.

102 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3 ~ 4 ) 1992 T»b. 1 Genera and species of fungi isolated from air (A25, A 15) and from aragonite aggregates as well as from textile fibres (M25, M l5), at incubation temperature 25 and 15"C. A25 A15 M25 M15 Acremonium muromm (Corda) W. Gams + + Aspergillus versicolor (W\ni\.) Tiraboschi + + liasidiomycetes sp. div. (anam.) + + Paecilomyces farinosus (Holm-.Fr.) A H. Brown et G. Smith + + Penicillium janczewskii Zaleski + + Penicillium viridicatum West ling. + + Acremonium cf. atrogriseum (Panasenko) W. Gams + Acremonium cf. verruculosum W. Gams et Veenbaas-Rijks + Acremonium sp. + Altemaria altemata (Fr.:Fr.) Keissler + Doratomyces nanus (Ehrenb.) Morton et G. Smith + Emericellopsis terricola van Beyma + Gliocladium catenulatum Gilman et Abbott + Monocillium granulatum (Fuck.) W. Gams + Mortierella alpina Peyronel + Mortierel/a hyalina (Harz) W. Gams + Mucor hiemalis Wehmer + Paecilomyces marquandii (Massee) Hughes + Penicillium aurantiogriseum Dierckx + Penicillium bre viconipactum Dierckx + Penicillium canescens Sopp + Penicillium chiysogenum Thom + Penicillium citreonigrum Dierckx + Penicillium expansum Link + Phoma chrysanthemicola Hollos + Sporothrix sp. + Verticillium psalliotae Treshow + Verticillium sp. + Botrytis cinerea Pers.: Fr Cladosporium cladosporioides ( F t c s. ) de Vries Cladosporium herbarum (Pers.: Fr.) Link Cladosporium macrocarpum Preuss + + Penicillium cmstosum Thom + + Basidiomycetes sp. div. (anam.) + + Engyodontium album (Limber) de Hoog + + Phoma eupyrena Sacc. + + Acremonium kiliense Griitz + Aspergillus niger van Tieghem + Aspergillus speluneus Raper et Fennell + Aspergillus ustus (Bain.) Thom et Church +

103 M a r v a n o v a e t a l.: M ic r o s c o p ic f u n g i in c a v e s Tab. 1. continued A25 A5 M25 M15 Aspergillus sp. (A. nidulans group) + A ureobasidium pullulans (de Bary) Amaud + Chrysosporium merdarium (Link) Carmichael + Cladosporium sphaerospemium Penzig + Engyodontium rectidentatum (Matsushima) W. Gams et al. + Epicoccum nigrum Link + Oidiodendron truncatum Barron + Paecilomyces lilacinus (Thom) Samson + Penicillium griseoroseum Dierckx + Penicillium implicarum Biourge + Zakatoshia sp

104 Č eská m y k o lo g ie 46 (3-4) 1992 Jj 'ífr jf' Plate, Fig. 1. Textile fibre with microorganisms on the surface. Bar * 10 *im. Photo V. Kalouskové. f, ; M lfe i, * V ;> v v ^ > V * " l / '".- ' - ^ m Á e Í S S ^ ^ Í ^ ~ i É k j ř í. m ^ â» ' W * * * 3 F d «K ] Plate, Fig. 2. Microorganisms on the aragonite surface. Bar = 10 *im. Photo V. Kalouskova

105 Microscopic fungi isolated from F rid e ricia galba (Oligochaeta, Enchytraeidae) Mikroskopické houby izolované z roupice Fridericia galba (Oligochaeta, Enchytraeidae) Alena Nováková-Řepová and Josef Chalupský Microscopic fungi were isolated from the enchytraeid Fridericia galba (Hoffmeister, 1843), and from surrounding soil. solation was done from aseptically squashed enchytraeid bodies and from enchytraeid excrements prepared by defaecation into sterile conditions. The cultivation media were soil extract agar, cherry decoction agar and beer wort agar. A total of 39 fungal species was found, 29 in the excrements and 19 in the soil. n most cases, fungi isolated from the soil differed from those isolated from the excrements. Feeding preference and seasonal variation were not demonstrated. Spores of fungi were viable after passage through the enchytraeid gut. The biochemical activity of the isolated fungi indicates preferential feeding on plant remains where the degradation of cellulose, pectin and xylose predominates. Mikroskopické houby byly izolovány z roupic druhu Fridericia galba (Hoffmeister, 1843) a z okolní volné půdy. zolace byla provedena jak z roupic asepticky rozdrcených, tak z exkrementů roupic získaných defekací ve sterilním prostředí. Kultivačními médii byly půdní agar, třešňový agar a sladinový agar. Celkem bylo zjištěno 39 druhů mikromycetů, z toho 29 v exkrementech a 19 v půdě. Mikroskopické houby izolované z půdy se ve většině případů lišily od hub zjištěných v exkrementech. Selektivní příjem hub roupicemi ani sezónní dynamika výskytu hub v exkrementech nebyly pozorovány. Spory hub byly po průchodu střevem roupic životaschopné. Biochemická aktivita izolovaných mikromycetů naznačuje, že roupice dávají přednost potravě složené z rostlinných zbytků, kde dochází k rozkladu celulózy, pektinu a xylózy. ntroduction Relations between soil animals and soil microorganisms affect many biochemical processes proceeding in the soil environment but knowledge o f the gut microflora o f soil animals, its activity and function is yet incomplete. Enchytraeid worms (Oligochaeta, Enchytraeidae) are important components o f the soil mesofauna. They inhabit the uppermost soil layers in quantities o f thousands per square metre (O Connor 1967) and participate in the formation o f the soil microstructure. nformation on enchytraeids and their food requirements has been published by O Connor (1967), Striganova (1980) and Dunger (1983)). They feed mostly on dead or decaying organic matter; some species prefer organic or mineral material and others are more catholic in their feeding. Striganova (1980) classed enchytraeids as detritivores inclined to selective mycophagy. Dash et Cragg (1972), Kozlovskaya (1976) and Dash et al. (1980) studied the occurrence o f fungi in enchytraeid intestines and found the gut to contain a high percentage o f fungi, however, Dash et Cragg (1972) only cultivated the fungi from the anterior part o f the digestive tube. The aim o f this investigation was to study the fungi o f the intestine and the excrements o f Fridericia galba (Hoffmeister, 1843) and to compare them with those in the surrounding soil. This study was a part o f a research project on the interactions between soil microflora,

106 ČESKÁ MYKOLOGE 46 ( 3-4 ) 1992 soil fauna and soil processes, undertaken by the nstitute o f Soil Biology, Czechoslovak Academy o f Sciences. Material and methods Samples of brown soil for heat extraction of Fridericia galba were collected within the town of České Budějovice. South Bohemia, in November 1986 and in April, May and June Soil samples for fungal isolation were taken at the same site on each sampling occasion. Two methods were employed to isolate fungi from enchytraeids: 1, isolation from squashed animals (e.g. Dash et Cragg /1972/) and 2, isolation from enchytraeid excrements. The first method was used in 1986, and the second in 1986 and n the latter method, the bulked sample of twenty individuals was washed into sterile distilled water and then transferred into a sterile glass chamber with wet filter paper covering the base and placed at 4 C for 24 hours. The enchytraeid excrements obtained were mixed with 50 ml of water. One ml of resulting suspension was added to each of three Petri dishes. Media used were soil extract agar (SEA), cherry decoction agar (C D A ) and beer wort agar (B W A ) with bengal red (Booth 1971; Fassatiová 1979; Gams 1980). Bacterial growth was suppressed with streptomycin. The plates were incubated at 25'C for 7 days. Fungi from the surrounding soil were isolated by the soil dilution method (Garrett 1963) from 1ml of soil suspension (dilution 1:1o4). Results and discussion The investigation o f soil fungi in enchytraeids was carried out in two steps. Firstly, the efficacy o f both the squashed enchytraeid body method and enchytraeid excrement method was estimated; secondly, the investigation was completed using the latter method. solation o f fungi from enchytraeid excrements was more effective as it produced a higher number o f fungal isolates and also indicated the viability o f fungal propagules passing through the enchytraeid intestine (Table 1). Kozlovskaya (1976) states that enchytraeids can digest some fungal hyphae and since the excrements contain higher numbers o f fungi than the surrounding soil, she suggested that the indigestible fungi multiplied in the intestine. Dash et Cragg (1972), using the squash method, isolated fungi only from the anteclitellar part o f the intestine and therefore they did not consider the spores to be viable after passing through the intestine. Whether this inactivation o f propagules was brought about by the intestinal activity or by the treatment used in the experiment was not distinguished. Dash et al. (1980) reported high numbers o f fungal species from the anterior part o f intestine. n 1987, fungi were isolated from enchytraeid excrements and from surrounding soil. On five sampling occasions a total o f 39 fungal species was isolated; 19 from the soil and 29 from the excrements (Table 2). This table shows that on each sampling occasion the species isolated from the excrements were different from those isolated from the soil. There was no sign o f enchytraeid feeding preference or seasonal variation. The wide variety o f isolates indicates that fungal spores and hyphae are viable after passage through the intestine. Biochemical activities listed in Domsch et al. (1980) show that most o f the fungi isolated from the excrements are able to decompose cellulose, pectin, starch and xylose. These 2 5 2

107 N o v á k o v á e t C h a l u p s k ý : M ic r o s c o p ic f u n g i f r o m F r id e r ic ia compounds are chiefly derived from plant remains and it would seem that the enchytraeids search out the microsites where the half decayed remains o f plants occur and that they prefer ingesting soil containing products o f degradation o f structural and storage polysaccharides. Conclusions 1. The method o f isolation o f fungi from enchytraeid excrements was shown to be more effective than isolation from squashed enchytraeid body. 2. Higher number o f fungal species was isolated from enchytraeid excrements than from the surrounding soil; the soil often yielded fungi not isolated from the excrements. 3. Enchytraeid feeding preference and seasonal variation o f fungal isolates were not demonstrated. 4. Assessment o f the biochemical activity o f the fungal isolates according literature indicates that the enchytraeids preferred to ingest soil particles containing amounts o f decaying structural polysaccharides (pectin, xylose and cellulose). Acknowledgements The author are indebted to Dr. Alan Feest (University of Bristol) for his valuable comments and for correction of the English text. References BOOTH C. (1971): Methods in microbiology. Vol p., London et New York. DASH M. C. et CRAGG J. B. (1972): Selection of microfungi by Enchytraeidae (Oligochaeta) and other members of the soil fauna. - Pedobiologia, Jena, 12: DASH M. C. et al. (1980): Fungal feeding by Enchytraeidae in a tropical woodland in Orissa, ndia. - Oikos, Copenhagen, 34: DOMSCH K. H. et al. (1980): Compendium of soil fungi. Vol p., London etc. DUNGER W. (1983): Tiere im Boden p., Wittenberg Lutherstadt. FASSATOVÁ O. (1979): Moulds and filamentous fungi in technical microbiology p., Prague. GAMS W. (1980): CBS Course of mycology p., Baam. GARRET S. D. (1963): Soil fungi and soil fertility p., New York. KOZLOV SKA Y A L. S. (1976): Effect of nvertebrates on the transformation of organic matter of organic matter of Arable soils p., Leningrad. O CONNOR F. B. (1967): The Enchytraeidae. - n: Burges A. et Raw F. (red.): Soil Biology, pp., London. STRGANOVA B. R. (1980): Feeding of soil saprophages p., Moscow. Address of the author: RNDr. Alena Nováková, CSc., Ústav půdni biologie ČSAV, Na sádkách 7, České Budějovice, Czech Republic

108 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3 ~ 4 ) 1992 Table 1 - A list of microscopic fungi isolated from Fridericia galba using squash method and method of isolation from enchytraeid excrement (SEA - soil extract agar, CDA - cherry decoction agar, BW A - beer wort agar). squash excrements enchytraeid SEA CDA B W A SEA CDA B W A Acremonium sp. + Acremonium sp. + Aspergillus oryzae + Monocillium sp. + Penicillium janthinellum + Penicillium sp. + sterile dark mycelium + sterile dark mycelium V + sterile dark mycelium V + Tolypocladium niveum Trichoderma hamatum Trichophyton sp. + undetermined species of Ascomycetes + undetermined species of Moniliales Verticillium sp. + total isolated species

109 N o v á k o v á e t C h a l u p s k y : M ic r o s c o p ic f u n g i f r o m F r id e r ic ia Table 2 - A list of microscopic fungi isolated in 1987 from excrements of Fridericia galba (E) and from surrounding soil (S). 6 Apr 14 May 27 May 1June 29Jun E E S E S E S E S Acremonium butyri + Acremonium murorum + Acremonium strictum + Beauveria bassiana + Chloridium virescens var. vircsccns + + Cladosporium cladosporioides + + Cladosporium herbarum Cladosporium sphaerospermum + Cylindrocarpon destructans Fusarium sp. + Gliocladium roseum + + Humicola fuscoatra + Humicola grísea + Mortierella sp. + + Myrothecium verrucaria + Paecilomyces cameus + Paecilomyces farinosus + Paecilomyces fiimosoroseus + Penicillium martensii + Penicillium simplicissimum + Penicillium verrucosum var. cyclopium + + Penicillium sp. + Phoma fímeti + Phoma sp. + sterile light mycelium + sterile dark mycelium sterile dark mycelium + sterile dark mycelium + sterile dark mycelium V + sterile dark mycelium V + Trichoderma hamamm Trichoderma koningii Trichoderma polysporum + Trichoderma viride undetermined species of Dematiaceae + undetermined species of Sphaeropsidales + undetermined species of Sphaeropsidales + Aureobasidium pullulans

110 ncidencia otráv hubami, vrátane muchotrávky zelenej za posledných 40 rokov v okrese Trenčín na Slovensku. ncidencie of fungal intoxications including Amanita phalloides in last four decades in the district of Trenčín in Slovakia. František Jaroš Sledoval sa výskyt otrav hubami, vrátane muchotrávky zelenej na Slovensku v okrese Trenčín, ktorý má obyvatefov za posledných 40 rokov. Komplexnou liečbou, vrátane hemodialýzy a hemoperfúzie amegadávok penicilínu, ktorý sa podával od r. 1971, sa podařilo znížiť úmrtnosť na otravu muchotrávkou zelenou z 25 % na 8,33 %. Na základe získaných údajov předpokládáme, že výskyt otráv hubami v Československu je niekoíkonásobne vyšší, ako sa uvádza v literature. The incidence of intoxications by fungi especially by Amanita phalloides in the district of Trenčín in Trenčín in Slovakia with inhabitans during last 40 years was analysed. By the complex therapy included haemodialysis, haemoperfusis and the high dose penicillin therapy introduced since 1971 lethality of poisoning by Amanita phalloides-v/as reduced from 25 to 8,33 %. The obtained date lead to the presumption that the real incidence of fungal poisoning in Czechoslovakia may several times higher tha stated in the literature. Evidencia otráv hubami, vrátane muchotrávky zelenej nie je u nás dostatočne preskumaná (Dermek et Lizoň 1980). Na počet otráv sa usudzuje len z počtu publikovaných prípadov, buď v lekárskej alebo mykologickej literatúre, kým vo Švajčiarsku incidencia počtu otráv hubami je známa, pretože, ako uvádza Adler (Adler 1960), skúmali incidenciu otráv hubami 40 rokov, t. j. od r do r a zistili, že sa za uvedených 40 rokov otrávilo 1980 pacientov, z ktorých zomrelo 96 (4,84 % na otravu hubami a 30 % na otravu muchotrávkou zelenou). nšpirovalo nás to, a preto sme sa rozhodli skúmať incidenciu otráv hubami, vrátane muchotráviek v Trenčine, tiež najmenej 40 rokov, ako to bolo vo Švajčiarsku. Vyšetřený súbor a metodika Už pri prvom kontakte s pacientom sme sa snažili zistiť akú hubu pacient požil. Každému pacientovi, sprievodcovi pacienta, zberačovi húb a rodinným príslušnikom sme ukázali najmenej 2 atlasy hub, a to bud Dermekov (Dermek 1967), Dermek-Lizoňov (Dermek et Lizoň 1980), alebo Pilat-Ušiakov (Pilát et Ušiak 1970). Pacienti v nich vyhíadali a určili druh požitej huby. Ďalej sme získavali údaje o otravách hubami zo zdravotníckej dokumentácie. U ambulantně vyšetřených a ošetřených pacientov z ambulantnej knihy a u pacientov hospitalizovaných z chorobopisov. Pri diagnostike otráv hubami sme sa opierali o anamnézu, klinický priebeh otravy, laboratorně vyšetrenia a botanický dókaz otravy hubami. Z laboratómych vyšetřeni na oddeleni klinickej biochémie vyšetřovali v krvi ureu N, kreatinin, celkové bielkoviny, iónogram, acidobázickú rovnováhu Astrupovou metodou, bilirubin, transaminázy ALT (SGPT) a AST (SGOT), alkalickú fosfatázu, glykémiu, cholinesterázu, tiež vyšetřovali moč chemicky. Na oddeleni hematologie a transfúzie krvi okrem KO, HT, vyšetřovali Quickov protrombinový čas, a v případe patologických nálezov vykonali ďalšie hematologické a hemokoagulačné vyšetrenia. Screeningový dókaz amanitinov v hube, aby sme zistili, či ide o otravu muchotrávkou zelenou (A. phalloides), muchotrávkou bielou (A. vema), připadne muchotrávkou končistou (A. virosa) sme vykonali skúškou podía Wielanda (Dluholucky et al. 1980, Faulstich 1979). Z huby sme vytlačili šfavu na okraj novin. Po zaschnutí šťávy

111 Ja r o š : F u n g a l in t o x ic a t io n s sme kvapli 30 % roztok kys. sofnej. Ak nenastalo zafarbenie, alebo farba /ostala hrdzavohnedá, nejednalo sa o muchotrávky. Ak došlo k zafarbeniu novin po latencii do modrozelená, svědčilo to pre prítomnosť amanitínu všťave z húb. Botanické vyšetrenie húb vykonával RNDr. Pavol Lizoň z botanického oddelenia Přírodovědeckého ústavu Slovenského národného múzea. U pacientov, ktorí exitovali, porovnávali sme klinický a patologicko-anatomický nález otravy. Takto získané údaje nám poslúžili pri analýze a triedeni otráv hubami. V prvej etape sme spracovali údaje za 13ročné obdobie ( ) ako od detí do 15 rokov, ktoré boli hospitalizované na 1. a 2. detskom oddeleni v Trenčíne, tak aj od dospělých, ktorí boli hospitalizovaní na intemom oddeleni nielen v Trenčíne, ale aj na dalších intemých oddeleniach nášho okresu, a to v Novom Meste nad Váhom a v Trenčianských Tepliciach (Jaroš et al. 1973). Neskór sme spracovali rozbor otráv hubami od do 1. X. 1981, t. j. temer za 30 rokov, ale len od pacientov, ktorí boli vyšetřeni na intemom oddeleni v Trenčíne (Jaroš 1981). Potom sme analyzovali pacientov starších ako 14 ročných, ktorí boli za posledných 30 rokov (od do 31. X. 1992) vyšetřeni a ošetření nielen na intemom oddeleni v Trenčíne, ale aj na ostatných zdravotnických zariadeniach nášho okresu, t. j. na intemom oddeleni v Trenčianských Tepliciach, na intemom oddeleni v Novom Meste nad Váhom, na infekčnom oddeleni v Trenčíne a na anesteziologicko-resuscitačnom oddeleni v Trenčíne (Jaroš 1983, Jaroš 1984). Teraz podáváme rozbor otráv hubami, vrátane muchotráviek za posledných 40 rokov, t. j. od do 31. X. 1991, ktoré sa vyskytli v okrese Trenčín u občanov starších ako 14 rokov a boli vyšetření a ošetřeni pre otravu hubami v zdravotnických zariadcniach v okrese Trenčín, t. j. na intemom oddeleni v Trenčíne, v Novom Meste nad Váhom a v Trenčianských Tepliciach, na infekčnom oddeleni v Trenčíne, ako aj na ARO v Trenčíne. Výsledky Za uvedených 40 rokov bolo vyšetřených a ošetřených pre otravu pacientov. Otravy hubami s počtom 688 sa podiefali 17,81 % na celkovom počte otráv a stoji na 4. mieste za otravami liekmi a alkoholom. Na tab. 1 vidieť, že za posledných 40 rokov sa otrávilo v našom okrese hubami 688 pacientov starších ako 14 rokov. Najčastejšie sa vyskytol gastroenteritický syndrom, a to u 587 (85,12 %) pacientov. Hepatotoxický syndrom sa vyskytol u 80 (11,62 % ) pacientov, pričom otrava muchotrávkou zelenou sa vyskytla u 78 (11,33 % ) pacientov a muchotrávkou bielou u 2 (0,29 %) pacientov. Neurotoxický syndrom sa vyskytol u 21 (3,05 %) pacientov, pričom otrava muchotrávkou červenou bola u 11 (1,59 %) pacientov a otrava muchotrávkou tigrovanou u 10 (1,45 %) pacientov. Vazotoxický syndrom po požití hnojníka atramentového sa nevyskytol u nikoho. Na tab. 2 vidíme prehťad počtu otráv a exitov podlá dekád. Zo 688 pacientov otrávených hubami exitovalo 8, t. j. 1,16 %. Muchotrávky požilo 101 pacientov a exitovalo uvedených 8 pacientov, čo činí 7,92 % a muchotrávku zelenu požilo 78 pacientov, čo činí 10,26 %. Exitovalo uvedených 8 pacientov. Na tab. 3 vidíme prognózu pacientov v súvislosti s podáváním megadávok PNC. V r , t. j. 19 rokov, sme ešte nepodávali PNC pri otravě muchotrávkou zelenou a z 8 pacientov zomreli 2, t. j. 25 %. V r , teda posledných 21 rokov sme už podávali PNC pri otravě muchotrávkou zelenou a zomreli 6 pacienti, t. j. už len 8,57 %. 257

112 Č e s k á m y k o lo g ie 46 ( 3-4 ) 1992 Graf č. 1 ukazuje rozbor otráv v závislosti na jednotlivých rokoch s prihliadnutím k druhu požitej huby. Vidieť, že otravy hubami sa nevyskytujú rovnoměrně, ale najváčší výskyt otráv bol v r a v r D i s ku s i a Kedze sa u nás zatiaf nezaviedla povinnosť hlásit' otravu hubami, frekvencia týchto otráv sa zváčša odhaduje a na množstvo otráv sa usudzuje len z počtu publikovaných pripadov. Ale aj publikované údaje o výskyte a počte otráv hubami a muchotrávkami, ako aj o počte úmrtí po požití húb, aj po požití muchotráviek sa rozchádzajú. ncidencia otráv hubami za 1 rok v Československu sa udává v našej literatúre počtom (Herink 1958, Kubička 1949, Nešpor 1954, Nosáf 1964, Pilát et Ušák 1970, Symon 1944). V našom okrese sme za posledných 40 rokov ošetřovali 688 pacientov nad 14 rokov veku pře otravu hubami. Znamená to, že za rok sa otrávi hubami 17 pacientov nad 14 rokov veku. Ak počet našich 17 pacientov otrávených hubami přepočítáme na počet občanov našej vlasti, dostaneme číslo V predchádzajúcej práci (Jaroš et al. 1973) sme zistili, že za 13 rokov, t. j. od r do r sa otrávilo hubami 49 deti. Deti sa podiefajú 22,07 % na celkovom počte otrávených hubami občanov. Za rok sa otrávia v našom okrese v priemere temer 4 (3,7 %) deti. Ak tento počet přepočítáme na počet obyvatefov republiky, dostaneme číslo Vychádzajúc z tejto úvahy a údajov, předpokládáme, že sa v našej republike otrávi za rok občanov, z toho dospělých a deti. Je to 6-700krát viac, ako sa uvádza v našej literatúre. Podfa literatúry incidencia otráv muchotrávkami v Československu sa pohybuje za rok (Kubička, Gross et Tesář 1954). V okrese Trenčín sa za 40 rokov otrávilo 80 pacientov muchotrávkami, za rok to představuje dvoch pacientov. Předpokládáme, že v Česko-slovensku sa za rok vyskytne otráv muchotrávkami, tj. 2-3x viac, ako sa uvádza v literatúre. Tiež názory na úmrtnost' na otravu hubami sa rozchádzajú, i kecf nie tak výrazné, ako na chorobnosť. Podfa správy z literatúry zomiera na otravu hubami 4-20 % našich občanov (Adler 1960, Dermek et Lizoň 1980, Herink 1958, Larcan et al. 1977, Symon 1944, Vámoši et Kokavec 1955). V našom okrese zomrelo za posledných 40 rokov na otravu hubami 8 pacientov nad 14 rokov veku, t. j. 1,16 %. Ešte viac sa rozchádzajú názory na úmrtnosť po požiti muchotrávky zelenej, a to od 10 do 98 % (Dermek et Lizoň 1980, Dluholucký et al. 1980, Heinrich et al. 1981, Herink 1958, Herink 1980, Kubička et al. 1980, Symon 1944, Veselský 1979). Kubička et al. (1980) udávajú, že úmrtie na falloidné otravy hubami dosahuje % zo všetkých úmrti po požití húb. Ešte před 30 rokmi umieralo po požití niektorej huby z komplexu A. phalloides až 80 % postihnutých. Zavedením nových ošetřovacích postupov a liečenim na oddeleniach intenzívnej terapie vačšich nemocníc, úmrtnost' rýchle klesá a nepřekračuje na týchto oddeleniach už 15 %. napriek tomu faloidná otrava vždy představuje vážné ohrozenie života. Úmrtnosť na otravu muchotrávkou zelenou za posledných 40 rokov činí 11,62 %, v r , t. j. pred podáváním PNC činila 25 %, v r , tj. po nasadení komplexnej liečby včitane megadávok PNC činí 8,57 %. O prognóze pacienta otráveného hubami a najma muchotrávkami rozhoduje množstvo požitého jedu - včasný příchod pacienta do nemocnice a včasné zahájenie komplexnej liečby, vrátane hemodialýzy, hemoperfúzie a megadávok PNC. O liečbe otrav hubami píšeme na inom mieste (Jaroš 1983). Kedze plodnice Anianita phalloides (Klan et Baudišová 1990) zavařené v octovom náleve sú nejedovaté, v snahe predchádzať smrtefným otravám muchotrávkou zelenou navrhujeme, aby nazbierané huby hubári zavařili v octovom náleve. Všetci zbierači húb by mali zbierať len tie huby, ktoré sú nejedovaté a ktoré bezpečne poznajú. S ú h r n Za posledných 40 rokov sa otrávilo v okrese Trenčín 688 pacientov, z ktorých 8 (1,16 %) exitovalo. Muchotrávky požilo 101 (14,68 % ) pacientov. Muchotrávku červenu 258

113 Ja r o š : F u n g a l in t o x ic a t io n s požili 11 a tigrovanú 10 pacienti. Muchotrávku bielu požili 2 a muchotrávku zelenú 78 (11,33 % ) pacientov. Zo 78 pacientov, čo požili muchotrávku zelenú exitovali 8 (10,26 %) pacienti. Včasnou a komplexnou liečbou vrátane penicilínu, ktorý bol aplikovaný už od r došlo k poklesu úmrtnosti na otravu muchotrávkou zelenou z 25 % na 8,75 %. Na základe získaných údajov předpokládáme, že výskyt otráv hubami v ČSFR je niekoťkonásobne vačší, ako sa udává v našej literatúre. Somary During borty years 688 cases of poisoning by mushrooms were registred. Among them 8 cases (1,16 %) were lethal, 101 (14,68 %) cases were caused by Amanita, namely by Amanita vema - 2, Amanita phalloides - 78 (11,33 %) cases. Amanita muscaria 11, Amanita pantherina - 10 cases. Death cup (Amanita phalloides) killed 8 (10,26 % ) pacients. The letality rate with Amanita phalloides dropped from 25 to 8,57 %. This is attributed to the welltimed complex therapy inclunding administration of penicilin used since The obtained date lead to the presumption that the real incidence of fungal poisoning in Czechoslovakia may several times higher than stated in the literature. Literatura ADLER A. (1960): Die Pilzvergiftungen in der Schweiz wàhrend 40. Jahren. - Schw. Z. Pilzkunde 38: DERMEK A. (1967): Naše huby - Bratislava, Obzor, p DERMEK A. et Lizoň P. ( 1980): Malý atlas hub. - Bratislava, SNP, p DLUHOLUCKÝ E. et al. (1980): Naše skúsenosti s liečbou otráv muchotrávkou zelenou - Amanita pahlloides u deti. - Čs. Pediat. 35: FAULTSCH H. (1979): New aspetsc of Amanita pisoning. - Klin. Wschr. 57: HENRCH J. et al. (1981): Léčeni otrav muchomůrkou zelenou. - n: Semerdžieva et Šašek V. (red.): Organizace boje proti otravám houbami v ČSSR a Polsku. - Praha, Komise pro mytologickou toxikologii Čs. védecké společnosti pro mykologii při ČSAV, p HERNK J. (1958): Otrava houbami. - Praha, SZDN, p HERNK J. (1980): Otrava houbami, n: Riedl O. et al.: Klinická toxikologie. - Praha, Avicenum, p JAROŠ F. et al. (1973): Rozbor otráv hubami, vyšetřených za posledných 13 rokov v O Ú N Z v Trenčíne. - Lek. Obzor 22: JAROŠ F. (1981): Otravy hubami na Pováži. n: Semerdžieva M. et Šašek V. (red.): Organizace boje proti otravám v ČSSR a Polsku, Praha, Komise pro mytologickou toxikologii Čs. vědecké společnosti pro mykologii při ČSAV, p JAROŠ F. (1983): ncidencia otráv hubami za posledných 30 rokov a súčasne možnosti liečby týchto otráv. - Lek. Obzor, 32: JAROŠ F. (1984): ncidencia otráv hubami s prihliadnutím k muchotrávkam za posledných 30 rokov na Pováži. Česká mykologie 38: KLÁP J. et BAUDlSOVÁ D. (1990): Toxicita muchomůrky zelené (Amanita phalloides) v octovom nálevu. Česká mykologie 44: KUBÍČKA J. (1949): Otravy muchomůrkou tygrovanou (Amanita pantherina). Čas. Lek. Čes. 88: KUBÍČKA J., GROSS K. et TESAŘ J. (1954): Hromadné úmrtí po požití jedovaté houby muchomůrky zelené. Čas. Lek. Čes. 93: KUBÍČKA J., ERHART J. et ERHARTOVÁ M. (1980): Jedovaté houby. Praha, Avicenum, p LARCAN et al. (1977): Trailement de 1 intoxication phalloidene. Press. Med. 6: NEŠPOR E. (1954): Případ otravy muchotrávkou panterovou. Čas. Lek. Čes. 93: NOSÁE M. (1964): Otrava hubami. n: Ondrejička et al.: Vnútomé choroby. - Bratislava, Osvěta, p PLÁT A. et USÁK O. (1970): Atlas hub. - Praha, SPN, p SMOTLACHA M. et NOVÁK J. (1963): Houby v přírodě a v kuchyni. - Praha, Merkur, p SYMON L. (1944): Otravy houbami. - Prakt. Lék

114 Č e s k á m y k o lo g ie 4 6 ( 3-4 ) 1992 VAM OSl M. et KOKAVEC K. (1955): Toxikológia, patológia a prevencia otráv hubami. - Bratisl. Lek. Listy 35: VESELOVSKY J. (1979): Muchomůrka zelená, nejnebezpečnéjší houba. - Ostrava, odd. zdrav, výchovy Severomoravského kraje KÚNZ, p. 8. Poďakovanie Dakujem RNDr. Pavlovi Lizoňovi z botanického odd. PÚ SNM za mykologické vyšetrenia húb, primářovi M. Kaščákovi z intemého odd. NsP v Trenčíne, primářovi MUDr. J. Vančovi z NsP v Trenčianských Tepliciach, primářovi doc. MUDr. J. Krišlovi, CSc. a primářovi MUDr. J. Mitanovi z intemého oddelenia NsP v Novom Meste nad Váhom, primárke MUDr. K. Paštekovej z infekčného odd. NsP v Trenčíne a primářovi MUDr. D. Gašovi z ARO NsP v Trenčíne za vypožičanie zdravotníckej dokumentácie, primářovi MUDr. J. Vindišovi z oddelenia klinickej biochemie NsP v Trenčíne, primárke MUDr. F. Zimanyovej z odd. hematologie a transfúzie krvi za laboratorně vyšetrenie biologického materiálu a ing. J. Paulovi z meteorologickej stanice v Trenčíne. Adresa autora: Primář MUDr. František Jaroš, CSc., Oddelenie pracovného lekárstva a toxikologie NsP v Trenčíne, Legionářská 40, Trenčín, Slovak Republic

115 Jaroš: Fungal intoxicatons Tab. 1 K L N C K Á S Y M P T O M A T O L Ó G A O TRÁV H U B A M SYNDRÓM O. H U B A M n % 1. GASTROENTERTCKÝ ,12 2. HEPATOTOXCKÝ M. ZELENÁ 78 11,33 M. BELA 2 0, ,62 3. NEUROTOXCKÝ M. ČERVENÁ U 1,59 M. TGROVANÁ 10 1, ,05 4. VAZOTOXCKÝ HNOJNÍK ATRAM ENTOVÝ 0 0 SPOLU Z ,0 Tab. 2 PREHEAD O T R Á V H U B A M A EXTO V PO D LÁ DEKÁD DEKÁDY POČET POČET O. POČET O. POČET O. EXTOV H UBAM M UCHOTRÁVKAM M. ZELENOU n n % n % n % J , ^ , J4 46 8, , , ,33 X , ^ ,26 Tab. 3 O T R A V Y H U B A M A PNC LEČBA PNC EXTUS O. HUBAM O. MUCHO- O. M. ZELENOU TRÁVKAM ROKY n n % n % n % , ,5 8 25, , , ,57 Z , , ,

116 ... ČESKÁ MYKOLOGE 46 ( 3-4 ) 1992 Graf 1 l/ i/ sk u t olrcw- liubajius w *' 125Z h fo, h \ - <(í>, i* s l h. leeena' i. h ÍÁ1'( * '«la!\ \ l\ - M «ric 'RO v * wm... Jíl/ /\ A,. A A ra ít fiavena^! \ \ \ \ \ \ k /\ 5-mJfoiu ni/tiíor«. / \ / '/ \/ / A/\ íív Sf'»" HVSAm V... L i l A m...q u itís.2... u...tll} l ^ jv y '/ ni (J/) v - A ^ v\aj. ^ A A / N' M ři A t» F A /' A ''A í 51 ;lirfr! 'ř " A / -' '. V. V V - 3 ( 4i 7» - / i* / ň -f 1 rí! - - ti - * v f - 1 A,! J H ^ í 1ui.aú:iíBítiil imulm SkllJiLU 'O-fo-ůrxi.WÍjTN-l J-l*>>0«-0J0» ^ oj oi cn o» 2 1 * U J J 4 J 4 4 J.L L l4 4 _ L lá L 4 in íu! lu 4 rij? ílt l aih i )*i F D -lll-žij li í r j - ~ ž ? i ~t~ i tó~ V: 4 : i i _ ±- ± l <y _ 1 _ f _ í; Í.J _ i<< _ U í< 3 i Z J 1 i _ 1 JPJ ť H Í >6 1 8.Ž 3> K 9 li » ', # ; $» > > i 1«?» K <- ' fr frj j f h U ti 3 S js ~668 3* m r m i r l T n i rnn Pí umím t~l ii i T m li g l ( J ) TEPLOTA v C * ZHXŽia v mm Q -..VLH K O SÍ v % 0..SLNEČNtf SVT v hod. Prieruerné ročn é hodnoty v r

117 Relationships of heat resistant micromycetes from soil to sucrose, natrium chloride, and ph V ztahy te rm o re zisten tn ý c h m ik ro m y cét zo zem iny voči sacharóze, ch lo rid u sodném u a ph Zdenka Jesenská, Elena Piecková et Dušan Bemát Numbers of colonies of micromycetes, which had been isolated from three soil samples, exposed to 80 'C heat for 60 minutes in Sabouraud agar, were counted. The ph of the agar varied (from 4 to 8), and sucrose (10-50 %), or natrium chloride (2-8 % ) were incorporated in the agar. The most resistant germs in the experiment seemed to be the ones of Talaromyces avellaneus (Thom & Turesson) C. R. Benjamin which were present in the soil. The germs of Eupenlcillium baamense (van Beyma) Stolk & Scott were relatively equally sensitive to the experimental conditions as the germs of the Neosartorya físcheri (Wehmer) Malloch & Cain. Stanovovali sa počty kolonii mikromycét, ktoré sa izolovali z troch vzoriek zeminy, exponovaných v prostredi Sabouraudovho agaru počas 60 minut teplote 80 C. V agare sa upravovali hodnoty ph (4 až 8) a inkorporovala sa sacharóza doň (10 až 50 % ) resp. chlorid sodný (2 až 8 %). Ako najodolnejšie sa v podmienkach pokusu javili v zemine přítomné zárodky druhu Talaromyces avellaneus (Thom & Turesson) C. R. Benjamin. Zárodky druhu Eupenicillium baamense (van Beyma) Stolk & Samson boli na podmienky pokusu relatívne rovnako citlivé ako zárodky Neosartorya físcheri (Wehmer) Malloch & Cain. ntroduction Heat resistant micromycetes, having gone through certain latent period, cause moulding o f canned fruit products (Baggerman 1981, Beuchat et Rice 1979, Beuchat et Toledo 1977, Hocking et Pitt 1984, Jesenská et al. 1984, King 1986, Scott et Bernard 1987, Splittstoesser 1978, and others), namely the strains Byssochlamys nivea Westling. Neosartorya físcheri (Wehmer) Maloch & Cain and Talaromyces flavus (Kloecker) Stolk & Samson (Jesenská et Petříková 1985) above all in Czecho-Slovakia. W e were making research into ecology o f heat resistant micromycetes and found considerable numbers o f their germs in soil. W e also isolated certain micromycetes whose heat resistance had not been known before (Jesenská et Piecková 1991, Jesenská et al. 1992). The paper therefore centers on the relationships o f micromycetes from soil to high heat (80 C) in Sabouraud agar with varying ph, different sucrose and natrium chloride concentrations. Materials and methods Soil samples were taken from three different beds of a private garden which had been fertilized with organic fertilizer by an amateur gardener. For each sample the ph, phosphorus and potassium levels were specified in the Central Agricultural Monitoring and Testing nstitute in Bratislava. A: 5 grams of each sample were put into a Erlenmayer flask with 100 ml of Sabouraud agar (M U N A ) with 150 mg Bengal Rose/1. The 80 C temperature of the agar was held in water bath for 60 minutes. B: Sabouraud agar was put into a series of Erlenmayer flasks, Bengal Rose, and sucrose were added, so that Sabouraud agar contained 10, 15,20, 30,40, and 50% (w/v) of sucrose. The series of flasks was extended so that the ph values in separate agars with sucrose levels were adjusted from 4 to 8.

118 Č e s k á m y k o lo g ie 46 ( 3-4 ) 1992 Similar procedure was followed at the preparation of Sabouraud agar with 2,4,6, and 8% (w/v) of NaCl, and ph was adjusted from 5 to 8. Note: Further extreme ph values could not be employed due to technological problems at agar gel setting. 5 grams of each sample were added onto 100 ml of prepared Sabouraud agar, and exposed to 80 C heat, as mentioned above. 60 minutes later the agar with soil was distributed onto 9 or 10 sterile glass Petri dishes of 9 cm diameter. The dishes were incubated at laboratory temperature for 7-10 days, the grown colonies were counted, and representative colonies selected on the basis of their macromorphology, were inoculated onto culture medium in tubes or on Petri dishes. The isolated strains were identified on the basis of morphological signs of cultures which had grown up on Sabouraud agar, malt extract agar (M U N A ), Czapek agar with yeast extract (Pitt 1979), potato-dextrose agar (Potato-dextrose agar DFCO), and on agar poor in nutrients (Nirenberg 1976) at lab temperature, and at 3 7 'C temperature. For their identification the following keys were used: Ellis (1971), Fassatiová (1986), Pitt (1979 a, b), Pitt et Hocking (1979) and Raper et Fennel (1965). Results Despite the fact that all samples were obtained from a single private garden, there were differences not only in chemical specifications, but also in numbers and species representation o f micromycetes whose germs in Sabouraud agar were able to survive the effects o f 80 C heat. The 15 grams o f soil yielded alltogether 377 (100%) colonies o f Eupenicillium baamense (van Beyma) Stolk & Scott, most o f which were from sample 2, 5 colonies o f Gilmaniella humicola Barron, 18 (100%) colonies o f Neosartorya físcheri (Wehmer) Malloch & Cain, 12 (100%) colonies o f Talaromyces avellaneus (Thom & Turesson) C. R. Benjamin, and sample 3 yielded also colonies o f Botiyotrichum piluliferum Saccardo & Marchal, Chaetomium sp., Nodulisporium sp., and Talaromyces bacillisporus (Swift) C. R. Benjamin (Tab. 1). After having incubated Petri dishes with spilt modified Sabouraud agar and soil, the following facts were found out: - The higher was NaCl concentration in Sabouraud agar, the lower was the number o f isolated Neosartorya físcheri colonies (Tabs. 2 and 3). The number o f isolated colonies also was decreasing with the level o f sucrose incorporated into Sabouraud agar (Tab. 6), and higher numbers o f colonies were isolated in sucrose environment in ph 6 and 7 than in ph 3 and 4 - a finding similar (although not as abvious) to what observed in case o f NaCl environment (Tab. 6). - Similarly, in Sabouraud agar with higher NaCl concentration, successively lower numbers o f Eupenicillium baamense colonies were isolated from the soil (Tabs. 2 and 4). Relatively high numbers o f Eupenicillium baamense colonies grew in agar with % o f sucrose. The influence o f ph in conjunction with NaCl or sucrose upon the numbers o f isolated colonies was not particularly obvious (Tabs. 4 and 7). The numbers o f colonies isolated in the experiment indicate that germs o f the Talaromyces avellaneus species present in soil were the most resistant ones. f compared with the numbers o f Neosartorya físcheri and Eupenicillium baamense colonies, they were 2 6 4

119 Je s e n s k á e t a l.: H e a t r e s is t a n t m ic r o m y c e t e s relatively resistant to NaCl concentration in Sabouraud agar (Tabs 2 and 5), and to % levels o f sucrose (Tab. 8). They were more sensitive to the varying ph in sucrose agar (Tab. 8) than in NaCl agar (Tab. 5) Discussion Heat resistant micromycetes represent a considerably important group o f fungi. Some o f them are known as the classical originators o f moulding o f canned/preserved fruit products and juices. t is concerned mainly with Byssochlamys nivea Westling. Byssochlamys fulva Olliver & Smith, Neosartorya físcheri (Wehmer) Smith and Talaromyces flavus (Kloecker) Stolk & Samson and some other species (Pitt et Hocking 1985, and others). Searching for sources o f contamination o f preserved fruit, first o f all we focused on the occurrence o f heat resistant micromycetes in soil. W e found out that germs o f heat resistant micromycetes which are able to survive the effects o f 70, 80 or 90"C temperatures, can be found in soil. Their numbers and the representations o f separate species were different. Besides the classical heat resistant species we isolated strains o f other species whose ability to survive the effects o f heat exposure has not been described yet (Jesenská et al., 1992). The resistance o f spores o f heat resistant species Neosartorya físcheri, Byssochlamys nivea, Byssochlamys fulva or Talaromyces flavus to heat exposure was examined and in vitro experiments were conducted with cultures grown on culture medium. Thus it was found out that the heat resistance o f these ascospores is influenced by the environment in which the cultures were grown as well as by the age o f the culture, incubation temperature, and the like, and by the experimental environment in which the proper heat resistance testing was done. Saccharides seemed to have mostly protective effects on ascospore survival (Beuchat 1988 a, b, Casella et al. 1990, Conner et Beuchat 1987 a, b, Conner et al. 1987, Eckardt et Ahrens 1978, Hatcher et al. 1979, King et Whitehand 1990, Splittstoesser 1978, Splittstoesser et al. 1986). n our experiment we estimated the numbers o f micromycete colonies which had been isolated from the soil samples exposed to 60-minutes heat o f 80"C in Sabouraud agar with adjusted ph, and with incorporated sucrose or natrium chloride. Relative values o f the counted numbers o f colonies were compared with numbers o f colonies which had been isolated from soil samples exposed to 80 C heat in commercial Sabouraud agar and for the same time periods. Micromycetes isolated in our experiment from the soil proved not only their ability to survive extreme conditions but also their ability to grow and make colonies over the surface o f medium with high sucrose concentrations, and to a lesser degree over the surface o f medium with high natrium chloride concentrations. The germs o f strains o f Talaromyces 2 6 5

120 ČESKÁ MYKOLOGE 46 ( 3-4 ) 1992 avellaneus in soil samples, seemed to be the most resistant ones in the experiment. The resistance to experimental conditions o f the germs o f Eupenicillium baamense strains from the soil samples was found to be relatively the same as the resistance o f the traditionally known heat resistant Neosartorya físcheri. The germs o f micromycete strains from soil exhibited higher tolerance to varying ph and sucrose values than to the varying natrium chloride concentrations in the medium. Certain differences in the numbers o f isolated colonies in separate experiments could be attributed to uneven distribution o f heat resistant micromycete germs over the examined soil samples. Still, we have not found out yet in what morphological forms the heat resistant micromycetes occur in soil. They could occur in separate cleistothecia, gymnothecia, asci as well as separate ascospores, all these at different stages o f maturity, and different degrees o f resistance to environmental conditions which can result in different numbers o f germs that would produce colonies on laboratory media. n our experiment, to the difference from laboratory conditions where one can adjust the number o f germs in the inoculum, we had soil samples in which germs o f certain species occurred sparingly. There also arised the question whether the conditions we made, had fungicidal, or just fungistatical effects on the heat resistant micromycetes. The heat resistance mechanism in certain micromycete species has not been sufficiently explained yet. n cells the mechanism could be based on the composition o f fatty acids, higher levels o f certain substances or lower level o f a in the cell, properties o f the cell membrane, the effects o f proteins o f heat shock, and the like (Banner et al. 1979, Casella et al. 1990, Conner 1987). Questions related to halotolerance or osmotolerance o f microorganisms are very complex and only partially explained (Gilmour 1990, Jennings 1990). There is still much work to be done on research into micromycetes whose germs are able to survive extremely unfavourable conditions, and that would be helpful not only to the food industry. REFERENCES B AGGERM AN W.. (1981): Heat resistance of yeast cells and fungal spores. n: Samson R. S., Hoekstra E. S. et Van Oorschet C.A.N. (eds.:) ntroduction to food-borne fungi. Centraalbureau voor Schimmelcultures, Baam, pp 247. BANNER M.., MATTC L. R. et SPLTTSTOESSER D. F. (1979): Chemical composition of the ascospores of Byssochlamys fulva. - J. Food Sci. 44: BEUCHAT L. R. (1988 a): nfluence of organic acids on heat resistance characteristics of Talaromyces flavus ascospores. - nt. J. Food Microbiol. 6: BEUCHAT L. R. (1988 b): Thermal tolerance of Talaromyces flavus ascospores as affected by growth medium and temperature, age and sugar content in the inactivation medium. - Trans. Brit, mycol. Soc. 90: BEUCHAT L. R. et RCE S.. (1979): Byssochlamys spp. and their importance in processed fruits. n: Chichester C. O. (ed.:) Advances in food research, vol 25. Academic Press, London, pp

121 Je s e n s k á e t a l.: H e a t r e s is t a n t m ic r o m y c e t e s BEUCHAT L. R. et TOLEDO R. T. (1977): Behavior of Byssochlamys nivea ascospores in fruit syrups. - Trans. Brit, mycol. Soc. 68: CASELLA M. L. A., M ATASC F. et SCHMDTLORENZ W. (1990): nfluence of age, growth medium, and temperature on heat resistance of Byssochlamys nivea ascospores. - Food Sei. Technol. 23: CONNER D. E. et BEUCHAT L. R. (1987 a): Heat resistance of ascospores of Neosartorya físcheri as affected by sporulation and heating medium. - nt. J. Food Microbiol. 4: CONNER D. E. et BEUCHAT L. R. (1987 b): Efficacy of media for promoting ascospore formation by Neosartorya físcheri, and the influence of age and culture temperature on heat resistance of ascospores. - Snt: J. Food Microbiol. 4: CONNER D. E., BEUCHAT L. R. et CHANG C. J. (1987): Age-related changes in ultrastructure and chemical composition associated with changes in heat resistance of Neosartorya fischeri ascospores. - Trans. Brit, mycol. Soc. 89: ECKARDT C. et AHRENS E. (1978): Zur Resistenz von Byssochlamys fulva Olliver und Smith gegenüber Gefrier- und Pasteurizationtemperaturen. - Lebensmittel. - Wiss. - Technol. 11: ELLS M. B. (1971): Dematiaceous hyphomyces. Commonwealth Mycological nstitute, Kew, Surrey, England, pp FASSATOVA O. (1986): Moulds and filamentous fungi in technical microbiology. Elservier, Amsterdam, 233 PP- HATCHER W. S. et al. (1979): Growth requirements and thermal resistance of fungi belonging to the genus Byssochlamys. - J. Food Sei. 44: HOCKNG A. D. et PTT J.. (1984): Food spoilage fungi.. Heat resistant fungi. - CSRO Food Research Quarterly 44: JESENSKÁ Z. et PETŘÍKOVÁ D. (1985): Mikroskopické huby ako agens kazenia ovocných konzerv. - Čs. Hyg. 30: JESENSKÁ Z. et PECKOVÁ E. (1991): K ekologii termorezistentnej mikromycéty Talaromyces flavus. - Čs. Hyg. 36: JESENSKÁ Z., H AV R Á NEKOVÁ D. et ŠAJBDOROVÁ. (1984): K problematike plesnivenia niektorých výrobkov konzervárenského priemyslu. - Čs. Hyg. 29: JESENSKÁ Z., PECKOVÁ E. et BERNÁT D. (1992): Heat-resistant fungi in the soil. - nt. J. Food Microbiol. 16: KNG A. D. (1986): ncidence properties and detection of heat resistant fungi, p n: KNG A. D., PTT J.., BEUCHAT L. R. et CORRY J. E. L. (1986)): Methods for the mycological examination of food. Plenum Press, New York. KNG A. D., Jr. et W HTEHAND L. C. (1990): Alternation of Talaromyces flavus heat resistance by growth conditions and heatig medium composition. - J. Food Sei. 55: NRENBERG H. (1976): Untersuchungen über die morphologische und biologische Differenzierung in der Fusarium - Section Liseola. Paul Parrey, Berlin and Hamburg (1976) pp PTT J.. (1979 a): Geosmithia gen. nov. for Penicillium lavendulum and related species. - Can. J. Bot. 57: PTT J.. (1979 b): The genus Penicillium and its teleomorphic states Eupenicillium and Talaromyces. Academic Press, London, pp Pi l l J.. et HOCKNG A. D. (1979): Merimbla gen. nov. for the anamorphic state of Talaromyces avellaneus. - Can. J. Bot. 57: P i n J.. et HOCKNG A. D. (1985): Fungi and food sppoilage. Academic Press, London, pp RAPER K. B. et FENNELL D.. (1965): The genus Aspergillus. The Williams and Wilkins Company, Baltimore, pp SCOTT V. N. et BERNARD D. T. (1987): Heat resistance of Talaromyces flavus and Neosartorya fischeri isolated from commercial fniit juices. - J. Food Protect. 50: SPLTTSTOESSER D. F. (1978): Heat resistant molds: potential spoilers of apple products. Apple seminar 1977, special report N'27, New York State'Agricultural Experimental station. SPLTTSTOESSER D. F., LEASOR S. B. et SW ANSON K. M. J. (1986): Effect of food composition on the heat resistance of yeast ascospores. - J. Food Sei. 51:

122 ČESKÁ MYKOLOGE 46 ( 3 " 4 ) 1992 Adress of the authors: Zdenka Jesenská, nstitute of Preventive and Clinical Medicine, Limbová 14, Bratislava, Slovak Republic. Table 1 Characterization of 3 soil samples from 3 various places in a private garden. Chemical parameters8 Micromycetesb Sample No ph P K Number of isolated colonies/5g of soil mg/of soil E B. G E N P. T.A. 1 7, , C 7^ Note: a: P... phosphorus, K... potassium b: number of CFU/5 of soil, surviving in Sabouraud agar (M UNA) effect of temperature 80 C 60 minutes. E.B Eupenicillium baamense, G.H Gilmaniella humicola N.F Neosartorya fischeri, T.A Talaromyces avellaneus c: a rare occurrence of colonies of Botryotrichum piluliferum (2 colonies), Chaetomium sp. (3), Nodulisporium sp. (2), Talaromyces baciilisporus (1) Table 2 Number of colonies of Neosartorya fischeri, Eupenicillium baamense and Talaromyces avellaneus isolated from 3 soil samples (15 g of soil) on Sabouraud agar with 2% - 8% NaCl after eftect of 80'C/60 min. Micromycetes Neosartorya Eupenicillium Talaromyces % NaCl fischeri baamense13 avellaneusc Number of isolated colonies in % 2 122% 106% 216% 4 127% 49% 200% 6 50% 18% 141% 8 0% 2% 50% Note a: see Table 1 100% = 18 colonies b: dtto 100% = 377 colonies c: dtto 100% = 12 colonies 2 6 8

123 Je s e n s k á e t a l.: H e a t r e s is t a n t m ic r o m y c e t e s T a b le 3 Number of colonies of Neosartorya fischeri isolated from soil samples on Sabouraud agar with 2% - 6% NaCl and with modified ph values (ph 5 to 8) after effect of 80 C 60 min. NaCl ph l Number of isolated colonies in %a 5 200% 94% 22% n 6 105% 8 3 % 27% n & 7 177% 72% 5% 0% É 8 122% 77% 0% 5% Jgj Note: a: see Table 1 100% = 18 colonies b: not done Table 4 Number of colonies of Eupenicillium baamense isolated from soil samples on Sabouraud agar with 2% - 8 % NaCl and modified ph values (ph 5 to 8) after effect of 80'C 60 min. % NaCl ph Number of isolated colonies in %a X 5 93% 50% 31% 00% 43% 6 80% 40% 22% 0,2% 35% 7 60% 45% 26% 7% 34% 8 85% 42% 15% 4% 36% X 79% 44% 23% 2% Note: a: see Table 1 100% = 377 colonies

124 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3 ~ 4 ) 1992 T a b le 5 Number of colonies of Talaromyces avellaneus isolated from soil samples on Sabouraud agar with 2 % - 8% NaCl and modified ph values (ph 5 to 8) after effect of 80 "C 60 min. % NaCl ph Number of isolated colonies in %a X 5 125% 175% 41% 100% 110% 6 283% 150% 183% 150% 191% 7 241% 175% 158% 58% 158% 8 316% 166% 166% 75% 180% X 241% 166% 81% 95% Note: a: see Table 1 100% = 12 colonies Table 6 Number of colonies of Neosartorya fischeri isolated from soil samples on Sabouraud agar with 10 % - 50 % succrose and modified ph values (ph 4-8) alter effect of 80'C 60 min. ph succrose 10% 15% 20% 30% 40% 50% PH Number of isolated colonies in %a X 4 27% 138% 5% 5% 11% 0% 31% 5 100% 55% 55% 50% 0% 0% 43% 6 127% 94% 94% 111% 5% 44% 79% 7 122% 55% 100% 72% 111% 0% 76% 8 88% 138% 61% 44% 22% 0% 58% X 92% 96% 63% 56% 29% 8% Note: a: see Table 1 100% = 18 colonies 270

125 Je s e n s k á e t a l.: H e a t r e s is t a n t m ic r o m y c e t e s Table 7 Number of colonies of Eupenicillium baamense isolated from soil samples on Sabouraud agar with 10% - 50% succrose and modified ph values (ph 4-8) after effect of 80'C 60 min. ph succrose 10% 15% 20% 30% 40% 50% ph Number of isolated colonies in %a X 4 44% 75% 51% 68% 84% 4% 54% 5 69% 84% 55% 77% 61% 54% 66% 6 48% 64% 82% 88% 74% 45% 66% 7 50% 58% 84% 59% 49% 9% 51% 8 18% 51% 22% 29% 76% 15% 35% X 45% 66% 58% 64% 68% 25% Note: a: see Table 1 100% = 377 colonies Table 8 Number of colonies of Talaromyces avellaneus isolated from soil samples on Sabouraud agar with 10% - 50% succrose and modified ph values (ph 4-8) after eftect of 80'C 60 min. ph succrose 10% 15% 20% 30% 40% 50% ph Number of isolated colonies in %a X 4 100% 33% 16% 0% 16% 0% 27% 5 83% 100% 58% 58% 91% 8% 66% 6 50% 83% 50% 50% 33% 16% 47% 7 83% 108% 141% 91% 91% 0% 85% 8 75% 58% 50% 41% 83% 0% 51% X 78% 76% 63% 48% 62% 4% Note: a: see Table 1 100% = 12 colonies

126 Ecological studies on yeasts in fish-ponds Ekologické studium kvasiniek z rybníkov Elena Slavíková and Renata Vadkertiová nvestigations of yeasts isolated from 126 water samples show the occurrence of 16 different species. Two small fish-ponds were sampled twice, in summer and autumn, respectively. The most prevalent species were Aureobasidium pullulans, Sporobolomyces roseus, Hansenula anomala, Hyphopichia burtonii, Leucosporidium scottii, Bullera alba and Candida sp., mainly Candida krusei. The comparison is noted between the yeast population of autumn and summer samples. The total yeast count was 2.5 times higher in autumn than in summer. solated yeast strains are characterized by some physiological features. Studium kvasiniek izolovaných zo 126 vzoriek vody poukazuje na výskyt 16 róznych druhov. Vzorky boli H zdvoch malých rybníkov odoberané dvakrát, v letnom a jesennom období. Najviac převládali druhy B Aureobasidium pullulans, Sporobolomyces roseus, Hansenula anomala, Hyphopichia burtonii, Leucosporidium scottii, Bullera alba a Candida sp., hlavně Candida krusei. Porovnali sme kvasinkovú populáciu vo vzorkách H HM vody z jesenného a letného obdobia. Celkové množstvo kvasiniek zistené vo vode na jeseň bolo 2,5-krát vyišie ako v lete. zolované kmene kvasiniek sú charakterizované niektorými fyziologickými vlastnosťami. H ntroduction Yeasts were shown to be common inhabitants o f water. The number and species depend on the type o f water as well as its purity. Small yeast counts, about 10 cells.l' 1 are typical for open ocean water. Open waters o f clean lakes usually contain below 100 cells.l 1 (Meyers et al., 1970; Yamasato et al., 1974). The number o f yeasts increases in the presence o f pollution or in the presence o f algae, and it can reach a few thousand cells per liter or more (Hagler et Mendonca-Hagler, 1981). Yeasts constitute a major part o f the fungi o f sewage so that the presence o f yeasts in any numbers in water could be taken as an indication o f the presence o f sewage as well (Spencer et al., 1974a; Rosa et al., 1990). n the past, we studied yeast and yeast-like organisms isolated from three artificial lakes, used mostly for recreational purposes, located in the middle o f the Lowland o f Záhorie H H H H H H H H H (Kocková-Kratochvílová et al., 1989; Slavíková et al., 1990; Sláviková et al., 1991). This paper deals with identification o f yeasts and yeast-like organisms isolated from the water o f H two small fish-ponds located in forestal park o f Carpathian Mountains in Bratislava. The ponds are connected by the Vydrica Brook and filled with its water. Grass, plants, shrubs and broad-leaved trees covered the pond banks. Materials and methods Collection of samples. The ponds were sampled twice, i. e. in summer and in autumn. The samples were taken from 63 different sites. Water was collected in sterile bottles which were lowered into the water to the depth of

127 S l á v k o v a e t V a d k e r t io v á : Y e a s t s in f is h-po n d s 20 cm. The temperature of the water ranged from 19 to 24"C during the first collection and from 12 to 14"C during the second one. The ph value of the water oscillated between solation of yeast pure cultures. Aliquots of 10 ml water were coagulated with the colloidal solution containing 0.5 ml 10 % sodium carbonate and 0.25 ml 10 % ferric sulphate and centrifuged for 2 min. Three drops of 20 % sodium-potassium tartarate were added and the mixtures were streaked on wort agar plates containing 100 mg.ml'1 chloramphenicol. The yeast colonies were purified by using 100 mg.ml'1 of Oxacilin Spofa (4-isoxalyl-5-methyl-3-phenyl-penicillin). dentification. Morphological and physiological characteristics were examined and strains were identified according to Kreger-van Rij (1984), van der Walt et Yarrow (1984), Kocková-Kratochvílová (1984) and, Kocková-Kratochvílová et Sláviková (1985). Results and discussion One hundred and twenty-six samples offered the possibility to isolate sixty yeast strains belonged to eleven genera. Sixteen species of identified yeasts are following: Aureobasidiumpullulans (de Bary) Amaud Bullera alba (Hanna) Derx Bullera piricola Stadelmann Candida guilliemiondii (Castellani) Langeron et Guerra Candida intermedia (Ciferri et Ashford) Langeron et Guerra Candida krusei (Castellani) Berkhout Candida lambica (Lindner et Genoud) van Uden et Buckley Ceotrichum candidum Link Hanseniaspora uvarum (Niehaus) Shehata, Mrak et Phaff Hansenula anomala (Hansen) H. et P. Sydow Hyphopichia burtonii (Boidin, Pignal, Lehodey, Vey et Abadie) von Arx et van der Walt Leucosporidium scottiifell, Statzell, Hunter et Phaff Rhodotorula rubra (Demme) Lodder Sporobolomyces albo-rubescens Derx Sporobolomyces roseus Kluy ver et van Niel Torulaspora delbrueckii (Lindner) Lindner Yeast populations ranged from 100 to 5000 cells.l-1, but in 8 samples ranged from 5000 to cells.l-1. The representatives o f species and the number o f yeasts in ponds observed in autumn were distinctly higher than those isolated in summer. The average number o f the total yeast cells in 1 liter o f water for all samples taken from these ponds during summer and autumn sampling was 900 and 2300 cells, respectively, that is 2.5 times more. n summer sampling, pellicle-forming Hansenula anomala, Candida krusei and Hyphopichia burtonii were found to be the dominant species. They represented more than 50 % o f the yeast population (Fig. 1). The species Hansenula anomala and Hyphopichia burtonii were isolated from 30 % o f all samples (Tab. 1). The ascosporogenous species Hansenula anomala usually occurring in association with trees (Spencer et al., 1974b) was isolated from lake waters very frequently, too (Kocková-Kratochvílová et al., 1989). t can ferment and assimilate saccharides, assimilation o f nitrate is positive (Tab. 2). Hyphopichia burtonii was also isolated from lake waters, but not so frequently. Species o f the genus 2 7 3

128 Č e s k á m y k o l o g ie 4 6 ( 3-4 ) 1992 Candida comprised 35 % o f the total yeast counts, especially Candida krusei and Candida guilliermondii. Very frequent occurrence o f Candida sp. (mainly C. krusei) and fermentative yeasts in the environment was reported characteristic for sewage (Hagler et al., 1982). Candida krusei has been reported to cause frequent human and animal diseases. Candida guillierm ondii belongs to the group o f osmophilic yeasts which show a high sugar and salt tolerance and so is well adapted to grow in plant growth media. Strains o f C. guillierm ondii represented 45 % o f all yeasts isolated from contaminated plant cultures (Leifert et al., 1990) and was one o f the dominant species at recreational beach sites in the State o f Rio de Janeiro (Hagler et Mendonca-Hagler, 1981). Candida species belonged to the prevalent yeasts from fresh or decaying algae in littoral waters (Capriotti, 1962), in polluted water (Woollett et Hedrick, 1970) and in some lakes and rivers o f Saskatchewan (Spencer et al., 1974). The ubiquite organism Aureobasidium pullulans was isolated from 5 samples and represented 15 % o f the total yeast counts. The more commonly isolated yeast species during autumn sampling were Aureobasidium pullulans, Sporobolomyces roseus, Leucosporidium scottii and Bullera alba. The results o f 63 samples o f water indicate that the black yeasts A. pullulans was present in 51 samples (Tab. 1) and its representation in a yeast population was nearly 50 % (Fig. 1). This organism has been often isolated from all types o f water. n all three artificial lakes, which we examined formerly, A. pullulans formed from 56 to 76 % o f the total yeast population in autumn sampling (Kocková-Kratochvílová et al., 1989; Sláviková et al., 1990; Sláviková et al., 1991). t probably entered the lakes with plants, flowers, fruits, etc. The presence o f black yeasts, in particular within the aquatic environment, should not be overlooked. Their wide adaptation to diverse ecological conditions is discussed by Mukerji et Gupta (1980). These organisms undoubtedly play an important role in certain ecosystems and they therefore deserve more attention in future studies. Particularly very frequently red yeasts were found; the majority o f these were members o f the species Sporobolomyces roseus. This species was isolated from 54 % o f all samples (Tab. 1). Sporobolomyces is a genus o f oxidative basidiomycetous red yeasts which form ballistospores and is most often associated with the phyllosphere o f terrestrial plants. Yeasts o f this genus probably enter aquatic environments with run-off from foliage (Aheam et al., 1968). n 8 samples Sporobolomyces albo-rubescens were found. The species o f the genera Sporobolomyces and Rhodotorula were the predominant red yeasts in Lake St. Clair water (Kwasniewska, 1988). They utilize a wide range o f compounds as carbon sources, are mostly mesophilic, but grow relatively well at temperatures below 15 'C (Tab. 2). Leucosporidium scottii (mating type A2B2) was the third frequently isolated species in autumn season. t was present in 30 % o f samples. This species has been often reported from the Antarctic seawater and in soil (di Menna, 1960, 1966), but in 2 7 4

129 S l á v k o v a e t V a d k e r t io v á : Y e a s t s in fis h -po n d s polluted water has been found, too (Woollett et Hedrick, 1970). The ballistospores formed species Bullera alba does not belonge to the species occurring commonly in aquatic habitats, but 9 samples o f pond water have given us the possibility to isolate it. Some species (Bullera piricola, Candida intermedia, Candida lambica, Geotrichum candidum, Hanseniaspora u varum, Rhodotorula rubra and Torulaspora delbrueckii) were isolated from 1 or 2 samples and represented with the exception o f Rhodotorula rubra less than 2 % o f the total yeast counts in both sampling (Fig. 1). On the basis o f qualitative and quantitative investigations o f yeast population in pond water we can characterize it by some features, e. g. fermentation o f saccharides, assimilation o f nitrate and pentoses and presence o f urease. The differences between yeast populations occurring in water in summer and autumn season are evident (Tab. 3). The yeasts with ascomycetous character were isolated prevailingly from summer samples. The basidiomycetous yeasts accounted for 99 % o f the total yeast population founded in autumn samples and only 1 % o f the population was able to ferment saccharides. W e presume that a great number o f leaves occurred in ponds in autumn season has contributed to this result and to 2.5 times higher total count o f yeast organisms in autumn season. References AHEARN D. G., ROTH F. J., Jr. et MEYERS S. P. (1968): Ecology and characterization of yeasts from aquatic regions of South Florida. - Mar. Biol. 1: CAPROTT A. (1962): Yeasts of the Miami, Florida, Area. - Arch. Mikrobiol. 42: Di M ENNA M. E. (1960): Yeasts from Antarctica. - J. Gen. Microbiol. 23: Di M ENNA M. E. (1966): Yeasts in Antarctic soils. - Antonie van Leeuwenhoek 32: HAGLER A. N. et M ENDONCA-H AGLER L. C. (1981): Yeasts from marine and eastuarine waters with different levels of pollution in the State of Rio de Janeiro, Brazil. - Appl. Environ. Microbiol. 41: HAGLER A. N., De OLVERA R. B. et MENDONCA-HAGLER L. C. (1982): Yeasts in the intertidal sediments of a polluted estuary in Rio de Janeiro, Brazil. - Antonie van Leeuwenhoek 48: KOCKOVÁ-KRATOCH VÍLOVÁ A. (1984): Classification principles for yeast-like genera. - Biológia (Bratislava) 39: KOCKOVÁ-KRATOCH VÍLOVÁ A. et SLÁVKOVÁ E. (1985): Classification principles for the identification of the yeast-like species. - Biológia (Bratislava) 40: KOCKOVÁ-KRATOCH VÍLOVÁ A., SLÁVKOVÁ E., KOVAČOVSKÁ R. et TO M A NOVÁ E. (1989): Yeasts and yeast-like organisms in the fresh-water lake Rudava. - Čes. Mykol., Praha 43: KREGER-van RU N. J. W. (editor) (1984): The yeasts, a taxonomic study. 3rd ed. - Elsevier, Amsterdam. KWASNEW SKA K. (1988): Horizontal distribution and density of yeasts and filamentous fungi in Lake St. Clair water. - J. Great Lakes Res. 14: LEFERT C., WATES W. M., NCHOLAS J. R. et KEETLEY J. W. W. (1990): Yeast contaminants of micropropagated plant cultures. - J. Appl. Bacteriol. 69: MEYERS S. P., AHEARN D. G. et COOK W. L. (1970): Mycological studies of lake Champlani. - Mycologia 62: MUKERJ K. G. et GUPTA R. (1980): Ecology of two deuteromycetous yeasts on leaf curface of Corchorus olitorious L. plants. - n Current Developments in Yeast Research, eds. G. G. Stewart et. Russel, p. 682 London, Canada: Pergamon Press

130 ČESKÁ MYKOLOGE 4 6 ( 3-4 ) 1992 ROSA C. A., De RESENDE M. A., FRANZOT S. P., De MORAS P. B. et BARBOSA F. A. R. (1990): Yeasts and coliforms distribution in a palaeokarstic lake of Lagoa Santa Platean - MG, Brazil. - Rev. Microbiol., Sao Paulo 21: S L Á V K O V A E, KOVAČO VSK Á R. et KOCKOVÁ-KRATOCH VÍLOVÁ A. (1990): On the occurrence of yeasts in fresh-water of the artificial lake in Plavecký Štvrtok. - Čes. Mykol., Praha, 44: SLÁVK O VÁ E., KOVAČO VSK Á R. et KOCKOVÁ-KRATOCH VÍLOVÁ A. (1991): The incidence of yeast organisms in the water of the artificial lake in Jakubov (Slovakia). - Čes. Mykol., Praha, 45: SPENCER J. F. T., GORN P. A. J. et GARDNER N. R. (1974a): Yeasts isolated from some lakes and rivers of Saskatchewan. - Can. J. Microbiol. 20: SPENCER J. F. T., GORN P. A. J. et GARDNER N. R. (1974b): Yeasts occurring in the effluent disposal basins of a pulp mill in Saskatchewan. - Can. J. Microbiol. 20: Van der W A LT J. P. et YARROW D. (1984): Methods for the isolation, maintenance, classification and identification of yeasts. - n: Kreger-van Rij N. J. W. (Ed.) The yeasts, a taxonomic study. 3rd ed., Elsevier, Amsterdam, p WOOLLETT L. L. et HEDRCK L. R. (1970): Ecology of yeasts in polluted water. - Antonie van Leeuwenhoek 36: YAM ASATO K., GOTO S., O H W AD A K., OKUNO D., ARAK H. et ZUKA H. (1974): Yeasts from the Pacific Ocean. - J. Gen. Appl. Microbiol. 20: Adress of authors: ng. Elena Sláviková, CSc., ng. Renáta Vadkertiová, nstitute of Chemistry of the Slovak Academy of Sciences, Dúbravská cesta 9, Bratislava, SR

131 S l á v i k o v á e t V a d k e r t io v á : Y e a s t s in f is h -p o n d s Tab. 1 S u r v e y o f d e n s i t i e s o f y e a s t c e l l s o f i n d i v i d u a l s p e c i e s an d o c c u r r e n c e o f th e s p e c i e s in w a te r s a m p le s S a m p lin g in summer S a m p lin g in autum n S p e c i e s N D e n s ity * N D e n s ity Aureobasidium pullulans Bullera alba B. p iricola Candida gu i11iermondii C. intermedia C. krusei C. lambica J Geotrichum candidum Hansenula anomala jj Hanseniaspora uvarum J Hyphopichia burtonii j Leucosporidium s c o ttii Rhodotorula rubra Sporobolomyces alborubescens Sp. roseus Torulaspora delbrueckii N o tic e : N - number of samples from which the species was isolated, related TO 63 EXAMNED SAMPLES - AVERAGE NUMUERS OF YEAST CELLS N 1 L OF WATER FOR ALL SAMPLES TAKEN FROM THE PONDS

132 Č e s k á m y k o l o g ie 46 ( 3-4 ) 1992 Tab. 2. P r o p e r t i e s o f i s o l a t e d s t r a i n s F e rm e n ta tio n A s s i m i l a t i o n S p e c ie s MAL SAC LAC GLC MAL SAC LAC RAF MLZ XYL ARA NL AML CEL TRE Aureobasidium pul lu ans Dullera alba D. piricola W + + Candida gui 11 iermondi i C. intermedia w w + + C. krusei C. lambica Geotrichum candidum - - Hansenula anomala W + + Hanseniaspora uvarum - - Hyphopichia burtonii Leucospordium s cottii Rhodotorula rubra + _ + _ Sporobo 1omyces albo-rubescens - + Sp. ro se u s w w + Torulaspora delbrueckii N o tic e : - test necative, + test positive, w weak positive HAL - HALTOSE, SAC - SUCROSE, LAC - LACTOSE, GLC - D-CLUC0SE, RAF - RAFFNOSE, MLZ - MELEZTOSE, XYL - D-XYLOSE, ARA - L-ARADNOSF, NL - NULN, AML - SOLUBLE STARCH, CEL - CELLOBOSE, TRE - TREHALOSE 2 7 8

133 S l á v k o v a e t V a d k e r t io v á : Y e a s t s in fis h -po n d s Tab. 2. con. Growth at Growth in medium Assimi- temperature C] 1 Species n lation U vitamin- with KNO^ free sucrose Aureobas idium pal lularis w + w w Bullera alba w w - - B. p iric o la w w - - Candida gu illierm on d ii w + + w w + C. intermedia w + w - + C. krusei w w C. lambica W Geo trichum candidum 2 - w + + Hansenula anomala w + + v + + Hanseniaspora uvarum w Hyphopichia b u rton ii w Leucospori dium scol ti i w w Rhodotorula rubra w Sporobo lomyces albo-rubescens w + - Sp. roseus w w - - v Torulaspora delbrueckii Notice: n NUHHEM OF DENTFED STRANS V - VARABLE W - WEAK POSTVE

134 Č e s k á m y k o lo g ie 46 ( 3-4 ) 1992 Tab.3 Survey of some features of yeast populations */. of the occurrence of individual features Feature Yeast population Yeast population in summer in autumn Presence of urease Fermentation of saccharides 68 1 Assimilation of nitrate Assimilation of D-xylose Assimilation of L-arabinose

135 S l á v k o v a e t V a d k e r t io v á : Y e a s t s in f is h -p o n d s Fig.1. The relative occurrence of the yeast species isolated from fish-ponds Percentage of the total number of yeast cultures isolated in: Sum m er Autumn m a m i i Relative occurrence [%] H ~ 20 n i n i i i i 10ii n i i i i i,o \í 0 1 M i l Í o l í J ž v/. tž Jk ž Q L q h J A. p. Li. a. C. y. C. k. H. a. H. b. L s. R. r. S. a. G. r. O. s. A. p. Aureobasidium pullulans L. s. Leucosporidium scottii B. a. liullera alba R. r. Rhodotorula rubra C.g. Candida guilliermondii S. a. Sporobolomyces abo-rubc.sceiis C. k. Candida krusei S. r. Sporobolomyces roseus H. a. Hansenula anomala 0. s. Olher species H. b. Hyphopichia burtonii 2 8 1

136 Frekvencia a stálost výskytu - metoda zistenia dominantných druhov húb v bučine po ťažbovom zásahu Frequency and occurence stability - method of determination of dominant fungi species in beech wood after cutting operation van Mihál V rokoch 1990 a 1991 autor študoval mykoflóru južnej časti Kremnických vrchov. Pomocou frekvencie a stálosti výskytu determinovaných druhov húb sa zistili dominantně druhy makromycétov bukového lesného porastu po ťažbovom zásahu. Jesenný mykoaspekt bol charakterizovaný výskytom týchto dominantných druhov húb: Hypoxylon fragiforme, Marasmius alliaceus, Hygrophorus ebumeus, Armiilaria ostoyae a iné. Jamý mykoaspekt druhmi: Ustulina deusta, Bispora antennata, Collybia dryophila a iné. Jamý mykoaspekt bol kvóli nepriaznivým klimatickým pomerom oproti jesennému mykoaspektu druhovo chudobnější pričom na lokalitě převládali zvačša drevokazné druhy húb. Na lokalitě sa našli súčasne druhy typické pre teplomilné dúbravy spolu s druhmi montánnych bučín a jedfobučín. The mycoflora of southern part of Kremnica Hills was studied by autor in 1990 and The dominant species of macromycets of beech forest stand were found out after cutting operation with the aid of frequency and occurence stability of determined fungi species. The autumn mycoaspect was characterized by occurence of these dominant fungi species: Hypoxylon fragiforme, Marasmius alliaceus, Hygrophorus ebumeus, Armiilaria ostoyae and others. The spring mycoaspect was characterized by species: Ustulina deusta, Bispora antennata, Collybia dryophila and others. The spring mycoaspect was speciesly poorer in comparison with the autumn mycoaspect in consequence of unfavourable climatic conditions. The wood- rotting fungi species have prevailed on the area. At the same time the species typical for warm- weather oak forests have been finding on the area together with the species of montane beech woods and fir- beech woods. V rokoch 1990 a 1991 som sa věnoval výskumu mykoflóry južnej časti Kremnických vrchov, ktoré patria medzi tie slovenské pohoria, ktoré po stránke mykologickej ešte nie sú dostatočne preskúmané. Taktiež v odbomej literatúre je o mykoflóre Kremnických vrchov zatial málo prác. Podfa dostupných informácií reprezentujú mykoflóru tohto územia najma zbery F. Kotlabu (in litt.), ktorý navštěvoval lokality Badínsky prales a ŠPR Mláčik. Svrček (1965) vo svojom prehlade mykofloristického výskumu čs. fytogeografických okresov uvádza z Kremnických vrchov iba dvoch autorov: Kotlabu (Poštárka u Zvolena, September 1954, Basidiomycetes) a Černého (Budča, Polyporales, herb. Černý teste F. Kotlaba). Niektoré údaje o zberoch drevokazných húb z oblasti Kremnických vrchov je možné zistiť tiež z práce Kotlabu (1984), hlavně z máp rozšírenia druhov na konci publikácie. Ako vidieť, mykoflóra Kremnických vrchov je málo známa, preto ako jeden z ciefov tejto práce bolo rozšíriť druhovú diverzitu húb Kremnických vrchov, hlavně ich južnej časti. Ďalším cielom je zistiť dominantné druhy húb (resp. dominantné skupiny druhov) pre podmienky bukového lesného ekosystému tohto pohoria a charakterizovat skúmanú

137 M i h á l : D o m i n a n t f u n g i i n b e e c h w o o d lokalitu z mykosociologickej stránky a to pomocou dvoch charakteristik - frekvencie a stálosti výskytu determinovaných druhov húb. Metodika Uvedenu problematiku som študoval na lokalitě označovanej ako ekologicko-experimentálny stacionář (EES) Kováčová - Kremnické vrchy, ktorý založil Ústav ekologie lesa SAV Zvolen a je situovaný v južnej časti Kremnických vrchov v polesí Kováčová, na lavom břehu Kováčovského potoka, v nadmorskej výške 475 m. Porast je tvořený 80 až 85 ročnou bučinou s 10% zastúpenim chradnúcej jedle. Základom pódneho telesa sú tufové andezitové aglomeráty. Z híadiska fytocenologického je porast EES tvořený prevažujúcou asociáciou Dentarío bulbiferae-fagetiim Zlatnik 1935, miestami aj as. Carici pilosae-fagetum Oberd Podrobnejšie údaje o lokalitě EES Kováčová uvádza Gregor (1991). Z nášho híadiska je tu dóležité pripomenúť, že porast EES pozostáva z piatich tzv. čiastkových výskumných ploch (ďalej ČP), ktoré majú vplyvom ťažbovo-obnovného zásahu z marca 1989 rózny stupeň zakmenenia. Oddelené sú od seba izolačnými pásmi porastu bez zásahu. Údaje o rozmeroch a zakmeneni jednotlivých ČP podává tabufka 1. Tabulka 1: Rozměry a zakmenenie jednotlivých Č P na EES Kováčová Čiastk. Ťažbový Rozměry Výměra Stupeň plocha zásah (m) (ha) zakmenenia H holina 81x51 0,41 0,0 silný 70 x 50 0,35 0,3 S stredný 70 x 50 0,35 0,5 M miemy 70 x 50 0,35 0,7 K kontrola 50x30 0, Nakolko bol na tejto lokalitě převedený zásah, čím sa vytvořili ČP s róznym zakmenením, využil som túto skutočnosť na to, aby som pomocou frekvencie a stálosti výskytu sledoval sezónnu dynamiku výskytu determinovaných druhov húb na jednotlivých ČP a EES ako celku. Tento spósob sa ukázal vhodným k zisteniu dominantných druhov húb rastúcich na tejto lokalitě. V iných prácach týkajúcich sa mykocenologických pozorovaní sa používá na charakteristiku mykosociety danej lokality hlavně metoda indexu dominancie, ktorú pre mykosociologické hodnotenia zaviedli Bohuš et Babosová (1960). Toto kritérium používá vo svojich prácach aj Šmarda (1965, 1968), ktorý ho označuje ako index relatívnej abundancie a vyjadřuje ním percentuálne zastúpenie počtu kusov plodnic jednotlivých druhov v pomere k súčtu kusov plodnic všetkých druhov húb zistených na danej ploché. V případe tejto práce postačujú na mykocenologický obraz lokality EES Kováčová dve charakteristiky - frekvencia a stálosť výskytu druhu a to vďaka vytvoreniu čiastkových ploch s róznym zakmenením, pričom frekvencia výskytu je charakteristika poukazujúca na dominanciu druhov skór z pohíadu celkového prostredia lesného porastu EES a charakterizuje EES ako celok. Pod pojmom frekvencia výskytu druhu (x: jej symbol v tabufke 2) v tomto případe rozumieme zistenie výskytu daného druhu na tej- ktorej ČP. Ak bol napr. výskyt daného druhu zistený na všetkých piatich alebo štyroch ČP, javí sa teda pre EES ako druh dominant- n ý. Výskyt druhu na jednej ČP by teda nemal byť zárukou jeho zaradenia do skupiny dominantných druhov - jeho výskyt by na EES v takom případe mal byť náhodný, resp. pre podmienky lesného porastu na EES je dru- hom subdominantným alebo sprievodným. Naopak, mykocenologický charakter jednotlivých ČP lepšie vystihuje stálosť výskytu druhu, ktorá je v prvom rade viazaná na čiastkové plochy EES. Stálosť výskytu druhu (-: jej symbol v tab. 2) totiž udává dobu počas ktorej bol ten či onen druh na ČP počas trvania zberov přítomný

138 ----- fo 00 o- S K> jeseň 1990 Druh ^ S 3 4 l l 2 f 3 4 ~ : 2 ^ 3 ) 4 Daedalea quercina x- x- Fomitopsis pinicola x x- - Hygrophorus eburneus x- - - x- x- x- x- O- Hypholoma fasciculare x- x- > 2 Hypoxylon fraglíorme x x x x x - g ar Druh 1 2 3? 41 f í T liž Á 4l 5 6 T F h 4 H 6 'll 2 1 ^ 4 E U E U 6 «A^rocybe praecox x- x- ~ 8 Bispora antennata x x x x x M 3alerina badipes x- - Lenzites betulina x _ Ustulina deusta x x x x- - - x Tabulka 2: Dynamika frekvencie a stálosti výskytu niektorých druhov hi2b na SES Kováčové.

139 M í h a l : D o m i n a n t f u n g i in b e e c h w o o d Ak sa teda nějaký druh na niektorej ČP vyskytoval od dátumu prvého zberu (resp. prvej exkurzie) až po dátum posledného zberu, svojou stálosťou výskytu sa pre túto plochu javi ako druh dominantný.pri tejto charakteristike sa střetáváme s problémom drevokazných húb - ich plodnice sú pováčšine trváce, teda aj pre ČP na ktorej sa vyskytnú vlastně stále. Nebezpečenstvo, že by takto mohli ovplyvnif druhové zloženie dominantnej skupiny húb však nehrozí, hlavně z dóvodu ich viazanosti na typ substrátu. Ak sa majú v podmienkach porastu EES vyskytovaf drevokazné huby, budú to druhy rastúce na bukovom (85%), dubovom (3%), hrabovom (2%) ajedfovom dreve (10%) - teda na tých dřevinách, ktoré v určitých percentuálnych pomeroch porast EES Kováčová tvoria. V tabulke 2 na příklade niekoflcých druhov uvádzam postup pri zisťovani dynamiky frekvencie a stálosti u determinovaných druhov húb na jednotlivých ČP a celej EES. (Pre nedostatok miesta v tabufke uvádzam namiesto dátumov exkurzii ich čisla. Dátumy všetkých exkurzii sú uvedené v tabufke 3.) Tabulka 3: Dátumy exkurzi! na EES Kováčová Číslo exkurzie jeseň 1990 jar X. 24. V DC. 15. V X. 4. V X. 18. V X. 2. V. 6 ^ 10. V. Po sčítaní počtu symbolov označujúcich frekvenciu a stálost' z tabulky 2, dostaneme u každého druhu jeho číslo frekvencie (F) a číslo stálosti (S). Obidve charakteristiky spolu (F+S) vyjadrujú celkové postavenie daného druhu v mykosociete EES. Napr: Hygrophorus ebumeus... počet x z tabulky 2. = 5 potom F = 5... počet - z tabufky 2. = 15 potom S = F+S = 20 značí, že druh je vysoko dominantný Galerina badipes... počet x = 1potom F = 1... počet potom S F+S 3 značí, že druh je sprievodný, resp. výskytom náhodný. Výsledky a diskusia Celkovo bolo na EES Kováčová v čase od 20. X do 10. V determinovaných 103 druhov makromycétov, z toho 74 druhov počas jesene 1990 a 29 druhov počas jari Skupinu asi 20-tich najdominantnejších druhov uvádzajú následujúce prehlady, v ktorých sú dominantné druhy húb zoradené podlá frekvencie výskytu (F) a stálosti výskytu (S). Prehfad.: Charakteristické druhy húb na EES Kováčová počas jesene 1990 podfa frekvencie výskytu. Armillaria ostoyae (Romagn.) Herink... F = 5 Hygrophorus ebumeus (Bull.: Fr.) Fr

140 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3 4 ) 1992 Hypoxylon fragiforme (Pers.: Fr.) Kickx 5 Laccaria amethystea (Bull.) Mumii 5 Marasmius alliaceus (Jacq.: Fr.) Fr. 5 Meiasmia acerina Lév. 5 Schizophyilum commune Fr.: Fr. 5 Xerocomus chrysenteron (Bull.) Quél. 5 Xyiaria hypoxylon (L.) Grév. 5 Laccarialaccata (Scop.: Fr.) Bk. et Br... F = 4 Gymnopilus hybridus (Fr.: Fr.) Sing... F = 3 Lycoperdonperlatum Pers.: Pers. 3 Daedalea quercina (L.) Pers... F = 2 Fomitopsispinícola (Sw.: Fr.) P. Karst. 2 Trichaptum abietinum (Pers.: Fr.) Ryv. 2 Hypholoma fasciculare (Huds.: Fr.) Kummer 2 Hypholoma sublateritium (Fr.) Quél. 2 Kuehneromyces mutabilis (Schaeff.: Fr.) Sing, et Smith. 2 Mycena epipterygia (Scop.: Fr.) S. F. Gray 2 Panellus stypticus (Bull.: Fr.) P. Karst. 2 Prehfad : Charakteristické druhy húb na EES Kováčova počas jesene 1990 podfa stálosti výskytu. Hypoxylon fragiforme (Pers.: Fr.) Kickx... S = 20 Marasmius alliaceus (Jacq.: Fr.)Fr...S = 19 Xyiaria hypoxylon (L.) Gré v. 19 Armillaria ostoyae (Romagn.) Herink...S = 15 Hygrophorus ebumeus (Bull.: Fr.) Fr. 15 Schizophyilum commune Fr.: Fr. 15 Laccaria amethystea (Bull.) Murrill... S = 14 Laccaria laccata (Scop.: Fr.) Bk. et Br... S = 9 Trámeles hirsuta (Wulf.: Fr.) Pil. 9 Fomitopsis pinícola (Sw.: Fr.) P. Karst... S = 8 Trichaptum abietinum (Pers.: Fr.) Ryv. 8 Xerocomus chrysenteron (Bull.) Quél. 8 Lycoperdon perlatum Pers. : Pers... S = 7 Stereum hirsutum (Willd.: Fr.) Pers. 7 Trametes multicolor (Schaeff.) Jülich... S = 6 Exidia glandulosa Buü.: Fr... S = 5 Chondrostereumpurpureum (Pers.: Fr.) Pouzar 5 Kuehneromyces mutabilis (Schaeff.: Fr.) Sing, et Smith. 5 Meiasmia acerina Lév. 5 Panellus stypticus (Bull.: Fr.) P. Karst. 5 F+S Po sčítáni čísel frekvencie a stálosti z prehfadov +U zistíme poradie dominantnosti druhov jesenného Hypoxylon fragiforme Marasmius alliaceus, Xyiaria hypoxylon mykoaspektu: Armillaria ostoyae, Hygrophorus ebumeus, Schizophyilum commune Laccaria laccata Laccaria amethystea, Xerocomus chrysenteron Trametes hirsuta, atj. 286

141 M í h a l : D o m i n a n t f u n g i in b e e c h w o o d Přehrad : Charakteristické druhy húb na EES Kováčová počas jari 1991 podfa frekvencie výskytu. Ustulina deusta (Fr.) Petrák... F = 5 Bispora anteimata (Pers.: Fr.) Mason... F = 4 Collybia diyophila (Bull.: Fr.) Quél... F = 3 Megacollybiaplatyphylla (Pers.: Fr.) Koti. et Pouzar 3 Agrocybepraecox (Pers.: Fr.) Fayod... F = 2 Coprinus micaceus (Bull. : Fr.) Fr. 2 DacrymycesstilatusNees.:Fi. 2 Dialonecttia cosmariospora (Ces. et de Not.) Moravec 2 nonotus nodulosus (F t.) P. Karst. 2 Melogramma spiniferum (Wallroth) de Not. 2 Polyporus variusfi. 2 Russula heterophylla (Fr.) Fr. 2 Amanita vaginata (Bull.: Fr.) Vitt...F = 1 Auricularia auricula-judae (Bull.: Fr.) Wettst. 1 Calocera viscosa (Pers.: Fr.) Fr. 1 Cortinarius brunneus (Pers.: Fr.) Fr. 1 Galerina badipes (Ft.) Kiihner 1 Gerronema chrysophyllum (Ft.) Sing. 1 Hymenochaete rubiginosa (Dick.: Fr.) Lév. 1 Lenzites betulina (L.: Fr.) Fr. 1 Prehfad V: Charakteristické druhy húb na EES Kováčová počas jari 1991 podfa stálosti výskytu. Ustulina deusta (Fr.) Petrák... S = 25 Bispora antennata (Pers.: Fr.) Mason... S = 24 nonotus nodulosus (Fr.) P. Karst... S = 8 Melogramma spiniferum (Wallroth) de Not. 8 Collybia dryophila (Bull.: Fr.) Quél... S = 6 Dialonectria cosmariospora (Ces. et de Not.) Moravec 6 Lenzites betulina (L.: Fr.) Fr. 6 Russula heterophylla (Fr.) Fr. 6 Dacrymyces stillatusnees.: Fr... S = 5 Megacollybia platyphylla (Pers.: Fr.) Koti. et Pouz. 5 Stereum rugosum (Pers.: Fr.) Fr. 5 Hymenochaete rubiginosa (Dick.: Fr.) Lév... S = 4 Panus conchatus (Bull.: Fr.) Fr. 4 Polyporus varius Fr. 4 Agrocybe praecox (Pers.: Fr.) Fayod... S = 3 Calocera viscosa (Pers.: Fr.) Fr... S = 2 Coprinus micaceus (Bull.: Fr.) Fr. 2 Russula aeruginea Lindbl. in Fr. 2 Russula cyanoxantha (Schaeff.) Fr. 2 Po sčítáni čísel frekvencie a stálosti z prehfadov U+V zistime poradie dominantnosti druhov jamého mykoaspektu: F+S Ustulina deusta Bispora antennata nonotus nodulosus, Melogramma spiniferum Collybia dryophila

142 Č e s k á m y k o lo g ie 4 6 (3-4 ) Dialonectria cosmariospora, Megacollybia platyphylla, Russula heterophylla Dacrymyces stillatus, Lenzites betulina, atcf. Druhové zloženie húb uvedené v predchádzajúcich prehfadoch nám určitým spósobom charakterizuje bukový lesný porast lokality EES Kováčová. Kedže na EES převláda v poraste buk, malo by toto prostredie vyhovovat' právě tým druhom húb, ktoré sa v geobiocenózach submontánnych a montánnych bučín najviac vyskytujú. Tieto huby sa však móžu uplatňovat i v nižšie položených (teplejších a suchších) oblastiach ale i vo vyššie nadmořsky položených (chladnějších a vlhkejších) oblastiach, napr. v jedlóbučinách a v montánnych klimaxových bučinách, kde sa však najčastejšie vyskytujú najma na zásaditom podklade. Na EES boli z tejto skupiny húb zbierané druhy ako Bjerkandera adusta, Armillaria ostoyae, Calocera comea, Bisporella citrina, Hygrophorus ebumeus, Lactarius blennius, Ustulina deusta a mnohé iné. Napr. druh Marasmius alliaceus, ktorý sa na EES hojné vyskytoval na všetkých ČP, je jednou z najvýznamnejších húb horských bučín (Pilát, 1969). Podobné i trúdnik Polyporus melanopus zistený na EES, patři k hubám vyskytujúcim sa hlavně v horských bučinách. Pre bučiny (Fagetum pauper) je podlá Šmardu (1969) charakteristickým druhom i Lactarius blennius, ktorý sa v takýchto porastoch vyskytuje najčastejšie na kyslej až mieme kyslej pode. ný druh - Lactarius mitíssimusje v zmysle tohto autora dominantným druhom pre prostredie ihličnatých lesov (sit. Abieto-Fagetum a Abieto-Piceetum). Obidva spomenuté druhy som zaznamenal i na EES. Vďaka výskytu jedle v poraste EES, ktorej percentuálne zastúpenie na ČP bolo pred zásahom vačšie ako je teraz, sa na lokalitě vyskytovali i druhy húb ekologicky viazané na prostredie jedfobučín, jedlín alebo smrečín. Boli to napr. druhy: Armillaria ostoyae, Calocera viscosa, Fomitopsis pinicola, Climacocystis borealis, Hygrophoms olivaceoalbus, Pseudohydnum gelatinosum, Postia caesia a iné. Zdá sa teda, že i pri terajšom pre jedlu nevýhodnom drevinovom zložení porastu EES dokázala jedla pre tento malý počet druhov simulovat' podmienky jedlobučín so silnějším zastúpením jedle a vyššie položených klimaxových jedlových smrečín, v ktorých majú tieto huby optimum svojho výskytu. Vačšina z nich sa na EES však mohla uplatnit' najma vďaka ich trofickým nárokom - rástli na odumretom ale i živom jedlovom dreve. EES Kováčová je okrem toho lokalita, na ktorej nachádzame množstvo húb inklinujúcich svojim optimom výskytu skór k rastlinným spoločenstvám teplomilných nížinných bučín a hrabových dúbrav pahorkatin. Sú to napr. druhy: Clavariadelphus pistillaris, Daedalea quercina, Entoloma euji vidům, Ramaria fumigata, Lycoperdon pyriforme, Micromphale foetidum, Polypoms arcularius a Xemla pudens. Tieto druhy sa móžu vyskytovat i v relatívne chladnějších oblastiach, napr. Daedalea quercina sa svojim 288

143 M í h a l : D o m i n a n t f u n g i in b e e c h w o o d výskytom viaže na xerotermnú flóru - najviac slovenských lokalit tohto druhu pochádza z pahorkatin na juhu Slovenska, avšak svojho hostiteťa (dub) sleduje v příhodných ' jxxlmienkach i mimo xerotermnú oblasť (Kotlaba, 1984). Podobné do vyšších nadmořských polóh stúpajú i druhy Micromphale foetidum, Lycoperdon pyriformc, Xerula pudens a iné. Čím však vyššie vystupujú, tým viac sa na takýchto lokalitách stávajú vzácnějšími. Lazebníček (1984) uvádza (v zmysle Šmardovom 1968) celkovo 33 druhov bazídiomycétnych húb ako subcharakteristické druhy pre teplomilné dúbravy južného Slovenska. Medzi ne patria i huby mnou zbierané na EES Kováčová, napr. Clavariadelphus pistillaris, Daedalea quercina, Entoloma eulividum a Ramaria fumigata. Medzi abundantné druhy patria napr. Hypholoma fasciculare, Hypholoma sublaterítium, Collybia dryophila, Hymenochaete rubiginosa, Lycoperdon pyriforme a Trametes versicolor. Ako sprievodcovia teplomilných dúbrav móžu byť v zmysle horeuvedeného autora uvedené i druhy: Hygrophorus pcnarius, Laccaria laccata, Micromphale foetidum, Russula heterophylla a iné - všetko druhy zaznamenané aj na EES Kováčová. Zo zaujímavých a v podmienkach porastu EES dosť vzácných determinovaných druhov húb by bolo vhodné spomenúť napr. druhy: Polyporus arcularius, ktorého váčšina slovenských nálezísk je z južného Slovenska (Kotlaba, 1984). Na EES Kováčová som zaznamenal i bohatý výskyt druhu Micromphale foetidum, ktorý patrí medzi sto vybraných makromycétov, ktoré sa mapujú v celoeurópskom meradle. Táto huba vyrastá hlavně z mrtvého dřeva listnáčov a to na území Československa len v oblastiach s teplomilnou kvetenou (Kotlaba, Pouzar 1964). Podlá záznamov týchto autorov sa táto huba vyskytuje na mnohých miestach predovšetkým na južnom Slovensku - hlavně v Slovenskom krase - a pravděpodobně i na strednom a západnom Slovensku vo všetkých teplých oblastiach, podobné ako druh Entoloma eulividum Noordeloos, ktorej najčastejší výskyt uvádza Hagara (1987) z teplejších listnatých lesov, najma z dubin. A j tento druh bol determinovaný na EES Kováčová. Na holině som zasa zistil zaujímavý diskomycétny druh Pseudoplectania vogesiaca, ktorý rástol na odumretom kmeni jedle. Veselý, Kotlaba et Pouzar (1972) uvádzajú tento druh ako vcelku velmi vzácné sa vyskytujúci na odumretom dreve ihličňanov. EES Kováčová je ako vidno lokalitou, na ktorej sa vyskytujú i xerotermné druhy húb. Táto skutočnosť je do vefkej miery daná geologickým vulkanickým podkladom, charakterom pódy, zložením vegetácie a tiež klimatickými pomermi Kremnických vrchov, ktoré najma v ich južnej časti určujú miestami do značnej miery xerotermný a teplomilný charakter ich lesných porastov. napriek tomu, však na EES převládali huby typické pre prostredie bukových lesov. Vidieť to hlavně z horeuvedených prehladov dominantných druhov húb pre EES, z ktorých je jasná dominancia druhov Hypoxylon fragiforme, Armillaria ostoyae, Marasmius 289

144 = _. ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3 ~ 4 ) 1992 alliaceus, Xyiaria hypoxylon, Hygrophorus ebumeus, Bispora antennata, Ustulina deusta, Collybia dryophila a pod. Sú to druhy najčastejšie sa vyskytujúce v submontánnych bučinách pričom na EES Kováčová nachádzali počas r a 1991 optimálně podmienky pre svoj rast a šírenie sa, čo potvrdzuje, že stanovištné podmienky drevinového a bylinného zloženia lesného porastu na EES vytvárajú tlak na druhové spektrum húb, ktoré sa tu 1 vyskytuje, pričom v mykosociete tohto porastu prevládajú druhy ekologicky silné viazané na prostredie vytvárané dominantnými dřevinami a bylinami. Najmarkantnejší je tento jav právě u mykoríznych a drevokazných húb, terestrické saprofytické huby sú v tomto smere limitované i mnohými stanovištnými podmienkami ako sú napr. dostatok pódnej vlhkosti, pódna reakcia, štruktúra pódy, výška humusového horizontu a kvalita humifikačných procesov, mikroklimatické podmienky, zloženie drevinového a bylinného zárastu a pod. U problematiky ekologickej viazanosti saprofytických druhov húb si teda třeba všímat' najma celkové prostredie, ktoré daný listnatý alebo ihličnatý porast vytvára. Například vzácnejšie huby karlštejnských smrekových kultúr sú prevážne saprofytické, nie sú úzko viazané na smrek ale na špecifické prostredie, ktoré tu smrčkové kultury spolu s inými podmienkami vytvořili (Skalický, 1985). Tieto a podobné ekologické faktory do značnej miery ovplyvňujú tak druhovu diverzitu húb, ako i fruktifikáciu húb vóbec. Šmarda (1968) rozlišuje skupinu kvantitativných ekologických faktorov (zrážky, teplota, výpar, vlhkost' pódy), ktoré majú vplyv na fruktifikáciu húb, a skupinu kvalitatívnych faktorov (humus, minerálie, geolog, podklad, zloženie fytocenózy), ktoré zase ovplyvňujú druhové zloženie mykocenóz. Vznik a rozvoj každého spoločenstva húb jc preto podmienené existenciou a kombináciou váčšieho alebo menšieho počtu spoločných faktorov z obidvoch spomenutých skupin. Tieto ekologické faktory ovplyvnili do značnej miery priebeh jesennej a jamej hubárskej sezóny aj na EES Kováčová. V ed zatiaf čo na EES sa počas jesene 1990 v každom zbere vyskytlo od 11 do 26 determinovaných druhov húb, čo tvoří 14,8 druhov na 1 zber, počas jari 1991 sa vyskytlo v šiestich zberoch iba od 2 do 9 determinovaných druhov t.j. 4,8 druhov na 1 zber. Z toho vidieť, že jesenná druhová diverzita húb na EES bola až 3x bohatšia ako jamá druhová diverzita. Přitom počas jesene nebola núdza 0 mykorízne a saprofytické druhy húb. Na jar však převládali zváčša drcvokazné druhy, čo určité súvisí i s klimatickými podmienkami. Tento poměr vidieť i z druhového zloženia najdominantnejších druhov uvedených v prehladoch až V, kde v prehladoch -V drevokazné druhy húb prevládajú. Osobitost a ťažkú porovnatefnosť oboch hubárskych sezón na EES potvrdzuje 1skutočnosť, že počas jesene sa druhová diverzita húb a jesenná mykosocieta ako celok vydiferencovala (od výskytu prvých plodnic až po skupinu dominantov) od 20. X. do 23. X. t.j. prakticky za jeden mesiac, zatiaf čo druhovo slabá a vo svojej dominantnosti 290

145 M i h á l : D o m i n a n t f u n g i in b e e c h w o o d nepresvedčivým dojmom pösobiaca jamá mykosocieta sa s viaccrými výkyvmi konstituovala od 24. V. do 10. V. a viac, čo je viac ako dva mesiace. To možno, okrem iného pripísať aj nepriaznivým klimatickým pomerom počas jari 1991, ked napr. priememé teploty merané na holině boli v máji 1991 až o 3,5 C nižšie ako v máji predchádzajúceho roku (Střelec, 1991). Třeba tiež pripomenúť, že vefký podiel na chudobnej a nevýraznej jamej sezóne malo, okrem už spomenutých nepriaznivých klimatických podmienok, i značné zaburinenie a zarastenie holiny vysokým bylinným a krovitým zárastom. To spósobilo, že holina ako jedna z piatich a na huby bohatých sledovaných ČP postupom času (resp. postupom jej zarastania) z mykologického hodnotenia prakticky vypadla pre nepriaznivé podmienky k rastu húb. Na ploché podobný stav spósobili vysoké júnové a júlové teploty, ktoré na tejto málo zakmenenej ČP do značnej miery vysúšali pódu. Na závěr možno ešte dodať, že všetky determinované druhy húb sledovali po ťažbovom zásahu novovzniknuté podmienky v poraste EES v tom zmysle, že najvačšiu druhovu diverzitu ako aj produkčné hodnoty vykazovali najmä ČP s nižšími stupňami zakmenenia. Vzájomný vzťah stupňa zakmenenia jednotlivých ČP a počtu druhov na nich zistených bol nasledovný: ČP H - holina...zakmenenie 0, druhov húb - silný zásah...zakmenenie 0, druhov húb S - stredný z... zakmenenie 0, druhov M - miemy z...zakmenenie 0, druhov K - kontrola...zakmenenie 0, druhov. Z dlhodobejšieho híadiska sa čiastková plocha M javí pre výskyt makromycétov ako najvýhodnejšia plocha, resp. lokalita z celého porastu EES hlavně vdaka svojmu optimálnemu stupňu zakmenenia a přítomnosti najváčšieho percentuálneho zastúpenia jedle zo všetkých ČP. To sa ako vidieť odrazilo aj na počte determinovaných druhov húb z tejto čiastkovej plochy, pričom na menej zakmenených plochách převládali hlavně drevokazné druhy húb. L i e r a t ú r a BOHUŠ G. et BABOS M. (1960): Coenology of Terricolous Macroscopic Fungi of Deciduous Forests. - Bot. Jahrbücher 80: GREGOR J. (1991): Množstvo vody v pode v podmienkach bukového ekosystému. - Lesn. Čas. 37: HAGARA L. (1987): Atlas húb p. Martin. KOTLABA F. (1984): Zeměpisné rozšířeni a ekologie chorošů (Polyporales s. 1.) v Československu p. Praha. KOTLABA F. et POUZAR Z. (1964): Micromphale foetida (Sow. ex Fr.) Sing. - špička smrdutá na Slovensku. - Čes. Mykol. 18: LAZEBNÍČEK J. (1984): Houby doubrav jižního Slovenska. - n: KUTHAN J. (edit.): Houby teplomilných doubrav Československa. Sborník referátů. Praha, p PLÁT A. (1969): Houby Československa ve svém životním prostředí p. Praha. 291

146 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3-4 ) 1992 SKALCKÝ V. (1985): O smrku stepiléra v ČSSR a zejména v Českém krasu. - Karlštejnské smrčiny jako životni prostředí hub. Zvláštní příloha Mytologických Listů, 21: STŘELEC J. (1991): Teplotně charakteristiky a obdobia experimentálneho ekologického stacionára Kováčová - Kremnické vrchy pre výskům buka v roku ÚEL SAV, Zvolen, 15 p. SVRČEK M. (1965): Současný stav mykofloristického výzkumu Československa. - Čes. Mykol. 19: 85-99, ŠMARDA F. (1965): Mykocenologické srovnáni borů na přesypových piscích Dolnomoravského úvalu na jižní Moravě a v Záhorské nížině na západním Slovensku. - Čes. Mykol. 19: ŠMARDA F. (1968): Kriterien der soziologischen Bewertung der Pilze. - Čes. Mykol. 22: ŠMARDA F. (1969): Die Verbreitung der Lactarius- Arten in den Waldgesellschaften Süd- und Westmährens. - Čes. Mykol. 23: VESELÝ R. et al. (1972): Přehled československých hub p. Praha. Adresa autora: RNDr. van Mihál, Ústav ekologie lesa SAV, Štúrova 2, Zvolen, Slovák Republic.

147 R 50- lignicolous fungi G' ^ n ^ 2 H m 2G' 2 R io - h n - 1 pfed Bgro disturbed undisturbed + Ox tne plot s * 8 O -ij ui n v. substrate diversity slight small big middle big for lignlc# fungl managed subnatural near natural wood subnatural wood near natural wood 'iek1'66 of natuwood ralness P 1 RH 1 M 1 Z 1 L 1 L 2 B 2 B 1 PL O T to VO

148 to VsO t e r r e a t r i a l fu n g i >- < * 10-8 R ON managed a u b n a tu ra l n0a r n a t u r a l wood o u b n a tu ra l wood n e a r n a t u r a l wood natu. wood riiiiihua ^,,,,, v i o i n i t y \p d io t u r b e d u n d io tu rb e d o f thq p lo t \5 <"> i r r e g u l a r r o g u l a r i r r e g u l a r r e g u l a r m i c r o r e l i e f t h in t h l o k t h in th iolc th in l a y e r mod e r m u ll moder - m u ll raw hurauo humus type p 1 RH 1 M 1 Z 1 L 1 L 2 B 2 B 1 PLOT

149 B m y c o r r h iz a l fu n g i N n fi: x r r z " n 10. ut! 3 o l l l l r- l l l l l l l l ig i r r e g u l a r r e g u l a r i r r e g u l a r r e g u l a r m i c r o r e l i e f d x m B , d e t r i t u s l a y e r ^ t h in t h i c k t h in t h i c k th in (L + F ) g v E g 4,3-4,Q 4,2-4,4 4,3 4,2-4,4 4,0-4,2 PHH20 (Ah ) m oder m u ll moder - m u ll raw humus humus type P l P 1 RH 1 M l Z 1 L 1 L 2 B 2 B 1 PLOT K> VO LS

150 New localities of Taphrina carpini (Rostr.) Johans, on Carpinus betulus in Slovakia Nové lokality T a p h rin a carp in i (R ostr.) Jo h a n s, n a C a rp in u s b etu lu s n a Slovensku i Kamila Dacigálová Taphrina carpini (Rostr.) Johans, till now not very well-known species of the genus Taphrina is recorded on Carpinus betulus in oak hornbeam forest community in Slovakia. The author presents some new data from the j? field of biology, ecology and distribution of the fungus and its host plants in Slovakia. The ecological characteristics of new localities are also described. Je popísaný na Slovensku doteraz málo známy druh rodu Taphrina Fr., Taphrina carpini (Rostr.) Johans. : ; (Grmanik hrabový) na Carpinus betulus (Hrab obyčajný) v dubovo-hrabovom lesnom spoločenstve. Sú opisané k,j symptomy, anatomicko-morfologická charakteristika patógena ako aj nové lokality výskytu huby na Slovensku a ich ekologická charakteristika. By the study on biology, ecology and distribution o f the species o f the genus Taphrina sp. and their host plants in Slovakia territory during the period , we observed the occurrence o f T. carpini (Rostr.) Johans, on C. betulus in oak-hombeam forests. p fill Taphrina carpini was reported for the first time in Slovakia by A. Kmet in 1887 in Štiavnické Mts. (Herbarium o f Slovak National Museum, Bratislava). The survey o f further localities o f the fungus occurrence in Czechoslovakia on the base o f herbarium specimens was published by Jeschková (1957). n spite o f he fact that the Slovak territory lies in the middle o f area o f oak-hombeam forest distribution, the occurrence o f Taphrina carpini is recorded only sporadically. Though the mentioned fungus does nt belong to the serious phytopathogenic agents, it is necessary to know its biology and ecology. t is possible that under some conditions this fungus may have an unfavourable influence on the production o f biomass o f host plants or on their estelical appearence in some localities. nfection symptoms: The biotrophic pathogen T. carpini causes Witches brooms on host plants which have character o f the nests or shrubs. They consist o f thin, differently long, clustered branches growing closely on end twigs, limbs (fig. la) or on tree trunks (fig. lb). The surface o f leaves o f infected branches o f Witches brooms is enlarged and swollen either on the entire leaves or on some parts o f the leaves. They have a pale green colour, the leaf tissues are thin and water-soaked. The lower parts o f the leaves are covered by fungal asci as a white cover. n this stage the leaves arc rolling convexly and in the consequence o f hypertrophy and hyperplasia o f leaf tissues they dry, turn brown, and remain on the twigs till the autumn (fig. 2 ).

151 B a c i g a l o v a : T a p h r in a c a r p in i Anatomical and morphological characters of the fungus The thin cross and longitudinal sections were made by the aid o f blade from naturally infected leaves and twigs o f Carpinus betulus and then observed in the drop o f 50% lactic : acid. The evaluation was made by the help o f interferential microscope Amplival with m microphotographic equipment and by the help o f raster microscope JEOL 35 (Japan) at pp voltage 25 kv. 9 Our studies revealed that mycelium o f T. carpini may infect all parts o f the young twigs, j buds and leaves o f C. betulus as an intercellular parasite. The mycelium is found between S the cells o f the bark o f 1 - year old branches in witches brooms (fig. 3a), in bud scales \m and in young leaves growing from buds (fig. 3b). The vegetative mycelium forms i i elongated, cylindrical cells divided by layered septa, and contains one or two nuclei. t Wa follows the vessels and spaces between palisade or spongy cells and more frequently a 11 layer between cuticle and epidermis. Their size changes in dependence on intercellular Í spaces o f host parenchyma. n region between the epidermal cells and the leaf cuticle, the i i mycelial cells have become much thickened and being packed together and become S cuboidal in form (fig. 4a). At this stage thick - walled ascogennous cells are forming (fig. H 4b). During their further development the cuticle is ruptured and the fungal cells increase ffij in length and form asci (fig. 5a). The asci are one - celled, oval, in the apical part rounded, in the basal part broadened Ws and attached to the host cells by the sheath (the rest o f outlayer) (fig. 5b). The hypogenous 9 asci o f the fungus arc 17,5-30 x pm (the most frequently x 10-12,5 pm). H According to Mix (1949) they are x 7-14 )im; x 9-15 pm according to Gjaerum (1964) and x 8-14 pm and most frequently x pm according to Salata (1974). The asci have 8 ascospores. They are oval or round 3,5-5,5 x 3,5-5 um, H they are budding into blastospores o f ovoid size, 2,5-3,5 x 2-3 pm. Later they reach the 11 size of ascospores. H On the base o f literature data (M ix 1949, Jeschková 1957, Gjaerum 1964, Zerova 1969, sv Salata 1974, Najdenov 1986), T. carpini parasitizes on C. betulus in European countries É and in Russian Gruziya. According to Mix (1949) T. carpini appears on Carpinus orientalis H in Soviet Russia and Sweden. Farr et al. (1989) report occurrence o f Taphrina australis h (Atk.) Giesenh on Carpinus spp. in Northern America. H W e found some new localities o f the fungus in Slovak territory. They are situated in southern regions o f Slovakia in Carpathian oak-hombeam forest. n south-western Slovakia H (Malé Karpaty Mts. and Devinska Kobyla Hill) the localities o f the fungus reach the g j altitude 750 m above s. 1. and in south- eastern region o f Slovakia (Slovenský kras) the B altitude 475 m a. s. 1. The localities o f the fungus occurrence in Slovak territory are H illustrated on the map (fig. 6 ). B 297

152 Č e s k á m y k o u d g ie 46 (3-4) 1992 With regard to the occurrence o f the fungus in wanner southern regions o f Slovakia, the temperature is limiting factor determinig occurrence o f the fungus and the host plant. This fact was also recorded in literature data from Poland, Bulgarian and Ukraine (Salata 1979). All collected herbarium specimens are preserved in the nstitute o f Botany, Slovak Academy o f Sciences, Bratislava. Summary The new kowledge on the biology and ecology of the pathogenic fungus Taphrina carpini (Rostr.) Johans, in Slovak territory was obtained, and some new localities of its occurrence on Carpinus betulus in oak-hombeam forest in Slovakia were recorded. The link-up of its occurrence to ecological conditions of low highland (altitude m a. s. 1.) in southern regions of Slovakia points out that the temperamre is a limiting factor of its occurrence in Slovakia territory. The author is grateful to Mrs. Gabriela Vosátková for technical assistance. References FARR D. F. et al. (1989): Fungi on plants and plant products in the United States. - APS Press, The American phytopathological society, St. Paul. Minesota, USA p. GJAERUM H. B. (1964): The Genus Taphrina Fr. in Norway. - Nytt magasin for botanik 11: 26. JESCHKOVÁ R. (1957): Studium řádu Taphrinales v ČSR. - Diplomová práce, Přírodovědecká fakulta University Karlovy, Praha 109 p. KOLEKTÍV (1986): Flora sporovych rastenii Gruzii. - zdatefstvo Mespijičeva Tbilisi p. MX A. J. (1949): A monograph of the genus Taphrina. - Univ. Kans. Sci. Bull. 33: 167. : NADENOV Y. (1986): Distribution of certain species from Taphrina Sadeb, genus on the forest vegetation in this country. - Gorskostopanska nauka 5,35-40 p. SALATA B. (1974): Grzyby Tom V. Szpetkowe-Taphrinales. - Polska Akademia nauk. nstytut Botaniki, Patistwowe Wydawnictwo Naukowe Warszawa-Kraków, 87. SALATA B. (1975): Rozmieszczenie geograficzne szpetkowych (Taphrinales) w Polsce. - Acta Mycologica 11: /!/: ZEROVA D. N. (1969): Vyznačnik gribov Ukrajiny. - Kijev, /2/: p. Address of author: RNDr. Kamila Bacigálová, CSc., nstitute of Botany, Slovak Academy of Sciences, Bratislava , Dúbravská cesta

153 B a c i g a l o v a : T a p h r in a c a r p in i la, b. The witches brooms caused by Taphrina carpini on Carpinus betulus. 2. The infected leaves of "witches brooms remain dry on the twigs till the autumn

154 C eska MYKOLOCE46 (3 4 ) 1992 g 3. Mycelium of Taphrina carpini in "witches brooms" on Carpinus betulus a) under the bark of twigs x 400; b) under the cuticle of scales of leaf buds x

155 BACGALOVA: TAPHRNA CARPNT j' j&l 4. Thick-walled ascogenous cells of T. carpini in subcuticular layer of C. betulus leaves a) x 400; b) x 800. rah 5. a) The outer layer of ascogenous cells raptures and the ascus is growing up x 860; b) The asci of T. carpini with ascospores x gl 3 0 1

156 s ** to > 3 ru ËgJ 1 - P» 5. sr g a S?-o 3 g - o H ^ ^ U ^ 'i M 35 ) ~~~ ~ t : 37 t l ~ 1 t> ^ tí, 39 t! * t J ^

157 Fytopatogénne mikromycéty čelade Erysiphaceae rozšířené na Kube HH Phytopathogenic micromycetes o f the family Erysiphaceae distributed in Cuba Cyprian Paulech. Sara Herrera a Elena Fomet 1B V práci sú zhmuté výsledky studia fytopatogénnych mikromycét čefade Erysiphaceae, vyskytujúcich sa vo fytocenózach Kuby a Ostrova mládeže (sla de la Juvenftid). Hlavně o okruhu ich hostitelských rastlín, 0 rozšířeni a o ich morfologickcj charakteristikc. Uvedenu skupinu húb sme zistili na 78 druhoch rastlín, patria- b H cich do 62 rodov zo 16 čefadi. Parazituju hlavně na druhoch čelade Fabaceae (na 22 druhoch z 13 rodov), dalej B S na Euphorbiaceae (9 druhov zo 6 rodov), Malvaceae (6 druhov 7,0 6 rodov), Solanaceae (6 druhov z 5 rodov), Verbenaceae (5 druhov z 5 rodov), Cucurbitaceae (4 druhy z 3 rodov), Boraginaceae (3 druhy z 2 rodov), ale i na druhoch čefade Anacardiaceae, Ba/saminaceae, Bixaceae, Brassicaceae, Caricaceae, Lythraceae, Rosaceae a Zygophyllaceae (po jednom druhu hostitelských rastlín). Huby čefade Erysiphaceae sa vyskytovali iba v anamorfnom stádiu. Zistili sme, že intenzita výskytu uvedenej skupiny mikromycét má na Kube vzrastajúcu tendenciu a že je silné parazitovaná mykoparazitom Ampelomyces quisqualis Ces. MM gs»kg g H g j g flj H The results of investigation of phytopathogenic micromycetes of the family Erysiphaceae occurring in phytocenoses of Cuba and sla de la Juventud are summarized in this paper. They are dealing mainly with their host range, distribution and their morphological characteristics. Mentioned group of the fungi was detected on 78 H plant species belonging to 62 genera and 16 families. They parasited mainly on species of the family Fabaceae h (on 22 species from 13 genera) and Asteraceae (on 15 species from 14 genera), further on Euphorbiaceae (9 species from 6 genera), Malvaceae (6 species from 5 genera), Cucurbitaceae (4 species from 3 genera), fg Boraginaceae (3 species from 2 genera), as well as on species of the families Anacardiaceae, Balsaminaceae, fl Bixaceae, Brasicaceae, Caricaceae, Lythraceae. Rosaceae and Zygophyllaceae (only one species of the host H plants). The fungi of the family Erysiphaceae occurred only in anamorphous stage. There is a growing tendency WM in the intensity of occurrence of mentioned group of micromycetes in Cuba. They are strongly parazitized by the mycoparasite Ampelomyces quisqualis Ces., too. ^ jffl i f i f Úvod V našej práci podáváme stručný prehfad výsledkov získaných pri štúdiu fytopatogénnych mikromycét čelade Erysiphaceae, rozšířených vo fytocenózach Kuby. Orientujeme sa v ňom najma na morfologicko-ekologickú charakteristiku uvedenej Wm skupiny húb, na okruh ich hostitelských rastlín a kde to získané údaje umožňujú i na posúdenie druhovej příslušností zistených anamorfných stádií k známým pohlavným 1 1 štádiam uvedenej čelade. 1 1 Materiál a metody H Výskyt a rozšírenie fytopatogénnych mikromycét čelade Erysiphaceae sme zisfovali vo fytocenózach Kuby 1ostrova sla de la Juventud. Pri terénnom prieskume sme zberali vzorky rastlín s vizuálnou symptomatikou Ba napadnutia uvedenou skupinou húb, k laboratómemu spracovaniu a herbárovaniu. Terénny prieskum sme robili v dvoch časových obdobiach. V mesiacoch november 1967 až apríl 1968 a v roku 1987 v mesiacoch október, M november a začiatok decembra. Časový odstup nám do určitej miery umožnil posúdif případné změny, ktoré H v intenzite výskytu húb čelade Erysiphaceae ta uvedené obdobie nastali. KS

158 Č e s k a m y k o l o g ie 46 ( 3-4 ) V laboratóriu sme u jednotlivých vzoriek změnili dížku a sirku konidii, vyhodnotili poměr ich dížky ku šírke, posúdili tvar konidii, připadne i apresórii a konidiofórov. U vitálnych konidii sme zisťovali typ ich klíčenia a prítomnosť fibrozinových teliesok. Biometrické údaje (dlžku a Sirku konidii) sme Statisticky vyhodnotili. V prípadoch, kde biometrické údaje pochádzajú zo 100 až 500 meraní, uvádzame zistenú najnižšiu a najvyššiu í : hodnotu v zátvorke a medzi zátvorkami je uvedené rozpátie tzv. typických hodnot daného súboru (priemer ± směrodatná odchylka, x ± s). V prípadoch, kde boli zistené údaje z menej meraní (30-100) uvádzame iba zistenú najnižšiu a najvyššiu hodnotu a kde sme získali z menej než 30 meraní, ich čiselné hodnoty v práci neuvádzame. Klíčenie konidii sme robili na podložnom mikroskopickom skličku umiestnenom vo vlhkej komórke ž a přítomnost' fibrozinových teliesok sme zisťovali vo vodnom roztoku KOH. Používané názvy húb čefade Erysiphaceae sú podfa nomenklatury uvedenej v monografii Brauna (Braun 1987) a niektoré údaje o geografickom rozšířeni druhov tejto čefade uvádzame hlavně z Amanovej monografie (Amano 1986). Názvy hostitefských rastlín sú převzaté z Flory de Cuba (Hno. León 1946, Hno. Leon et Hno. Alain 1951, 1953, 1957, Hno. Alain 1964). 1 Poznatky o mikromycétach čefade Erysiphaceae uvádzame podfa hostitefských rastlín v abecednom poradí ich čefadi a druhov. i Výsledky Fytopatogénne mikromycéty čelade Erysiphaceae sú rozšířené vo všetkých oblastiach (provinciach) Kuby i na ostrove sla de la Juventud. Parazitujú na divorastúcich i na pěstovaných druhoch rastlín, hlavně na listoch, stonkách připadne kvetenstvách a plodoch. ch výskyt sme zistili na 78 druhoch rastlín, patriacich do 63 rodov z 15 čeladí. Rozšířené sú hlavně na druhoch rodov čelade Fabaceae a Asteraceae, potom na Euphorhiaceae, Malvaceae, Solanaceae, Verbenaceae, Cucurbitaceac, Boraginaceae, ale i na druhoch čelade Anacardiaceae, Balsaminaceae, Bixaceae, Brassicaceae,Caricaceae, Lythraceae, Rosaceae a Zygophyllaceae. Vo všetkých prípadoch sme zistili druhy čelade Erysiphaceae iba v nepohlavnom (anamorfnom) štádiu. Pri celkovom hodnotení výsledkov nášho výskumu sme konstatovali, že intenzita f- výskytu fytopatogénnych mikromycét čelade Erysiphaceae má na Kube vzrastajúcu tendenciu. Súvisí to pravděpodobně s celkovou antropizáciou prostredia, připadne s inými neobjasněnými příčinami. Je zaujímavé, že v mykocenózach Kuby sme zistili nezvykle vysokú parazitáciu anamorfných štádií čelade Erysiphaceae hyperparazitickou hubou Ampelomyces quisqualis Ces. Čefací Asteraceae - Acanthospermum hispidum DC. - Riedke biele povlaky na povrchu listov napadnutých rastlín. Konídia elipsovité až válcovité, im dlhé a um široké. Poměr ich dižky ku šírke vačšinou pod 2,0 (1,5-2,1). Usporiadané boli do retiazky (euoidium). Konidiofóry rovné, vzpriamené, ich bazálna buňka válcovitá, apresória bradavicové. fe Lokality: Provincia Pinar del Rio: město Pinar del Rio, ; Viňales, Na tomto druhu opísal výskyt anamorfného štádia huby z čefade Erysiphaceae na Kube Schmiedeknecht v roku Výskyt je opísany i z ndie (Narayanaswamy et Ramakrishnan 1969). V literatúre je huba známa pod názvom Oidium acanthospermi Chiddarwar. í - Aster laevis L. (cult.) - Biele, riedke povlaky na listoch. Konídia elipsovité až válcovité (euoidium). Ojedinělý výskyt. t Provincia Matanzas: Playa Larga,

159 ... P a u l e c h e t a l.: E r y s ip h a c e a e in C u b a Na druhoch rodu Aster je známy výskyt druhu Erysiphe cichoracearum DC., připadne Oidium sp. Okrem toho i druhy Sphaerotheca fusca (Fr.) Blumer a Leveilul/a taurica (Lév.) Amaud. Charakteristiky anamorfného štádia získané v našich zberoch neumožňujú jeho spofahlivé zaradenie k niektorému z uvedených teleomorfných štádií. - Ambrosia paniculata var. peruviana (Willd.) O. E. Schulz. - Na povrchu listov riedke, biele povlaky. Konídia elipsovité až válcovité (euoidium). Provincia Cuidad de la Habana: Playa Bacuranao, ; Provincia Matanzas: Playa Larga, Na druhoch rodu Ambrosia je známy i výskyt dvoch teleomorfných štádií patriacich k druhom Erysiphe cichoracearum DC. a Leveilulla taurica (Lév.) Amaud. Nami zistené anamorfné štádium je bližšie k anamorfe rodu Erysiphe. - Bidens pilosa L. - Na vrchnej i na spodnej strane listov, připadne i na mladých byliach biele povlaky. ;S Konidia elipsovitovajcovité až súdkovitovalcovité, 25-42,5 nm dlhé a 14-15,5 Mtn široké. Poměr dižky ku širke je vačšinou nad 2,0 (1,8-2,5), (euoidium). Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, ; Alamar, ; blízko pláže Santa Maria, ; Provincia: La Habana: blízko pláže Arroyo Bermejo, ; Güira de Melena, ; Tapaste, :gj ; Jaruco, Provincia Matanzas: Jagüey Grande, ; Playa Larga, i Provincia Pinar del Rio: Guana, ; mesto Pinar del Rio, Provincia Ciego de Avila: Ceballos, Provincia Las Villas: Motembo, Provincia sla de la Juventud: Nueva Gerona, ; Santa Fé, ; pri hoteli Colony, Okrem anamorfného štádia sú na B. pilosa známe i pohlavné štádia radené k druhom Sphaerotheca fusca (Fr.) Blumer a připadne k Erysiphe cichoracearum (Amano 1986, Braun 1987). Na oídiovom štádiu sa vyskytoval mykoparazit Ampelomyces quisqualis Ces. - Emilia sonchifolia (L.) DC. - Na povrchu napadnutých listov tvořila huba riedke, belavé povlaky. Konidia,i; elipsovité, s fibrozínovými telieskami. Provincia Cuidad de la Habana: pláž Siboney, Provincia La Habana: Tapaste, Provincia Pinar del Rio: Vinales, Anamorfné štádium zistené na tejto hostitefskej rastline je blizke anamorfné druhu Sphaerotheca ñisca (Fr.) Blumer, připadne druhu Erysiphe cichoracearum DC. - Cerbera jamesonii Bolus (cult.) - Na vtchnej strane listov rozptýlené biele škvmy, zložené z mycélia, konídiofórov a z konidii (euoidium). Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Zistené oídiové štádium patři pravděpodobně k druhu Erysiphe cichoracearum DC., připadne k druhu Sphaerotheca fusca (Fr.) Blumer. Pre jednoznačnejšie zaradenie bolo by účefné zistiť prítomnosť fibrozinových teliesok v konídiach a preveriť typ ich kličenia. - Helianthus dentatus Cav. = Viguiera dentata (Cav.) Spreng. - Na vrchnej strane listov vytvára huba biele škvmy (povlaky). Konidia elipsovité až vajcovitoelipsovité (euidium). Provincia Pinar del Rio: Soroa, Na druhoch tohto rodu je najčastejšie uvádzaný výskyt anamorfného štádia huby patriaceho k druhu Erypsiphe cichoracearum DC. - Milleria quinquefíora L. - Na povrchu napadnutých listov biele škvmy. Konidia elipsovité až valcovito- elipsovité, jun dlhé a um široké. Poměr ich dižky ku šírke je vo váčšine prípadov nad 2,0. Klíčné vlákna vyrastajú v terminálnej časti konidii, připadne v koncovej tretine ich povrchu. Sú jednoduché, pomeme krátké, s výraznými apresóriami. Provincia La Habana: Tapaste, Provincia Pinar del Rio: mesto Pinar del Rio, Anamorfné štádium huby bolo na mnohých rastlinách silné parazitované hubou Ampelomyces quisqualis Ces. V najnovšej monografii čefade Erysiphaceae nie sú druhy rodu Milleria uvádzané ako hostitefské rastliny (Braun 1987). Amano (1986) uvádza na druhu Milleria japónica výskyt huby Microsphaera v Japonsku. - Parthenium hysterophorus L. - Na spodnej i vrchnej strane listov napadnutých rastlín tvořilo mycélium huby spolu s konídiofórami a s konídiami slabo výrazné biele škvmy. Konídia elipsovité až válcovité (euoidium). Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Anamorfné štádium zistené na P. hysterophorus v Mexiku a vo Venezuele bolo opísané ako Oidium sp. Z ndie je na ňom uvádzaný druh Sphaerotheca ñiliginea (Amano 1986). V Braunovej monografii je P. hysterophorus opísaný ako hostitef druhu Erysiphe cichoracearum DC. (Braun 1987). 'Jš 3 0 5

160 _ - _... Č e s k á m y k o l o g ie 46 ( 3-4 ) Pseudolcphatopus spicatus (Jtiss.) Rohr. - Na povrchu listov napadnutých rastlín biele škvmy (povlaky). Konídia elipsovité až válcovité, usporiadané do retiazky (euoidium), um dlhé, um široké. Poměr ich dižky ku šírke vo váčšine pripadov nad 2,0 (1,8-2,4). Provincia La Habana: Tapaste, ! Na niektorých napadnutých rastlinách bolo oidiové štádium parazitované hubou Ampe/omyces quisqualis j Ces. Amano v monografii o geografickom rozšířeni a o hostitefskom okruhu druhov čefade Erysiphaceae uvádza na tejto hostitefskej rastline na Kube výskyt huby Erysiphe cichoracearum a Oidium sp. (Amano 1986). - Tridax procumbens L. - Na povrchu listov a na mladých byliach slabo výrazné biele škvmy. Ojedinělý výskyt. Provincia La Habana: Tapaste, Na tomto druhu je z iných území (krajin) opísaný výskyt huby Lcveilulla taurica (Lév.) Amaud. S; - Verónica cinerea (L.) Less. (= Conyza cinerea L.) - Na vrchnej i spodnej strane listov biele povlaky. Konídia elipsovité až válcovité, vznikajúce jednotlivo (typ pseudoidium). Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, ;i Na tomto druhu hostitefskej rastliny uvádza Amano (1986) výskyt huby Oidium sp. Okrem anamorfného štádia sú na ňom známe i druhy Sphaerotheca fusca Pirozynski, Erysiphe cichoracearum DC. a Uncinula vemoniae Viégas. - Zinnia elegans Jacq. - Na povrchu listov a na okvětných lístkoch riedke biele povlaky (euoidium). Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Prvú správu o výskyte huby na tejto hostitefskej rastline z Kuby uvádza Schmiedeknecht (1971), bez udania jej druhovej příslušnosti. Nami zistené anamorfné štádium patři s najváčšou pravděpodobnostmi k druhu Sphaerotheca fusca (Fr.) Blumer, připadne k druhu Erysiphe cichoracearum DC. 5 - Xanthium chínense Mili. - Huba tvořila na oboch stranách listov a na mladých stonkách biele, š nepravidelné, až splývajúce škvmy a povlaky. Konídia elipsovitovajcovité až súdkovitovalcovité, (18,5-) M (-38) jim dlhé a (9-) (-18) um široké. Potner ich dižky ku šírke 2,17 (1,7-2,8) (euoidium). Klíčné vlákna pomeme krátké, hrubšie, s nezřetelnými apresóriami. Vyrastajú na koncoch konidii, připadne v koncovej tretine ich povrchu. Provincia La Habana: Tapaste, Provincia Oriente: Ocujal, Zistené anamorfné štádium bolo pomeme často parazitované hubou Ampelomyces quisqualis Ces. Na druhoch rodu Xanthium parazimjú dva druhy čefade Erysiphaceae: Erysiphe cichoracearum DC. g: a Spharerotheca fusca (Fr.) Blumer. Podfa našich pozorovaní patří zistené anamorfné štádium pravděpodobně k druhu E. cichoracearum. - Xanthium italicum Moretti. - Symptomatika ako u predchádzajúceho druhu. Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Provincia La Habana: Arroyo Bermejo, Provincia Pinar del Rio: Guane, Cefarf Anacardiaceae - Mangifera indica L. - Na vrchnej i spodnej strane listov, na kvetenstvách a na mladých plodoch biele škvmy alebo povlaky. Pletivá hostitefských rastlín pod nimi nekrotizovali. Napadnuté kvetenstvá netvořili plody, ako áno, tak tieto opadávali spravidla už ako mladé. Konidia válcovité až elipsovité, um dlhé a um široké. Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Provincia Las Villas: Manacas, Provincia Holguín: město Holguín, Výskyt huby na tejto hostitefskej rastline v podmienkach Kuby uvádzajú Amano (1986) a Braun (1987) ako Oidium anacardii Noach. Z iných zemí je huba opísaná i ako Oidium mangiferae Berthet (Amano 1986, Braun?: 1987, Palti et al. 1974). Boesewinkel (1980) sa domnieva, že teleomorfné stádium huby na mangu by mohlo patrií k druhu Microsphaera alphitoides. Celad BaLsaminaceae - mpatiens balsamina L. (cult.) - Na povrchu listov napadnutých rastlin riedke, biele povlaky mycélia. Konidia elipsovité až válcovité, s fibrozínovými telieskami (euoidium). Klíčné vlákna vyrastali z boku konídie. Provincia Ciudad de la Habana: Marianao,

161 Paulech et a l.: E rysiph aceae in C uba k Z Kuby je doteraz známy výskyt huby na tejto hostitefskej rastline ako Oidium sp. (Amano 1986). Z iných : í krajin sú na nej opisané druhy Sphaerotheca balsaminae (Wallr.) Kari a Leveilulla taurica (Lév.) Amaud. Nami zistená anamorfa patři pravděpodobně k druhu Sph. balsaminae. Cefatf Bixaceae - Bixa orellana L. - Na napadnutých listoch biele škvmy. Konidia vajcovité až súdkovité, nm dlhé a jim široké. Provincia Holguín: mcsto Holguín, Provincia Santiago de Cuba: Contramaestra, Provincia Quantanamo: Quantanamo, Zistené anamorfné štádium huby je v literatúre známe ako Oidium bixae Viégas. Cefad Boraginaceae - Cordia gerasscanthus L. - Na napadnutých listoch biele škvmy. Provincia La Habana: Soroa, Na tejto hostitefskej rastline uvádza z Kuby výskyt huby ako Oidium sp. Amano (1986). - Heliotropium angiospermum Murray - Na vrchnej strane listov biele riedke škvmy alebo povlaky. Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Heliotropium indicum L. - Na oboch stranách listov i na stonkách biele, okrúhle, neskoršie splývajúce ja S škvmy. Konidia elipsovitovalcovité, 23-38»im dlhé a um široké. Konídiový typ euoidium. Provincia Pinar del Rio: Guane, ; Provincia sla de la Juventud: Nueva Gerona, ; Santa Fé, Výskyt anamorfného štádia na tomto hostitefskom druhu z Kuby uvádza Schmiedeknecht v svojej práci z roku Braun (1987) ho označuje ako Oidium heliotropii-indici Sawada. b S i Cefarf Brassicaceae - Brassica campestrisl. - Na listoch i stonkách biele až šedé povlaky. Konidia elipsovité až válcovité, klíčné mn vlákna vyrastali s terminálnej časti. Konídiový typ pseudoidium. Provincia Matanzas: Playa Larga, Provincia Sancti spiritus: Trinidad, Okrem anamorfného štádia sú na B. campestris opisané dva drahý teleomorf: Erysiphe cruciferarum Opiz ex Junell a Leveillula taurica (Lév.) Amaud. Morfologická charakteristika nami zistenej huby je bližšia rodu Erysiphe. Cefatf Caricaceae - Carica papaya L. - Na listoch rozptýlené biele povlaky mycélia (euoidium). lišt Provincia Ciudad de la Habana: město La Habana,, Anamorfné štádium na tomto druhu hostitefa je známe pod názvom Oidium caricae-papayae Yen. V rokli 1985 bolo na ňom opisané i pohlavné štádium ako druh Sphaerotheca caricae-papayae S. Tanda et U. Braun. Cefad Cucurbitaceae - Cucumis sativus L. - Na vrchnej ale i na spodnej strane listov biele splývavé povlaky. Konidia i elipsovitovajcovité, )im dlhé a pm široké. Klíčia v terminálnej časti povrchu konidii (euoidium). H Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, O výskyte huby na druhoch Cucumis a Cucúrbita na Kube je viacero údajov (Amano 1986). Anamorfné štádium zistené na týchto hostitefoch je morfologicky blízké druhu Erysiphe orontii Cast. Na mnohých rastlinách [; bolo anamorfné štádium huby parazitované hubou Ampelomyces quisqualis Ces. - Cucurbira moschata Duch. - Symptomatika podobná ako u Cucumis sativus. 11 Provincia Pinar del Rio: Beral, Cucurbita pepo L. - Symptomatika podobná ako u Cucumis sativus. Provincia La Habana: San José de las Lajas, Provincia Matanzas: Jaguei Grande, Momordica charantia L. - Popis a symptomatika ako u Cucumis sativus. jas Provincia Pinar del Rio: mesto Pinar del Rio, Čefacf Euphorbiaceae - Croton lobatus L. - Na oboch stranách listov, na mladých stonkách i kališných lístkoch biele povlaky É mycélia. Konidia elipsovitovajcovité až súdkovité, jim dlné a jim široké. Poměr ich dižky ku šírke 1,6-2,2 (vačšinou pod 2,0), euoidium. Obsahovali fibrozinové telieska. s Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Provincia La Habana: Soroa, ; San José de la Lajas, Provincia Matanzas: Jagüey Grande, fjs f f i s g (s3,f p g l pé M g 1M f g t S H B gm HB Í jp H i 3 0 7

162 Č e s k a m y k o l o g ie 46 (3-4 ) 1992 v O výskyte huby na tomto druhu hostitcfa vo fytocenózach Kuby je viacero údajov (Amano 1986). Na C. lobatus je známy výskyt dvoch dnihov čefade Erysiphaceae: Sphaerotheca crotonis (Ponnappa) U. Braun a UncinuJa crotonis Pirozynski (Braun 1987). Podfa morfologie a typu klíčenia konidii sa anamorfné štádium z Kuby zhoduje s anamorfným štádium druhu Sph. crotonis. - Chamaesyce berteriana (Balbis) Millsp. - Opis ako u C hirta. Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Chamaesyce brasiliensis (Lam.) Small. - Opis ako u C. hirta.»7? Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Provincia Matanzas: Jaguay Grande, Chamaesyce hirta (L.) Millsp. - Na vrchnej ale i spodnej strane listov biele, riedke povlaky mycélia. Konidia elipsovité až válcovité um dlhé a 11,5-17 pm široké (pseiidoidium). Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Provincia La Habana: Güira de Melena, ; Tapaste, Provincia Matanzas: Jagüey Grande, Provincia Pinar del Rio: mesto Pinar del Rio, Provincia Lsla de la Juventud: Nueva Gerona, Výskyt huby na druhoch Chamaesyce na Kube uvádzajú viaceri autori (Schmieddeknecht 1971, Amano 1986, H H Braun 1987). Morfologicky je zistené anamorfné štádium blízké anamorfe druhu Microsphaera euphorbiae Berk. et Curt. - ChamaesycepiluHfera (L.) Small. - Opis ako u predchádzajúceho druhu. H g i l Euphorbia heterophylla L. - Na Kube jeden z pomeme často infikovaných druhov. Opis ako u C. hirta. H ts ; Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, ; Alamar, ; Santa Maria, Provincia La Habana: Arroyo Bermejo, ; San Jose de las Lajas, ; Jamce, ; pill Sorea, ; Güira de Melena, Provincia Pinar del Rio: Consolation del Sur, ; Ciudad del Rio, ; Vinales, Provincia Matanzas: Jagüey Grande, ; Playa ' Larga, Provincia Villa Clara: Manacas, Provincia Santa Spirims: Trinidad, H íív Provincia Ciego de Avila: Provincia Las Villas: Motembo, Provincia Santiago de Cuba: H fes Contramaestre, ; Quantanamo: Provincia sla de la Juventud: Nueva Gerona, ; H Santa Fé, ; hotel Colony, S U - Jatropha curcas L. - Na vrchnej strane listov biele, riedke povlaky. Konídia elipsovité až válcovité. H ffe i : Provincia Santiago de Cuba: Contramaestre, Okrem anamorfného štádia sú na druhoch tohto rodu opisané i dve teleomorfy z rodu Erysiphe: E. euphorbiae Peck a E. jatrophae Doidge. - Manihot esculenta Crantz. - Na vrchnej strane listov tvořila huba biele povlaky mycélia. Konidia elipsovité H až válcovité. Provincia Matanzas: finca Cucalambe, Na tomto druhu hostitefskej rastliny je okrem anamorfného štádia známy výskyt druhu Microsphaera euphorbiae Berk et Curt. (Amano 1986, Braun 1987). - Pedi/anthus tithymaloides (L.) Poit. - Na oboch stranách listov, ako aj na stonkách biele povlaky. Konidia H elipsovité až válcovité. Provincia La Habana: Marianao, Cefacf Fabaceae - Alysicarpus vaginalis (L.) DC. (= Hedysamm vaginale L.) - Na povrchu napadnutých listov riedke, biele povlaky mycélia. Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Na základe zistených charakteristik móžeme zistené anamorfné štádium označit iba ako Oidium sp. - Cajanus indicus Spreng. - Na povrchu listov biele povlaky. Napadnuté boli rastliny pěstované v květina- ; - čoch umiestnených v silonových izolátoch na Biologickom ústave KAV v Havane. Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Okrem anamorfného štádia je na C. indicus uvádzaný z iných zemí výskyt huby Leveil/u/a taurica (Lév.) Amaud. - Canavalia ensifomiis (L.) DC. (= Dolichos ensifomiis L.). - Na povrchu listov biele povlaky. Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Bližšie druhové určeme huby nie je známe. Evidujeme ju ako Oidium sp. - Cassia occidentals L. (= Ditremexa occidentalis Brit et Rose). - Napadnutá bola vrchná i spodná strana listov, ich rapíky, mladé byle i struky. V miestach napadnutia huba tvořila biele, neskoršie splývajúce povlaky. H H H H H H H H H H

163 Paulech et a l.: Erysiph aceae in C uba Konidia elipsovitovalcovité a ž súdkovité, (ira dlhé a pm široké (pseudoidium). V miestach infekcie rastlinné pletivá antokyanizovali a predčasne odumicrali. Výskyt huby na niektorých druhoch rodu Cassia na Kube uvádzajú i niektori ini autoři (Schmiedeknecht 1971, Amano 1986). Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Provincia La Habana: San Jose de las Lajas, jsb«1987. Provincia Holguin: mesto Holguin, Na druhoch rodu Cassia sú z anamorfných štádii čefade Erysiphaceae opisané dva druhy: Oidium cassiae- íěbtt hiisutae Yen. a O. cassiae-sianienae Yen (Braun 1987). Nami zistené Oidium je bližšie k O. cassiae-siamenae. ' : - Cassia siamea Lam. - Opis ako u C. occidentalis. Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, ÆzË - Cassia uniflora Mill. - Opis ako u C. occidentalis. Provincia La Habana: finca Cucalambe, S 9 - Centrosema pubescens Benth. (= Clitoria pubescens). - Napadnuté boli listy. Na ich vrchnej strane huba vytvárala biele, riedke povlaky. Provincia La Habana: finca Cucalambe, Hubu evidujeme ako Oidium sp. - Crotalaria incana L. - Na napadnutých listoch biele, riedke povlaky mycélia. Konidia elipsovité až válcovité (pseudoidium). Provincia Pinar del Rio: Guane, Zistené oidiové štádium je morfologicky najbližšie k telemorfe druhu Microsphaera diffusa Cooke et Peck. - Crotalaria refusa L. - Opis ako u C. incana. p Provincia Ciudad de la Habana: Santa Maria, Crotalaria spectabilis Roth. - Opis ako u C. incana. ran Provincia Ciudad de la Habana: Santiago de las Vegas, Crotalaria vitellina Ker. - Opis ako u C. incana. PH - Desmodium adscendes (Sw.) DC. - Na povrchu listov biele, riedke povlaky. Konídia elipsovité až K H válcovité. Provincia Pinar del Rio: Guane, Okrem oidiového štádia sú na druhoch rodu Desmodium z literatúry známe viaceré druhy vytvárajúce pohlavné štádium. Najčastejšie je to druh Microsphaera diffusa Cooke et Peek. Okrem toho i druhy Erysiphe glycines Tni, Phyllactinia desmodii Tao, Qin et Shen a Ph. guttata (Wallr., Fr.) Lév. Na Kube boli zaevidované viaceré druhy rodu Desmodium ako hostitelské rastliny anamorfného štádia čefade Erysiphaceae g j (Schmiedeknecht 1971, Amano 1986). H - Desmodium canum Schinz. et Thell. - Opis ako u D. adscendes. Hjgg Provincia La Habana: Jaruco, Desmodiumprocumbes(Mill.) Hitchcock. - Opis ako u D. adscendes. S Provincia Quantanamo: Yateritas, DolichoslablabL. - Na napadnutých listoch biele, riedke povlaky. Konidia elipsovité až válcovité. piÿs Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Mucuna pruríens L. - Na vrchnej ale i spodnej strane listov biele povlaky mycélia. Konidia elipsovité až H vajcovité 24-37pm dlhé a pm široké. Pomer ich dižky ku šírke vačšinou nad 2,0 (pseudoidium). Provincia La Habana: San Jose de las Lajas, ; Jaruco, Druh M. pruricns je menej známy ako hostitelská rastlina čefade Erysiphaceae. V literatúre je na ñom H uvádzaný výskyt anamorfného štádia pod označením Oidium sp. - Phaseolus limahis L. - Opis ako u P. vulgaris. 1 - Phaseolus vulgaris L. - Na listoch biele povlaky mycélia. Konídia elipsovité až válcovité (pseudoidium). E Napadnuté boli rastliny pěstované v kvetináčoch umiestnených silonových izolátoroch na Biologickom ústave KAV v Havane. 61 Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Z pohlavných štádii čefade Erysiphaceae sú na druhoch rodu Phaseolus známe druhy: Erysiphe pisi EXT., p j Microsphaera diffusa Cooke et Peck a Leveillula taurica (Lev.) Arnaud. Zistené anamorfné štádium huby je R morfologicky a symptomatikou najbližšie anamorfe E. pisi. - Pueraria thunbergiana Benth. (= P. phaseo/oides/roxb./ Bcnth.). - Na listoch biele povlaky mycélia. Hj HBj H H RH WS& K» j $ff B R f f pj l 309 i

164 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3 " 4 ) 1992 ' Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Provincia Pinar del Rio: Guane, sla de Juvenmd: Pri hoteli Colony, Na P. thunbergiana sú okrem anamorfného Stádia známe dva drahý čefade Erysiphaceae: Erysiphe puerariae Theng et Chen. a PhyUactma dalbergiaeyootfaâà.. H g i - Tamarindus indica L. - Na listoch biele povlaky mycélia. Konídia elipsovité až válcovité (pscudoium). SSř- Provincia Pinar del Rio: Guane, p Nepohlavné štádium na T. indica je opisané ako Oidium tamarindi (Yen.) U. Braun. - Vigila marina (Burm.) Marrill. - Opis ako pri V. sinensis. H g Ž: l Provincia Ciudad la Habana: Marianao, Vigna sinensis Saví. - Na listoch, byliach i na luskoch biele, riedke povlaky mycélia. Konidia elipsovité až H «V válcovité, (22-)31-40(-48) irai dihe a ( 13-) (-24) um široké (pseudoidium). Apresória lalokové. nfikované H jjteg pletivá antokyanizované. Výskyt bol na rastlinách pěstovaných v kvetináčoch umiestnených v silonových H R & izolátoroch na Biologickom ústave KAV v Havane. W Ë Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, B p Morfologicky a symptomatikou je zistené anamorfné štádium najbližšie anamorfe druhu Erysiphepisi DC. Na H druhoch rodu Vigna uvádzajú výskyt huby z Kuby 7. čefade Erysiphaceae viaceri autoři (Paulech et al a, b, l l f j Amano 1986). ÉÍL\ Čefaď Lythraceae H WĚ-; - Lagerstroemia indica L. - Na listoch, najmä na ich vrclinej strane a niekedy i na mladých výhonkoch H (stonkách) biele, pomeme husté povlaky mycélia. Konídia elipsovité až válcovité (pseudoidium), um dlhé H )' %< a pm široké. Klíčné vlákna vyrastali z terminálnej časti konidii. Apresória lalokové. H P Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Provincia Matanzas: Playa Larga, H Wjjb: Zistené anamorfné štádium je blízké oídiu druhu UncinuiieUa australiana (McAlp.) Zlieng et Chan. H Parazitované bolo hubou Ampelomyces quisqualis Ces. H Wm Čefaď Malvaceae H H R - Abutilón indicum G.Don. - Na listoch biele povlaky. H Provincia Ciego de Avila, H >: Okrem oidiového štádia (Oidium sp.) je na A. indicum opísaný i výskyt druhu Leveillula taurica Lév. ^ R Sf - Gossypium hirsuhim L. - Na listoch boli biele povlaky huby. ^ R SS Provincia Holguin: San German, B K Na C. hirsutum je okrem oidiového štádia opisaný i výskyt druhu Brassiliomyces malachrae (Seaver) lip šsf Boesiwinkel. - Malachra alceifolia Jacq. - Na povrchu listov biele, riedke povlaky. Provincia La Habana: Juhovýchodne od města Havana, Na M. alceifolia je huba uvádzaná pod názvom Oidium sp. (Amano 1986). Na tomto druhu i pohlavné štádium ako druh Brasiliomyces malachrae (Seaver) Boesewinkel. - Malvastrum coromandelianum (L.) Gaercke. - Opis u predchádzajúceho dmhu. je známe i p Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Provincia La Habana: Jague Grande, ; í Jaruco, Provincia Matanzas: Playa Larga, Sida urens L. - Symptomy a opis ako u druhu Malachra alceifolia. Provincia La Habana: Marianao, Urena lobata L. - Na listoch biele povlaky mycélia. Konídia vajcovité až súdkovité (pseudoidium). f e Provincia La Habana: Marianao, Provincia Sancti Spiritus: Trinidad, pj Na U. lobata je opisané nepohlavné štádium ako Oidium urenae Yen. Čefaď Rosaceae - Rosa sp. - Na listoch, rapíkoch i na mladých větvičkách biele povlaky. V oblasti infekcie listy : antokyanizovali a ich čepef bola často deformovaná. Konidia elipsovité až válcovité (euoidium). l Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, ; Santa Maria, Provincia La Habana: ll Arroyo Bermejo, ; Güira de Melena, ; San Jose de las Lajas, Provincia Matanzas: Jagüey Grande, ; Play Larga, Provincia Camaguei: Ceballos, sla de Juventud: Nueva Gerona, ; Santa Fé, Čefacf Solanaceae - Capsicum annuum L. (cult.) - Huba tvořila biele povlaky na spodnej strane listov. H

165 P a u l e c h e t a l.: E r y s ip h a c e a e in C u b a Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Capsicum fivtescensl. - Opis ako u C. annuum. Na druhoch rodu Capsicum je okrem anamorfného štádia známy i výskyt druhu Leveillula taurica (Lév.) Amaud (Braun 1987) a Erysiphe cichoraceaerum DC. (Amano 1986). Nami zistené nepohlavné štádium je morfologicky blízké s anamorfou druhu Leveillula taurica. - Cestrum diumum L. - Na vrchnej i spodnej strane listov biele povlaky mycélia. Konídia elipsovité až válcovité (euoidium). Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Okrem oidiového štádia parazitujú na druhoch rodu Cestrum i teleomorfhé druhy Erysiphe orontii Cast, a E. cichoracearum. - Nicotiana sp. - Na listoch biele povlaky mycélia. Konídia elipsovité až válcovité (euoidium). Provincia Ciudad de la Habana: centrum Habana, Na druhoch rodu Nicotiana je okrem anamorfného štádia známy i výskyt druhu Erysiphe cichoracearum DC. a M# E. orontii Casi. - Physalis lagascae Roen et Schult. - Na oboch stranách listov i na byliach biele povlaky mycélia. Konídia elipsovité až válcovité (euoidium). Provincia Ciudad de la Habana: Alamar, ; Marianao, Hubu evidujeme ako Oidium sp. - Solanum torvum Sw. - Na spodnej strane listov biele povlaky mycélia. Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Provincia La Habana: Tapaste, ; Soroa, Provincia Pinar del Rio: mesto Pinar del Rio, Provincia Camaguey: mesto Camaguey, \ ; Podía symptomatiky napadnutia a morfologie kličenia konidii je zistené oidium najbližšie k rodu Leveillula. Čefaď Verbenaceae - Bouchea prismática (L.) Kunze. - Na oboch stranách listov biele povlaky mycélia. Provincia: Ciudad de la Habana: Marianao, Anamorfné štádium huby vyskytujúce sa na tomto druhu hostitefskej rastliny je doteraz v literatúre uvádzané len ako Oidium sp. - Priva lappulaceae (L.) Pers. - Na oboch stranách listov, na byliach i na kvetenstvách biele povlaky mycélia. Konídia elipsovitovalcovité až súdkovité, um dlhé a um široké (euoidium). Pomer ich dižky ku šírke spravidla pod 2,0. Provincia: Ciudad de la Habana: Marianao, , Provincia La Habana: Jague Grande, Provincia Camaguey: Ceballos, Provincia Santiago de Cuba: Contramaestre, Phylla nodifíora (L.) Greene. (= Lippia nodiflora (L.) Michx.) - Na vrchnej i spodnej strane listov biele, riedke povlaky. Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Hubu evidujeme pod názvom Oidium sp. - Stachytarpheta jamaicensis (L.) Vahl. - Na listoch biele povlaky. Konídia vajcovité až válcovité (euoidium), klíčili v ich terminálnej oblasti, apresória lalokovité. Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Provincia Ciego de Avila: Ceballos, Anamorfné štádium na S. jamaicensis uvádza Braun (1987) ako Oidium stachytarphetas Yen. Na tomto hostitefskom druhu na Kube ho uvádza i Amano (1986) pod názvom Oidium verbenae a Oidium sp. - Verbena hybrida Voos - Na listoch biele povlaky. Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Hubu evidujeme pod názvom Oidium sp. Čefaď Zygophyllaceae - Tribulus terrestris L. - Na oboch stranách listov biele povlaky mycélia. Provincia Ciudad de la Habana: Marianao, Na druhoch rodu Tribulus je okrem anamorfného štádia známe i pohlavně štádium opisané ako druh Leveillula taurica (Lév.) Amaud. Celkový prehfad o zistenom počte druhov a rodov čefade Erysiphaceae uvádzame v tabufke

166 Č eská m y k o lo g ie 46 (3-4) 1992 D i s k u s i a Hlavný areál rozšírenia fytopatogénnych mikromycét čelade Erysiphaceae je v miemom Sí;: pásme, na sevemej pologuli. V oblasti subtrópov a trópov je intenzita ich výskytu a ich druhové spektrum nižšie. Uvedená skupina húb vytvára v týchto oblastiach spravidla iba nepohlavné (anamorfné) štádium, čo sťažuje až znemožňuje spoiahlivé určenie ich druhovej příslušnosti. O výskyte a o rozšíření húb čelade Erysiphaceae na Kube je v literatúre pomeme málo údajov. Určitý prehlad o tejto problematike možno získať z Amanovej (Amano 1968) a z Braunovej (Braun 1987) monografie, kde je zhmutá i příslušná základná literatúra. Okrem uvedených autorov referujú o fytopatogénnych mikromycétach čelade Erysiphaceae na Kube i niektorí iní, napr. Schmiedeknecht (1971), Paulech et al. (1971a, b) a další. Výsledky zhmuté v našej práci dopíňajú a prehlbujú doterajšie poznatky o rozšíření tejto, skupiny húb na Kube a súčasne poskytujú najucelenejší prehíad o okruhu ich hostitelských rastlín vo fytocenózach Kuby. Súčasné poznatky o nepohlavnom stádiu jednotlivých druhov čeíade Erysiphaceae, í hlavně o morfologii ich konídiofórov, klíčných vlákien, apresórií, o fyziologii kličenia *- konidii a o niektorých dalších charakteristikách umožňujú posúdiť nielen ich příbuznost (podobnost') s anamorfnými štádiami známých druhov čelade Erysiphaceae, ale často aj ich spoiahlivé druhové zatriedenie. Je k tomu však potřebné porovnávat údaje získané zo širšieho a pokiať možno vitálneho materiálu (klíčenie konidii, typ klíčných vlákien a pod.). Literatura t: AM ANO KOJ (HRATA) (1986): Host range and geographical distribution of the powdery mildew fungi. - Japan scientific society press, Tokyo, 729 pp. BOESEWNKEL H. J. (1980): The morphology of the imperfect states of powdery mildews (Erysiphaceae). - Bot. Rev., 46 (2), : BRAUN U. (1987): A monograph of the Erysiphales (Powdery mildews). - J. Cramer, Berlin-Smttgart, 700 pp. Hno. LEÓN (1946): Flora de Cuba. Vol.. Gimnospermas, Monocotiledóneas. - Cultural, S.A.m La Habana, 441 pp. Hno. LEÓN et Hno. A LA N (1951): Flora de Cuba. Vol.. Dicotiledóneas: Casuarinácea a Meliáceas. - mp. P. Fernandes y Cia., S. en C., Hospital, Num. 619, La Habana, 456 pp.. Hno. LEÓN et Hno. ALAN (1953): Flora de Cuba. Vol.. Dicotiledóneas: Malpighiaceae a Myrtaceae. - mp. e P. Fernandez y Cia., S. en C., Hospital, No. 619, La Habana, 502 pp. Hno. LEÓN et Hno. ALAN (1957): Flora de Cuba. Vol. V. Dicotiledóneas: Melastomataceae a Plantaginaceae. - mp. P. Fernandez y Cia., S. en C. Hospital, No. 619, La Habana, 556 pp. Hno. A LA N (1964): Flora de Cuba. Vol. V. Rubiales - Valerianates - Cucurbitales - Campanulales - Asterales. - Asociación de Estudiantes de Ciencias Biológicas Publicationes, 362 pp. N A R A Y A N A S W A M Y P. et RAM AKRSHNAN K. (1969): Powdery mildews of Coimbatore, Madras State. - The Madras Univ. Joum , 37-38, PALT J. (1974): Powdery mildew of mango. - P. Dis. Rept., 58,

167 P a u l e c h e t a l.: E r y s ip h a c e a e in C u b a PAULECH C., PAU LEC H O VÁ K. et HERRERA S. (1971a): Estudio de la infección primaria del Chicaro de Vacca (Vigna sinensis Sáví) por el hongo Oidium erysiphoides Fries. - Academia de ciencias de Cuba, Seria Biologica, No. 31, p PAULECH C., PAU LEC H O VÁ K. et HERRERA S. (1971b): Estudio de la Biología del Hongo Parasítico Oidium erysiphoides Fríes. - Seria Poeyana, nstituto de biología, Academia de ciencias de Cuba, No. 80, p SCHMEDEKNECHT M. (1971): Erysiphaceae Kubas. - Feddes Repert. 81, Adresy autorů: ng. Cyprián Paulech, CSc., Botanický ústav SAV, Dúbravská cesta 14, Bratislava; Dr. Sara Herrera, El nstituto de Botánica de la Academia de Ciencias de Cuba, La Habana, Cuba; Dr. Elena Fomet, Centro Nacional de Sanidad Agropecuaria San José de Las Lajas, La Habana, Cuba

168 Č e s k á m y k o l o g ie 46 ( 3-4 ) 1992 Tab. 1. Zoznam čefadi, počet rodov a dnihov hostitefských rastlín fytopatogénnych mikromycét čefade Erysiphaceae na Kube. Í P. č. Čefaď Počet rodov druhov 1 Asteraceae Anacardiaceae l 1 3 Balsaminaceae Bixaceae 1 1 ji 5 Boraginaceae Brassicaceae Caricaceae Cucurbitaceae Euphorbiaceae Fabaceae Lythraceae 1 1 f i 12 Malvaceae Rosaceae Solanaceae Verbenaceae 5 5 j}i 16 Zygophyllaceae 1 1 E

169 F u n g i d e s c r ib e d b y C a r l K a lc h b r e n n e r».> Houby popsané C. Kaichbrennerem Pavel Lizoň C. Kalchbrenner described more than 400 taxa of fungi from Europe, Asia, Australia, Africa and South America. A list of all names of families, genera, species and varieties introduced by him with bibliographic data are presented here. i S f C. Kalchbrenner popsal vice než 400 taxonů hub z Evropy, Asie, Austrálie, Afriky a Jižní Ameriky. Seznam Kaichbrennerem utvořených jmen čeledí, rodů, druhů a odrůd je doplněn základními bibliografickými daty. f,ú Carl Kalchbrenner was bom in Pöttelsdorf (now Austria) on May 5th n 1832, after finishing his theological education, he accepted a position o f evangelic priest at jji Spišské Vlachy (Szepes Olaszi, Wallendorf), Northeast Slovakia. Fridrich Hazslinszky, h who taught at the College in Prešov, East Slovakia, introduced him to botany and r-js mycology. During his scientific career Kalchbrenner published 60 papers and described hundreds o f new taxa o f fungi. Well-known are his leones selectae Hymenomycetum Hungariae including descriptions o f numerous new species and paintings o f them by him j n and by S. Schulzer. Later he cooperated with M. C. Cooke (England), F. von Thümen l l (Austria), C. Roumeguere (France), F. von Müller (Australia), J. M. Wood (South Africa), ^ and P. MacOwan (South Africa), and published several papers on overseas fungi mainly in 8 Cooke s journal, Grevillea. Kalchbrenner s contribution to mycology was honoured by his 91 election to a corresponding (1864) and a full member (1872) o f the Hungarian Academy o f 3 Sciences, and to a corresponding member of the Linnean Society of New South Wales. He g i died in Spišské Vlachy on June 5th 1886 (Lizoň 1985). ra Most o f Kalchbrenner s own collections have been destroyed and only a small part ;< ;! (about 2500 specimens) was rescued and is now preserved in the Slovak National Museum in Bratislava, Slovakia (B R A). Probably some Kalchbrenner s specimens were purchased 9 along with Cooke s herbarium by the Royal Botanic Gardens at Kew (K). A few type g specimens are kept at BRA (Kotlaba 1975), some can be found at K, but most o f them have : been lost. Kalchbrenner described numerous taxa in exsiccatae collections published by L. rfi Rabenhorst (Kohlmeyer 1962), by G. Linhart and by F. von Thiimen, and lectotypes could í Í be selected among these syntypes.

170 Č e s k á m y k o l o g ie 46 ( 3-4 ) 1992 List of taxa and names by C. Kalchbrenner EndosporiKalchbr. (1880a: 13) Family Genera AnrhurusKalchbr. & MacOwan in Kalchbr. & Cooke (1880a: 2)2 Areolaria Kalchbr. (1883a: 8-9) Boletinus Kalchbr. (1867: ) Diorchidium Kalchbr. (1882b: 26) Lopharia Kalchbr. & MacOwan in Kalchbr. (1881b: 58) MacOwanites Kalchbr. (1876b: 115)3 Omphalophallus Kalchbr. (1883a: 6-7)4 Oncospora Kalchbr. in Kalchbr. & Cooke (1880b: 19) Peltidium Kalchbr. (1863a: 157)5 Polycephalum Kalchbr. & Cooke (1880b: 22-23) Sciniatosporíum Kalchbr. in Rabenh. (1866a: no. 985)6 Stigmatolemma Kalchbr. (1882a: 104) Species Aecidium albilabrum Kalchbr. inthiim. (1876a: 363) Aecidium crinikalchbr. in Cooke (1882b: 124) Aecidium crypticum Kalchbr. & Cooke (1880b: 21) Aecidium cussoniae Kalchbr. in Cooke (1882b: 123) Aecidium inoniíirum Kalchbr. (1882b: 25-26) Aecidium myrsiphylli Kalchbr. (1882b: 25) Aecidium omamentale Kalchbr. in Thiim. (1875c: no. 224) Aecidium stolbae Kalchbr. & Cooke in Cooke (1879: 70) Agaricus abbreviatus Kalchbr. (1880b: 152) Agaricus actiniceps Kalchbr. & Cooke in Kalchbr. (1881a: 111) Agaricus acutatus Kalchbr. & Mull, in Kalchbr. (1883c: 104) Agaricus alveolatus Kalchbr. (1881a: 110) Agaricus argutus Kalchbr. (1881b: 52) Agaricus argyreus Kalchbr. (1873: 12) Agaricus asininus Kalchbr. in Fr. (1874: 230) Agaricus atramentosus Kalchbr. (1873: 15) Agaricus aureola Kaichbr. (1873: 9) Agaricus aureo-tomentosus Kalchbr. in Kalchbr. & Cooke (1880b: 17) Agaricus bicinctus Kalchbr. (1883e: 639) Agaricus bretschneideri Kalchbr. in Kalchbr. & Thiim. (1880: 136) Agaricus caesiellus Kalchbr. (1873: 16) Agaricus caffrorumkalchbr. & MacOwan in Kalchbr. (1881a: 109) Asterina capensis Kalchbr. & Cooke (1880b: 32) Agaricus capnolepis Kalchbr. (1881a: 132) Agaricus cameo-flaviduskalchbr. (1883e: 639) Agaricus centurio Kalchbr. (1873: 13) Agaricus dusilis Kalchbr. (1881a: 114) Agaricus congestus Kalchbr. in Cooke (1881: 147) Agaricus contrariuskalchbr. (1881a: 113) Agaricus defliscenskalchbr. in Roumeg. (1882: 95) Agaricus dictyotus Kalchbr. (1877: 63) Asterina ditricha Kalchbr. & Cooke (1880b: 32-33) 316

171 L izo ň : Fungi described b y C. Kalch brenner Agaricus effusus Kalchbr. in Cooke (1881: 147) < Agaricus eradicates Kalchbr. (1880b: 151) Agaricus fodiens Kalchbr. (1877: 62) Agaricus forrestiae Kalchbr. (1883e: 638) Agaricusgilvcscens Kalchbr. (1881a: 114) Agaricusglaucescens Kalchbr. (1883c: 105) Agaricus goruphodes Kalchbr. (1880b: 152) Agaricus hapalopus Kalchbr. in Thiim. (1877a: 141) Agaricus helobius Kalchbr. (1874: 31-32) Agaricus holoianthinus Kalchbr. in Thiim. (1877a: 142) Agaricus imbcrbis Kalchbr. (1880b: 152) AgaricusjuglandinusKalchbr. in Winter (1884: 858) Agaricus kirtnni Kalchbr. (1883d: 564) Agaricus iaeticolor Kalchbr. (1880b: 151) Agaricus lenticula Kalchbr. (1880b: 151) Agaricus linopus Kalchbr. (1881a: 112) Agaricus luteo-aurantius Kalchbr. (1880b: 151) Agaricus magnannulatus Kalchbr. (1881a: 108) Agaricus megalotheles Kalchbr. (1883c: 563) Agaricus melanotus Kalchbr. in Fr. (1874: 365) Agaricus nielinosarcus Kalchbr. in Thiim. (1876b: 423) Agaricus mendicus Kalchbr. in Winter (1884: 860) Agaricus mongohcus Kalchbr. in Kalchbr. & Thiim. (1880: ) Agaricus montagnei Kalchbr. (188 lb: 52) Agaricus nasutus Kalchbr. (1880b: 152) Agaricus nyrnphamm Kalchbr. (1873: 10) Agaricus olivaceo-flavuskalchbr. & MacOwan in Kalchbr. (1881a: ) Agaricus paradoxus Kalchbr. (1874: 27) Agaricuspcltastes Kalchbr. (1883d: 564) AgaricuspiceusKalchbr. (1868a: ) AgaricuspinastriKalchbr. in Fr. (1874: 495) Agaricusplagiotus Kalchbr. (1883d: 639) Agaricusplebejus Kalchbr. (1874: 22) Pf AgaricusplurnipesKalchbr. (1873: 15) Bgl Agaricuspogonatus Kalchbr. (1881a: 131) 111 Agaricus polypus Kalchbr. in Thiim. (1877c: no. 801) Agaricuspo/ysarcosKalchbr. & MacOwan in Kalchbr. (188 la: 107) 1 Agaricuspotanini Kalchbr. in Kalchbr. & Thiim. (1880: ) Agaricuspraecellcns Kalchbr. in Kalchbr. & Thiim. (1880: 137) Agaricusproteus Kalchbr. in Thiim. (1876d: no. 503) Agaricuspsammopus Kalchbr. (1873: 12) Agaricusptcropus Kalchbr. & MacOwan in Kalchbr. & Cooke (1880b: 17)7 Agaricuspurnilio Kalchbr. (1880b: 151) Agaricuspunctulatus Kalchbr. (1874: 25-26) Agaricusradiatim-plicatus Kalchbr. (1881a: 113) Agaricus remyikalchbr. in Roumeg. (1880: 154) ip Agaricus rhodiophyllus Kalchbr. (1881b: 52) Agaricus rufidulus Kalchbr. in Fr. (1874: 226) Agaricus sagittaefomiis Kalchbr. & Cooke in Kalchbr. (1881a: 114) Agaricus saw/z//kalchbr. in Winter (1884: 859) Agaricus schulzeri Kalchbr. (1873: 10-11) Agaricus sciadium Kalchbr. & MacOwan in Kalchbr. (1881 a: 112) K Agaricus sciolus Kalchbr. (1881a: 111) ijflj j» S S 'MjM WjM fj i 3 1 7

172 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3 4 ) 1992 Agaricus sulfurellus Kalchbr. in Cooke (1879: 69) Agaricus syndesmius Kalchbr. (1881a: 112) Agaricus taediosus Kalchbr. in Kalchbr. & Cooke (1880b: 17) Agaricus tijopuskalclftn. & MacOwan in Kalchbr. (1881a: 115) Agaricus trachycephalus Miill. & Kalchbr. in Kalchbr. (1880b: 151) Agaricus w/m/oots Kalchbr. (1873: 13-14) Wk Agaricus twbinipes Kalchbr. (1883e: 639) Agaricus typhae Kalchbr. in Rabenh. (1861: no. 366) Agaricus varianskalchbr. & MacOwan in Kalchbr. (1881a: 108) Agaricus vulpécula Kalchbr. (1877: 61) Anthurus muellerianus Kalchbr. (1880a: 22-23)8 Anthurus ivood//kalchbr. (1880a: 22-23) Arcyria insignis Kalchbr. & Cooke in Kalchbr. (1882a: 143) Areolaria tabellata Kalchbr. (1883a: 9) Asterina confluens Kalchbr. & Cooke (1880d: 33) Asterina erysiphoides Kalchbr. & Cooke (1880b: 32) Asterina fímbriata Kalchbr. & Cooke (1880b: 33) jéfé Asterina macowaniana Kalchbr. & Cooke (1880b: 33) Asterina reticulata Kalchbr. & Cooke (1880b: 33) H Asterina solaris Kalchbr. & Cooke (1880b: 33) Asteromapullum Kalchbr. in Thiim. (1875b: 380) Ateroma vermicosurn Kalchbr. in Rabenh. (1869: no. 1274) 'jm Battarea muellerikalchbx. in Kalchbr. & Cooke (1880a: 3) P Bolbitius liberatus Kalchbr. in Thiim. (1879: no. 1302) Cantharellus folio/um Kalchbr. (1881a: 134) jh Ceratium sphaeroideum Kalchbr. & Cooke (1880b: 22) B Ceratostoma cylindracea Kalchbr. & Cooke (1880b: 29) Ccratostonia spinella Kalchbr. (1865a: 258) Cercospora cluytíae Kalchbr. & Cooke (1880b: 24) H Cercospora commelynae Kallchbr. & Cooke (1880b: 24) Cercospora delicatissima Kalchbr. & Cooke (1880b: 24) Cercospora haemanthikalchbr. in Kalchbr. & Cooke (1880b: 24) Ceuthospora oleae Kalchbr. & Cooke (1880b: 19) Cladosporium laxum Kalchbr. & Cooke (1880b: 24) Clavaria cladoniae Kalchbr. (1882a: 105) Clavaria dichotorna Kalchbr, (1882a: 105) Clavaria fílariskalchbr. (1882a: 106) Clavaria lurida Kalchbr. (1883c: ) Clavaria setaceae Kalchbr. (1882a: ) H Coleosporium hedyotidis Kalchbr. & Cooke (1880b: 21) jf Coniosporium poyporeunikj \chbr. (1865a: 299) H p Coprinus barbeyikalchbr. in Roumeg. (1881c: 24) H j Coprinus curtus Kalchbr. in Thiim. (1876c: no. 403) H Coprinus rnurinus Kalchbr. (1880b: 152) H Coprinuspunctatus Kalchbr. in Kalchbr. & Cooke (1880b: 17) gü Corticium niiniatum Kalchbr. (1865a: 229) Cortinarius atrovirens Kalchbr. (1874: 32) CortinariusmelanotusKalchbr. (1875: 38) p í Cyathus sulcatus Kalchbr. (1882a: 107) f Cyphella farinacea Kalchbr. & Cooke (1880b: 18) H f l Cyphella pelargonii Kalchbr & Thiim. (1876a: 363) Cyphella variolosa Kalchbr. (1882a: 104) l i Cystopus quadratus Kalchbr. & Cooke (1880b: 22) H H H H H H H H

173 L izo ň : F ung i described b y C. K alchbrenner Daedaelea ochracea Kalchbr. in Thiim. (1878: no. 1205) Daedalea mac-owanikalchbr. in Thiim. (1876a: 362) Depazea sambucikalchbr. (1865a: 271) Dermatea pelidna Kalchbr. & Cooke (1880b: 25) Diatrype caminata Kalchbr. & Cooke (1880b: 28) Diatrype capensis Kalchbr. & Cooke (1880b: 28) -,r Diorchidium woodiikalchbr. (1882b: 26-27) Diplodia cassinopsidis Kalchbr. & Cooke (1880b: 19) agi Diplodia clematidis Kalchbr. & Cooke (1880b: 19) Dothidea arduinae Kalchbr. & Cooke (1880b: 31) SB Dothidea circinata Kalchbr. & Cooke (1880b: 32) g Dothidea kniphofia Kalchbr. & Cooke (1880b: 31) Dothidea o/eafoliae Kalchbr. & Cooke (1880b: 31) m Dothidea scabies Kalchbr. & Cooke (1880b: 32) H Dothidea w'sc/kalchbr. (1868a: ) jqj s Epochniumphyllogenum Kalchbr. & Cooke (1880b: 23) mh Exosporium celastrikalchbr. in Kalchbr. & Cooke (1880b: 24) H Fusarium aloes Kalchbr. & Cooke (1880b: 23) Fusarium coccinellurn Kalchbr. & Thiim. (1876b: 426) BHj Fusicladium fuliginosum Kalchbr. & Cooke (1880b: 24) jjjjjj Fusidiumpteridis Kalchbr. in Rabenh. (1861: no. 389)»! Geäster lugubris Kalchbr. in Kalchbr. & Thiim (1880: ) Geäster macowani Kalchbr. (1882a: 108) gag GeästerstriatulusKalchbr. in Kalchbr. & Cooke (1880a: 3) 1S Geäster vittanis Kalchbr. in Kalchbr. & Cooke (1880a: 3) W 8 Guepiniapetaloides Kalchbr. (1882a: 105) h B Guepinia sparassoideskalchbr. (1822a: 105) g GymnosporiumphysciaeKalchbr. (1865a: 299f Helotium capensis Kalchbr & Cooke (1880b: 25)10 Hemileia woodii Kalchbr. & Cooke (1880b: 22) Jgj Hendersonia mori Kalchbr. in Rabenh. (1866a: no. 939) H Hydnangium nigricans Kalchbr. (1882b: 107) H Hydnum fuligineo-violaceum Kalchbr. in Fr. (1874: 602) M Hydnum hepaticum Kalchbr. (1865a: 223) 881 Hydnum sulphureum Kalchbr. (1865a: 224) H Hygrophorus discolor Kalchbr. & MacOwan in Kalchbr. (1881a: 134) HygrophorusgilvusKalchbr. (1883c: 105) H Hygrophorus lucowm Kalchbr. (1874: 35-36) iji Hygrophorus scarlatinas Kalchbr. (1880b: 152) w Hygrophorus (Hygrocybe) lewellinae Kalchbr. (1883c: 105) Hymenophallus toga tus Kalchbr. (1883a: 6) Hyp<x:rca camca Kalchbr. & Cooke (1880b: 26) B Hypocrea chrysostigma Kalchbr. & Cooke (1880b: 26) 1 Hypocrea lycogalae Kalchbr. & Cooke in Cooke (1879: 72) ö Hypocrea subcitrina Kalchbr. & Cooke (1880b: 26) Sa Hypocrea sulfurella Kalchbr. & Cooke (1880b: 26) Hypoxylon placenta Kalchbr. in Kalchbr. & Cooke (1880b: 28) Hypsilophora callorioides Kalchbr. & Cooke ( 1880b: 18) nocybe asinina Kalchbr. (1875: 38) jm nstitaie elata Kalchbr. in Roumeg. (1880: 154) Kalchbr. (1881b: 57) rpex hexagonoides Kalchbr. in Kalchbr. & Cooke (1880a: 1) rpex hirsutuskalchbr. (1878: 17) j J p a ŠpH s HR 3 1 9

174 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3-4 ) 1992 rpexpa vichii Kalchbr. in Fr. (1874: 621) saria coralloidea Kalchbr. & Cooke (1880b: 22) saria hypoxyli Kalchbr. (1865a: 283) Laschia cinerascens Kalchbr. in Cooke (1882b: 134)11 Laschia cinereo-pruinosa Kalchbr. (1876a: 114) Lasiosphaeria ca/jensi;. Kalchbr. & Cooke (1880b: 28) Lentinus ďe^enerkalchbr. in Fr. (1874: 482) i, Lentinus fastuosus Kalchbr. & MacOwan in Kalchbr. (1881 a: 135) Lentinus fusco-purpureus Kalchbr. (1880b: 153) Lentinus hyracinus Kalchbr. (1880b: 153) Lentinus laeviceps Kalchbr. (1880b: 153) Lentinus martianoffianus Kalchbr. in Thüm. (1877a: 144) Lentinus miserculus Kalchbr. (1881a: 136) % Lentinus murrayikalchbr. & MacOwan in Kalchbr. (1881a: 136) Lentinus woodii Kalchbr. (1881a: 136) LenzitespinastriKalchbr. (1875: 49) Lenzites tonida Kalchbr. (1880a: 154) Leotia elegantula Kalchbr. (1882a: 143) Lopbaria lirellosa Kalchbr. & MacOwan in Kalchbr. (1881b: 58) Lycoperdon caffrorum Kalchbr. & Cooke in Kalchbr. (1882a: 109) Lycoperdon marginatum Kalchbr. in Kalchbr. & Thüm. (1880: 140) Lycoperdon mundula Kalchbr. in Kalchbr. & Cooke (1880a: 30) Lycoperdon tabellatum Kalchbr. (1878: 19-20) MacOwanites agaricinus Kalchbr. (1876: 115) Macroplodia corticale Kalchbr. & Cooke (1880b: 18) Macrosporiumpunctatum Kalchbr. & Cooke (1880b: 23) Marasmius calobates Kalchbr. in Thiim. (1875a: 71) Marasmius carpathicus Kalchbr. (1868a: )12 Marasmius filaris Kalchbr. & MacOwan in Kalchbr. (1881a: 135) Marasmiuspilopus Kalchbr. (1880b: 153) Marasmius rhyticeps Kalchbr. in Thiim. (1875a: 71) Marasmius rufo-pahidus Kalchbr, in Thüm. (1875a: 71) MarasmiusschoenopusKalchbr. (1875: 45) Melanogaster owanianus Kalchbr. in Rabenh. (1886: no. 3436) Me/io/a ganglifera Kalchbr. in Kalchbr. & Cooke (1880b: 34) Meliola inermis Kalchbr. & Cooke (1880b: 34) Meliola polytricha Kalchbr. & Cooke in Cooke (1879: 72) Melogramma eucalypti Kalchbr. & Cooke (1880b: 31) Menispora cylidrica Kalchbr. & Cooke (1880b: 24) Mutinuspapuasius Kalchbr. in Thüm. (1875a: 74) Mystrosporium velutinum Kalchbr. & Cooke (1880b: 23)13 Naematelia morche/laeformis Kalchbr. in Kalchbr. & Thüm. (1880: 139) Nectria eximia Kalchbr. & Cooke (1880b: 27) Nectria furfuracea Kalchbr. & Cooke (1880b: 27) Nectria heterosperma Kalchbr. & Cooke (1880b: 27) Nectria leocarpoidcs Kalchbr. & Cooke (1880b: 27) Nectria martialis Kalchbr. & Cooke (1880b: 27) Omphalophallusmiillerianus Kalchbr. (1883b: 95)14 Omphalophallus retustus Kalchbr. (1883a: 2, 6) Oncospora bullata Kalchbr. & Cooke (1880b: 19) Oncospora viridans Kalchbr. & Cooke (1880b: 20) Ozoniumplica Kalchbr. (1863a: 159) Panus carpaticus Kalchbr. (1867: ) 3 2 0

175 L izo ň : Fungi described b y C. Kalch brenner g p Panus schultziiyjdcbbr. in Winter (1884: 497) Paxillus atraetopus Kalchbr. in Thiim. (1877c: no. 803) Peltidium oaca/rfi>'kalchbr. (1863a: )15 Peziza bulgarioides Kalchbr. in Rabenh. (1866a: no. 1008) Peziza columbina Kalchbr. & Cooke in Kalchbr. (1882a: 144) Peziza costata Kalchbr. (1868a: 268) Peziza subgilva Kalchbr. & Cooke (1880b: 25) 'jjjiraj Phellorina erythrospora Kalchbr. in Kalchbr. & Thiim. (1881: ) j& H Phellorina squamosa Kalchbr. & MacOwan in Kalchbr. (1882a: 109)16 S Phialea lugubris Kalchbr. (1865a: ) tšěr Pbillipsia kermesina Kalchbr. & Cooke (1880b: 25) i f Phoma artemisiae Kalchbr. & Cooke (1880b: 18) Phoma stapeliae Kalchbr. & Cooke (1880b: 18) Phoma tabulae Kalchbr. & Cooke (1880b: 18) «! Phyllosticta aloes Kalchbr. in Kalchbr. & Cooke (1880b: 20) M S Phyllosticta auriculata Kalchbr. & Cooke (1880b: 20) Phyllosticta carissae Kalchbr. & Cooke (1880b: 20) Phyllosticta rhuina Kalchbr. & Cooke (1880b: 20) ps Polycephalum aurantiacum Kalchbr. & Cooke (1880b: 23) Polyporus atmitiimüu. & Kalchbr. in Cooke (1882a: 94) Polyporus bauriikalchbr. (188 lb: 53) gh PolyporuschrysoleucusKalchbr. in Thiim. (1875a: 72) Polyporus collybioides Kalchbr. in Cooke (1882a: 94) Polyporus cyphelloides Kalchbr. (1868b: 431) Polyporus dispar Kalchbr. in Cooke (1882a: 101)17 Polyporus eucalypti Kalchbr. in Thiim. (1875a: 73) Polyporus evonymi Kalchbr. (1868a:261) Polyporus focalis Kalchbr. (1881b: 54) Polyporusgausapatus Kalchbr. in Cooke (1882a: 102) Polyporusglabratus Kalchbr. (1876a: 114) Polyporusglirintis Kalchbr. (1881b: 55)18 PolyporushodgkinsoniaeKalchbr. in Cooke (1882a: 96) Polyporus hojoleucus Kalchbr. (1876b: 115) PolyporushypopoliusKalchbr. in Cooke (1882a: 99) 38 Polyporus hypothejus Kalchbr. in Cooke (1882a: 102)19 Polyporus illotuskalchbr. in Cooke (1882a: 102) Polyporus inconstans Kalchbr. (1881 b: 55) Polyporus laccatus Kalchbr. in Wettst. (1885: 81-82) Polyporus leonotis Kalchbr. in Thüm. (1875a: 73) Polyporus linhartii Kalchbr. in Linhart (1884: no. 252)20 Polyporus lirutum Kalchbr. (1876a: 114) Polyporus lividuskalchbr. in Cooke (1882a: 103) PolyporuslorenzianusKalchbr. (1878: 21) Polyporus lugubris Kalchbr. in Roumeg. (1882b: 96) Polyporus macowani Kalchbr. (1881b: 54) Polyporus rnirus Kalchbr. in Thüm. (1877a: 145) Polyporus morosus Kalchbr. (1869: 4% ) Polyporus muellerikalchbr. in Cooke (1882a: 97) Polyporus multilobus Kalchbr. in Cooke (1882a: 95) Polyporus murinus Kalchbr. in Thüm. (1875a: 72)21 PolyporusmyclodesKalchbr. in Thüm. (1875a: 73-74) Polyporus obscurus Kalchbr. in Kalchbr. & Thüm. (1880: 138) Polyporus omithorhynchi Kalchbr. in Cooke (1882a: 96) g H jjnl il f É g i j a l - S jjjal -flbj j j S yg g l B B 1 Bag jg s i j 3 2 1

176 Č e s k á m y k o l o c ie 46 (3-4 ) 1992 Polyporus osseus Kalchbr. (1865a: )20 PolyporuspentzkeiKalchbr. (1884: 175) \ Polyporus perduranskakhbt. in Kalchbr. & Cooke (1880a: 1) PolyporuspisiformisKalchbr. in Cooke (1882a: 98) Polyporus placodes Kalchbr. in Thiim. (1875a: 73) Polyporus ponderosas Kalchbr. in Cooke (1882a: 99) Polyporusproteus Kalchbr. in Cooke (1882a: 102) Polyporuspuellaris Kalchbr. in Ronmeg. (1882: 96) Polyporuspunicus Kalchbr. in Roumeg. (1882: 96) Polyporus rufo-laterítius Kalchbr. in Cooke (1882a: 104) PolyporussciurinusKalchbr. in Thiim. (1882: 117) PolyporusscutigerKalchbr. (1867a: ) PolyporusseríatusKalchbr. in Cooke (1882a: 102) Polyporus spadiceus Kalchbr. (1868a: 263) Polyporus vossiikalchbr. in Voss (1879: 689) Polyporus xerampelinus Kalchbr. in Thiim. (1875a: 72) Protomycesphysalidis Kalchbr. & Cooke (1880b: 22) Protostegia eucleae Kalchbr. & Cooke (1880b: 19) Puccinia aethiopica Kalchbr. & Cooke in Kalchbr. (1882b: 22-23) Puccinia astrantiae Kalchbr. (1865a: 309) Puccinia carbonacea Kalchbr. & Cooke in Kalchbr. (1882b: 24) Puccinia granularis Kalchbr. & Cooke in Kalchbr. (1882b: 22) Puccinia hclichrysikalchbr. & Cooke (1880b: 21) Puccinia lyciikalchbr. (1882b: 21) Puccinia rnornordicae Kalchbr. in Cooke (1879: 71) Puccinia omithogali Kalchbr. in Kalchbr. & Cooke (1880b: 21) Puccinia pachy carpi Kalchbr. & Cooke in Kalchbr. (1882b: 23) Puccinia prcnanthis Kalchbr. (1863a: ) Pucciniapulsatillae Kalchbr. (1865a: ) Puccinia rhynchosiae Kalchbr. & Cooke in Kalchbr. (1882b: 24) Rarnularia tichardiae Kalchbr. in Kalchbr. & Cooke (1880b: 23) Ramularia rumicis Kalchbr. & Cooke (1880b: 23) Ra venelia glabra Kalchbr. & Cooke in Cooke (1880b: 386) Rhizomorpha tenualis Kalchbr. (1865a: ) Rhytisma grewiae Kalchbr. in Kalchbr. & Cooke (1880b: 32) Sacidium gomphocarpi Kalchbr. & Cooke (1880b: 20) Sciniatosporiurn lyciikalchbr. in Rabenh. (1866: no. 985) Scleroderma pileolatum Kalchbr. (1883d: 565) Sclerodermapyramidatum Kalchbr. (1882a: 109) Scleroderma strobilinum Kalchbr. in Thiim. (1875a: 74) Secotium excavatum Kalchbr. (1883a: 7-8) Septoría buddiiae Kalchbr. & Cooke (1880b: 20) Septoria euphorbiae Kalchbr, (1865b: 158)22 Septoría nesodes Kalchbr. in Kalchbr. & Cooke (1880b: 20) Septoría umbelliferarum Kalchbr. in Kalchbr. & Cooke (1880b: 20) Sphaerella agaparthikalchbr. & Cooke (1880b: 31) Sphaerella cassinopsis Kalchbr. & Cooke (1880b: 31) Sphaerella geicola Kalchbr. & Cooke (1880b: 30) Sphaerella myrsines Kalchbr & Cooke (1880b: 30) Sphaeria africana Kalchbr. & Cooke (1880b: 29) Sphaeria brachiata Kalchbr, & Cooke (1880b: 30) Sphaeria caffra Kalchbr. & Cooke (1880b: 30) Sphaeria cervispora Kalchbr, & Cooke (1880b: 29) 3 2 2

177 L iz o ň : F u n gi d e s c r ib e d b y C. K a lc h b r e n n e r s a g s Sphaeria intercepta Kalchbr. & Cooke (1880b: 29) Sphaeria lanceolata Kalchbr. & Cooke (1880b: 30) Sphaeria metuloidea Kalchbr. & Cooke (1880b: 29) Sphaeria owaniae Kalchbr. & Cooke (1880b: 29-30) Sphaeria refracta Kalchbr. & Cooke (1880b: 30) jjgs Sphaeronema spinella Kalchbr. in Rabenh. (1862: no 456) «1 1 Sphaerostilbe hypocreoides Kalchbr. & Cooke (1880b: 26) ÍÉÍ1 SphaerostilbenigrescensKalchbr. & Cooke (1880b: 15) Sphaerostilbe rosea Kalchbr. in Kalchbr. & Cooke (1880b: 26) ':,p Stereum amoenum Kalchbr. in Thiim. (1876b: 424) Stereum modcstum Kalchbr. (1878: 17-18) Stereum semilugens Kalchbr. in Kalchbr. &Cooke (1880a: 1) -WĚ Stictis bella Kalchbr. & Cooke (1880b: 25) " ^ Stigmatea rhynchosiae Kalchbr. & Cooke (1880b: 32) ajhj Stigma tea sutherlandiae Kalchbr. & Cooke (1880b: 32) Stigmatolemma incanum Kalchbr. (1882a: 104) H H Stilbum cineripes Kalchbr. & Cooke (1880b: 22) j g Stilbum connatum Kalchbr. & Cooke (1880b: 22) Stilbumphysarioides Kalchbr. (1882b: 27)23 Tilotiis lenzitiformis Kalchbr. (1881a: 137) Toru/a cyanescens Kalchbr. (1865a: ) Trametes moesta Kalchbr. (1881b: 56) Tremella alba Kalchbr. (1882a: 106) Tremella micropera Kalchbr. & Cooke (1880b: 18) Tulasnodea leprosa Kalchbr. in Thiim. (1875a: 74) Tulostoma boissierikalchbr. in Roumeg. (1881: 24) Tulostoma volvulatum Kalchbr. in Roumeg. (1881: 24) Uredo commelyneae Kalchbr. (1882b: 24) Uredo doliehospora Kalchbr. (1882b: 23)24 Uredo ecteinanthi Kalchbr. (1882b: 25) 111 Uredo lycoctonikalchbr. (1865a: 306) Uredo moreae Kalchbr. (1882b: 24) Uredopolygalae Kalchbr. ( 1882b: 25) UredopycnostachydisKalchbr. (1882b: 25) Uredo rhynchosiae Kalchbr. (1882b: 24)25 Urornyces albucae Kalchbr. & Cooke in Kalchbr. (1882b: 20) Uromyces circinalis Kalchbr. & Cooke in Cooke (1879: 71) SS Urornyces eriospermi Kalchbr. & Cooke in Kalchbr. (1882b: 21) ; Uromycesgluytiae Kalchbr. & Cooke in Kalchbr. (1882b: 20) Uromyces lugubris Kalchbr. (1882b: 21) Uromyces lycoctoni Kalchbr. (1865a: 306) Uromyces microsorus Kalchbr. & Cooke in Kalchbr. (1882b: 18-19) Uromycespapillatus Kalchbr. & Cooke in Kalchbr. (1882b: 20-21) jj g Uromyces polemanniae Kalchbr. & Cooke inkalchbr.(1882b:21) Uromyces pul vina turn Kalchbr. & Cooke (18 80b: 21) Uromyces trollipikalchbr. &. MacOwan in Kalchbr. (1882b: 21) Uromyces urgines Kalchbr. (1882b: 19) Ustilago dantjioniae Kalchbr. (1882b: 18) Valsa infínitissirna Kalchbr. & Cooke (1880b: 28) Venturia cephalariae Kalchbr. & Cooke (1880b: 31) Verticillium pulvinulum Kalchbr. & Cooke in Kalchbr. (1882b: 27) Xerotus caffromm Kalchbr. in Kalchbr. & Cooke (1880b: 17) Xerotuspapuasius Kalchbr. (1880b: 154) j P gig s H j i S B B g a p WSt j j f p j 3 2 3

178 ČESKÁ MYKOLOGE 46 (3 4) 1992 Xyiaria stilboidea Kalchbr. & Cooke (1880b: 28) nfraspecific taxa Agaricus amarvsft. var. gracilis Kalchbr. in Thiim. (1877b: no. 702) AgaricuscafřronimKalchbr. & MacOwan in Kalchbr. var. sulonensiskalchbr. (1881a: 109) AgaricuscampanellaL. var. myriadeakalchbr. in Rabenh. (1876: no. 2001) Agaricus decussatus Fr. * illustris Kalchbr. (1874: 26-27) Agaricusmelleus Vahl: Fr. subsp. oedipus Kalchbr. (1868a: ) Agaricus sciadium Kalchbr. & MacOwan in Kalchbr. var. salmoneus Kalchbr. (1881a: 112) 1 Agaricus zeyheriberkl. a) telosus Kalchbr. & MacOwan in Kalchbr. (1881a: 107) Asteroma vermicosum (Fr.) Kalchbr. a) spireae Kalchbr. (1865a: 272) Asteroma vermicosum (Fr.) Kalchbr. b) heracleikalchbr. (1865a: ) Corticium seriále Fr. b) asserculorum Kalchbr. (1865a: 229) Geäster mammosus Fr. var. galericulatus Kalchbr. (1862: ) Gomphidiusglutinosus(Schaeff.: Fr.) Fr. b) delicatuluskalchbr. (1868a: 283) Hygrophorus erubescens (Fr.) Fr. * capreolarius Kalchbr. (1874: 35) Hygrophorushypothejtis(Fr.) Fr. var. mendaxkalchbr. (1875: 43-44) Lycoperdonpyriforme Schaeff. var. icterinum Kalchbr. in Thiim. (1877:...) Phallus aurantiacus Montg. var. discolor Kalchbr. (1880a: 1 9 )^ PolyporuslucidusCurt.: Fr. var. exquisitus Kalchbr. (1883d: 564) Polyporus sulphureus (Bull.) var. cochlearius Kalchbr. in Kalchbr. & Thiim. (1881: ) Polyporus vibecinus Fr. var. antilopími Kalchbr. (1881b: 53) Pucciniapolygonorum Schlecht, f. Kalchbr. in Rabenh. (1870: no. 1383) Pyronema marianum Carus ß ochraceurn Kalchbr. in Rabenh. (1865: no. 708) Bibliography COOKE M. C. (1879): Natal fungi. Grevillea 8 [ ]: [December], COOKE M. C. (1880a): Exotic fungi. Grevillea9 [ ]: [September], COOKE M. C. (1880b): The genus Ravenelia. J. Roy. Microscop. Soc. 3: , P. 2. ; COOKE M.C. (1881): Australian fungi. Grevillea 9 [ ]: , pi [June]; 10 [ ]: 60-64, pi [December], COOKE M. C. (1882a): Australian fungi. Grevillea 10 [ ]: [March], COOKE M. C. (1882b)): Exotic fungi. Grevillea 10 [ ]: [June], FRES E. M. (1874): Hymenomycetes europaei sine epicriseos systematis mycologici. p. []-[], [l]-755, Upsaliae. KALCHBRENNER C. (1863a): Adatok a szepesség virányához. Math. Term.-Tud. Közlem. 2 [1862]: , fig [Dates to the flora of Spiš]27. KALCHBRENNER C. (1863b): Peltidium Kalchbr. nov. gen. Hedwigia 2: 58-59, 1pi. KALCHBRENNER C. (1865a): A szepesi gombák jegyzéke. Math. Term.-Tud. Közlem. 3: , pi [A list of the fungi of Spiš.]28. KALCHBRENNER C. (1867): Notitz über eine neue Polyporengattung. Bot. Ztg. 25: [June], KALCHBRENNER C. (1868a): A szepesi gombák jegyzéke,. Math. Term.-Tud. Közlem. 5 [1867]: , pl [A list of the fungi of Spiš,.]29. KALCHBRENNER C. (1868b): Diagnosen zu einigen Hymenomyceten des v. Hohenbühel-Heufler sehen Herbars. Verh. Zool. Bot. Ges. Wien 18: KALCHBRENNER C. (1869): Polypori species nova. Bot. Ztg. 27: 496 [July]. KALCHBRENNER C. (1873): cones selectae HymenomyceWm Hungariae per Stephanum Schulzer et Carolum Kalchbrenner observátorům. Magyarország hártya gombák válogatott képei. Fase. 1: 1-20, pl. 1-10, Budapest. KALCHBRENNER C. (1874): cones selectae Hymenomycetum Hungariae. Fasc. 2: 21-36, pl , Budapest

179 L iz o ň : F u n g i d e s c r ib e d b y C. K a lc h b r e n n e r ja ffi KALCHBRENNER C. (1875): leones sclcctae Hymenomycetum Hungariae. Fasc. 3: 37-50, pl , Budapest. KALCHBRENNER C. (1876a): Vier neue Hymenomycete, gesammelt in Neuholand von F. von Müller. Hedwigia 15: 114. KALCHBRENNER C. (1876b): Zwei neue Pilzgattungen. Hedwigia 15: 115.» «j KALCHBRENNER C. (1877): leones selectae Hymenomycetum Hungariae. Fasc. 4: 51-65, pl , Budapest. KALCHBRENNER C. (1878): Szibériai és délamerikai gombák (Fungi e Sibiria et America australi). Értek. i j Term.-Tud. Kör. 8/16: 1-23, pl KALCHBRENNER C. (1880a): Új vagy kevesbbé ismert szomorcsogfélék. Phalloidei novi vel minus cogniti. Értek. Term.-Tud. Kör. 10/14: 1-23, pl KALCHBRENNER C. (1880b): Fungi of Australia.. Basidiomycetes. Grevillea 8 [ ]: [June]. KALCHBRENNER C. (1881a): Fungi MacOwaniani. Grevillea 9 [ ]: [March], [March]. KALCHBRENNER C. (1881b): Fungi MacOwaniani. Grevillea 10 [ ]: [September], KALCHBRENNER C. (1882a): Fungi MacOwaniani. Grevillea 10 [ ]: [March], [June], KALCHBRENNER C. (1882b): Fungi MacOwaniani. Grevillea 11 [ ]: [September], KALCHBRENNER C. (1883a): Új vagy kevesbbé ismert hasgombák. Gasteromycetes novi vel minus cogniti. Értek. Term.-Tud. Kör. 13/8: 1-10, pl H KALCHBRENNER C. (1883b): Mycologische Mitteilung. Flora 41: KALCHBRENNER C. (1883c): Definition of some new Australian fungi. Proc. Linn. Soc. New South Wales 7 [1882]: H KALCHBRENNER C. (1883d): Fungi aliquot Australiae orientalis. Proc. Linn. Soc. New South Wales7 [1882]: SB KALCHBRENNER C. (1883e): New species of Agaricus discovered in West Australia. Proc. Linn. Soc. New ja3 South Wales7 [1882]: j B KALCHBRENNER C. (1884): Description of two new fungi. Proc. Linn. Soc. New South Wales 8 [1883]: 175. KALCHBRENNER C. & COOKE M. C. (1880a): Australian fungi. Grevillea9 [ ]: 1-4 [September], KALCHBRENNER C. & COOKE M. C. (1880b): South African fungi. Grevillea 9 [ ]: [September], 45-46, pl [December], B KALCHBRENNER C. & THÜMEN F. von (1880): Fungorum in itinere Mongolico a dar. G. N. Potanin et in China boreali a cl. Dr. Bretschneider lectorum enumeratio et descriptio. Bull. Acad. niper. Sei. St.-Pétershourg 27: H LNHART G. (1884): Fungi Hungarici exsiccati. Cent. 3, no , Magyar-Óvár. RABENHORST L. (1861): Fungi Europaei exsiccati, Klotzschii herbarium mycologicum continuatio, ed. 2. WĚ Cent. 4, no , Dresden. B RABENHORST L. (1862): Fungi Europaei exsiccati,... Cent. 5, no , Dresden. 1 RABENHORST L. (1865): Fungi Europaei exsiccati,... Cent. 8, no , Dresden. RABENHORST L. (1866a): Fungi Europaei exsiccati,... Cent. 10, no , Dresden. RABENHORST L. (1866b): Fungi Europaei exsiccati,... Cent. 11, no , Dresden. RABENHORST L. (1869): Fungi Europaei exsiccati,... Cent. 13, no , Dresden. RABENHORST L. (1870): Fungi Europaei exsiccati,... Cent. 14, no , Dresden. RABENHORST L. (1876): Fungi Europaei exsiccati,... Cent. 21, no , Dresden. RABENHORST L. (1886): Fungi Europaei exsiccati,... Cent. 35, no , Dresden. ROUMEGUERE C. (1880): Fungi in reg. div. Australiae et Asiae a Jul. Remy collecti Rev. Mycol. 2: ROUMEGUERE C. (1881): Champignons raportés en 1880 d'une excursion botanique en Egypte et en Palestine par M. William Barbey. Rev. Mycol. 3: ROUMEGUERE C. (1882): Bouquet des cryptogames rapporté des iles de l Ocean Pacifique par M. J. Remy, ancien voyageur du Muséum. Rev. Mycol. 4: THÜMEN F. von (1875a): Symbolae ad floram mycologicam Australiae. Grevillea 4 [ ]: [December], THÜMEN F. von (1875b): Fungi Austro-Africani. Flora 33: [August], 15 THÜMEN F. von (1875c): Mycotheca universalis. Cent. 3, no , Klosterneuburg. H j R 1 S 3BB SM 3 H SB swě W U fflh B B Em g l jj l S j a iájj jal f B B B ill 3 2 5

180 Č e s k á m y k o lo g ie 46 ( 3-4 ) 1992 THÜMEN F. von (1876a): Fungi Austro-Afričani.. Flora 34: [August]. THÜMEN F. von (1876b): Fungi Austro-Afričani.. Flora 34: ip lf THÜMEN F. von (1876c): Mycotheca universalis. Cent. 5, no , Klosterneuburg. THÜMEN F. von (1876d): Mycotheca universalis. Cent. 6, no , Klosterneuburg. THÜMEN F. von (1877a): Beiträge zur Pilz-Flora Sibiriens.. Bull. Soc. niper. Natur. Moscou 52(1): *i.j THÜMEN F. von (1877b): Mycotheca universalis. Cent. 8, no , Klosterneuburg. THÜMEN F. von (1877c): Mycotheca universalis. Cent. 9, no , Klosterneuburg. - THÜMEN F. von (1878): Mycotheca universalis. Cent. 13, no , Klosterneuburg. THÜMEN F. von (1879): Mycotheca universalis. Cent. 14, no , Klosterneuburg. 1 THÜMEN F. von (1882): Beiträge zur Pilz-Flora Sibiriens. V. Bull. Soc. niper. Natur. Moscou 56(2) [1881]: fr; VOSS W. (1879): Materialien zur Pilzkunde Krains,. Verh. Zool. Bot. Ges. Wien 29: WETTSTEN R. von. (1885): Ueber einen neuen Polyporus aus Niederösterreich. Öster. Bot. Z. 35: WNTER G. (1884): Die Pilze Deutschlands, Oesterreichs und der Schweiz. n: Rabenhorst L., Kryptogamen- Flora von Deutschland, Oesterreich und der Schweiz, ed. 2, 1: []-V, [ 1J-924, Leipzig. B E Notes 1Kalchbrenner used his first name in the form of the relevant language: Károly in Hungarian, Charles in French, i p l and Carl in German. According to his Austrian origin, his correspondence in German and his hand-written \ autobiography [Archives of the Hungarian Academy of Sciences, Budapest]. prefer the name Carl. 2 Current authors prefer a wide genus Clathnis Pers. which includes also Anthurus (Dring 1980, Lizoň 1989). 3 Nomen s'; ;' conservandum (Ramsbottom 1942). 4 The same year published also in Kalchbrenner (1883d). 5 The same year y published also in Kalchbrenner (1863b). Later homonym of Peltidium Zoll., Asteraceae;» Psilopezia Berk. H (Eckblad 1968). 6 t is a later homonym of Sciniatosporium Reichenb. in Rabenh. Kalchbrenner, when adding S. f * lycii to the genus, probably did not propose this as a new name (Sutton 1972). 7 Later (Kalchbrenner 1881a) p referred to this as "pleropus. 8 The same year published also in Kalchbrenner & Cooke (1880a). 9 The same tf ; year published also in Kalchbrenner (1865b). 10Helotium capense Kalchbr. & Cooke in Kalchbr. (1882a) is the same. 11 Nomen nudum. 12 The same year published also in Rabenhorst (1868: no. 1102). 13 Cited only as a synonym of Mystrosporium polytrichum Cooke in Ravenel. 14 According to CBN this is to be transcribed as ;. r muelleri. 15The same year published also in Rabenhorst (1863: no. 521). 16The original spelling by Berkeley, H j í the author of the genus, is Phcttorima (Kreisel 1961). 17 Nomen nudum. l* New name for Polyporus miirinus H Kalchbr. 19Nomen nudum. 20 The same year published also in Rabenhorst (1865: no. 706). 21 Later homonym H of Polyporus murinus Leveillé. See also next note. 22 The same year published also in Rabenhorst (1865: no. 854). 23 Nomen nudum. 24 A name for the uredinial state of Puccinia cephalandrae Thiim. 25 A name for the H uredinial state of Puccinia rhynchosiae (Kalchbr.) Kalchbr. & Cooke. 26 The same year published also in H Kalchbrenner & Cooke (1880a). 27 Foreword dated July A short version C. Kalchbrenner: A Szepesi gombák jegyzéke (Verzeichniß der Zipser Schwämme) in den Mitteilungen der Ungarischen Akademie der Wissenschaften zu Pest, 3. Band, (Mathematikai és Természettudományi Kozlemények.), including a j description of new species was published same year in Hedwigia 4: Foreword dated January H H H H H H References H ;ir; DRNG D. M. (1980): Contribution towards a rational arrangement of the Clathraceae. Kew Bull. 35: H ECKBLAD F.-E. (1968): The genera of the operculate Discomycetes. Norw. J. Bot. 15: KOHLMAYER J. (1962): ndex alphabeticum Klotzschii et Rabenhorstii herbarii mycologici. Beih. Nova Hedwigia 4: []-XV, [ 1]-230. KOTLABA F. (1975): Discovery of Kalchbrenner s herbarium. Taxon 24: 348. KRESEL H. (1961): Über Phellorinia herculeana (Pers.) Kreisel comb. n. und ihr Vorkommen in Europa. Čes. Mykol. 15: H H H 3 2 6

181 L z o n : F u n g i d e s c r ib e d b y C. K a lc h b r e n n e r «S R LZON P. (1985): Carl Kalchbrenner ( ). n: X Congressus Mycologicus Europaeus, Oslo Aug. 1985, Sumaries of lectures and posters, [no pag.], Oslo. LZON P. (1989): Epigeous Phallales (Fungi, Gasteromycetidae) in Slovakia. Annot. Zool. Bot. [Bratislava] no. 192: RAMSBOTTOM J. (1942): Macowania, Hypochanum or Macowanites? Trans. Brit. Mycol. Soc. 25: SUTTON B. C. (1972): Sciniatosporium Kalchbr. Trans. Brit. Mycol. Soc. 58: 'Sf y H jllff Acknowledgment 9 H am particularly grateful to Dr. Zdenek Pouzar (National Museum, Prague) for reading this paper and his comments, and to Dr. Jean Boise Cargil (Harvard University, Cambridge) for her help with literature. thank also Miss Viera Orthovä (Slovak National Museum, Bratislava) for her technical assistance. 9 H Author s address: Plant Pathology Herbarium, Cornell University, 401 Plant Science Building, thaca, N Y 9 H , U.S.A. H 3 2 7

182 Proliferace na hadovce smrduté pěf Prolifération Phallus impudicus ragj JosefHouda s i p Nejvzácnější novotvar u hadovky smrduté (Phallus impudicus) je proliferace, tj. prorůstám a novotvořerú tkáně. Popisuji dva odlišné případy. V létě r jsem sbíral zajímavou hadovku, která méla na svém vrcholu prorostlou síťku v podobé šátečku. Za celou sezónu jsem takto postižených hadovek objevil pét. Ve všech /' případech šlo o hadovky, které mély kloboučky poškozené od slimáků. Jejich vrcholový terčík byl vyhlodán již OSj v době růstu vajíčka. Růstem třené do délky, po opušténí vajíčka, prorostlo pletivo nosiče (třené) otvorem r a v kloboučku až nad jeho povrch a vytvořilo tam síťku o rozměrech 2 x 3 cm. Takto postižená hadovka SSp připomínala hořící svíci. Druhý a zajímavější případ proliferace na hadovce jsem sbíral v r. 1992, kdy šlo o kom- ggjj binovaný novotvar, tj. spojeni dichotomie s proliferaci. Neobvyklá plodnice hadovky byla 20 cm vysoká, js p klobouček měl rozměry 5 x 4 cm a byl nápadný dvěma velkými vydutými výrůstky, které vyčnivaly nad klo- fe bouček. Ústí většího výrůstku mělo podobu,nadutých rtů", průměr 3,5 x 3,5 cm. Oba dva výrůstky vyrůstaly ze BgP dvou terčiků na kloboučku, což prozrazovalo neobvyklou dichotomii. K této neobvyklé teratologii došlo E p pravděpodobně nepravidelným růstem buněk na vrcholu třené, tj. na vnější a vnitřní stěně nosiče. Vznik odulých rtů vysvětluji intenzivnějším růstem vnitřní stěny nosiče, který se vyklenul nad teřich a prorostl tak HBf vrcholový terč kloboučku. Druhý výrůstek vznikl stejným způsobem, ale byl o dvě třetiny menší než prvý. H H w U obou výrůstků šlo tedy o proliferaci - prorůstání rozbujelé tkáně nad klobouček hadovky. jjh Uvedené případy vznikajících novotvarů na hadovce dokazují vznik neobvyklých podob a tvarů v růstu H BS a vývoji, který nezná hranic.

183 H o u f a : P r o l if e r a t io n o n P h a l l u s im pu d icu s f jk wwf JěSĚĚěÍ' ' " * p * ' i S i ^ / f ^ i P f i l C.^ééb^ ^ j^ j!. adfmt W ^ itm É M - n WQLl :. '. J ^.* Proliferace na plodnici hadovky smrduté (Phallus impudicus) Photo J. Houda 329

184 i Č e s k á m y k o lo g ie 46 ( 3-4 ) 1992 W r,. bfef k MĚÉĚáSB :' ; ;,; ^ií.'v -/^=^víí' :<r4 ^ ; ^2 -: : ^.:^i'ávv':^ ^ ;xí^í; ;:, M- - a P ^ ^ i í a P B f "3ŽCTBB1ÍK' ŠĚĚSf ^pp@ M' v' WĚĚĚm. m *JĚĚ«% wmbhfpbs BpšW Ě i m l L Proliferace na plodnici hadovky smrduté (Phallus impudicus) Photo J. Houda 3 3 0

185 Zpráva o činnosti Sekce pro studium mikroskopických hub při ČSVSM. 'SŠm Sekce se snaží podchytit zájem profesionálních mykologů o taxonomii mikroskopických hub a pomáhat jim při rozšiřováni odborných znalostí a osobních kontaktů. Každoročně Sekce pořádá celodenní odborné semináře na vybraná témata. V roce 1989 (8. 2.) byl uspořádán seminář se zaméřením na Problematiku a metodiku determinace některých skupin Hyphomycetů. Zúčastnilo se ho 55 pracovníků jak z řad členů Sekce, tak i dalších zájemců (22 účastníků bylo ze vzdálených mimopražských míst). Bylo předneseno 6 referátů, a to se zaměřením na správné rozlišováni důležitých diakritických znaků konidiogeneze hyfomycetů a na správnou morfologickou terminologii, na nové poznatky z vnitrorodové systematiky rodu Penicillium a metodické poznatky při determinaci sekcí a některých druhů tohoto rodu. Referováno bylo o problematice při determinaci druhů rodu Drechslcra a Altemaria, staurospomích JSfl a skolekospomích hyfomycetů a taxonomickém zhodnoceni jejich významných znaků. Pozornost byla věnována ; i běžným druhům rodu Cladosporium s klíčem na určováni a metodikám izolace a determinace půdních hyfomycetů. V závěrečné části semináře se účastnici mohli seznámit s některými druhy v čistých kulturách a mikroskopických preparátech. Referáty byly vydány ve sborníku. V roce 1990 (7. 2.) uspořádala Sekce seminář na téma Problematika mikromycetů ve vodách. Zúčastnilo se :gj 30 zájemců. Byly předneseny 3 rozsáhlé referáty, a to celkový přehled Houby ve vodách, Hyphomycety '/im v čistých vodách a Význam mikroskopických hub při biologickém čištění odpadních vod. Odpolední praktické části semináře se zúčastnilo 12 zájemců a pod mikroskopy se seznámili s nejdůležitějšími zástupci hub, ve vodním prostředí. g g Další akcí Sekce v roce 1990 byla přednáška význačného japoaského mykologa Prof. Dr. Keisuke Tubaki z Nihon University, College of Pharmacy, Laboratory of Biology v Chiba. Přednáška se uskutečnila 10. září na 1 1 katedře botaniky přírodovědecké fakulty UK a zúčastnilo se jí 36 členů Společnosti z Prahy i ze Sloveaska. Prof. Tubaki seznámil zúčastněné s historií mykologie v Japoasku a na příkladu 3 japonských univerzit se současnou výukou mykologie a mykologickým výzkumem. gm V roce 1991 (29. 5.) uspořádala Sekce seminář zaměřený na Výsledky současného taxonomického výzkumu zástupců řádu Ophistomatales. Semináře se zúčastnilo 50 pracovníků se zájmem o mto problematiku jak z řad členů Sekce, tak i z lesnické a ocliranářské praxe z Čech, Moravy i Sloveaska. Bylo předneseno 9 příspěvků ; j^ zaměřených jednak na problematiku taxonomie, na pleomorfismus a nejčastější anamorfy, a jednak na 5 tracheomykózní onemocněni způsobované těmito houbami na našich nejdůležitějších dřevinách. Příspěvky se zabývaly příznaky a hojnosti výskytu tohoto onemocnění v českých zemích a na Slovensku a závislostí výskyni ; S těchto hub na jednotlivých dřevinách za současných změněných ekologických podmínek u nás i v Evropě. Vyzdviženy byly směry výzkumu těchto hub ve světě a praktické fytopatologické aspekty. Seminář měl velký ohlas a všechny referáty budou vydány ve sborníku. ggh Sekce každoročně uskutečňuje 1-2 celodenní exkurze do terénu v blízkosti Prahy (Brdy, Jevany), na kterých naši přední odbornici na mikroskopické houby seznamují účastníky s nalezenými saprofytickými a parazitickými zástupci a s metodikou sběru hub. Do budoucna Sekce počítá s uskutečňováním seminářů na aktuální vybraná témata (pravděpodobně i ve íff spolupráci se Sekci fytopatologickou) a s pořádáním exkurzí pro zájemce. i Zprávu zpracovala: RNDr. V éra Holubová, CSc. S místopředsedkyně Sekce 3jjH Js ž g M g Í M

186 m Č e s k á m y k o lo g ie 46 ( 3-4 ) 1992 Hraj Literatura H M J.. PT T : A laboratory guide co common Penicillium species. l)j - Znovu otištěné 2. vydáni, 187 stran, 81 černobílých fotografii. - CSRO Food Research Laboratory, Nortl l p i Ryde, Australia, Cena 45 US-dolarů. Příručka vznikla původně jako materiál pro konferenci dentifikace běžných druhů rodu Penicillium" ru ilt' Univerzitě v Ceorgii (USA) v roce V roce 1988 vyšla ve 2. vydání, tentokrát pro potřeby pracovnihc» ' setkáni Aspergillus a Penicillium, 1988 v japonském Sanada. Tato recenze se vztahuje ke znovu otišténémi 2. vydáni z roku Druhé vydáni obsahuje ve srovnáni s prvním některé novéjši názory na taxonomii a identifikaci penicilii. Zástupci rodu Penicillium jsou velice rozšířeni v našem prostředí. Jejich přirozenou funkci je rozklad p biologického materiálu. Protože oplývají různými biochemickými schopnostmi, vyskytuji se na řadě rozmanitých ill substrátů včetně produktů lidské práce, např. na potravinách a krmivech. Zde se může nepříznivě projevovat p! jejich schopnost tvořit toxické metabolity. Uvedená fakta jsou jedním z důvodů, pro které řada odborníků na ra celém světě věnuje rodu Penicillium svou pozornost. V současné době existuje mnoho metodik, kterými se autoři snaži přispět ke zlepšení identifikace hub. Co se týče rodu Penicillium, jsou zkoumány např. sekundární metabolity či izoenzymy. Australan Pitt zůstává u víceméně klasických metod, tedy determinace pomoci B g morfologických a fyziologických znaků kolonii na několika živných půdách a pomocí mikroskopických morfologických znaků. jgi Autor se v knize zaměřil na 68 běžnějších druhů penicilii, včetně několika druhů, u nicliž je známa teleomorfa W? - Eupenicillium a Talaromyces. Vynechal druhy vzácnější či dokonce známé pouze z typové kulhiry. Pro srovrap nání: ve svém rozsáhlejším díle z roku 1979 "'The Genus Penicillium and its Teleomorphíc states Eupenicilium & and Talaromyces uvádí 150 druhů. V úvodních kapitolách se autor zabývá významem penicillii, otázkou obtížnosti identifikace záshipců tohoto rodu. K tomu je vhodné zdůraznit názor tohoto uznávaného autora, že totiž určit druhově správně a odpovědně ] Penicillium pouze z jedné Petriho misky umí jen několik lidi na světě. Pitt sám podporuje názor, že základna pro gtj taxonomii penicilii by měla být co možná nejširší. Při popisu kultivačních metod proto doporučuje několik identifikačních půd: Czapkův agar s kvasníčným extraktem (C YA), agar se sladovým extraktem (M EA) a 25 % glycerol-dusičnanový agar (G25N), které jsou známy již z jeho dřívějších prací. Z nich zvláště CYA a MEA se T. dnes ve světě již všeobecně používají pro určováni penicilii jako standardní média. Dále popisuje tříbodovou v inokulaci pomocí suspenze spor, hodnoceni kolonii vyrostlých po 7 dnech při teplotách 25 *C, 5 C a 37 C. /i Uvádí též přehled makromorfologických i mikromorfologických znaků, které jsou doplněny názornými fotografickými ukázkami. : Hlavni část příručky je věnována jednotlivým zástupcům rodů Eupenicillium, Penicillium a Talaromyces. U teleomorfnich rodů Eupenicillium a Talaromyces jsou uvedeny synoptické klíče. Rod Penicillium je členěn na podrody Aspergilloides, Furcamm, Penicillium a Diverricillium. Každý z těchto podrodů je doplněn základní charakteristikou a vlastním dichotomickým klíčem k určení druhů. Jednotlivým druhům je věnována vždy strana É, textu a strana s černobílými fotografiemi. Textová část obsahuje nejdůležitéjši synonyma, stručný popis kolonií na třech výše uvedených živných půdách, schopnost růstu při 5 a 37 *C, mikroskopické znaky, význačné rysy t: druhu, proměnlivost, podobnost s jinými druhy, všeobecné poznámky o rozšířeni, případně taxonomické poj známky. Na zdařilých fotografiích jsou znázorněny kolonie na CYA a MEA, mikrofotografie byly zhotoveny při použití interferenčního kontrastu Nomarského, zachycují stavbu konidioforu a detail konidii. Mnohé fotografie (* když ne všechny) jsou převzaty z Pittovy dřívější práce (1979), to však neubírá nic na jejich názornosti. Pojetí ;í jednotlivých druhů je u Pitta ve srovnáni s jinými současnými autory někdy poněkud širší a u některých druhů i více odlišné. Např. P. paraherquei v Pittově příručce nalezneme jako synonymum druhu P. simplicissimum, či i P varians jako synonymum druhu P. fimiculosum, s čímž mohou ostatní odbornici zabývající se problematikou g penicilii polemizovat. Naopak na základě výsledků svých prací i prací jiných autorů reviduje Pitt některé své názory uvedené v 1. vydání této knihy, týkající se především zástupců podrodu Penicillium. Např. Penicillium y puberulum je nyni považováno za synonymum druhu P. aurantiogriseum, druhy P. commune a P. solitum byly 8j znovu osamostatněny; na základě produkce sekundámich metabolitů bylo jasněji vymezeno pojetí druhů f! P. viridicatum a P. vemicosum. Kniha je doplněna přehledem literatury, dodatkem o ekvivalentních jménech u jiných autorů a rejstříkem. i 332

187 R e f e r e n c e s H Po stránce vzhledové má tato příručka formát A4, je opatřena měkkými žlutooranžovými deskami s krouž- H9 kovou vazbou, text je napsán na počítači a vytištěn na křídovém papíře. Je tedy vzhledem i rozsahem srovnatelná 1 Í s obdobnou publikací o příbuzném rodu Aspergillus, na které spolupracoval Pitt s M. Klichovou. ja» Tato publikace je velice užitečnou knihou pro všechny, kteří se zajímají o penicilia, tedy pro mykology, SfllH mikrobiology, pracovníky v potravinářském průmyslu, zemědělství, půdní biology a řadu dalších. 'ižta m Alena Kubátová ja K K. Singh.J.C. Frisvad.U. Thrane et S. B. MathurrAn íllustrated manual on identifícation m Sj of some seed-bome Aspergilli, Fusaria, Penicillia and their mycotoxins p., Danish Government jefl nstitute of Seed Pathology for Developing Countries, Hellerup, Denmark, Cena neuvedena. Autoři této publikace K. Singh a S. B. Mathur jsou pracovníky výzkumného ústavu Danish Government nstitute of Seed Pathology for Developing Countries v Hellenipu a J. C. Frisvad a U. Thrane pracuji H v mykologické sekci Department of Biotechnology, Technical University of Denmark v Lyngby. Jejich příručka je zaměřena na typické zástupce mykoflóry semen z rodů Aspergillus, Penicillium a Fusarium v tropických a subtropických oblastech a na metodiku jejich izolace, kultivace, identifikace i zjišťování myko- jgbg toxinů, neboť řada těchto vláknitých mikroskopických hub produkuje toxické metabolity. Obsah knihy je členěn do šesti kapitol. Kapitola 1 se zabývá využitím živné půdy D G -18 s dichloranem a glycerolem pro primární izolaci hub z rodů Aspergillus, Penicillium a Fusarium. V kapitole 2 jsou uvedeny tři základní živné půdy na čištění kulmr: pro aspergily ovesný agar (OMA), pro fuzaria syntetický živný agar (SNA) E< a pro penicilia Czapkův agar s kvasničným autolyzátem (CYA). Kapitola 3 nás seznamuje s identifikačními m S půdami a metodami kultivace zástupců tří uvedených rodů. Kapitola 4 pojednává o detekci mykotoxinů v čistých & kulturách. Autoři k tomuto účelu používají metodu tenkovrstevné chromatografie a kapalinové chromatografie n doplněné údaji o UV spektrech. Součásti této kapitoly je tabulka významná zvláště pro čtenáře zabývající se chromatografickými metodami, uvádějící 74 mykotoxinů s jejich hodnotami Rj vztaženými ke griseofulvinu jsh a hodnotami alkylfenonového retenčního indexu. Za tabulkou následují grafy zachycující U V spektra Bafl s absorpčními maximy těchto 74 mykotoxinů. Era Kapitola 5 je nejrozsáhlejší částí knihy. Obsahuje jednak stručnou celkovou charakteristiku jednotlivých rodů K w se synoptickými klíči a dále ilustrované popisy 15 druhů aspergilů, 9 fuzarií a 18 penicilii. Popisy jsou však velice krátké, heslovité, v popise mikroskopických struktur nejsou uváděny rozměry (ty lze zjistit pouze 111 z měřítka, které je součástí perokreseb). U každého druhu jsou uvedeny mykotoxiny, což dosud nebývalo Kgj zvykem v přiničkách týkajících se těchto tří rodů uvádět. Každý popis je doplněn barevnými fotografiemi H S kolonií, mikroskopických struktur a perokresbou núkrostruktur, tj. konidioforů a konidii, případně vřecek a askospór. V poslední kapitole nám autoři přibližuji metody detekce některých mykotoxinů v semenech. g Příručka je doplněna malým slovníčkem pojmů a komentovanou bibliografii. B jp Z taxonomického hlediska je třeba zdůraznit, že autoři v této knize uplatnili moderní taxonomický přísnip, v němž se klade důraz též na mykotoxiny a jiné sekundární metabolity jako kritéria pro druhovou identifikaci. g přes poměrně malý rozsah je toto dílo přitažlivou příručkou nejen pro odborníky zabývajícími se mykoflórou H semen teplých oblasti, ale i pro širší mytologickou a mikrobiologickou veřejnost. gsf. A. Kubátová M H

188 Č e s k á m y k o lo g ie 46 ( 3-4 ) 1992 P L. L. S i n g 1 e t o n, J. D. M i h a i 1, a n d C. M. Rush: Methods for Research on SoUbor H B Phytopathogenic Fungi APS Press, The American Phytopathological Society, St. Paul, Minnesota, 1992 Publikace je uceleným souborem zabývajícím se metodami zkoumáni půdních fytopatogennich hub a je svého» 1 druhu v současné literatuře ojedinělá. «TÍ, V r vyšla kniha autorů Johnson and Curi "Methods for Research on the Ecology of Soil-Bome Plant 3gj ' Pathogens", která má ale širší záběr, kromě hub se zabývá i bakteriemi a viry. V r vyšla kniha J. Szegi:».' i "Talajmikrobiológiai vizsgálati módszerek" (v mském překladu v r Metody počvennoj mikrobiologii ), která předkládá též různé metody zkoumáni půdních mikroorganismů. Bja V obou uvedených publikacích je řada dosud široce používaných metod, některé z nich však již neodpovídají B fe současným poznatkům. Především však nejsou tyto publikace - stejně jako další podobné v oblasti půdni ř mikrobiologie - zaměřeny výhradně na půdní fytopatogenní houby tak, jako nově vydaná kniha. Kniha "Methods for Research on Soilbome Phytopathogenic Fungi je členěna do tří hlavních tematických wě: bloků. V prvnim bloku je - mimo úvodu - zařazen stručný přehled základních metod výzkumu půdních jafe houbových patogenů, např. metody odběru vzorků, izolace patogenů, testováni patogenity, genetické, s biochemické a molekulární metody určováni půdních fytopatogennich hub. Sra Ve druhém bloku jsou zařazeny metody zkoumání jednotlivých fytopatologicky významných rodů půdních g hub, řazeni rodů (kapitol) v bloku odpovídá systematickému zařazeni. Všecliny kapitoly jsou členěny podle SH jednotného schématu: zařazeni (nomenklatura, metody vyvolání sporulace, odkazy na literaturu), hostitelský p a l okruh a rozšíření, metody izolace, metody udržováni a skladování kultur, produkce inokula a stanoveni patogenity a doporučená literatura. H h Ve třetím bloku jsou stručné shrnuty metody nutné pro zjišťování stavu prostředí zkoumaných organismů, Hra tedy půdy. Jsou zařazeny metody pro stanoveni fyzikálnich vlastnosti půdy, stanoveni teploty a vodniho H j potenciálu, metody pro studium vztahů výživa rostlin - onemocnění, dále jsou zařazeny kapitoly věnované jfi&í metodám studia půdní atmosféry, měření kvantitativního rozvoje kořenové soustavy a metodám měření ztrát ^ způsobených půdními fytopatogenními houbami. Závěr knihy tvoří seznam receptur doporučených živných půd. p Publikace "Methods for Research on Soilbome Phytopathogenic Fungi" je neocenitelnou pomůckou pro B všechny, kteří se zabývají výzkumem půdních fytopatogennich hub, využití může najit i v laboratořích H zaměřených na diagnostiku houbových onemocnění rostlin a lze ji doporučit i jako studijní materiál především ;; pro doktoranty v oboru fytopatologie. Publikace by v neposlední řadě mohla významné napomoci i sjednoceni " metod výzkumu půdních fytopatogennich hub na jednotlivých pracovištích a tim podstatně zvýšit mini K srovnatelnosti výsledků jednotlivých autorů.. Prokinová 3 3 4

189 R e f e r e n c e s P. F. Cannon:A revision of Phyilachora and some similar genera on the host family Leguminosae. - Mycological Papers, CAB nternational Mycological nstitute, Kew, No. 163: 1-302, 230 figs., Cena 44,00 L. Autor důkladně zpracoval vybrané druhy vteckatého rodu Phyilachora Nitschke ex Fuckel a některé blízce příbuzné rody parazitující na zástupcích čeledi Leguminosae. Druhy se projevují jako paraziti, ale velké ztráty na plodinách nezpůsobují. Rod Phyilachora považuje za zástupce jediné čeledi Phyllachoraceae a řádu Phyllachorales, blizce příbuznému Diaporthales. Rod je charakterizován askohymeniem s parafyzami a tenko- stěnnými vřecky, jejichž vrcholové struktury se nebarví jodem modře a askospory jsou hyalinní a jednobuněčné. a jgl Autor detailně probírá příbuznost k jiným rodům (např. Coccodiella, Diachora, Endodothella, Geminispora, '.ň-': Glomeerella, Ophiodothella, Physalospora, Plectosphaera, Polystigma, Sphaerodothis, Stigmochora, Trabutiá), prověřuje jednotlivé morfologické znaky z hlediska jejich taxonomické významnosti, všímá si koevoluce 8811 a specializace, rozšíření, patogenity a velmi častého výskytu mykoparazitismu na plodničkách těchto hub jinými houbami, které pak často byly mylně považovány za anamorfy druhů rodu Phyilachora. Vystavil dva nové rody; -..i Retroa P. Cannon, v kterém klasifikuje dva druhy a rod Vitreostroma P. Cannon s jediným druhem, u kterého jpj a odlišuje tři různé subspecie, lišící se jednak odlišnými hostitelskými substráty, a jednak zcela zřetelným geografickým vyhraněním. Rodový klič k určováni Phyllachoraceae na leguminosách zahrnuje 11 rodů. V roce l - Phyilachora na leguminosách potvrdil a popisuje 65 dnihů a v rodě Geminispora Pat. dva druhy. U většiny druhů ffi autor pérovkou zachycuje nejdůležitější morfologické znaky, jako jsou vřecka, askospory, parafyzy a charakter \_ anamorfního stadia - konidioforů a konidii. Bohatá doprovázející ilustrace 230 obrázků je tvořena jednak pěknými pérovkami, a jednak makrofotografiemi vzhledu a seskupeni plodniček na povrchu listů nebo f j mikrofotografiemi průřezů plodniček, vzhledu vřecek a askospor, popřípadě i konidiového stadia. Autor vypracoval dichotomický klíč na všechny druhy rodu Phyilachora na leguminosách a sedm menších klíčů, g jj zahrnujících druhy na některých význačných hostitelských substrátech. Autor v taxonomické studii rodu Phyilachora použil bohaté vnitrodruhové klasifikace; kromě variet používá také subspecie, což v mykologické -Ms taxonomii není časté. Autor užívá variety pro vyznačení odlišných taxonů, u nichž není zjevný důkaz v určité závislosti na hostiteli, ale jeví se určitá geografická vyhraněnost. Jeho subspecie představují lehce odlišné formy, Jí jejichž rozdilnosti jsou často v korelaci s odlišnými hostiteli a tedy jsou i většinou geograficky nebo ekologicky M vymezené. V závěrečné kapitole zahrnul 64 taxonů, které byly některými autory klasifikovány dříve v rodě g Phyilachora a byly nalezeny na leguminosách, ale které autor na základě svého detailního taxonomického studia z rodu Phyilachora vyřadil. Autor popsal 2 nové rody, 6 nových dnihů a celou řadu variet a subspecií a provedl K S mnoho taxonomických nebo nomenklatorických přeřazeni. Seznam nových taxonů a kombinaci, společně se g H seznamem hostitelských rostlin a jejich příslušných obligátních biotrofů je uveden v závěru. Paul Cannon l předložil dokonalou monografickou taxonomickou studii, tak jak je obvyklé u všech jeho publikací, které vždy představují vysokou profesionalitu v jeho taxonomickém studiu askomycetů. 1 Věra Holubová-Jechová S ffl 3 3 5

190 l i p Č e sk á m y k o lo g ie 46 (3-4 ) 1992 ^ Ninoska Pons and B. C. Sutton: Cercospora and similar fungi on yams (Dioscorea species). - pak- Mycological Papers, C.A.B. nternational Mycological astinite, Kew, No. 160: 1-78, 33 figs., Cena neuvedena.» < Autoři zaměřili pozornost na listové patogeny vyskytující se na významných zemědělských plodinách z rodu WĚ, Dioscorea L. (čel. Dioscoreaceae) rostoucích v tropech a subtropech, převážně v západoafrické a karibské '., oblasti, ale i jiných regionech světa. Pro jedlé hlizy zvané yarns jsou nejčastěji pěstovány 4 druhy tohoto rodu J (D. alata, D. cayenensis, D. ron/data, D. rrifída), ale v menši míře se pěstují i jiné druhy a konzumovány jsou i některé druhy planě rostoucí. Tyto rostliny bývají často napadány parazitickými houbami v takové míře, že způsobují katastrofické ztráty a destrukce na těchto plodinách. Proto autoři předkládají dichotomický a synoptický klíč pro určení 18 patogenních hub vyskytujících se na těchto plodinách. Druhy náleží do rodů pí Cercospora, Pseiidocercospora, PseudocercosporeUa, Ramularia, Phaeoranmlaría, Mycovellosiella, Dactylaria, Ě Sporidesmium, Gonatographium a AJtemaria. Je popsán nový rod Distocercospora Poas et Sutton pro druh Cercospora pachyderma H. Sydow et Sydow. Všechny zastoupené rody jsou uvedeny s podrobnými popisy P včetně zhodnocení jejich zpracování jinými autory. Jsou uvedeny popisy a vyobrazení 22 druhů z výše *V uvedených rodů. Z taxonomického studia typových materiálů vyplynulo 5 nomenklatorických změn. Popisy i vyobrazení všech druhů jsou detailní stejně jako uvedené poznámky, tak jak je vždy obvyklé v pracích u star- E šího z autorů. Recenzovaná práce je nesporně potřebnou příručkou pro fytopatology tropů a subtiopů. pj Věra Holtibová-Jechová il Webster R. K. et Gunnell P. S. e d. : Compendium of rice diseases. APS Press, St. Paul, Minnesota, USA, 1992, 62 + (8) p., 135 barevných, 13 černobílých obrazů, cena 31 dolarů. p Toto kompendium vychází v sérii ostatních (celkem 27) kompendii o chorobách nejrůznějších plodin, Napsalo ji 14 specialistů, z nichž 4 jsou z Filipín, jeden z Japonska a ostatní jsou z USA. Kniha je uvedena krátkým popisem rýže a krátkým přehledem o výskytu nejdůležitějšich chorob rýže na pg různých kontinentech. Největší část knihy je věnována biotickým chorobám: Ve skupině bakteriálních chorob je uvedeno 11 chorob. Skupina houbových chorob je nejrozsáhlejší a má následující členění: a/ choroby klíčících p rostlin (3), b/ listové choroby (11), c/ choroby listových pochev a stébla (9), d/ choroby kořenů (2), e/ choroby g i obilek (10). Tato část je uzavřena přehledem sporných houbových parazitů. Pro rýži jsou velmi významné virové f ; choroby (20) a choroby způsobené háďátky (6). Kniha je ukončena přehledem příznaků, které vyvolávají toxické plyny, poruchy výživy a herbicidy používané v rýži a které by mohly být zaměněny s příznaky některých chorob, dále slovníčkem použitých mezinárodních termínů a indexem. Každá důležitá choroba je zpracována podle následujícího schématu: výskyt, symptomy, popis parazita, vývojový cyklus choroby, epidemiologie, ochrana a odkaz na nejdůležitější literaturu. Podobně jako v jiných kompendiích, z nichž jsem měl možnost vidět -i, kompendium o chorobách pšenice a ječmene, jsou barevné i černobílé fotografie velmi názorné a zdařilé. Kniha f: je určena jako pomůcka pro praktické fytopatology. Poněvadž rýže se pěstuje a její choroby jsou studovány f; v nejrůznějších částech světa, je také literanira o jejich chorobách velmi rozsáhlá. Do tohoto kompendia byl zahrnut výběr nejdůležitějších pramenů, zpravidla z poslední doby, který by měl stimulovat kontakty mezi specialisty různých kontinentů. /. Benada 3 3 6