ČESKOSLOVENSKA VEDECKA SPOLEČNOST PRO MYKOLOGII

Transkript

1 ČESKOSLOVENSKA VEDECKA SPOLEČNOST PRO MYKOLOGII I I I I ACADEMIA/PRAHA ŘÍJEN I 1969 I r r~v btohbí ' I

2 Če s k á My k o l o g i e Časopis Čs. vědecké společnosti pro mykologii pro šíření znalosti hub po stránce vědecké i praktické Ročník 2 3 Číslo 4 Ř í j e n i Vydává Čs. vědecká společnost pro mykologii v Nakladatelství Československé akademie věd Vedoucí redaktor: člen korespondent ČSAV Albert Pilát, doktor biologických věd Redakční rada: akademik Ctibor Blattný, doktor zemědělských věd, univ. prof. Karel Cejp, doktor biologických věd, dr. Petr Frágner, MUDr. Josef Herink, dr. František Kotlaba, kandidát biologických věd, inž. Karel Kříž, prom. biol. Zdeněk Pouzar, dr. František Šmarda Výkonný redaktor: dr. Mirko Svrček, kandidát biologických věd Příspěvky zasílejte na adresu výkonného redaktora: Praha 1, Václavské nám. 68, Národní muzeum, telefon , linka sešit vyšel 15. července 1969 OBSAH ; V. Holubová-J echová: Nové druhy rodu Oidium Link ex Fr. emend. Linder 20'! ; J. Moravec: Některé operkulátní diskomycety nalezené v okresech Mladá Boleslav i a J i č í n Z. Urban: Taxonomie parasitických hub a odolnost kulturních rostlin b O. Fassatiová: Půdní mikromycety Ždánického lesa a Pouzdřanské stepi. 243 i V. Mejstřík: Očkování Pinus silvestris L. a Picea excelsa (Lam.) Link, houbou! Armillaria mellea (Vahl ex Fr.) Kumm. za účelem vytvoření mykorrhizy K. G. Mukerji a Saroj Kapoor: Houby Delhi. V. Několik zajímavých tvrdohub ze skupiny Locu loascom ycetes S N o v én á lez y h u b v Č esk o slo v en sk u I 1. Psathyrella silvestris (G ill.) Moser Křehutka lesní (M. Svrček) Agrocybe aegerita (Brig.) Sing. Polnička válcovitá (A. Pilát) Nový nález Anthurus archeri (Berk.) E. Fischer v jižních Čechách (J. B ulíř) 265 i A. P i 1 á t : Clusiovy oslavy v Maďarsku Referáty o literatuře: A. Leclair a H. Essette, Les Bolets (A. Pilát, str. 270) Boletín Informativo de la Sociedad Mexicana de Micologia (A. Pilát, str. 272); Friesia I. (A. Pilát, str. 242; Z. M. Byzova a kol, Nesoveršennye griby-fungi imperfecti (A. Pilát, str ); Derek A. Reíd, Coloured icones (A. Pilát, str ); V. Demoulin, Gastéromycětes de Belgique (A. Pilát, str ); Hans-W erner Scheloske, f Beiträge zur Biologie, Ökologie und Systematik der Laboulbeniales (A. Pilát, str. 271). Přílohy: černobílé tabule: I I. Oidium ellipsosporum Hol.-Jech., Oidiurn medium Hol.-Jech., Oidium caribense Hol.-Jech, I II. Psathyrella silvestris (G ill.) Moser, Agrocybe aegerita (Brig.) Sing. Upozornění. Index rodových a druhových jmen ročníku 23 (1969) vyjde v č. 1 ročníku 24. (1970).

3 HOLUBOVÄ-JECHOVÄ: NEW SPECIES OF THE GENUS OIDIUM II.. \u o C > i ^ ^ P w a s 1. Oidium ellipsosporum Hol.-Jech. 2. Oidium m edium Hol.-Jech O idium ca rii bense Hol.-Jech. Photomicrographs V. Holubova-Jechova

4 NOVÉ NÁLEZY HUB V ČSSR III. rěmm - m J m 4 * & f t ; W ^?,.,..,...,,..,,... í \m:yy!mwimm '{ P sathyrella silvestris (G ill.) Moser křehutka lesní,. Máslovická rokle u Libčic nad Vltavou, na zetlelém dřevě ležícího kmene topolu, 11. V I nalezl Z. Pouzar. - jj Bohemia centr., in valle Máslovická rokle-4 dieto prope Libčice n. Vit., ad truncum iacentem } putridissimum P opuh sp., 11. V I leg. Z. Pouzar. Photo A. Pilát g 0 $ k z I ' w - š é t - Jt m ^ A grocybe aegerita (Brig.) Sing. polnička válcovitá. Na jižním Slovensku u Hurl banova na kmenu topolu kanadského 8, V I sbíral E. Futó. Slovakia merid., piope Hurbanovo ad truncum Populi canadensis 8. V I. IQfSQ leg. E. Futó Photo A. Pilát

5 ČESKÁ MYKOLOGIE č a s o p i s Če s k o s l o v e n s k é v ě d e c k é s p o l e č n o s t i p r o m y k o l o g i i ROČNÍK SEŠIT 4 New species of the genus Oidium Link ex Fr. emend. Linder Nové druhy rodu Oidium Link ex Fr. emend. Linder V ěra H olubová^ }echová*) The author describes three new species of saprophytic H yphom ycetes in the genus O idium Link ex Fr. emend. Linder, the perfect states of which belong to the genus B otryobasidiu m Donk (C orticiaceae). O idium ellipsosporum sp. nov., which has the perfect state of B otryobasidiu m ellipsosporum sp. nov. and O idium m edium sp. nov., which has the perfect state of Botryobasidiu m m edium John Erikss., were collected on decayed wood in Bohemia. O idium cariben se sp. nov. is described from Cuba but its perfect state is not yet known. One new combination, Oidium capitatum (Link; Fr.) Hol.-Jech., is proposed. A key to the species of genus O idium occurring in Czechoslovakia and a preliminary report on the taxonomic revision of type material of some species of the genus O idium are given. Autorka popisuje tři nové druhy saprofytických hyfomycetů rodu O idium Link ex. Fr. emend. Linder, jejichž perfektní stadia patří do rodu B otryobasidium Donk (C o rticia ceae). Nové druhy O idium ellipsosporum sp nov. s perfektním stadiem Botryobasidium ellipsosporum sp nov. a Oidium m edium sp. nov. s perfektním stadiem B otryobasidium m edium John Erikss. byly nalezeny na trouchnivějícím dřevu v Čechách. Z území Kuby je popsán nový druh O idium cariben se sp. nov., jehož perfektní stadium není zatím známo. V článku je navržena jedna nová kombinace O idium capitatum (Link; Fr.) Hol.-Jech. Dále je uveden klíč k určování druhů rodu O idium nacházejících se v Československu a předběžné sdělení o výsledcích taxonomické revise typových materiálu některých druhů rodu Oidium. In the last four years, whilst studying the saprophytic H yphom ycetes occurring on decayed wood and bark, particular attention has been devoted to those species of the genus O idium Link ex Fr. emend. Linder, which have perfect states belonging to the genus B otryobasidiu m Donk ( = P ellicu laria M. C. Cooke sensu D. P. R og.). All species of the genus O idium known from Europe were found in the territory of Czechoslovakia and were studied in conjunction with their perfect states which, however, occur much less frequently than their imperfect forms. O idium aureurn Link ex Fr. [perfect state: B otryobasidiu m aureum Parm.] and O idium conspersum (Link ex Pers.) Linder [perfect state: B otryobasidiu m conspersum John Erikss.] are very common on decayed wood and bark in Cze- * ) Botanical Institute of the Czechoslovak Academy of Sciences1, Průhonice near Praha. 209

6 Č e s k á m y k o l o g i e 23 (4) 1969 choslovakia, where O idium capitatum (Link; F r.) Hol.-Jech. comb, n ov.*) [perfect state: Botryobasidiu m candican s John Erikss.] is also frequently found. O idium rubiginosum ( F r.) Linder [perfect state: B otry obasidiu m robustior Pouz. et Jech.] and O idium sim ile Berk, [perfect state: B otryobasidiu m sim ile Pouz. et Hol.-Jech.] appear to be limited in their occurrence to one or two localities in river-side forests in Czechoslovakia. (Pouzar et Jechová 1967, Pouzar et Holubová-Jechová 1969.) This article is confined to three new species from the genus O idium. Two species were found in Czechoslovakia and one species is described from Cuban material. A more extensive monographic study, devoted to the species of the genus O idium Link ex Fr. emend. Linder found in Europe, as well as in other regions, is in preparation. K e y t o t h e Czechoslovak species of Oidium: 1 a) Conidiophores of two distinct types: 1) short, branched, hyaline or light coloured, thin- -walled with terminal inconspicuous sporogenous vesicles and long chains of conidia; 2) long, mostly unbranched, rusty coloured, thick-walled, with terminal obpyriform sporogenous vesicles and scanty short chains of conidia. Conidia globose or broadly ellipsoid or ovate to citriform, x ,5 ju, hyaline to rusty brown....o idium sim ile Berk. 1 b) Conidiophores not of two distinct t y p e s a) Conidiophores simple or occasionally branched only near the b a s e b) Conidiophores more or less branched along their entire le n g t h a) Sporogenous vesicles with sporogenous teeth present, hyaline, more or less branched and cruciformly arranged on the conidiophore ape!. Conidia ellipsoid, hyaline, 15 18,5 A 8,5 10 f t... O idium capitatum (Link: Fr.) Hol.-Jech. 3 b) Sporogenous vesicles absent, sporogenous teeth formed along the entire length of the conidiophores or at least in their upper tw o -th ird s a) Conidiophores x long; sporogenous teeth abundant, 1,5 2 u broad; conidia obovate to broadly ellipsoid, ji... O idium conspersum (Link ex Pers.) Linder 4 b) Conidiophores u long; sporogenous 'teeth less frequent, 3 3,5 x broad; conidia elongate-ellipsoid, ,5 ^, Oidium ellipsosporum Hol.-Jech. 5 a) Conidia hyaline at maturity, fusoid to elongate-ellipsoid, ,5 7 u; conidiophores hyaline, richly branched, with fusiform or ellipsoid, hyaline sporogenous vesicles at the top, vesicles bearing 1 3 broad and short sporogenous teeth near the septa....oidium m edium Hol.-Jech. 5 b) Conidia yellow to dark rusty brown at m a tu r ity a) Conidia broadly ellipsoid to globose, fi; conidiophores light to dark rusty brown; sporogenous vesicles globose to clavate or obpyriform, light to rusty brown with a larger number of sporogenous teeth... O idium rubiginosum (Fr.) Linder b b) Conidia citriform to broadly fusoid, 20 25,5 9 12,5 f conidiophores hyaline; sporogenous vesicles fusiform, clavate or ovate, hyaline to light orange-ochraceous (with one or more sporogenous teeth... O idium aureum Link ex Fr. *) Oidium capitatum (Link; Fr.) Holubová-Jechová comb. nov. Syn.: A cladium capitatum Link, Mag. Ges. Natursforsch. Freunde, Berlin, 3 : 12, 1809 (nomen invalidům). H aplotrichum capitatum Link, in Willdenow, Linné Spec. Plant., ed. 4, 6 (1 ) : 52, 1824 (basionym ); Fries, Syst. Mycol., 3 (in indice): 93, Sporocephalium capitatum (Link) Chevallier, F. Gén. Environ. Paris, 1 :6 0, B otrytis capitula (Link) Duby, Bot. G all., 2:919, R hinotrichum bloxam i Berkeley et Broome, Ann. Mag. Nat. Hist., ser. 2, 7 : 177, Oidium bloxam i (Berk, et Br.) Linder, Lloydia, 5 : 197, M onilia candicans Saccardo, Nuovo Giorn. Bot. Ital., 8 : 195, 1876; Mycotheca Veneta no. 364, 1876; cit. sec. Sacc., Sylloge Fung., 4 : 32, O idium candicans (Sacc.) Linder, Lloydia, 5 : 183,

7 HOLUBOVÁ-JECHOVÁ: NEW SPECIES OF THE GENUS OIDIUM O idium ellipsosporu m perfect state: B otryobasidiu m ellip so sp o ru m *) Description of the imperfect state: Oidium ellipsosporum sp. nov. Coloniis effusis, flocciformibus usque pulvinatis, hypochnoideis vel laxe pilosis usque gossypinis, albis usque dilute luteolis vel dilute ochraceo-luteolis, fj, crassis; hyphis sterilibus repentibus, hyalinis, ramosis, septatis, anastomosantibus, 6,5 8,7 l(u crassis; conidiophoris hyalinis vel dilute coloratis, simplicibus vel ramosis, usque 180 i longis, basi 8 9 ^ crassis; cellulis apicalibus 3,5 5 (lu crassis, remote septatis; vesiculis sporogenic absentibus; denticulis sporogenis simplicibus, ,5 acropleurogenis; cellulis basalibus non denticulatis; conidiis hyal.inis> usque dilute luteolis, ellipsoideis, ,5 liu, papilla basali instructis. Status perfectus: B otryobasidiu m ellipsosporum Holubová-Jechová. T y pus: Cechoslovakia: Bohemia meridionalis, montes Gabreta (Šum ava), in silva virginea Boubínský prales dicta prope pagum Zátoň, distr. Vimperk; ad truncum putridum deiectum A bietis alb ae, 26. I. 1968, leg. V. Holubová-Jechová (PR ). Colonies at first isolated but later becoming effused, irregular, hypochnoid, thin or iufted to pulvinate, loosely pilose to cottony, white to yellowish or slightly ochraceous-yellowish, with paler margins, p. thick, easily separable from the substratum. Basal hyphac prostrate, hyaline, branched, septate, anastomosing, ( 6 ) 6,5 8,7 ( 1 1)^ broad, thick-walled (to 0,7 p.). Conidiophores erect or ascending, unbranched or occasionally irregularly branched in the lower parts, where hyaline or pale yellowish, septate, wi'h the septa x distant, thin-walled, anastomosing, ( 4 0 ) ( ) ft long, ( 7 ) 8 9 ( 10) j. broad at the base and tapering to 3,5 5 ju in the apical cell, which is up to 63 y. long, wi:h a truncate apex bearing single or more sporogenous teeth or proliferating. Sporogenous vesicles absent. Sporogenous teeth simple, cylindrical, truncate, ( 2 ) 3 5 ( 10) (2,5 ) 3 3,5 ( 4,5 ) (U, produced acro-pleurogenously on the two apical cells, mostly at their apices, absent in basal cells of conidiophores. Conidia (blastospores) hyaline to pale yellowish, ellipsoid, rounded at the apex, with a prominent, broad, truncate papilla at the base, thick-walled, with granular, contents, ( 1 7 ) ( 2 5 ) j, long and ( 9 ) 11 12,5 ( 13,7) ju broad, produced singly on the teeth. The conidial wall is stratified; the inner wall is thicker, pale yellowish, with a very minute verrucose ornamentation, whilst the outer layer is hyaline, smooth, thin and gives a smooth appearance to the whole spore-wall. The walls of the conidiophores and conidia are cyanophilous in Cotton blue, whilst the walls of basal hyphae are both cyanophilous and dextrinoid. Description of the perfect state: Botryobasidium ellipsosporum sp. nov. Carposomatibus resupinatis, sparse reticulatis usque hypochnoideis, /< crassis, in vivo albis. Hyphis basalibus 8 9 u crassis, hyalinis, tunicis incrassatis, cyanophilis dextrinoideisque provisis; hyphis subhymenialibus hyalinis, 3,5 4,5 u crassis, tenuiter tunicatis; hyphis omnibus absque nodis; cystidiis absentibus. Basidiis brevibus u; cylin- * ) As conidial imperfect states, i.e. species of the genus Oidium Link ex Fr. emend. Linder, mostly occur apart from their perfect states, which are much less frequent, with the two being only occasionally found together, the names for both states are proposed here, which is admissible according to article no. 59 of the Code (1966). 211

8 ČESKÁ MYKOLOGIE 23 (4) 1969 draceis vel subcylindraceis, (4 ) 6 8 isterigmatibus, 4 6 x longis instructis. Basidiosporis ,5 4 i/x, ellipsoideis usque fusoideis, apiculo laterali et parietibus tenuibus leniterque cyanophilis provisis. T y pus: Cechoslovakia: Bohemia meridionalis, montes Gabreta (Šum ava), in silva virginea Boubínský prales, dieta prope pagum Zátoň, distr. Vimperk; ad truncum putridum deiectum A bietis albae, 26. I. 1968, leg. V. Holubová-Jechová (PR ). m í fj 1. B otryobasidium ellipsosporum Hol.-Jech. and Oidium ellipsosporum Hol.-Jech. a) Hyphae and basidia of B. ellipsosporum. b) Spores of B. ellipsosporum. c) Conidiophores and conidia of Oidium ellipsosporum. Del. V. Holubová-Jechová Carpophores resupinate, broadly effused, loosely reticulate to hypochnoid, ( 4 0 ) ( 140) x thin, white when fresh, somewhat whitish-cream coloured when dry. Basal hyphae ( 6 ) 8 9 ( 11) x broad, hyaline, thick-walled, dextrinoid and strongly cyanophilous; ascendent hyphae 5 6,5 j. broad, with indextrinoid or only slightly dextrinoid and cyanophilous walls; the hyphae of the subhymenium are hyaline, thin-walled, ( 3 ) 3,5 4,5 ( 5 ) jx broad, but often inflated to 6 8 x at the point of ramification. All hyphae are clampless, anastomosing, without incrustation; cystidia absent

9 i HOLUBOVÁ-JECHOVÁ: NEW SPECIES OF THE GENUS OIDIUM Basidia subcylindrical to cylindrical, somewhat inflated near the top, narrowed at the base, (1 2,5 ) p long and ( 6 ) 7 8 p broad at the widest place, 3,5 4 p broad at the base, thin-walled, indextrinoid or only slightly dextrinoid and slightly cyanophilous; with ( 4 ) 6 8 curved sterigmata which are 4 6 p lond and 1 1,5 p broad at the base. Basidiospores ( 7 ) 8 10 ( 1 1 ) ( 3 ) 3,5 4 ( 4,5 ) p, ellipsoid to fusoid, slightly concave, somewhat narrowing to and rounded at the apex, slightly narrowed at the base with a lateral and prominent apiculus; wall thin, smooth, indextrinoid and slightly cyanophilous. Material seen. Czechoslovakia: Bohemia meridionalis, montes Šumava, in silva virginea Boubínský prales dicta prope pagum Zátoň, distr. Vimperk; ad truncum putridum deiectum A bietis alb ae, 26. I. 1968, leg. V. Holubová-Jechová (P R ut Oidium ellipsosporum typus, PR ut B otryobasidiu m ellipsosporum typus). Bohemia septentrio-occidentalis, montes Krušné hory, in Piceetis humidis, loco Božídarská rašeliniště dieto, m erid.-occid. a monte Špičák prope oppidum Boží Dar, distr. Karlovy Vary; ad truncum putridum iacentem Piceae abietis, 25. V I. 1969, leg. V. Holubová-Jechová (O idium ellipsossporu m ). Bohemia septentr.-orientalis, distr. Broumov, montes Javoří hory: in silvis in decliv. meridio- -orientali montis Špičák (880 m) septr.-orient, a pago Ruprechtice; ad codicem putr. P iceae abietis, 19. V II. 1969, leg V. Holubová-Jechová (O idium ). Slovakia centralis, distr. Ružomberok: in silvis in decliv. meridio-orientali montis Čebrad (945 m) sept.-occident, a oppido Ružomberok, ad codicem putr. P iceae abietis, 14. V III. 1969, leg. V. Holubová-Jechová (O idiu m ). Distr. Brezno, montes Slovenské Rudohorie: in silvis in decliv. sept.-orientali montis Dlhý grúň (1061 m) sept.-orient a vico Sedmák, merid a pago Cierny Balog; ad lignum putr. deiect. Piceae abietis, 8. V III. 1969, leg. V. Holubová-Jechová (O idium + B otryob asid iu m ). Distr. Banská Bystrica, montes Kremnické hory: in silvis in decliv. meridionali m ontis Košiare (1050 m) Occident, a pago Horné Pršany; ad ramum putr. deiect. F ag i sylvaticae, 9. V III. 1969, leg. V. Holubová-Jechová (O idium + B otry obasid iu m ). Distr. Zvolen, montes Slovenské Rudohorie: in silvis in decliv. m erid-orientali montis Predná Pol'ana (1367 m ) ad truncum putr. deiect. Piceae abietis, 7. V III. 1969, leg. V. Holubová-Jechová (O idiu m ). Discussion The imperfect state, O idium ellipsosporu m Hol.-Jech., which developed on the collected type material on fallen decayed trunks of fir (A b ies a lb a ), began as small, isolated colonies which later became spreading compound structures in the middle of an effused corticioid carpophore of B otryobasidiu m ellipsosporu m Hol.-Jech. At the young margins of colonies of the O idium, it was possible to observe the connection of this imperfect state with the perfect state, which was quite evident in those parts of the basal hyphae, where the hyphae of the im perfect state merge into those of the perfect state. On the later collections from decayed trunks, branches and stumps of spruce (P icea a b ie s) and beech (F agus sylvatica) from the Krušné hory mountains, Javoří hory mountains and on all collections from Slovakia, mainly the conidial state had developed. B otryobasidiu m ellipsosporu m Hol.-Jech. belongs to the subgenus B rev ib a sidium John Eriksson, where most species have conidial states of the genus O idium Link ex Fr. emend. Linder. The species of the subgenus B revibasidiu m differ only very insignificantly from each other, whereas their imperfect states the species of the genus O idium are well differentiated. O idium ellipsosporu m belongs to the group of those species of the genus O idium without sporogenous vesicles, where sporogenous teeth are formed more or less along the entire length of the conidiophores or at least on their upper twothirds and conidia are produced mostly singly or exceptionally in short, easily disintegrating chains. 213

10 ČESKÁ MYKOLOGIE 23 (4) 1969 The new species is most dosely related to O idium m agnisporum Linder (Lloydia, 5 : ), which differs by its longer and narrower conidiophores, narrower basal hyphae, larger conidia and longer but narrower sporogenous teeth. The only known collection is from North America (USA, state C alifornia). Linder (1942) gave the conidia as (27 ) ,5 16,5 fi with a papilla which may be up to 12,5 long, the length of conidiophores up to 500 j. and the sporogenous teeth as 1,5 5,5 1,5 i(u. After studying the type material of this species, it has been ascertained by the present author that the conidia of O. m agnisporum are (21 ) ( 39) long including the papilla, (1 0,5 5) 12,5 15 ( 16,5) p broad, the papilla measures 3 8 ( 13) 2,5 4 The sporogenous teeth are simple, mostly lateral, situated predominantly on the apical cell, cylindrical, truncate, 2 6 1,5 2,5 :ju. Basal hyphae of the species Oidium m agnisporum are up to 6,2 8,5 ( 10) x broad. Distinct differences were found between these two species, which exist mostly in the size of conidia, basal papilla of conidia and also in the size of sporogenous teeth: the basal papilla of O idium ellipsosporu m is never longer than 3,5 i. Amongst the species occurring in Czechoslovakia, O idium conspersum (Link ex Pers.) Linder (Lloydia. 5 : , 1942) is closely related to the new species and, similar to O. ellipsosporum, O. conspersum also lacks sporogenous vesicles. Important distinguishing characters are the frequence, location and size of the sporogenous teeth. The teeth, measuring 1,5 4,5 ( 5 ) l, 5 2 i(u, are very abundant in O. con spersu m, occurring most densely on the last three terminal segments of the conidiophore. Other distinguishing characters may be found in the conidiophores and the conidia. The conidiophores of O. conspersum are ( ) (370 ) tfi long and 6,5 9 ^ broad at the base, whilst the conidia are broadly ellipsoid to broadly ovate, (11 ) ( 21) (9 ) ( 16) with a papilla at the base. O. conspersum differs also by the grey, grey-brown to olive-brown or cinnamon- -brown to cinnamon-ochraceous colour of the colony which is never yellow-coloured as in O. ellipsosporum. The perfect state B otryobasidiu m conspersum John Erikss. has smaller basidiospores than Botryobasidium ellipsosporum, (7 ) 7,5 9 ( 1 0 ) ( 2,5 ) 3 3,5,fi. Another related species, O idium sphaerosporum Linder (Lloydia, 5 :2 0 0, 1942), found in Mexico, has yellow-coloured colonies, sporogenous teeth scattered along the entire length of the conidiophores, and globose conidia (12,5 ) 14,5 16 ( 18) (iu in diam. The new species, B otryobasidiu m ellipsosporu m, differs from those of the genus B otryobasidiu m Donk subgenus B revibasidiu m John Erikss. which occur in Czechoslovakia and are connected with the genus O idium, as follows: B otryobasidium aureum Parm. (Eesti NSV Tead. Akad. Toim., biol. seer., 14 : 220, 1965) differs in its narrower basal hyphae 5 6,5 ( 7) jx and cylindrical to ellipsoid, narrower basidiospores (6,2 ) 7,5 1 0 x 3 3,7 x. B otryobasidiu m candicans John Erikss. (Svensk. Bot. Tidskr., 52 :6, 1958) differes by its broadly navicular basidiospores (9 ) 10 11,5 ( 13,5) 5 6 ( 7) n, and clamps at the septa. B otryobasidium candicans John Erikss. (Svensk. Bot. Tidskr., 52 :6, 1958) differes by its narrower basal hyphae 5 8 x broad, smaller basidia (13 ) 15 16,6 ( 18) 5 7 ( 8,7) ' x and shorter, navicular, amygdaloid to citriform basidiospores, (5,3 ) 6 8 ( 10) 3 4 ix. B otryobasidiu m conspersum John Erikss. (Symb. Bot. Upsal., 16 : 133, 1958) differs by its narrower basal hyphae 5 6,5 fx, smaller basidia (11 ) ,5 ( 17,5) (6,5 ) 7 7,5 ( 8,5) x and smaller, ellipsoid, cylindrical to navicular basidiospores (7 ) 7,5 9 ( 10) (2,5 ) 3-3, 5 n. B otryobasidium robustior Pouz. et Jech. (Česká Mykol., 21 : 69, 1967) produces thicker carpophores fi, somewhat broader basidia 13,3 18 ( 20) (7 ) 7,5 9 ( 10) x and smaller fusoid-amygdaloid basidiospores, (6 ) 6,5 7,7 ( 8,7) 3,3 3,5 x. B otryobasidium sim ile Pouz. et Hol.-Jech. (Česká Mykol., 23 :9 9, 1969) has distinctly shorter basidia ,2 6,5 8,5 jx /and somewhat narrower, fusoid basidiospores, 8,8 10 ( 10,5) 3 3,8 ( - 4 ) jx. The morphological differences between the perfect states of these species are, however, not so clearly distinct as with their imperfect states. 214

11 ^ m HOLU BO VÁ-JECH O VÁ: N EW SP E C IE S OF TH E G EN U S O ID IU M O idium m edium perfect state: B otryobasidiu m m edium Description of the imperfect state: Oidium medium sp. nov. Coloniis effusis, hypochnoideis usque breviter velutinis, albis, ( 300) jx crassis; hyphis sterilibus repentibus, hyalinis, ramosis, septatis, nodulosis, anastomosantibus, 6 7,5 p. crassis; conidiophoris hyalinis, lateraliter ramosis, septatis, usque 175 fju longis, 4 7,5 i ř crassis; vesiculis sporogenis hyalinis, ellipsoideis vel fusoideis, 22 32,5 6 7,5 l(u; denticulis sporogenis simplicibus, cylindraceis, pleurogenis, 1,5 3,5 1 2 l(u; conidiis hyalinis, fusoideis vel elongato-elupsoideis, catenulatis, x 5, 5 7 fi, biapiculatis. f f / / p 2. B otryobasidiu m m edium John Erikss. and O idium m edium Hol.-Jech. a) Hyphae and basidia of B. m edium. b) Spores of B. m edium. c) Conidiophores and conidia of Oidium m edium. Status perfectus: B otryobasidiu m m edium John Erikss. Typus: Cechoslovakia: Bohemia centralis, in loco Týřovické skály dieto apud vicum Týřovice, distr. Rakovník; ad truncum putridum deiectum F agi sylvaticae, 2. I V. Jechová (PR ), Oidium m edium + Botryobasidium m edium ). 215

12 ČESKÁ MYKOLOGIE 23 (4) 1969 Colonies effused, irregular, thin, hypochnoid to short velvety, white or somewhat whitish-cream coloured when dry. The colony ( 300) a. thick, not easily separable from the substratum. L 3. O idium m edium Hol.-Jech. Photomicrograph showing young branched conidiophores. Photo V. Holubová-Jechová Basal hyphae prostrate or immersed in the substratum, hyaline to pale yellow-coloured, branched, with clamps at the septa, 6 7,5 jj. broad, anastomosing, thick-walled (to 1 fi) ; ascending hyphae without clamps. Conidiophores erect or ascending, richly branched along the entire length, angle of divergence of lateral branches ; hyaline, septate, thinwalled, richly anastomosing, ( 250) p long and (3,7 ) 4 6,5 ( 7,5) p broad. The ends of the conidiophores and the branches terminated by sporogenous vesicles. Sporogenous vesicles fusoid or elongate-ellipsoid, sessile, hyaline, thick-walled with granular contents, 22 32,5x6 7,5 with 1 ( 3 ) sporogenous teeth at the apical end. Sporogenous teeth broad, short, cylindrical, truncate, often also rounded or inflated at the apex, 1,5 3,5x1 2 ( 4) fi, very often laterally situated but always near the septum; also occurring laterally at the basal or apical end of conidia in the lower part of chains. Conidia (blastospores) hyaline, fusoid, elongate-ellipsoid, with ja broadly truncate basal end, apical end terminated by a distinct papilla, thin-walled, smooth, ( 1 2 ) ( 2 8 ) (4,5 ) 5,5 7 ( 8 ) ju in acropetal, disintegrating chains on the teeth of sporogenous vesicles. The walls of the conidiophores and the conidia are cyanophilous in Cotton blue, whilst the walls of the basal hyphae are both dextrinoid and cyanophilous. 216

13 HOLUBOVÁ-JECHOVÁ: NEW SPECIES OF THE GENUS OIDIUM Description of the perfect state: Botryobasidium medium John Erikss., Symb. Bot. Upsal., 16 : 54, Carpophores resupinate, effused, hypochnoid, ( ) p broad white when fresh, somewhat ivory-white when dry. Basal hyphae 7,5 9 ( 15) p broad, hyaline to pale yellow, thick-walled, dextrinoid and strongly cyanophilous; ascendent hyphae 6 7,5 p broad with slightly dextrinoid and cyanophilous walls; the hyphae of the subhymenium are hyaline, thin-walled, ( 4 ) 5 6,5 ( 7 ) p broad. All hyphae with clamps at septa, anastomosing, without incrustation; cystidia absent. Basidia cylindrical, in the middle part somewhat narrower, with clamp at the base, ( 1 0 ) ( 2 2 ) p long and ( 5 ) 7,5 10 p broad, thinwalled, indextrinoid and slightly cyanophilous, with 4 6 curved sterigmata which are 4 6 p long and 1,5 2,5 p broad at the base. Basidiospores ( 9 ) 10 11,5 ( 13,5) 5 6 ( 7 ) p, broadly fusoid to navicular, narrowed to the apex and apiculately terminated on the top, broadly rounded at the base with a lateral and prominent basal apiculus; the wall thin, smooth, indextrinoid and slightly cyanophilous. Material seen. Czechoslovakia: Bohemia centralis, in loco Týřovické skály dieto apud vicum Týřovice, distr. Rakovník; ad truncum putridum iacentem Q uercus p etraeae, 28. V II. 1966, leg. Z. Pouzar; ad truncum putridum deiectum Carpini betuli, F agi sylvaticae et Q uercus petraeae, 28. I. 1967, leg. V. Jechová (O idium et B ory obasid iu m ). SSSR: Carpatorossia, distr. Tiačevo, in alt m, 10 km sept.-occident, ab urbe Ustcorna (in silvis supra vicum Německá Mokrá prius nominatum), V II. 1932, leg. A. Pilát, det. J. Eriksson (P R , ut P ellicularia m edia John Erikss., Botryobasidium et O idium ). Distribution The species appears to be very rare in Czechoslovakia as it is only known from a single locality in the hilly-country Křivoklátsko Radečská pahorkatina in the woods on the top of Týřovické skály, on dead, fallen trunks of C arpinus belulus, F agu s sylvatica and Q uercus petraea. Knowledge of the world-wide distribution of this species is also very restricted. It is so far only known from collections in Norway and Sweden by Eriksson ( ) and by A. Pilát in the Soviet Union (Transcarpathian U kraina). Discussion. The connection of these two states was discovered by John Eriksson ( ) who mentioned and illustrated the conidial state when describing B otry obasidium m edium John Erikss., but he did not name the imperfect fungus. The connection of these two states was observed by present author in all studied specimens. In the collection from the lokality Týřovické skály, the conidial state predominates, but basidia growing laterally on the conidiophores could also be observed. On the contrary, in the collection by A. Pilát in the Transcarpathian Ukraina, conidiophores of the O idium state occurred on the same basal hyphae from which the hymenium of B otryobasidiu m was produced. The conidial state was not previously validly named or described in detail. O idium m edium Hol.-Jech. is morphologically most similar to Oidium albu m Sumstine and O idium aureum Link ex Fr. It differs from these two species by the whitish colour of the colonies, by clamps at the septa of basal hyphae, narrower conidia and their shape, which is fusoid, elongate-ellipsoid with broad, conspicuous sporogenous teeth. 217

14 ČESKÁ MYKOLOGIE 23 (4) 1969 O idium album Sumstine (Mycologia, 6 :3 4, 1914) produces thin whitish to yellow to ochraceous colonies, conidiophores are simple or little branched, short, as up to 50 p long, conidia broadly ellipsoid to citriform, 18,7 2 5 x x. The species is known from North America (USÁ, New York State), but the perfect state has not yet been collected c v C V Q o fj 4. Oidium cariben se Hol.-Jech. Condiophores and conidia. Del. V. Holubová-Jechová O idium aureum Link ex Fr. (Syst. Mycol., 3 : 429, 1932) produces colonies which are at first whitish to yellow, but later become oragne-yellow and are finally orange-ochraceous. This species is abundant in Czechoslovakia and its morphological characteristics are given in the key (see p. 210). O idium cariben se perfect state: unknown Description of the imperfect state: Oidium caribense sp. nov. Coloniis effusis hypochnoideis, breviter velutinis, pallide usque obscure ferrugineis, crassis; hyphis sterilibus repentibus, hyalinis vel luteolis, septatis, ramosis, anastomosantibus, 5,5 7,8 crassis; conidiophoris ochraceis vel luteoferrugineis, ramosis, usque 275 u longis, basi 7,5 10 fi crassis, cellulis apicalibus 5,5 6,5 jx crassis; vesiculis sporo- 218

15 HOLUBOVÁ-JECHOVÁ: NEW SPECIES OF THE GENUS OIDIUM genis absentibus; denticulis sporogenis simplicibus vel ramosis, 2 6 2,5 3,5 l(u, acropleurogenis; cellulis basalibus non denticulatis; conidiis pallide usque obscure ferrugineis, ovoideis vel cllipsoideis, 19, ,u, papilla basali instructis. Status periectus adhuc ignotus. Typus: Isla de Pinos prope insulam Cuba: apud El Colony prope Siguanea; ad truncum emortuum Pini tropicalis (sub cortice), 19. II. 1967, leg. F. Kotlaba (PR >70954). Colonies at first isolated, small, but later becoming effused, irregular, hypochnoid to short velvety, light to dark rusty brown with an indistinct margin. The colony (2 2 0 ) ( ) p thick, hardly separable from substratum..t 5. O idium cariben se Hol.-Jech. Growing colony on wood under bark of stem of Pinus tropicalis, Isla de Pinos, savanna close to E l Colony near Siguanea, 19. II. 1967, collected by F. Kotlaba. Photo V. Holubová-Jechová Basal hyphae prostrate or ascending, hyaline to pale yellowish, septate, little branched and only occassionally anastomosing, ( 4,8 ) 5,5 7,8 ( 8,5 ) p broad, thick-walled. Conidiophores erect and ascending, more or less irregularly branched along their entire length, straight or undulate, infrequently anastomosing, yellow ochraceous to ochraceous rusty, septate, thick-walled (0,7 1 <u), ( ) ( ) u long, ( 7 ) 7,5 10 ( 11) jjl broad at the base with the apical cell tapering to ( 4,5 ) 5,5 6,5 ( 7 ) p. Sporogenous vesicles absent. Apical cells of conidiophores bearing abundant or rare sporogenous teeth. Sporogenous teeth are congregated at the apex of the terminal cell or close to the septum of the following cell, whilst a small number of teeth may, in addittion, be dispersed over the upper two-thirds of the conidiophores but are not produced on the basal cells. Teeth simple or shortly branched, cylindrical, truncate or broadly rounded, 2 6 2,5 3,5 x. 219

16 ČESKÁ MYKOLOGIE 23 (4) 1969 Conidia (blastospores) at first hyaline, pale or dark rusty at maturity, ovate or ellipsoid, rounded at the apex, with a prominent truncate papilla at the base, often slightly constricted in the centre, thick-walled ( 0,8 1,5 p ), with granular contents, ( 1 8 ) 19,5 24 ( 2 6 ) jj. long and ( 15,5) x broad, produced singly on the teeih or rarely in short chains. Conidial wall is stratified: the outer layer is hyaline, thin and smooth and gives the smooth appearance of the whole spore wall, the inner wall is thicker, rusty and delicately ornamented with short warts or minute low ridges. The hyaline walls of the basal hyphae, conidiophores and conidia are cyanophilous in Cotton blue.» Discussion The new species, O idium cariben se H ol.-jech., differs from all known species of the genus O idium Link ex Fr. emend. Linder by the very prominent, stout sporogenous teeth which are often shortly branched and accumulated mostly at the terminal cell of the conidiophore, by the absence of sporogenous vesicles and the thick-walled and dark rusty coloured conidia at maturity. L Oidium cariben se Hol.-Jech. Apical cells of conidiophores with sporogenous teeth. Photo V. Holubová-Jechová The appearance of the colonies, mostly their colour, and the thick-walled conidia, is -suggestive of the species A llescheriella crocea (M ont.) Hughes, which is closely related to the members of the genus O idium because its perfect state belongs to the genus Botryobasidiu m Donk subgenus B revibasidium John Erikss. and was described as B otryobasidiu m croceum Lentz (Lentz 1967). Contrary to O idium cariben se, the conidiophores of A llescheriella crocea are hyaline, thin-walled and completely collapse very easily whilst its conidia are of the alleuriospore type. The common character of both species is the cyanophily of the hyaline walls of the conidiophores and the basal hyphae in Cotton blue. Oidium rubiginosum (Fr.) Linder (Lloydia: 5 : , 1942) resembles the new species only in colour and the thick walls of the conidiophores. It differs in having sporogenous vesicles and by its broadly ellipsoid to globose conidia

17 HOLUBOVÁ-JECHOVÁ: NEW SPECIES OF THE GENUS OIDIUM The present author considers the differences between O idium cariben se Hol.-Jech. and the known species of the genus O idium as a sound basis for describing the fungus as a new species. Conclusions drawn from a revision of some species of the genus Oidium On the basis of the microscopical study of type material or authenticated specimens of certain species of the genus O idium Link ex Fr. emend. Linder, some new taxonomic conclusions have been reached. 1. The following names are toxonomic synonyms: (The correct name is given at the end of every paragraph.) O idium aureofulvum (Cooke et Ellis) Linder [3 M onilia au reofu lv a Cooke tet Ellis] = O idium sim ile Berk. O idium biform e Linder ; Oidium sim ile Berk. O idium bloxam i (Berk, et B r.) Linder [= R hin otrichu m bloxam i Berk, et Br.] = O idium capitatum (Link; Fr.) Hol.-Jech. O idium effu sum (Berk, et Curt.) Linder l= Z ygodesm u s effu su s Ber. et Curt.] = O idium arm eniacum (Berk, et Curt.) Linder O idium hesperidicum (Sacc.) Linder [= M on ilia hesperidica Sacc.] = O idium aureum Link ex Fr. O idium laevisporum (Cooke) Linder [sr h in otrich u m laevisporum (Cooke) Sumstine = Zyg0- desm us laevisporus Cooke] = O idium curtisii (Berk.) Linder Oidium m urrilliae Sumstine = O idium aureum Link ex Fr. 2. The following species must be excluded from the genus O idium Link ex Fr. emend. Linder: Oidium lanosum (Cooke) Linder [ s R hinotrichum lanosum Cooke s C linotrichum lanosum Cooke] O idium pulveraceum (Ellis) Linder [= M onilia pulveraceum Ellis] Oidium ram osum (Fuck.) Hughes [= T orula ram osa Fuck.] - These taxonomic results will be discussed in greater detail in the monographic study in preparation. ACKNOWLEDGEMENT The author wishes to thank Mr. J. T. Palmer (Woodley, England) for kindly correcting the English manuscript. REFERENCES Eriksson John ( ): Studies in the Heterobasidiomycetes and Homobasidiomycetes Aphyllophorales of Muddus National Park in North Sweden. Symbolae Bot. Upsal., 16 (1) : , tab Lentz P. L. ( ): Delineations of forest fungi. Several species of Deuteromycetes and newly described Botryobasidium. Mycopath. Mycol. Appl., 32:1 25,8 fig. Linder D. H. ( ): A contribution towards a monograph of the genus Oidium (Fungi Im perfecti). Lloydia, 5 : , pi Pouzar Z. et J echová V. ( ): Botryobasidium robustior spec, nov., a perfect state of Oidium rubiginosum (Fr.) Linder. Česká Mykol., 21 : 69 73, fig. 1, photo 4. Pouzar Z. et Holubová-Jechová V. ( ): Botryobasidium simile spec. nov. a perfect state of Oidium simile Berk. Česká Mykol., 23 : , fig. 1, photo

18 - - - Některé operkulátní diskomycety nalezené v okresech Mladá Boleslav a Jičín Some operculate discomycetes from the districts of Mladá Bolesiav and Jičín (Bohemia) Jiří M oravec Autor uvádí operkulátní diskomycety rodů In erm isia R if ai, O ctospora Hedw. ex S. F. Gray, Lam prospora De Not., Pulvinula Boud., Leucoscypha Boud em. R ifai a M arcelleina Brumm., Korf et R ifai podle vlastních nálezů během mykologického průzkumu okresů Mladá Boleslav a Jičín. Jako nové druhy jsou popsány Pulvinula lacteoalba sp. nov. a Pulvinula n iveoalba sp. nov. Je provedeno několik nových přeřazení. U většiny druhů jsou uvedeny kromě lokalit též popisy, poznámky a nákresy podle vlastních nálezů. Ze sledovaných šesti rodů je uvedeno 22 druhů. The author gives localities and descriptions of operculate discomycetes belonging to the genera In erm isia Rifai, O ctospora Hedw. ex S. F. Gray, L am prospora De Not., Pulvinula Boud., Leucoscypha Boud. em. R ifai and M arcelleina Brumm., Korf et Rifai, collected during the mycological investigation of the districts of Mladá Boleslav and Jičín in Bohemia. 22 species are reported, including two new to science (Pulvinula lacteoalba sp. nov. and P ulvinula n iv eoalba sp. nov.) and there are also some new combinations. All notes, descriptions and drawings ha ve been prepared from these collections. j Výsledky zpracování nálezů operkulátních diskomycetů, nalezených při soustavném mykologickém průzkumu v okrese Mladá Boleslav a Jičín od roku 1965, je možno vzhledem k početnému materiálu uveřejňovat pouze postupně po částech. Proto i v tomto příspěvku uveřejňuji nálezy diskomycetů patřících jen do šesti vybraných rodů: In erm isia R ifai, O ctospora Hedw. ex S. F. Gray, L am p rospora De Not., P ulvinu la Boud., L eu coscy p h a Boud. em. R ifai a M arcellein a Brumm., Korf et R ifai. Rody O ctospora, L am p rospora, P ulvinu la a L eu coscy p h a jsou si vzájemně příbuzné, a to i přes různý tvar askospor: elipsoidní u rodu O ctospora a L eu c o scypha, kulovitý u rodu L am prospora a Pulvinula. Je možno uvést i přechodné formy tvaru askospor, kdy např. u O ctospora w rightii (Berk. et C urt.) J. Moravec jsou askospory kulovitě elipsoidní nebo i zcela kulovité; proto Seaver ( ) uvádí tento druh v rodě Lam prospora. Rozdíly jsou však patrné ve stavbě excipula těchto rodů, což možno pokládat za jeden z hlavních rozlišovacích rodových znaků. Rod L eu coscy p h a Boud. em. R ifai se navíc vyznačuje výrazným chlupovým oděním apothecií. Podobné, i když méně výrazné odění, kde hyfy zevní části excipula přecházejí v hyfovité chlupy, nalezneme i u některých druhů rodu O ctospora, L am p rosp ora a Pulvinula. Také u samotného rodu L e u coscypha se charakter chlupů u některých jeho druhů dosti liší. Pokud jde o rod Pulvinula, samotný fakt, že jeho askospory jsou hladké, nemusí být důležitým znakem pro rozlišení samostatného rodu. I v jiných rodech operkulátních diskomycetů jsou druhy s askosporami jak hladkými, tak i skulpturovanými. Také tvar a tlouštka parafýz nemusí být hlavním znakem. Nedávno vystavený rod In erm isia R ifai (R ifai 1968) je od rodu O ctospora odlišný hlavně stavbou excipula. Zvláštní postavení v čeledi H u m ariaceae zaujímá rod M arcellein a Brumm., Korf et R ifai. Negativní reakcí vřecek na Melzerovo činidlo se liší od rodu P licaria Fuck. em. Boud. ( = P licariella Sa cc.), patřícího do čeledi G alactin iaceae. R ifai ( ) řadí rod M arcellein a do tribu O tideae, čeledi 2 2 2

19 MORAVEC: OPERKULÁTNÍ DISKOMYCETY H u m ariaceae. Nové rodové jméno M arcellein a nahradilo nomenklatoricky nesprávné jméno B arlaein a Sacc. em. Le Gal (viz Brummelen ). Popisy podle vlastního studovaného materiálu uvádím u vzácnějších druhů vzhledem k jejich určité variabilitě; odkazuji též na popisy, a to hlavně na ty, které byly uveřejněny v poslední době. Materiál jsem zpracovával většinou čerstvý; ke studiu skulptury askospor jsem použil olejové imerze 1500krát a k obarvení kolonovou modř [Cotton blue (Geigy 123), Anilinblue w asserl.= = C B ]. Dokladový materiál je uložen v herbáři mykologického oddělení Národního muzea v Praze (P R ) a v mém soukromém herbáři operkulátních diskomycetů. Za to, že jsem mohl své názory na některé druhy konfrontovat a prodiskutovat, vděčím dr. M. S v r č k o v i, za revizi latinských diagnóz děkuji dr. A. P i l á tovi (N ár. muzeum, P raha). Prom. biol. Z. Pouzarovi děkuji za četné taxonomické připomínky; můj dík patří též p. J. T. Palme r ov i za revizi anglického textu. Inermisia R ifai Inermisia buchsii (H enn.) J. Moravec comb. nov. Basionym: P yron em a buchsii Hennings, Hedwigia 41 : 164, Discom. Bohem. p. 333, Velenovský, Monogr. 'ÉŠĚĚĚĚĚĚĚr ^ ^ ' SW M i & 1. Inerm isia buchsii (Henn.) J, Moravec. Apothecia. Na spadaném smrkovém jehličí ve.smíšeném lese. Branžež, okres Mladá Boleslav, 12. III sbíral a foto J Moravec. In acubus deieclis Piceae in silva mixta. Branžež, districtus Mladá Boleslav, 12. I I I leg. et photo J. Moravec. Na starém smrkovém jehličí ve smíšeném lese, Branžež, 12. I I I. 1966, leg. J. Moravec. Apothecia 1 2,5 mm v průměru, tlustě masitá, obráceně kuželovitá, na theciu rovná jen s mírně pozdviženým okrajem, který je jemně rozdřípen, hustě 223

20 ČESKÁ M YKO LO G IE 23 (4) 1969 na sebe natěsněná a k sobě při bázi přirostlá, spočívající na společném, vysokém hypolhalu. Thecium je zbarveno žlutooranžově až oranžově, zevně jsou apothecia bledší. Hypothalus má v průměru mm a je vysoký 5 10 mm, špinavě bělavý až popelavý, vatovité konzistence, složený z bezbarvých, septovaných, často větvených, dlouhých, 5 11 p tlustých hyf s blanou tlustou 1 p. Excipulum je z buněk kulovitých nebo nepravidelně elipsoidních až přihranatělých, p v průměru. Při bázi vybíhají hyfovité chlupy tlusté 5 9 p, septované, s blanou tlustou 1 p. Vřecka p, válcovitá, tupě zaoblená, osmivýlrusá, neamyloidní. Parafýzy jsou vláknité, tlusté 3 p, na konci mírně ztluštělé na 5 7 p, nad vřecky zahnuté, s oranžovým obsahem, jódem zelenající, s šedým tečkováním. Výtrusy 19 22,7 2 4 x 7, p, vřetenoví té, na pólech zaoblené, s dvěma kapkami, hladké. 2. Inerm isia buchsii (Henn.) J. Moravec. Apothecia. Na spadaném smrkovém jehličí ve smíšeném lese. Branžež, okres Mladá Boleslav, 12. I I I sbíral a foto J. Moravec. In acubus deiectis Piceae in silva mixta. Branžež, districtus Mladá Boleslav, 12. I I I leg. et photo J. Moravec. In erm isia buchsii se od ostatních druhů tohoto nedávno vystaveného rodu (R ifai 1968) liší hlavně přítomností vysokého masitého hypothalu, který spojuje všechna na něm přirostlá apothicia. Ta jsou tak těsně na sobě stěsnána a při bázi vzájemně srůstajj, že se již na první pohled liší např. od druhu I. fu sisp ora (Berk.) Rifai. Také askospory jsou menší. Pro některé z uvedených znaků byl proto tento druh popsán v rodě P yronem a Carus. Tak ho také přejímá Velenovský (1934) podle jím studovaného materiálu, který nalezl na stejném substrátu, jako je materiál z Branžeže. Od rodu Pyronem a se však jinak značně liší. Jména (epiteta),,b u ch sii jsem použil proto, že popis pod tímto jménem nejlépe odpovídá tomuto druhu. Nejasný z hlediska totožnosti a tedy i priority, neboť P yron em a buchsii byla popsána později (r. 1902), zůstává vztah dříve popsaných druhů, jako P yron em a thiim enii Karst. a P. collem oid es Rehm. Podle popisů (Rehm ) a Cookova vyobrazení a popisu P. thiim enii (Cooke 1879), se tyto druhy liší od P. buchsii. To však může potvrdit jen revize typového materiálu všech těchto druhů. P eziza aggregata Berk. et Br. je podle R ifaie ( ) identická s P eziza fu sisp ora Berk. [ = In erm isia fu sispora 224

21 MORAVEC: OPERKULÁTNÍ DISKOM YCETY (B erk.) R ifa i], a také podle popisu a vyobrazení u Cooka ( ) i jiných autorů se od P. buchsii liší nepřítomností masitého vysokého hypothalu, který byl popsán právě jen u P. buchsii; proto jsem toto jméno zvolil jako správné. Charakteristický pro I. buchsii je velmi časně jarní výskyt, již v březnu, často ještě za nesouvislé sněhové pokrývky. Inermisia fusispora (Berk.) R ifai Na zemi smíšené s kravskými exkrementy v ohradě pro pastvu na okraji smrkového lesa, Branžež, okres Mladá Boleslav, 11. IV. 1965; na písčité zemi mezi mechem na planině u borového lesa, Bělá pod Bezdězem, okres Mladá Boleslav, 5. IV leg. J. Moravec O ctospora w rightii (Berk. et Curt.) J. Moravec. Ascus cum paraphysibus, sporae, pars excipuli, hyphae marginales, Sporae O ctospora rubens (Boud.) Moser. Ascus cum paraphysibus, Spora O ctospora libussae Svrček et Kubička. Ascus cum paraphysibus, pars excipuli, Spora O ctospora tetraspura (Fuck.) Korf. Ascus cum paraphysibus, pars excipuli, Spora J. Moravec del. Apothecia 2 6 mm v průměru a vysoká až 3 mm, obráceně kuželovitá, tlustě masitá, na theciu rovná nebo jen s mírně převyšujícím okrajem, na theciu živě oranžová až šarlatově červená, zevně bledší. Apothecia rostou roztroušeně až hromadně, ale nedotýkají se vzájemně. Hypothalus není vyvinut. Excipulum je z buněk přihranatěle elipsoidních (textura subangularis až textura globulosa), na okraji kulovitých, u v průměru. Vřecka jx, válcovitá, osmisporá, neamyloidní. Parafýzy vláknité, tlusté 2,5 /x, na konci mírně ztluštělé na 4 jx, u materiálu z Bělé až na 5 9,5 jx, mírně zakřivené, jódem zelenající, s tečkovaným obsahem. Výtrusy x 7 8 x, vřetenovité, s dvěma malými kapkami na pólech a dvěma velkými uprostřed, hladké. I. fu sispora je význačná jarním výskytem. Není zcela jasné, zda jde o druh koprofilní. Je typovým druhem pro rod In erm isia R ifai R ifai studoval typové materiály a uvádí jako synonyma: P eziza aggregata Berk. et Br., P. carbonigena Berk. in Hook., P. fu sispora var. scotica Rabenh. ex J. Stev., P. fu sisp ora var. perm unda Cooke, P. roum egueri Karst. a jiná. V Československu stiad není znám případ výskytu na spáleništi; ze spáleniště byla popsána P. carbonigen a Berk., kterou R ifai ztotožnil s I. fu sispora. Je zajímavé, že Massee ( ), který studoval typus P. carbonigen a Berk. in Hook. f. (Fl. Tasm an.), a kterou uvádí ze spálené země, dřeva atd. z Tasmánie, Austrálie a Británie, udává velikost askospor jen fi. 225

22 ČESKÁ MYKOLOGIE 23 (4) 1969 Octospora Hedw. ex S. F. Gray em. Korf Octospora leucoloma Hedw. ex S. F. Gray M ateriál z Branžeže tak, jak byl popsán v České mykologii (J. Moravec 1968), souhlasí s pojetím tohoto druhu v literatuře např. u R ifaie ( ). Nutno souhlasit s Rifaiem ( ), že Gamundí ( ) popisuje pod tímto jménem jiný druh, odlišný výtrusy. Octospora libussae Svrček et Kubická Na holé hlíně mezi nízkým mechem na břehu hluboké úvozové cesty, B ran žež, leg. J. Moravec. Apothecia 0,3 1 mm v průměru, nejprve baničkovitá, pak terčovitá, na theciu miniově červená, zevně světlejší, pouhým okem lysá. Excipulum je z buněk nepravidelně kulovitých až protažených, x v průměru, na okraji vybíhají hyaliní hyfy tlusté x a dlouhé x. Vřecka jsou ,6 /x, válcovitá, zaoblená, osmisporá. Parafýzy jsou vláknité, 2,7 3,3 x tlusté, nahoře mírně ztluštělé na x, bledě žlutooranžové, přímé nebo mírně prohnuté, vřecka přesahující. Výtrusy 13,6 17,6 9,7 10,8 jx, elipsoidní, s blanou dokonale hladkou, s jednou velkou, většinou excentricky uloženou kapkou a často i s jednou malou na pólu. Tento druh nedávno popsali Svrček a Kubička (1963) z jižních Čech. Výše popsaný materiál v podstatných znacích souhlasí s původním popisem. Podle mého názoru je nejvíce příbuzná O. rubens (Boud.) Moser, která se však liší hlavně zbarvením, ale i tvarem, velikostí, odlišnými parafýzami a užšími askosporami. Octospora rubens (Boud.) Moser Mezi nízkými mechy v pískovcovém lomu na okraji smíšeného borového lesa, Zápudov, okres M ladá Boleslav, leg. J. Moravec. Apothecia 1,5 3,5 mm v průměru, nejprve mělce miskovitá, pak s rovně rozloženým theciem, na theciu růžově masová až masově hnědavá s růžovým lehkým nádechem, někdy též masově červená, vždy však převládá masové zbarvení (colore carneo, non aurantio!), zevně téže barvy, s lehkým bělavým nádechem, okraj jemně lemován, bělavý a pod lupou jemně zoubkatý. Vřecka x 1 3,6 16,4 x, válcovitá, nahoře plochá, dolů tence zúžená. Parafýzy vláknité, tlusté 3 4 x, v jedné polovině až třetině větvené, článkované; články jsou často význačně ztluštělé, nahoře kyjovitě rozšířené na 5,5 8 x, bledě červenými zrny naplněné, přímé nebo různě nad vřecky zprohýbané a spletené. Výtrusy jsou široce elipsoidní, ,6 ( 1 9 ) 10,8 12,3 jx, s jednou centrální velkou kapkou a s blanou dokonale hladkou. Dobrý druh, význačný hlavně zbarvením apothecií, které je stálé, jak jsem se přesvědčil u velmi početného materiálu. Také široce elipsoidní askospory jsou pro tento druh význačné. Uvedený popis podle materiálu z Branžeže dobře souhlasí s Boudierovým popisem (Boudier 1896). Octospora rubricosa (F r.) Moser Tento nález byl již publikován ( J. Moravec ). Octospora rustica (Velenovský) J. Moravec comb. nov. Basionym: H um aria rustica Velenovský, Monogr. Discom. Bohem,., p. 327, Mezi mechem na spáleništi na pasece listnatého lesa,,o bora, poblíž obce Obrubce, okres Mladá Boleslav, 4. I. 1966; na spáleništi ve smíšeném lese, Branžež, 10. IV leg. J. Moravec. 226

23 MORAVEC: OPERKULÁTNÍ DISKOMYCETY Apothecia 0,5 2 mm v průměru, okrouhlá, bochníčkovitě vyklenutá nebo plochá, růžově oranžová, lysá. Vřecka x ^, válcovitá, zaoblená, jódem negativní. Parafýzy vláknité, tlusté 3 p, konce ztluštělé na 4 6 yt. V ý trusy x 8,5 11,5 /1, obvykle 1 4 x 1 0 fi, široce elipsoidní, s jednou centrální kapkou. V podstatných znacích souhlasí s popisem u Velenovského ( ). Octospora tetraspora (Fuck.) Korf Na zemí mezi nízkým mechem při zdi tovární budovy, substrát znečištěn prachem z koroze železa a kalicích solí, budova AZNP v Mladé Boleslavi, 15. I leg. J. Moravec. Na zemi mezi nízkým mechem mezi dlážděním chodníku, Branžež, okres M ladá Boleslav, 8. I leg. J. Moravec. Apothecia 0,5 2 3 mm v průměru, mělce miskovitá až terčovitá, na theciu oranžově červená až s šedě masově červeným odstínem, zevně bělavá, přisedlá. Excipulum je v zevní části složeno z hustě uspořádaných, uprostřed jednotlivých článků ztluštělých hyf, tlustých 5 10 jn, které na okraji přecházejí ve válcovité, článkované, nahoře zaoblené hyfy. Vnitřní část excipula tvoří hyfy ztluštělé ve spojované buňky, tlusté až 15 y. Vřecka x16,5 20,4 y, válcovitá, nahoře zaoblená, někdy mírně stažená, tetrasporická. Parafýzy vláknité, tlusté 2 f.i, konce mírně nebo i více ztluštělé na 4,5 6 (8) y, často několikanásobně větvené, bledě oranžovými zrny naplněné, vřecka přesahující. Výtrusy 21,7 27,210,8 12,5 y, obvykle 25x11 y, elipsoidně vřetenovité, k pólům mírně stažené, ale zaoblené, s jednou centrální nebo dvěma až třemi velkými kapkami a často i s několika menšími, hladké, hyalinní. Nález z Mladé Boleslavi je zajímavý vzhledem k chemickému znečištění substrátu. Oba nálezy z Mladé Boleslavi i z Branžeže ukazují na zřejmou orientaci výskytu k blízkosti budov v obcích, přičemž důležitý je patrně výskyt mechu, na nějž je tento druh vázán. Materiál obou vzdálených lokalit má shodné, velmi stálé znaky. Souhlasí s popisem a vyobrazením Bresadolovým ( ) a s popisem u Seavera ( ). Octospora wrightii (Berk. et Curt.) J. Moravec comb. nov. Basionym: P eziza w rightii Berk. et Curt. in Berk. et Broome, Ann. Mag. nat. Hist. Zool. Bot. Geol., ser. 3, 1 5 :4 4 4, tab. 15, fig. 16 (no. 1064), Syn.: B arlaea wrigtii (Berk. et Curt.) Sace., Syll. Fung. 8 : 112, H um aria wrightii (Berk. et Cooke) (sic!) Boudier, Hist. Class. Discom. Europe, p. 68, Lam prospora wrightii (Berk. et Curt.) Seaver, Mycologia 6 : 15, Mezi nízkým mechem na okraji smíšeného lesa a pastviny, v blízkosti hromady hnoje, ale na půdě bez viditelného znečištění apothecia vyrůstala při bázi mechu mezi obnaženými kořeny stromů, ale na zemi; Branžež, okres M ladá Boleslav, 24. V I leg. J. Moravec. Apothecia 1 2,5 mm v průměru, přisedlá, okrouhlá, nejprve tlustě polokulovitá, pak terčovitá, mírně obkonická, s theciem rovným, čistě růžově oranžová. Okraj nemá výraznou obrubu, zevně je pouhým okem lysý. Excipulum se skládá z protažených, nepravidelných, válcovitě elipsoidních, vzájemně se překrývajících buněk; na okraji vybíhají válcovité, nahoře zaoblené, septované tenkoblanné hyfy. Vřecka x y, válcovitá, nahoře zaoblená, osmivýtrusá. Parafýzy vláknité, tlusté 3 4 y, konce mírně ztluštělé nebo téměř neztluštělé (4 6 y ), bledě oranžovým obsahem naplněné, septované, některé v horní polovině větvené, vřecka přesahující. Výtrusy kulovitě široce elipsoidní 227

24 ČESKA MYKOLOGIE 23 (4) 1969 nebo i dokonale kulovité, 11,5 1 5,5 (1 6 ) x, jemně bradavčité. Skulptura se skládá z velmi jemných bradavek (puchýřků) nepravidelně uspořádaných, dobře se barvících v CB (olejová imerze C B ). O ctospora wrightii je velmi vzácný, na území Československa dosud nezaznamenaný diskomycet. Několik málo nálezů v Evropě se většinou udává z mechů na zdech a stromech i pařezech (Boudier ). Charakteristickým znakem jsou kulovitě elipsoidní až zcela kulovité, jemně bradavčité askospory. Proto také bývá řazen do rodu L am prospora De Not. (Seaver 1914 viz Seaver 1928). Většina znaků O. w rightii, hlavně stavba excipula, však ukazuje oprávněnost Boudierova zařazení do starého rodu H um aria (F r.) (Boud.); tohoto rodového jména se však již z nomenklatorických důvodů pro tuto skupinu nepoužívá, a proto uvedený druh přeřazuji pod dnes používané rodové jméno O ctospora Hedw,. ex S. F. Gray em. Korf. Boudier uvádí jako spoluautora místo Curtise neprávem Cooka. M ateriál z Branžeže dosti dobře souhlasí s popisy v literatuře (Cooke 1879, Boudier , Massee 1895, Seaver 1928 a j.), velikost askospor však u jednotlivých autorů poněkud kolísá. Lamprospora De Notaris Lamprospora calospora (Q uél.) J. Moravec comb. nov. Basionym: H um aria calospora Quélet, Assoc. fr. Av. Sci. 13 : 8, Na hlinito-písčité zemi porostlé nízkými mechovými protonematy, Branžež, okres Mladá Boleslav, 6. V III leg. J. Moravec. Apothecia 0,5 1 mm v průměru, hromadná, nejprve kulovitě uzavřená a asi z V3 ponořená do země, pak hluboce miskovitá, zevně bledě šedavá, na theciu oranžově červená až červená, s rozdřípeně lemovaným okrajem. Excipulum se skládá z buněk kulovitých, j. v průměru, tenkoblanných. Vřecka x fi, dlouze válcovitá, zaoblená, dolů mírně zúžená, operkulátní, osmivýtrusá. Parafýzy jsou vláknité, tlusté 2,7 3 x, nahoře dlouze kyjovitě ztlušlělé nebo jazýčkovité a tlusté 4 5,5 10 jx, naplněné velkými bledě oranžovými zrny, přímé nebo mírně prohnuté, vřecka přesahující. Výtrusy 1 4,8 1 7,7 x 1 2,2 15 x (včetně skulptury), široce až kulovitě elipsoidní, s ornamentikou ze síťového žebrování, utvořeného z většinou šestihranných ok 2 3,6 x v průměru, tloušťka žeber je 0,6 /x (olejová imerze C B ). Lam prospora calospora je velmi vzácný diskomycet. Poprvé ji na území Československa podle nálezů L. Kubíčkové zaznamenali Svrček a Kubická ( ). Přeřazení do rodu L am prosp o ra nemusí být definitivní, neboť některými znaky je velmi význačná, a jak upozornili Svrček a Kubíčka ( ), může být tento druh zástupcem samostatného nového rodu. Domnívám se však, že má dosti znaků rodu L am prospora, čemuž neodporuje jak skulptura askospor, která je velmi podobná některým druhům tohoto rodu, tak stavba excipula. Přestože rod L am prosp ora má druhy s kulovitými askosporami, jsem toho názoru, že tento znak není rozhodující a kulovitě elipsoidní askospory L. calospora neodporují zařazení do tohoto rodu, když jiné znaky příslušnost k němu potvrzují. Lamprospora carbonaria (Fuck.) Seaver sensu Rehm 1894, non sensu Seaver 1928! Mezi mechem na spáleništi ve smrčině, Branžež, V I Apoihecia 1 3 mm v průměru, obráceně kuželovitá, pak terčovitá, na theciu nachově růžově červená, rovná, na okraji bělavě lemovaná, zevně stejně zbarvená jako na theciu. Vřecka x, válcovitá, zaoblená, dole téměř stejně tlustá a široce botkovitá. Parafýzy vláknité, tlusté 3,5 ju, konce rovnoměrně ztluštělé na x, oranžové, jódem zelenající. Výtrusy jx, kulovité, s jednou centrální kapkou, se síťovitou skulpturou skládající se z žeber, vytvářejících síťovitou ornamentiku (olej. imerze C B ). 228

25 MORAVEC: OPERKULÁTNÍ DISKOMYCETY Nejsem si zcela jist, zda jde o druh, který původně popsal Fuckel jako C rouania carbonaria Fuckel. Totožnost tohoto Fuckelova druhu je nejasná. Seaver (1928) pod jménem L am prospora carbonaria (Fuck.) Seaver uvádí druh s askosporami hladkými. S naším druhem nejlépe souhlasí popis Rehmův ( ). Velmi příbuzná Lam prospora dictidiola Boud. se liší jen málo a není antrakofilní L am prospora calospora (Quél.) J. Moravec. Ascus, paraphysa, pars excitpuíi, 400. Spora Apothecia Lam prospora dictidiola Boud. Ascus, paraphysa, pars excipuli Spora Lam prospora crec'hqueraultii (Crouan) Boud. var. m acrantha Boud. Pars asci et paraphysae, pars excipuli Spora In erm isia buchsii (Henn.) J. Moravec. Ascus, paraphysae, pars excipuli cum hyphis marginalibus, pars hyphae hypothalli, ; apothecium, apothecia cum hypothalo 1 :1; spora J. Moravec del. Lamprospora dictidiola Boud. Na schodišti na kamenech porostlých mechem v areálu města, M ladá Boleslav, 22. V II 1966; na holé hlíně břehu cesty i mezi trávou a nízkým mechem, Branžež, leg. J. Moravec, ibidem 27. V II Pro poznání variability uvádím rozměry mikroznaků podle nálezů na branžežské lokalitě z roku 1966 a v závorce z roku Apothecia 0,5 0,8 mm v průměru, mělce miskovitá, nejprve vyšší než širší, pak terčovitá, bledě oranžová. Vřecka x16 p (u materiálu z r. 1968: x18 21,7 p ), válcovitá, zaoblená. Parafýzy vláknité, tlusté 3 až 3,5 p, přímé, oranžovým pigmentem naplněné, jódem slabě zelenající, nahoře téměř neztluštělé nebo jen mírně (pouze u materiálu z roku 1968 ztluštělé na 5,4 p ). Výtrusy p [u materiálu z roku 1968: 13,6 15 (16,3 p)], kulovité, s velkou excentrickou kapkou, s ornamentikou skládající se z žeber tvořících síť; oka sítě m ají 2 3,8 p v průměru, síla žeber je 0,4 0,55 p (olejová imerze C B ). Přestože jde o materiál ze stejné lokality, je nápadná variabilita velikosti vřecek a výtrusů u materiálů z Branžeže. Materiál z Mladé Boleslavi má askospory i v průměru. Lamprospora crec hqueraultii (Crouan) Boud. Na holé rozblácené hlíně i mezi nízkým mechem na vozové cestě ve smíšeném lese, Branžež, 17. V II leg. J. Moravec. 229

26 ČESKÁ MYKOLOGIE 23 (4) 1969 Var. macrantha Boud. Na mokré písčité zemi na břehu rybníka mezi nízkým mechem a trávou poblíže borového mlází, Křineč Nová Ves u Kněžmostu, okres M ladá Boleslav, ; na cestě při okraji smíšeného lesa mezi trávou v blízkosti zaječích exkrementů, Branžež, ; na zemi mezi nízkým mechem s příměsí kravských exkrementů ve společnosti P eziza au rantia, Branžež, ; na zemi mezi nízkým mechem na cestě smíšeného lesa, leg. J. M o ravec. Var. ovalispora Svrček et Kubička Na zemi mezi nízkým mechem na cestě u smíšeného lesa, Branžež, leg. J. Moravec. Protože jsem nalezl jen jedno apothecium, jehož materiál navíc nemám dokladován, nemohu posoudit, zda jde pouze o odrůdu či o samostatný druh, jak tuto odrůdu povýšil Eckblad (1968) jako Lam prospora ovalispora (Svr. et Kub.) Eckblad. Nález z Branžeže souhlasí s popisem původních autorů var.ovalispora; výtrusy má velké /. Z uvedených šesti lokalit má jen jeden nález znaky typické formy, ostatní čtyři patří k var. m acrantha a jeden k var. ovalispora. Charakteristickým znakem L. crec'hqueraultii jsou kulovité askospory s ostnitou skulpturou, většinou velikosti j. v průměru (měřeno bez ostnů). (Var. ov alisp ora má askospory až kulovitě elipsoidní.) Ostny jsou u čtyř nálezů až 3 j. tlusté a dlouhé až 4 x (olejová imerze C B ). Proto hodnotím čtyři nálezy jako var. m acrantha. Skulptura je však dosti variabilní. Svrček a Kubička (1961) pochybují o oprávněnosti Boudierovy variety. Seaver (1928) povýšil však tuto odrůdu na samostatný druh jako L am prospora m acrantha (Boud.) Seaver. Teprve komplexní zhodnocení mnoha nálezů vyřeší tuto otázku definitivně. Apothecia uvedených nálezů m ají 1 3 mm v průměru, s theciem zbarveným žlutě okrově až bledě oranžově. Tento hojný druh roste většinou na mokré zemi porostlé nízkými mechy a trávou; zajímavé jsou i dva uvedené nálezy na stanovišti téměř koprofilního charakteru, což je však příznačné za určitých okolností i pro jiné terestrické diskomycety. Lamprospora crouanii (Cooke) Seaver Na městském schodišti mezi mechem, M ladá Boleslav, 8. I leg. J. Moravec. Lamprospora crouanii (Cooke) Seaver forma magnihyphosa ]. Moravec. Oprava Correction. Tato forma byla popsána v České mykologii 1968, 22 : 214; je však nutno opravit nepřesnost v taxonomii. Místo pojmenování L am p rospora viin iata (C rouan) De Notaris forma m agn ihy p hosa J. Moravec f. nov., které je v latinské diagnóze chybně uvedeno, má být správně: L am p rospora crouanii (Cooke) Seaver f. m ag n ih yp h osa J. Moravec f. nov. A forma typica pilis conspectis, u magnis differt. Ir.ter muscos prope Branžež, districtus Mladá Boleslav, Bohemia centr., 25. II leg. Jiří Moravec. Typus in P R , duplicatum in herb. J. Moravec (J. Moravec 1968). Časovou prioritu má druhové epiteton,,m in iata z původního A scobolu s m iniatus Crouan 1858, avšak již dříve byl popsán A scobolu s m iniatus Preuss 1851, který představuje jiný diskomycet. Proto je správné jméno L am prospora crouanii (Cooke) Seaver (viz Brummelen ). Pulvinula Boudier Pulvinula constellatio (Berk. ct Br.) Boud. Na břehu cesty ve smíšeném lese, mezi obcemi Branžež a Zápudov, 5. V II leg. J. Moravec. 230

27 M ORAVEC: O PER K U LÁ TN Í D ISK O M Y C ET Y M ateriál z uvedené lokality má apothecia 2 9 mm v průměru, oranžová, H s růžově červeným odstínem, zevně bělavá a askospory 14,5 17 j. v průměru. H Souhlasí s pojetím v literatuře (Boudier , Svrček ). Mám do- klady nálezů též z Moravy i ze Slovenska ( J. Moravec ). H Pulvinula haemastigma (Hedw. ex F r.) Boud. Na holé hlíně úvozové cesty, Branžež, 18. V I (na 3 podobných lokali- H tách); na holé hlíně i mezi mechem úvozové cesty ve smrkovém lese, Drhleny, okres Mladá Boleslav, 23. V I leg. J. Moravec. I L eu coscypha hetieri (Boud.) Rifai. Ascus cum paraphysibus, pars asci, pars excipuli, I pili, Spora Leu coscypha vivida (Nyl.) Dennis et Rifai. Ascus cum para- I physibus, pili, Spora Pulvinula lacteoalba J. Moravec. Asci et paraphyses [-jbj Sporae Pulvinula n iveoalba J. Moravec. Ascus cum paraphysibus, pars I asci, pars excipuli, Sporae J. Moravec del. I Pulvinula lacteoalba J. Moravec sp. nov. Apothecia 1 2 mm diam., sessilia, disciformia dein pulvinata, tota lacteo- p alba. Asci x15 tu, cylindracei, tetraspori, operculati. Paraphyses filiformcs, 1 1,6 /u crassae, apice curvatac, hyalinae. Sporae 10 12,5 ( 13,5) /ť f diam., globosae, guttulis 2 4 instructae, laeves. I II a b.: Ad terrain nudám in olla cum Sparm ania africana in domo. Libáň, districtus Jičín, B H 22 V. 19b6 leg. Jiří Moravec. Typus in PR et duplicatum in herb. přiváto H I J. Moravecii asservantur. I Druh příbuzný tropickému druhu P. tciraspora (H an sf.) R ifai, který se uvádí j I z Austrálie, Guayany a Madagaskaru a má rovněž tetrasporická vřecka. Tento EH I tropický druh má však askospory mnohem větší, 14,5 17 x, a odlišné zbar- i I vení apothecií (viz R ifai 1968). ras I Lokalita P. la cteoa lb a je velmi zajímavá tím, že plodnice nebyly nalezeny g j I v přírodě; apothecia fruktilikovala na holé hlíně květináče s lipkou domácí, I v pokojové obytné místnosti domu v obci Libáň. Charakteristickým znakem «j I jsou malá, mléčně bílá apothecia, tetrasporická vřecka a malé askospory. I I I Pulvinula niveoalba J. Moravec sp. nov. Apothecia 0,6 3 mm diam., patellaria dein disciformia, basi s-ensim obconica, tota pure alba. Excipulum e cellulis globosis vel ellipsoideis, 5 14 j, I 231

28 ČESKÁ M YKOLOGIE 23 (4) 1969 diam., membranis 0,8 /u crassis constat. Asci x11 13,5 fi, cylindracei, obtusi, octospori, operculati. Paraphyses filiformes, 2 tu crassae, apice curvatae, non dilatatae, hyalinae. Sporae 9,5 12,2 /1, globosae, granulis dense impletae, laeves. H a b A d terram humidam nudám in societate P ulvinulae haem astigm ae, viae cavae in piceto prope Drhleny, districtus Mladá Boleslav, 23. V I leg. Jiří Moravec. Typus in P R et duplicatum in herb. přiváto J. Moravecii asservantur. Tento zajímavý druh jsem nalezl v těsné společnosti a vzájemném dotyku apothecií P. haem astigm a, od které se však dobře liší nejen čistě bílými apothecii, ale i mikroskopickými znaky, hlavně mnohem menšími askosporami n a plněnými hustě zrnitou plazmou. P. g lobifera (Berk. et Curt. apud Berk.) Le Gal, která se 'uvádí z tropické Ameriky, z Kuby, Trinidadu, Guayany a také z Asie (Ceylon), má podle Rifaie (1968) poněkud větší askospory a žluté, oranžově žluté až světle červené zbarvení apothecií; zajímavý je údaj, že askospory jsou 8 10 x v průměru, který uvádí Massee ( ), jenž studoval typový materiál P. g lobifera z Berkeleyova herbáře; Rifai, který studoval rovněž Berkeleyův typus, udává spóry 10 až 13,8 x v průměru. P eziza g lobifera var. etiolata Cooke přes údaj o bílém zbarvení je jen synonymem P. globifera, jak uvádí R ifai ( ), který studoval typový materiál z herbářů v Kew i z Pařiže. Materiál pravděpodobného lektotypu P eziza g lobifera Berk. et Curt. apud Berk. var. etiolata Cooke v herbáři v Kew má podle Rifaie askospory 10 13,6 x v průměru a neliší se od P ulvinula globifera. Není vyloučeno, že R ifai, který studoval jen exsikátový materiál, se mýlí a pak bychom náš nově popsaný druh P. n iv eoa lba mohli srovnávat s P. globifera var. etiolata Cooke. Le Galová (1953) chybně použila jména P. etiolata (Cooke) Le Gal pro P. tetraspora (Hansf.) R ifai (viz Rifai 1968). Leucoscypha hetieri (Boud.) Rifai Syn.: Neottiella hetieri Boudier. Leucoscypha Boud. emend. R ifa i > Syn.: N eottiella (Cooke) Sacc. pro parte. Na kamenu porostlém mechem na spáleništi ve smrkovém lese pod vrchem Smrkovec u Branžeže, 17. I. 27. I. 1966; na spáleništi mezi nízkým hustým mechem v borovém lese, Branžež, 17. V III leg. J. Moravec. Apothecia 0,3 1,5 2,5 mm v průměru, bledě růžová až růžově oranžová, na okraji sotva znatelně bíle chloupkatá, terčovitá, krátce obkonická, přisedlá, jednotlivá. Excipulum se v zevní části skládá z kulovitých až elipsoidně protažených buněk, měřících 8 27 i. Blána buněk je tlustá 0,8 x. Chlupy jsou dvojího tvaru: jednak široké a krátké, ostře špičaté, uprostřed 6, dole 9 15 x tlusté a pak opět zúžené, s blanou tlustou 0,8 2 x, septované, dlouhé 120 až 180 ji, jednak tenké, x3 4 {x, vláknitě hyfovité, zprohýbané, hyalinní. Vřecka x15 18 (19) /x, válcovitá, zaoblená, dolů ztenčená, neamyloidní. Parafýzy vláknité, tlusté 2 2,5 u, nahoře ztluštělé na 3 5,5 (6,7) x, s několika oranžovými zrny. Výtrusy 13,6 16,3 (17,5)8,2 9 ( 10,8 ) x s jednou centrální nebo excentricky položenou kapkou, s blanou dokonale hladkou. Dobře souhlasí s původním popisem (Boudier 1896). V Československu byla poprvé nalezena v jižních Čechách v roce 1960 a publikovali ji Svrček a Kubička (1961). Leucoscypha vivida (N yl.) Dennis et R ifai Syn.: Neottiella vivida (N yl.) Dennis Na pískovcové skále mezi hustým mechem P olytrichum na okraji borového lesa, Zápudov, 25. I. až 27. I. 1966; na skále mezi mechem P olytrichum 232

29 MORAVEC: OPERKULÁTNÍ DISKOM YCETY na okraji borového lesa, poblíž obce Mužský u Mnichova Hradiště, leg. J. Moravec. Dosti hojně se vyskytující druh, který se vyznačuje i více než 10 mm velkými, na theciu živě oranžově červeně zbarvenými apothecii, jejichž zevní část je bělavě plstnatá. Charakteristické pro tento druh jsou elipsoidní askospory s centrální velkou kapkou a s izolovaně bradavčitou skulpturou. Tím se liší od příbuzné L eu coscy p h a rutilans (F r.) Dennis et R ifai, která má askospory se skulp urou přecházející k síťovému reliéfu a kterou jsem nalezl pouze v Belanských Tatrách na Slovensku ( J. Moravec ). L. vivida se na uvedených lokalitách vyskytuje každý rok v hojném počtu, vždy na podzim, a fruktifikuje až do zámrazu. Materiál ze Zápudova má výtrusy velké fi; ornamentikou askospor dobře souhlasí s pozorováním Le Galové (1947), Svrčka (1962), R i faie (1968) a jiných. Rod Leu coscypha Boudier zahrnoval původně druhy s bíle zbarvenými apothecii a s bílými chlupy, s typem Peziza leu cotricha Alb. et Schw. Protože však stavba apothecií rodu L eu coscypha a N eottiella je shodná, přeřadili Dennis a R ifai (in R ifai 19G8) druhy rodu N eottiella do rodu L eu coscypha Boud. v nové emendaci. Nezávisle na Rifaiově práci také některá tato přeřazení provedl Eckblad ( ). Rod N eottiella by měl mít prioritu, ovšem jen z hlediska absolutní priority, neboť jako podrod (subgenus) rodu Peziza jej stanovil Cooke již v roce 1879, kdežto rod L eu coscypha utvořil Boudier až v roce Rifai a také Eckblad vycházejí však z toho, že jako samostatný rod byl rod N eottiella (Cooke) Sacc. publikován až v roce 1889, proto správné jméno při sloučení obou rodů je Leu coscypha Boud. em. Rifai. Práce Rifaiova byla publikována pouze o 2 měsíce dříve než práce Eckbladova. Marcelleina Brumm., Korf et R ifai Marcelleina planchonis (Dun. ex Boud.) J. Moravec comb. nov. Basionym: P licaria plan chon is (Dun.) ex Boudier, Bull. Soc,. mycol. France 3 : 92, tab. 8, 1887 ( = P eziza planchonis Dunal in herb.). Syn.: Peziza atroviolacea Delile ex de Seynes (non Peziza atroviolacea B res.!). M arcellein a atroviolacea (Delile ex Seynes) Brumm. Na holé zemi i mezi nízkým mechem na břehu polní úvozové cesty zarostlé trávou a jen nízkým křovím, Branžež, leg. J. Moravec. Apothecia mají 5 9 mm v průměru, jsou mělce miskovitá, pak rozložená až laločnatě zvlněná, zevně bledě, na theciu tmavě fialová až černofialová. E xcipulum je v zevní části složeno z kulatých až různě nepravidelně protažených buněk, měřících x v průměru, s blanou tlustou 0,8 2,1 u. V řecka x, válcovitá, ploše zaoblená, neamyloidní. Parafýzy jsou vláknité, tlusté 3 x, konce jen mírně ztluštělé a zakřivené, s fialovým obsahem. Výtrusy m ají ,4 (x v průměru, jsou kulovité, s jednou velkou kapkou, s blanou dokonale hladkou (olejová imerze C B ). M arcelleina atroviolacea (Delile ex de Seynes) Brummelen nebyla dosud ve správném pojetí hladkovýtrusého druhu na území Československa zaznamenána. Jméno P eziza atroviolacea Delile ex de Seynes 1886 je podle nomenklatorických pravidel neoprávněné, poněvadž již v roce 1882 byla popsána Peziza atroviolacea Bresadola. Nejasnosti kolem druhů P eziza atrov iolacea Bres. vysvětlila Le Galová ( ). Jméno Peziza atroviolacea Bres. bylo však zachováno, a to jako basionym pro rozdílnou houbu s vřecky jodem modrajícími: G alactinia atroviolacea (Bres.) Le Gal. Proto je nutno jméno P eziza atroviolacea Delile ex de Seynes a tedy i Brummelenovým přeřazením vzniklé jméno M arcelleina atroviolacea (Delile ex de Seynes) Brumm. (Brummelen 1967) považovat za nesprávné a pro náš druh zvolit pozdější basionym, kterým je P licaria planchonis Dun. ex Boud. Po přeřazení do rodu M arcelleina Brumm. je pro náš druh správné jméno M arcelleina planchonis (Dun. ex Boud.) J. Moravec comb. nov. 233

30 ČESKA MYKOLOGIE 23 (4) 1969 Marcelleina persoonii (Crouan) Brumm. Syn.: B arlaeina persoonii (Crouan) Sacc. et Trav. Na holé zemi na břehu polní úvozové cesty, Branžež, 15.. a 27. I. 1966; na holé hlíně břehu vyhloubeného příkopu potoka na lesní louce, Branžež, V I. 1968; na holé hlíně hluboké úvozové cesty, Zápudov, V II leg. J. Moravec. Apothecia mají 2 4,5 mm v průměru, jsou terčovitá až mírně vyklenutá, přisedlá, bledě až modře fialová. Excipulum je z buněk kulovitých až elipsoidních, velikosti 15 40,u. Vřecka x12 15 /u, válcovitá, zaoblená, neamyloidní. Parafýzy vláknité, tlusté 2,5 ji, konce jen mírně rozšířené, mírně zahnuté, s fialovým obsahem. Výtrusy kulovité, 8 10 x vprůměru, opatřené žebrovitou ornamentikou (olejová imerze CB), s jednou velkou kapkou (ornamentika úplně souhlasí s pozorováním Le Galové 1947, Svrčka a Kubicky 1961 a jiných). M. persoonii je pravděpodobně dosti hojný druh na území Československa. Na Slovensku jsem jej hojně nacházel v Belanských Tatrách (J. Moravec 1969). Popis materiálu z Branžeže uvádím pro poznání variability druhu. Apothecia z Branžeže jsou mnohem menší a světleji zbarvená. Z jižních Čech tento druh uvádějí též Svrček a Kubička (1961, 1963). LITERATURA Boudier E. (1887) : Notice sur les discomycètes figurés dans les dessins inédits de Dunal conservés a La Faculté de Montpellier. Bull. Soc. mycol. France 3 : , tab. 8. Boudier E. ( ): Description de quelques nouvelles espèces de discomycètes de France. Bull,. Soc. mycol. France 12:11 17, tab Boudier E. ( ): Icônes mycologicae ou Iconographie des champignons de France, Paris. Bresadola M. ( ): Iconographia mycologica, vol. 25, Milano Brummelen J. van ( ): A world-monograph of the genera Ascobolus and Saccobolus (Ascomycetes, Pezizales). Persoonia, Leiden, Supplement, 1 : Cooke M. C. ( ): Mycographia seu leones fungorum, vol. 1. Discomycetes part I. London Eckblad F. E. (1968) : The genera of the operculate Discomycetes. A réévaluation of their taxonomy, phylogeny and nomenclature. Nytt Mag. Bot. 1 5 : Gamundí I. J. ( ): Discomycetes operculados de la Argentina, familias Pezizaceae y Humariaceae. Lilloa. Tucumán, 3 0 : L e G a l M. (1947): Recherches sur les ornamentations sporales des discomycètes operculés. Ann. Sci. natur. (Bot.) Paris, ser. 11, 8 : L e G a l M, (1953): Les discomycètes de Madagascar. Paris. L e G a l M. ( ): Etude critique sur les Discomycètes. Bull. Soc. mycol, France 7 0 : M a s s e e G. (1895): British fungus-flora, vol,. 4. London. M a s s e e G. (1896): Redescriptions of Berkeley s types of fungi. J. Linn. Soc. (Bot.) 31 : Moravec J. ( ): Několik zajímavých operkulátních diskomycetů sbíraných v zimním období v okrese Mladá Boleslav. Čes. Mykol. 22 : Moravec J. ( ): Několik operkulátních diskomycetů z Vysokých Tater, Belanských Tater a Spišské Magury na Slovensku. Čs. Mykol. 23 : Moser M. ( ): Ascomyceten, in H. Gams, Kleine Kryptogamenflora, Band II a. Stuttgart. Phillips W. A. ( ): A manual of the British Discomycetes. London. Rehm H. ( ): Ascomyceten, Hysteriacen und Discomyceten, in Rabenhorst s Kryptogamenflora von Deutschland, Ósterreich und der Schweiz. Ed. 2. Die Pilze, III. Abt. Leipzig. Rifai M. A. (1968) : The Australasian Pezizales in the Herbarium of the Royal botanic Gardens Kew. Verhand. konink. nederl. Akad. Wetenschappen, ser. natur., Amsterdam, 57/3 :

31 Seaver F. J. ( ): The North American cup-fungi (Operculates). New York. Svrček M. et Kubička J. ( ): Operkulátní diskomycety od rybníka Dvořiště v jižních Čechách. Čes. Mykol. 1 5 : Svrček M. ( ): Neottiella vivida (N yl.) Dennis. Čes. Mykol. 1 6 : Svrček M. et Kubička J. ( ): Druhý příspěvek k operkulátním diskomycetům z okolí rybníka Dvořiště v jižních Čechách. Čes. Mykol. 1 7 : Velenovský J. ( ): Monographia Discomycetum Bohemiae. Pragae. Adresa autora: Jiří Moravec, Marxova 210/51, Mladá Boleslav. Z. M. B yzova, M. P. V asjagina, N. G. D ejeva, B. K - K aly m betov, N. F. P isareva a S. R. Švarcm an: Nesoveršennye griby-fungi imperfecti (Deuteromycetes). Flora sporovych rastenij Kazachstana, tom V, Sferopsidnie-Sphaeropsidales: V,l: Alma-Ata 1967, pp , fig. 118, cena váz. v. 1,52 rub. V,2: Alma-Ata 1968, pp , fig. 102, cena váz. v. 2,70 rub. Izdatelstvo Nauka Kazachskoj SSR. Redaktorkou tohoto obsáhlého kolektivního díla je S. R. Švarcmanová, doktorka biologických věd. Flora Kazachstanu je velice bohatá, a proto jsou i cizopasné houby, většinou specialisované na určité druhy, velice bohatě zastoupeny. Dva první svazky deuteromycetů obsahují dohromady 724 stran a 220 vyobrazení. Převážně to jsou perokresby znázorňující zvětšené plodnice a mikroskopické podrobnosti, hlavně výtrusy, ale jsou zastoupeny i četné fotografie, znázorňující makroskopický vzhled napadených rostlin. Jsou popsány četné nové druhy. Dílo podává přehled všeho, co je o těchto houbách z Kazachstanu známo, a protože je to území větší než čtvrtina Evropy, rozkládající se mezi dolním tokem Volhy a hranicemi Číny a měřící 2, km2, je v něm obsažena velká část druhů, domácích v S S S R a celé severní Asii. V úvodní kapitole (pp. 7 14) je podána celková charakteristika deuteromycetů a v dalším (pp ) je nastíněn systematický přehled této skupiny hub. Autoři ji dělí obvyklým způsobem na S p h aeropsidales, M elanconiales, M on iliales (H yphom ycetes) a M ycelia sterilia. V dosud vydaných dvou svazcích je pojednáno o části prvního řádu (S p h a erop sid ales), a sice o větší části čeledi S phaerop sid aceae (H yalosporae, P haeosporae, H yalodidym ae a P h aeod i- d y m a e ). Další skupiny této čeledi (H yalophragm iae, P haeophragm iae, P haeodictyae a S coleo sp o rae) budou uvedeny v dalším svazku. Rozdělení druhů je provedeno převážně podle hostitelských rostlin, klíče na určení druhů, jež jsou zařazeny na začátku každého rodu, jsou sestaveny podobně. V prvním svazku jsou uvedeny jen čtyři rody, a sice P hyllosticta Persoon se 144 druhy, P hom a Fr. se 115 druhy, S elen ophom a Maire s 36 druhy a C icinnobolus Ehrenberg s 11 druhy. Ve druhém svazku jsou popsány následující rody: R hizosp h aera Mangin et Hariot s 2 druhy, A sterom a DC se 4 druhy, P yrenochaeta De Not. se 4 druhy, P lenodom us Preuss s 2 druhy, S phaeron em a Fr. se 3 dr., Pycnorostrum Golovin s 1 dr., P hom opsis Sacc. se 4 dr., Sclerotiopsis Speg. se 3 dr., P la cosphaeria Sacc. se 14 dr., D othiorella Sacc. s 28 dr., C ytospora Fr. s 54 dr., C oniothyrium Corda s 57 dr., N aem osp h aera (Sacc.) Karst. se 3 dr., C haeton aem o- spora Schwarzman s 1 dr., A scochyta Libert se 74 dr., D arluca Castagne s 2 dr., D iplodina Westendorp s 37 dr., D iplodia Fr. s 25 dr., M icrodiplodia Allescher se 2 dr., D ip lodiella Karst. se 2 dr., N igrodiplodia B. Kravtzev s 1 dr. V obou svazcích na konci nalézáme seznamy ruských jmen, seznamy latinských jmen hostitelských rostlin a seznam latinských jmen rodů a druhů hub, popsaných v dotyčných svazcích. Albert P ilát 235

32 Taxonomie der parasitischen Pilze und die Wiederstandsfähigkeit der Kulturpflanzen Taxonomie parasitických hub a odolnost kulturních rostlin Z deněk U rban *) Es gibt zwei Aufgaben, die vom Züchter theoretisch sowie auch praktisch gelöst werden müssen: a) das Aufsuchen der sogenannten Quellen der Widerstandsfähigkeit unter den den Kulturpflanzen genetisch nahe stehenden Wildpflanzen, und b) mit Hilfe der geographischen Widerstandsfähigkeit-Zentren bei den Wildpflanzen die Entwicklungszentren der diesbezüglichen Kulturpflanzen aufzufinden (Leppik 1968). In der Methodik beider Forschungsrichtungen findet man aber eine grundsätzliche Unfolgerichtigkeit. Schon den oft generell gebrauchten Begriff Resistenz gegenüber den obligaten Parasiten sollte man in manchen Fällen durch den Begriff Ungastlichkeit (Axenie) ersetzen. Die Kritik wird an dem Beispiel des Schwarzrostes (Puccinia gram inis Pers.) weitergeführt. Dieser Rostpilz zerfällt in Europa nicht nur in zahlreiche verschiedene physiologische Rassen und Spezialformen, sondern sogar in zwei Unterarten: subsp. gram inis (auf dem Getreide) und subsp. gram i- nicola Urban (auf den W ildpflanzen). In bestimmten Gebieten (Mittelmeergebiet, Kleinasien, Transkaukasien, Iran, Afghanistan) kommen Weizenschwarzrostrassen vor, die Kulturweizen sowie auch bestimmte W ildpflanzen zu infizieren vermögen In ihrer ursprünglichen Heimat sind die wilden Triticum -Arten sowie auch die in Kultur genommene diploide und tetraploide Weizenarten gegenüber den einheimischen Schwarzrostpopulationen in der Regel anfällig. Die Schwarzrosturedosporen pflegen fast alljährlich aus den obenerwähnten Gebieten nach dem Norden, Nord- Westen und -Osten vom Wind übertragen zu werden. Darum ist es notwendig bei der Bearbeitung der einleitend erwähnten Aufgaben ein aus dem Raum des primären oder sekundären Entwicklungszentrums des Weizens entnommenes Impfmaterial zu benutzen. Jsou dva úkoly, kterými se musí zabývat teoreticky i prakticky šlechtitel kulturních rostlin: a) vyhledat tzv. zdroje odolnosti za pomoci planých, geneticky blízkých rostlin a b) pomocí středisek odolnosti planých rostlin vůči specifickým chorobám stanovit vývojová střediska některých druhů kulturních rostlin (Leppikova metoda). Metodika obou úkolů zatím trpí nedůsledností. Sám pojem odolnost (resistence) vůči specifickým závazným parasitům nutno nahradit pojmem nepohostinnost (axenie). Kritika obou pracovních postupů je ukázána na příkladu rzi travní (Puccm ia gram inis Pers.). Tato rez je v Evropě rozlišena nejen do množství různých fysiologických ras a speciálních forem, ale též do dvou poddruhů: subsp. gram inis (na obilninách) a subsp. gram inicola Urban (na ostatních trávách ). V určitých oblastech (Středozemí, Malá Asie, Zakavkazsko, Irán, Afghánistán) se vyskytují rasy rzi travní pšeničné, které parasitují jak na kulturní pšenici, tak na planých travách. Ve své původní vlasti jsou plané pšenice jakož i do kultury uvedené diploidní a tetraploidní druhy zpravidla náchylné vůči domácím populacím rzi travní. Uredospory rzi travní ze zmíněných oblastí jsou zanášeny do západní, střední a východní Evropy. Proto při řešení shora uvedených úkolů je třeba použít inokula sebraného v prvotních či druhotných vývojových centrech pšenice. In der ganzen W elt werden an die pflanzliche Produktion in quantitative! wie qualitativer Hinsicht immer weiter gehende Forderungen gestellt. Noch lange Zeit wird man die Gründe der praktischen Realisation und der ökonomischen Berechnung der Produktion als massgebende und gleichzeitig präferierende Faktoren bezeichnen können. Diese Faktoren werden heute oft, doch ganz unverantwortlich, durch Vorstellungen über andere und neue Kohlenstoff' und Eiweiss-Quellen zur Seite geschoben. Ein Weg, auf dem man eine immer besere und höhere pflanzliche Produktion *) Botanisches Institut der Karls-Universität, Praha. 236

33 URBAN: TAONOMIE D ER PARASITISCH EN PILZE zu erreichen versucht, ist die Züchtung neuer ertragreicher Kultivare. M an verlangt aber gleichzeitig wichtige Eigenschaft, dass diese auch eine genügende W iderstandsfähigkeit oder gar Immunität gegenüber den in diesem, oder jenem Teil unserer Erde wichtigsten Pflanzenkrankheiten besitzen werden. Seit Jahrhunderten haben die praktischen Züchter versucht, für weitere Züchtung und Vermehrung nur die im Felde krankheitsfreien Individuen zu benutzen. Eine neue Idee hatte dabei schon vor 40 jahren der sowjetische Botaniker N. I. Vavilov aufgegriffen. Er strebte vor allem danach, den heutigen Kulturpflanzen genetisch nahestehende W ildpflanzen zu finden, die eine natürliche W iderstandsfähigkeit gegen die wichtigsten Pflanzenkrankheiten besitzen und gleichzeitig imstande wären, diese Eigenschaft durch geeignete Kreuzung auf wirtschaftlich bedeutsame Kultivare zu übertragen. Erst später wurde diese von Vavilov entworfene Vorstellung theoretisch in dem Sinne weitergeführt, dass eine bestimmte Pflanzensippe von einer bestimmten Pflanzenkrankheit (deren physiologischer Rasse oder Biotyp) nur dann befallen wird, wenn das parasitogene Verhalten beiderseits genetisch gesichert ist (die sogenann e Gen-pro- Gen-Theorie). In logischer Folgerung sucht man schon durch Jahrzenten in der Natur die Zentren der Pfianzenresistenz zu entdecken, also die W ildpflanzen, die die Faktoren der Resistenz besitzen. Dieses Problem wurde von Leppik ( a, b, 1968) diskutiert und bearbeitet. Die Arbeiten von Leppik (die Gattung Cucum is L. betreffend) sind im Hinblick auf Vavilovs Idee bemerkenswert: In den natürlichen Entwicklungszentren der Gattung Cucum is kommen noch heute Populationen einzelner Cucumis-Arten vor, die gegenüber ihren spezifischen Parasiten widerstandsfähig sind. Also im Gegenteil: einzelne, aus diesen Entwicklungszentren eingeführte Cucumis-Arten (oder Glieder ihrer Populationen) sollten durch eine hochgradige Widerstandsfähigkeit charakterisiert sein, welche Eigenschaft rückläufig wieder die Richtigkeit oder den Irrtum in den Ausführungen der Pflanzentaxonomen über die C ucum is- Entwicklungszentren bestätigt hätte. Es scheint aber, dass Leppik bei der praktischen Nachprüfung dieser Theorie einen methodischen Fehler gemacht hat. In seinen Versuchen (in Ames, Iowa, USA) verwendete er einige Arten und verschiedene Herkünfte der Gattung Cucu m is aus Indien, Burma, Japan, Äthiopien, S. Afrika ua., um ihre Anfälligkeit im Felde und im Gewächshause für Bakterien, Schädlinge, aber auch für E rysiphe cichoracearum DC festzustellen. Dazu benutzte er aber nur Inokulum (sowie auch Schädlinge) nordamerikanischer Herkunft. Begreiflicherweise zeigte sich die Mehrzahl der benutzten Versuchspflanzen als hoch resistent oder gar immun, was Leppik auf die in diesen Pflanzen befindlichen Erbfaktoren der Resistenz zurückzuführen versucht. Man darf dabei aber nicht die heute schon überall bekannte Tatsache vergessen, dass man bei den Krankheitserregern, besonders obligaten Parasiten, mit einer Unmenge von verschiedenen, geographisch beschränkten Spezialformen, physiologischen Rassen und Biotypen rechnen muss. Nach Leppiks Meinung wurde jedoch, auf Grund der erwähnten Tatsachen, die Hypothese über die Entwicklungszentren der Gattung Cucum is bestätigt. Die Frage der erblichen Resistenz, besonders gegenüber der Gruppe der obligaten Parasiten (z. B. E rysiphales, U red in ales) bedarf aber einer besonderen Bearbeitung. Gäumanns ( p ) Erklärung der diesbezüglichen Termini und ihres Inhaltes ist in dieser Hinsicht sehr wertwoll. Es scheint, dass man in Zukunft gezwungen sein wird, den Begriff Axenie ( = d ie mangelnde E ig nung eines Organismus, als W irt zu dienen, Ungastlichkeit, Unwirtlichkeit) von dem anderen Begriff, Resistenz, abzutrennen und diesen letzteren konsequent nur für solche Erscheinungen zu reservieren, bei denen eine aktive Abwehrreaktion des W irtes zu beobachten ist. Man darf nicht ausser Acht lassen, dass unsere heutige Vorstellung über die gegenseitigen physiologischen Beziehungen zwischen W irt und Parasit vorwiegend auf den Ergebnissen des Studiums der nicht obligaten oder fakultativen Parasi'en aufgebaut ist. Die physiologischen Grundlagen des obligaten Parasitismus sind noch immer unklar. 237

34 I ČESKÁ M YKO LO G IE 23 (4) 1969 M it gewisser Berichtigung herrscht die Vorstellung, dass das gegenseitige Zusammenspiel im Metabolismus des W irtes und seines Parasiten bis zu solchen Feinheiten übereinstimmt, dass die Bedeutung der aktiven Abwehrreaktionen (wenn überhaupt vorhanden) bis auf ein Minimum herabgesetzt ist. W ahrscheinlich könnte man passende Analogien auch im Tierreich finden. Daher müsste man die sogenannte Resistenz (gegenüber den obligaten Parasiten) eher in die Kategorie der Ungastlichkeit (A xenie) einreihen und dementsprechend mehr über die Erbfaktoren der Ungastlichkeit sprechen. Diese Überlegung betrifft u. a. die Rostpilze. Es handelt sich um obligate Parasiten, die in der Natur als Arten, Unterarten, Abarten, Formen, Rassen und Biotypen Vorkommen. Die verschiedenen Grade der sogenannten Resistenz gegenüber verschiedenen Biotypen der entsprechenden spezifischen Rostart sind, meiner Meinung nach, besser als verschiedene Typen der Ungastlichkeit auszudrücken. Auch diese Eigenschaft der Pflanze kann erblich bedingt sein und man kann die betreffenden Erbfaktoren durch Kreuzung der W irtspflanzen mit grösserem oder kleinerem Erfolg in gewünschte Population übertragen. Bei der am besten bearbeiteten Art Puccinia gram inis Pers. (Schwarzrost) wird in den letzten Jahren als Quelle der Ungastlichkeit vor allem Triticum tim opheevi 2uk. (2n = 28) benutzt, dessen Kultur sich bis heute in W est-grusien erhalten hat, allerdings am häufigsten in natürlichem Gemisch mit T. m onococcum L. (2 = 14). Aus Europa stammen mehrere Beobachtungen, wonach sich diese Art entweder im Felde oder in Laborverschen als immun oder ungastlich erwiesen hat: in Spanien (Salazar 1955; hier wurde T. tim opheevi var. viticulosum benutzt; Santiago 1960), in Frankreich (Guyot, Massenot und Saccas 1948, Guyot und Massenot 1952 a, b ), in England (Thorpe, Doling und Macer 1961), in Deutschland (Buhr 1958), in Ungaren (Kovácz 1952, Király 1 955), in der Tschechoslowakei (Bartoš und Bares 1960, Bartoš und Šebesta 1968) und in der U dssr (Vavilov 1964, Jakubciner 1934, Žukovskij 1950). Der Schwarzrost ist, wie ich in meinen früheren Arbeiten erklärt habe (U rban 1966, 1967, 1968), keine einheitliche Sippe. Auf den Getreidearten parasitiert P u ccin ia gram in is subsp. gram inis, die ich für eine, durch die züchterische Tätigkeit des Menschen indirekt beeinflusste, sekundär entstandene Unterart halte, während die phylogenetisch ältere, ursprüngliche Unterart P u c- em ia gram inis subsp. gram in icola Urban hauptsächlich auf W ildgräser spezialisiert ist. In den oberwähnten, Europa betreffenden Arbeiten wird Triticum tim opheevi immer nur gegenüber der Getreide bewohnenden Unterart P. g ram in is subsp. gram inis als immun oder ungastlich erwähnt. Das ist begreiflich, weil das Inokulum nicht nur zu einer ganz anderen Unterart gehört, sondern auch eventuell ein Gemisch ganz abweichender Spezialformen und physiologischer Rassen ist, als man auf dem territorial relativ beschränkten Gebiet des T. tim opheevi in W est-grusien erwarten darf. Diese Ergebnisse täuschen aber nur vor, dass man nich nur theoretisch sondern auch praktisch zum Ziel gelangt sei: man hat einmal die Quelle der Ungastlichkeit gefunden, die man ohne weiteres in allen Getreidekammern der W elt ausnützen kann. Die Züchtung und der Anbau ökonomisch wichtiger Weizenkultivare in Gebieten des Schwarzrostvorkommens hat aber einen dauernden, unterbrochen fliessenden Entwieklungsveraluf zur Folge. Daher sind für unsere Problematik besonders interessant die aus Nord- und Südamerika stammenden Angaben, wo einige physiologische Weizenschwarzrostrassen auftreten, die Triticum tim opheevi im Felde sehr stark infizieren können (G arcia-r ada, Vallega, Loegering und Stakman 1942, Hart 1943, 1944, Vallega und Favret 1947, Vallega ). Eine ähnliche Beobachtung kommt auf dem eurasischen Kontinent bis 238

35 U RBA N : TA O N O M IE D ER P A R A SITISC H EN PILZ E heute nicht vor, wenn auch festgestellt wurde, dass Sämlinge von Triticum tim opheevi für verschiedene Weizenschwarzrostrassen mehr oder weniger anfällig sind. Nähere Angaben stammen vor allem aus Frankreich. Im Jahre 1947 wurden Weizenkeimlinge mit den Rassen 17 und 15 (beide isoliert vom W eizen in Grignon bei P aris) infiziert (Typus I I + ; Guyot, Massenot und Saccas 1948 p. 5 4 ). Im Jahre 1952 wurden die Infektionsergebnisse mit dem Inokulum von W eizen aus dem Departement Seine-et-Oise, aber auch Drome und Hérault publiziert. Triticum tim opheevi zeigte sich anfällig (Typus bis I V ); in einigen Fällen wurden folgende Biotypen identifiziert: 14 a, 14 ß, 15 a, 17, 21 (Guyot und Massenot 1952 a, b ). Ähnliche Versuchsergebnisse wurden im Jahre 1955 veröffentlicht, ausserdem wurden mit positivem Erfolg die im Departement Vaucluse auf Gerste gesammelten Uredosporen benutzt (Guyot und Massenot 1955). Eine relativ starke Reaktion (Typus I I I + ) kam schliesslich nach dem Beimpfen mit auf W eizen unweit von Boulaouane in Marokko gesammelten Uredosporen zustande (Guyot und Massenot 1960 p ). Im Zusammenhang mit unseren Fragen verdienen die grösste Aufmerksamkeit, wenigstens im Rahmen Europas, die Entdeckungen französischer Autoren in Nordafrika (Marokko, Algerien) und auch anderer im Mittelmeergebiet. Danach kommen in diesem Raum überall verbreitete Weizenschwarzrostrassen vor, die sowohl auf Weizen als auch auf manchen W ildgräsern, am häufigsten aus den Gattungen A egilops, Brom us, H aynaldia, H ordeum und A gropyron s. 1. parasitieren können (Guyot 1958, Gerechter, Minz und W ahl 1961, Sibilia und Basile 1960, 1961, Guyot, Malençon und Massenot 1957, 1958, Guyot und Massenot 1959, Malençon 1961, 1963 a, b, Arthaud, Guyot und Malençon 1964). Das Mittelmeergebiet ist ein natürliches Entwicklungszentrum des Zwischenwirtes von Puccinia gram inis, der Gattung B erberis, auf dem die physiologischen Rostpilzrassen bastardieren. Man darf also voraussetzen, dass das Mittelmeergebiet, was die Menge der Schwarzrostrassen (den Weizenschwarzrost inbegriffen) betrifft, eine der reichsten Regionen vorstellt (siehe auch eine andere, doch ähnliche Meinung bei Zukovskij 1964, p ). Unter Berücksichtigung dieser Tatsachen scheint die heutige Methode zur Auffindung erblicher Ungastlichkeitsfaktoren gegen den Weizenschwarzrost (P u ccin ia gram in is Pers. susp. gram in is var. g ram in is) nicht von einwandfreien theoretischen Voraussetzungen auszugehen. Der Phytopathologe bzw. Züchter benutzt als Inokulum bestimmte, für ein Staatsgebiet oder einen gewissen Teil des Kontinents gefährliche physiologische Weizenschwarzrost- Rassen oder Biotypen. Als Träger der Ungastlichkeitsfaktoren dienen, bei der gründlicheren Forschung, Triticum tim opheevi andere T riticu m -Arten oder verschiedene Artenpopulationen der wildwachsenden Gattungen A egilops, A gropyron s. 1. und Elym us. Es ist begreiflich, dass die Infektionsergebnisse an Keimlingen oder die Ergebnisse der Feldversuche vom Standpunkt des Züchtcrs aus ganz einwandfrei und günstig sind. Der Fehler steckt aber darin, dass in den Versuchen alle diejenigen W eizenschwarzrost-rassen und B iotypen, die in bestimmten Regionen (Mittelmeergebiet, Kleinasien, Transkaukasien, Iran, Afghanistan u. a.) leicht auf W ildgräsern (wilde T riticu m -Arten inbegriffen) zu parasitieren vermögen, ausgelassen wurden. Es sind aber gerade diese Rassen, deren Uredosporen z. B. im westlichen Mittelmeergebiet vom W ind gegen Norden getragen zu werden pflegen und die eine potentielle Gefahr vorstellen.*) Ich beurteile diese genotypisch ungewöhnlich reichen Ras- *) In der Tschechoslowakei, z.b., stellte Blattnÿ (Vëstn. Cs. Akad. zemëd. 1 8 : , 1942) schon in dreissiger Jahren fest, dass die vom W ind vom Osten und Südosten getragenen Uredosporen in Böhmen grosse Schwarzrostkalamität verursacht haben. 239

36 ČESKÁ M YKOLOGIE 23 (4) 1969 sen und Biotypen vor allem danach, dass sie gewisse W ildgrässer (und auch Triticum -Arten) befallen können. Mit anderen W orten, ich halte diese Rassen und deren Biotypen für die Sippen, welche dem ursprünglichen Schwarzrost (P u ccin ia gram inis subsp. g ram in icola) sehr nahe stehen. In dem gemeinsamen Entwicklungszentrum des W irtes und seines Parasiten, wie schon Žukovskij ( , ) erwähnt, kommen nicht nur Weizenpopulationen und die Populationen anderer dem W eizen nahe verwandten Gattungen (A eg ilop s!) vor, die gegen den Parasit einzig absolut immun oder hoch ungastlich sind. Im Gegenteil kommen neben den Individuen oder Populationen, die als immun oder ungastlich erscheinen, andere, sehr anfällige vor, was zusammen eine mehr oder weniger ununterbrochen fliessende Reihe vorstellt. Žukovskij erklärt dies teils durch die ungeheuere Mannigfaltigkeit des sich vom Anfang an mit seinem W irte gemeinsam entwickelnden spezifischen P arasiten.*) Als Schlussfolgerung geht hervor: in Europa stellt der Schwarzrost eine G e samtheit von zwei intraspezifischen Sippen dar: die ursprüngliche graminikole Unterart P uccin ia gram inis subsp. gram in icola Urban sowie die sekundär entstandene cerealikole P. gram in is subsp. gram inis. Daher hat man beim Suchen nach der geeigneten Ungastlichkeitsquelle die Aufmerksamkeit nicht nur auf die aus den Getreideentwicklungszentren stammenden W ildpflanzen zu richten, sondern man muss gleichzeitig auch aus diesen primären oder sekundären Entwicklungszentren das Inokulum schöpfen. Bei der entgegengesetzten Aufgabe bzw. beim Suchen nach den Entwicklungszentren der K ulturpflanzen an Hand der Feststellung der Brennpunk'e der Ungastlichkeit (Leppiks Methode), muss man unbedingt das Inokulum aus denjenigen Gebieten, wo man die zu suchenden Zentren voraussetzt, sammeln und benutzen. Danksagung!'ür die sprachliche Berichtigung bin ich den Herren Prof. Dr, E. Daumann, CSc. und Pr.A. Dr. Hassebraukzu herzlichem Dank verpflichtet. L ITE R A T U R Arthaud J., Guyot L. et Malençon G. ( ): Caractérisation morphologique de Puccinia graminis (sur les hôtes spontanés du parasite dans l Ancien Monde). 3eme Colloque Europ. Rouille noire, Cambridge, Docum. annexe 5:1 44. Bartoš P. et Bareš I. ( ): Odrůdová odolnost pšenic vůči rzi travní (Puccinia graminis Pers.), rzi pšeničné (Puccinia triticina Eriks.) a žit vůči rzi travní a rzi žitné (Puccinia dispersa Eriks. et Henn.) za přirozené infekce. Sbor. Čs. Akad. zeměd. Véd, Rostl. Výr. 6 : Bartoš P. et Šebesta J. ( ): Odrůdová odolnost pšenic ve fázi 1 3 listů ke rzi travní formě pšeničné (Puccinia graminis Pers.. sp. tritici Eriks. et H enn.). Ochr. Rostl., Ser. 2, 4 : Buhr H. ( ): Rostpilze aus Mecklenburg und anderen Gebieten Uredineana 5: Garcia-Rada G., Vallega J., Loegering W. Q. et Stakman E. C. ( ): An unusually virulent race of wheat stem rust, Nr Phytopathology 32 : Gäumann E. ( ): Pflanzliche Infektionslehre. Basel. Gerechter K. Z., Minz G. et Wahl I. ( ): Physiologie specialization of wheat stem rust in Israel. 2eme Colloque Europ. Rouille noire, Madrid, p Guyot A. L. (1958) : Rôle des graminées spontanées dans l épidémiologie de la rouille noire des céréales en Europe et Afrique septentrionale. 1er Colloque Europ. Rouille noire, Versailles, p. 1 10, 1 12, 1 4. * ) Nach der Angabe von Žukovskij (1950 p. 95) wird Triticum tim opheevi im Hochgebirge des Rayon von Bakur jansk vom Schwarzrost befallen. 240

37 U RBA N : T A O N O M IE D ER P A R A SITISC H EN PILZ E Guyot A. L., Malençon G. et Massenot M. ( ): De l'existence d un foyer montagnard de rouille noire du Blé (Puccinia graminis tritici) sur certaines graminées indigènes du Moyen et du Haut Atlas marocains. C. R. Acad. Agric. France, 1957, Guyot A. L., Malençon G. et Massenot M. ( ): Rôle des Berberis dans l épidémiologie de la rouille noire des céréales en France, Espagne et Maroc. 1er Colloque Europ. Rouille noire, Versailles, p Guyot L. et Massenot M. ( a ): Dix ans d expérimentation sur la rouille noire des céréales ( ). Ann. I. N. R. A : Guyot L. et Massenot M. (1952b): Observations et expérimentations sur la rouille noire des céréales au cours des années 1948 à Ann. I. N. R A : Guyot L. et Massenot M. ( ): Observations et expérimentations sur la rouille noire des céréales et des graminées au cours des années 1951 à Ann. Épiphyt : : Guyot L et Massenot M. ( ): État actuel du problème de l épidémiologie de la rouille noire du blé (Puccinia graminis tritici) en Europe et en Afrique du Nord. 4eme Congr. intern. Lutte Ennem. Plantes, Hambourg, 1957/1 : Guyot L. et Massenot M. ( ): Observations et expérimentations sur la rouille noire des céréales et des graminées au cours des années 1957 et Ann. Épiphyt : : Guyot A. L., Massenot M. et Saccas A. ( ): Études expérimentales sur les rouilles des graminées et des céréales en Ann. Ecole nat. Agric. Grignon, Ser. 3, 6 : : Hart H. ( ): Stem rust on Triticum timopheevi. Phytopathology 33: Hart H ( ): Stem rust of enw wheat hybrides and varieties. Phytopathology 34: Jakubciner M. M. ( ): Pšenica ustojčivaja protiv gribnych zabolevanij (Triticum timo- j pheevi Zhuk.). Trudy přiklad. Bot. Genet. Selekc. 2 6 : Király Z. ( ): Búzafajták rozsdeallenálló képességének vizsgálata három évi kisérletek alapján. Kozleményei 8 : Kovács A. ( ): Adatok búzalajtagyiijteményeink betegségellenállóságához. Növenytermelás 1 : Leppik E. E. ( a ): Searching gene centers of the genus Cucumis through host-parasite relationship. Euphytica 15: Leppik E. E. (19u 6b): Relative resistance of Cucumis introduction to diseases and insects. Advanc Front. PI Sei 19: Leppik E. E. (1968): Relation of centers of origin of cultivated plants to sources of disease resistance. U.S Dept. Agric. PI. Introd. Invest. Pap., Beltsville 13:1 7. Malençon G. ( ): Épidémilologie de la rouille noire des céréales au Maroc. C. R. Acad Agric Fran.e, 19ul : Malençon G. ( a ): Les données écologiques du développement estival de la rouille noire (Puccinia graminis sens, lat.) clans le Moyen Atlas. C. R. Acad. Agric. France, 1953 : Malençon G. (1963b): Le rôle de Berberis hispanica du Moyen et du Haut Atlas dans le cycle évolutif de la rouille noire du blé au Maroc. Boll. Staz. Patol. veget., Roma, Ser. 3, 20 : Salazar J. ( ): Reaccion de diversas variedades de trigo a très razas de Puccinia graminis f. sp. tritici Eriks. et Henn. comunes en España. Bol. In st nac. Invest, agron. 33/229 : Santiago J C ( ): Le comportement en serre et au champ des variétés de la,,1960 European spring wheat stem rust nursery. Bull. Europ. Inf. Rouille noire, Grignon, 1960/8:3-7. Sibil i a C. et Basile R. ( ): Graminacee spontanee attaccate da ruggini, raccolte in Italia nel Boll. Staz. Patol. veget., Roma, Ser. 3, 17 : Sibilia C et Basile R. ( ): Quelques races physiologiques de rouille noire sur graminées spontanées en Italie en eme Colloque Europ. Rouille noire, Madrid, p. 1-3 Thorpe I. G., Doling D. A. et Mac er R. C. F. ( ): Physiologie races of Puccinia graminis var. tritici (Pers.) in the British Isles. 2eme Colloque Europ. Rouille noire, Madrid, p Urban Z. ( ): Československé travní rzi. Habilit. Dissert. Univ. Karlovy, Praha, p Urban Z. ( ): The taxonomy of some European graminicolous rusts. Čes. Mykol. 21 :

38 g Č ESK A M Y K O LO G IE 23 (4) 1969 Urban Z. ( ): Zum Artbegriff bei den Rostpilzen. Intem. Symp. Art- u. Rassenprobl. Pilz, Wernigerode, 1967 : Vallega J. ( ): Wheat rust races in South America. Phytopathology 4 5 : Vallega J. et Favret E. A. ( ): Razas fisiológicas de Puccinia graminis tritici que atacan a Triticum timopheevi. Rev. Invest. agric. 1 : Vavilov N. I. ( ): Materialy k voprosu ob ustojčivosti chlebných zlakov protiv parazitičeskich gribov,. In: Izbran. Trudy 4 : Vavilov N. I. ( ): Imunitet rastenij k infekcionnym zabolevanijam. In: Izbran. Trudy 4 : Vavilov N. I. (1964: Pšenica. Moskva Leningrad. Žukovskij P. M. ( ): K u l turnyje rastenija i ich sorodiči. Moskva. Žukovskij P. M. ( ): Kul'turnyje rastenija i ich sorodiči. Ed. 2, Moskva. Boletin Informativo de la Sociedad Mexicana de Micologia. No Pp Mexická mykologická společnost Sociedad Mexicana de Micologia, jež byla založena v roce 1966, počala vydávat svůj časopis, jehož druhý svazek právě vyšel (je datován v prosinci 1 968). Tištěn je rotaprintem, ale na velmi dobrém papíru, takže je dobře čitelný. Předsedou společnosti je dr. Teófilo Herrera a jednatelem dr. Evangelina Pérez Silva z Instituto de Biología (Apartado Postal , México 20 D. F.). Ve jmenované publikaci je otištěn seznam nových členů, hlavně zahraničních, a tři zajímavé etnomykologické práce. Používání hub k účelům kulinárním i náboženským v Mexiku se datuje od dob prehistorických a kult omamných druhů je jistě starší než 3000 let, asi podobně jako používání kaktusu L ophophora iviliam sii (peiote) k podobným účelům. S houbami souvisejí také kamenné sošky bůžků, o nichž pojednává B. Lowy (Louisiana State University, Baton Rouge, Louisiana, U SA ) v práci Un hongo de piedra praeclásico de Mixco Viejo, Guatemala (pp ), kde je vyobrazeno několik takových sošek z různé doby. Jednu z nich má také ve znaku Mexická mykologická společnost. Byly tesány z kamene již v době 1000 let před Kristem a jejich výroba sahá až do doby asi 900 let po Kristu; byly vyráběny skoro dvě tisíciletí. Tyto velmi staré památky svědčí o tom, že masité houby byly ve veliké vážnosti u starých Azteků. Jako pokrm byly oblíbené, protože chutí připomínají maso. O tom svědčí i to, že houba v jazyku nahuatl se nazývá nanácatl, což je množné číslo od nácatl, což znamená maso. Celia Dubovoy (Instituto de Biología, Universidad National Autonoma de México) v práci Conocimiento de los hongos en el México antiguo (pp ) pojednává o zprávách starých cestovatelů, hlavně misionářů, a o používání některých omamných hub k náboženským účelům ve starém Mexiku. R. Martin del Campo v práci Contribution al conocimiento de la nomenclatura micologica nahuatl (pp ) podává seznam jmén hub v azteckém jazyku nahuatl. Uvádí jich celkem 46, což je značné výrazové bohatství pro tak starobylý jazyk. G. Guzmán informuje o mykologickém herbáři uloženém v Escuela Nacional de Ciencias Biológicas, del Instituto Politechnico National en México, D.F. (pp ) a T. Herrera a Evangelina Pérez o sbírce makromycetů v Instituto de Biología de la { Universidad Nacional Autonoma de México. Spolkové zprávy a seznam nově získané mykologické literatury zakončují tuto zajímavou publikaci. A lbert Pilái Friesia. Vol. I, fasc Kabenhavn 1969, pp První dvojsešit devátého svazku periodika Friesia jsou slavnostní publikací redigovanou J. Kochem a vydanou k poctě 70tých narozenin profesora Nielse Fabritia Buchwalda, profesora patologie rostlin na Královské veterinářské a zemědělské koleji v Kodani a dlouholetého předsedy dánské mykologické společnosti iforeningen til Svampekundskabens Fremme ( ). Přispěli do ní svými pracemi jak mykologové dánští, tak hlavně zahraniční takřka z celého světa. Obsahuje celkem 42 pojednání z nejrůznějších oborů mykologie teoretické i užité. Z československých autorů přispěli do ní František Pešek (Distribution topographique ďisotope radioactiv $ K dans les chapeaux de Trametes versicolor et Phellinus pomaceus au point de vue de la présence comme des substances colorantes organiques, des résines et des substances aux qualités antibiotiques dans la famille Polyporaceae, pp )a Albert Pilát (Buchwaldoboletus, genus novum Boletacearum, pp ). A lbert Pilát 242

39 I ^ Bodenmikromyceten im Gebirge Ždánický les (Steinitzer Wald) und in der Steppe bei Pouzdřany (Pausram) Půdní mikromycety Ždánického lesa a Pouzdřanské stepi H O lga F assatiov á Auf drei Waldstandorten des Gebirges Ždánický les und auf einem Standorte in der Steppe von Pouzdřany in Südmähren wurde im Jahre 1963 eine Artenanalyse von Bodenmikromyceten der Ordnung M ucorales und M oniliales durchgeführt. Auf allen vier Standorten wurden zusammen 122 Arten, davon 25 Arten von M ucorales und 57 Arten von M on iliales festgestellt. Gleichzeitig wurde auch ihre Beziehung zu den mikroklimatischen Faktoren und zu den Gesellschaften höherer Pflanzen gewertet. Es wurde festgestellt, dass die Artenzahl auf den einzelnen Standorten der Bodentemperatur proportional und der Bodenfeuchtigkeit nicht proportional ist. Die meisten Arten wurden in der Steppe und im thermophilen Eichenwald isoliert. Die Steppe kennzeichneten die Arten der Gattungen A spergillus Micheli und F u sa - rium Link, während für die Waldgesellschaften C hrysosporium pannorum (Link) Hughes kennzeichnend war. Na třech lesních stanovištích Ždánického lesa a na stepním stanovišti Pouzdřan- H ská step na jižní Moravě byla provedena v průběhu r analysa půdních mikrob i mycetů z řádu M ucorales a M oniliales. Na všech čtyřech stanovištích bylo nale- ^H zeno celkem 122 druhů, z toho 25 druhů řádu M ucorales a 57 druhů řádu M oni- H liales. Současně byl zhodnocen jejich vztah k půdně klimatickým faktorům a spole- H čenstvu vyšších rostlin. Bylo zjištěno, že počet druhů na jednotlivých stanovištích H byl přímo úměrný půdní teplotě a nepřímo úměrný půdní vlhkosti. Nejvíce druhů H bylo isolováno na stepi a v teplomilné doubravě. Význačnými pro step byly druhy H rodů A spergillus Micheli a Fusarium Link, zatímco pro lesní společenstva C hryso- sporium pannorum (Link) Hughes. Im Jahre 1963 habe ich mich an einem floristischen und geobotanischen Forschungsunternehmen im Gebirge Ždánický les beteiligt, die vom geobota- H nischem Laboratorium der Tschechoslowakischen Akademie der W issenschaften in Brno zusammen mit Dr. F. Šmarda, Dr. B. Olehlová und Ing. J. Lazeb- I nicek organisiert wurde. Dr. Šmarda und Ing. Lazehníček befassten sich mit der Flora und Soziologie der Hutpilze, wogegen Dr. Úlehlová sich bodenmikro- biologischen Analysen widmete. Meine Arbeit bestand in der Feststellung von I Bodenmikromyceten in ihrer Beziehung zu den Gesellschaften höherer Planzen und den gegebenen Bodenbedingungen. Ausser af drei Lokalitäten im Gebirge I Ždánický les habe ich gleichzeitig regelmässig von April bis Dezember Boden- I proben in der Steppe bei Pouzdřany entnommen. I Das Gebirge Ždánický les erstreckt sich etwa 30 km südöstlich von Brno in der Höhe von m ü. d. M im Bereiche der pontisch-pannonischen Flora. Es liegt in einem mässig H warmen und mässig trockenen Gebiet der Č SSR. Die erste Lokalität lag in einem Hainbuchen- Eichenwald, die zweite in einem wärmeliebenden Eichenwald und die dritte in einem Buchen- I wald. Die Steppe von Pouzdřany liegt im südmährischen pannonischen Gebiet bei Pouzdřany. Es I handelt sich um den Ausläufer eines mässig gewellten Hügellandes in einer Meereshöhe von I etwa 250 m. Auf tieferen südöstlichen Hängen befinden sich Weingarten; auf steileren Hängen I stocken wärmeliebende Eichenwälder, die in eine Waldsteppe und weiterhin in eine höherge- I legene Steppe übergehen. Diese Steppe liegt in einem sehr trockenen Gebiet Mährens. Die geologische, pedologische, mikrobiologische und soziologische Charakteristik der drei I Lokalitäten im Gebirge Ždánický les betreffend wurde von Šmarda (1960) und aus seinem I Aufzeichnungen übernommen. Die soziologische Charakteristik des Steppe von Pouzdřany I sowie geologische und pedologische Angaben wurden aus der Arbeit von Podpěra (1928) Í übernommen. Bei weiteren die genannten Lokalitäten charakterisierenden Angaben beziehe I ich mich auf die Arbeiten dieser Autoren.

40 ČESK Á M Y K O LO G IE 23 (4) 1969 M ETHO D IK Von April bis Dezember 1963 wurden auf den erwähnten vier Lokalitäten immer auf dem gleichen Standort aus einer Tiefe von 2 5 cm Bodenproben in sterillen Eprouvetten regelmässig entnommen. Am darauffolgendem zweiten Tage wurden diese Proben nach der in meiner vorigen Arbeit veröffentlichen Körnchenmethode (Fassatiová, 1966) verarbeitet. Zur Kultivierung von Mikromyceten wurde zuerst Nähragar mit einem Bodenextrakt nach M artin unter Beigabe Bengalrot verwendet. Aus den auf diesem Agar gewachsenen Kolonien wurden Subkulturen der einzelnen Arten auf Bierwürze- oder Czapekagar zwecks ihrer Determinierung angelegt. Bei jeder Probenentnahme am Standort wurde die Bodentemperatur mittels zweier Thermometer in einer Tiefe von 5 7 cm gemessen. D ie Temperaturmessung wurde auf allen Standorten binnen 2 3 Stunden durchgeführt. Die gleichzeit entnommenen grösseren Bodenmengen wurden in W aagedosen gelegt und im Labor mittels der üblichen Melhode die Bodenfeuchtigkeit bestimmt. Bodentemperatur- und Bodenfeuchtigkeitswerte wurden nur zufällig bei den Probenentnahmen gewonnen und drücken nicht das genaue durchschnittliche Temperatur- und Feuchtigkeitsregim des Standortes aus. Man kann daher eine bestimmte Abhängigkeit der Mikromycetenpopulation aus diesen Standortsfaktoren beobachten. STA N DO RTE 1. Standort: Gemeinde Zdravá Voda bei Žarošice, 390 m ü. d. M. Gebirge Ždánický les, W ald am höchsten Punkte längs der Strasse von Brünn. Geologische Unterlage: Flysch (Kalksandstein) mit Löss. Bodentyp: Humusreicher Horizont erstreckt sich in der Tiefe von 2 7 cm, bräunlicher grauer Farbe, lockerer Graupenstruktur. Bodenanzidität: bis 5 cm Tiefe ph 6,6. Waldgesellschaft: Hainbuchen-Eichenwald (Q uerco-carpinetum m edioeuropaeum T üx.). Die Baumschicht wird von einem 60 Jahre alten Ausschlagswald / C arpinus betulus L., T ilia cordata Mill., Quercus petraea (M attusch.) Liebl. und Fagus silvatica L.] mit vereinzelten bis 120 Jahre alten Bäumen Wintereichen sowie Buchen gebildet. Der Wald stockt auf einer gegen Süden geneigten Fläche und geht in einem wärmeliebenden Eichenwald über. Die Krautschicht zeigt einen Deckungsgrad von 30 % Die folgende Tabelle Nr. 1 bringt die Bodenanalyse der Bodenmikromyceten dieses Standortes zusammen mit Angaben über die Temperatur und Feuchtigkeit des Bodens. 2. Standort: Zdravá voda bei Žárošice, 350 m ü. d.m., W ald Lisov SW -H ang im Gebirge Ždánický les. Geologische Unterlage: Flysch. Bodentyp: Podsol auf Schichten des zerfallenden Sandsteines von Ždánice. Bodenstruktur des Ai Horizontes braungrau, krümmelig. Bodenazidität: ph 6,4. Waldgesellschaft: Wärmeliebender Eichenwald Potentillo-Q ucrcetum pannonicum Klika. Die Baumschicht wird von einem lichten, sonnigen, vorwiegend 60 Jahre alten Eichenwald gebildet lq uercus petraea (M attusch.) Liebl., Q. pubescens W illd., Sorbus torm inalis (L.) Cr., T ilia cordata Mill., Pinus silvestris L.] Deckungsgrad der Krautschicht 50 %. Die Tabelle Nr. 2 bringt die Analyse der Bodenmikromyceten dieses Standortes mit Angaben der Temperatur sowie der Feuchtigkeit des Bodens. 3. Standort: Bučovice bei Ždánice, 400 m ü. d. M., W ald auf einem Schluchthang (Ždánický les). Geologische Unterlage: Flysch. Bodentyp: Mässiger Podsol, Bodenstruktur des Ai Horizontes braungrau, krümmelig. Bodenazidität: Bis 5 cm ph 6,2. Waldgesellschaft: Artenarmer Buchenwald (Fagetum pau per Zlatník). Die Baumschicht wird von einem Buchenwald verschiedenen Alters gebildet mit einzelnen 160 Jahre alten Buchen (Fagus silvatica L.) weiter T ilia grandifolia (Ehrh.) Wollm. Acer pseudoplatanus L. und Acer 244

41 FA SSA TIO V Á : BO D EN M IK R O M Y C ETEN cam pestre L. Es überwiegen etwa hundertjährige Bäume. Der Deckungsgrad der Krautschicht beträgt 2 %. Die Tabelle Nr. 3. enthält die Ergebnisse der Artenanalyse der Bodenmikromyceten mit Angaben über die Temperatur und Feuchtigkeit des Bodens. 4. Standort: Steppe bei Pouzdřany, südöstlicher Hang oberhalb der Weingärten in der Höhe 250 m ü. d. M. Geologische Unterlage: Auspitzer Mergel und Steinitzer Sandstein Bodentyp: Braune Rendzine auf kalkreichem Sandstein; Bodenstruktur des A-Horizontes sand-tonig und krümmelig. i (Fortsetzung auf der Seite 247). Tabelle Nr. 1. I. Q uerco-c arpinetum m edioeuropaeum M onat IV V V I V I I I I I I I Bodentem peratur im C , 7 Bodonfouchtingkeit im % ,6 M u corales: A b sid ia sp in o sa Lendner cy lin d rosp ora Hagem C u n n in gham ella elegan s Lendner H aplosporan giu m decipien s T haxter M ortierella p u silla Oudemans ra m a n ia n a (Möller) Linnem ann M u cor adventitius Oudemans h iem a lis W ehm er parvisporu s K anouse Zygorrhynchus m acrocarpu s Ling-Y oung v u illem in i Nam ylow ski M on iliales: B otrytis cin erea Persoon ex F r. G alcarisporiu m sp. C ephalosporiu m sp. C ladosporium sp. C ylindrocarpon rad icicola W ollenweber F u sariu m oxysporum Schlech t, emend. Snyd. e t H ansen H u m icola fu sco a tr a Traaen C hrysosporiu m pan n oru m (Link) Hughes P aecilom yces sp. P en icilliu m albid u m Sopp emend. Fass. au ra n tiocan d id u m D ierckx. cyan eu m (B. e t S.) Biourge cam em berti Thom caseicolu m B ainier diversum R aper et Fennell m artensii B iourge m eleagrinum Biourge m iczyn skyi Zaloski p iscariu m W estling pu lvilloru m T u rfitt pu sillu m Sm ith restrictum Gilm an and A bbott ro lfsii Thom roseopu rpu reu m D ierckx sp in u losu m Thom S co p u la rio p sis brevicau lis B ain ier T o ru la sp. T rich od erm a kon in g i Oudemans lignorum (Tode) H arz 245

42 ČESKÁ M YKO LO G IE 23 (4) 1969 Tabelle Nr. 2. I. Potentillo-Q uercetum pan n on icu m M onat IV V V I V ín I I I I Bodentem peratur im C 10, ,2 8,3 1,2 Bodenfeuchtigkeit im % 20, M u corales: A b sid ia cy lin drospora Lendner 8pin osa Hagem H aplosporan giu m bisporale T h axt. gracile (Möller) Linnem ann lig n icola M artin sp. M ortierella p u silla Oudemans ra m a n ia n a (Möller) Linnem ann sp. M ucor adventitiiis Oudemans circin elloides v. Tieghem lam prosporu s Lendner p arvisporu s K anouse racem osus Fres. 8ubtilissim us Oudem. Z ygorrhynchus heterogam us Vuill. v u illem in i N am yl. M on iliales: C iadosporium sp. C ylindrocarpon rad icicola W r. C hry80sporiu m p an n oru m (Link) Hughes P aecilom yces farin osu s (Diekx. ex F r.) Brow n et Sm ith m arqu an dii (Massee) Hughes sp. P én icilliu m a lb ica n s B ain ier albidu m Sopp emend. Fass. cam em berti Thom com m une Thom corym biferu m W estling diver8um R âp er e t Fennell txpan su m L in k granulatum B ain ier lan osocoeru leu m Thom lan osum W estling m eleagrinum Biourge m iczyn skyi Zaleski p iscariu m W estling p u lvilloru m T u rfitt restrictum Gilm an et A bbott 8pinulo8um Thom tardum Thom vin aceu m Gilman et A bbott S copu lariop sis brevicaulis B ainier var. a lb a T richoderm a glaucum A bbott kon in g i Oudemans lignorum (Tode) H arz V erticillium sp. 246

43 FA SSA TIO V Á : BO D EN M IK R O M Y C ETEN Steppegesellschaft: Eine Pflanzengesellschaft aus Festucion valesiaceae. Physionomisch wich- Bodenazidität: ph 8. tige Begleitpflanze der Rasensteppe ist Cram be tatarica Jacq. Die Tabelle 4. enthält die Ergebnisse der Artenanalyse der Bodenmikromyceten mit Angaben über die Temperatur und Feuchtigkeit des Bodens. Tabelle Nr. 3. I I I. F agetu m p a u p er M onat IV V V I V I I I I I I I Bodentem poratur im C 7, ,5 0,5 Bodenfeuchtigkeit im % 22, ,3 M u corales: A bsid ia cylin drospora Hagem repen s v. Tieghem sp in o sa Lendner H aplosporan giu m bisporale T h axt. M or tier ella p u silla Oudemans ra m a n ia n a (Möller) Linnem ann sp. M ucor adventitius Oudemans corticolus Hagem lam prosporu s Lendner p a rv isp o ru s K anouse Zygorrhynchus heterogam us Vuill. v u illem in i N am yl. M on iliales: B ea u v eria b a ssia n a (Bals.-C riv.) Vuill. A ltern a ria sp. G ladosporium sp. F u sariu m oxysporum Schlecht, emend Snyd. e t H ansen var. orthoceras (App. et W r.) B ilai G eotrichum sp. H u m icola fu scoatra Traaen G hrysosporium p an n oru m (Link) Hughes M on osp oriu m sp. P aecilom yce8 m arqu an d ii (Massee) Hughes P én icilliu m albidu m Sopp emond. Fass. cyan eofulvu m Biourge cyclopiu m W estling chrysogenum Thom diversum R aper et Fennell m artensii Biourge m iczynskyi Zaleski ochrochloron Biourge notatum W estling tardum Thom m eleagrinum Biourge restrictum Gilm an et A bbott S copu lariopsis brevicaulis B ain ier T oru la sp. T richocladiu m sp. T richoderm a glaucum A bbott kon in g i Oudemans lign oru m (Tode) H arz V erticillium sp. 247

44 ČESKÁ M YKO LO G IE 23 (4) 1969 IV. T abelle Nr. 4. Festu cion valesiaceae M onat IV V V I V I I I I I I I Bodentem peratur im CC 16, ,3 Bodenfeuchtigkeit im % 6,6 14, ,ñ M u corales: A b sid ia cylin dr o sp o ra Hagem hetero8pora Ling-Y oung scabra Cocc. sp in o sa Lendner C u n n in gham ella echin u lata (M atr.) T h a x t. H aplosporan giu m lignicola M atr. M ortierella p u silla Oudemans ram an ian a (Möller) Linnem ann sp. M ucor circinelloide8 v. Tieghem frag ili8 B ainier racemo8u8 Fres. M on iliales: A crem onium sp. A ltern aria sp. A spergillus candidus L ink flav ip es (Bainier et Sartory) Thom et Church fum igatu8 Fres. niveus Michel i p arasiticu s Speare u8tu8 (Bainier) Thom e t Church C lado8porium sp. F u sa riu m jav an icu m var. ra d icico la W r. m erism oide8 Corda m on iliform e var. lactis (Pir. e t R ib.) B ila i oxy8porum Schlecht, emend. Snyd. et H ansen var. orthoceras (App. et W r.) B ila i O onytrichum sp. K H u m icola fu scoatr a Traaen M onosporium acum inatum var. terrestre Sacc M yrothecium verru caria (Albert, et Schwein.) D itm. P aecilom yce8 m arqu an dii (Massee) Hughes P én icilliu m albidu m Sopp. emend. Fass. cyclopiu m W estling diversum R aper et Fennell expansu m L ink jan thin ellum Biourge lan osu m W estling marten8ü Biourge m eltagrinum Biourge m iczynskyi Zaleski p isca riu m W estling puberulu m B ain ier ro8eopurpureum D ierckx 8Ím plicis8ím um (Oud.) Thom 8pinulo8um Thom Scopulariop8Í8 brevicau lis B ainier T oru la sp. T rich od erm a glaucum A bbott lign oru m (Tode) H arz 248

45 FA SSA TIO V Á : BO D EN M IK R O M Y C ETEN D i e Vergleichung einzelnen Standorten mit der Rücksicht auf die Bodenmikromyceten und ihre Beziehung zu den ökologischen Faktoren desstandortes Es wurden nur Phycomyceten der Ordnung M ucorales und Deuteromyceten der Ordnung M on iliales isoliert. Die Zahl der Mikromyceten der einzelnen Standorte und die zahlenmässige Vertretung ausgeprägter taxonomischer Gruppen enthält die Tabelle 5, der zufolge sich in den W aldgesellschaften eine grössere Zahl der Vertreter von M ucorales vorfindet, während in der Steppe ihr geringstes Vorkommen gefunden wurde. Der thermophile Eichenwald war an diese Arten am artenreichsten, der Buchenwald am artenärmsten. Aus dem Steppenboden wurden von allen vier Standorten die meisten Arten der Ordnung M on iliales gewonnen. Ihre Gesammtzahl überwog auf diesem Standorte die Zahl der Vertreter der Ordnung M ucorales im Verhältnis durchschnittlich 3:1. Auf den übrigen Standorten betrug dieses Verhältnis durchschnittlich 2 : 1. D ie grösste Anzahl aller Arten beider Gruppen (M u corales und M on iliales) kam in der Steppe und im thermophilen Eichenwald vor. Die Bodentemperatur und die südöstliche Exposition, aber auch die Gesellschaften der höheren Pflanzen, übten hier einen besonderen Einfluss aus. T ab. 5. Artenzahl ausgeprägter Mikromycetengruppen auf allen vier Standorten M uco- M on i- P en icil- A sp er- F u sa - Zusam - ra les H aies liu m gillua riu m m en _ C arpinetum Q uerco-c arpinetum F agetu m Featu cion valesiaceae D ie Zahl der hier im Boden immer häufig vertretenen Penicillienarten war im thermophilen Eichenwald am höchsten, im Buchenwald am niedrigsten. Eine annähernd gleiche hohe Anzahl von Penicillienarten war durchschnittlich in der Steppe und im Hainbuchen-Eichenwald vorhanden. In der Steppe kamen als kennzeichnende Arten 6 Vertreter der Ordnung A spergillus Micheli und 5 Arten der Gattung F u sariu m Link vor. Arten der Gattung F usariu m sind für die Rhizosphere von Grasgesellschaften typisch. D ie Arten der Gattung A spergillus kommen in wärmeren Gebieten oder auf Standorten mit einer höheren Bodentemperatur vor, wie dies in der Steppe der F all ist. Auf allen Standorten waren die folgenden Arten häufig vertreten: P en icillium albidum Sopp emend. Fassatiová, T richoderm a viride (H arz) Tode, A bsidia spin osa Lendner, A bsidia cylindrospora Hagem und M ortierella ram an nian a (M oeller) Linneman. Auf allen Standorten wurden, wenn nicht so häufig, M ortierella pu silla Oud. und S copu lariopsis brevicaulis Bainier isoliert. Auf den Standorten des Gebirges Ždánický les habe ich of die Art C hrysporium pan n o- rum (L in k ) Hughes in verschiedenen Wuchsformen isoliert (Fassatiová, 1965). Arten der Gattung H u m icola Traaen waren durch die einzige Art H. fu scoatra 249

46 II«III1W1IIIIIIIIIII lilia ^ M P l ČESKA M YKO LO G IE 23 (4) 1969 Traaen, nämlich in der Steppe Pouzdřany, im Hainbuchen-Eichenwald und im Buchenwald vertreten. T ab. 6. D u rch sch nitt der gemessenen Tem p eratu r und Feuchtigkeitsangaben in Boden im Jahroslauf in Beziehung zur Gesam m tzahl der M ikrom ycetonarten Bodentem peratur Bodenfeuchtigkeit ^dot^arten^ G arpinetum 9,2 C 23,8 % 40 Q uerco-carpinetum 12,4 C 22,3 % 47 F agetum 10,0 C 26,0 % 42 F estu cion valesiaceae 18,5 C 9,7 % 49 Aus der Tabelle Nr. 6 der durchschnittlichen Temperatur und Feuchtigkeit des Bodens ergibt sich eine direkte Beziehung der Artenzahl zur Bodentemperatur und eine indirekte Beziehung zur Bodenfeuchtigkeit. Diskussion D ie hier vorliegende Abhandlung knüpft sowohl in der Arbeitsfolge als auch in den Ergebnissen an die vorige Studie,,Bodenmikromyceten am Hügel Doutnáč im Böhmischen K arst (Fassatiová, 1966) an. D ie W aldgesellschaften und die Steppe des Untersuchungsgebietes in Südmähren bildeten keinen Gradient wie am Hügel Doutnáč. Es wurde jedoch wiederum der Einfluss der bodenklimatischen Faktoren und der höheren Pflanzen auf die Quantität und Q ualität der Bodenmycetenarten festgestellt. Die Q ualität der Mikromyceten der W aldgesellschaften unterschied sich von denjenigen der Steppe durch eine höhere Anzahl von Phycomyceten der Ordnung M ucorales. D ie höchste Gesamtzahl aller Mikromyceten wurde auf den wärmsten Standorten, d. h. in der Steppe und im thermophilen Eichenwald isoliert. Auf beiden Standorten wurde ein niedrigerer Jahresdurchschnitt der gemessenen Bodenfeuchtigkeit verzeichnet. Ähnliche Ergebnisse enthält auch meine oben erwähnte vorige Abhandlung. Dies kann man teils aus vorangegangenen Schlussfolgerungen (Fassatiová, ) erklären, denen entsprechend Bodenpilze nicht nur von den leicht beweglichen Formen des Bodenwassergehaltes abhängig sind, sondern man kann voraussetzen, dass sie auch Schwarmwasser und Lentokapillarwasser zur Verfügung haben. W eiter kann man eindeutig eine Erklärung auch in der Ansicht von Burges ( ) sehen, dass mikroskopische aus dem Boden in einem bestimmten Zeitabschnitt isolierte Pilze aus Sporen und nicht aus einer aktiven Form dieser Mikroorganismen stammen. Die Kolonien der Mikromyceten, die aus den Sporen isoliert wurden, stellen deshalb nur die Nachkommenschaft der Bodenpopulation vor, die unter anderen günstigeren ökologischen Bedingungen im Boden im aktivem Stadium vorhanden war. M an muss jedoch noch bestimmen, welche Formen des Bodenwassers diesen Mikroorganismen zugänglich sind und wie sie sich in dieser Beziehung von höheren Pflanzen unterscheiden. Es hängt hauptsächlich vom Wasserpotential der Mikroorganismen ab, d. h. von ihrer Kraftentfaltung bei der W asserentnahme aus dem Bodenmilieu ( S e i fert, 1969)

47 FA SSA TIO V Á : BO D EN M IK R O M Y C ETEN Zvjagincev (1966) befasste sich auch mit dem Einfluss der Feuchtigkeit des ^Bodens auf Mikroorganismen. Auf Grund von Versuchen gelangte er zu dem Schlüsse, dass bei einer künstlichen Anfeuchtung des an der Luft trockenem Boden bis zur Grenze ider maximalen Hygroskopizität sich die Menge der Bakterien und Aktinomyzeten nur wenig änderte. Die Menge der Pilze stieg jedoch hundert- bis tausendfach. Bei Sättigung des Bodens durch kapillare Formen der Bodenfeuchtigkeit erhöhte sich die gesamte Menge der Bakterien,. Es kamen in diesem Falle mehr Pilze als im an der Luft trockenen Boden vor, jedoch unvergleichlich weniger als im bis zur maximalen Hygroskopizität angefeuchteten Boden. Diese Erkenntnisse sind ein weiterer Beweis der unterschiedlichen Einwirkung der hygroskopischen und kapillaren Bodenfeuchtigkeit auf den W uchs von Bodenmikroorganismen. Man kann sie jedoch mit unseren Ergebnissen nicht vergleichen, da der Autor die Menge der Biomasse und nicht die Menge der Arten feststellte. Beachtenswert ist der Vergleich der Artenvertretung von Mikromyzeten in der Steppe von Pouzdřany und am Hügel Doutnáč. In beiden Fällen überwiegt die Artenvielheit und M annigfaltigkeit gegenüber den Waldstandorten und des weiteren erscheinen hier häufig die Arten der Gattungen A spergillus und Fusarium. Ich vermute, dass die Artenmannigfaltigkeit in der Steppe nicht nur vom Charakler der Gesellschaften höherer Pflanzen, sondern auch durch die extreme Lage (fehlender Schutz durch die Baumschicht und gleichzeitig die M öglichkeit des Windtransportes der Pilzsporen aus entfernten Gebieten) und weiter auch durch bodenklimatische Einwirkung beeinflusst wird. Ein maximales Vorkommen von Arten im Frühjahr und im Herbst ergab sich nur im Buchenwalde und auf der Steppe. Im Hainbuchen-Eichenwald bestand ein ausgeprägtes Artenmaximum nur im Herbste, während im thermophilen Eichenwald im Laufe des Jahres sich keine allzu deutlichen Schwankungen zeigten; die meisten Arten wurden im August und im Dezember festgestellt. Badura et Badurowa ( ) führen in ihrer Arbeit über Bodenmikromyzeten aus Polen ein maximales Vorkommen im Frühjahr und im Herbste an. In meiner vorhergehenden Abhandlung über den Hügel Doutnáč gelangte ich zu ähnlichen Ergebnissen. Es ist mir eine angenehme Pflicht an dieser Stelle Frau Dr. B. Ülehlovä, und Herrn Dr. F. Šmarda und Ing. J. Lazebníček für die liebenswürdige Mitarbeit und gleichzeitig für die bereitwillige Hilfe bei meinen Exkursionen in Südmähren zu danken. L ITE R A T U R Badurowa M. et Badura L. ( ): Further investigations on 'the relationship between soil fungi and the macroflora. Acta Soc. Bot. Poloniae 36 : Bilai V. I. ( ): Fusarii. Izd, Akad. Nauk U SSR 319 pp. Kijev. Burges A. ( ): The estimation of the activity of micro-organisms in the soil. Rev. Roum. Biol.-Bot. 1 1 : Fassatiová O. ( ): O variabilitě imperfektního druhu Chrysosporium pannorum (Link) Hughes. Über die Variabilität der imperfekten Art Chrysosporium pannorum (Link) Hughes. Čes. Mykol. 19 : Tab. 12. Fassatiová O. ( ): Bodenmikromyceten am Hügel Doutnáč im Böhmischen Karst. Půdní mikromycety vrchu Doutnáče v Českém Krasu. Preslia: 30:1 14. Nicot J. ( ): Deux Mucorales du sol: Addition au genre Haplosporangium Thaxter. Bull. Soc. myc. France, 73: Podpěra J. ( ): Steppe und Waldsteppe des Hutberges oberhalb Pouzdřany (Pausram ). Preslia 7 : R a p e r K. B. et Fennell D, I. ( ): The genus Aspergillus. W illiam s & W ilkins Co. 686 pp. Baltimore. Raper K. B. et C h. Thom ( ): Manual of the Penicillia,. W illiam s & W ilkins Co. 875 pp. Baltimore. Šmarda F. ( ): Laubwälder des Gebirges Ždánický les (Steinitzer W ald) und seines Vorlands (M ähren). Čes. Mykol. 14:

48 ... Č ESK Á M Y K O LO G IE 23 (4) 1969 Seifert J. ( ): W ater potential of the soil as a basis of the influence on number of bacteria in the soil. Fol. Microbiol. Acad. Sci. Bohemoslov. 14 : Úlehlová B. ( ): Soil microflora under different plant communities. Acta S c i natur. Acad. Sci. Bohemoslov. Brno. I. Nov. Ser. 1 : Academia, Praha. Zvjagincev D. G. ( ): Effect of the degree of moisture on the quantity of microorganisms, developing in the soil. Vest. Mosk. Univ. Ser. Biol. 6, Pochvoved 21 : Zycha H. ( ): Mucorineae. In Kryptogamenflora der Mark Brandenburg. Pilze II, Bd. V ia. 264 pp. Leipzig. D erek A. R eid : Coloured icones of rare and interesting fungi. Part 3. Pp. 1 36, 8 col. pi., 1 15 fig. Supplement to Nova Hedwigia V. J. Cramer,,3301 Lehre D B R, Cena DM (? 6,25). Ve třetí části svých mykologických příspěvků přináší autor barevná vyobrazení, mikroskopické kresby a podrobné popisy následujících druhů basidiomycetů, které nalezl v Anglii: B oletus junquilleus (Quél. 1898) Boud. 1910, H ygrophorus m archii Bers. 1928, H. strangulatus Orton 1960, L ep iota cortinarius var. au d reae Reid 1968, L. x an thophylla Orton 1960, C litocybe houghtonii (Philips, 1876) Dennis 1954, Lyophyllum ovisporum (Lange, 1930) Reid,1968, M ýcena latifo lia (Peck 1872) A. H. Smith 1947, R h odocy be n itellina (Fr. 1838) Sing. 1946, P luleus xanthophaeus Orton 1960, N olan ea fu lvostrigosa (Berk. et Br. 1878) Sacc. 1887, C onocybe intrusa (Peck 1896) Sing. 1948, H ebelom a pum ilum Lange 1940, Pholiota oed pus (Cooke 1885) Orton 1960, P sathyrella leu cotephra (Berk. et Br. 1870) Orton 1960). Barevné reprodukce podle Reidových akvarelů jsou zdařilé a velice pěkně reprodukované. Práce přispěje k lepšímu poznání celé řady málo známých druhů, které jsou vyjmenovány v předcházejících řádcích. Albert Pilát V. D em oulin: Gastéromycětes de Belgique: Sclerodermatales, Tulastomatales, Lycoperdales. Bull. Jard. bot. nat. Belgique 38 (1): 1 101, Autor podává systematický přehled dosud v Belgii zjištěných druhů břichatek z uvedených skupin. V Belgii neroste tolik druhů jako v Československu, např. z rodu G eastrum zjistil pouze 11 druhů, z rodů T ulostom a 3 druhy, Lycoperdon 10 druhů, C alvatia 2 druhy atd. Největší rozdíly v ohraničení jednotlivých druhů ve srovnání s Florou Č SR Gasteromycetes nalézáme v rodu Scleroderm a. S. Šebek uvádí z Č S SR dva druhy: S cleroderm a aurantium (L.) ex Pers. a S. verruccsum Pers. V. Demoulin dva druhy Šebkovy rozvádí do pěti druhů: Scleroderm a citrinum Pers., S. bovista Fr., S. cepa Pers., S. verrucosum Bull. trans. Pers. a S. areolatum Ehrenb., S cleroderm a citrinum Pers. je ve smyslu S. Šebka a jiných autorů S. aurantium, a ostatní (S. cepa, S. bovista a S. areolatum ) uvádí Šebek jako variety Scleroderm a verrucosum. U některých druhů jsou připojeny mapky podle čtverečkové metody se zanesenými lokalitami belgických nálezů. Na konci práce (pp ) jsou uvedena pedologická měření, která provedl V. Demoulin na lokalitách, na nichž břichatky v Belgii nalezl. Týkají se ph, % vody, % organické hmoty a C/N. U jednotlivých sběrů téhož druhu, hlavně u druhů lesních, se tato čísla dosti různí. A lbert Pilát 2 5 2

49 Inoculation of Pinus silvestris L. and Picea excelsa (Lam.) Link, with Armillaria mellea (Vahl ex F r.) Kumm. for mycorrhiza formation Očkování Pinus silvestris L. a Picea excelsa (Lam.) Link, houbou Armillaria mellea (Vahl ex F r.) Kumm. za účelem vytvoření mykorrhizy V áclav M ejstřík* ) The object of the experiments was to prove whether or not honey mushroom is a mycorrhiza-forming symbiont of Scots pine and Norway spruce. The seedlings were grown under sterile conditions and, at the age of tree months, they were inoculated with three isolats of A rm illaria m ellea, but we did not succeed in producting artificial mycorrhizae on the experimental seedlings, during the whole duration (twelve months) of this experiment. W hen compared with the control, the seedlings inoculated with the 2/64 isolât displayed stimulation effects, the 3/64 isolât showed also a slight stimulation in grown and dry matter weight, whereas the seedlings inoculated with the 7/64 isolât displayed inhibition effects. Vykonané experimenty měly dokázat, zdali je možné, aby václavka byla potenciálním symbiontem, který vytvoří mykorrhizu u borovice lesní a smrku ztepilého. Semenáčky obou jmenovaných druhů, pěstované ve sterilních podmínkách, očkované třemi isoláty houby A rm illaria m ellea, nevytvořily po dobu trvání pokusu (12 měsíců) mykorrhizu. Ve srovnání s kontrolou se u semenáčků očkovaných isolátem 2/64 projevovaly stimulační účinky, nepatrnou stimulaci měl i isolât 3/64; ve vzrůstu a váze sušiny, zatímco u semenáčků očkovaných isolátem 7/64 se projevdy účinky inhibiční. There are many studies on injurious effects of honey musroom on species of forest trees. Trappe ( ) and Zak ( ) reported on some parasitic and harmful fungus species able to form beneficial mycorrhizae for hosi plan s, but honey mushroom has not as yet been described as a possible symbiom of forest trees. Kusano (1939, 1940) described endotrophic mycorrhizae of he.erotrophic species G aslrodia elata and G aleola septen trion alis, and A rm illaria m ellea was isolated as a symbiont. M A TERIA LS AND METHODS The culture of fungus were supplied by Dr. M. Semerdžieva, and came from the collection of cultures of the Institute for Microbiology of the Czechoslovak Academy of Science. A rm illaria m ellea, isolât 2/64, originating from Milevsko, was isolated on 30. I from fruit body, and the culture had a great number of rhizomorphs. The isolât 3/64 was of the same origin, and was isolated on 30. I from the stem of fungus; the culture had no rhizomorphs. The isolât 7/64 was also from Milevsko; it was isolated at the same time, but from the spore, and this culture produced rich mycelium and rhizomorphs. The culture were grown on sweet wort agar. The seeds of both tree species (P in u s silvestris and P icea ex celsa) were obtained from the Foresiry and Game Research Institute. They originated from the forest near Zbraslav, and had a germinative capacity of 96 %. The seeds of the above-mentioned tree species were sterilized on the surface of hydrogen peroxide (Trappe, 19 61) and than germinated in a medium com- *) Land Use and Protection Institute, Czechoslovak Academy of Science, Říčany near Prague, Czechoslovakia. 253

50 CESKA M YKO LO G IE 23 (4) 1969 posed of agar (2 % ), glucose (1 % ) and tap water. After a period of approximately one week, the germinated seeds were placed in vermiculite in the cultivating vessels by Semachanova ( ), where the cultivating medium of Melin and Nilsson ( ) was applied. In each cultivating vessel there were 80 g vermiculite, 300 cm3 cultivating medium, two seedlings and three peaces of CONTROL f ' ' ' n m g ISOLAT 2/64 i / W M M M M M m M «ISOLAT 3/6A- \ l.6 ISOLAT 7/ W ////M ///M 9 ' m PICEA P IN U S ECELSA SILVESTRIS 1. Dry matter of P inus silvestris and P icea excelsa seedlings inoculated with various isolats of A rm illaria m ellea (n = 3 0 ). inoculum 3 3 mm large. W hen the plants reached 2 3 cm hight (after one m onlh), the vermiculite was inoculated with the mycelium of A rm illaria m ellea isolats. The control was not inoculated. RESU LTS AND D ISC U SSIO N In our experiments with honey mushroom we failed to produce ectotrophic myccorhizae of P inus silvestris and P icea excelsa by artificial means. The seedlings inoculated with honey fungus, as well as the control plants, originally grew uniformly, and no obvious difference appeared. The hyphae grew abundantly round the short roots and vermiculite particles, and they formed $ rhizomorphs. The older parts of the short roots were intensively suberinized, to a much greater degree than under natural conditions, and only the youngest parts of the roots with abundant root hairs showed no characteristic suberization. The root systems showed no characteristic short mycotrophic roots. After the end of experiment it was again possible to reisolate honey mushroom back from the vermiculite. 254

51 M E JST ftik : IN OCULATION W ITH A RM ILLA RIA MELLEA W ith the first five months of this experiment, no distinct differences between the individual experimental series of various honey mushrooms isolats were found. However, at the end of this period, differences in needle colour and growth began to appear between the control and the individual honey fungus isolats, and after the end of experiment this differences was apparent in the dry matter weight (table 1 ). This table shows that the differences in dry matter weight of the control seedlings of Pinus silvestris and P icea excelsa are negliegable. An increased stimulation effect appeard in the seedlings inoculated with the 2/64 isolat, moderate effect were apparent on the seedlings both the abovementioned tree species inoculated with the 3/64 isolat, whereas, on the contrary, inhibition effects were found on the seedlings inoculated with the isolat 7/64. The root system of all the seedlings in the various experimental series were approximately evenly developed, and the displayed no essential differences in root weight, with the exception of the control plants which was slightly decreased (less). The fungus exerced no injurious effects during the whole duration of this experiment. W e may therefore assume that A rm illaria m ellea is not able to form mycorrhizae on Scots pine and Norway spruce, at least not within the earliest periods of the growth and development of their seedlings. The stimulation effects of some isolats of honey mushroom may probably be explained by the activity of the enzymatic, and perhaps also the growth substances of this fungus, which act on the rhizosphere microflora and on the plant itself, as well as by their indirect influence on the release of nutrient which thus become acceptable to the plant. A C K N O W LED G EM EN TS I would like to express my thanks to Academician C. B 1 a 11 n y for comenting and reading through manuscript, to Dr. M. Semerdzieva for supplying the cultures of honey mushrooms, and to Ing. V. Jancarik CSc for supplying the forest tree seeds. I am very obliged to Mr. R. Sussex (London) who kindly corrected my manuscript. R E FER EN C E S Hama da M. ( ): Studien über Mykorrhiza von Galeola septentrionalis Reichb. Ein neuer Fall der Mykorrhiza-Bildung durch intraradikale Rhizomorphen. Jap. J. Bot., 9 : Hamada M. ( ): Physiologisch-morphologische Studien über Armillaria mellea (Vahl.) Quel., mit besonderer Rücksicht auf die Oxalsäurebildung. Ein Nachtrag zur Mykorrhiza von Galeola septentrionalis Reichb. Jap. J. Both. 10 : Kusano S. ( ): Gastrodia elata and its symbiotic association with Armillaria mellea. J. Coll. Agr. Univ. Tokyo, 4 : Semachanova N. M. ( ): Mikotrofija drevesnych porod.. Izdat. Akad. Nauk SSSR. Moskva. Melin E. et Nilsson H. ( ): Transfer of radioactive phosporus to pine seedlings be means of mycorrhiza hyphae. Physiol. Plant. 3 : Trappe J. M. ( ): Strong hydrogen peroxyde sterilizing coats of tree seed and stimulating germination. J. For. 59 : Trappe J. M. ( ): Fungus Associated of Ectotrophic Mycorrhizae. Reprint from Bot. Rev Z a k B ( ): Role of mycorrhizae in root diseases. Ann. Rev. Phytopath. 2:

52 Fungi of Delhi. V. Some interesting Loculoascomycetes Houby Delhi. V. Několik zajímavých tvrdohub ze skupiny Loculoascomycetes K. G. M ukerji and S aroj K a p o o r ') Four L ocu loascom ycetes belonging to families D idym osphaeriaceae and P atellariaceae have been described. D idym osphaeria m ulleri sp. nov. is different from earlier known species in possessing dark brown, smooth surfaced ascospores and clavate asci. V alsaria m undkurina sp. nov. is characterised by its huge linear rust coloured stroma and bigger punctate ascospores. P atellaria atrata (Hedw.) Fr. and R hytidhysterium rufulum (Spreng.) Speg. have also been described. Autor popisuje 4 druhy tvrdohub ze skupiny Loculoascomycetes, a to z čeledí D idym osphaeriaceae a P atellariaceae. D idym osphaeria m ulleri sp. nov. se liší od ostatních dosud známých druhů tmavě hnědými, hladkými výtrusy a kyjovitými vřecky. V alsaria m undkurina sp. nov. je význačná mohutným, čárkovitě protáhlým, rezavě zbarveným stromatem a většími tečkovanými výtrusy. Kromě toho jsou popsány P atellaria atrata (Hedw.) Fr. a Rhytidhysterium rufulum (Spreng.) Speg. The present paper describes four pseudothecial ascomycetes. Two of these belonging to family D idym osphaeriaceae are new to science. The remaining two are members of family P atellariaceae. Didymosphaeria mulleri sp. nov. D idym osphaeriaceae Stroma subepidermale, nigrum, solidům, cum pseudoperitheciis (loculis) 2 4, internis. Locula globosa, fi, collo longo, 1 2 7,5 3 3,5 x magno, erumpente, absque periphysibus in collo. Parietes locularum pluristratosi, densi et fusci, crassi. Asci e basi locularum oriuntur et ad latera porrecti sunt, clavati, bitunicati, breviter stipitati, x 1 0 ft (cum stipite 17,5 25 jx longo, et parte sporifera x longo) cum psejdoparaphysibus. Ascosporae bicellulares, ellipsoideae, ad septum constrictae, irregulariter distichae, novae hyalinae, maturae fusco-brunneae, 19,8 23,1 6,6 7,9,fx. Status imperfectus adhuc non observatus est. Typus: India, prope Old Delhi, in surculis marcescentibus A diiatodac vesicae Nees (A can th aceae), 4. I K. G. Mukerji legit; in IM I asservatur. S.roma black to brownish-black, subepidermal, with 2 4 perithecia-like locules within sometimes up to 8. Locules globose, ^420 u, with a long erumpent neck, j., periphyses not present (Fig. 1). Pseudo- -wali of the locules is composed of compact many layered dark polygonal ceils, jx in thickness. Asci arise from the base of the locules and extend to the sides of the pseudo-wall, intermixed with filiform pseudoparaphyses. Asci clavate, bitunicate, 65 80x10 ji, stipitate, stipe (Figs. 9, 10). Ascospores bicelled, ellipsoidal, constricted at the septum, biseriate to irre- gularly arranged, hyaline when young and turning to dark brown at maturity smooth, ia. No imperfect state was found associated with it. D idym osphaeria m ulleri is close to D. ru bicola Berl. but differs from it as follows: D. rubicola D. m ulleri Ostiole A dark layer of cells present No such layer present at the base of the ostiole Asci Cylindrical Clavate Ascospores W all striate Smooth, without striaticn *) Department of Botany, University of Delhi, Delhi 7, India. 256

53 M U K E R JI ET K A PO O R: FU N G I OF D ELH I. V. The type specimen was collected from Old Delhi Ridge, a natural forest stand, on drying twigs of A d hatod a v asica Nees on 4. I and has been deposited in the Commonwealth Mycological Institute, Kew, under reference ^ S i w.'. v S r j 1. D idym osphaeria m ulleri, L. S. fruiting stroma V alsaria m undkurina, L. S. fruiting stroma P atellaria atrata, L. S. pseudothecium

54 CESK Ä M Y K O LO G IE 23 (4) 1969 No. IM I Isotypes have also been deposited with Dr. Em il Müller at Zürich and also in the herbarium, Department of Botany, University of Delhi, under reference No. DU/'KS 6. Valsaria mundkurina sp. nov. Stromata superficialia, ferruginea, linearia, dense vel laxe gregaria, raro dispersa, /x alta, pseudoparenchymatica, plurilocularia. Locula urceolata, globosa vel subglobosa, x jx, cum ostiolo collo erumpente. Asci cylindracei, octospori, bitunicati, x fi. breviter stipitati. Pseudoparaphyses filiformes. Ascosporae ovoideae vel oblongae, monostichae, bicellulares, ,5 9,5 13,5 x, brunneo-fuscae. Typus: India, prope Old Delhi, in corticibus A zadiracktae indicae Juss. (M eliaceae), 14. V III K. G. Mukerji legit; in IM I asservatur. j dfs ^ * P atellaria atrata, L. S. pseudothecium with stroma going deep into the host tissu e l56. 5, 6. Rhytidhysterium rufulum. 5. Germinating ascospores L. s. pseudothecium with a empty pycnium at base 67. Stroma superficial, rusty, with a wide to tapering base, x high, linear, the lateral extent of the stroma variable, often coalescing to form huge linear stromatic cushions. Perithecia-like locules numerous in each stroma, with their necks erumpent (flask-shaped), body globose to subglobose, u; pseudowall 4-5 layered (Fig. 2 ). Asci arise from the base and sides of the locule intermixed with filiform pseudoparaphyses. Asci cylindrical, bitunicate, eight spored, faintly stipitate, x x (Figs. 7, 8 ). Ascospores ovate to oblong, uniseriate, punctate or dotted on the surface

55 M U K E R JI ET K A PO O R: FU N G I OF D ELH I. V. (not reticulate), hyaline when young, turning dark brown at maturity, oneseptate, not constricted at the septum, x x. No conidial state was found associated. This form has been named afler the late Dr. B. B. Mundkur. The specimen was collected on bark of A zadirachta indica Juss. from Delhi University campus on 14. V III The type specimen has been deposited at the Commonwealth Mycological Institute, Ferry Lane, Kew, England, under reference No. IM I Isotypes have also been deposited in the herbarium, Department of Botany, University of Delhi, under reference No. DU/KS 8 and with Dr. Emil Müller at Zürich. V alsaria m undkurina is distinct from the already known species. It differs from V. salvadorina Mundkur et Ahmad in having punctate ascospores. From V. rubricosa (F r.) Sacc.» it differs in having linear rust coloured stroma (not discoid and brownish-black), and bigger ascospores. V. exasperan s (Ger.) Sacc. although has dotted ascospores but they are smaller in size and its stroma is small and black in colour. Its stroma resembles some of the very commonly occurring species of H ypoxylon. The present species can be placed near V. gem m ata (Berk, et Rav.) Ell. et Ev. in the colour and disposition of its stroma but differs in ascus and ascospore size. V. gem m ata has characteristic reticulate ascospores, constricted at septa, whereas V. m undkurina has punctate ascospores not constricted at septa. P atellariaceae Patellaria atrata (Hedw.) Fr., Systema mycologicum 2 : 160 (1822) Pseudolhecia arise singly or in groups of 2 6, patelliform, compressed, sessile, j, in diameter, black when dry, margin partially inrolled. Stroma pseudoparenchymatous growing deep into the host tissue (Fig. 4 ). E xcipulum black, j. thick, thecium fi high made of compactly arranged asci und pseudoparaphyses (Fig. 3 ). Asci bitunicate, clavate, 8-spored, shortly stipitate, x (F ig.,11). Pseudoparaphyses numerous, filiform, articulate, septate, unbranched, agglutinated above the asci, usually swollen at the tips (Fig. 1 2 ). Ascospores hyaline, fusiform-clavate, 7 11 septate (usually 7 ), not constricted at septa, slightly curved, j. (Fig. 1 3 ). Asexual stage not known. The characters of the present collection is slightly different from the type description but this is known to show great variation on different hosts (M üller et von Arx, 1962). It was collected growing on twigs of A brus precatorius L. from Old Delhi Ridge on 14. V III Specimens have been deposited at the Commonwealth Mycological Institute, Kew (IM I ), Delhi University (DU/KS 7) and with Dr. Emil Müller. Rhytidhysterium rufulum (Spreng.) Speg. Petrak, Sydowia, 16 : 247, Syn.: T ryblidiella rufula (Spreng.) Saccardo, Syll. fung. 2 :7 5 7, Pseudothecia arise in groups of 2 3 or more, sessile or shortly stalked, erumpent from a stromatic base beneath the bark, black, hysteriform, mm, opening by an median longitudinal slit. The margins of the lobes roll in exposing the ascigerous layer. Excipulum pseudoparenchymatous, j«wide, made of thick-walled dark cells, becoming comparatively light coloured and thin-walled towards the base of the pseudothecium. Hypothecium hyaline to light brown, pseudoparenchymatous, gradually merging into an underlying layer of small thin-walled cells, upto the stroma below. 259

56 Č ESK A M Y K O LO G IE 23 (4) 1969, Thecium x high, consisting of compactly arranged asci and pseudoparaphyses (Fig. 6 ). Asci cylindrical, 8-spored, shortly stipitate, bitunicate, with a straight or clawed base, x x (Figs. 15, 1 6 ). Pseudoparaphyses numerous, filiform, branched above the asci and agglutinated into 3. 7, 8. V alsaria m undkurina. 7. Mature asci Tip of a ascus , 10. D idym osphaeria m ulleri. 9. Young ascus Mature ascus Patellaria atrata. 11. Mature ascus Pseudoparaphyses Ascospores R hytidhysterium rufulum. 14. Host cells with mycelium inside Mature ascus Base of an ascusi Pseudoparaphyses Part of ascus and branched tip of pseudoparaphyses Pycnium Sclerotia Germinating ascosporesi 815. a thick blackish-brown cracking epithecium (Figs. 17, 1 8 ). Ascospores uniseriate, dark brown, thick-walled, ellipsoid-cylindrical, smooth, 4-celled, constricted at each septum, x jx, sometimes slightly curved, germ pores not distinct. R hytidhysterium rufulum is very common and has been described several times from India (Butler et Bisby, 1954; Tandon et Chandra, 1963, 1964; Kalani, 1964) under reference names. It has been reported growing on drying twigs of several plants. Present description is 260

57 H M U R K E R JI ET K A PO O R: FU N G I OF D ELH I. V. - based on the material collected on A biu s precatorius L. (IM I ), A dhatoda vasica L. H (IM I ), B ign on ia unguis-cati L. (IM I ), and C apparis sep iaria L. (IM I ). No significant difference was noticed in the morphology and measurements of the ascocarps, asci and ascospores. About 30 other specimens of this species collected from various H parts of the world and deposited in the Herbarium Cryptogamae Indiae Orientalis, I.A.R.I., New Delhi, were also studied. The development of the pseudothecium in R. rufulum is similar to that in E utryblidiella gg H sabin a (Pirozynski et Reid, 1966) and E. panchanani (Mukerji et Dhawan, 1968). H Some of the pseudothecia had also imbedded in them, towards the base, the imperfect state H of this form flask shaped pycnia (Fig. 19). In some species sclerotia-like structures were BE observed, where mycelium had penetrated quite deep into the host tissue (Figs. 14, 2 0 ). H About 90% of the ascospores (of dry preserved pseudothecia) were found to be viable one year after collection and 75 % after two years. The long viability of the spores may be the reason for the frequent occurrence of this form. All the four cells of an ascospore can gcrmi- H nate and the germ tube can come out at any place (Figs. 5, 2 1 ). Germination was best between 20 to 28 C. I A CK N O W LED G EM EN T The authors are grateful to Professor B. M. Johri and Dr. C. C. Ainsworth for faci- lities, to Dr. Emil Müller for confirming the identification of the forms, to Dr. C. Booth for critically going through the manuscript and to Mr. M. L a i for taking the photographs. I R E F E R E N C E S I Butler E. J. et Bisby G. R. ( ): The fungi of India (Revised by R.,S. Vaaudeva, I9 6 0 ). IC A R, New Delhi. Kalani I. K. ( ): Some new records of Ascomycetes from India. J. Univ., Poona, sci. tech. Sec., 2 8 : I Müller E. e tv o n A rx J. A. ( ): Die Gattungen der didymosporen Pyrenomyceten. I Beitr. Kryptogamenflora Schweiz 1 1 : i n I Pirozynski K. A, et Reid J. ( ): Studies on the Patellariaceae. I. Eutryblidiella I sabina (de Not.) Höhn. Canad. J. Bot. 44 : I Mukerji K. G. et Dhawan S. ( ): Fungi of Delhi.. A new species of Eutrybli- I diella from India. Nova Hedwigia 16 : I TandonR. N. let Chandra S. ( ): Supplement to the list of Indian Fungi I ( ). Univ. Allahabad Studies, bot. Sec., pp

58 Nové nálezy hub v Československu Czechoslovak records Pod tímto názvem budeme nadále uveřejňovat krátké zprávy o nových nálezech vzácných nebo málo známých druhů hub na území Československa. Tato sdělení mají být nejen podnětem pro další výzkumnou činnost našich mykologii, ale m ají je upozornit na možnost publikování především těch druhů, které nehodlají v nejbližší době podrobněji (např. monograficky) zpracovat, přičemž informace o jejich výskytu u nás si zaslouží uveřejnění alespoň v této podobě. Sdělení, týkající se vždy jediného druhu, budou průběžně číslovány. Předpokladem uveřejnění je požadavek, aby popis druhu byl založen na materiálu o kterém autor pojednává a dokladová položka (exsikát) nebo její duplikát byla uložena v některé z našich centrálních sbírek (např. v herbáři mykologického oddělení Národního muzea v Praze, mezinárodní zkratka P R ). Články mohou být publikovány buď česky nebo slovenský, s velmi stručným cizojazyčným souhrnem, nebo cizojazyčně s velmi stručným českým souhrnem, a doprovázeny pérovkou nebo fotografií. 1. Psathyrella silvestris (G ill.) Moser Křehutka lesní Na společné exkurzi, kterou jsme podnikli 11. V I s dr. F. Kotlabou a prom. biol. Z. Pouzarem do Máslovické rokle, vyúsťující na pravém břehu Vltavy poblíže Libčic n. Vit., nalezl přítel Z. Pouzar jedinou plodnici tohoto význačného druhu. Vyrůstala ze silně zetlelého dřeva kmene topolového (Popu lus sp.), ležícího u výpustě na hrázi malého lesního rybníčku v dolní části rokle. Popis nalezené plodnice: Klobouk 3 cm v průměru, nízce sklenutý, skoro rozložený, s vrcholem zaobleným, dosti tence masitý, na špinavě bělavém podkladu více méně hustě pokrytý radiálně sestavenými tmavě hnědými vlákny, která jsou k pokožce klobouku přitisklá, kolem středu klobouku až černohnědá a vzpřímená, s tendencí splývat ve vláknité šupiny úzce trojúhelníkovitého tvaru, zašpičatělé směrem k okraji klobouku. Lupeny neprosvítají ani na jeho okraji, který je hladký, nerýhovaný, T ř e ň 35 mm dlouhý, 4 mm tlustý, neztluštělý, na slabě nažloutlém podkladu v dolní třetině řídce potažený velmi jemnými, tmavě hnědými, přetrhanými vlákny, pod lupeny bílý a hustě bíle poprášený. Lupeny nehusté (L = 12, 1 = 1 2 ), u třeně dosti hluboce vykrojené a zoubkem přirostlé, tmavě kávově hnědé, na ostří čistě bílé. D u ž n i n a pomačkáním beze změny, bez pachu. Basidie tetrasporické. Výtrusy 7,2 8,5 x 5 5,5 p., charakteristického, zaobleně trojúhelníkovitě-srdčitého tvaru, na široce uťaté bázi s krátkým apikulem a s malým klíčním pórem na zúženém vrcholu, na bočném profilu elipsoidní, hladké, tmavě, ale průsvitně hnědé. Cheilocystidy až 4 5 x j., široce kyjovité, na vrcholu zaoblené nebo trochu protáhlé, dole v krátkou tlustou stopku stažené, bezbarvé, tenkoblanné. Pleurocystidy n protáhle měchýřkovité, v horní části zúžené v široký krk, který je buď tupě ukončen nebo je krátce kyjovitě rozšířený, bezbarvé, tenkoblanné, většinou olepené několika nestejně velkými, nepravidelně kulovitými hrudkami bezbarvého exkretu, který se vodným roztokem čpavku (cca 10 % ) zbarvuje nápadně modrozeleně; takto zbarvené hrudky vytvářejí převážně kulovité nebo hruškovité shluky až 36 x v průměru, 262

59 NOVÉ NÄLEZY HUB V Č SSR které m ají buněčnátou strukturu, jakoby slepené z kulovitých nebo elipsoidních větších tělísek, vyplněných drobnými zrnky. Kromě těchto útvarů jsou v hymeniálním pletivu přítomny četné bezbarvé krystaly (v preparátu zhotoveném v NH4O H ), nebo krystalové druzy nepravidelného tvaru. Stěny i obsah pleurocystid jsou bezbarvé a neamyloidní (v Melzerově činidle). Hyfy tramy lupenů až 23 1 tlusté, bez přezek, bezbarvé. P sathyrella silvestris je charakteristická několika nápadnými znaky, jimiž se liší od většiny ostatních, často velice si podobných a nesnadno rozlišitelných druhů, na něž je rod P sathyrella (F r.) Quél. em. Kühn. [Syn.: P sathyra (F r.) Quél., non Spreng.] tak bohatý. Z makroznaků je to odění pokožky klobouku, z mikroznaků pak především tvar výtrusů a přítomnost exkrecí na povrchu pleurocystid, zejména však jejich neobvyklé zbarvování v roztoku čpavku. Tato barevná reakce, která je ojedinělým zjevem, je podle mého pozorování nejintensivnější u čerstvých plodnic, zatímco na exsikátech je méně nápadná nebo se vůbec nedostaví. R. Kühner a H. Romagnesi (Flore analyt. p , 1953) zařazují tuto houbu do skupiny, kterou původně V. Fayod ( ) označil jako rod P luteopsis. Patří sem jen asi 7 druhů, které byly původně kladeny do rodu H yp h olom a (v dřívějším pojetí) nebo dokonce i do rodu S tropharia. Z poněkud hojnějších zástupců je to jedině P sathyrella cotonea (Q u él.) Konr. et Maubl. (viz M. Svrček, Čes. Mykol. 16 : 170, 1962). Francouzští mykologové ztotožňují s naší houbou také H ypholom a populinum (B ritz.) Sacc., H. m elan - tinum ( F r.) sensu Ricken a H. lepidotum Bres. Popis H ypholom a m elantinum ( F r.) ve Velenovského Českých houbách (p. 573, 1922) se neliší od typické P sath yrella coton ea (Q u él.) Konr. et Maubl. V herbáři mykologického oddělení Národního muzea v Praze jsou uloženy dvě položky, které jsem mikroskopicky revidoval a jež jsou s naším druhem totožné; jedna z nich byla nalezena V. Vackem 8. I u Žarošic na jižní Moravě, na silně trouchnivém dřevě pařezu klenu (A cer p seu d op latan u s), druhou sbíral v pralesové rezervaci Öserdö v pohoří Bükk v Maďarsku na kmenu buku (F agus sy lv atica) 8. V II dr. J. Kubička, který ji správně určil a dal mi rovněž k dispozici popis svého materiálu (P R ), který s naším dobře souhlasí, i když sběratel nezaznamenal zbarvení hymeniálního exkretu ve čpavku. Na jediné fragmentární plodnici z tohoto nálezu (pouze klobouk bez třeně) není modrozelenání patrné a jsou tu jen přítomny nahnědlé hrudky na cystidách. Moserův údaj (in H. Gams, Kleine Kryptogamenfl. p. 218, 1967) o amyloidních cystidách nemohu potvrdit; u všech třech studovaných položek zůstal jejich obsah v Melzerově činidle nezbarvený a toto pozorování souhlasí také s tím, co uvádějí R. Kühner a H. Romagnesi, kteří amyloidní obsah cystid popisují jen u blízce příbuzného druhu P. hisp id a (H einem ann). Psathyrella silvestris (G ill.) Moser in Cechoslovakia Haec species insignis adhuc solum bis in Cechoslovakia lecta est: 1. Bohemia centralis, in valle Máslovická rokle dieto prope Libčice n. Vit., ad truncum lacentem putridissimum. P opuli sp. ad marginem piscinulae silvaticae 11. V I leg. Z. Pouzar ( P R ). Descriptio secundum carposoma unum, quod etiam modo photographico depictum est. 2. Moravia meridionalis, Zarošice, ad lignum putridissimum codicis A ceris pseudoplatani 8. I leg. V. Vacek (P R ). In herbario PR etiam specimen tertium, et id e Hungaria depositum est: montes Bükk, in silva virginea Öserdö, ad truncum iacentem F ag i, 8. V II leg. et det. J. Kubička. Psa- 263

60 Č ESK Á M Y K O LO G IE 23 (4) 1969 thyrella silvestris praesertim in superficie pilei fibrillis obscure brunneis, forma sporarum atque praeseritia excretionibus irregulariter globosis hymenialibus, in solutione NH4OH cacruleo-virescentibus valde conspecta est. Hic color in carposomatibus vivis solum apparet, in exsiccatis plerumque debilis est vel deest. H ypholom a m elantinum (Fr.) sensu Velenovský (Čes. houby p. 573, 1922) e descriptione auctoris verisimiliter cum P sathyrella coton ea (Quél.) Konr. et Maubl. identica est (cf. Svrček, Čes. Mykol. 16:170, 1962). M irko Svrček 2. Agrocybe aegerita (Brig.) Sing. Polnička válcovitá A grocybe aegerita (B rig.) Sing. byla nalezena poprvé v Československu 8. V I u Hurbanova na jižním Slovensku, kde tuto houbu sbíral pan Ernest Futó na kmeni topolu kanadského P opu lu s can aden sis, správně ji určil a čerstvé exempláře mě zaslal k revizi. Jsou uloženy v herbáři Národního muzea v Praze. Tato zajímavá houba je podobná a příbuzná polničce rané A grocybe praecox. (Pers. ex F r.) Fayod, od níž se liší trsnatým růstem a výskytem na kmenech živých i mrtvých topolů a vrb, řidčeji i jiných listnatých stromů. Má také zřetelnější prsten. Je to teplomilný druh, rozšířený hlavně ve Středozemí, po němž u nás mykologové dosud marně pátrali. R. Singer jej zařadil v podrodu A porus Sing. do sekce V elatae Sing., kam patří zatím jen tento druh, který je však dosti proměnlivý (hlavně velikostí plodnic) a proto jeho synonymika je značně bohatá ip h oliota aegerita (B rig.) Quél., P holiota cylin dracea Gill. (? A garicus cylin draceu s DC. ex F r.), P holiota crassivela (Speg.) Sacc., P holiota im pudica Speg., P holiota phylicigen a (Berk.) Sacc., P holiota leochrom a (Cooke) Sacc., P holiota capistrata (Cooke) Sace., P h oliota briganlii (F r.) Sacc., P holiota pu - dica (B u ll.) G ill., P holiota luxuriaus (F r.) G ill., P h oliota altern ata (D C.) R ich et Roze, A garicus sericeo-dryin u s Secr.] Je to jedlá houba výtečné chuti (podle Konrada a M aublanca), kterou lze i uměle pěstovat, na pařezech topolů a vrb, asi podobně, jako hlívu ústřičnou P leurotus ostrealus. Tento teplomilný druh roste v Evropě hojněji jen ve Středozemí a místy i na Balkáně. Vyskytuje se však také v teplejších krajích Severní Ameriky, ale i v Argentině a v jiných jihoamerických zemích se subtropickým podnebím. V severnější části Evropy se vyskytuje v Maďarsku, v jižním Švýcarsku a patrně i v Dolních Rakousích. Dále na sever je však velice vzácná. V herbáři Národního muzea v Praze jsou uloženy tři exempmře, dva z okolí Tridentu v severní Itálii, které sbíral Bresadola ( na kmeni topolu černého P opu lu s nigra a na kmeni vrby S alix s p.). Jsou označeny jako P holiota cylin dracea (D C.) Gill. Třetí exemplář pochází z jižního Švédská ( Vástergótland: Backa, Brunnsbo 11. V I. 1945, leg. F. Karlvall, det. S. Lundell). Je to menší plodnice, která se však mikroskopicky shoduje s typickými. Největší plodnice od Hurbanova měla klobouk 9 cm v průměru (dosahuje však podle údajů v literatuře až 13 cm ), masitý, v mládí více než polokulovitý, sklenutý, pak ploše sklenutý až plochý, hladký, suchý a za suchého počasí obyčejně nápadně políčkatě rozpukaný, radiálně vrásčitý, plavě okrový, ke kraji světlejší až bělavý. Lupeny jsou husté, zprvu bělavé, pak hnědé, široké, u třeně vykrojené, ale ke třeni zúženě přisedající. 264 Třeň je plný, pak vycpaný, válcovitý nebo dolů trochu ztenčený, slabě šu-

61 NOVÉ NÁLEZY HUB V Č SSR pinkatý až lysý, bílý, jak od báze bledě okrový, nahoře opatřený širokým vytrvávajícím blanitým bílým prstenem, který v mládí zakrývá lupeny. Dužnina je bílá, jen později v bázi třeně trochu žlutavě nahnědlá, příjemné chuti i vůně. Cystidy hojnější na ostří lupenů, roztroušené na jejich ploše, ale i nahoře na třeni rozmístěné jsou břichatě kyjovité, tenkostěnné, bezbarvé, celkem málo nápadné, x fi veliké. Výtrusný prach je špinavě hnědý. Výtrusy pod mikroskopem světle hnědé, elipsoidní, s nepatrným apikulem a nepatrným klíčním pórem, x 5,5-7 fi. Upozorňujeme na tuto houbu hlavně slovenské mykology, aby po ní dále na jižním Slovensku pátrali. Agrocybe aegerita (Brig.) Sing. in Cechoslovakia A grocybe aegerita (Brig.) Sing. primům in Cechoslovakia 8. V I prope Hurbanovo, Slovakiae merid. observata est, lubi hune fungum cel. Ernest Futó ad truncum Populi can aden - sis legit, recte determinavit et mihi revisionis causa specimina recentia misit. Nunc exsiccata eorum in herbario Musei Nationalis Pragae deposita isunt. A lbert Pilát 3. Nový nález Anthurus archeri (Berk.) E. Fischer v jižních Čechách U obce Kuklov, 22 km od Českých Budějovic a 16 km jihovýchodně od Prachatic (přesně na ' sev. šířky a východ, délky, Ferro) (nalezl jsem V II J rfbit 618 Sm lrti< fíím l xm dobročkov v ) 1: \ A nthurus archeri (Berk.) E. Fischer Lokalita květnatce Archerova u obce Kuklov je označena plným kroužkem. V. Holubová del. (podle náčrtku J. Bullře) 21. září 1968 starou plodnici květnatce Archerova A nthurus archeri (Berk.) E. Fischer. Plodnice vyrostla v trávě na zanedbané louce, 15 let neobhospodařované, na okraji hájku (bříza, osika, líska, roztroušené borovice mezi balvan y). Pět význačně masově až vínově červeně zabarvených ramen odpadlo již od 265

62 IIlíními ijih IlM IM IlíH illlh iw IH IW B IIIIIIIIB II Č ESK Á M Y K O LO G IE 23 (4) 1969 třeňové části, kolem níž byla paprsčitě rozložena. Houbu podle zbytku a mojí kresby určil dr. E. W ichanský. Tato břichatka z čeledi mřížovkovitých (C la th ra cea e) pochází patrně z Austrálie a Nového Zélandu, odkud byla v roce 1914, asi s vlnou nebo bavlnou zavlečena do Francie. Odtud v dalších letech se šířila na západ. V roce 1948 byla poprvé zjištěna v Horních Rakousích. Dostala se i do jižních Čech. Zde ji poprvé nalezl a fotografoval Jan Hlaváč 17. V II. 1963, a to na travnatém okraji smrčiny v údolí Dobročkovského potoka mezi Dobročkovem a Kuklovem. [M. Svrček: První nález květnatce Archerova Anthurus archeri (B erk.) E. Fischer v Čechách, Čes. Mykol. 18 ( 4 ) : 243, ]. Jde tedy prakticky o stejnou lokalitu. Je zajímavé, že ve zdejší krajině se tato australská houba udržuje, ale že se nešíří příliš do okolí. Je totiž tak nápadná, že kdyby se vyskytla jinde, byl by její nález jistě hlášen. Podrobnější údaje o rozšíření květnatce Archerova jsou obsaženy v díle A. Piláta a kol.: Gasteromycetes Houby břichatky, Flora Č S R, B 1. Praha Anthurus archeri (Berk J E. Fischer in Bohemia meridionali Auctor carposoma senile A nthuri archeri (Berk.) E. Fischer in Bohemia meridionali prope vicum Kuklov, inter gramina in prato ad marginem silvae mixtae (48 55' lat. s., 31 50' long. or. F erro). In vicinitate huius loci iam, J. Hlaváč hune fungum 17. V II observavit (cf M. Svrček, Čes. Mykol. 1 8 :2 4 3, 1964). /. Bulif 2 6 6

63 Clusiovy oslavy v Maďarsku 1969 Celebritates ad Caroli Clusii memoriam anno 1969 in Hungaria actae A lbert Pilát M adarští mykologové jsou organizováni v mykologická sekci Státního lesnického svazu (Országos Erdészeti Egyesiilet) a v rámci této organizace vyvíjejí činnost jak vědeckou, tak i popularizační. I když Maďarsko není tak bohaté na lesy jako jiné evropské státy, přece je jeho mykoflóra velmi zajímavá po mnoha stránkách. Roste zde např. celá řada druhů hub, které jsou hojněji rozšířeny dále k jihu, hlavně ve Středozemí. Některé z nich přes Maďarsko vyzařují svými areály i na jižní Slovensko. Madarské houby zajímaly již Carola Clusia, který žil v letech Byl to původem Francouz (Charles d Escluse), který cestoval po Španělsku a později se stal ve Vídni dvorním botanikem a vedoucím císařské zahrady. Kromě ve Španělsku botanizoval hojně v Dolních Rakousích a v západním Maďarsku a také na Slovensku. Jako host hraběte Boldizsára Batthyányho v Körmendu a jiných šlechticů, studoval kromě rostlin také houby, o nichž uveřejnil první vědecké dílo ve střední Evropě: Fungorum in Pannoniis observátorům brevis historia, v němž na 28 fóliových arších popsal více než 100 druhů. Většina z nich je vyobrazena na dřevorytech, které zhotovil slavný Albrecht Dürer podle obrazů, jež namaloval neznámý francouzský malíř na náklad Batthyányho. Více podrobností je uvedeno v článku Ernö Nánaye: Carolus Clusius, první vědecký mykolog. Čes. Mykol. 7:51 52, Maďaři si Clusia a jeho práce právem velice váží. Od jeho smrti uplynulo letos právě 360 let, a proto maďarští mykologové připomněli toto výročí oslavou jeho památky, na niž mě pozvali. Slavnostní schůze se konala v zasedací síni Madarské akademie věd 30. května t. r. Při schůzi mi byla odevzdána Clusiova medaile spolu s krásně vypraveným latinským diplomem. Byl jsem prvním zahraničním mykologem, jemuž tato pocta byla udělena. 1. Clusiova medaile. Předcházejícího dne po uvítání ve Státním lesnickém svazu jsem referoval o mykologickém sympoziu o vývoji bazidiomycetů, které se konalo loňského roku na universitě státu Tennessee v Knoxville, U.S.A., kam jsem byl pozván. Živá debata se protáhla až do večerních hodin,. Při přátelském posezení jsem, se seznámil kromě jiného s organizací houbařských kursů pro průmyslové sběrače hub, pro.zaměstnance obchodu s houbami a pro zaměstnance konzerváren, U nás sice platí podobné zdravotní předpisy jako v Maďarsku, jež předpokládají ško

64 ČESKÁ M YKO LO G IE 23 (4) 1969 lené pracovníky v mykologii, ale výuka se u nás bud neprovádí anebo se provádí nedostatečně, takže požadavky naší vyhlášky jsou spíše jen papírové než skutečné. V Maďarsku, kde tolik hub neroste jako u nás, se konají kursy trojího druhu, které si frekventanti sami platí. Z kursovného se vyplácejí honoráře přednášejícím, a to 90 forintů za jednu přednášku. Kurs I. stupně trvá 20 hodin rozvržených na 7 týdnů. Jeho účelem je naučit znát nejdůležiřější jedlé a jedovaté houby. Kursovné je 90 forintů. Kurs II. stupně má 72 vyučovacích hodin, rozvržených na 8 měsíců. Kursovné je 180 forintů. Je určen pro střední kádry. Kurs III. stupně trvá 2 roky. Kursovné je 280 forintů. Mykologie se v něm přednáší ve větším rozsahu než na universitě. Je určen pro vedoucí kádry. Kromě systematiky a fyziologie hub jsou do učebního plánu zařazeny i vybrané kapitoly z dendrologie, pokud znalost stromů má vztah k houbám. Téhož dne dopoledne jsem si prohlédl na ostrově Czepel právě dostavěné moderní pěstírny žampionů, které v posledním roce vybudovalo družstvo Duna nákladem 10 mil. forintů. Je to patrně nejmodernější závod ve střední Evropě, vybavený řadou strojů dovezených z Holandska V těchto dnech jej uváděli do provozu. Dne 30. května jsem navštívil podzemní pěstírny žampionů v jihozápadním předměstí Budapešti, které jsou umístěny v chodbách lomů na kámen podobně jako v Paříži. Patří rovněž družsívu Duna, které zaměstnává na 300 pracovníků a kromě konzerváren a zeleninových kultur má také pěstírnu žampionů na m2 záhonů. Ukázali mi také novou metodu pěstování žampionů v igelitových pytlích. Je zvlášť ekonomická, neboť poskytuje 14 kg žampionů ze 100 kg hnoje. Do jednoho pytle dávají asi 22 kg fermentovaného koňského hnoje, jehož opatření v Maďarsku je mnohem snadnější než u nás, neboť tam tento živočich dosud nevymřel. Pytlů možno použít několikrát. Vyplozeného hnoje se používá ke hnojení zeleninových kultur. Pak 31. května jsem odjel spolu s řadou ostatních účastníků Clusiových oslav do západního Maďarska, kde Clusius působil. Cestou jsem navštívil arboretum v Sárváru, kde je výzkumný ústav věnující se hlavně výzkumu kříženců topolů a jejich vhodnosti pro produkci dřevní hmoty. Několik hub jsem nalezl také v arboretu Szeleste, které je jedním z nejkrásnějších v Maďarsku. Dne 1. června jsem se zúčastnil Clusiových oslav v Kormendu, kde nějakou dobu ži! na zámku Boldizsára Batthyányho a kde v parku je umístěn jeho památník v podobě přeraženého sloupu, na němž je pamětní deska. V hlavní zámecké síni uspořádal Národní výbor města Kórmondu slavnostní schůzi a po ní byly položeny vavřínové věnce k památníku. Jménem československých mykologů jsme uctil jeho památku věncem se stuhou v našich národních barvách a s latinským nápisem. Jednání se zúčastnil také prom. biol. Ivan Hrabovec z Encyklopedického ústavu SAV v Bratislavi, který se zabývá dějinami botaniky na Slovensku. Českoslovenští botanikové byli požádáni, aby vypracovali bibliografii všech prací a Clusiovi, které byly uveřejněny na území našeho státu. Bibliografie bude publikována v Rakousku v roce 1973 při (příležitosti 400. výročí pozvání Clusia císařem Maximilianem II. do Vídně. Na podobných bibliografiích se pracuje také v R a kousku a v Maďarsku. Odpoledne téhož dne jsem navštívil arboretum Jeli u Csorné, které založil budovatel arboreta Mlyňany Ambrozy-Migazzi po první světové válce. Od ostatních maďarských i našich arboret se liší tím, že je založeno lesnickým a nikoli zahradnickým způsobem, takže převážně působí dojmem přírodní scénerie. Není sice dendrologicky tak bohaté jako jiná arboreta, ale vyniká počtem exemplářů jednotlivých druhů, které jsou v něm vysázeny. O arboretum se starají maďarští lesníci, kteří je rozšířili z původních 5 ha na 62 ha. Je to tedy velmi rozsáhlý lesní park, bohatý také na houby, který hlavně ve druhé polovině května vyniká nejen krásou, ale i vůní, neboť podrost tvoří rododendrony vysázené v ohromném množství. Nato 3. června jsem navštívil prof. Z. Igmandyho ve fytopatologickém ústavu Lesnické a dřevařské university v Šoproni, který mi ukázal svou zajímavou sbírku maďarských chorošů, jejichž výzkumem se zabývá Po audienci u rektora této vysoké školy jsem si prohlédl laboratoř Maďarské akademie věd, umístěnou při této universitě, která se zabývá umělým pěstováním hlívy ústřičné Pleurotus ostreatus (Jacq. ex Fr.) Kummer. Výzkumy vedou Fál Gyurkó a Attila Benedek. Zprvu pěstovali v Maďarsku tuto houbu na topolových špalcích, rozložených na louce, a to s dobrými výsledky. Plodnice po umělé infekci na nich však vyrůstají až na podzim, podobně jako v přírodě, a to až po několika letech. V současné době pracují na nové, velmi produktivní metodě. Místo topolového dřeva infikují myceliem, vypěstovaným sterilně v čistých kulturách, bloky utvářené z rozdrcených a namočených vřeten kukuřičných klasů. Výsledky jsou velice dobré. Tímto způsobem lze získat úrodu plodnic rychle a prakticky v každé roční době. Tato metoda umožňuje také zužitkovat skoro bezcennou hmotu neobyčejně hospodárně, neboť 100 kg této drti dá až 18 kg plodnic hlívy. Pěstování se 268

65 P ILÁ T: C L U SIO V Y O SLA VY 1969 provádí ve sklepích (nebo jin d e), zprvu ve tmě, když však se počnou objevovat plodnice, je nutné kultury slabě osvětlit rozptýleným světlem, a to buď přirozeným nebo umělým (nejlépe zářivkou). Takto pěstované plodnice jsou kornoutovitě protáhlé a křehce masité, pro kuchyň mnohem lepší než z přírody. Urychlenou plodnost dosahují tím, že rozrostlé podhoubí dají vychladit (nejlépe na 2 3 dny při teplotě 0 C ) a pak je pěstují při zvýšené teplotě (12 14 C ), kdy počne nasazovat plodnice. 18 kg plodnic, které lze získat ze 100 kg kukuřičných vřeten, obsahuje asi 1 kg bílkovin, tedy tolik jako 12 kg hovězího masa. Podhoubí pro inokulaci substrátu pěstují sterilně v lahvích se širokým hrdlem, podobně jako podhoubí žampionů, a to při teplotě asi 18 C. Jím naočkují nesterilní drť z kukuřičných vřeten, jež je namočená a volně slisovaná do bloků cm. Plodnice se objevují na blocích v několika vlnách. První sklizeň představuje asi 70 % celkové úrody, druhá 25 %. Čekat na další sklizně není rentabilní. 2. Sloup Carola Clusia v Kormendu. 3. Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) uměle pěstovaná na deskách z rozdrcených vřeten klasů kukuřice na Lesnické a dřevařské universitě v Šoproni, 3. V I Photo A. Pilát I když účel mé cesty byl převážně oficiální, přece měla pro mne i po stránce odborné velký význam, neboť jsem se seznámil s novými metodami pěstování žampionů a hlavně hlívy ústřičné, od níž si madarští pěstitelé hub mnoho slibují. Navštívil jsem také několik arboret, která jsem dosud neviděl, a poznal jsem četné druhy dřevin v kultuře. P řijetí maďarskými vědci bylo velmi srdečné a rovněž projevy přátelství byly skutečné, nikoliv oficiální. Maďarsko je zemí staré kultury, kde je možno mnoho vidět a kde se lze i mnohému naučit. 269

66 LITERATURA Albert Leclair et H enri Essette: Les Bolets. 64 barev, tabulí a 8 černobílých podle originálů H. Essette, s popisy na protějších tabulí a 54 stranami úvodního textu. Formát cm. Vydal Paul Lechevalier, Paris Ve, Rue des Ecoles, Paris Cena 250 frs. K tomuto dílu, jež je velice krásně graficky vypraveno, napsal předmluvu prof. Rogers Heim, člen Francouzské akademie věd. Jsou v něm popisy a vyobrazení prakticky všech fran couzských hřibovitých hub, jež tam dosud byly zjištěny. Kniha je určena především amatérům, kteří jednak sbírají houby pro kuchyň, jednak se hlouběji zajím ají o mykologii, neboť makroskopicky význačné druhy lze snadněji určit podle barevných vyobrazení, než jen podle slovních popisů. Podobně jako u nás, jsou ve Francii hřibovité houby nejoblíbenějším objektem sběru praktických houbařů. Houby vůbec jsou ve Francii oblíbenou pochoutkou a potravinou již od římských dob a možná ještě déle a tato obliba nejen neslábne, nýbrž se stále šíří. Vznikají, podobně jako u nás, nové a nové kroužky houbařů, a to jak ve velkých, tak i ve venkovských městech. Napomáhá tomu také šíření automobilismu. Stále se zvětšující okruh zájemců o houby konsumuje také stále větší počet mykologických knih. Protože jde často o nadšence, kteří houby a jejich sběr m ilují, nelitují také peněz za knihy. Mohou tedy i populární knihy vycházet v přepychové úpravě a za poměrně vysoké ceny. K tomuto druhu literatury patří i Leclairova a Essettova kniha o francouzských hřibech, která je podobně vypravena jako Les Psalliotes, kterou napsal a ilustroval Henri Essette, a jež vyšla ve stejném nakladatelství roku Autoři si všímají prakticky jen znaků makroskopických. V popisech jsou uvedeny jen číselně rozměry výtrusů; jiné anatomické znaky, jako cystidy, odění klobouku a třeně atd. pomíjejí. Většina praktických houbařů u nás i ve Francii mikroskop nemá a proto uvádění mikroskopických znaků v knize převážně pro ně určené nemělo by význam. Je to dílo především obrazové. Na každé tabuli je vyobrazen jen jeden druh, ale v množství plodnic. Některé obrazy jsou velmi pěkné, jiné horší. Je vyobrazeno mnoho druhů vzácných a kritických a v těch nutno hledat hlavní význam této knihy. Ze zajímavých druhů nalezneme v ní hlavně následující: Tab. 10: B oletus leptopus Pers. roste ve Středozemí pod Pinus pin ea a jinými dvoujehlicovými borovicemi, velmi vzácně také pod borovicí lesní. Je příbuzný B oletus granulatus, má však krátký a dosti tlustý třen, který je dole ztenčený. Tab. 11: B oletus litoralis Bouchet se podobá B oletus leptopus Pers., ale má mnohem delší třeň. Roste ve Středozemí pod Pinus m aritim a. Tab. 13: Boletus lignicola Kallenb. je dobré vyobrazení houby, která roste také u nás. Tab. 17: B oletus sulfureus Fr. [ = P ulveroboletus hem ichrysus (B. et C.) Sing.] je rozdílný od B. lignicola a je rovněž velice vzácný. Tab. 22: Boletus versicolor Rostk. Dobrý obraz. Tab. 25: B oletus spadiceu s Fr. je velmi blízký B oletus subtom entosus L. ex Fr. a totožný s houbou, kterou popisuje a vyobrazuje Singer pod jménem erocom us spadiceus (Fr.) Quél. Zda je skutečně specificky rozdílný od značně proměnlivého druhu B oletus subtom entosus, nepokládám za jisté. Tab. 28: B oletus vaccinus Fr. je asi jen formou od Boletus badius Fr. Tab. 29: Boletus tum idus Fr. je totožný s erocom us m oravicus (Vacek) Herink = B oletus tum idus sensu Peltereau, Barbier, Gilbert, non Fries! Tab. 30: Boletus leoninus Boudier je podle Singera erocom us boudieri Sing Tato houba, jež nebyla s jistotou nalezena u nás v Československu, je blízká erocom us m o ravicus, ale je patrně rozdílná, jak se také domnívají Leclair a Essette. Tab. 31. B oletus im politus Fr. Popis Leclairův se shoduje s československými exempláři, ale Essette-ovo vyobrazení se dosti liší, hlavně tím, že klobouk je příliš růžový (skoro jako u B oletu s regius) a také povrch třeně působí odchylným dojmem. Tab. 34: B oletus edulis Bull. ex Fr. Vyobrazení představuje hřib smrkový, o jehož výskytu autoři správně praví, že roste v rovině pod listnatými stromy a v horách pod jehličnatými. U nás roste hojně i ve vysázených smrčinách v rovině a samozřejmě i v horách, ale vyskytuje se i v listnatých lesích. Každý hřib, který vyroste v dubině není dubák, jak se někteří houbaři mylně domnívají. Tab. 35: B oletus aereus Bull. ex Fr. Dobré vyobrazení hřiba bronzového, o jehož rozšíření ve Francii autoři píší, že roste v rovině pod duby, nikdy pod jehličnany. Ve Francii je tato houba ovšem mnohem hojnější, než u nás. Tab. 36: B oletus reticulatus Schaeff. ex Boud. znázorňuje dubáka, nikoliv však dobře. Tab. 37: B oletus pin icola Vitt. vyobrazuje borováka ve 3 plodnicích, mezi nimiž však chybí význačný typ s nápadně tlustým cibulovitým třeněm, který pro mladší plodnice borováků československých je tak význačný. Tab. 38: B oletus fragran s Vitt. souhlasí s popisem Moellerovým, jak jej uvádí Singer Snad je totožný s B oletus xanthoporus Krombh. 10 : 23, Jak poznamenává A. Leclair roste obvykle v listnatých lesích, a jak tvrdí V. Pianě, vyskytuje se v západní Francii a ve východní chybí. Je to tedy patrně typ význačně atlantický. Tab. 39: B oletus appendiculatus Schaeff. ex Fr. Poměrně dobré vyobrazení, ale póry jsou málo žluté. Tab. 42: B oletus aestivalis Fr. je B oletus fechtn eri Velen. Klobouk je vyobrazen světleji, než u českých exemplářů normálně bývá. Tab. 43: B oletus calopu s Fr. dobře vyobrazuje kříště. Tab. 44: Boletus pachypus Fr. sensu Quélet je dobré vyobrazení B o letus radicans Pers. ex Fr. = B. am arus Pers. ex Vitt. Je dobře znázorněna i kořenující báze třeně. Tab. 45: Boletus albidu s Roques je patrně totožný s B. radicans Pers. ex Fr., který je 2 7 0

67 LITERATURA vyobrazen na tab. 44. Tomu nasvědčuje i Essetteova tabule. Původní obraz Roqueův je velmi špatný. Tab. 48: B oletus junquilleus Quél. sensu Imler souhlasí s popisem Singerovým. Třeň je bez síťky a žlutá dužnina silně modrá. Roste vzácně v listnatých lesích a je určitě rozdílný od houby, kterou jsem popsal 1968 pod jménem Boletus gabretae ze Šumavy. Tab. 51: B oletus dupainii Boud. souhlasí s popisy i vyobrazeními jiných francouzských autorů. V Československu nebyl tento druh dosud zjištěn. Tab. 52. B oletu s purpureus Fr. je dobré vyobrazení B oletus rhodoxanthus (Krombh. ex) Kallenb. Tab. 53: B oletus lupinus sensu Le Gall je B oletus le galiae Pilát. Tab. 54: B oletus lupinus sensu Romagnesi souhlasí se Singerovým pojetím tohoto druhu. Tab. 56: Boletus torosus Fr. [ = B oletus xanthocyaneus Ramain] souhlasí s popisem i W altyho obrazem ve Schweizerische Pilztafeln 2 : tab. 66, 1947, odkud je převzato vyobrazení v Singerově monografii hřibů. Tab. 58: B oletus lepidu s Bouchet roste ve Vendé (Ile de Noirmontier) na písčitých půdách při pobřeží moře pod duby a borovicemi. V Československu nebyla tato houba dosud nalezena a rovněž ne B oletus badio-ru fu s Heim, vyobrazený na černobílé tabuli 59. Oba druhy patří mezi kozáky Leccinum, z nichž vyobrazují Leclair a Essette ještě B oletus leu cophaeu s Pers. na tab. 62 a B oletus oxydabilis Sing. na tabulce 63. Dílo jmenovaných autorů je zajímavé hlavně tím, že vyobrazuje veliký počet druhů hřibů a mezi nimi řadu vzácných a kritických. Je v něm vyobrazeno i několik druhů vysloveně mediterránních nebo atlantických, které asi u nás nebudou nalezeny. V každém případě má tato kniha význam i pro naše mykology. A lbert Pilát H ans-w erner S ch eloske: Beiträge zur Biologie, Ökologie und Systematik der Laboulbeniales (Ascomycetes) unter besonderer Berücksichtigung des Parasit-W irt-verhälnisses. Parasitologische Schriftenreihe, Heft 19, V EB Gustav Fischer Verlag Jena Pp , 50 vyobrazení v textu. Cena DM 36,70. Je to nejobsáhlejší dílo, které o L a bou lben iales ve střední Evropě bylo dosud vydáno. Autor na základě vlastních originálních výzkumů v Bavorsku v okolí Norimberka podává seznam a četná vyobrazení 80 druhů těchto hub a kromě toho také přehled toho, co ve střední Evropě ve výzkumu L abou lben iales dosud bylo vykonáno. Z Československa o těchto zajímavých houbách není dosud známo skoro nic a z Německa bylo známo velmi málo. Proto nutno práci Scheloskeho vřele uvítat. O výzkum L a bou lben iales v Polsku se velice zasloužili J. a W. Siemaszkovi, kteří v letech vydali tři příspěvky, čítající dohromady 86 stran. L abou lben iales jsou zvláštní houby z význačným způsobem života, které rostou na dutinovém krunýři živého hmyzu, ale i když jsou částeční parasiti, neškodí podstatně svým hostitelům, takže se chovají spíše jen jako epyfitické organismy. I když jako parasité jsou prakticky bezvýznamní, jsou to houby po stránce biologické i morfologické nanejvýš zajímavé. Není jich málo! Dosud je známo více než 1500 druhů ve 126 rodech. Většina druhů je vázána životem na určitý druh hmyzu. Ve střední Evropě největší počet druhů se vyskytuje na broucích střevlíkovitých a drabčíkovitých (C arabid ae a S taphylin id ae). Menší počet druhů žije také na broucích z čeledi H aliplidae, D ytiscidae, H ydrophilidae, D ryopidae, H eteroceridae, C atopidae, L iod id ae, C olonidae, P tiliidae, Scydm aenidae, O rthoperidae, P selophidae aj.; dále na diplopodu U nciger foetid u s žije druh R iekia uncigeri a na C allicorixa praeou sta (H em iptera, čeled C orixidae) žijí druhy C oreom yees elongatus a C. italicus. Protože hmyz ze jmenovaných čeledí se vyskytuje v různých biotopech, vyskytují se v nich i L abou lben iales, které jsou naň vázány. Protože jsou to hmyzoví parasité. zabývali se jim i velmi málo profesionální mykologové. Je nutno hledat hmyz na němž tyto houby žijí, a ten možno chytat jen entomologickými metodami. Proto o dosavadní výzkum L abou lben iales se zasloužili především entomologové. Také Hans-W erner Scheloske je entomologem, zaměstnaným v Zoologickém ústavu university v Erlangen-Nůrnbergu, a jeho práce vychází v zoologicko-parazitologické knižnici, kterou vydává V EB Gustav Fischer, Verlag Jena. Podobně i práce Siemaszkových o těchto houbách vyšly v časopisu Polskie Pismo Entomologiczne. L abou lben iales jsou organismy nepatrných rozměrů, většinou menší než V2 mm, které sestávají jen z malého počtu buněk. Nejsou tak vzácné, jak by bylo možno soudit z nepatrných znalostí o nich v Československu. Scheloske na 180 exkurzích konaných v letech v okolí Erlagen a Norimberka v Bavorsku nachytal celkem exemplářů hmyzu, převážně brouků a diplopodů. Některé druhy střevlíkovitých jsou velice hojně napadány některými druhy L abou lben iales. Tak např. z 220 exemplářů D ysehirius globosu s bylo napadeno 128 jedinců, tedy 58,2 %, druhy L abou lben ia pedicellata a M isgom yces dyschirii; ze 152 exemplářů B em bid um haem orrhous bylo napadeno 73 jedinců, tedy 48 %, druhem L abou lben ia p ed icellata; z 1694 exemplářů Patrobus atrorufus bylo napadeno 1127 jedinců, tedy 66,5 % druhy L abou lb en ia fascicu lata, L. flag ellata, L. pseu dom asei, L. argutoris, L. clivin alis a Euzodiom yces lathrobii; ze 104 jedinců H arpalus puncticollis bylo infikováno 59,6 % druhem La

68 ČESKÁ M YKO LO G IE 23 (4) 1969 bou lben ia ophon i; ze 647 jedinců Pterostichus m inor bylo infikováno 345 jedinců, tj. 53,4 % druhy L abou lben ia p sedom asei a L. fascicu lata; z čeledi D ytiscidae ze 192 exemplářů H ygrotus inaequalis bylo infikováno 51 jedinců, tj. 26,6 %, druhem Chitinom yces bidessarius; z čeledi S taphylin idae ze 443 exemplářů O xytelus rugosus bylo infikováno 290 jedinců, tj. 65,5 %, druhem P eyritschiella protea; ze 128 exemplářů Lathrobium brunnipes bylo infikováno 103 jedinců, tj. 80,5 %, druhy C orethrom yces pallidus a E uzodiom yces lathrobii atd. Úplný seznam druhů L abou lben iales, nalezených na jednotlivých druzích hmyzu, uvádí autor na str L abou lben iales se vyskytujj na holometabolických hmyzech jenom na imagách, ale i na těchto je nalezneme převážně jen na určitých místech těla. Jen některé druhy, hlavně ty, jež žijí na malých střevlíkovitých broucích, nalezneme skoro na všech částech těla. Pokud jde o výživu, je u L abou lben iales ještě mnoho nejasného. Několik málo druhů tvoří mycelium v tukovém tělese hostitele, např. T renom yces na mallophagách, nebo váčkovité haustorium do hostitele, jako např. H erpom yces na švábech. U všech ostatních L abou lben iales však takové orgány chybí a stélka nasedá přímo na chitin kopytovitou začernalou nohou, aniž by však byla patrna rána v chitinovém krunýři. Snad se vyživují jen látkami, které vylučuje hmyz z povrchu těla. Někteří badatelé je považují za mírné parasity a k tomuto názoru se kloní i Scheloske na základě pokusů s vitálním barvením. Houba však nepoškozuje podstatně hostitele. Kdyby tak činila, zkracovala by si sama život, neboť může žít jen na živém hmyzu. Hmyz napadený některým druhem žije stejně dlouho jako nenapadený. Ve specializaci těchto hub je ještě mnoho nejasného. Jistě je poměrně velmi těsná, což je tím podivnější, protože dosud není zcela jasné, jak se houba vlastně živí. Ekologická specifičnost není však vždy stejná. Tak je např. známo, že jihoamerická L abou lben ia ecitonis v hnízdě jednoho druhu mravence napadá tohoto, ale kromě něho také jednoho roztoče a jednu histeridu, kteří žijí v jeho hnízdě. Hostitelé tedy patří ke zcela rozdílným systematickým kategoriím, jež jsou fysiologicky jistě značně rozdílné, přesto však žije jmenovaná houba jen na těchto hostitelích, žijících společně, a na žádných jiných. Největší počet L abou lb en iales se vyskytuje na broucích žijících v olšinách, nejmenší počet v suchých bitopech. Nejsou vždy vázány jen na určitý druh hmyzu, i když se na některém druhu vyskytují nejhojněji. Při přemnožení houby mohou přejít i na jiné druhy hmyzu. Nejvíce jsou napadáni brouci žijící pohromadě, jež nemají příliš tlustý chitinový krunýř. Houbová stélka Labou lben iales se dosti mění podle toho, na které části těla hostitele vyrostla. To často velice ztěžuje jejich určování. V systematické části autor uvádí celkem 80 druhů ve 26 rodech. Z toho zjistil poprvé v Německu 45 druhů, v Evropě 10 druhů a 12 druhů nově popsal. 80 druhů L ab ou lb m ales žije v Německu na 145 druzích členovců. Dílo je zakončeno obsáhlým seznamem literatury (str ) a indexem. Práce Scheloskeho je velmi dobrým originálním dílem, které znamená veliký krok kupředu ve výzkumu L abou ben iales ve střední Evropě. Albert Pilát Erratum V článku P. Fragnera: Trichosporon jirovecii sp. nov., Česká Mykologie 23 (3) 1969 došlo na stránce 162 k tiskárenské chybě. Na řádku 9. shora má správně být: Houba asimiluje glukózu, galaktózu, sacharózu, maltózu, močovinu a slabě... Redakce ČESKÁ M YKO LO G IE Vydává Čs. vědecká společnost pro mykologii v Academii, nakladatelství ČSAV, Vodičkova 40, Praha 1 'Nové Město dod. p. ú. 1. Redakce: Praha 1 Nové Město, Václavsiké nám. 68, dod. p. ú. 1, tel Tiskne Státní tiskárna n. p., závod 4, Praha 10 Vršovice, Sámova 12, odd. p. ú Rozšiřuje Poštovní novinová služba. Objednávky a předplatné přijímá PNS Ústřední expedice tisku, administrace odborného tisku. Jindřišská 14, Praha 1. Lze také objednat u každého poštovního úřadu nebo doručovatele. Objednávky do zahraničí vyřizuje PN S Ústřední expedice tisku, odd. vývoz tisku, Jindřišská 14, Praha 1. Cena jednoho čísla 8, Kčs. Roční předplatné Kčs 32,. US? 4,80. 2,,1, DM 19,20. Toto číslo vyšlo v říjnu Academia, nakladatelství Československé akademie věd 1969

69 Upozornění přispěvatelům České mykologie ít Vzhledem k tomu, že většina autorů zasílá redakci rukopisy formálně nevyhovující, uveřejňujeme některé nejdůležitčjší zásady pro úpravu rukopisů (jinak odkazujeme na podrobnější směrnice uveřejněné v 1. čísle České mykologie, roč. 16, 1962). I. Článek začíná českým nadpisem, pod nímž je překlad názvu nadpisu v některém ze světových jazyků, a to v témže, jímž je psán abstrakt a případně souhrn na konci článku. Pod ním následuje plné křestní jméno a příjmení autora (autorů), bez akademických titulů. Všechny původní práce musí být doplněny krátkým úvodním souhrnem abstraktem v české a některé světové řeči. Rozsah abstraktu, ve kterém inají být Výstižně a stručně charakterizovány výsledky a přínos pojednání, nesmí přesahovat 15 řádek strojopisu. 3. U důležitějších a významných studií doporučujeme připojit (kromě abstraktu, který je pouze informativní) podrobnější cizojazyčný souhrn; jeho rozsah není omezen. Kromě toho se přijím ají články psané celé cizojazyčně, doplněné českým abstraktem a popřípadě i souhrnem. 4. Vlastní rukopis, tj. strojopis (30 řádek po 60 úhozech na stránku a nejvýše s 5 překlepy nebo škrty a vpisy na stránku) musí být psán obyčejným způsobem. Zásadně není přípustné psaní autorských jmen vel. písmeny, prokládání nebo podtrhování slov či celých vět atd. To, co chce autor zdůraznit, smí provést v rukopise pouze tužkou (podtrhne přerušovanou čarou). Veškerou typografickou úpravu provádí výhradně redakce. Tužkou může autor po straně rukopisu označit, co má být vysázeno petitem. 5. Citace literatury: každý autor s úplnou literární citací je na samostatném řádku. Je-li od jednoho autora uváděno více citovaných prací, jeho jméno se vždy znovu celé vypisuje i s citací zkratky časopisu, která se opakuje (nepoužíváme ibidem ). Za příjmením následuje (bez čárky) zkratka křesního jména, pak v závorce letopočet práce, za závorkou dvojtečka a za ní úplná (nezkrácená) citace názvu pojednání nebo knihy. Po tečce za názvem místo, kde kniha vyšla, nebo zkrácená citace časopisu. Jména dvou autorů spojujeme latinskou spojkou,,eť. 6. Názvy časopisů používáme v mezinárodně smluvených zkratkách. Jejich seznam u nás dosud souborně nevyšel, jako vzor lze však používat zkratek periodik z 1. svazku Flory Č SR Gasteromycetes, z posledních ročníků České mykologie, z Lomského Soupisu cizozemských periodik ( ) nebo z botanické bibliografie Futák-Domin: Bibliografia k flóře Č SR (1960), kde je i stručný výklad o zkratkách časopisů a bibliografii vůbec. 7. Po zkratce časopisu nebo po citaci knihy násíleduje ročník nebo díl knihy vždy jen arabskými číslicemi a bez vypisování zkratek (roč., tom., Band. vol. etc.) a přesná citace stránek. Číslo ročníku nebo svazku je od citace stránek odděleno dvojtečkou. U jednodílných knih píšeme místo číslice 1: pouze p. ( = pagina, stránka). 8. Při uvádění dat sběru apod. píšeme měsíce zásadně římskými číslicemi (2. V I.) 9. Všechny druhové názvy začínají zásadně malým písmenem (např. Sclerotinia veselýi). J 10. Upozorňujeme autory, aby se ve svých příspěvcích přidržovali posledního vydání N o- menklatorických pravidel (viz J. Dostál: Botanická nomenklatura, Praha 1957). Jde především o uvádění typů u nově popisovaných taxonů, o přesnou citaci basionymu u nově publikovaných kombinací apod. I I. Ilustrační materiál (kresby, fotografie) k článkům číslujte průběžně u každého článku zvlášť arabskými číslicemi (bez zkratek obr., Abbild. apod.) v tom pořadí, v jakém má být uveřejněn. Při citaci herbářových dokladů uvádějte zásadně mezinárodní zkratky všech herbářů (Index iierbariorum 1956): BRA Slovenské múzeum, Bratislava BRN M Bot. odd. Moravského muzea, Brno BRN S Ústřední fytokaranténní laboratoř při Ústř. kontr. a zkuš. úst. zeměd., Brno j BRN U Katedra botaniky přírod, fak. J. E. Purkyně, Brno OP Bot. odd. Slezského muzea, Opava ;> PR bot. odd. Národního muzea, Praha PRC Katedra botaniky přírod, fak. Karlovy univ., Praha Soukromé herbáře necitujeme nikdy zkratkou, nýbrž příjmením majitelem, např. herb. J. Herink, herb. F. Šmarda apod. Podobně u herbářů ústavů, které nemají mezinárodní zkratku. Rukopisy neodpovídající výše uvedeným zásadám budou vráceny výkonným redaktorem zpět autorům k přepracování, aniž budou projednány redakční radou. R edakce časopisu Č eská m ykologie j